Starostou byl p.Jan Kuhejda
Správcem školy p.Petr Bőhm
Duchovním správcem p.Mikuláš Maršálek
Předsedou místní šk.rady

27.ledna 1913 ve schůzi obecního výboru zvoleni revisory účtů pp.Ondřej Čupa a Petr Kubala. Pak přečten dopis zem.výboru č.121.653.

25.února 1913 obec.zastupitelstvo usneslo se, jednoho býka odprodati a druhého býka přemístiti od pí Čupové k p.Josefu Halatovi, vykonati tajnou hlídku po určitou dobu, svěřiti sčítání dobytka pp.Frant.Halatovi a Frant.Lepíkovi, Bražinovi a Pajdovi dáti z obec.lesa po 5.kusech stavebního dříví, přidati kostelníkovi ročně 10K, varhaníkovi 60K, topičce 20K, obecnímu poslovi 20K, zpěvákovi 5K, koupiti do školy šicí stroj.

Požáry
Klidná vesnice vyrušena byla dvěma požáry, které vypukly u p.Bražiny na horním konci a u p.Pajdy ve středu obce.
Stavení p.Bražiny, protože bylo dřevěné, lehlo celé popelem, stavení p.Pajdy bylo poškozené na střechách. Zachraňovacích prací u obou požárů zúčastnil se hasičský sbor v Metylovicích.
Protože požáry byly si zumyslně podpáleny, byly obec.zastupitelstvem nařízeny hlídky tajné. Oběma pak poškozeným bylo dáno z obecního lesa po 5.kusech stavebního dříví.

Aby školní žačky mohly se učíti šíti na stroji v ručních pracích, zakoupilo obec.zastup. na žádost pana nadučitele Petra Bőhma starší stroj.

Ještě neutuchla jedna zpráva o ohni, když znova bylo voláno hasičstvu o pomoc, tentokrát až do pasek k p.Bušovi, jehož celý statek lehl popelem. Škodu utrpěl značnou.

19.května 1913 konala se schůze obecního zastupitelstva. Ve schůzi přečten přípis zem.výb. ze dne 20.února 1913 č.10.8.674/12.

Poplatek na býky stanoven 5K z jedné krávy. Zbytek tj.483K uhradí se z obecní kasy.

K nastávajícím volbám zvoleni do všeobecné kurie pánové Frant.Svoboda, Petr Kubala, Valent.Bílek č.182, Ant.Závodný, Jan Halata, Ludvík Bílek č.139.
Za venkovské obce pp.Petr Bőhm, Mikuláš Petr, Ondřej Čupa, Antonín Závodný, Klement Němec, Frant.Němec.

Vyhořelému Dušovi dala obec 5 stromů z obecního lesa.
Obecní kočár dal se natřít p.Čupovi, natěrači.
Slečně industriální učitelce povolil se pro rok 1913 na přilepšenou obnos 40K.

Důležitým usnesením bylo v této schůzi systemisování kaplana u zdejší duchovní správy. Rozhodnutí sice bylo určeno do schůze příští, ale vykonány přípravy v tom smyslu, že sestaví se žádost a vyšle se s ní deputace, skládající se z pánů p.Maršálka Mikuláše, faráře, Jana Kuhejdy, starosty a Jana Závodného.
Deputace, v níž byli pp.Mikuláš Maršálek, farář, Jan Kuhejda a Jan Závodný, odebrala se do Kroměříže, kde byla přijata arcibiskupem p.A.Stojanem. Pan arcibiskup vyslechl prosbu občanů z Metylovic pronesenou p.farářem M.Maršálkem. Nedoporučil jim zříditi místo kaplana, ježto farnost je malá a nebohatá, která by nestačila k vydržení druhého kněze. Místo toho doporučil jim, by nynější kostel zbořili a nový vystavěli.
Seč ani k této změně nedošlo pro nedostatek peněz.

23.června 1913 konala se schůze obec.zastupit., na níž stanoveno rozdělení obec.býků, poplatků za ně.

18.července 1913 obecní zastupitelstvo usneslo se dáti povolení akciové společnosti M.S.E. povolení postavení elektrického vedení v obci po podání rozpočtu a bližšího vysvětlení.
Opraviti most na dolním konci.
Povoliti nově založeným spolkům v minulém roce, Sokolu a Orlu, cvičiti v sále obec.hostince a dovoliti zasaditi do podlahy sálu háky ku upevnění hrazdy.
Ponechali pobočky při II., III. a IV.třídě zdejší školy.
Opraviti kříže u p.Hrčka a u kostela.

8.srpna 1913 obecní zastupitelstvo znovu se usneslo smlouvu s Mor.slezskou elektrárnou o zavedení proudu podepsati, vypsati soutěž v Těšínských novinách na nájem obecního hostince.
O pouti posvěcen a pověšen obraz na stěnu kostela obrácené k cestě představující „Početí Panny Marie“ malovaný pisatelem na čistě zinkovém plechu, který byl p.Růžičkou, klempířem z Místku, objednán zvlášť k tomu účelu z Berlína. Malován je pravými anglickými olejovými barvami a ustálen balzámem. Obraz je původní komposice, k níž modelem byla paní M.ze S. Andělíčci jsou malováni dle dcerušky hostinského p.Jos.Václavíka. První zmenšený obraz téhož námětu má pan farář Mikoláš Maršálek. Obraz je vysoký přes 2m.
Přípravy k němu a provedení vyžádalo si rok času.

14.září 1913 obecní hostinec pronajat na dobu 3.let panu Aloisi Tajchmanovi za 1500K ročního nájemného. Ostatní žadatelé, Akc.pivovar v Mor.Ostravě /1200K/, p.Frant.Matl /1300K/, p.Jos.Václavík /1200K/, p.Jan Ježíšek /1600K/, Šeb.Halata /1500K/ odmítnuti.
Na zřízení dětské kolonie dáno zemské útulně v Brně 10K.

3.prosince 1913 obecní pozemek, parcelní číslo 1598/4, prodán panu Janu Závodnému za 300K s podmínkou, že postaví most přes potok a zařídí sousedům vhodný příjezd k jejich domkům do 2.let.
Uprázdněná místnost v obecním hostinci čís.158 pronajme se p.faráři Mik.Maršálkovi pro spolek „Omladinu“ za 40K s podmínkou, že spolek uprázdní místnost kdykoliv ji bude obec potřebovat.

30.prosince 1913 usneslo se obecní zastupitelstvo poříditi novou katastrální mapu a do obecního chudobince dodávati na 14dní 1q cent uhlí a 2m dříví.

Povaha roku
Rok 1913 byl celkem mokrý. Od dubna až do října zahalena byla obloha mraky a jen málo dní bylo pěkných. Polní hospodářství utrpělo škodu. Zrní bylo málo a zemáků ještě méně. Také včelaři naříkali, medu nebylo a včely musely se hodně přikrmovat.

Starostou byl pan Jan Kuhejda
Správcem školy pan Petr Bőhm
Duchovním správcem pan farář Mik.Maršálek
Předsedou místní škol.rady

1.ledna 1914 pan učitel Vilém Hurt, který byl přidělen na naši školu dne 1.listopadu 1913, aby vyučoval rozdělenou 6.třídu, tj.7 a 8 škol.rok, byl přeložen 1.ledna 1914 na obecnou školu do Trojanovi a na jeho místo ustanovena slečna Judita Klečková, kandidátka učitelství ve Staříči.
Obecná škola stala se u nás pětitřídní se dvěma pobočkami, ve které se učilo ale podle osnov sedmitřídní školy, tj. první až šestá třída měla po 1.škol.roku až sedmá měla teprve 2 oddělení 1.a 2.
První třídu učil p.Josef Miller, 2.třídu p.Miloslav Dvořáček, III.třídu Frant.Cibulková, IV.třídu děvčat sl.Aurelie Janková, IV.třídu chlapců p.Bohuslav Kolčava, V.třídu p. Petr Bőhm, VI.třídu sl.Judita Klečková.

10.února 1914 obecní zastupitelstvo se usneslo zvoliti pp.Ondřeje Čupu a Petra Kubalu za revisory účtů obecních, přistoupiti za člena spolku elektrárenského s příspěvkem 10K ročně a za člena spolku hospodářského také s příspěvkem 10K ročně, schváliti rozšíření zdejší 4.třídní obecné školy na 5.třídní, přijati pp.Vlčka a Tajchmana do svazku obce, přikoupiti do obecního hostince 40 židlí z Frenštátu od p.Bernkopa, pí Hajdukové snížiti podporu z 80K na 40K ročně a podlahu v sále obec.hostince srovnati.

Změna dozoru na škole
Dosavadní inspektor školní pan Josef Hubík byl vrácen na své původní působiště do Příbora na učitelský ústav jako profesor a tamější cvičný učitel p.Frant.Knězek ustanoven jako nový škol.dozorce na našem okrese.

16.března 1914 obecní zastupitelstvo usneslo se prodati obecní býky a pověřiti prodejem pp.Josefa Halatu č.14 a Rudolfa Halatu č.146 a koupí nových býků pp.Jana Kuhejdu, starostu a Jana Závodného.
Svěřiti soupis dobytka pp.Frant.Halatovi a Frant.Lepíkovi, panu Karlu Čupovi dáti na stavbu 3 kusy dřeva stavebního, upraviti cestu na horním konci k obecním pozemkům, vykonati na místě samém prohlídku dne 21.března 1914, tj. v neděli a dovoliti národní jednotě v Metylovicích zříditi na pozemku pana Jana Kuhejdy, starosty u školní zahrady štěpařskou školku a na obecní útraty ji plotem drátěným opatřiti.
Jak již na jiném místě kroniky poznačeno, čilý odbor Národní jednoty v Metylovicích usnesl se na schůzi v únoru 1914 pořádané za přítomnosti tajemníka Nár.Jed.z Olomouce p.Kubisa, založiti štěpařskou školku na pozemku p.Jana Kuhejdy, u zahrady obec.školy a požádal na schůzi přítomného pana Petra Bőhma, správce školy, který byl dobrým odborníkem jako sadař, aby se akce celé ujal a také opatření pozemku u obecního zastupitelstva podporoval. Což také dotyčný velice ochotně přislíbil a měl z celého podniku radost. Jaké bylo ale překvapení, když pan řídící do schůze obec.zastup. se nedostavil. Obecní zastup.ale přesto usneslo se pozemek opatřit i ohradit drátem, dokonce poskytlo i peníze na zakoupení pláňat a jader. Jádra i pláňata byla objednána – ale pan řídící z dosud nevysvětlené příčiny odmítl- přes svůj slib jakoukoli účast na podniku tom. Tím krásná myšlenka zašla. Jádra i pláňata zasazena byla pak do školní zahrady.

26.března 1914 obecní zastupitelstvo se usneslo připojiti se k telefonnímu vedení pod tou podmínkou, přistoupí-li Palkovice.
Obecnímu pokladníku p.Janu Závodnému zvýšiti plat na 150K ročně, zpěvákovi na 55K ročně, varhaníkovi na 60K ročně a zakoupiti do sálu obec.hostince jedna kamna a do školy troje kamna z výprodeje železárnách ve Frýdlantě.

Druhým podnikem toho roku Národní jednoty bylo zřízení telefonní hovorny v Metylovicích. Taková průmyslová obec neměla dosud telefonního spojení se světem. Pisatel jak jednatel Národní jednoty v Metyl.sestavil a napsal žádost, která pak potvrzena starostou obce poslána na ředitelství pošt.
Ředitelství vyslalo také do Metylovic úředníka, který se přišel informovat o stavu věci, podal vysvětlení a také zhruba rozpočet na zřízení stanice. Rozpočet činil 3000K. Seč celou akci slibně započatou zmařil běh událostí jak později uvidíme.

6.května 1914 obecní zastupitelstvo se usneslo poslati ku klasifikaci koní pp.Petra Kubalu a Frant.Svobodu, zříditi nový hřbitov, prodati les obecní p.Vachalovi a upraviti na horním konci cestu ku obecním pozemkům.

Nový hřbitov
Protože dosavadní hřbitov je malý a mezi staveními, pomýšlelo se na zřízení hřbitova nového. Uvažováno o dvou místech, u Sv.Anny anebo na kostelním pozemku za panem Nyklem. Seč nedošlo k ničemu a hřbitov zůstal na tomtéž místě a v témž rozměru jak býval.

20.července 1914 obecní zastupitelstvo stanovilo poplatek z jedné krávy na 4K30h, vyslalo ku odměření dřeva v prodaném lese pp.Frant.Svobodu a Jos.Halatu, schválilo pobočky při IV.a V.třídě zdejší školy, schválilo opraviti školu a práci zadati pp.Cvičkovi a Šinárkovi z Frýdlantu, doporučilo na uprázdněné místo učitelské p.Milos.Dvořáčka, zdejšího učitele.

Poplatky z místa o pouti
Usneslo se vybírati od kramářů o pouti poplatek a to z 1m3 20haléřů, z kolotoče výše kostela 5K, u obecního hostince 10K a pověřilo vybíráním poplatků p.Frant.Halatu.
Obecnímu sluhovi pořízena čepice, protože týž chodil dosud v civilních šatech.

Dne 22.února 1933
Frant.Kramoliš
Okr.škol.inspektor

Světová válka

Srbsko vedlo dlouhou a úmornou válku s Tureckem, aby se zbavilo jha, které jej od staletí tísnilo. Válku vedlo šťastně, takže rozšířilo svou državu. Rakousko, které bylo vlastně vykonavatelem vůle Německa a samo ve svých představitelích německé – jinak Rakousko bylo vlastně slovanské, jemuž poroučeli Němci – nerado vidělo, jak malé slovanské Srbsko stává se rozhodujícím činitelem na Balkáně a proto také překážkou Německého výboje na východ a proto zakázalo Srbsku další postup vojsk a aby dodalo důrazu svému slovu, již v roce 1913 nařídilo částečnou mobilizaci soustředěnou u hranic srbských.
Rakousko dráždilo Srbsko neustálými vojenskými cvičeními v Bosně a Hercegovině, utlačováním slovanského obyvatelstva v Bosně a Hercegovině, zákazy divadel, schůzí osvětových podniků a posléze zákazem prodeje srbského dobytka do Rakouska, čímž poškodilo Srbsko hospodářsky nesmírně. Napětí rostlo denně.
Jako osnovatele veškeré té nepřátelské činnosti vůči vlastnímu státu vidělo Srbsko v osobě následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Když pak v měsíci červnu konaly se na hranicích Srbska opět velké manévry vojenské, jichž zúčastnil – ač byl varován – následník trůnu. Jakmile opouštěl radnici v Sarajevě, byl i se svou manželkou Žofií, vévodkyní z Hohenburgu, dne 28.června 1914 zastřelen srbskými studenty Principem a Gavrinovicem, kteří byli ihned chyceni a zatčeni.
Zpráva roznesla se celým Rakouskem ještě odpoledne a protože byla právě neděle, byly všecky slavnosti a podniky okamžitě zastaveny. Tak byl ve Valaš.Meziříčí přerušen okrskový slet sokolský a v Brně všesokolský. Na veřejných budovách i u nás zavlály černé prapory a 3.července 1914 sloužena u nás za zesnulé zádušné mše pro mládež školní i ostatní občany.
Tyto výstřely, které zazněly v Sarajevě byly začátkem tragédie, která se přímo či nepřímo dotýkala celého světa.
Němečtí vůdcové Rakousko-Uherska domnívali se, že přišla vhodná doba rozšířiti své panství na Balkáně, neboť předpokládali, že vykrvácené Srbsko dlouhou válkou balkánskou nebude s to dlouho vzdorovat, a proto umínili si, že pod rouškou potrestání Srbska za čin dvou studentů srbských, svůj úmysl uskuteční.
Dne 23.července 1914 předložil rak.uherský vyslanec v Bělehradě „notu“ takového obsahu, která zasahovala do suverenity Srbska tak, že Srbsko, jako byl bylo přitlačeno ku zdi a nemohlo odpověděti jinak, než přerušením diplomatických styků dne 25.července 1914 ministerským předsedou Pašičem a mobilizací srbské armády.
Rakousko-uhersko sice oznamovalo světu, že činí jen na svou obranu mobilizují-li také, ale byla to lež, protože částečná mobilizace byla uskutečněna již před rokem.
Válka Srbsku vyhlášena byla oficielně 28.července 1914.

Mobilizace
Zpráva o mobilizaci došla k nám do vesnice dne 31.července 1914. Na boudě pana Mátla objevil se plakát „Mým národům“, který přivezli a vylepili páni z Místku.
Obyvatelé shromažďovali se před plakátem i v obecním hostinci, četli vyhlášku, rokovali o ní a se smutkem v duši vraceli se do svých domovů, aby zprávu pověděli svým milým.

Stanné právo
V sobotu dne 1.srpna 1914 k večeru dojel k nám na autu komisař z Místku se dvěma vojáky. Zastavili u obecního hostince, jeden voják vytroubil určený signál a komisař pak přečetl oznámení hejtmanství, že všechny osoby vojenské podléhají ode dneška vojenské pravomoci, či že se podřizují stannému právu.
V neděli dne 2.srpna 1914 po celý den přicházeli branci do obecního hostince, aby se odhlásili ku povinnosti vojenské. Pan starosta Jan Kuhejda přenesl svou kancelář do šenkovny obecního hostince, protože úřední místnost v prvém patře byla malá.
Do dvou dnů nebylo jediného vojáka v obci. Šli sice neradi, ale šli posíleni stanným právem“. Nebylo jediného případu vzepření se moci státní. Naši vojíni rukovali nejvíce do Těšína. A tak jako u nás, tak v celé říši šli vojáci bez reptání. Čekalo se, že zejména dělnictvo odchované snahami mírovými se vzepře, ale nestalo se tak. Mobilizace dopadla tak dobře, že samy úřady rakouské byly překvapeny.
Černé kufříky v rukou nebo na rameně šli branci do svých středisk, ráz dva, ráz dva.
Červené jablíčko kolem se toč,
My jdeme na Rusa, nevíme proč.
To byly myšlenky vojáků. Tedy žádné nadšení, žádná bojovnost, jak to namlouval hlavní stan vídeňský. Pouze Vídeň šílela nadšením válečným, které se ale vybíjelo pouze na ulicích vídeňských a na slovanském obyvatelstvu.

Zatím události ve světě řítily se šíleným tempem. Ruko vyzvalo Německo, aby přimělo Rakousko-Uhersko ku smírnému řešení konfliktu, když intervence nic nepomohla, zmobilizovalo nejdříve západní okresy, Kijev, Kazaň, Oděsu dne 23.července 1914 za krátko pak když poznalo, že Německo samo se chystá do války, celou armádu a postavilo se tak pobok malému a bratrskému národu srbskému.
Dne 5.srpna 1914 vypovědělo Rakousko prostřednictvím svého vyslance v Petrohradě Rusku válku.
31.července 1914 zmobilizovala vojska Francie, Belgie
1.srpna 1914 vypovědělo Německo válku Rusku, 3.srpna Francii a Belgii. Pak se hrnula prohlášení válek od různých států, takže Evropa rozdělila se ve dva tábory, tak zvané ústřední mocnosti, k nimž náležely Německo, Rakousko-Uhersko, ku kterým se přidaly pak státy Bulharsko a Turecko a „Dohody“ k níž náležely: Francie, Rusko, Anglie a k nímž přibyly ještě Srbsko, Černá Hora, Rumunsko, Portugalsko a dokonce i Japonsko.
Do 1.září 1914 byly tyto státy ve stavu válečném.
Rakousko-Uhersko se Srbskem, Ruskem, Černou Horou, Francií, Anglií, Japonskem, Egyptem, Kongem a Marokem.
Německo s Ruskem, Francií, Belgií, Anglií, Srbskem, Černou Horou, Japonskem, Egyptem, Kongem a Marokem.
Celkem tedy 18.válek.
V konfliktu válečném zapleteno bylo 9 států evropských, 1 asijský, 3 polosamostatné státy africké.
Dle rozlohy byl válečný stav skoro nad celou Evropou, nad polovicí Asie, částí Ameriky a částí Austrálie.

Černá příšera války rozestřela své perutě po celé Evropě a hltala nevinné oběti do bezedného svého chřtánu.
Vesnice naše ztichla, protože všechno schopné mužstvo narukovalo a dodatečnými odvody od 18.let do 50.let na vojnu pobráno bylo, takže zůstali zde lidé pouze se značnými tělesnými vadami a lidé, kteří byli vyreklamováni pro různé účely, pro úřady, pro práci v továrnách.
Opuštěné živnosti ujaly se ženy a dorůstající synové a ač to byla práce zvláště pro ženy vedle vedení domácnosti nadlidská, vykonávaly ji vzorně, ba na mnoha místech lépe než hospodář, který rád podíval se hlouběji do sklenice a nejedna hospodyně u nás vyplatila dluhy váznoucí na jejich majetku. Hodně k tomu dopomohly jim podpory, které hospodyně dostávaly od státu za své živitele.
V mnoha případech byly podpory příčinou demoralizace. Za obdržené peníze nerozumné ženy nakoupily si nepotřebných věcí, jako gramofonů anebo utrácely v alkoholu, který kupovaly po celých demižonech a žily životem nestřídmým.
Z bojiště i z vojenských ležení přicházely do vesnice růžové lístky od bojujících manželů, bratří, synů, byly od poštovného osvobozeny, ale byly censurovány, tj. přehlíženy od ustanovených k tomu osob – vojenských censorů a všechny zprávy, týkající se pohybu vojsk, byly tuší začerněny. Také i dopisy civilních osob byly přehlíženy. Lidé jsou ovšem vynalézaví a pomáhali si různými způsoby, aby zprávy z bojiště svým zdělili, přece bdělé oko censorovo obelstili. Například: když padla pevnost Premyšl, sdělil lístkem vojín, že „manžel Libušin padl“, čímž každý rozuměl, že ne manžel Libušin, ale pevnost Premyšl padla do rukou ruských. Nebo „honíme stále Rusy za sebou“, tj. utíkáme. Nebo začáteční písmenka každého řádků dala dohromady věrnou zprávu o stavu válečném.
Vojenské zprávy oficielní přinášely ovšem jen samé vítězství, i když pronásledovaly poraženého nepřítele, i když se od něho „odpoutávaly“. Zajímavé byly také zprávy o počtu zajatých nepřátel. Do nového roku zajalo Rakousko tolik vojáků cizích, že by nemělo s kým bojovat. Pěkná anekdota zachovala se z těch dob, jak se dělal počet zajatých. Na dotaz vrchního velitele, kolik kdo zajal, odpovídali vůdcové první 2, druhý 3, třetí 5, čtvrtý 0. Tak to máme 2350 řekl vrchní velitel – dal zprávu do tisku.
Ve frontách vojáci byli zabíjeni a mrzačeni. Mrtví pochováni hned na bojištích, ranění dovážení do „zázemí“ k léčení. Taková nemocnice zřízena byla také v blízkém Frýdlantě nebo stavěny celé kolonie dřevených baráků jako ve Frenštátě u nádraží. U nás v Metylovicích také bylo ve škole připraveno 25 postelí pro raněné a na fojtství zřízena nemocnice epidemická. K nám zranění dopravováni nebyli, ale zato do sousedního Frýdlantu ano. Ranění dopravováni byli v dlouhých vlacích, jejichž vagony byly po obou stranách označeny červeným křížem v bílém poli.

Odvody
Protože řady bojujících vojínů ve frontách řídly, bylo nutno je doplňovat novými branci. Nařízeny byly proto nové „dodatečné“ přehlídky, „musteumky“. První byly konány v měsíci…a byly také bezohledné. Každý účastník musel si vzíti s sebou zásobu prádla, jídla a peněz, protože odvedený ihned po odvodě musel narukovat ku vojenskému výcviku a pak do pole, takže mnohý vůbec již svého domova a svých milých nespatřil. Při odvodě působil jako lékař odvodní lázeňský lékař z Luhačovic, velice Čechům nakloněný.

Zastupitelstva činnost
18.srpna 1914 usneslo se zastupitelstvo zřídit ve škole nemocnici pro raněné vojíny s 25. lůžky a na fojtství epidemickou nemocnici.
Vzata na vědomí zpráva, že z pouti v Metylovicích vybráno ve prospěch raněných ve válce 2010K.
Usneseno pronajati začátkem září obecní pozemky a přednost při nájmu dáti těm rodinám, jejichž příslušníci museli na vojnu.

21.srpna 1914 do pomocné zemské úřadovny zvoleni pánové Mikuláš Maršálek, Petr Bőhm, Frant.Magdoň, Jan Závodný a Josef Halata.
Panu Janu Závodnému, radnímu, dáno za úkol na fojtství v domě pana Josefa Larische zříditi cementovou žumpu, protože tam byla zřízena epidemická nemocnice.

13.listopadu 1914 část obecního lesa odprodána pilaři panu Janu Gřundělovi v Pržně.
Nájemci obecního hostince p.Tajchmanovi Aloisovi sleveno pro rok 1914 500K nájemného.

20.listopadu 1914 provedlo zastupitelstvo odvážný čin tím, že se usneslo jednomyslně neupsati ničeho na válečnou půjčku. Kdyby tak všichni učinili, bylo by brzy po válce. Tento čin v oné době nutno zvlášť vyzvednouti a proto zaznamenávám pro věčnou paměť jméno těch, kteří byli přítomni oné schůzi a její protokol podepsali. Byli to Kuhejda Jan, starosta, Závodný Jan, radní, Ondřej Čupa, radní, Josef Vachala st., Jiří Merta, Frant.Halata, Mikuláš Petr, Frant.Svoboda, Frant.Bílek, Mikuláš Maršálek, Josef Kuhejda, Frant.Mátl, Židek Pavel.

7.prosince 1914 hejtmanství nařídilo obci dodati pro vojenský erar 150q ovsa. Byl to obnos značný. Proto zřídilo obecní zastupitelstvo kontrolní komisi skládající se z pánů Frant. Svobody, Jana Závodného, Josefa Kuhejdy, Frant.Halaty a Frant.Bílka. Komise tato zjišťovala množství ovsa v obci, přejímala odprodaný oves a platila 1q za 20K.
Že hejtmanství předpisovalo tak veliké dávky různých obilnin a jiných poživatin byla příčina neinformovanosti hejtmanství a vůbec rakouských civilních i vojenských úřadů. Předpokládali totiž, že na příklad má-li hospodář 90 měr pole, obdělává tedy všech 90 měr. Ale zapomněli na lesy, pastviny, potoky a neplodnou půdu vůbec a že náš rolník obdělává 1/3 všech svých pozemků.

28.prosince 1914 obecní zastupitelstvo schválilo rozpočet na rok 1915 a usneslo se vybírati na krytí schodku 80% přirážku.
Alžbětě Bílkové z čísla 200 dán 1m3 dříví z obec.lesa.

Povaha roku 1914
Na poli politickém byl rok velice neblahý tím, že vznikl světový konflikt válečný. Za to pro rolníky byl velmi dobrý. Urodilo se všeho hojnost.

Starostou byl p.Jan Kuhejda
Správcem školy p.Petr Bőhm
Duchovním správcem p.Mikuláš Maršálek
Předsedou místní školní rady

Ačkoliv německý císař Vilém sliboval, že než spadne listí ze stromů, tj. ještě v roce 1914, že vrátí se vojáci domů ověnčení slávou a vítězstvím, ale zatím vlastně válka v pravém slova smyslu začínala.
Naše obec musila dodati k vojsku 6 povozů po 2 koních i s pacholky, povozy i s koňmi zůstaly někde v Rusku a pacholci přiděleni k vojsku.
Ceny všech životních potřeb stouply a ač místodržitelství nařídilo „maximální ceny“, nikdo jich nedbal, ale stanovil si ceny, jaké sám chtěl. Této okolnosti využili spekulanti kupující zboží, které ihned dále prodávali s velkým ziskem. Zboží prošlo několika rukama, až se dostalo k svému spotřebiteli mnohokrát zdražené. Vznikl tak „řetězový obchod“ a těm, kdož jej pěstovali, říkali lidé „keťasi“ od německého slova die Kette, tj.řetěz.

13.ledna 1915 obecní zastupitelstvo zvolilo revisory účtů pp.Frant.Svobodu a Ondřeje Čupu. Obecnímu poslovi předáno ročně 30Kč. Školní plat za rok 1912-1913 se dá do účtů jako nedobytný.

27.února 1915 obecní býk prodán p.Frant. Matlovi, řezníkovi, za 108K za 1kg. Nájemné z honitby slevilo se panu Vavřínu Bílkovi, nájemci, ze 360K na 300K.

28.února 1915 poněvadž na frontě spotřebovalo se velké množství poživatin, zejména mlýnských výrobků, jednak se jich mnoho ztratilo, že je Rusové při ústupu rakouských vojsk ukořistili, ale veliké množství poživatin bylo před odchodem rakouských vojsk zničeno, aby nepadly Rusům i Srbům jako kořist, jevil se u nás brzy citelný nedostatek. Nařídilo tudíž hejtmanství v Místku, aby se dne 28.února 1915 provedl soupis všech mlýnských výrobků v domácnostech a zároveň pohrozilo, že všechny nepřiznané zásoby propadnou ve prospěch státu. Soupis takový prováděl se pak každý měsíc.
Při soupisu zásob vyšlo najevo, že zásob mnohde chybělo, na některých okresích přebývalo. Na základě toho chudé obce a okresy přikazovány okresům bohatším, aby si od nich zboží přebytečné zakoupili. Naše obec přidělena byla okresu hustopečskému.
Veškeré zásobování obyvatelů mlýnskými výrobky dělo se prostřednictvím obce. Aby pak zásoby vystačily, předepsáno, že osoba nesmí spotřebovati více jak 240 gramů mouky. Mouka režna i pšeničná míchána byla s moukou bramborovou, kukuřičnou i ječmennou.
Ceny pak stanoveny takto: 1kg režné mouky za 62h, pšeničné za 80h. 1q pšenice 34K, 1q rži 28K, 1q ovsa 26K.

22.března 1915 na základě nařízení c.k.okresního hejtmanství v Místku zvolilo místní obecní zastupitelstvo ve schůzi dne 22.března 1915 do žňové komise pp.Jana Závodného jako předsedu, Mik.Maršálka, Petra Bőhma, Frant.Magdoně, Jos.Vachalu, Frant.Svobodu a Frant.Halatu jako členy. Komise ta měla zjistiti a sepsati veškerou úrodu na poli.

27.dubna 1915 protože obec musela dodávat dle potřeby vojsku dobytek na porážku, sestavena byla v obecním zastupitelstvu ve schůzi dne 25.dubna 1915 komise pro sčítání dobytka z těchto pánů: Františka Halaty, Karla Lepíka, Josefa Halaty, Josefa Vachaly a Frant.Mátla, řezníka. Komise tak sepsala všechen dobytek v obci a vedla akci dodávání dobytka.
V téže schůzi obec.zastup.na urgenci ministerstva vnitra o dodávce ovsa sestavena komise z pp.Závodného Jana a Halaty Františka, kteří za asistence četnické měli oves sepsati a odvést – šlo již tedy do tuhého.

8.června 1915 toho dne upsáno na válečnou půjčku 1000K obec.zastupitelstvem. Na faře dána podlaha nová a opatří se písek pro vydláždění příkopu u fary.

13.července 1915 obecní zastupitelstvo protestovalo zakoupiti nového býka, slevilo nájemci obecního hostince nájem na 600K.
Ohližitelem dobytka zvolen p.Halata Frant., sčitatelem dobytka pp.Bílek Frant. a Petr Mikuláš a výběrčím poplatků na býky p.Bílek Frant.č.32.

15.července 1915 konala soupis žňová komise

16.srpna 1915 obec.zastupitelstvo dalo manželům Mertovým 10 kusů stavivového dříví a usneslo se vyreklamovati odvedeného starostu.

Jak roku minulého, tak i toho roku konány byly znovu přehlídky mužů od 18.do 50.roků, kteří měli doplniti prořídlé řady na bojištích. Vše muselo k vojsku, doma zůstali jen ti, kteří byli stiženi větší tělesnou vadou. Uplatnila se píseň: „Ty rovné páni pobrali a šmatlavé nechali.“
Byl-li doma někdo z mladších, byl vyreklamován do práce ve Frýdlantě nebo v Ostravě do závodů, které pracovaly pod státním dozorem pro vojsko.
Odvody postihly také pana Jana Kuhejdu, starostu, který musel narukovat a ač se obec přičinila, by byl propuštěn domů, nestalo se tak a úřad starostenský vedl dále první náměstek pan Jan Závodný.

5.října 1915 do pozemkové komise zvoleni p.Ondřej Čupa a pan Josef Vachala st. pověřen prodejem obecní mouky.

19.října 1915 obec.zastup.požádalo zem.výb., aby licencoval některého býka místních chovatelů. Od krávy se má vybírati poplatek 1K 50h. K prohlídce zásob obilí ustanoven pan Frant.Svoboda.

24.října 1915 koupí obecního býka pověřen p.František Svoboda. Potravnímu spolku pronajata část domku čís.158, za 110K ročního nájmu.

30.prosince 1915 protože také dosavadní nájemce honitby obecní pan Bílek Vavřín č.99 odveden byl na vojnu, pronajata tato na zbývající část období za 150K ročního nájemného pánům Petru Bőhmovi, řídícímu, Frant.Kuhejdovi a Frant.Svobodovi. Pan Jan Duša, pasekář v Metylovicích, přijat do obce.

Školství v obci
Počátkem roku 1914-1915 ustanoveni vlastně působili pánové Petr Bőhm, řídící, Bohuslav Kolčava, Miloslav Dvořáček, Josef Miller, Aurelie Janková, Frant.Cibulková, literní učitelé, Mik.Maršálek, farář, učitel náboženství a Frant.Jakulková, industriální učitelka. Počátkem války, tj.ještě v srpnu 1914 odešli p.Bohuslav Kolčava do Krakova do nemocnice a p.Miloslav Dvořáček do Těšína. Místo odešlých p.učitelů dosazen sem byl pan Břetislav Kotula. To byl stav počátkem roku 1915. Protože 15.března 1915 byl pisatel přeložen do Kozlovic a p.Břetisl.Kotula musel v červnu na vojnu, zůstal tu pan řídící se dvěma slečnami učitelkami sami, aby vyučovali 7 tříd. Od prázdnin 15.září 1915 byl sem přidělen pan učitel Winkler, takže od toho dne do konce škol.roku a do konce občanského roku vyučovalo 7 tříd 4 učitelé.
Škola vykonávala nařízení, která přicházely buď od okresní školní rady, okresního hejtmanství či dokonce od ministerstva války ve Vídni. Děti školní sbíraly ostružinové listy na čaj pro vojáky, kopřivy na výrobu látek na oděvy, staré hadry, pletly oděv z vlny pro vojíny v poli, papírové podešve, které vlastně k ničemu nebyly, kupovaly „pamětní listy“, sbíraly mosaz na kanóny, kupovaly kokardy ve prospěch „Červeného kříže“ a přinášely haléře na tentýž účel.

Starostou byl pan Jan Závodný
Správcem školy pan Petr Bőhm
Správcem duchovním pan Mikuláš Maršálek
Předsedou místní škol.rady

Rok započal za hřmění děl a pušek na všech stranách a konec války – daleký.

28.února 1916 obecní zastupitelstvo schválilo účty za rok 1914-15. Pokladníkovi obce dána odměna 60K a obecnímu poslovi 30K. Do chlebové komise zvoleni pánové Mikuláš Maršálek, Josef Vachala, Frant.Halata, Mik.Petr, Frant.Bílek a Ondřej Čupa.
Protože potravin a zejména chlebovin ubývalo, nařídila vláda, aby se tyto vydávaly na lístky. Lístky pak nazývány dle toho označení byly „chlebenky“, „mléčenky“, dokonce i na tabák „tabučenky“. V každé obci pak zřízeny komise, které pak se o rozdělování předmětů denní potřeby staraly. U nás zřízena byla chlebová komise, o které je výše napsáno.

6.března 1916 obecní zastupitelstvo pověřilo prodejem býka pána Seiberta, Josefa Kuhejdu a Ondřeje Čupu a koupí nového býka pány Frant.Halatu a Frant.Bílka. Poplatky za krmení býka byly stanoveny na 2K denně do 1.července 1917.
Panu Larischovi, majiteli fojtství, zaplaceno za nájem místnosti na nemocnici 240K ročně, zároveň zmocněn pan starosta, aby vyjednával s panem Rudolfem Halatou o nájem Klimkovic.

12.května 1916 na válečnou půjčku upsáno prostřednictvím zdejší záložny 1500K. Zároveň usneseno býka od pana Frant.Halaty prodat.

12.června 1916 na návrh starostenského sboru okresu místeckého zvolen okresní hejtman J.Knesl, čestným občanem obce Metylovic, kterých si získal „za zásluhy o blaho svěřenému jemu lidu v čase válečném“.

12.července 1916 obecní zastupitelstvo zvolilo do žňové komise pp.Frant.Bílka a Mikul.Petra.
Předsedou žňové komise byl zvolen pan řídící Petr Bőhm, který celou akci vedl.
Byly konány výmlaty na zkoušku a dle nich stanoveno a zjištěno, že na 1962ha osetých zimní pšenicí urodilo se 10345q zimní pšenice, na 599ha urodilo se 3743q jaré pšenice, na 5136ha 24895q rži či žita, na 436ha 3876q ječmene, na 5376ha 24850q pohanky.
Z tohoto výmlatu měla obec odvést 100q zbožípro vojsko ač ovšem bylo nemožností a obec to také neodvedla. Průměr tohoto výmlatu na celém okrese byl příliš velký, srovnáme-li průměr výmlatu na Hané činil u rži 5 q a u nás 7q.
V témže zasedání usneslo se obecní zastupitelstvo postaviti mostní váhu.

27.srpna 1916 obecní zastupitelství na základě velitelství vojenského v Krakově ze dne 20.7.1916 zavazuje se dáti k disposici na místním hřbitově pozemek pro hroby vojínů padlých nebo zemřelých ve světové válce a udržovati je oným nákladem. Na našem hřbitově jsou dva tyto hroby Jana Čupy a ….jsou označeny plechovou tabulkou zeleně natřenou.

9.října 1916 obecní zastupitelstvo odložilo nájem obecního hostince až po ukončení světové války.

21.listopadu 1916 zemřel císař rakousko-uherský František Josef I. na zámku Schőnbrunu o 9.hodině večer ve věku 86.let. Narodil se v roce 1830, nastoupil na trůn 2.prosince 1848. Panoval tudíž 68 let.
Zádušní mše za něho konána 27.listopadu 1916. Týž den vydal následník trůnu Karel I.manifest „Mým národům“, že ujímá se vlády po zemřelém panovníkovi. Lidé doufali, že novým panovníkem vezme válka za své, leč přepočítali se. Válka s prudkostí vedla se dále.
Poměry stávaly se stále tíživějšími. Drahota stoupala neustále. Maximálních cen nikdo nedbal. Kupovalo a prodávalo se „pod rukou“ za cenu, jakou kdo stanovil. Zámožnějším bylo lépe, měli zač nakoupit. Hůře bylo chudině, na lístky nedostali a aby si opatřili soukromě, na to neměli peněz. I ta Vídeň, která při počátku války řvala nadšením, skrotla.

5.prosince 1916 obecní zastupitelstvo upsalo na V.válečnou půjčku z kmenového jmění 1500K.
Škola
Na zdejší škole působili 4 učitelé. Pan Petr Bőhm jako řídící, pan Vinkler, který pocházel z Fryčovi, pak slečny: Aurelie Janková a Frant.Cibulková. Tento stav potrval až do 15.července 1916, respektive do 15.září 1916. Toho dne byla sem přidělena slečna učitelka Terezie Špačková, pocházející z Frenštátu p.R., dosud působící v Myslíku. Počet učitelů se nezměnil. Ženským ručním pracím vyučovala po celý rok slečna Frant.Jabulková, náboženství pan farář Mikuláš Maršálek.
Dle nařízení okresní školní rady a okr.hejtmanství podnikaly děti školní sbírky ostružinových listů a kopřiv /na výrobu látek/ jako roku minulého.

Starostou byl pan Jan Závodný
Správcem školy pan Petr Bőhm
Správcem duchovním pan Mikuláš Maršálek
Předsedou místní škol.rady

Smutně započal rok. Na bojištích teče krev a maří se lidské životy pro nic a za nic a doma vyvstává příšera hladu.

Obecní zastupitelstvo stanovilo 90% přirážku ku krytí schodku v obecním účtování. Za práci při soupisech obilí a mlýnských výrobků poskytne se osobám, které vypomáhali písařskými pracemi obnos 3K denně a starostovi dána za rok 1916 odměna 150K.
Revisory obecních účtů zvoleni pp.Frant.Svoboda a Mikuláš Petr.

13.května 1917 dle nařízení okr.hejtmanství usneslo se obecní zastupitelstvo sebrati potřebnou slámu pro vojsko. Aloisii Kořené dána podpora 50K za opatrování Kubaly. Od 1.července vybírati se bude poplatek na býky po třech korunách. Obecní honitba ponechává se dosavadním nájemcům za dosavadní cenu.
Ve příčině šatného usneseno podati žádost zemskému výboru. Šatné byl poplatek, který pocházel z dob, kdy zřízena byla v blízkém Frýdlantě fara a odkud chodívali kněží sloužit mši o pouti a o posvícení do Metylovic. Platilo se za půjčení a převzetí bohoslužebných rouch k těmto mším. Činin 7K. Poplatek se platil dále i tehdy, kdy u nás byl již samostatný farář ustanoven. Obec zažádala, aby toho poplatku byla zbavena.

23.května 1917 na VI.půjčku válečnou dají se válečné papíry válečných půjček dřívějších v obnose 3000K. Do komise pro chov dobytka zvoleni Josef Kuhejda, Frant.Halata a Petr Mikuláš.

19.června 1917 znovu jednalo zastupitelstvo o VI.válečné půjčce a usneslo se upsati na ni 10 000K a převést V. a IV. půjčku na VI. Do rozdělovací komise pro účely válečné stanoveni pp.Josef Kuhejda, Frant.Svoboda, Mikuláš Petr a Frant.Lepík.

Přemístění poštovního úřadu
20.července 1917 poštovní úřad umístěn byl v domě prvního poštmistra pana Jeřábka na dolním konci na kraji vesnice pro obec nevhodně, zvláště pro její horní konec. Mnozí občané chodili raději do Frýdlantu na poštu – protože to měli blíže. Když pak dosavadní poštmistr byl přidělen službou do…využila toho obec a umístila poštovní kancelář do domku čís.158 – bývalé školy. Tak dostala se pošta přesně do středu obce. První pan poštmistr, který v tomto kanceláři úřadoval nazýval se….
Usnesení o přemístění kanceláře stalo se ve schůzi obecního zastupitelství dne 20.července 1917. V téže schůzi ujednáno prodat p.Fr.Tajchmanovi na stavbu dříví z obecního lesa.

29.července 1917 obecní zastupitelstvo odhlasovali prodej obec.býka, který byl umístěn u p.Jos.Halaty panu Richardu Židkovi, řezníkovi ve Frýdlantě a zakoupiti nového od p.Josefa Kuhejdy, rolníka a vybírati z 1krávy 8korun poplatku.

20.října 1917 obecní zastupitelství se usneslo pročistit obecní les a dřevo prodati Gřundělovi, do komise stížnosti povolati pp.Petra Bőhma, Jiřího Mertu a Josefa Bažinu, pro nedostatek píce s nákupem býka posečkat a Pavlu Hradečnému odprodat dříví z obec.lesa.

29.října 1917 dřevo z obecního lesa při čištění odprodáno 1m3 za 30K – 35K. Prodejem pověřeni pp.starosta, Frant.Svoboda a Jos.Vachala.

Všechen obchod byl podvázán. Přidělování potravin a předmětů denní potřeby dělo se na lístky a prostřednictvím zvláštních komisí hospodářských. U nás byla také zřízena taková komise, do které obec.zastupitelstvo vyslalo pány Šiguta, Ondřeje Magdoně a Jana Halatu z čís.156

2.prosince 1917 na VII.válečnou půjčku upsalo obecní zastupitelstvo 5000K.

Škola
V tomto roce působili na zdejší sedmitřídní škole 4 učitelé, pan řídící Petr Bőhm, slečny učitelky Špačková Terezie, Janková Aurelie a Frant.Cibulková. Návštěva školy nesmírně trpěla tím, že děti musily na poli pracovali za otce i bratry a polní práce ty musely na základě výnosů okr.školní rady omlouvati. Učitelé pak byli nuceni vykonávati různé soupisy zboží, osevných ploch, čímž také vyučování trpělo.

Povaha roku
Rok 1917 byl neúrodný pro abnormální sucho, jakého nebylo pamětníka. Od počátku května nepršelo vůbec až do 15.srpna. Toho dne trochu sprchlo a pak zas bylo pěkně až do podzimu. Obilniny zaschly, zejména ovsy byly tak malé, že se musely vytrhávat. Sena nebylo. Posečené louky vypadaly jako vypálené. Lidé ořezávali větve ze stromů, aby měli co dat dobytku. Mnohde vypadaly stromy jako palmy s vějířem několika větví nahoře. I zemáky zasychaly, až teprve podzimní deště je poněkud zotavily. Vody nebylo. U školy stály řady povozů, které dovážely vodu pro domácnosti, protože většina studní u nás vyschla.
Při veškeré té kalamitě si ale pochvalovali včelaři. Včelky jim nanesly tolik medu, že naše země byla toho roku „medem oplývající“.

Konec říše Rakousko-Uherské, vznik Československé republiky

Starostou obce byl p.Jan Závodný
Správcem školy p.Petr Bőhm
Správcem duchovním p.Mikuláš Maršálek
Předsedou místní školní rady

Smutně začínal tento rok. Potravin stále ubývalo. Při ústupech, ku kterým bylo rakouské vojsko donucováno, padly veliké zásoby poživatin do rukou cizích vojsk a které nepadly, byly polévány petrolejem, a tak činěny nepoživatelnými. Nové potraviny pro vojsko získávány rekvisicemi. Lidé chránili se ovšem jak mohli. Své zásoby schovávali do komínů, do sklepů zazdívali, zakopávali venku do země, nebo po čas rekvisice vozili venku po poli.
Nikdo bez dovolení nesměl mlíti zboží, žerna byla zapečetěna. Ovšem lidé si zase pomáhali, opatřili si žerna nová a mlelo se vesele dále. V Měrkovicích byl člověk, který si vydělal slušný groš tím, že vyráběl nové žerna. Také železárny ve Frýdlantě dělaly malé ruční mlýnky na obilí.
Byly ovšem také mlýny, které nebyly kontrolovány jako jiné, byly – více „ v závětří“. Mezi ně patřil mlýn pana Leopolda Adamce ve Lhotce a nezahálely ani u nás malé mlýnky u pana Jana Šiguta „na lukách“ a p.Josefa Kuhejdy.
Nutno ovšem zdůrazniti, že četnická stanice a zejména její strážmistr Jan Bardon byl „andělem strážným“ celého kraje, a že svůj těžký úřad vykonávali ku spokojenosti občanů. Díky jím. Zachránili mnohou rodinu od strádání.
Rekvisicí obilí byl jsem hejtmanstvím v Místku pověřen já, pisatel těchto řádků. Nechtěl jsem vésti tento smutný úkol a byl jsem rád, když mně můj zástupce pan K.úředník z berního úřadu požádal, bych mu ten úřad přenechal, že by si mohl pro svou rodinu opatřit někde mouky nebo zrní. Nastoupil tedy 19.listopadu 1917 svůj úřad, leč nestrval v něm dlouho. 20.listopadu o 10.hodinách večer obdržel jsem telegram, který mi pan strážmistr Bardou vlastnoručně odevzdal a kterým jsem byl povolán. 21.listopadu dostavil se do Frýdlantu ráno o 8.hodinách a převzíti úřad rekvisičního komisaře.
Rekvizoval jsem ve 4. obcích, napřed ve Frýdlantě, pak na Pstružím, na to ve Lhotce a nakonec v Metylovicích. Vycházel jsem vstříc, pokud v mé kompetenci bylo. Nejlepším vysvědčením pro mne bylo, že mi přišli starostové obcí Frýdlantu i Pstruží poděkovat po skončené rekvisici. V těchto dvou obcích nemusel jsem úředně zakročovat. Zvláště ve Pstruží měli vše již připraveno tak, že přebytky jedněch byly přiděleny druhým, méně majetným, takže z obce nebylo ničeho odvezeno.
V obcích Lhotce a Metylovicích udávali občané své sousedy a spoluobčany a na základě těchto udání pod pohrůžkou dalších kroků, nebude-li udání vyhověno, byl jsem nucen zakročovati. Byla to smutná kapitola.
Škola byla popelkou. Byl jsem správcem školy v sousední Lhotce a k tomu sám na škole. Po předvolání za rekvisičního komisaře dne 20.listopadu napsal jsem na dvéře školy, že se nevyučuje a poslal děti k maminkách domů, a tak se neučilo až do 1.ledna 1918.

7.dubna 1918 obecní zastupitelstvo dalo darem 10 kusů stavebního dříví vyhořelému Ondřeji Klímkovi a zvolilo do máselné komise /která měla za účel sbírati máslo po dědině a odvádět je hejtmanství/ pány Frant.Bílka, Josefa Vachalu a Josefa Boháče. Slečně učitelce Františce Cibulkové dána odměna 120K z obecní pokladny za výpomoc při rekvisici.

25.června 1918 upsalo obecní zastupitelstvo 5000Kč na VIII.válečnou půjčku.
V téže schůzi jmenován byl pan farář Mikuláš Maršálek čestným členem za zásluhy, kterých si v obci získal.

16.září 1918 usneslo se obecní zastupitelstvo prodati obecního býka a úkolem tím pověřilo pp.starostu Jana Závodného a Josefa Kuhejdu. Do komise pro rekvisici zemáků vyslalo pp.Frant.Svobodu, Mikuláše Petra, Josefa Kuhejdu a Jana Bílka, pro requirování sena pp.Josefa Vachalu, Frant.Bílka a Josefa Boháče.

Od půl dubna do konce školního roku konána ve zdejší osevní statistika. Musela být totiž zapsána každá parcela pole a označena, čím je oseta nebo osázena. Práce úmorná. Prováděl jsem ji zase já s panem Josefem Kuhejdou, rolníkem, jako znalcem.
Samými rekvisicemi a soupisy zboží neustále v ceně stoupalo. V následující tabulce je naznačen vzestup cen před válkou a ve válce různých předmětů denní potřeby.

Množství Předmět Cena před válkou Cena po válce
1kg cukru 0,80K 1,60K–15K
1kg kávy zelené 0,90K 20K
1kg kávy pražené 1,50K 30K-40K
1kg cikorky 0,50K 3,20K
1kg mouky pšeničné 0,36K 0,90K-12K
1kg mouky žitné/řežné/ 0,16K 0,70K-8K
1kg chleba 0,20K 1K
1kg rýže 0,30K-0,36K 5K-8K
1kg krup 0,32K-0,40K 3K-4K
1kg hrachu 0,30K 6K
1kg švestek sušených 0,40K 5K
1kg škrobu 0,80K 6K
1kg povidel 0,70K 4K-6K
1kg ořechů 1,60K 10K-12K
1dkg pepřu 0,02K 2K
1dkg nového koření 0,02K 1,20K
1dkg šafránu 1,20K 30K
1dkg kmínu 0,02K 0,80K
1dkg hrozinek 0,03K 0,20K
1kg soli kuchyňské 0,30K 0,50K-1K
1kg mýdla 0,80K 16K-24K
1kg petroleje 0,28K 0,60K-4K
1l octa 0.30K 3K
1l mléka 2K-5K
1l piva 0,24K
1m sukna 5K
1m plátna 18K-24K
1m mušelínu
1krabička zápalek
Citelný nedostatek všech životních potřeb nutil lidi, aby si je opatřovali způsobem, jakým bylo lze, výměnou, různými úsluhami. Uhlí vyměňovalo se za zboží a zemáky, petrolej za mouku i tabák, zejména od vojáků za poživatiny atd. Pro zboží jezdili a chodili lidé k nám do vesnice a zas naší dojížděli až na Hanou do Holešova a Hulína za tímtéž účelem.
Každý takový „výlet“ nucený byl spojen s velikými útrapami. Bylo nutno chodit od stavení ku stavení a když pa po dlouhém prošení dostal trochu toho zboží, bylo velikým uměním je převézt vlakem, aby mu je dozorčí orgány nezabavily. Jezdívalo 20 až 30 lidí, vracívali se kolikrát až druhý den, přespávali po nádražích a v chalupách blízko drah. Do vlaků nasedali, až zjistili, že je „čistý luft“, totiž že do vlaku nejede kontrola.
Přes ohromný nedostatek potravin, přece bylo Metylovickým snadněji opatřovati potraviny, protože průmysl řemenářský, který za války rozkvetl, pomáhal jim výměnou za kůže, kožené výrobky, polosurové tovary a také za zpracování dovezených koží potraviny si opatřovali.
Že se opatřování potravin v cizině neobešlo bez tragikomických scén je samozřejmé.
Jedna občanka z Metylovic zajela si do Bystřice na potraviny. Podařilo se jí sehnati něco mléka a petroleje, ale nešťastnou náhodou ji kontrola vlila petrolej do mléka, takže nebylo obé k požívání.
Zvláštní kapitolou pro sebe byly rekvisice koží, které konány byly u zdejších řemenářů a které zde podávám dle sdělení pana Leopolda Šiguta, řemenáře, očitého svědka.
Kůže byly obhospodařovány centrálou Häute- und Ledercentrale Wien. Kontrolu prováděl jednou vojenský erár, komise centrály vojenský erár posílal komise z Vídně, Těšína, Krakova a Frýdku.
Za centrálu jezdil jakýsi pan Kantor, obchodník z kůžemi z Vídně – israelita. Z vojenských pánů byli to „Fälmrich Grűnberger /žid/, kapral Kosc /Polák/, Lugsfűhrer Grűn /žid/ z Uher.Hradiště jak odborník.
První ráznější kontrola, která začla pašované kůže /to byly ty, které nebyly zdejším řemenářům centrálou přidělené/ rekvírovat a odvážet, přišla koncem léta 1915 a to Fälmrich Grűnberger, voják Košc a jako odborník Karbol, koželuh z Morávky.
Naši řemenáři nebyli na rekvisici připraveni a tak každému vzali něco na památku, samozřejmě že bez náhrady a pro poprvé bez pokut peněžitých. Od té nehody měli se naši výrobci na pozoru a zřídili si ve vinárně pana Jos.Adámka v Místku zpravodajskou službu. Ve zmíněné vinárně stálo vždy připraveno kolo a jak jeli vojenští páni, vždycky se kdosi našel a dojel s depeší do Metylovic. Věděli tedy ¼ neb ½ hodiny předem, že jde komise a s největším „tumlem“ vše skryli.
Byla-li komise zvlášť přísná, „obětoval“ se kaprál Kosc a za různé výpalné v podobě jídla, kuřiva atd.přišel den před komisí a sděloval, kdy a kdo na komisi přijde. Hodně na ruku byla také stanice ve Frýdlantě. S praporčíkem Grűnbergem uzavřena dokonce smlouva, že na nic nepřijde a dostane za to od kusů určitý poplatek.
Pan praporčík buď byl nešikovný nebo mnoho spoléhal na naše lidi, proto celá akce skončila s nezdarem. Někdo to udal /hádalo se na pí Š./ a pan praporčík měl z toho potahování u divizního soudu v Krakově. Metylovicům přidělili jiného komisaře, který kryl v prvé řadě sebe, poukazuje na nespolehlivost zdejších lidí. Říkával: „Co najdu,seberu“. A naší lidé si zase povídali: „Co dobře schováme, nenajde“. A tak bylo na obě strany dobře. Pánům ve Vídni se však nezdálo možným, že mohou zdejší řemenáři vystačit s těmi několika kožemi, které jim přidělovali a že si musí kůže opatřovat jinde – vždyť řemeslo kvetlo jako nikdy jindy. /Měsíčně docházelo za zboží do vesnice poštou ¼ milionů /250 000K/ a proto přikázali četníkům v celém okolí přísnou kontrolu a těmto podařilo se také zabavit i celý povoz. Na příklad v Kunčicích pod Ondřejníkem zabavil strážmistr Černý koží fůru /které patřily A.B./ a dal ji do úschovy p.starostovi v Čeladné. Ale ráno, když s komisí pro kůže přišel, byly pryč. Hledali je v Metylovicích, převrátili kde co, ale koží nenašli. /Kůže zatím stály i s fůrou přikrytou chvojím v lese u Božích muk/. Obžalovali p.Jana Čupu z krádeže, protože je od pí A.B. koupil, ale nemohli mu nic dokázat, protože mu pp.Šigut Leop. A Valent.Bílek dokázali, že byl s nimi té noci na Čihadle. Ostatním vyhrožovaly úřady zavřením, pokutami až do 50 000K, jenže ta kaše se nejedla tak horká, jak se uvařila a pan komisař Vévoda naměřil pp.Ant.Bílkové, Šigutovi L. a Bílkovi Val. po 100K pokuty do obec.kasy pro chudé.
Že při kontrolách docházelo i k zábavným scénám je samozřejmé. Jednou p.kantor jel dědinou, potkal robku z hor ana nese teletinu k starému Boháčovi vydělat. Teletina trčela ji z loktuše, poněvadž koží byl nedostatek, pomáhali si lidé tím, že ze zabitého dobytčete doma kůži donesli do Metylovic ku zpracování – běda ovšem, našla-li nějaká ta komise kůži, chudák už se s ní neshledal. Pan Kantor, jak ji zhlídl, cítil povinnost zrekvírovat. Zabavil kůže, ale dlouho se s ní netěšil. Koně s karetou a teletinou na ní nechal stát před domem p.B. a šel s panem strážmistrem Černým dovnitř vykonat přehlídku. Zatím co úřadovali vevnitř, venku teletina zmizela z karety. /Zrekvirovali ji pp.B.J., B.V. a H.F./ Po rekvisici jeli dále. Najednou se jim zdálo, že jim něco v karetě chybí a tu k své lítosti pohřešili teletinu. Vrátili se ihned s hromy a blesky zpět a hned na pana Leopolda Šiguta, který s nimi na přehlídce byl, kde je teletina. Dotyčný, který se už o příhodě dověděl, docela nevinně a se smíchem p.Kantorovi řek, že on o ničem neví – že byl přece s nimi ve stavení – a že má přece četníka na hlídání. Odtáhli s dlouhým nosem a „blahořečením“. Pan Kantor se nemohl nijak s tímto kouskem smířit a kde přišel na kontrolu, všude vykládal, jací jsou v těch Metylovicích gauneři. Dokonce i v centrále ve Vídni se pochválil, co se mu v těch Metylovicích stalo a když pak přišli do Vídně zástupcové zdejších řemenářů /B.V. a Š.L/ vyjednávat ohledně přídělu koží, uvítal je ředitel slovy: Sie metilowitger Diebe ich gebe ihnen einsperen, ukázal jim dvéře a bylo po audienci.
Jindy zase, když ani korporal Kosc nemohl dáti nám zprávu, že přijedou na prohlídku, přišli z nenadání. Zatím co komise byla u p.Vavřína Bílka, p.Val.Bílek dal zavříti dílnu. Dělníci koupili si na Čihadle kuráž a ostentativně vesnicí za komisí. Na zavřenou dílnu pak přibili plakát „Uzavřeno – Neštovice“. Jakmile komise přečetla vyhlášku „neštovice“, nápadně rychle od dílny pospíchala, jsouc doprovázena posměchem kurážných tovaryšů. Tato epizoda mohla mít vážné následky. Raport došel do Vídně do Centrály a tam si řekli, že to musí v těch Metylovicích skoncovat. Vypravili tedy troji komisi. 1.z Vídně, 2.z Krakova, 3.z Těšína. Byl tam p.hejtman, 1 nadporučík, 1poručík, asi 12 vojáků, celá stará komise s Gr. a Kosou / který poslal oznámení komise 2 dny napřed, co a jak bude/. Celou četnickou stanici frýdlantskou a s posilou z Místku. Přišli 3.směry: od Místku, z Frýdlantu a dokonce vrchy od Hodoňovic. Přišli do Metylovic k panu …a začli, by se ukázalo po dobrém, kde co je, že prý trest bude mírnější. Naši si mysleli: „Šak je to dobře schované“ a proto na otázku p.hejtmana: „Ukážete?“ řek Š.L.: „Suchen sie“. Hejtmana mohl čert sebrat, když to uslyšel. Však v Š. také byla malá dušička, když mu jadrnými slovy sliboval, že hledat budou a najdou-li něco nejmenšího, že půjde s nimi. Ale naštěstí nenašli nic. Dali si zavolat pana starostu, vysvětlili mu, proč přišli, že nic nenašli, ač vědí, že je tu koží dost a že se jim drze řekne „ať hledají“. Pan starosta měl co dělat, než vše urovnal, zaručit se musel, že bude dávat bedlivý pozor, aby se kůže nepašovaly. A páni, posilnivše se douškem vína dobrého i likéru i jídla z kuchyně pí B., s jakou přišli, s takou odešli, spokojeni jsouce vykonanou povinností. Naši si pak oddychli, že „vzácná“ návštěva nezaznamenala jiných ztrát, než toho trochu proviantu.
I svou dobrou stránku tato návštěva měla. Řemenářům zdejším zvýšili poměrně příděl koží, aby si nemuseli pašovat. Po té velké komisi již nebylo tak zle. Byla vykonána v červnu 1918.
Poměry utvářely se tak, že se navázaly styky s veliteli ve Frýdku, ovšem za odměnu a ba dokonce vykonali návštěvu někteří naši řemenáři u pana Carbola na Morávce, jako odborníci zabavili kůže jako on kdysi jim a tím se odškodnili za ztráty, které on způsobil někdy jim. Zrekvizované kůže ovšem nedostal zase všechny erár rakouský. Něco si nechala komise, něco odborníci, něco se odečetlo na útratu a teprve ten zbytek se poslal do Frenštátu p.Konvičkovi, který měl kůže vydělat pod úředním dohledem p.Kantora. A protože pan Kantor také chtěl žít, zcvrkla se zásoba na minimum.
Kdyby naší lidé si víc rozuměli a se navzájem neudávali, mohli klidně pracovat z jakékoliv kůže. Pánům ve Vídni by nebylo stálo za to, aby řemenáře v Metylovicích kontrolovali.
Kůže pašovaly se povozy až z Holešova, z Opavy, skupovaly se po okolí, objednávaly se ze Slovenska, z Budapeště a jinde. Ze Slovenska objednaly se svininy /ty nebyly kontrolovány/. Zasilatelé poslali dobře zabalené , dokonce rohy z nich mohly trčet, ale nikdo si jich nevšiml – protože byly deklarované jako svininy. Svininy pak naplněny hovězinou poslaly se zase zpět do Uher. Dobře se měli řemenáři za války.
U nás zpracovali kůže ze všeho tvorstva pozemského: z pakoňů, z velbloudů, oslů, jelenů, sobů, psů a jiných.
K doplnění záznamů o provádění rekvisic zboží dodávám, že v roce 1916 prováděl ji u nás pan dr.Svoboda, profesor, mě tato smutná úloha připadla pro obec Lhotku, kde jsem působil od června 1915 do konce roku 1917.

Konec říše Rakousko-Uherské
Ohlušeni vývojem světových událostí strachem o svůj život – v blízké Ostravě Moravské posílal na smrt desítky nevinných lidí předseda náhlého soudu, vojenský prokurátor „krvavý Matuška“, často na malicherné udání i vylhané. /Zdeněk Kratochvil/. Nepozorovali jsme, že za obzorem monarchie buduje se nový lepší svět, že základy říše jsou podkopány a že stavba co nejdříve se zřítí, aby uhnula novému zřízení lidštějšímu.
Obraz, který poskytovala monarchie ku konci svého trvání byl žalostný. Všichni zdraví muži od 18.do 60.let byli různými „musterunky“ odvedení na vojnu. Těžko odcházeli starší muži, ale smutná byla podívaná na 17. a 18.leté vlastně ještě děti, kteří měli ztrácet svůj život pro zájmy úplně cizí. Jak vypravují starší vojáci, že mladí usedavě plakali jako děti, srotili se v houf při první palbě a nebylo možno je dostati kupředu.
Vojáci, kteří již déle sloužili, naučili se v tom vojenském životě chodit. Utíkali přes frontu, dali se zajímat. 28.pluk pěší přešel přes frontu bez výstřelu a s hudbou do zajetí ruského.
Vojáci utíkali od pluků a tvořili tzv.zelené kadry, zvláště v okolí Uher.Hradiště se skrývali v lesích a byli dokonce ozbrojeni. Jiní zase ukrývali se doma na půdě, v seně, jiní „hledali“ svůj kadr. Když jsem jel v roce 1918 do Čech, tak celý vagón vojáků jezdil na černo. Vojáci utekli ze zaplombovaných vozů. Poslali oddíl vojáků ze severu na jižní frontu italskou, vagón zavřeli, zaplombovali, a když pak měli vystupovat – vojáků nikde. Opatřili si sekerku, prosekali se dnem vozu a při vhodné příležitosti prchli.
Vlaky civilní jezdily velice pravidelně. Zpoždění 2 a 3 hodiny nebyly žádnou zvláštností. Z Místku do Frenštátu tu jel vlak ….hodin. Vozy byly v hrozném stavu, okna vytlučena, v noci se nesvítilo a netopilo se vůbec. Na nádražích byly přímo útoky na každý vlak, protože vlaky jezdily zřídka, obyčejně 2 až 3 spoje denně. Často bylo nutno průvodčího něčím podplatit, aby ho pustil do vozu. Lidé si brali svíčky do vozů, aby si aspoň trochu posvítili. Ku konci vojny, když všichni muži odešli na vojnu, musely zastávat službu průvodčích ženy. Také na nádražích větších obstarávaly službu nosiček. Na nádraží ve Frýdku jsou dosud. Aut málo bylo vidět, protože všecka byla skoro rekvirována pro vojsko a většinou se nevrátila. Koňů nebylo. Lidé si vypomáhali tím, že se jich více sešlo a tahali pluhy místo koní sami.
Hlad vkrádal se již nejenom do rodin nejchudších, ale i do vrstev zámožnějších. Bylo velikým uměním opatřit si trochu potravin. Na venkově se ještě k nějaké té potravině dostalo, ale nejhůře bylo ve městech. Před obchody stálo spousty lidí ve frontách, tj. jeden za druhým jak přicházeli. Stávalo se často, že lidé již o časných hodinách ranních dlouho před otevřením obchodů stavěli se do front, aby byli z prvních a dostalo se na ně. Vše prodávalo se jen na lístky. Bez lístků bylo vše drahé.
Republika Československá

28.říjen 1918

Zas stojí tady národ,
Jak před věky tu stál,
Leč neporoučí jemu
Ni císař ani král.

Splnila se slova arciučitele národů Jana Amose Komenského: Pevně věřím, že po přejítí vichřic hněvu vláda věcí Tvých k Tobě se vrátí, o národe můj!

Dlouho nechal osud zkoušeti národ český až vyprostil jej z nadvlády německé. Udrží
svůj stát? Nebude se musel bít o jeho bytí a nebytí? Leč tyto myšlenky zaplašovány byly vlnou radostí, která objímala celé nitro. Jako by balvan ze srdce spadl, tak bylo lehce. Je konec války, konec vraždění, konec útrapám a vše, co kolem nás je, je naše – české. Jaký šťastný to den a my všichni jsme povděčni osudu, že jsme jej mohli zažíti.
Jak my jsme jej u nás prožívali?
Bylo to v pondělí. Byl takový den nijaký, pod mrakem, více k dešti přichystaný jako ku pěknému počasí. Byl jsem právě na poště – asi o půl deváté dopoledne. Ve škole se nevyučovalo pro epidemii chřipkovou, která v obci zle řádila a nejen v obci, ale v celém kraji. Zrovna v tutéž dobu přišel na poštu pan Jiří Merta, klempíř v Metylovicích a podal mi zvláštní číslo /vydání/ Moravsko-slezského denníku, na němž byla vytištěna proklamace nového státu Československé republiky a první její zákon, který zněl: „Státní formu určí Národní shromáždění s pařížskou československou národní radou. Všecky dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají zatím v platnosti.“
Pokládal jsem za svoji povinnosti, aby tak významný den v životě národa našeho byl u nás oslaven. Jako jednatel Sokola místního došel jsem ihned ku starostovi jednoty bratru Karlu Svobodovi a oznámil mu nejnovější zprávu. Pan Karel Svoboda ihned všeho nechal a sestavili jsme program. Ujednali jsme, že svoláme občany do obecního hostince, kde bude slavnostní proslov a pak, že se půjde průvodem po vesnici s hudbou. Sraz stanoven na 7.hodinu večerní.
Nejdříve vztyčen byl z věže kostela červeno bílý prapor, jako znamení, že je konec Rakouska. Pak pozváni hudebníci a hasiči. Mezi tím občané Šigut Leopold a Bílek Valentin, kteří se dověděli zprávu z Místku, odstranili z trafik a pošty rakouské orly a uřízli z tabulky obecní, označující místo, polovici německou. Naše obecní tabule měly totiž- neznámo z jakých důvodů – dvojjazyčné označení – obec Metylovice- Gemeinde Metilowik. Na dřevěnou boudu byl připevněn plakát, který zval občany na večer ku slavnosti.
Večer, když se sešeřilo, sbírali se lidé v houfcích ku obecnímu hostinci. Protože venku bylo sychravo, shromáždili se lidé v šenkovně, kde ku přítomným promluvil pisatel této kroniky o významu tohoto dne.
Po proslovu seřadil se průvod před obecním hostincem takto: napřed šly školní děti, mládež, pak hudba, za ní krojovaní, Sokoli, hasiči a pak ostatní lidé ve velkém počtu. Za zvuku hudby a zpěvu písní pochodovalo se nejdříve na horní konec na rozcestí ku Lhotce, pak na dolní konec, až k Čihadlu, zpět k obecnímu hostinci. Tam zahrála hudba Kde domov můj a Hej Slované. Provolána sláva českému státu i presidentu Masarykovi a lidé se rozešli do svých domů.
Domy mnohých občanů osvětleny a zdobeny prapory.
Druhého dne čtli jsme v novinách, jaká radost zavládla v celém českém národě, zejména Praha – hlavní město nového státu – jak jásala nad získanou svobodou. Stálo tam psáno: „V pondělí 28.října 1918 v 10 hodin dopoledne objevily se na vývěsních tabulích denních listů zprávy, které prudce rozrušily celou Prahu. Rakousko-uherský ministr oznamoval presidentu Spojených států severoamerických, Wilsonovi, že rakousko-uherská vláda uznává oprávněné nároky Čechoslováků na samostatný stát a že si přeje co nejdříve skončit válku a uzavřít mír bez ohledu na spojené Německo.“
Lidé se kupili u vývěsních tabulí, dychtivě četli překvapující zprávu a za mocného vzrušení rozčileně o ni hovořili. Rychlostí blesku letěla zpráva celou Prahou, zástupy rostly, zdálo se, že vyrůstají lidé z dlažby, jak rychle se ulice plnily. Zvláštní vydání listů šla na dračku.
Radostné pohnutí mocnu vlnou projelo nesčetnými zástupy. Druh druhu radostně tiskl ruku, lidé se na potkání objímali a vzrušeným hlasem plným upřímné radosti volali: „Jsme svobodni. Již nejsme otroky! Rakousko kapituluje!“
Jako kouzlem zavlály na ozářených domech prapory. Bílé a červené barvy českých praporů vesele svítily vedle pestré trikolory slovanské a mezi nimi se zamodraly hvězdnaté prapory americké. Na hrudích jásajících mužů a žen a štěbetavých dětí objevily se trikolory národních a slovanských barev. Čeští vojáci trhali z čapek „jablíčka“ s počátečném písmenem císaře Karla a drtili je podpatky na znamení, že neuznávají již žádného cizáka nad sebou. Na místě utržených jablíček zasvítily z čapek jasné stužky v českých a slovanských barvách a roztomile slušely našim milým vojínům. Na Václavské náměstí se valí nové proudy rozradostněných zástupů. Nadšení roste. Ze zástupů zní velebný zpěv naši národní hymny: Kde domov můj. Ještě poslední tóny doznívají někde na výšinách a již hřmí rázný pochodový nápěv Hej Slované! Nad šumícím mořem nepokojných hlav se třepetají četné praporečky a říjnový vzduch otřásá se hromovým voláním: „Ať žije Masaryk! Sláva Wilsonovi! Sláva českému státu! Nazdar!“ Výkřiky a provolávání slávy se splétají, mísí a sílí a přecházejí v burácející bouři, konečně vítězně jimi pronikají opět zvuky naší hymny. Do zpěvu radostně vzrušených davů vpadá vojenská hudba, která hraje české národní písně. Za hlučného smíchu a všeobecné veselosti odstraňují se z budov dvojhlaví orli. S třeskem padají na dlažbu toto znaky české poroby a třistaletého utrpení a zlacené jejich korunky se válejí na dlažbě v blátě. Chodci do nich kopou.
Rychle všude zakrývají neb zabarvují dvě nepatrná písmenka c.k., která pro český národ znamenala dlouhou dobu utrpení pod vládou německého roku Habsburského. Národ lámající pouta třistaletého útlaku nesnese potupných známek svého otroctví a proto musí rychle zmizet vše, co připomíná tyto smutné doby.
Na staroměstském náměstí před památnou radnicí ozdobenou četnými prapory, odpoledne se nakupily nepřehledné davy lidu. Na balkoně radničním zasedli členové Národního výboru a jejich jménem promluvil ku shromážděným zástupům dr.Soukup kovově znějícím hlasem: „Po 300.letech povstává československý národ k novému životu v samostatném státě. Staré Rakousko propadá se do hrobu. Národní výbor převzal již vládu nad československým státem. Věc naše zvítězila a co máme, nikdo na světě nám již nevyrve.“ Hromové bouře souhlasu a jásavé volání slávy zaniklo v nadšeném zpěvu, jenž se rozezvučel mezi Staroměstskou radnicí a Týnem.
Dlouho do noci hřměla rozjásaná Praha bouřným plesem a upřímnou radostí nad velikou dějinnou událostí, kdy podle věsteckých slov našeho Komenského vrátila se národu českému vláda jeho věcí. Nad útlými obrysy Hradčan dávno již pohasly poslední zážehy nezapomenutelného večera a hučící Vltava se zase přikryla jemnými clonami mlhové šedi, když Praha po 300.letech poprvé se ukládala k blaženému spánku.
V nočním klidu telegrafické dráty rychlostí blesku neslyšně roznášely radostné zvěsti o svobodě a samostatnosti českého národa. Opravdu slavný jest den 28.říjen 1918 a navždy zůstane zapsán zlatým písmem v dějinách českých.
Ještě toho dne vydal Národní výbor toto prohlášení: „Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných svobodných kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, převzal jako jediný oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu.
Lide československý! Vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů.
Novými členy v těchto chvílích zahajují se nové bohdá slavné dějiny Tvoje.
Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a v Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života. Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý, jako jej zachovalo Tvé národní vojsko, Československé legie. Buď si stále vědom, že jsi občanem českého státu, nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi. Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny veliké chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa.
Každý z vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému je svato. Svobody osobní, majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobiti se bezvýhradně rozkazu Národního výboru.
V Praze dne 28.října 1918.
Za Národní výbor československý Dr.Fr.Soukup, Jiří Stříbrný, Dr.Vavro Šrobár, Antonín Švehla, JUDr Alois Rašín

Tak provedena československá revoluce, ideálně jako nikde na světě, bez jediné oběti na životě, bez jediné kapky krve.
Samostatný československý stát byl dílem neúnavných pracovníků doma i za hranicemi.
Za hranicemi pracoval Národní výbor, v jehož čele stál profesor Dr.Tomáš Masaryk, který má hlavní zásluhu o organisování zahraničního odboje. S ním ruku v ruce pracovali Dr.Eduard Beneš a Slovák Milan Rastislav Štefani, jakž i celá řada nadšených a poctivých Čechů a Slováků, kteří sběhli od svých pluků rakouských i těch, kteří zajati byli v Rusku, Francii, Itálii, vytvořili tak řádné československé vojsko a vydobyli nám naši samostatnost. Svou krev i životy kladli na oltář vlasti.
Budiž všem věčná paměť. Jako ruský dobrovolec a československý legionář padl v rusku člen tělocvičné jednoty Sokol v Metylovicích František Panáč, povoláním učitel ve Lhotce.
My jsme tyto členy zahraničního vojska pojmenovali proti jejich vůli legionáři. Správně se mají nazývat „československé zahraniční vojsko.“
Doma pak připravoval převrat Národní výbor s Mafií. V čele národního výboru byli Dr.Frant.Soukup, Jiří Stříbrný, Dr.Vavro Škrobár, Antonín Švehla a JUDr. Rašín

Vyhlášením 14.října 1918, ve kterém Národní rada pařížská byla proměněna v národní vládu československou a hned na to „Deklaraci washingtonskou“ byla dána pádná odpověď na císařův manifest.
Obě ty události naší zahraniční akce byly známy v Praze naším vůdčím politikům již 20.října 1918, avšak tajily se před širší veřejností, aby neprovedla nějaký neuvážený čin. Národní výbor v Praze rozhodl, že se má vyčkati chvíle, až bude Rakousko úplně kapitulovat. Hlavním důvodem pro toto rozhodnutí byl zřetel, aby se zabránilo zbytečnému prolévání krve, neboť bylo jasno, že je třeba počítati s tím, že se proti pokusu českému o převrat a vyhlášení samostatnosti československé postaví Rakousko na odpor vší silou. Uplynulo několik dní plných vzrůstajícího napětí, ale dokazujících přece neklamně blížící se smrt Rakouska. Jestliže například vyšly Národní listy, které byly úředně zastaveny opět 19.října, aniž čekali na úřední povolení a když v neděli 27.října 1918 oslavovaly pražské denníky Masaryka a Wilsona celým články bez zakročení censury, v tom už tkvělo znamenité zadostiučinění, značící zjevnou kapitulaci Vídně. Dokonce vydala pasy do Švýcar naší delegaci, aby mohla do Švýcar do Ženevy, aby se mohla tam domluvit s Masarykem a jeho spolupracovníky. Dne 24.října vydala delegace složená ze všech politických stran, mimo lidovou, přes Vídeň a Curych do Ženevy. V delegaci byli tito pánové: G.Habrman, A.Kalina, V.J.Klofáč, Dr.Karel Kramář, Fr.Staněk, Dr.Preisem a Svobodou, aby se poradili s mluvčím prozatímní vlády naší drem Benešem. Ve Vídni měli ještě poradu s Poláky a Jihoslovany.
Dr.Kramář přijel také do Vídně i s drem Rašínem a radili se, mají-li vůbec do Švýcar jeti, poněvadž Dr.Rašín podle zpráv, které dostal, měl dojem, že bude nutno provést doma převrat co nejdříve. Nakonec bylo dohodnuto, aby delegáti přece jenom odjeli, ale bylo též smluveno, že věc, bude-li nutno, v Praze provedou, i kdyby delegáti Národního výboru byli ještě za hranicemi, což se také stalo.
Když v Paříži dostali zprávu, že Vídeň dala souhlas k odjezdu do ciziny našim politikům, aby vstoupili ve styk s prozatímní vládou československou, byli tak překvapeni, že v prvé chvíli nechtěli věřiti těmto zprávám, protože nevěděli, že rozklad Rakouska již tak pokročil. Myšlenka na dohodu i domluvu domácích pracovníků se zahraničními pochází sice od Beneše, ale byla uskutečněna vídeňskou vládou, která si bláhově od těch styků slibovala uklidnění doma. Delegace pražská byla přijata Osuským, který byl šéfem naší tiskové akce ve Švýcarsku, načež 28.dojel z Paříže Dr.Beneš, provázen Markovičem a Strimplem.
V ženevském hotelu se sešli politikové čeští v průvodu finančních odborníků, aby vyslechli zprávu o stavu zahraniční akci revoluční a uradili se ve dnech 28.-31.října navzájem, jak a kdy by se měla celá akce dovršiti, počítajíc s pravděpodobností, že válka bude ukončena na jaře 1919.
Jednání nemělo rázu schůzí, nýbrž formu přátelských rozhovorů, neboť ujednání a rozhodnutí se mělo doma předložiti stranám a Národnímu výboru. Ujednána forma státu jednomyslně, stanovena první vláda /některé osoby byly pozměněny, například vypadl Dr.Šámal a ze Slováků Dr.Ivanka, jako nebyl nikdo jmenován za stranu lidovou/ i s tím dodatkem jednomyslným, že členem kabinetu bude po vzoru rakouském ministr krajan německý, hlavou republiky že bude profesor Masaryk. Dále ujednáno o tom, jak se má provést v Praze přechod a převrat – v den, kdy už jej nedočkavý Národní výbor prováděl v Praze i jinde, se Švehlou v čele „po svém“ – jak se má postupovali ve věcech hospodářských – až do okolkování bankovek, provedení pozemkové reformy a zavedení franku místo rakouské koruny.
Dne 30.října došly sice zprávy o zhroucení se rakouské fronty proti Itálii i zvěsti o událostech pražských, ale byly tak zmatené, že jim prostě účastníci sněmování nerozuměli. Před svým odjezdem odevzdali pražští delegáti 31.října do rukou dra Beneše slavnostní prohlášení, jež mělo býti uveřejněno ve vhodné chvíli a jímž uznávali a schvalovali jednomyslně vše to, co bylo dosud provedeno zahraniční akcí ve prospěch osvobození národa, vyslovujíce Národní radě československé a vlastně již prozatímní vládě vděčnost za veliké zásluhy, jež našemu národu prokázala.
Hlavní význam ženevského ujednání dlužno spatřovati v tom, že se obě fronty našeho odboje slily v jeden nerozborný celek a přitom v nejúplnější shodě a harmonii dorozuměvše se úplně o všech otázkách, takže byla plně odůvodněna odpověď Masarykova, že je hluboce pohnut jednotou zástupců všech stran.
Dr.Beneš dal pak telegrafovati presidentu Masarykovi do Washingtonu 4.listopadu zprávu, vyzývaje ho jménem zúčastněných, aby se vrátil jako hlava státu co nejrychleji, neboť jeho přítomnost je naprosto nezbytná, a to tím spíše, že jeho autorita je neomezená. Na trvalém významu ani ceně těchto ženevských porad neubírá v nejmenším, že zatím zázračným řízením provedla Praha převrat, aby vrátivší se delegáti přišli k hotovému. Jádro ujednání bylo pak vtěleno ve skutek.
Dne 30.října 1918 prohlášena samostatnost také na Slovensku svatomartinskou deklarací.
Dne 6.listopadu 1918 vrátila se delegace Národního výboru ze Ženevy. Zprávu o zájezdu podal Dr.Karel Kramář, vůdce delegace.
Život šel dál, radostné opojení, které zmocnilo se uklidňovalo a lidé vraceli se zas ku všednímu životu. Nespolehliví živlové z veřejného života odstraňováni a nahrazeni lidmi českými. Také v Místku na hejtmanství nastaly změny. Dosavadní hejtman Knesl byl dán do pense a na jeho místě dosazen dosavadní komisař Vévoda.
8.listopadu 1918 vzpomenuto na školách výročí bitvy na Bílé Hoře.
V zemích sudetských chtěli utvořiti své území Sudetenland a přidati se k Německu. Muselo tomu býti zabráněno. Bylo utvořeno vojsko, Stráže svobody se nazývalo. Byli to příslušníci jednot sokolských a dělnických, ovšem i ostatní sloužící vojsko. Nejvyšším velitelem byl Dr.Josef Scheiner, starosta České obce sokolské.

První sněm
Dne 14.listopadu 1918 sešel se první český sněm – Národní shromáždění – složené ze zástupců všech politických stran v počtu 256 osob. Toto slavností zasedání zahájil Dr.Karel Kramář.
Znovu zrozený stát český prohlášen byl jednomyslně Československou republikou a za nepopsatelného nadšení zvolen jednomyslně Dr.Tomáš G.Masaryk jejím prvním presidentem.
Předsedou tohoto národního shromáždění zvolen byl poslanec Tomášek.
Zvolena byla první vláda československá
Předsedou ministerstva Dr.Karel Kramář
Ministrem zahraničí Dr.Eduard Beneš
Ministrem národní osvěty Gustav Haberman
Ministrem vnitra Antonín Švehla
Ministrem spravedlnosti Dr.Frant.Soukup
Ministrem orby Karel Prášek
Ministrem veř.prací Frant.Staněk
Ministrem financí Dr.Rašín
Ministrem nár.obrany Václav Klofáč
Ministrem obchodu Dr.A.Stránský
Ministrem pošt Jiří Stříbrný
Ministrem zdravotnictví
a pro Slovensko Dr.Vavro Šrobar
Ministrem zásobování Dr.Boh.Vrbenský
Ministrem železnic Dr.Isidor Zahradník
Ministrem soc.péče Dr.Lev Winter
Ministrem války Dr.Milan Rastislav Štefánek
Ministrem pro Moravu Dr.Mořic Hruban

Novému státu dána byla forma republiky demokratické.
Slovo republika vzniklo z římských slov: res publica, to znamená věc veřejná. Státní věci jsou v ní společné všem. Slovo demokracie jest původu řeckého: démos znamená lid, kratos – moc. To znamená, že v republice Československé je lid jediným zdrojem veškeré moci státní.
Nechť žije a vzkvétá Republika československá!

27.listopadu 1918 první zasedání obecního zastupitelstva v novém státě. Pan František Halata zplnomocněn, aby s panem Bílkem Tomášem projednal pronájem bytu pro pana učitele, protože v obci byl nedostatek bytů.
Obecní zastupitelstvo se dále usneslo pronajat obecní hostinec ofertním řízením. Soutěž ohlásí se v Mor.slezském deníku 1.a 8.prosince. Lhůta soutěže končí 15.prosincem 1918.
Ohledně býka obecního promluví pan farář s panem Neumanem z Lubna. Peníze na zaplacení výloh vzniklých chovem býka budou se od občanů vymáhati.
Na dítko po zemřelé Liberdové, t.č. v Janovicích, se bude platit 10kč měsíčně.

Nový nájemce obec.hostince
15.prosince 1918 obecní hostinec pronajat panu Aloisi Tajchmanovi, dosavadnímu nájemci na další tři léta za 2000 kč ročního nájmu. Daně si bude platiti pan nájemce sám. Za uplynulé roky 1917 a 1918 doplatí nájemce náhradu 1500kč.

18.prosince 1918 – Slavností zasedání obecního zastupitelstva
Na oslavu památného dne, kdy první president Československé republiky Dr.T.G.Masaryk vrací se po delším nedobrovolném vyhnanství do své vlasti, sešlo se zastupitelstvo obce Metylovice ku slavnostnímu zasedání.
Slavností proslov na schůzi té pronesl člen zastupitelstva:
Aby tato dějinná událost zachovala se ve zdejší obci na věčnou paměť, usnáší se obecní zastupitelstvo následovně:
V obci Metylovicích postavena bude z prostředků obecních nemocnice a chudobinec, kterážto budova ponese jméno prvního presidenta republiky T.G.Masaryka.
K téže oslavě upraví obec z prostředků obecních prostranství před kostelem v pěknou náves, která se posází lipami a nazvána bude návsí presidenta Masaryka.

21.prosince 1918
Slavný návrat prvního presidenta Československé republiky Dr.T.G.Masaryka.

Jako psanec šel jsi v dál
pochopy všech mocných štvaný,
vracíš se k nám jako král,
národem jsi milovaný.

Ještě nevyprchalo nadšení 28.října, když nová vlna radostí naplnila srdce všech věrných Čechů a Slováků, neboť vracel se po dlouhých útrapách a bojích v cizině první president našeho státu do vlasti.
V ten prosincový den už od časných hodin ranních plnily se ulice lidmi z Prahy i z venkova. Lidmi oděnými ve stejnokroje sokolské, v kroje národní, ale nejvíce v šatě občanském. Vše hrne se ulicemi k nádraží Wilsonovu, aby se ubraly na vykázaná místa.
Jedna hodina odpoledne snesla se do rušných ulic pražských, když zazněly rány z děl na znamení, že vlak s presidentem vjíždí na nádraží.
Jely vlaky dva. První jel s čestnou rotou složenou z legionářů všech druhů. Druhý pak s ověnčenou lokomotivou, vlak presidentův.
Na nádraží hlava na hlavě, vojsko, sokoli tvoří čestnou stráž. K uvítání přišli presidentova rodina, ministři, novináři, přátelé.
Velebné zvuky hymen české a slovenské znějí, prapory se sklánějí – hlava státu vchází na nádraží, sestupuje z vozu.
Nejdříve vítá ho dcera, neviděla tatíčka po 4 dlouhá léta. Vítají ho Moravané staroslovanským způsobem: chlebem a solí. Pak objímá ho Dr.Kramář a vítá starosta města Prahy.
Vystupuje z nádraží a za ohromného jásotu sedá do připraveného a ozdobeného auta s poslancem Tomáškem a pomalu celý průvod jede Prahou k budově sněmovny. Nemohou rychle jeti, protože ulice jsou přeplněny jásajícím lidem: každý chce ho vidět, každý chce ho pozdravit.
Po celé cestě znějí hymny, slovanské písně, volání slávy. Nazdar!
U budovy sněmovny krásně vyzdobené sestoupil president z auta, aby vykonal slib presidentský do rukou předsedy poslanecké sněmovny Tomáška.
Po uvítání vyzval jej předseda sněmovny Tomášek, aby slíbil jako president Československé republiky na svou čest a svědomí, že bude dbáti blaha republiky a lidu a šetřiti zákonů. Načež president Masaryk odpověděl pevným hlasem „Slibuji“.
Nato zazpívali všichni přítomní „Kde domov můj“.
Slavný vjezd skončen a president odejel za svou rodinou.

Ze života prvního presidenta Československé republiky
Jako většina našich slavných mužů, tak i první president náš, pochází z chudobných rodičů. Narodil se 7.března 1850 v Hodoníně. Otec jeho byl kočím na císařských statcích, Slovák, rodem z Kopčan. Matka byla Hanačka z Hustopeče, vychována německy. Masarykovi často se stěhovali. Ve 2.roce hned stěhovali se do Mutěnic, kde v drábovně pobyli do jara r.1853. Toho roku vrátili se zase zpět do Hodonína a bydleli v chalupě „Na plese“. Dokola prostírá se rovina s výhledy do daleka. Roku 1856 stěhuje se rodina Masarykova na dva roky do dvora v Čejkovicích, r.1858 na rok do Čejče a zase do Čejkovic, kde tísnila se rodina v úzkém domku až do roku 1862. Zde prožíval Masaryk svá dětská léta s mladšími bratry Martinem a Ludvíkem. Otec byl člověkem přírody, který narodil se jako nevolník a na němž byly znatelné účinky roboty a poroby. Zprvu byl kočím, později drábem a nakonec hospodářem. Ale vliv na výchovu Tomášovu měla hlavně matka, bývalá kuchařka u pánů v Hodoníně.
Do školy začal president chodit v Hodoníně a v Čejkovicích. Roku 1861 dostal se Tomáš na reálku do Hustopeče, mezi kterouž dobou přišel otec do Hodonína. Ale po třech letech jsou Masarykovi opět v Čejči, ale r.1867 odcházejí do soukromé služby v Miroslavi.
Léta 1870 až 1888 prožila Masarykova rodina v Kloboukách, kamž jezdíval Tomáš jako student.
Jako žák i jako student byl veselý, čilý a nevyhnul se žádné radosti a zábavě, které tehdy venkov skýtal.
Na německé reálce piaristů v Hustopeči oblíbil si fysiku. Všichni učitelé Masarykovi pozorovali jeho bystrost, pozornost, přemýšlivost a píli. Měl jíti na učitelskou přípravku – preparandu, do níž se přijímali hoši 16tiletí. Ale poněvadž bylo Tomáši teprve 14 let, šel do Vídně na umělé zámečnictví. Ale od strojního mechanismu utekl domů na Čejč. Trpce želel ztráty svých knih a zejména atlasu z Reálky, jež mu jeho spoluučeň ukradl.
V Čejči ho dal otec k panskému kováři. V kovárně pracovalo se od tří hodin ráno do desíti ba i do jedenácti hodin noční, nepřetržitě. Tato kovářská práce utužila Tomášovou vůli i tělo.
Na radu bývalého učitele nechal kovářství a šel do Čejkovi k rektorovi školy za učitelského praktikanta bez platu. Tam učil chlapce i děvčata, hrál někdy na varhany a chodil na pohřby. Protože špatně vyslovoval latinské modlitby a v Čejkovicích na zámku zůstalo po jezuitek mnoho německých knih s latinskými rčeními, jimž Masaryk nerozuměl, začal se učit latině. Později učil se soukromě u pátera Sátory. Na jeho radu složil ve Strážnici zkoušku z primy gymnasia a šel r.1865 do sekundy německého gymnasia v Brně.
Výborně studoval, takže byl primusem, ač se musil živiti tím, že slabší studenty připravoval na vyučování. Mnoho četl, zvláště katolické knihy o misionářství. V kvintě popsal socialis. Pro rozpory s profesory o češství a germánský režim na ústavě odešel na gymnasium do Vídně. Národní uvědomění českých studentů na německém gymnasiu brněnském posilovaly české , moravské a slovenské národní písně. Ve Vídni poznal českou historii z románu Herlošových. Uvědomil si význam národních menšin a jeho heslem se stalo: „Nedat se a nebát se!“
Ve Vídni strávil Masaryk na akademickém gymnasiu 12 let. Maturoval roku 1872. Mocně naň působily vojny padesátých a šedesátých let devatenáctého století. V roku 1863 rebelie Poláků proti Rusku přiměla Masaryka, že se učil polsky. Již v Brně psal román a básně.
Od r.1878 studoval na vídeňské universitě filosofii přírodní vědy a nauku o skladbě lidského těla. V tom roce stal se také vychovatelem v rodině vídeňského bankéře. Byl náruživým čtenářem, zvláště cestopisů a statistik. Četl knihy francouzské i německé a duch jeho se prohluboval. Prospělo mu, že již za svého učitelování v Čejkovicích učil se francouzsky. Později četl také rusky, anglicky a italsky, aby mohl sledovati myšlenkový vývoj Evropy. Jako by byl tušil, že mu znalost tolika jazyků ve světové válce prospěje. Naučil se stavěti ke všemu kriticky a nepřejímal vše z ciziny bez rozvahy. Hleděl daleko široko kolem a doporučoval svému národu jen vše zdravé a prospěšné.
Český život ve Vídni soustřeďoval se ve spolcích dělnických, v Besedě a Akademickém spolku, v němž byli většinou Moravané a jehož byl Masaryk po 3 semestry předsedou.
Roku 1876 byl Masaryk promován za doktora filosofie a odešel do Lipska.
V Lipsku seznámil se v roce 1876 se slečnou Karlou /Charlotta/ Gariguovou, vysoce vzdělanou dívkou, kterou v roce 1877 učinil svoji chotí a podle anglického způsobu přijal její jméno a jmenoval se pak Dr.Tomáš Garigue Masaryk.
Roku 1882 povolán za mimořádného profesora na českou universitu v Praze, jejím řádným profesorem jmenován byl v roce 1896.
V Praze rozvinul plodnou činnost učitelskou, organizační, spisovatelskou, zpravodajskou a politickou. Založil a řídil od r.1883 časopis „Athenaenm“, stál i v čele redakce Ottova Slovníku naučného, měl vliv na časopis Čas, od r.1893 redigoval Naši Dobu. Měl přední účastenství ve sporech rukopisu Královédvorského a Zelenohorského. Byl hlavou politické strany „realistů“ a r.1891 byl zvolen za poslance na vídeňskou říšskou radu za kraj.
Velkou činností přednáškovou uvědomoval lid a šířil jeho obzory. Doporučoval studium jazyků a cestování. Sám cestoval po Evropě, Egyptě, Palestině, Rusku, Americe.
Masaryk získal si velkých zásluh o český národ, hlavně o rozbití Rakouska-Uherska osvobozením československého národa z jařma habsburského, pod nímž jsme byli od roku 1526.
Masaryk měl 4 děti: 2 syny a 2 dcery.
Se svojí vzdělanou chotí promýšleli cesty a prostředky osvobozovací a když vypukla světová válka, poznali oba, že nyní udeřila Masarykovi hodina. Obětavá manželka a matka, paní Masaryková, posílá svého manžela za hranice, aby pomáhal s ostatními bojovníky doma i za hranicemi rozbíjeti pouta poddanství a dobývati svobody milovaného národa.
Masaryk opouští rodinu a spěchá do Švýcar, Francie, Anglie, Ruska a Ameriky, všude řeční, stýká se se státníky, organizuje branný odboj ve vybudovaných legiích, získává všude sympatie a zájem pro český národ a jeho svobodu. Zatím jeho rodina trpí doma nedostatkem, vládním útiskem i pronásledováním ba i nemocí.
Na četných cestách po Evropě a Americe nedbal Masaryk četných nebezpečí a hrdinně kráčel k jasné metě národního osvobození a vybudování samostatného státu československého. A že činil to světoznámý pracovník vědecký, všude popřávali mu sluchu a věc se dařila, zvláště po dohodě s W.Wilsonem, presidentem Spojených států severoamerických.
Masaryk se Štefánkem, Benešem a legiemi doplnili revoluční práci Mafie doma a 28.září 1918, když se Bulharsko vzdalo válčení a když v říjnu 1918 rakouský ministr Andrassy oznámil presidentu Wilsonovi kapitulaci Rakousko-Uherska, nastává nekrvavý převrat v Praze. Národní výbor ujímá se vlády a Habsburkové prchají z Vídně a Hohenzollernové z Berlína.
Masaryk vrátil se k nám z ciziny, vidí celý národ soustředěný v jeden šik, ale svou ženu, která tolik útrap a příkoří přečkala, nemocnou.
Hradčany po tolika stech letech ožily novým životem. Usadil se v nich ne sice král, ale první president naší republiky. Nechť jsou symbolem sjednoceného národa a nechť sláva jejich nezhasne již nikdy více!

22.prosince 1928 obecní zastupitelstvo schválilo obecní účty, nedoplatky školního platu se odepsaly.
Varhaníkovi, panu Josefu Halatovi, zvýšen roční plat ze 60k na 200k od 1.ledna 1919 počínaje a panu starostovi přiřknuta válečná náhrada 1000kč za jistě odpovědný úkol v době války.
Letošní vánoce byly opravdu radostné. Vrátila se národu našemu svoboda a byl konec útrapám války, konec zabíjení nelidského. Oddychli jsme si. Ovšem všude nebylo radosti. Mnohde vzpomínali na svého tatíčka, bratra, syna, kteří v daleké cizině odpočívají již spánkem spravedlivých a nikdy se již nevrátí mezi nás.
V tomto památném roce působili na zdejší škole pánové Bőhm Petr jako řídící, Bohuslav Kolčava a Josef Miller jako učitelé, slečny Františka Cibulková a Terezie Špačková jako literní učitelky a slečna Františka Jakubková jako učitelka ženských ručních prací.
11.prosince 1918 složilo učitelstvo celého okresu místeckého slib věrnosti republice do rukou komisaře pana Vévody.

Obecní volby, smrt Štefánika, …

První snahy v tomto roce nesly za osamostatněním upevnění a konsolidace našeho mladého státu. Tak hned 3.ledna 1919 zřídilo ministerstvo zásobování Státní obilní ústav v Praze místo dosavadního ústavu ve Vídni.
Tímtéž ministerstvem stanoveny pak nejvyšší ceny na tyto druhy /nařízení ze dne 27.12.1918/
Za pšenici rež ječmen oves
Duben 1919 50k 50k 45k 45k
Květen 1919 45k 45k 40k 40k
Červen 1919 40k 40k 35k 35k

Dne 8.ledna 1919 ustanoveny tyto maximální ceny pro dobytek:
Vepři za 1kg živé váhy 15k-18k, v Praze a Brně až 20k
Uzené maso 1kg 25k, v Brně a Praze až 25,5k
Telata za 1kg 4k až 7,80k

8.hodinová pracovní doba
Chtěje zabezpečit dělnictvu jeho práva na život, uzákonil náš stát zákonem ze dne 18.prosince 1918 osmihodinovou pracovní dobu a ministerským nařízením ze dne 11.ledna 1919 pak vydal prováděcí předpisy k zákonu tomu, protože se důsledně nemohla tato vymoženost ve všech odvětvích průmyslu.

Nařízením ministerstva financí ze dne 7.ledna 1919 zrušena platnost starých rakouských kolků.
Příděl mouky stanoven pro osobu 1950g týdně a pro těžce pracující 2800g.
Protože byl všeobecný nedostatek bytů, zařídila vláda ČSR zabavení všech bytů, zřídila bytovou komisi a ta byty pak přidělovala. Opatření to stalo se 28.ledna 1919.
Také obhospodařování mlékem a mléčnými výrobky sama vzala si vláda dne 20.ledna 1919 na starost.
Nařízením finančního ministra ze dne 18.ledna 2919 upraveno vydávání pasů do ciziny a nařízením téhož ministerstva ze dne 30.ledna 1919 zřízena devizová ústředna. Čsl. puncovní úřad v Praze vznikl 30.ledna 1919 z nařízení ministra financí. Státní statistická rada utvořena zákonem ze dne 28.ledna 1919.
Druhá česká univerzita zřídila se zákonem ze dne 28.ledna 1919 a dáno jí jméno: Masarykova.
Ústřední státní pokladna zřízena nařízením ministerstva financí ze dne 31.prosince 1918.
Kursy občanské, lidovýchovné zřízeny zákonem ze dne 7.února 1919 v nichž by se lidem dostalo odborného výkladu o ústrojí státu a právech a povinnostech státních občanů.
Dne 31.ledna 1919 vešel v platnost důležitý zákon o volbách do obcí v státě československém. Zákonem tím zavedlo se tajné přímé a rovné hlasovací právo.
Tímto zákonem zrušil se starý nespravedlivý řád volební dle majetkových poměrů a zavedl nový – v němž všichni lidé jsou si před zákonem rovni.

10.února 1919 konalo obecní zastupitelstvo schůzi, v níž zvolilo za přehližitele účtů pany Josefa Kuhejdu a Frant.Svobodu, přijalo do obce p.Josefa Chasáka a rolníku Frant.Bílkovi dovolilo bráti štěrk z obecních pozemku.

Okolkování peněz
25.února 1919 bylo nutno utvořiti měnu československou, proto bylo zákonem ze dne 25.února 1919 nařízeno, aby se zjistil stav peněz, které obíhaly územím nového státu. Proto byly dnem 26.února 1919 hranice uzavřeny, všechny výplaty i směnečné tímto dnem až do 10.března 1919 zastaveny a nařízeno okolkování peněz, totiž na bankovky 10, 20, 50 a 100 korunové nalepeny oranžové kolky ve výši 1% z uvedené sumy na bankovce, na 1000k bankovky se úřady vytiskla zvláštní značka. U nás v Metylovicích provedeno bylo okolkování peněz 28.února 1919.
Samozřejmě že se našli lidé, kteří bankovky pašovali přes hranice a opatřovali pak falešnými kolky. Mnoho jich za to odpykalo pokutami peněžitými i vězením.
Okolkováním tímto kupní cena peněz v obvodu naší republiky i za hranicemi stoupla. Totiž obnosy přes 500k byly rozděleny. Polovice se jich vrátila a polovice zadržela. Po 10.března 1919 všechny neokolkované bankovky pozbyly u nás ceny.
Tímtéž zákonem nařídil ministr financí soupis veškerého jmění za účelem uložení majetkové dávky.
Dnem 25.února 1919 vypsána byla valutová půjčka ve zlatě, stříbře, mincích zlatých, stříbrných, cizích měnách k upevnění naší měny.
Také z naší vesnice bylo odevzdáno mnoho kovových mincí na půjčku tu. Půjčka se zúrokovala 4% a požívala sirotčí jistoty.
Nařízením vlády ze dne 19.února 1919 stanoveny maximální ceny na surové kůže a výrobky.
I.tř. II.tř. III.tř.
1.jalovice, kraviny, volovice 3,20k 3 2,80
2.býkovice 3 2,80 2,60
3.buvolovice 2,40 2,20 2
4.teletiny 4,30 4,10 3,90
5.koniny za kus 26-45k
6.úsně 12,80-15,80 za 1kg
7.tříslové 35,30 za 1kg
8.černé koniny 26,50 za 1kg
9.teletiny chromové 4,85-5,50 za 1stopu
10.černé hověziny 4,35-5 za 1 stopu
11.koniny černé 3,25-4 za 1 stopu
12.kůže řemenové od 16-28,50

4.března 1919 nařízen vládou soupis veškerých vkladů v republice a 6.března 1919 zabrány veškeré filialky Rakousko-uherské banky v majetek státu a proměněny v odbočky státní banky. V Místku stala se městská Místecká spořitelna filiálkou „Národní banky“.

7.března 1919 nařízením vlády ze dne 7.března 1919 nařízeny nejvyšší ceny piva. Nejvyšší cena nesmí přesahovati 94kč za 1hl obyčejného a 103k za 1hl plzeňského loco pivovar. V drobném prodeji 1,60k za litr obyčejného a 2,20 za 1l plzeňského. V drobném prodeji může se cena piva zvýšit o 20h.
Nařízením vlády ze dne 12.března 1919 nařízen soupis cenných papírů a ze dne 19.března 1919 soupis zlata, stříbra, peněz zlatých i stříbrných, cizích peněz.
Nařízením vlády ze dne 21.března 1919 obnoven klik sváteční a nedělní.
Zákonem ze dne 20.března 1919 zřízen nejvyšší kontrolní úřad státní.
Zákonem ze dne 1.dubna 1919 povoleno pohřbívati ohněm.
Dne 3.dubna 1919 čís.189 vydán zákon o zřizování obecných a měšťanských škol .

Pozemková reforma
Aby se dostalo půdy největšímu počtu lidí, provedla vláda tzv.pozemkovou reformu. Zákonem ze dne 16.dubna 1919 zabrána byla půda všech majitelů velkostatků, kteří vlastní přes 250ha vůbec anebo jen 150ha půdy zemědělské, rolí luk, zahrad, vinic, chmelnic. Všechna ostatní půda byla od majitelů vykoupena a prodána drobným lidem. A zejména vzat byl zřetel ku dlouholetým pachtyřům.
Pozemky příslušníků rodiny Habsburků a těch rodin, které se proti českému státu provinili vyvlastní se bez náhrady.

13.dubna 1919 protože hejtmanství předepsalo velkou dodávku dobytka, vyslalo zastupitelství pana Josefa Vachalu st., aby žádal je o zmírnění.
V téže schůzi usneseno nenajímati dále od pana Larische na fojtství místnosti na obecní nemocnici a živý plot u školy nahraditi tyčkovým. Plat kostelníka Židka zvýšen ze 100k na 150k ročně.

21.dubna 1919 ve schůzi obecního zastupitelstva se vzdal dosavadní starosta pan Jan Závodný své funkce. Úřad představeného vedl dál.

Smrt Štefanika
4.května 1919 došla smutná zpráva o tragickém skonu prvního ministra války Milana Rastislava Štefanika.
M.R.Štefanik narodil se roku 1880 v chudé kopaničarské vísce Košariskách nedaleko městečka Brezové na západním svahu Malých Karpat pod vrchem Bradlovem. Byl ze 12.dětí. Otec byl evangelickým farářem, upřímným Slovákem. Maďaři nabízeli mu lepší místo, dá-li pomaďarštit své děti. On však odmítl.
Jemný droboučký Milan často a rád díval se hloubavě za těmi dalekými světly na obloze. Když se ptali, čím bude, říkal: Hviezdičky budem čítat.
Pro jeho národní přesvědčení honili ho, ale museli mu i v tom maďarském gymnasiu dát nejlepší vysvědčení.
Universitu studoval Štefanik v Praze, v Miláně a v Curychu. V Praze přilnul celým srdcem k Masarykovi.
Štefanik studoval zprvu inženýrství, ale na radu Zengrovu dal se k hvězdářství.
Dostal se do Paříže, ač byl doktorem filosofie, byl chud. Ale svou povahou a svou něžnou duší podmaňuje.
Obdržel místo na hvězdárně medonské u Paříže, nato na Mont Blancu, kde je jmenován ředitelem. Odtud ho akademie pařížská a vláda francouzská posílá do Asie, Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie i na daleký ostrov Tahiti v Tichém oceáně, aby tam pozoroval kometu Halleyovu. Všude ho mají rádi i mezi divochy na Tahiti má zbožňovatele.
Z Tahiti vrací se do Francie. Válka začíná. Milan, jako Francouz, hlásí se do armády jako prostý vojín k letcům. Je udatný, nebojí se obětí. Na frontě zakládá stanice meteorologické, které konají dobré služby při plynových útocích.
Na podzim 1915 je poslán na srbskou frontu a prodělává ústup srbské armády. Tam zřítí se v Albanských horách s letadlem. Těžce raněn znovu startuje a přistává u moře, aby Itálii podal zprávu o porážce Srbů.
V Římě je operován a napolo vyléčen v prosinci 1915 jede do Paříže a dává se do služeb Masarykových. Svými známostmi a styky připravuje půdu Masarykovi a Benešovi.
Roku 1916 začíná se jednat o zřízení čsl.vojska v Paříži a ještě týž rok odjíždí jako člen čsl.národní rady v Paříži do Ruska urovnat spory mezi Čechy a pomohl vytvořit čsl.armádu na Rusi. Zastavuje se v Rumunsku.
V dubnu 1917 jede z Ruska do Itálie a ještě týž rok do Ameriky.
V roce 1918 daří se mu zříditi čsl.armáda v Itálii a hned potom už jak zplnomocněný ministr vojenství vlády čsl.jede znovu přes Ameriku a Japonsko na Sibiř a do Ruska.
Legie potřebují pomoci. Armáda unavena. Na všech stranách bojuje se stále, drží železnici 8000km dlouhou, ač doma je už zatím převrat.
17.prosince 1918 mluví k vojákům: „Vojáci čsl.republiky! Přicházím k vám jako bratr, který stál u kolébky našeho vojska a chce sdíleti jeho osud. Čest a spojenecká solidárnost ukládá ještě dále pracovati polem – ale vzhůru hlavy! Vaše strádání se blíží konci.“
Snáší vše dobré i zlé s vojskem, padá vysílením, chorobou i hladem, ale neochabuje. Počátkem roku 1919 vrací se do Evropy, aby se postaral o přepravu raněných vojáků. V dubnu 1919 odjíždí do Itálie a pak domů.
Vrací se letadlem italským z letiště u Podoby. Vzlétl o 8 hod.ráno. V 11.hodin 15 minut kroužil dvojplošník nad Bratislavou. Náhle ale asi z výše 70m zřítil se k zemi u vesnice Ivanky nedaleko Bratislavy.
Dr.Milan R.Štefanik se zabil a s ním i jeho průvodci, 3 další důstojníci.
Neštěstí událo se 4.května 1919. Pochován byl na vrchu Bradle, jak si byl vždy přál. Čest jeho památce!

Americká stravovací akce
26.května 1919 tak jako ve všech obcích také i u nás založena byla nadílka obědů nemajetným dětem. Z potravin, které zaslala Amerika, byly to konservy polévkové a mléčné. V obecním zastupitelstvu byli pověření touto akcí pp.Lepík K. a Rud.Halata. Akce ujali se zdejší učitelé. Pan řídící Petr Bőhm propůjčil k tomu účelu svou kuchyň, slečny učitelky Terezie Špačková, Frant.Cibulková a Frant.Jakubková vařily a pan učitel Bohusl.Kolčava a pisatel obstarávali dovoz potravin – vařiva z Místku.
Z rozdělovny v Místku dodávány byly konservy polévkové, mléčné a suchary, kakao, vše zdarma. Podělováno bylo 60 dětí. Obědy podávány vždy v poledne. Byly to různé polévky nebo kakao a přidávány k tomu suchary.
Mnohým dětem přišla ta akce vhod a rády chodili zejména na kakao, ale mnohé děti navržené ku podělování – o kterých se myslelo, že jsou toho potřebny, po 2. nebo 3. obědech odmítly dále chodit, říkajíc, že mají doma lepší. Rozdávaly se pak obědy tomu, kdo přišel.

26.května 1919 konalo obecní zastupitelstvo schůzi, v níž kromě zmíněné akce stravovací schváleny obecní účty za minulý rok, obnovil se dlužní úpis a ku rekvisici dobytka vysláni pp.Karel Lepík a Rudolf Halata.

Sázení lip svobody
4.května 1919 aby ty nejkrásnější okamžiky naší historie – obnovení státu byly trvale zaznamenány, zasadil místní sokol spolu se školou zdejší na návsi před farou 2 lípy svobody.
Odpoledne o 3.hodině vyšel průvod dětí a mládeže oblečení v národní kroje a sokolské, s hudbou ze školy na místo určení. V průvodu nesly děti školní jednu a mládež sokolská druhou lípu, obě krásně ozdobenou fábory.
Proslov slavností měl pisatel, načež žačky přednesly vhodnou báseň a lípy zasazeny. Po zasazení přísahali všichni přítomní věrnost státu československému. Pak průvod šel do obecního hostince, kde dojemnou řečí pana odborného učitele Sedláčka byla tato slavnost ukončena.
Netušili jsme, že v tutéž dobu umíral Dr.Štefanik.

Změna ústavy /zatímní/
Zákonem ze dne 23.května 1919 čís.271 mění se dosavadní ústava.
23.května 1919 vydán zákon o státní podpoře stavebního ruchu. K tomu nutno podotknouti, že u nás této podpory nebylo využito.
Třetí zákon toho dne vydaný týkal se úlev poskytnutých legionářům při obsazování míst veřejných.
28.května 1919 zákonem toho dne vydaným zřizují se lichevní soudy

Obecní volby 1.v republice
15.června 1919 na základě zákona ze dne 31.ledna 1919 vykonány byly u nás volby do obce. Volili všichni mužové i ženy, kteří dosáhli 21.rok svého věku. Vydány byly 4.kandidátní listiny: soc.demokratická, lidová, republikánská a živnostenská. Všechny tyto kandidátní listiny dostal každý volič již týden před volbami spolu s legitimací. Kandidátky i legitimace roznášel obecní posel po domech.
Volby konaly se v neděli v obecním hostinci. Jako zástupce hejtmanství ustanoven byl pan…
Každý volič dostavil se osobně, odevzdal legitimaci, dostal obálku a vložil jednu kandidátní listinu do obálky a vstrčil do urny.
Po ukončení volby, které se stalo o 1.hod. odpoledne, volební komise vyndala z obálek hlasovací lístky , spočítala a zjistil, že strana soc.demokratická obdržela 315 hlasů, lidová 179 hlasů, republikánská strana 128 hlasů, živnostenská 69 hlasů. Odevzdáno tedy celkem 701 hlas.
Získala tedy strana soc.demokratická ze 24 mandátů v obec.zastupitelstvu dle zákona, 11mandátů strana lidová 6 členů, republikánská 5 členů a živnostenská 2 členy.
Jevilo se pak zastoupení v obecním zastupitelstvu toto: zvoleni byli tedy:

1.za stranu soc.dem. pp:
1.Miloslav Dvořáček
2.Karel Čupa
3.Štěp.Lančík
4.Jan Bílek
5.Josef Bažina
6.Sylvestr Onderka
7.Josef Zlý
8.Josef Chasák
9.Bart.Čupa
10.Petr Bílek
11.Karel Chrobák

2.Za stranu lidovou pp:
1.Mikuláš Maršálek
2.Rudolf Halata
3.Jan Závodný
4.Josef Halata, varh.
5.
6.

3.Za stranu republikánskou:
1.Kuhejda Jan
2.Svoboda Karel
3.
4.
5.

4.Za stranu živnostenskou pp:
1.Bílek Vavřín
2.

Proti volbě byl podán rekurs, čímž se zvolení nového představeného obce oddálilo.
Zákonem ze dne 11.června 1919 dovoluje se zemské správě politické zabrati volné byty pro veřejné účely.

Celní úřady
Zákonem ze dne 30.června 1919 zřízeny celní úřady na hranicích státu.

Universita v Bratislavi
Zákonem ze dne 27.června 1919 č.375 zřízena universita v Bratislavi.

Zákonem ze dne 11.července 1919 vzati poštovní sluhové venkovští do stavu výpomocných pošt.sluhů.

5000 bankovky
Nařízením vlády ze dne 22.července 1919 dány do oběhu 5000 korunové bankovky československé.

Zákonem ze dne 17.července 1919 mění se obecní statek ve kmenové jmění.

První státní rozpočet
Zákonem ze dne 27.června 1919 schválen byl první státní rozpočet, který činil..
Schodek se hradí státními operacemi.

Věk zletilosti snížen
Zákonem ze dne 23.července 1919 snížen věk zletilosti ze 24. na 21.rok života.
Občanské legitimace zavedeny byly nařízením vlády ze dne 8.srpna 1919.

Nový školní rok byl stanoven již na 1.září 1919, ale následkem nepříznivého počasí, které ohrožovalo sklizeň úrody z polí, začat byl školní rok opět 16.září.

II.vláda čsl.
V měsíci srpnu 1919 provedena rekonstrukce vlády.
Ve vládě zúčastněni byli:
Jako ministerský předseda Husar
Ministrem vnitra Švehla
Ministr Dr.Horáček
Ministra spravedlnosti Dr.Veselý
Ministr Habrmann
Ministr Staněk
Ministr zemědělství Prášek
Ministr Klofáč
Ministr soc.péče Dr.Winter
Ministr obchodu Dr.Heidler
Ministr Stříbrný
Ministr pro zásobování lidu Houdek
Ministr Hampl
Ministr financí Sonntag
Ministr pro sjednocení zákonodárství Dr.Hodža
Ministr zahraničí Dr.Beneš

V měsíci září 1919 vrátil se do vlasti jeden z předních budovatelů našeho státu, Dr.Eduard Beneš, jako ministr zahraničí.
Dr.Beneš byl nejmladším z 10.dětí chudého chalupníka z Kožlan, malého městečka nedaleko Plzně. Narodil se 28.května 1884.
Do obecné školy v Kožlanech chodil a velmi dobře se učil. Na přímluvu svých starších bratří, kteří byli učiteli v Praze a kteří jej vydržovali, dal jej otec na gymnasium na Král.Vinohradech a tam také maturoval. Z gymnasia přešel na universitu, kde poslouchal profesora Masaryka. Stal se jeho stoupencem. Byl abstinentem, nekuřákem, cvičil v Sokole. Protože ovládal francouzštinu , šel studovat do Paříže. Z Francie jel do Anglie, zdokonalil se v jazyku německém. Z Německa vrátil se zpět do Francie a v Dijom složil doktorát. Stal se profesorem obchodní akademie v Praze a oženil se.
Vypukla světová válka. Po odchodu prof.Masaryka stal se duší Maffie a organizoval zpravodajskou službu mezi cizinou a domácími. Konečně musel sám utéci do Švýcar přes Německo v r.1915 a pak do Paříže. Tam sešel se s hvězdářem Milanem R.Štefanikem a s profesorem Masarykem. Všichni pak ruku v ruce pracovali za osvobození své vlasti.
I když se vrátil Dr.Masaryk jako president, Dr.Beneš musel zůstati ještě ve Francii, aby na mírové konferenci ve Versailles hájil zájmy státu jako jeho zahraniční ministr.

Jedno a dvoukorunové bankovky byly zákonem ze dne 23.září 1919 vzaty z oběhu a nahraženy státovkami čsl. jedno a pětikorunovými. 15.říjnem 1919 pozbyly staré bankovky rakousko-uherské u nás platnosti.

1.září 1919 konalo se obecní zastupitelstvo, v němž schválena pobočka při 5.třídě, určeny hlídky v obci. Tím způsobem, že obec rozdělena ve tři části, na dolním konci určovati bude hlídky p.Vavřín Bílek, ve středu obce pan Josef Kuhejda a na horním konci pan starosta. K rekvisici obilí stanovena komise, do níž zvoleni jako hospodářští znalci pp.Josef Kuhejda a Jan Kuhejda a Fr.Seibert za producenty, za konsumenty p.Halata Valentin a za obec p.Kubala Petr.
Za roznášení volebních listin a legitimací dáno bylo dvěma poslům po 50kč, panu starostovi za sestavení volebních listin a pochůzku při okolkování peněz odměna 200kč.
Na stavbu silnice do Hodoňovic dáno 300kč a na stavbu mostu k čís.55 a 56 dáno dříví z obecního lesa.

5.října 1919 toho dne usneslo se obecní zastupitelstvo upsati na státní půjčku 1000kč a rozděliti žačky při vyučování ručních prací ve 4.třídě na 2 skupiny a konečně vyslati pana Josefa Kuhejdu do Frýdlantu jako delegáta za obec, aby vyšetřil podmínky, pod kterými máme přistoupiti ku založení nemocnice ve Frýdlantě.

Vydání 500k bankovek
500korunové státovky byly vydány nařízením vlády republiky ze dne 14.října 1919

Zákonem ze dne 14.října 1919 prohlášen 28.říjen za státní svátek.

Dnem 17.října 1919 vydán byl zákon č.562 o podmíněném odsouzení, kterým soud může odložiti výkon trestu peněžitého a trestu na svobodě nepřesahujícího dobu jednoho roku, má-li za to, že odsouzený povede řádný život. Osvědčí-li se viník v době zkušené, pokládá se za to, že nebyl odsouzen. Podmíněné odsouzení je vyloučeno, jestliže byl viník již trestán.

2.listopadu 1919 konalo první zasedání nově volené zastupitelstvo:
Starostou byl zvolen pan Miloslav Dvořáček, učitel
Do finanční komise nové instituce, která má dohlížeti na hospodaření v obci, zvoleni pánové Bílek Vavřín, Kubala Petr, Chasák Josef, Bílek Jan.
Do komise pro sociální péči zvoleni pp.Halata Josef, Kuhejda Jan, Miller Josef, Zlý Josef.
Obecním pokladníkem zvolen p.Svoboda Karel.
Policejním komisařem p.Chrobok Karel.
Toto nové zastupitelstvo upsalo hned na půjčku státní 8000kč.
Potravnímu spolku byla dána výpověď, protože se zamýšlelo v domku zříditi obecní kancelář.
Konečně usneseno, aby při pořádání zábavy platil hostinský i pořadatel po 25 korunách.
Zákonem ze dne 22.července 1919 a nařízením prováděcím ze dne 5.listopadu 1919 nařízeno každé obci zříditi veřejnou knihovnu přístupnou všem vrstvám obyvatelstva.

Nařízením vlády ze dne 12.prosince 1919 staženy byly staré tisícikorunové bankovky a nahrazeny československými státovkami novými.
Dne 5.prosince 1919 zřízena kancelář presidenta

Stálé seznamy voličů
Zákonem ze dne 19.prosince 1919 čís.663 nařízeno zříditi v každé obci stálé voličské seznamy, do nichž budou zapsáni všichni státní občané Československé republiky, kteří překročili 21.rok svého života. O seznamy starati se bude volební komise složená ze starosty nebo náměstka jim jmenovaného a 4 a 8 přísedících.

Školství
Na zdejší škole působili až do prázdnin správce školy Petr Bőhm, který od 1.ledna 1919 měl zdravotní dovolenou. Správou školy pověřen byl p.Bohuslav Kolčava, Miller Josef, slečna Cibulková a Špačková a jako industriální učitelka Frant.Jakubková. Takže 7 tříd učili 4 učitelé. Byl velký nedostatek učitelů. V prázdniny vrátil se z vojny p.učitel Dvořáček a po prázdninách byly přiděleny na zdejší školu sestry slečny Lidmila a Marie Krčovy z Frenštátu, čímž se stav učitelstva doplnil na normální. Platy učitelů byly strašně ubohé. Dostávali měsíčně 97 /devadesátsedm/ a 200kč tedy tolik, co dostával dobrý dělník denně. Proto nikdo na povolání toto nechtěl jít.

28.říjen
První výročí naší samostatnosti oslaveno 27.10.1919 slavnostní řečí pana Sedláčka, odb.uč.z Místku a průvodem po vesnici. Účast byla veliká.

7.listopadu 1919 obecní zastupitelstvo pronajalo dřevěnou boudu u pošty panu Josefu Blokšovi, řezníkovi, na výsek masa, na jeho vlastní žádost za 300k ročního nájmu. Pan Blokša byl dosud bytem ve Frýdlantě p.Ostr.

Tabákové prodejny – trafiky, byly na žádost kontrolního okresu finanční zprávy v Novém Jičíně rozděleny takto:
Prodejny v obecním hostinci a u pí Vráblové zůstanou, kdežto trafiky Na Čihadle a od pana Vavřína Bílka č.99 přiděleny byly pp.Pavlu Kuhejdovi a Janu Boháčovi, vojenským invalidům.
Z došlých do obce lihovin usneseno vybírati 30kč z 1hl kořalek, 2k z každého hl piva a 40kč z každého hl.vína.

Konečně zakázalo obec.zastupitelstvo bráti libovolně štěrk z obecních pozemků.

18.listopadu 1919 byly obecním zastupitelstvem stanoveny poplatky
Za přijetí do svazku obce 15kč
Za pás dobytčí na kosu 2kč
Na tele 2kč
Na hovězí dobytek 6kč
Na krmné vepře 6kč
Na selata 2kč
Na koně 10kč

Nájemné z domku, kde je umístěná pošta, usneseno vybírati 400kč ročního nájemného.

21.prosince 1919 poslední schůze obecního zastupitelstva projednala mnoho věcí.
Poprvé ve schůzi té museli se dle nového řádu všichni členové podepsat na listinu přítomných, což se jindy nečinilo.
Do místní školní rady zvoleni pánové Jan Bílek, rolní č.89, Čupa Karel, dělník č.64 a Chasák Josef, dělník č.131.
Komise osvětová spojena s komisí pro sociální péči a nařízeno jí založiti knihovnu obecní.
Určeny poplatky z tanečních zábav a to tak, že pořadatel zaplatí za zábavu do půlnoci 25kč a za každou hodinu před půlnoc 20kč.
Platy obecních zřízenců stanoveny takto:
1.varhaníkovi ročně 600kč
2.školnici 3 měsíce v roce 50kč
7 měsíců v roce 70kč
3.obecnímu hajnému měsíčně 15kč
4.obecnímu poslovi měsíčně 60kč
5.měchošlapovi ročně 150kč

Spotřební dávka z piva zvýšena ze 2kč na 3,40kč.
Za přijetí do svazku obce zaplatí chudí 15kč a majetní 50kč.
Z luxusních psů zavedena daň 10kč, z honících také 10kč.

Obecní knihovna
Jak bylo v zastupitelstvu usneseno, přiděleno založení obecní knihovny osvětové komisi. Jako předseda byl zvolen pisatel a poněvadž knihovní rada byla totožná s komisí osvětovou, byl také předsedou knihovní rady a zároveň knihovníkem.
První knihy zakoupeny byly za subvenci, kterou stát poskytl naší obci v obnose 859kč. Zakoupeny byly u pana Šlapety, knihkupce v Místku. Další knihy byly dokupovány již z příspěvků poskytovaných obcí v obnose 800kč, tj.50hal z hlavy občana.
Knihovna umístěna byla v obecním hostinci v „Besedě“.
Členové první osvětové komise, knihovní rady a komise pro sociální péči byli tito:
Předsedou Josef Miller
Jednatelem Frant.Kupča
Členy Němec Klement
Zlý Josef
Kuhejda Jan

Ústava republiky, II.pokus o zřízení telefonní a telegr.stanice

Starostou byl p.Dvořáček Miloslav
Správcem školy p. Kolčava Bohuslav
Duchovním správcem p. Maršálek Mikuláš
Předsedou místní šk.rady p.Bílek Jan
Předsedou finanční komise Svoboda Frant.
Předsedou osvětové komise, komise soc.péče p.Műller Josef

Nedostatek bytů nutil vládu k opatřením, aby nouze o ně byla zmírněna. Vláda vydala dne 17.prosince 1919 nařízení, které dovolovalo vyvlastnit pozemky a přidělit je občanům, kteří měli v úmyslu postaviti si domek.
Jiným činem vlády bylo zřízení melioračního fondu, kterému každoročně až do r.1928 měl býti přidělen obnos 15 milionů korun. Zákon ten byl vydán 19.prosince 1919. V naší obci nebylo použito ani prvního ani druhého zákona.

Zákonem ze dne 27.ledna 1920 zřízena byla živnostenská rada československá, která má podávati návrhy a dobrozdání v zákonodárných sborech.
Nařízením vlády ze dne 4.února 1920 staženy byly z oběhu 50tikorunové rakouské bankovky.
Zákonem ze dne 30.ledna 1920 nařízeno obcím založiti a vésti pamětní knihu obecní.

Premiová půjčka
Zákonem ze dne 6.ledna 1920 a prováděcím nařízením vydaným 20.února 1920 vypsána byla 41/2% prémiová půjčka na hrazení státních výdajů nekrytých příjmy, dle rozpočtů na rok 1920. Půjčky této zúčastnili se občané naší vesnice úpisy od 200-1000kč.

II.pokus o zřízení telefonní a telegr.stanice
22.února 1920 ve schůzi obecního zastupitelstva bylo kromě schválení účtů schváleno zřízení telefonní a telegrafní stanice, kterou nabídlo zříditi poštovní ředitelství. Náklad na zřízení uvolila se zapraviti z polovice obec, z polovice živnostníci zastoupeni p.Bílkem Vavřínem čís.99.
Zřízení stanice se neuskutečnilo.

Dne 24.února 1920 vládním nařízením vydány byly 10tikorunové státovky.
Nový sazebník poštovní byl vydán nařízením vlády ze dne 17.února 1920.

Ústava republiky
Zákonem ze dne 29.února 1920 dána byla našemu státu ústava. Přijetí ústavy Československé republiky národním shromážděním uvedeno bylo tímto prohlášením:
My, národ Československý, chtějíce dokonalou jednotu národa, zavésti spravedlivé řády v republice, zajistiti pokojný rozvoj domoviny československé, prospěti obecnému blahu všech občanů tohoto státu a zabezpečiti požehnání svobody příštím pokolením, přijali jsme ve svém Národním shromáždění dne 29.února 1920 ústavu pro Československou republiku, jejíž znění následuje.
Při tom my, národ Československý, prohlašujeme, že chceme usilovati, aby tato ústava i šechy zákony naší země prováděny byly v duchu našich dějin stejně jako v duchu moderních zásad obsažených v hesle sebeurčení, neboť chceme se přičleniti do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový.
Dle ústavy naší lid je jediný zdroj státní moci Československé a stát československý je demokratická republika, jejíž hlavou je volený president.

Volební řád do sněmovny poslanců vydán byl dne 29.února 1920.

Narozeniny pana presidenta oslaveny byly lampiónovým průvodem a řečí legionáře p.Tomáška z Frýd.

Pro každý samostatný hornický závod, který zaměstnává aspoň 20 dělníků a trvá aspoň půl roku, musí se zříditi závodní rada, která spolupůsobí při provozu závodu.

O volbě presidenta vydán byl zákon dne 9.března 1920. Téhož dne vydán byl zákon o ústavním soudu.
29.února 1920 vydán byl zákon o rozdělení státu na župy a zřízení úřadů župních. Zákon nebyl pro obtíže finanční uskutečněn.
11.března 1920 nabyvatelům půdy byl poskytnut státem úvěr až do 9/10 ceny půdy.
19.března 1920 vydán byl nový branný zákon.

21.března 1920 konalo obecní zastupitelstvo schůzi, v níž sestaveno bylo terno ze žadatelů o místo správce školy v Metylovicích takto:
Na I.místo dán Odstrčil Konrád, spr.šk. v Kunčicích u kostela.
Na II.místo dán Kolčava Bohuslav, učitel v Metylovicích
Na III.místo dán Fux Adolf, správce školy v Trojanovicích
V téže schůzi přijato bylo zvýšení nákladu na zřízení stanice telefonní, zvolen obecním tajemníkem pan Halata Josef, ředitel kůru a na půjčku práce upsáno 4000 popřípadě 8000kč.
Ku podpoře stavebního ruchu vydán byl 30.března 1920 zákon, kterým se povoluje až 40% subvence na stavbu budov. Škoda, že zákona toho nebylo u nás vůbec použito.

Státní vlajka a pečeť byly předepsány zákonem ze dne 30.března 1920 čís.252.
Státní vlajka je obdélník, jehož šířka ku délce má se jako 2:3. Obdélník rozdělen je na horní pole bílé, dolní červené a od žerdi do středu veden je modrý klín.

Zákonem ze dne 8.dubna 1920 nařízeno vládou sčítání lidu.
Ze dne 14.dubna 1920 zřízena cedulová banka.
Dne 18.dubna 1920 v neděli konány volby do národního shromáždění a za týden na to 25.dubna 1920 do senátu. Byly to první volby dle nového řádu volebního.
Výsledky byly tyto:

Strana nár.shrom. senát
Sociálně demokratická 264 222
Republikánská str.českosl.venkova 125 115
Československá strana lidová 171 174
Živnostenská strana středostavovská 81 58
Soc.dem.str.Modračkova 12 –
Národní demokracie 7 –
Čsl.str.nár.socialistů 4 –

Ku konci své působnosti darovalo Národní shromáždění jako revoluční sbor panu presidentovi čestný dar chtíc projeviti vděčnost zakladateli a prvnímu presidentu. Stalo se tak zákonem ze dne 13.dubna 1920 čís.318.

1.května 1920 tímto dnem nabyly na území Hlučínska, přivtěleného zákonem ze dne 30.ledna 1920 č.76, platnosti veškeré zákony a nařízení platné pro republiku a také zákony platné pro zemi slezskou.
U nás 1.květen byl oslaven tím, že účastníci v průvodu a s hudbou odešli do Frýdlantu, kde ku shromážděným z celého okolí mluvil řečník soc.demokratický. Účast z Metylovic byla pěkná.

13.června 1920 ve schůzi obecního zastupitelstva toho dne konané usneseno bylo, aby v obecním domku čís.158 zřízen byl byt pro poštmistra, místo projektované obecní kanceláře a obecní knihovny. Celý byt se vypraví. Ustanoveno zároveň, že nájemné z bytu bude činit 400kč ročně.
Ujednáno také opravit školní budovu, která byla ve velice zbědovaném stavu.
Smlouva o nájem obecního hostince byla s dosavadním nájemcem p.Tajchmanem prodloužen o další 3 léta.
Přijat do svazku obce p.Karel Chrobok.
Zvolen nový obecní pokladník pan Silvestr Onderka, když se byl dosavadní pokl. Pan Svoboda funkce vzdal.

22.června 1920 obecní zastupitelstvo schválilo smlouvu s nájemcem obec.hostince p.Tajchmanem a vyřídilo spory mezi občany.

Ve dnech 3.až 6.července 1920 konal se v Praze VII.všesokolský slet, prvý ve svobodné vlasti. Cvičilo na něm 27000 mužů a ….žen. Z Metylovic zúčastnilo se ho 8 mužů a 3 ženy.

Dne 11.července 1920 konána přednáška pana odborného učitele Sedláčka O Mistru Janu Husovi. Návštěva byla obrovská a řeč zanechala hluboký dojem, proto řečník se své úlohy skvěle zhostil. Přednáška konala se v Obecním hostinci.

Dne 23.července 1920 konalo obecní zastupitelstvo schůzi, na níž schváleno zvýšiti přirážky obecní na 260% a schváleno také provedení oprav na obecních budovách.

Dne 23.července 1920 opatřením Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 23.července 1920 rozšířena platnost říšských a zemských zákonů také na Vitorazsko a Valticko, podle mírové smlouvy v Saint.Germain-en Laye dne 10.září 1919. Smlouva ta nabyla působnosti dne 16.července 1920.

27.července 1920 vydala vláda prováděcí nařízení k zákonu ze 24.června 1920 o 4.státní půjčce.

Proveden rekonstrukce vlády, která počala úřadovati 12.června 1920.
Předsedou vlády zůstává Tusar Vlastimil.
Ministrem vnitra Švehla
Ministrem financí Dr.Engliš
Ministrem Habrman
Ministrem Dr.Hotowetz
Ministrem pošt Staněk
Ministrem Prášek
Ministrem Johanis
Ministrem spravedlnosti Dr.Meissner
Ministrem obchodu Sonntág
Ministrem soc.péče Dr.Winter
Ministrem železnic St Dr.Winter
Ministrem železnic Stříbrný
Ministrem veřejných prací Dr.Vrbenský
Ministrem veřejného zdrav. Dr.Šrobár
Ministrem Dr.Dérer
Ministrem zahraničí Dr.Beneš
Dr.Markovič

Vláda ta ale neměla dlouhé trvání, neboť již na podzim tohoto roku tj. 17.září 1920 vystřídána byla vládou tzv.úřednickou.

Předsedou ministerstva byl jmenován Černý
Ministrem zahraničí Dr.Beneš
Ministrem spravedlnosti Dr.Popelka
Ministrem financí Dr.Engliš
Ministrem obchodu Dr.Hotowetz
Ministrem železnic Dr.Burger
Ministrem Průša
Ministrem Dr.Fatka
Ministrem veř.prací Dr.Kovařík
Ministrem Dr.Fajnar
Ministrem soc.péče Dr.Gruber
Ministrem školství a nár.osv. Dr.Šusta
Ministrem Dr.Procházka
Ministrem Dr.Brdlík
Ministrem nár.obrany Husák
Ministrem Dr.Mičura

Nový školní rok započat měl být tento rok 1.září, ale protože opravy na škole nebyly hotovy, započato až 7.září.

Dne 21.října 1920 konalo obecní zastupitelstvo schůzi, v níž urovnány spory osobní mezi sousedy, upsána IV.státní půjčka, vyhověno žádosti místních obchodníků, aby příděly obecní samy si rozdělili a rozprodali – až na brambory a osivo, vyhověno žádosti pana řídícího Kolčavy o zaplacení peněz za vedení školní matriky a žádosti místního sokola o dovolení cvičit v sále obecního hostince odkázána na přímé vyjednání s nájemcem p.Tajchmanem.

28.říjen 1920 oslaven jako předešlá léta. Večer shromáždilo se obecenstvo před obecním hostincem, taktéž i školní dítky s lampiony. Po proslovu, který měl pisatel těchto řádků, šlo se s hudbou na horní konec, pak k Čihadlu, nazpět ku hostinci a tam za provolání slávy a Zdaru republice se průvod rozešel.
Okna domku byla svícemi osvětlena.

Ve schůzi obecního zastupitelství konané dne 17.listopadu 1920 usneseno odkoupiti pozemek parc.č.1278, určený na obecní hřbitov, půjčku státní upsati u zemědělské banky v Brně, přijata subvence na býka v obnose 1000k a odmítnuta subvence na kance v obnosu 300kč, zrušiti čestné členství hejtmana Knesla, vyzvati pana Gřunděla, aby podal informace a dohodl se s ostatními spolunájemníky o honitbě, zakázati vybírati p.Larischovi nájemné z cesty jdoucí fojtstvím a ustanoviti pana Františka Halatu, řemenáře z čís.141, obecním hospodářem.

Poslední schůze obecního zastupitelství toho roku konala se 19.prosince 1920. V ní vzal se na vědomí dopis pan Larische z Frýdku, že pojistné na obec.býka bude platit p.Josef Halata. Panu Frant.Novotnému prodána parcela za 2000k na stavbu domku, přijat k jeho žádosti do svazku obecního, sirotku Janu Závodnému dána na vzdělání podpora 240k pro rok 1921, pokladníku obecnímu dána za rok 1920 odměna 300kč.

Školství
Počet žáků, kteří navštěvovali školu toho roku byl 323. Na škole působili do konce škol.roku pp.Bohuslav Kolčava, Miloslav Dvořáček, Josef Miller, slečny Frant.Cibulková, Terezie Špačková, Marie a Lidmila Krčovy jako učitelky literní, sl.Frant.Jakubková jako učitelka industriální a pan Mikuláš Maršálek jako učitel náboženství. Po prázdninách pak vyučovali pp.B.Kolčava, Mil.Dvořáček, Jos.Műller, Lidmila Műllerová, roz.Krčová, která se 2.srpna 1920 provdala za pisatele, pí Jitka Halatová, roz.Klečková, která se provdala za zdejšího ředitele kuru p.Josefa Halatu. Slečna Marie Krčová byla přeložena 1.září 1920 do Bašky u Frýdku a slečna Fr.Cibulková do Frýdku. Abnormální poměry na škole byly v prosinci t.r. Oba manželé Műllerovi byli přeloženi do Petřkovic na Hlučínsko. Paní Jitka měla dovolenou, takže sedmitřídní školu vyučovali pouze 3 učitelé.
Správu školy po celý rok vedl pan Bohusl.Kolčava, protože správce školy Petr Bőhm měl od 1.ledna 1920 zdravotní dovolenou.
Hmotné poměry učitelstva byly po válce velice ubohé, nestačily ani na zaplacení stravy, neřku-li pořízení oděvu a obuvi. Na důkaz pravdy uvedu, co který učitel měsíčně odebíral. Pan řídící P.Bőhm 299k 60h, p.Kolčava 180,50kč, Mil.Dvořáček 167,33kč, Josef Műller 157,33kč, slečna Cibulková Fr. 147,16kč, sl.Terezie Špačková 124kč, slečna Krčová Lidmila 97,73kč, sl.Marie Krčová 97,73kč, slečna industriální Fr.Jakubková 76kč. Tedy od 76 – 299kč. V době, kdy 1m sukna na šaty mužské stál 400kč, 1l mléka až 5k, 1kg másla až 80kč, za fůru z Frýdlantu n.Ostr. z nádraží do Metylovic, tj. za 3 a půl km cesty 200kč.

Sčítání lidu, nový starosta

Starostou byl p.Jan Kuhejda
Správcem školy p.Bohusl.Kolčava
Duchovním správcem p.Mikuláš Maršálek
Předsedou míst.šk.r. Frant.Seibert
Předsedou finanční komise
Předsedou komise pro soc. a osv. Josef Műller

Nový rok začal ve znamení výměny osob na vedoucích místech v obci. Dosavadní starosta pan Miloslav Dvořáček se vzdal své funkce a úřad starostenský zastával jeho náměstek pan Svoboda Karel. Také místní školní rada doznala změny. Na základě nového zákona o místních školních výborech, byly staré místní školní rady zrušeny.

Sčítání lidu
Aby vláda republiky zjistila správný počet obyvatelstva, zejména po stránce národnostní, nařídila provést 15.února 1921 sčítání lidu po celé republice.
Obec naše byla rozdělena na tři obvody, v nichž ustanoveni za sčítací komisaře pánové Bohuslav Kolčava, správce školy, Vojslav Stratil, učitel a Karel Svoboda, náměstek starosty a obchodník.
Každý komisař musel zjistiti u obyvatele národnost, povolání, náboženské vyznání a datum narození.
Dle sčítání toho měly Metylovice méně lidí než před 10.lety. Ve skutečnosti ovšem měly více, ale všichni dělníci počítání byli tam, kde pracovali toho dne a těch je u nás jistě přes 200.
5000cikorunové nové státovky
Dne 3.února 1921 dány do oběhu nové státovky pětitisícové.
28.února 1921 vydány 6% státní pokladniční poukázky splatné 15.prosince 1921.
1.března 1921 vydán zákon, kterým se vláda zmocňuje vydati první kovové peníze a sice 20halíře, 50halíře a 1korunové ze směsi bronzu, která je složena z 80dílů mědi a 20dílů niklu. Z kilogramu této směsi snáze raziti 300dvacetihaléřů, 200 padesátihaléřů a 150 korun.

Dne 10.března 1921 byla smlouva o státním občanství a ochraně menším mezi Československou a Rakouskou republikou ratifikována, čili nabyla mezinárodní působnosti.

Nový starosta
Dne 13.března 1921 sešlo se obecní zastupitelstvo naší obce, aby si zvolilo nového starostu obce. Schůzi zahájil a řídil první náměstek starosty pan Karel Svoboda.
Na vyzvání pana náměstka vyslaly strany do komise volební své zástupce. Za stranu soc.demokratickou pana Karla Chroboka, za stranu republikánskou pana Karla Svobodu, za lidovou pana Jana Závodného a za živnostenskou pana Vavřína Bílka čís.99.
Volby provedeny lístky a voleni tři kandidáti, p.Onderka Silvestr, p.Kuhejda Jan a p.Bílek Vavřín.
Při užší volbě byl zvolen pan Jan Kuhejda, rolník čís.22.

Dne 18.března 1921 vypsána byla státní investiční půjčka.

17.dubna 1921 ve schůzi obecního zastupitelstva toho dne konané zvoleni byli zástupci do místní školní rady, upuštěno bylo od zřízení stanice telefonní, obec se přihlásila za člena čsl.Červeného kříže, doporučeno rozšířiti a doporučiti koncesi hostinskou pro pí Vrablovou, vdovu. Přijat pan Frant.Seibert do svazku obce, vyřízeny ještě drobnosti.

5.května 1921 obecní zastupitelství se usnáší zrušiti školné, na zaplacení účtů prodati část lesa a zbytek /13000kč/ vypůjčiti, obsaditi místo obecního tajemníka veřejnou vyhláškou, komisařům vyplatiti za sčítání lidu obnos 300kč, doplniti komisi pro sociální péči pp.Němcem Klementem a Rudolfem Halatou, chudinský fond dáti do správy komise pro sociální péči a poukázati osvětové komisi 100kč na vazbu knih pro obecní knihovnu a připamatovati prodavačům lihovin, aby neprodávali lihovin mládeži do 18.let.

Dne 26.května 1921 ratifikována smlouva mezi ČSR a německém o přenesení soudnictví na Hlučínsku. Smlouva vyhotovena byla dne 3.února 1921 a nabyla platnosti 31.května 1921.

Dne 30.června 1921 byl vydán zákon o ochraně hraničních mezníků státních a trigonometrických značek.

Placená dovolená horníkům zavedena byla 1.července 1921, čís.262.

Důležitým zákonem ze dne 19.července 1921je zákon o státní podpoře v nezaměstnanosti, kterou může obdržeti každý dělník, který je členem některé organisace odborové. I cizí příslušníci zahraniční mohou tuto podporu obdržet, jestli v jejím státě je podobné opatření. Zákon má č.267.

3.července 1921 konalo obecní zastupitelstvo schůzi, v níž se usneslo prodati všechno pokácené dřevo z obecního lesa p.Janu Gřundělovi z Pržna, povoliti p.Karlu Šigutovi výměnu pozemku za příčinou úpravy veřejné cesty, přijati do svazku obce občany: Josefa Bažinu, Frant.Chovančíka, Marii Řehákovou, vyslati komisi ku ohledání obec.pozemku, který chce p.učitel Dvořáček odkoupit ku stavbě domku a poslati do svých domovských obcí p.Josefa Petra a Anežku Michnovou a vybírati obecní dávky z hroznových vin 20h, z ovocných 10kč, z piva 8kč, z pálených nápojů lihových 40kč z každého 1hl.

Dne 28.července 1921 čís.269 vydán byl nový branný zákon.
Zákonem ze dne 12.srpna 1921 zřízena státní úsporná komise parlamentní.
Na základě zákona ze dne 12.srpna 1921 bylo možno zabrati budovy nebo jejich části pro účely veřejné. U nás nebylo zákona toho použito.
Dne 12.srpna 1921 vypsána byla půjčka státní na úhradu schodku z moučného hospodářství /tzv.moučná půjčka/.
Zákonem ze dne 12.srpna 1921 čís.321 zavádí se daň z obratu.
Dne 12.srpna 1921 byl vydán zákon čís.322 o podpoře nezaměstnaných.
Dne 25.srpna 1921 vydáno bylo prováděcí nařízení ku zákonu ze dne 14.dubna 1920, jímž se nařizuje, aby každá obec, osada, ulice byly označeny a domy očíslovány.

Předsedou vlády Udržal
Ministrem vnitra Černý
Ministrem průmyslu a obchodu Novák
Ministrem školství a národní osvěty Dr.Šrobár
Ministrem spravedlnosti Dr.Dolanský
Ministrem financí Novák
Ministrem železnic Šrámek
Ministrem veřejných prací Tučný
Ministrem Staněk
Ministrem sociální péče Habrman
Ministrem Dr.Vrbenský
Ministrem pošt Srba
Ministrem Dr.Dérer
Ministrem Dr.Mičura
Ministrem zahraničí Dr.Beneš

9.října 1921 v zasedáno obecního zastupitelstva odhlasováno bylo rozšíření vyúčtování žen ručním pracím ze 12.hodin na 15, stanoveny poplatky z hraní v karty a to 2kč z hráče a dne, z hraní v kuželky 1kč z hráče a dne, z taneční zábavy se vstupným 1k z osoby, bez vstupného 1kč z jedné osoby, funkce bytové komise přidělena komisi pro sociální péči, propůjčiti místnost školní ku pořádání kursů vaření, šití prádla a esperanta, které pořádá osvětová komise.
Kurs, který pořádala místní osvětová komise vydařil se po každé stránce, 46 účastnic docházelo pilně po dobu 3.měsíců, kde učily se umění kuchařskému. Kurs vedla vzorně osvědčená pracovnice v tom oboru slečna Vlachová z Paskova, která tam působila jako industriální učitelka. Vždy 2 účastnice obstaraly nákup vařiva k obědu, který pak snědly a peníze za obědy utržené daly dalším 2. účastnicím. Kurs konán ve škole.
Bohužel další kursy, které byly projektovány a sice šití prádla a esperanta se neuskutečnily pro nedostatek učitelů.

Vyhláškou ministra národní obrany ze dne 25.října 1921 zavedeno bylo stanné právo pro celý obvod Slovenska a Podkarpatské Rusi do 27.11.1921.
Nařízením vlády ze dne 10.listopadu 1921 uvedena v zatímní platnost obchodní smlouva mezi republikou a Rumunskem ratifikovanou dne 13.dubna 1921.

Dne 20.listopadu 1921 konána schůze obecního zastupitelstva, v níž schválen rozpočet pro rok 1922, přijat do obce pp.Emil Fojtík a Ludvík Šimek, panu Janu Mužnému zvýšen plat z ročních 150kč na 200kč ročně a p.Josefu Židkovi ze 720kč na 800kč, též panu Chrobokovi uděleno právo domovské v naší obci.
Nová úprava poštovních sazeb vydána byla 9.prosince 1921.

Školství
Na základě zákona o místních školních výborech byly staré místní školní rady zrušeny a na jejich místo postaveny místní školní výbory. Dle nového zákona má místní školní výbor míti 9 členů, z tohoto počtu přísluší občanům 6 hlasů sboru učitelskému 3, tj.občanů má býti dvakrát tolik, co zástupců učitelstva.
Obecní zastupitelstvo vyslalo 17.května 1921 za sebe tyto členy:
Za stranu sociálně demokratickou Chasáka Josefa
Čupu Karla
Bílka Petra
Za stranu lidovou Němce Klementa
Bílka Valentina č.182
Za stranu republikánskou Seiberta Františka
Kromě těchto členů zvolilo tyto náhradníky:
Za stranu soc.dem. Bažinu Josefa
Zlého Josefa
Za stranu lidovou Macháče Jana
Za stranu republikánskou
Za učitelský sbor vysláni byli do místního školního výboru slečna Špačková Terezie, pan Kolčava Bohuslav, Dvořáček Miloslav.
Ustavující schůze nového školního výboru konána za přítomnosti pana…jako zástupce dohledacího úřadu.
Za předsedu místního školního výboru zvolen byl pan Seibert František, rolník č.27, jeho náměstkem pan Bílek Valentin, úředník z čísla 82.

Učitelský sbor
Počínaje 1.lednem 1921 učili na škole naší sedmitřídní 3 učitelé: pan Bohuslav Kolčava jako správce školy, pak pan Miloslav Dvořáček, učitel a slečna Terezie Špačková, učitelka. Dne 23.ledna 1921 vraceni byli z Petřkovic z Hlučínska manželé Josef a Lidmila Műllerovi.
16.ledna 1921 přidělen sem na školu pan učitel Vojslav Stratil.
Bylo tedy na škole 23.ledna 1921 šest učitelských osob. Tento stav potrval ale jen do 16.dubna 1921, protože pan učitel Stratil dán byl toho dne do Místku. Tento stav zůstal až do konce školního roku 1920-21.
1.září vrátila se z dovolené paní Jitka Halamová a 1.prosince 1921 byl na naší školu přidělen pan Kuneš Odstrčil z Kunčic pod Ondřejníkem, jako řídící.

Povaha roku
Jaro tohoto roku začalo brzy a bylo dosti pěkné. Koncem dubna už kvetly u nás všechny stromy najednou. V té záplavě květu vyjímala se naše vesnice velice půvabně. V květnu dostavily se sněhové přeháňky, zima a nepohoda. Léto pak i podzim byl suchý. Protože u nás je suchý rok lepší než vlhký, urodilo se všeho hojnost. Bylo dostatek obilnin, zemáků i zelí. Sena ale následkem trvalého sucha jsou slabá a málo je jich. Protože byl nedostatek krmiva, obyvatelé dobytek prodávali. Ovoce všeho druhu byla hojnost. Tento rok byl celkem suchý.

Drahota
Ač poměry v republice po válce se již celkem ustálily, drahota celkem neklesá, ba naopak v mnohých oborech stoupá, čehož příčinou je blízkost průmyslového střediska Ostravy. Přicházejí sem překupníci z odtamtud, kteří všechno skoupí za každou cenu.
Tak máslo je u nás za 56kč – 60kč, vejce 1kč-1,50kč, 1l mléka 3-5 korun, 1kg tvarohu 10kč.
Šaty jsou pořád ještě /mužské/ 1200Kč až 1600kč, mužské boty 240kč, ženské 200kč-300kč, dětské 120kč-160kč, obyčejné rukavice 30kč, kožené 120-140kč.