Starosta obce: Ing.Pavel Spusta
Ředitelka školy: Mgr.Alena Kořínková
Farář: P.Janusz Kiwak
Obecní zastupitelstvo

Obecní zastupitelstvo projednalo a schválilo přijetí investičního úvěru na výkup 7 ha pozemků. Na nich budou vybudovány inženýrské sítě a poté budou nabídnuty potencionálním

investorům. Počítá se s komerčním využitím především v oblasti turistického ruchu. Hlavním cílem tohoto záměru je vytvoření nových pracovních míst a snížení velké nezaměstnanosti v

obci, která činí 16,8%. Výše úvěru činí 5 milionu Kč.
Zastupitelstvo rovněž schválilo přijetí hypotečního úvěru ve výši 1,4 milionů Kč na dokončení obecních bytů. Jako zástava na tento úvěr byly vybrány tyto objekty: mateřská škola,

hasičská zbrojnice a budova čp.374. Hypoteční úvěr je stanoven na 15 let a bude splácen z nájmu v těchto bytech.

Obecní rada schválila firmu B.Mikulík jako zhotovitele projektové dokumentace pro stavbu „Plynofikace Metylovice 3.stavba II.etapa“. Schválila také smlouvu o dílo na tuto stavbu i

stavbu inženýrských sítí a komunikací I.etapy v areálu „Pod Čupkem“, kde nyní probíhá výstavba nových rodinných domků. Jedná se o zpevnění plochy přístupových komunikací a dešťovou

kanalizaci.

Pro nedostatek finančních prostředků schválilo v srpnu obecní zastupitelstvo zastavení stavby „Plynofikace obce Metylovice 3.stavba II.etapa“.

Obec rozhodla, že se bude podílet 25% na úhradě nákladů, které si vyžádá program obnovy hasičských čerpadel i vozidel určených pro přepravu mužstva i hasičské techniky na místo

požáru.

Obecní zastupitelstvo upustilo také od záměru zapracovat do územního plánu obce golfové hřiště s jeho následným vybudováním. Od tohoto počinu si slibovalo pracovní možnost pro

obyvatele obce a následný zvýšený turistický ruch, který by byl přínosem i pro obecní pokladnu. Důvodem zrušení záměru bylo jeho nepřijetí občany, na jejichž pozemcích by se golfové

hřiště budovalo.

Koncem roku byly dokončeny a připraveny k užívání obecní byty. Nájemné bylo stanoveno takto:
Byt 0+1 817,–Kč
Byt 1+2 1 637,–Kč
Byt 1+1 1 354,–Kč
Byt 1+3 2 541,–Kč
Byt 1+1 1 053,–Kč
Byt 1+3 2 581,–Kč
Byt 1+1 1 097,–Kč

Radim Tomášek a Lukáš Vyvial ukončili koncem roku civilní službu. V jejím rámci pracovali u obce na veřejně prospěšných pracích. Na jejich místo nastoupili další civilkáři – Vladimír

Biolek a Martin Němec.

Občanům, kteří jsou vlastníci průkazu ZTP, poskytla sociální komise 4 500,–Kč na úhradu nákladů na dopravu k lékaři a 2 500,–Kč jako příspěvek na topné těleso. Osmi lidem byly

přiděleny jednorázové sociální příspěvky.

Paní Marie Loschková a paní Petrová byly pověřeny sociální komisí, aby u příležitosti jejich životního jubilea navštěvovaly staré občany, popřály jim jménem obce a předaly jim malé

balíčky, převážně s ovocem. Jedná se o občany osmdesátileté a starší. Občanům od šedesáti let zasílá při jejich kulatých výročích sociální komise písemná blahopřání. Před vánocemi

navštěvují a obdarovávají všechny naše občany, kteří tráví své stáří v Domově důchodců ve Frýdlantě n.O.

V tomto roce byla v Metylovicích povolena stavba osmi rodinných domků. Zkolaudován byl jeden rodinný domek. Stavební komise se pravidelně zúčastňovala kontrolních dnů na stavbě

obecních bytů, které prováděl projektant stavby.

Kulturní komise při Obecním úřadě v Metylovicích organizovala nebo se připojila k organizace následujících kulturních a sportovních akcí obce:
16.4. VI.ročník závodů horských kol mládeže SME ČUP 2000
7.5. Cyklistický závod pro neorganizované cyklisty bez licence 9.ročník „Tour de Čupek“.
8.5. Poležení kytice k Pomníku padlých
12.5. Oslavy Dne matek
20.5. Májové hry Beskydského dětského sanatoria
3.6. Dětský den v Metylovicích
25.6. 9.ročník turnaje starších dorostenců ve volejbale
30.6. Slavnostní zakončení školního roku
1.7. Hasičská pohárová soutěž
13.8. Metylovská pouť
27.8. 46.ročník Memoriálu Miloše Čupy a Mirka Bílka
1.9. Slavnostní zahájení nového školního roku
5.-5.11. Metylovský krmáš

Rozpočet obce

Příjmy
Počáteční stav 691 000
Daň z příjmu FO ze závislé činnosti 1 500 000
Daň z příjmu FO ze SVČ 3 000 000
Daň z příjmu PO 1 900 000
Správní poplatky 13 000
Poplatek ze psů 10 000
Pobyt.poplatky 6 000
Poplatek za užívání veř.prostranství 8 000
Poplatek ze vstupného 5 000
Daň z nemovitosti 220 000
Splátky půjček od obyvatelstva 26 000
Splátky půjček od podnikatelů 550 000
Dotace 617 900
Příjmy z vlastní činnosti 816 000
Příspěvek nájemců na byty 238 000
Rozvoj bydlení 350 000
Celkem 9 259 000

Výdaje
Lesní hospodářství 50 000
Rozvoz veřejné silniční dopravy 165 000
Mateřská škola 100 000
Základní škola 620 000
Stravování v MŠ 100 000
Kino 4 000
Knihovna 30 000
Kultura 20 000
Rozhlas 14 000
Klub důchodců 7 000
SPOZ 5 000
Tělovýchova 410 000
Bytové hospodářství 70 000
Rozvoj bydlení 487 000
Veřejné osvětlení 240 000
Pohřebnictví 10 000
KTR 100 000
Plyn 1 500 000
Územní plán 30 000
Odpadové hospodářství 400 000
Veřejná zeleň 100 000
Sociální dávky 14 500
Požární ochrana 100 000
Zastupitelstvo 650 000
Místní správa 1 085 500
Rekonstrukce 1 711 000
Příspěvky organizacím 70 000
Přístavba Obecního úřadu 431 000
Zastávky ČSAD 350 000
Opravy potoka 100 000
Komunikace 303 900
Splátky úvěru 673 000
Celkem 9 950 900

Kostel Všech svatých

Při opravě kostela byla do makovice uložena listina. Uvádím zde její doslovné znění:
„Ne nás, Hospodine, ne nás, ale své jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost“ Ž 115,1

V jubilejním roce 2000 byla při opravě věže farního kostela sundána makovice. Po ukončení prací bude tato zpráva uložena k stávajícím listinám z roku 1781, 1869 a 1960.

Václav Židek, čp.305, který zajišťuje provoz zvonů i věžních hodin na jaře 1998 zjistil, že přes báň silně na zvony i hodiny zatéká. Firma Macura Zdeněk a Špaček Miroslav ještě v

roce 1998 pomocí výškové horolezecké techniky zhotovila fotografickou i video dokumentaci. Ve svém posudku navrhla řešení jak pro udržení současného stavu věže na dobu asi pěti let,

tak i několik možností v případě, že věž bude nově pokryta měděným plechem. Farníci nerozhodli pro pokrytí věže mědí i pro výměnu dřevěné konstrukce a celé horní báně.

Následovalo pozvání statika ing.Václava Jungy z Frýdku, který navrhl projekt. Nakreslil ho Milan Žák, rovněž z Frýdku. Kontrolu projektu i výkresu provedl ing.Martin Jurga z Fýdku v

dubnu 1999. Cena projektu byla 50 000Kč. Administrativu, nutnou pro zajištění stavebních prací, zajistil vedoucí stavebního oddělení při ostravsko-opavském biskupství ing.Václav

Kotasem ze Sviadnova. Příprava stavebních prací začala v roce 1999 pod vedením místního faráře P.Janusze Kiwaka a za pomoci farníků Josefa Šiguta čp.197, Václava Šiguta čp.7, Zdeňka

Wiesnera čp.366, Václava Židka čp.305, Petra Fojtíka čp.19, Františka Židka čp.276, Bedřicha Halaty čp.378, Františka Michalce čp.278 a Vavřína Michalce čp.199.

Na jaře roku 2000 bylo vyhlášeno konkursní řízení, které vyhrála stavební firma Dalibora Trnky z F-M. dohodnutá cena byla 1 milión 290 tisíc Kč. Tato firma rovněž dodala čtyři

kompletní sady lešení a dělníky, kteří ho postavili a následně ho budou demontovat. Dále poskytla tesaře i pokrývače. Zároveň s pokrytím utěsní firma trhliny pomocí speciálního tmelu

a igelitové fólie.

Kovové trubkové lešení kolem věže bylo postaveno v dubnu 2000. S výměnou báně se v důsledku administrativních průtahů začalo v červnu. Protože bylo nutné odstavit ve velké věži

zvony, zvonilo se po dobu oprav pouze malým zvonkem v sanktusově věžičce. Lešení kolem věže umožnilo také kontrolu hodinových ručiček na věžních hodinách. I když byly v roce 1966 při

opravě fasády posmaltovány, ukázalo se, že jsou ve velmi špatném stavu. Proto vyrobili František Židek čp.276, František Michalec čp.278 a Zdeněk Wiesner čp.366 kopii těchto ručiček

ze speciální chirurgické nerezové oceli.

Obecní úřad v Metylovicích nemohl pro neutěšenou finanční situaci věnovat na opravu věže žádný příspěvek. Daroval proto 50m3 dřeva z lokality nad třešňovým sadem v místní části

Paseky. Porost pro těžbu vytyčil hajný ing.Miroslav Zavadil z Frýdlantu n.O. Dřevo vytěžili pracovníci firmy Agro Beskyd, a.s.Palkovice Miroslav Sulír čp.257, Dalibor Šigut čp.7, Jan

Vyvial a Martin Kula, oba z Palkovic. Úklid porubiska včetně spálení větví zajistili František Židek čp.276, František Michalec čp.278, Jiří Bílek čp.348, Miroslav Sulír čp.257,

Bedřich Halata čp.378, Vavřín Michalec čp.199, Pavel Šigut čp.501, Lukáš Vyvial čp.274, Radim Tomášek čp. 427. Práci řídil Josef Šigut čp.197.

Veliké pochopení projevil pro opravu věže i památkový úřad při Okresním úřadě ve Frýdku-Místku. Jeho zástupce ing.Václav Přikryl přislíbil dotaci ve výši 1milión Kč. Jelikož stát

zkrátil okresu Frýdek-Místek dotace na opravu kulturních památek, bylo nám nakonec přiděleno pouze 800 000kč. Proto se místní farář rozhodl uspořádat v obci sbírku. Pověřené dvojice

navštívily všechny domy ve vesnici. Občané darovali 252 700,–Kč. Sbírky v kostele vynesly 230 000,–Kč, hodnota darovaného dřeva je 100 000,–Kč.

Nástupcem apoštola Petra je v tomto jubilejním roce Jan Pavel II., který byl zvolen papežem na konkláve 16.10.1978. Je prvním papežem slovanského původu a pochází z Wadovic v Polsku.

Na počátku postní doby 12.3.2000 se papež omluvil za hříchy a provinění, kterých jsme se dopustili. Prosil za odpuštění oběti inkvizice, antisemitismu i náboženských válek. Mistra

Jana Husa nazval reformátorem církve.

Farnost patří k ostravsko-opavské diecézi, která vznikla 30.5.1996 rozdělením olomoucké arcidiecéze. Biskupem je František Václav Lobkowicz, sídlo biskupa je v Ostravě.
Místním farářem je P.Janusz Kiwak z vesnice Kolbuszowa v Polsku. Po smrti metylovského faráře P.Václava Ingra v roce 1956 zde působili faráři ex currendo z Palkovic, z Frýdlantu a z

Místku. Za působení P.Ladislava Navrátila z Palkovic jsme v roce 1967 poprvé slavili mš v mateřském jazyce.

Pouze v letech 1969-73 a 1991-94 zde byli stálí kněží. V roce 1969 zde byl farářem P.Zdislav Škrabal, který byl v padesátých letech vězněn v komunistických žalářích na základě

vykonstruovaných obvinění. Když bez souhlasu státních orgánů pořídil v Metylovicích v roce 1972 nové zvony, byl za trest 21.9.1973 poslán do důchodu a musel z Metylovic odejít.

V březnu 1991 přišel do Metylovic P.Antonín Bernáček. Za II.světové války působil v západním odboji. Po komunistickém převratu odešel opět, tentokrát ilegálně na západ a působil v

duchovní správě pro krajany v mnoha zemích. Po změně politického režimu se v roce 1990 vrátil do vlasti. V naší farnosti působil do 13.5.1994.

P.Janusz Kiwak přišel do České republiky 1.9.1997. Je jedním z mnoha polských kněží, kteří přišli do naší země, aby pomohl zmírnit nedostatek českých kněží. Netylvským farářem byl

ustanoven 15.11.1998.

Prezidentem republiky je Václav Havel.
Starostou obce je od 25.11.1994 ing.Pavel Spusta čp.73
Místostarostou je Bedřich Halata čp.378.

V listopadu 1989 došlo v zemi ke změně politického systému. Po padesáti letech totality, nejdříve fašistické a pak komunistické, se u nás začala vytvářet parlamentní demokracie.

K 1.1.1993 se Československá republika rozdělila na Českou republiku a Slovenskou republiku.

V srpnu 1999 oslavila obec 700 let, které uplynuly od nejstarší nalezené písemné zmínky o naší obci. Oslavy vyvrcholily pontifikální mší. Poté požehnal biskup F.V.Lobkowicz obecní

znak a prapor. Této slavnosti předcházela duchovní obnova farnosti, kterou vedl P.Miroslav Klisz. Připomíná ji dřevěný kříž, který byl umístěn na východní straně kostela. Zhotovila

ho firma LUTO z Metylovic.
V červenci 1997 začaly na severu Moravy záplavy, které nemají pamětníka.Stoletá voda postupovala od severu k jihu a ničila železniční tratě, silnice, rodinné domky i tovární budovy.

Ulice řady měst se proměnily ve vodní koryta. Čtyřicet lidí zahynulo. V Metylovicích nerozvodnil místní potok, ale škody v porovnání s ostatní Moravou byly zanedbatelné.

11.8.1999 jsme v naší zemi tudíž i v naší obci pozorovali téměř úplné zatmění Slunce po 293 letech. Zatmění začalo ve 12.49 hod. a skončilo po 13.hodině. Další zatmění viditelné u

nás bude až v roce 2135.

Teploty na zeměkouli stoupají, hladiny oceánů se zvyšují. V Antarktidě se rozlomil obrovský ledovec. Planeta je v posledních letech sužována obrovskými záplavami, zemětřeseními i

tajfuny, při nichž hynou desítky tisíc lidí. Obrovské lesní požáry ničí stovky hektarů lesa. Roste počet teroristických útoků a místních občanských i národnostních válek.

V roce 1997 se v Anglii podařilo získat klonováním dospělé zvíře.
V červnu 2000 oznámili vědci, že se jim podařilo přečíst lidský genom.
Minimální mzda v tomto roce je 4 500,–Kč.
Průměrná mzda je 12 000,–Kč.
V obci žije 1501 lidí, 17% tvoří nezaměstnaní.

Průměrná cena základních potravin v tomto roce:
1l mléka 11,40
1kg mouka 6,80
1kg másla 94
1kg rýže 18,10
1kg luštěnin 30,–
1ks rohlík 1,30
1kg cukr 22,-
1kg kuře 44,–
1kg chléb 19,60
1kg brambor 8,–
1kg maso 130-320,–
1kg sýr 102-180,–
1kg jablka 20,–
1ks vejce 2,50
1l olej 33,–

Základní škola

V dubnu rozvázala pracovní poměr dosavadní ředitelka paní Mgr. Ludmila Vlasáková. Nástupcem byla jmenovaná paní Mgr.Alena Kořínková. V červnu byl vyhlášen konkurs na místo ředitelky

místní školy, kterého se zúčastnili čtyři zájemci. Zvítězila Mgr.Alena Kořínková a stala se tak ředitelkou. Rozdělení do tříd e v tomto školním roce následující:
1.třída 19 žáků uč.Táňa Liberdová
2.třída 16 žáků uč.Ing.Karla Dolanská
3.třída 13 žáků uč.Aleš Prokop
4.třída 20 žáků uč.Miroslav Klokánek
5.třída 13 žáků uč.Mgr.Alena Kořínková

V pondělí a ve čtvrtek mohou děti navštěvovat keramický kroužek, který vede paní Iveta Bílková. S malými zpěváčky cvičí pan učitel Miroslav Klokánek každé úterý sborový zpěv. Družinu

vede paní Elena Durďáková a dochází tam 16 dětí.

V pátek 1.prosince byla ve škole již tradiční Mikulášská nadílka. Na toto setkání s Mikulášem,andělem a čety se těší všechny děti. Pro tyto bytosti jiného světa si připravily

básničky a písničky. Mikuláše zajímalo, jak se děti ve škole učí a zda pomáhají rodičům. Největší respekt a pozornost si však získali čerti.

Učitelé znovu nacvičili s dětmi tzv.Vánoční koncert. Jde o ztvárnění biblického motivu Ježíšova narození, doplněné českými koledami. Vánoční koncert se uskutečnil 21.12. v 17 hodin v

místním kostele. Účast rodičů i ostatních diváků byla veliká.

Dnešní děti jsou obklopeny hračkami i věcmi, o kterým se nám dospělým ani nezdálo. Vytrácí se však u nich silnější citové vazby ke kamarádům, spolužákům i ke škole.

Naší škole je 120 let a potřebovala by velikou finanční injekci, aby se zlepšil její vnitřní stav. Zatím se ale nenašel ochotný sponzor, který by se této záležitosti ujal.

Mateřská škola

Do místní mateřské školy bylo přijato 24 dětí, 13 děvčátek a 11 chlapců. Jen 16 dětí dochází na celý den. Šest dětí odchází hned po obědě, dvě děti dokonce před obědem. Provoz

mateřské školy začíná v 6.45 hod. a končí v 16 hodin. Ředitelkou je paní Alena Fajkusová, učitelkou Věra Petrová. Paní Sylva Halatová pracuje v jídelně a uklízí celou školku.

Učitelky se zaměřily na výchovu k ekologii a na spolupráci s rodiči. Zajímavou akcí byl maškarní rej. Rodiče s dítětem vytvořili přímo v mateřské škole v daném časovém limitu masku a

pak ji v promenádě masek prezentovali a zároveň vysvětlili, o jakou masku se jedná a za čeho ji zhotovili. Následovala taneční zábava, kterou zahájily děti předtančením tanečků. A

pak se společně s rodiči rozdělili na družstva, která mezi sebou zápolila v rozmanitých disciplinách – navlékání korálků, sjezdu nesněhových lopatách, házení kroužků na hrdla lahví,

skoku v pytlích nebo sbírání papírových koulí kolíčky na prádlo.

Další veřejnou akcí byla ukázka hudební výchovy pro rodič. Na konci zajímavého vystoupení rozdaly děti maminkám vlastnoručně vyrobený papír s obtiskem své dlaně Na podzim navštívily

děti společně cirkus Berousek, v místním kinosále shlédly divadlo Veselá strašidýlka a v kině Bezruč v Místku se potěšily na představení Dády Patrasové.

Začátkem prosince navštívil děti Mikuláš s čerticí, kterou si už loni oblíbily. Ale nejkrásnější a nejslavnostnější byl den, na který připadla vánoční nadílka. Děti si vyrobily ze

skořápek a kousků svíček lodičky, které spouštěly po vodě, zdobily stromeček, hrály různé hry, zpívaly a přednášely básničky. Když zazvonil zvonek, seběhly se pod stromečkem. Ale

musely počkat,až dohrají koledy a dosvítí svíčky. Teprve pak domohly rozbalit dárky Nezapomněly také poděkovat Ježíškovi.

Knihovna

V naší knihovně je 4500 knih. Je zde beletrie i naučná literatura, detektivní romány pro muže i mnoho románů, které zajímají především ženy a dívky. Menší i větší děti tu najdou plno

pohádek, chlapci dobrodružnou literaturu.Vhodnou knihu zde najdou i kutilové, stavebníci, chovatelé, zahrádkáři, cestovatelé. I zájemci o elektroniku nebo vojenskou tématiku si

přijdou na své.

V knihovně si můžete zapůjčit i časopis Vlasta, Květy, Praktickou ženu, Burdu, Receptář nebo Domov. Pro mládež zde odebírají ABC a Bravo.

V knihovně je registrováno 90 čtenářů, z toho 22 dětí do 14 let. V každém roce přibude do knihovny 150 nových knih. Poplatek za půjčovné činí 20,–za rok. Otevřeno je každou neděli

od 9.00 do 12.00. Knihovnu obětavě vede paní Miluše Kociánová.

Večery poezie

Z iniciativy paní Vlaďky Kožuchové se v naší vesnici obnovily večery poezie. Paní Vlaďku přitahuje poezie již více než dvacet let. Kdysi přispívala svými verši do sloupků v těch

novinách, které tehdy otiskovaly tvorbu svých čtenářů. Dopisovala si také s básníkem Františkem Kožíkem, který jí vždy k vánocům posílal místo blahopřání své verše. Asi v roce 1985

uspořádala v sokolovně cyklus „Večery poezie“, které se mezi příznivci setkaly s dobrým přijetím.

A nyní se se svými přáteli rozhodla tuto tradici obnovit. V komorním prostředí nové přístavby obecního úřadu uspořádala 3.11. „I.večer poezie“. Přednášela již jmenovaná Vladimíra

Kožuchová, učitelka mateřské školy Věra Petrová, její dcera Vladimíra Petrová, Marie Herotová a Miroslav Klimánek, učitel základní školy. Ten zároveň dělal hudební doprovod. Intimní

atmosféra byla umocněna svícemi na stolech. Po ukončení „oficiální části“ si diváci mezi sebou popovídali a společně si zazpívali.

Druhý večer byl 18.12.Byl věnován veršům Františka Kožíka. V závěru přednesl Adam, syn Vlaďky Kožuchové „Štědrý večer“ od Erbena. Tím navodil atmosféru blížících se vánoc a tak

nebylo divu, že se v závěru zpívaly koledy.

Organizátoři večerů chtějí pokračovat i v příštím roce. Samozřejmě, že účast občanů nebude nikdy masová. A přesto má tato aktivita veliký význam. Zvyšuje pestrost kulturní nabídky v

obci, ale hlavním přínosem je, že se nejedná jen o pasivní „konzumaci“ kultury, ale o nadšení a tvořivost našich občanů. Bez nařízení shora, z vlastní vnitřní potřeby dokáží

zprostředkovat svým spoluobčanům krásu. A tam, kde je krása, není místo pro ošklivost, hrubost nebo nudu.

Zpravodaj

Z iniciativy občanů vznikl také čtvrtletník Zpravodaj, který se snaží zachytit dění v obci. Při jeho zrodu stál pan Věnomír Merta. Předseda kulturní komise Vavřín Michalec zajišťuje

materiál o tom, co se v obci děje. Následně ho pak zpracovává paní Věra Petrová a Růžena Vrbová, administrativní pracovnice obecního úřadu.
Redakční rada uspořádala v sobotu 30.září I.ročník „Sbohem léto“ – výlet pro všechny obyvatelé Metylovic. Účastníci vyrazili ze školního hřiště. Cíl výletu byl na Solárce. V první

třetině trasy čekalo překvapení. Děti našly sladký poklad, dospělí něco ostřejšího. Po zdolání nejstrmější části čekala na děti prémie – žvýkačka. Cestou děti hrály hry.

Na Solárce si každý mohl užít všeho, co její okolí skýtá. Akce se zúčastnilo 10 dospělých a 13 dětí. Pořadatelé chtějí v těchto aktivitách pokračovat. Možná, že se jim podaří

dosáhnout toho, aby si naši občané dokázali najít čas pro sebe navzájem. A pak si snad dokáží říci více než jen „dobrý den“ při svých letmých setkáních.

Volby

Na listopad připadly volby do krajského zastupitelstva. Okrsková volební komise byla ustavena 19.10. a jednotlivé strany měly toto zastoupení:
KDU-ČSL Pavel Šigut
KSČM Alois Liberda
ČSSD Drahoslava Václavínková
ODS Michal Garba
Republikáni Josef Novobiský
Nestraník Marie Sumarová
Nestraník Růžena Vrbová

ČSSD, ODS,Republikáni – protože tyto politické strany v obci nejsou, byli do komise delegováni jejich členové z jiných obcí.

Zapisovatelkou byla jmenována ing.Magda Čupová, účetní obecního úřadu.

Volby se konaly v neděli 12.11.2000 od 8.00-22.00hodin v místní škole.
Počet voličů v naší obci k tomuto datu byl 1189
Účast voličů 465, tj. 39,10%
Počet platných hlasů 457

Počet platných hlasů pro jednotlivé strany, hnutí, koalice:
Čtyřkoalice 151 hlasů
KSČM 107 hlasů
ODS 82 hlasů
ČSSD 56 hlasů
Nezávislí 22 hlasů
Republikáni M.Sládka 13 hlasů
Sdružení nezáv.kandidátů 10 hlasů
Pravý blok 7 hlasů
Humanistická aliance 3 hlasy
Koalice nepatlam.stran 2 hlasy
Česká strana národně soc. 1 hlas

Listopadové volby do krajů a třetiny Senátu poznala malá účast. / v naší obci se volby do Senátu nekonaly/. Hlasovací právo využil jen každý třetí občan. Druhého kola senátních voleb

se zúčastnila jen pětina lidí s hlasovacím právem. Někteří nepřišli, jelikož je politika vůbec nezajímá. Jiní chtěli dát najevo, že politici dělají svou práci špatně, že kraje ničemu

nepomůžou a že by se měl Senát zrušit.
Krajské volby vyhrála ODS, dostala nejvíce hlasů v sedmi krajích ze třinácti. Čtyřkoalice byla nejlepší pětkrát. V Ústeckém kraji zvítězila KSČM. Komunisté byli třetí nejsilnější

stranou, celkově dostali přes 20% hlasů a ve všech krajích porazili sociální demokracii.
Ve volbách do Senátu vyhrála čtyřkoalice. Z 27 senátorských křesel získala 17, ODS jen osm, ČSSD jedno křeslo a nezávislý kandidát také jedno křeslo. Protože ODS a ČSSD už nemají v

Senátu většinu, ztratila opoziční smlouva v horní komoře parlamentu smysl. Oběma stranám se nepodaří změnit Ústavu ani omezit pravomoci prezidenta jak měly v úmyslu.

KDU – ČSL

Členové této politické strany se letos především zaměřili na pomoc při opravě věže. I když samotnou opravu dělala pověřená firma, odpracovali členové stovky hodin při těžbě dřeva,

jeho uložení, úklidu lesa a jiných pomocných prací, které bylo třeba udělat.

Lidovci se rovněž zapojili do dvojic, které ve vesnici sbírali peníze na opravu věže. Z vlastních zdrojů darovali na opravu 10 000Kč.

Samozřejmě připravili v sezóně ples a v létě dva zdařilé zájezdy nejen pro své členy, ale i pro ostatní občany.

Hasiči

V polovině dubna zakoupili hasiči auto pro dopravu mužstva. V autobazaru bylo vybráno auto W-transportér. Nástřik vozidla byl zadán servisu v Brušperku. Koncem května dostali hasiči

krásné vozidlo. Vypadalo jako nové a navíc bylo vybaveno signalizačním zařízením.

Prvního května byl tradičně postaven máj. Při jeho kácení byly prvně použity nové skládací lavice a stoly. Vyrobili je sami hasiči v zimních měsících, aby při svých společenských

akcích mohli občanům poskytnout náležitý servis. Bylo vyrobeno pět stolů a jedenáct lavic. Skládací jsou proto, aby se daly dobře uskladnit.

Koncem května uspořádali zájezd do Prahy. Jeho součástí byla i účast na programu „Na Vlachovce“. Zájem občanů byl mnohem větší než kapacita autobusu. Koncem května začala sezóna

pohárových soutěží.

1.července byl uspořádán již 34.ročník tradiční pohárové soutěže v Metylovicích a to tentokrát na fotbalovém hřišti. Změna místa konání soutěži prospěla. Celá délka trasy útoku byla

přehledná. Soutěže se zúčastnilo 39 družstev. Organizace byla dobrá. Ceny a odměny zajistili sponzoři. Vítězem v obou kategoriích se stala Stará Ves.

Soutěž netradičních družstev byla 26.srpna na hřišti za školou. Letos tu byla rekordní účast – dvacet družstev.
Třista hodin práce si vyžádala v srpnu výměna plechu na cisterně, která předcházela nátěru. Na podzim se hasičům podařilo nasbírat 18,5 tuny železného šrotu. Díky obecnímu úřadu si

hasiči rozšířili výstroj o 5 ks dýchacích přístrojů, pracovní montérky a blůzy pro výjezdovou jednotku, které jsou opatřeny reflexními pruhy.

Výjezdy

28.4. požár lesa v Metylovicích 10 hodin
10.6. požár sena na Lubně 5 hodin
16.-17.7. čerpání vody ze sklepů a kanálů 26 hodin
8.8. požár seníku v Hodoňovicích 70 hodin

Klub důchodců

Klub důchodců naší obce vyvíjí bohatou a pestrou činnost. Domnívám se, že je to díky pan ing.Jar.Kulovi. Na každý měsíc připraví aspoň jednu akci, takže důchodci se mají pořád na

něco těšit.
V únoru společně navštívili v Ostravě „Nabucco“ od Verdiho. Obava, že představení bude příliš těžké, se nenaplnila. Všem se to líbilo.
K březnovému setkání si pozvali paní MUDr.Janu Hajdukovou, která velice zajímavě a zároveň fundovaně hovořila o léčebných účincích medu.
V dubnu si v Rožnově p.R.prohlédli brusírnu polodrahokamů i firmu, která vyrábí svíčky. Následovala prohlídka muzea gobelínů, skla a dřevěného nábytku ve Val.Meziříčí. V tamější

hvězdárně si vyslechli zajímavou přednášku. Na zpáteční cestě se zastavili v Hodslavicích v rodném domku Fr.Palackého.
V květnu byl poutní zájezd do Polska. Navštívili Zakopané, Wadowice a Kalwarii Zembrzydowskou. Vrátili se unavení, ale velmi spokojení.
V červnu poseděli a popovídali si na hřišti přismažení vaječiny.
V červenci se vydali na pouť na Sv.Hostýn a krátce nato podnikli exkurzi do pivovaru Radegast, která byla spojena s ochutnávkou piva. Odpoledne pokračovali výletem na chatu Severku

pod Velkým Polomem.
V srpnu strávili příjemné odpoledne na fojtství v Chlebovicích. Prohlédli si tam včelařské muzeum se vzácnými historickými úly, muzeum obce Chlebovice. Mají tami vitrinu věnovanou

P.Antonínu Bernáčkovi, který působil i v Metylovicích.
V září vyjeli autobusem až na Lysou horu. Měli nádherné počasí a tak se jim domů ani nechtělo.
V říjnu oslavili vznik naší státnosti v kinosále, kde vystoupilo pěvecké sdružení Janáček z Frýdlantu n.O.
Rok zakončili výročním setkáním s pohoštěním, zábavou a tombolou.

Myslivecké sdružení

Naše myslivecké sdružení si v roce 1993 pronajalo honitbu o výměře 840 ha. V zimním období přikrmují zvěř senem, které sami nasuší, dále kaštany, zrninami a krmnou solí. V honitbě je

umístěno 16 krmelců a zásypů, o které se průběžně starají. Mimoto procházejí revírem, kontrolují myslivecká zařízení, zakopávají padlou zvěř a dávají pozor na černé skládky. Od

16.května do konce roku mohou střílet zvířata. Myslivecké sdružení v Metylovicích má 12 členů a 3 hosty.

Chovatelé poštovních holubů

Holubi našich holubářů musejí i za nepříjemných povětrnostních podmínek zdolat stovky kilometrů, které je dělí od rodné obce. Pro zajímavost uvádím jejich místa vypouštění:
Česká republika Poděbrady 233 km Karlovy Vary 390 km
Beroun 315 km Mar.Lázně 418 km
Lužná Lišany 315 km Žatec 350 km
Cheb 431 km Aš 440 km

Polsko Zelena Gora 330 km Gdynia 550 km
Gorzow 410 km Suwalki 620 km
Zambrow 480 km Sasnitz 632 km
Štětín 505 km

Bulharsko Pleven 820 km

Rusko Minsk 910 km Kyjev 980 km

Rumunsko Bukurešť 850 km Constanca 950 km
Giurgiu 930 km

Německo Erfurt 540 km Griwitz 638 km
Eisenach 580 km Wűrtsburg 630 km
Roztock 610 km Aschaffenburg 658 km
Schwerin 630 km Oldenburg 803 km
Wittenberge 620 km Koblenz 770 km
AAchen 880 km

Belgie Brusel 1010 km Oostende 1105 km

Holandsko Steenberger 1000 km Haag sev.m. 1020 km
Skagerak 1020 km

Francie Lille 1092 km Le Havre 1312 km

Španělsko Barcelona 1604 km

Volejbal

Volejbal má v naší obci dlouhou tradici. Jeho začátky jsou v roce 1929, kdy učitel Miloš Čupa zahájil činnost oddílu. Ta vyvrcholila v letech 1933-1936 opakovaným získáním titulu

mistra Sokolské župy a Mistrovství Slezska. Na paměť zakladatele a kapitána, který byl za války popraven, byl již v roce 1946 uspořádán 1.ročním Memoriálu Miloše Čupy, který si

zejména v šedesátých letech získal velikou oblibu mezi družstvy a nebyl výjimkou účast i dvaceti družstev.

V roce 1990 bylo po dvouleté přestávce v činnosti oddílu založeno družstvo žáků, chlapců tehdy 10-12tiletých. Ti dnes tvoří základ mužů. Jsou to bratři Suchanové, Hajduškové, Lukáš

Drastich, Přemysl Mališ a Dalibor Ištvanech. O jejich píli svědčí skutečnost, že sedm let za sebou získalo titul přeborníka okresu. V posledních pěti letech, s výjimkou ročníku 98/99

se dorostenci umístili v mistrovských soutěžích jako nejlepší družstvo okresu.

Dobré výsledky chlapců přivedly do oddílu i děvčata. Od roku 91/92 začaly rovněž hrát mistrovské soutěže, nejdříve na úrovni okresu. V roce 93/94 získaly mistrovský titul a

postoupily do oblastního přeboru. V roce 1998 několik starších dívek činnost ukončilo. Pro malý počet dívek bylo družstvo rozpuštěno. Zbylá děvčata přešla do Sokola ve Frýdlantě

n.O., kde úspěšně pokračují.

Činnost oddílu je jednoznačně zaměřena na práci s mládeží, o čemž svědčí i skladba členské základny. Z 53 členů je 14 dospělých mužů, 6 dospělých členů odboru nohejbalu, 13

dorostenců a 20 žáků a žákyň. Prvním trenérem mládeže se stal ing.Lumír Hajdušek, následoval Vavřín Pečinka. Nyní je to Valentin Mališ. Mají také vyškolené dva rozhodčí. Lukáš

Drastich a Ondřej Hajdušek mají již dnes kvalifikaci rozhodčích II.třídy.

Oddíl spravuje dva antukové kurty, před dokončením je třetí kurt. K dispozici mají bezplatně i tělocvičnu. Díky sponzorům mohou pokrýt náklady na účast v soutěžích, doplňovat

základní vybavení i uhradit část poplatků na každoroční účast nejlepších hochů a děvčat na prázdninových týdenních kempech, které jsou pravidelně pořádány ČVS pro mládež z celé

republiky, za vedení nejlepších trenérů a za účasti českých reprezentantů. Zde si mohou bezprostředně porovnat svou úroveň se stejně starými volejbalisty.

Hlavním finančním sponzorem je Obecní úřad, firma A+R Přibyla a MS M, a.s. Frýdek-Místek.

Stolní tenis

Po dvaadvacetileté přestávce se v Metylovicích obnovil stolní tenis. Pro staronové hráče nebyly začátky lehké. A to nejen po stránce finanční, ale i sportovní. První zápas se hrál

proti favorizovanému celku Vratimov D, kde naši borci podlehli přesvědčivě 0:18 za pouhých 60 minut.
Během dalších zápasů se hráči postupně dostávali do herní kondice a tak výsledek před koncem 1.kola soutěže nebyl zas tak úplně špatný – čtyři porážky, jedna remiza a dvě vítězství.
Poslední utkání, derby se Lhotkou, přilákalo poměrně slušný počet diváků. A tak se můžeme těšit ze skutečnosti, že naše vesnice opět žije stolním tenisem.

Matrika

V obci se narodilo 8 dětí, šest chlapců a dvě děvčata. Čtyři chlapci mají staročeská jména, také obě děvčátka dostala české jméno. Pět dětí se narodilo jako první dítě v rodině, tři

děti přišly do rodiny jako druhorozené.

Lidí zemřelo 24, to znamená třikrát více, než se narodilo. Žen zemřelo 14, mužů 10. Průměrný věk zemřelých byl 77 let. Nejstarší ženě bylo 91 let, nejmladší 64 let. Nejstarší muž měl

92 let, nejmladší 60 let.
Nejčastější příčina úmrtí rakovina v pěti případech
arterioskleróza v osmi případech¨
srdce ve čtyřech případech
různé v sedmi případech
Dvanáct lidí byl pohřbeno na hřbitově v Metylovicích, dvanáct zemřelých mělo poslední rozloučení v kremaci.

V letošním roce bylo uzavřeno 10 sňatků. Průměrný věk ženichů byl 30 let. Nejstarší ženich měl 54 let, nejmladší 24 let.
Průměrný věk nevěst byl 22 let, nejstarší měla 45 let, nejmladší byla dvacetiletá.
U sedmi párů byli oba snoubenci svobodní, u jednoho páru byl rozvedený ženich, v jednom případě byla rozvedená nevěsta. V jednom případě byl ženich rozvedený a nevěsta vdova. Čtyři

svatby měly obřad v kostele, z toho jen jednou v Metylovicích. Šest obřadů bylo na úřadech a to dvakrát ve Frýdlantě n.O., třikrát ve Frýdku-Místku a jednou v Bystřici.

Dvě manželství byla rozvedena. Jedno už po dvou letech, bývalí manželé mají jedno dítě. Druhé manželství se rozpadlo po 12 letech. V rodině byly dvě děti.

Do obce se přistěhovalo 39 lidí, 17 mužů a 22 žen.
Ve stejné době se odstěhovalo 30 lidí, 11 mužů a 19 žen.
Počet obyvatel k 31.12.2000 je 1495.
Pohyb obyvatelstva je především v rámci okresu, případně okres Nový Jičín nebo Ostrava. Ovšem výjimečně se objevují i vzdálenější místa, jako je Kroměříž, Moravská Třebová, Chropyně,

Odry a Praha.

V roce 2000 mezi námi 24 šedesátiletých občanů
7 šedesátipětiletých občanů
18 sedmdesátiletých občanů
5 sedmdesátipětiletých občanů
13 osmdesátiletých občanů
5 osmdesátipětiletých občanů
4 osmdesátšestiletých občanů
5 osmdesátsedmiletých občanů
3 osmdesátosmiletých občanů
3 osmdesátdevítiletých občanů

V tomto roce se dožili 90 let Vojtěch Čupa
Mertová Anna z Ondřejníku
Němcová Anděla
Pečinková Barbora
91 let Bílková Vojtěška
Halata Jan
Mertová Anna
Vyvialová Marie
93 let Sládečková Marie
94 let Buzková Marie

Počasí

Leden I.dekáda -průměrná teplota ráno -2°C nejnižší -9°C /Nový rok/
nejvyšší 0
-průměrná teplota odpoledne 0 nejnižší -5°C
nejvyšší +2°C
II.dekáda – průměrná teplota ráno -3°C – nejnižší -6°C
– nejvyšší 0
– průměrná teplota odpol.0°C – nejnižší -6°C
– nejvyšší 0°C

III.dekáda – průměrná teplota ráno -3,5°C – nejnižší -12°C
– nejvyšší +5°C
– průměrná teplota odpol.0°C – nejnižší -5°C
-nejvyšší +6°C
6 jasných slunečných dnů
5 dnů oblačno
13 dnů zataženo
2 dny pršelo
5 dnů sněžilo
17.ledna ve 22 hodin byla bouřka

Únor I.dekáda -průměrná teplota ráno +3,5°C -nejnižší -4°C
-průměrná teplota odpol. +7°C -nejvyšší +5°C
-nejnižší +1°C
-nejvyšší +10°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno -1°C -nejnižší -6°C
-nejvyšší +1°C
-průměrná teplota odpol. +3,5°C -nejnižší +2°C
-nejvyšší +6°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno 0°C -nejnižší -3°C
-nejvyšší +5°C
-průměrná teplota odpol. +4°C -nejnižší -5°C
-nejvyšší +10°C
4 dny jasné, slunečné
13 dnů oblačno
2 dny zataženo
3 dny deštivo
7 dní sněžení
Ve dnech 18.-21.trvalé sněžení
25.2. padaly kroupy
29.2. přiletěli špačci

Březen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +2°C -nejnižší -4°C
-nejvyšší +8°C
-průměrná teplota odpol. +6°C -nejnižší +2°C
-nejvyšší +10°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno -1°C -nejnižší -5°C
-nejvyšší +1°C
-průměrná teplota odpol. +3°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +6°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +3°C -nejnižší +1°C
-nejvyšší +7°C
-průměrná teplota odpol. +11°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +15°C
1 jasný, slunečný den
12 dnů oblačno
2 dny zataženo
10 dní deštivo
6 dnů sněžení /ve dnech 15.-21./
2 dny byl velmi silný vítr

Duben
I.dekáda -průměrná teplota ráno +3°C -nejnižší -3°C
-nejvyšší +10°C
-průměrná teplota odpol. +10°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +18°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +9°C -nejnižší +5°C
-nejvyšší +12°C
-průměrná teplota odpol. 20°C -nejnižší +14°C
-nejvyšší +25°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +12°C -nejnižší +7°C
-nejvyšší +14°C
-průměrná teplota odpol. +23°C -nejnižší +12°C
-nejvyšší +27°C
14 dní jasno, slunečno
9 dnů oblačno
3 dny zataženo
4 dny pršelo
Před Květnou nedělí /17.4/ začalo krásné, teplé počasí. Bylo sucho a horko. O Velikonocích rozkvetly stromy, již koncem dubna rozkvetl šeřík.

Květen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +11°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +16°C
-průměrná teplota odpol. +23°C -nejnižší +20°C
-nejvyšší +27°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +10°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +15°C
-průměrná teplota odpol. +22°C -nejnižší +20°C
-nejvyšší +27°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +12°C -nejnižší +8°C
-nejvyšší +16°C
-průměrná teplota odpol. +20°C -nejnižší +12°C
-nejvyšší +28°C
12 dnů jasno, slunečno
12 dnů oblačno
7 dnů zataženo s deštěm
6x se přihnala bouřka
9.května již kvetla pivoňky, na loukách rozkvetly kopretiny. Protože je horko a sucho, rozkvétá všechno najednou a záhy to odkvétá. Teprve 17. 5.se trochu ochladilo a začalo pršet.

Červen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +13°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +20°C
-průměrná teplota odpol. +23°C -nejnižší +20°C
-nejvyšší +30°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +13°C -nejnižší +8°C
-nejvyšší +16°C
-průměrná teplota odpol. +24,5°C -nejnižší +17°C
-nejvyšší +32°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +13,5°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +20°C
-průměrná teplota odpol. +22°C -nejnižší +14°C
-nejvyšší +34°C
15 dnů jasno, slunečno
10 dnů oblačno
1 den zataženo
4 dny déšť
4x přišla bouřka, 24.6.padaly kroupy

Červenec
I.dekáda -průměrná teplota ráno +15°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +20°C
-průměrná teplota odpol. +26°C -nejnižší +19°C
-nejvyšší +33°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +13°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +16°C
-průměrná teplota odpol. +18°C -nejnižší +16°C
-nejvyšší +23°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +16°C -nejnižší +13°C
-nejvyšší +20°C
-průměrná teplota odpol. +23°C -nejnižší +18°C
-nejvyšší +26°C
3 dny jasno, slunečno
14 dnů oblačno
2 dny zataženo
12 dnů déšť
2x bouřka

Srpen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +15°C -nejnižší +12°C
-nejvyšší +19°C
-průměrná teplota odpol. +24,5°C -nejnižší +21°C
-nejvyšší +30°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +18°C -nejnižší +15°C
-nejvyšší +25°C
-průměrná teplota odpol. +31°C -nejnižší +28°C
-nejvyšší +36°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +15°C -nejnižší +8°C
-nejvyšší +22°C
-průměrná teplota odpol. +24°C -nejnižší +20°C
-nejvyšší +34°C
14 dnů jasno, slunečno
11 dnů oblačno
6 dnů zataženo, deštivo
Od 10. – 21. jasné, krásné , teplé dny

Září
I.dekáda -průměrná teplota ráno +11°C -nejnižší +9°C
-nejvyšší +14°C
-průměrná teplota odpol. +19°C -nejnižší +15°C
-nejvyšší +26°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +11°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +16°C
-průměrná teplota odpol. +18°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +24°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +9°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +14°C
-průměrná teplota odpol. +18°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +24°C
14 dnů jasno, slunečno /od 24.-30.pořád jasno/
3 dny oblačno
8 dnů zataženo
6 dnů prší

Říjen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +13°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +17°C
-průměrná teplota odpol. +16°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +25°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +14°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +20°C
-průměrná teplota odpol. +20°C -nejnižší +13°C
-nejvyšší +27°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +8°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +16°C
-průměrná teplota odpol. +18°C -nejnižší +15°C
-nejvyšší +20°C
10 dnů jasných, slunečno
4 dny oblačno
10 dnů zataženo
7 dnů deštivých
1x bouřka
2 dny veliký vítr
Bylo veliké teplo a sucho, na některých místech znovu rozkvetly některé stromy a jarní květiny

Listopad
I.dekáda -průměrná teplota ráno +9°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +12°C
-průměrná teplota odpol. +10°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +14°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +7°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +14°C
-průměrná teplota odpol. +10°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +17°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +7°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +12°C
-průměrná teplota odpol. +10°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +15°C
7 dnů jasno, slunečno
13 dnů oblačno
1 den zataženo
9 dnů déšť

Prosinec
I.dekáda -průměrná teplota ráno +3°C -nejnižší -2°C
-nejvyšší +8°C
-průměrná teplota odpol. +7°C -nejnižší +4°C
-nejvyšší +10°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +4°C -nejnižší -3°C
-nejvyšší +10°C
-průměrná teplota odpol. +6°C -nejnižší -8°C
-nejvyšší +13°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno -4°C -nejnižší -11°C
-nejvyšší 0°C
-průměrná teplota odpol. +1°C -nejnižší -10°C
-nejvyšší +4°C
11 dnů jasno, slunečno
4 dny oblačno
12 dnů zataženo
4 dny deštivo
První sníh napadl 26.12., druh sníh 30.12.

Stalo se ve světě

Izraelský premiér Ehud Barak se od počátku roku pustil do obnovování mírového procesu. Setkával se s palestinským vůdcem Jásotem Arafatem a americkým prezidentem Billem Clintonem,

který tlačil na brzké uzavření dohody. 24.5. Barak bleskově stáhl izraelskou armádu z jižního Libanonu, který držel pod kontrolou 22 let. Operace navzdory varovným předpovědím

skončila hladce. Jediný izraelský voják nepřišel o život. Ovšem v řešení klíčových problémů – rozdělení Jeruzaléma, velikosti území palestinského státu, budoucnost židovských osad,

návrat uprchlíků – nedošlo ke sjednocení názorů. Osudový rozkol nastal, když Palestinci odmítli kompromisní návrhy Baraka ohledně Jeruzaléma.
V září šéf izraelské pravice Ariel Šaron vystoupil s mohutným ozbrojeným doprovodem na Chrámovou horu k islámským mešitám. Tím vzalo za své veškeré dosavadní mírové úsilí. Došlo ke

střetům, Palestinci vyhlásili povstání, Izraelci odpověděli tanky, zahynulo na 300 lidí. 10.12. izraelský premiér odstoupil.

Povstaleckou skupinou Abu Sajáfa byla 23.4. na filipínskému ostrově Jolo unesena skupina turistů. Někteří z nich strávili v zajetí čtyři měsíce. Propuštěni byli až po zaplacení

milionů dolarů výkupného. Roli prostředníka sehrál lybijský vůdce.

V červnu bylo oznámeno, že se americkým genetikům podařilo přečíst celou genetickou výbavu člověka. Tato událost znamená z dlouhodobého hlediska cestu k léčení dosud nevyléčitelných

chorob. V budoucnu mohou být vyráběny léky přímo na míru jednotlivých pacientů.

Po více než padesáti letech navštívil 14.6. prezident Jižní Koreje Kim Te-džung hlavní město KLDR. Při této příležitosti byla uzavřena smlouva o smíření a spolupráci. Praktickým

důsledkem bylo setkání 200 lidí z rozdělených rodin.

Světová konference o Aids 10.7. v Durbanu vyvolala pozornost celého světa. V současnosti je virem HIV infikováno 34 miliónů lidí, z nichž 70% žije v Africe.

V Berlíně byly 17.7. podepsány dohody mezi Německem, Spojenými státy, pěti evropskými zeměmi a zástupci nuceně nasazených, na jejichž základě budou odškodněni lidé, kteří byli nuceně

nasazeni v nacistickém Německu za 2.světové války.

25.7. se v Paříži zřítil letoun Concorde, zahynulo 113 lidí. Byl chloubou lidského důmyslu kvůli svým technickým parametrům, dokonalému tvaru a mnohaletému provozu bez jediné závažné

nehody. Letoun se právě odlepil z pařížského letiště a explodoval asi 200m nad zemí.

V létě proběhly XXII.letní olympijské hry v Sydney. Prodalo se téměř sedm milionů vstupenek. Spojené státy získaly 39 zlatých medailí, Rusko 32 medailí a Čína 28. Naší republice

získali zlato Štěpánka Hilgertová ve vodním slalomu a Jan Železný v hodu oštěpem.

4.8. oslavila britská královna matka za účasti 40 000 lidí své sté narozeniny. Velká Británie povolila klonování buněk z lidských embryí pro léčebné účely.

12.8. se v Barentsově moři potopila ruská ponorka Kursk. Všichni námořníci /118/ zahynuli. Většina ihned, někteří ovšem zahynuli pomalou smrtí ve tmě a v zimě zadušením. Rusko

odmítlo nabízenou pomoc ze zahraničí a dovolilo je teprve po dlouhých dvou dnech.

Silné požáry na západě Spojených států v srpnu vedly k tomu, že byl ve státě Montana vyhlášen stav katastrofy. Nejhorší požáry za posledních 50 let zničily 2,6 milionů hektarů lesa.

11.9. vědci oznámili, že ozónová díra nad Antarktidou dosáhla rekordní velikosti – 28 milionů km2, což představuje trojnásobek rozlohy Spojených států.

Silné deště v jihozápadní Asii způsobily nejhorší záplavy za posledních dvěstě let. Ve Vietnamu, Kambodži, Laosu a Thajsku zahynulo na přelomu srpna a září více než 300 lidí, na

východě Indie přes 600.

Parlamentní a prezidentské volby v Jugoslávii vyústily v chaos. Režim prezidenta Slobodana Miloševiče se zdráhal uznat vítězství opozice.Po dramatickém vývoji obsadili nakonec

přívrženci opozice parlament. Prezidentem se pak stal představitel opozice Vojislav Koštunica.

26.9. se u ostrova Paros v Egejském moři potopil trajekt Express Samina. Z 560 cestujících se 80 lidí utopilo. Posádka včetně kapitána sledovala v době neštěstí fotbalový zápas.

12.10. Ceny ropy vystoupily na nejvyšší úroveň od roku 1990. Vysoké ceny paliva vyvolaly protesty po celé Evropě.
16.10. Po dlouhotrvajících deštích došlo v severní Itálii k obrovským záplavám a sesuvům půdy. Zahynulo 40 lidí.
V Ugandě se šíří smrtící vir Ebola.
Nizozemsko jako první země na světě povolilo euthanasii – usmrcení jako lékařskou pomoc pacientům, kteří jsou nevyléčitelně nemocní.

7.11. V Londýně byla oddělena siamská dvojčata. Jedno z děvčátek okamžitě zemřelo, druhé bylo dlouhou dobu v kritickém stavu.
Více než měsíc neznali Američané po volbách jméno nového prezidenta. Přestože média prohlásila nejprve vítězem Georgie W.Bushe, ukázalo se, že výsledek v rozhodujícím státě –

Floridě, je natolik těsný /930 hlasů/, že je přinejmenším nutné počkat na sečtení hlasů zaslaných poštou. V následujících pěti týdnech se odehrála právní bitva především o možnost

ručního přepočítávání hlasů. Na Floridě se po ručním přepočítávání smrskl rozdíl na 200 hlasů. Nejvyšší soud USA poměrem 5:4 přepočítávání zastavil. Prezidentem se stal Georgie

W.Bush.

12.11.začala hořet ve skalním tunelu lanovka. Stalo se to v Kaprunu v Rakousku. Při neštěstí zahynulo přes 150 lidí. Chybělo málo a mezi mrtvými v Kaprunu mohl být i Tomáš Farný,

bývalý starost, který tam lyžoval se svou rodinou a přáteli. Napsal o tom článek do „Mladé fronty dnes“ 14.11.2000.
„V sobotu ráno se vypravujeme na sjezdovku dříve, abychom chytli už první lanovku. Na parkovišti se chvíli dohadujeme, zda pojedeme tunelem nebo kabinkou. Nakonec převládne názor, že

je krásně a bude stát za to vychutnat si z lanovky výhled do údolí.
Kromě tří z naší skupiny, kteří se ještě zdrželi v penzionu, nastupujeme my ostatní do lanovky a vyjíždíme směrem na ledovec. Očima „kontrolujeme“ lidi nastupující do rychlovlaku a

trochu litujeme, že nebudeme na ledovci tak brzy jako oni. Za pár minut vystupujeme z kabinky a přecházíme k sedačkové lanovce, která nás má vyvést až ke konečné horní stanici

rychlovlaku. Po několika minutách jízdy lanovka zastavuje. Protože je ale nádherně a sluníčko opaluje, nebereme těch deset minut čekání na vědomí.Pak se lanovka rozjíždí, ale jede

pomalu. Něco není v pořádku. Asi vypadl proud a lanovka je poháněna generátorem, říkáme si.
Po chvilce ucítíme zápach spálené izolace a poté i kouř. Přes horizont pozorujeme oblaka štiplavého kouře, který se valí dolů do údolí. Když dojíždíme do konečné stanice, vidíme, že

z objektu, do kterého ústí tunel rychlovlaku, vystupují oblaka kouře. Protože je ale všude klid, domníváme se, že vše je pod kontrolou, že zřejmě jen vyhořel pohon rychlovlaku.

Lyžaři postávají v těsné blízkosti „hořícího“ objektu, jako by se nic nedělo. Teprve hodinu poté, co zastavila naše sedačka, přistává první vrtulník. Předpokládáme pořád, že hoří

horní stanice a že hoří horní stanice a že ve vrtulníku jsou hasiči s hasící technikou. Vystupují však pouze dva záchranáři s kyslíkovými lahvemi na zádech. Pořád se nám zdá, že o

nic nejde. Po deseti minutách vcházejí oba muži s kyslíkovými maskami do černého dýmu a k našemu úžasu vynášejí bezvládného člověka. Bezstarostnost z tváří lyžařů mizí. Začínáme

tušit, že tím tragédie asi teprve začíná. Přistává a odlétá jeden vrtulník za druhým. Přivážejí lidi i techniku. Začínáme žhavit mobil. Nejprve voláme naši druhou skupinu, která není

s námi nahoře. Nejeli náhodou tunelem? Mobil nikdo nezvedá. Informace na ledovci nejsou žádné. Vytáčím číslo do Česka a snažím se získat informace. Po chvilce dostávám odpověď, že

havaroval vlak v tunelu. První zpráva je o třinácti raněných a 150 nezvěstných. Znovu se pokouším dovolat kamarádům z druhé skupiny. Zase nic. Situace se začíná přiostřovat. Z

okolních budov vybíhá obslužný personál a na zem vedle doutnající budovy ukládá provizorní lehátka. Jde nám mráz po zádech, když počet lehátek stále stoupá až na několik desítek.

Stále přesně nevíme, co se stalo. V činnosti „záchranářů“ je ale zmatek. Lehátka jsou přenášena z místa na místo, vrtulníky přistávají a často odlétají, aniž cokoli vyložily.

Záchranáři v kyslíkových maskách a ochranných oblecích postávají před dýmajícím objektem, mezi nimi procházejí snowboardisti, přihlížejí a popíjejí pivo.
Opět volám naši nezvěstnou skupinu. Síť je přetížena, všichni se snaží získat informace. Zkouším to znovu. Konečně slyším známý hlas. Všichni jsou zdrávi. Dovídám se, že čekali na

spodní stanici rychlovlaku /ten první jim právě odjel/, když začalo z tunelu vypadávat tažné lano. Někteří přeskakovali zábradlí, aby je lano nezachytilo. Pak vyšlo z tunelu několik

potácejících se osob. Personál zastavil přepravu a kamarádi se vrátili do penzionu, kde zapomněli mobil a okamžitě volali.
Dostávám další zprávu z Česka. Ve vlaku prý zahynulo 170 lidí. Je to šok. Víme, že nemůžeme v ničem pomoci. Náhle vlaky zastavují a celé středisko definitivně zmrtví. Zdá se nám, že

vládne stále stejný chaos. Nikdo nevelí. Alespoň se začíná organizovat návrat zpět do údolí. Sedačka se rozjíždí, ale namísto čtyř mohou nastupovat pouze dvě osoby.
V kabině lanovky domýšlíme hrůzné varianty. Co kdybychom řekli našim dětem, ať jedou tunelem a jsou na ledovci dříve. Co kdybychom vyhecovali ty z nás, kteří „metrem“ ještě nejeli –

ať se svezou. Běhá nám mráz po zádech.
Vystupujeme z kabinky, odpovídám na otázku, zda někoho nepostrádáme a jdeme zabalit lyže. Nasedáme do auta a cestou míjíme stovky /možná i pár tisíc/ záchranářů a shodujeme se, že to

vše je pozdě. Míjíme poslední evidenci, kde zapisujeme svá jména a číslo auta.“

14.11.skončila v Haagu neúspěchem světová konference o klimatu, která měla dospět k přijetí zásadních opatření ke snížení škodlivých emisí způsobujících globální oteplování.

22.11. se českým egyptologům podařil v Abu-Síru další senzační objev. Našli čtyři a půl tisíce let starou hrobku soudce a vysokého úředníka faraóna Tetiho.

17.12. oznámili vědci z NASA, že největší měsíc planety Jupiter má pod ledovou krustou oceán se slanou vodou.

Stalo se v České republice

V červenci se česká diplomatka Kateřina Fialková probojovala do funkce zástupkyně ředitele kabinetu generálního tajemníka NATO. Vyhrála konkurs, úřadu se ujme na podzim.

Odpůrci jaderné elektrárny Temelín zablokovali 2.září tři hraniční přechody. Protesty proti spuštění Temelína trvaly na hranicích s Rakouskem šest týdnů. Investiční záměr na stavbu

byl vydán v roce 1979. Stavbu provázely zejména v devadesátých letech velké komplikace. Dokončení bylo několikrát dokončeno. Byl odmítnut poslanecký návrh ústavního zákona na

vyhlášení referenda o spuštění . Podle výzkumu veřejného mínění podporuje spuštění elektrárny 68% lidí, proti je 32% občanů. 11.10. se v jaderné elektrárně Temelín uskutečnila první

řízená štěpná reakce.

8.9. postihlo Chebsko slabé zemětřesení. Nejsilnější otřes byl zaznamenán v Chebu a Aši, kde dosáhl 3,2 stupně Richterovy stupnice.

V pouliční válku přerostly demonstrace proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, která se konala v září v Praze. V místech nejtěžších střetů – v Nuselském údolí a

v bezprostředním okolí. Kongresového centra tisícihlavé kordony policistů musely odolat tvrdým útokům několika set radikálů. Sjeli se do Prahy i z Německa, Španělska, Polska a Itálie

a zasypali policisty dlažebními kostkami a zápalnými lahvemi. V centru města byly vydrancovány některé obchody. Ministr vnitra své muže pochválil za výbornou práci. Ovšem řada svědků

začala upozorňovat veřejnost, že policisté v řadě případů porušily někdy zákon. Především při vyšetřování těch odpůrců, kteří byli zatčeni.

29.10. uprchl z nejtěžšího žaláře v zemi, z věznice Mírov, Jiří Kájínek. Byl odsouzen na doživotí za dvojnásobnou vraždu. Zadržen byl až 8.prosince v Praze.

21.listopadu zemřel v Praze ve věku 78 let Emil Zátopek na následky mozkové mrtvice. Byl jednou z největších sportovních legend historie. Získal čtyři zlaté medaile. Na olympiádě v

Helsinkách v roce 1952 zvítězil v závodě na 5 km, na 10 km i v maratonu. Smuteční akt byl na jevišti Národního divadla. Byl prvním sportovcem naší země, kterému se této cti dostalo.

Minimální mzda činila v ČR v I.pololetí 4 000,–Kč, ve II.byla zvýšena na 4 500,–Kč. Základní výměra dovolené v tomto roce je tři týdny.

Stalo se v obci

Koncem léta se vracel majitel chaty z restaurace „Pod Hrodkem“. Při výstupu do Vrchoviny ho postihla srdeční příhoda, jíž podlehl. Lidé ho našli až ráno, již mrtvého.

Podnikatelé Petr Svoboda, který si před časem otevřel prodejnu Market, v níž prodával potraviny, čistící prostředky a různé smíšené zboží, tuto uzavřel a s prodejem skončil.
Rovněž pan Štefek, který provozoval malou prodejničku potravin, ukončil svou činnost.

Letos byly krmášové zábavy zorganizovány takto: v pátek diskotéka pro mladou generaci, v sobotu večer taneční zábava, v pondělí byla taneční zábava až od 15 hod. I v sobotu i v

pondělí bylo na taneční zábavě velmi málo lidí, jen kolem čtyřiceti. Vypadá to, že opět jedna tradice u nás zanikne.

Starosta: Ing.Pavel Spusta
Ředitel školy: Mgr. Alena Kořínková
Farář: P.Janusz Kiwak

Obecní zastupitelstvo

Obecní zastupitelstvo schválilo v lednu zvýšení poplatku za tříděný odpad a to na 90,–Kč na osobu a rok. Důvodem jsou skutečné náklady na likvidaci tohoto odpadu v roce 2000, které

byly vyšší než se předpokládalo.
Rovněž schválilo plán těžební činnosti na tento rok i poskytnutí věcného daru 100m3 kulatiny na opravu střechy místního kostela. Mimoto souhlasilo obecní zastupitelstvo s opravou

komunikace a mostu přes Metylovku na dolním konci před domem pana MUDr.Luňáčka i s opravou místních komunikací na Pajurkovicích, u hasičské zbrojnice a v Pasekách.
V květnu schválilo zastupitelstvo obce provedení průzkumu mezi občany, aby zjistilo jejich zájem o plynofikaci v oblasti od Obecního úřadu po ulici Čupovice.
V září byl schválen podnikatelský záměr v objektu bývalého Zástroje. Jedná se o slévárnu barevných kovů a šedé litiny. Byl také vysloven souhlas se záměrem firmy Paegas, Eurotel, KBB

a Oskar, které chtějí na Čupku umístit základovou stanici pro příjem signálu mobilních telefonů.
Prvnímu občánkovi, který se narodil v tomto roce, byl poskytnut finanční dar ve výši 2000Kč a do nově postavených bytů byly na splátky zakoupeny čtyři elektrické sporáky.

V tomto roce neprováděl obecní úřad žádnou větší investiční akci. Tento stav byl způsobem propadem příjmů za rok 2000 ve výši 3 milionů Kč a nutností následního splácení již

provedené plynofikace od Beskydského dětského sanatoria po Obecní úřad.
Na pozemcích, které Obecní úřad vykoupil a vybudoval na nich inženýrské sítě, bylo v tomto roce postaveno a kolaudováno devět rodinných domů. Jejich majitelé se zde také zároveň

přihlásili k trvalému pobytu. Nyní už máme v Metylovicích 542 popisných čísel.
Na základě stížností občanů této lokality na motorkáře bylo rozhodnuto tuto situaci řešit.
V součinnosti s Policií ČR byla lokalita pravidelně hlídána a motorkáři byli upozorněni na neoprávněnost užívání cizí nemovitosti.
Zároveň bylo zástupci motorkářů ze strany Obecního úřadu nabídnuto řešení. Je možno jim nabídnout jiné trasy, a to nejen v naší obci, na kterých by mohli svůj sport provozovat.
Motorkáři jsou mladí muži, kteří jezdí v lese a po polích na terénních motocyklech. Jezdí velmi rychle, plaší zvěř a ohrožují turisty. Protože nemají registrační značku, jsou

prakticky neidentifikovatelní. Protože to není jen problém naší obce, uvažují starostové společně o vymezení prostoru, kde by mohli svůj sport provozovat, aniž by rušili občany a

ničili přírodu.

Z pověření sociální komise Obecního úřadu navštěvují paní Marie Loschková a Milada Petrová občany při příležitosti kulatého jubilea, aby jim popřáli předali malou pozornost jako

důkaz, že obec na ně nezapomíná. K občanům, kteří dovršili 85 let, chodí pak každý následující rok. Staří lidé vítají jejich návštěvu jak příležitost popovídat si a dovědět se, co je

nového v obci. Přesto, že jim zdravotní stav nedovoluje aktivně se zúčastňovat dění v naší vesnici, bývají často duševně svěží a plní zájmu.

Kulturní komise naší obce podpořila nebo zorganizovala v roce 2001 následující akce:
15.4. VII.ročník závodů horských kol mládeže SME CUP 2001
1.5. Cyklistický závod pro neorganizované cyklisty bez licence 10.ročník Tour de Čupek
8.5. Položení kytice k pomníku padlých
12.5. Oslavy Dne matek
26.5. Májové hry Beskydského dětského sanatoria v Metylovicích
1.6. Den dětí
17.6. 10.ročník „Dortového turnaje“starších dorostenců ve volejbale
29.6. Slavnostní ukončení školního rok
7.7. Hasičská pohárová soutěž
12.8. Metylovská pouť
25.8. Hasičská soutěž netradičních družstev
26.8. 47.ročník Memoriál Miloše Čupy a Mirka Bílka ve volejbale
3.9. Slavnostní zahájení školního roku
4.,5.11.Metylovský krmáš

Již asi dva roky se zdá, že krmášová tradice lidi v obci nepřitahuje. Návštěvníků bývá málo. A letos se nepřihlásila ani žádná organizace, která by chtěla pondělní krmášovou zábavu

pořádat. Nakonec se toho ujal Obecní úřad. Hudba hrálo od 14 – 23 hodin. Účast nebyl veliká, ale ti, co přišli, se bavili dobře.

Rozpočet

Příjmy
Daň z příjmu FO ze závislé činnosti 1 390 000Kč
Daň z příjmu FO z SVČ 900 000
Daň z příjmu FO z kapit.výnosů 150 000
Daň z příjmu PO 1 300 000
DPH 2 400 000
Správní poplatky 13 000
Odvody za odnětí zemědělské půdy 21 300
Poplatek ze psů 14 000
Pobytové poplatky 2 000
Poplatky za užívání veřejného prostranství 18 000
Poplatky ze vstupného 7 500
Poplatky z ubytovacích kapacit 3 700
Daň z nemovitosti 286 000
Splátky půjček od obyvatelstva 35 000
Dotace 2 133 650
Zemědělská činnost 29 000
Lesní hospodářství 3 000
Pitná voda 1 200
Mateřská škola 31 000
Školní jídelna 103 000
Knihovna 2 000
Kultura 11 100
Rozhlas 3 000
Tělovýchova 128 000
Bytové hospodářství 579 000
Pohřebnictví 10 000
KTR 149 000
Ostatní příjmy 66 800
Odpad 343 000
Veřejná zeleň 8 500
Místní správa 59 700
Celkem 10 201 450Kč

Výdaje
Lesní hospodářství 75 250 Kč
Silnice 328 000
Pitná voda 2 000
Kanalizace 4 600
Mateřská škola 107 700
Základní škola 2 427 000
Stravování v MŠ 100 000
Knihovna 24 000
Kultura 8 000
Rozhlas 5 000
Klub důchodců 7 000
SPOZ 7 200
Tělovýchova 240 000
Bytové hospodářství 888 000
Rozvoj bydlení 661 000
Veřejné osvětlení 170 000
Pohřebnictví 4 000
KTR 150 000
Plyn 2 162 000
Odpad 300 000
Veřejná zeleň 145 000
Sociální péče 15 000
Požární ochrana 100 000
Zastupitelstvo obce 831 000
Místní správa 1 035 000
Sčítání lidu 1 400
Finanční vypořádání minulých let 4 300
Výdaje celkem 9 802 450Kč

Kostel Všech svatých

V letošním roce farníci pokračovali v opravě střechy kostela. V předjarních měsících přivezli a uložili vytěžené dřevo z obecního lesa. Podle sdělení místního faráře to bylo 130m3. A

samozřejmě řádně vyčistili plochu, kde bylo dřevo těženo k úplné spokojenosti lesníka. To všechno stihli připravit do jara. Ale potom nastalo zdlouhavé období jednání s okresním

úřadem, památkových i stavebním úřadem, která se protáhla až do podzimu.
Ale všechno dobře dopadlo. Okresní úřad nakonec poskytl dotaci ve výši 900 000,–Kč. Bylo vyhlášeno výběrové řízení, kterého se zúčastnilo pět firem. Byla vybrána nejlevnější z nich,

firma HB-REAL ze Vsetína. Složité papírování způsobilo, že firma začala pracovat až v listopadu. První týdny se práce dařila, počasí bylo příznivé. Byla stržena střecha nad kaplí

svaté Barbory a znovu položena a pokryta měděným plechem. Když se začalo s opravou nad hlavním oltářem, musely být práce pro naprosto nevhodné počasí přerušeny a odloženy na příští

rok.
Strhnutí staré střechy využili obětaví farníci k řádnému generálnímu úklidu těchto prostor a vyházeli všechno nepotřebné harampádí, které zde leželo ukryto desítky let.

Mimo této náročné akce byla upravena sákristie. Na podlaze je nová dlažba a interiér byl vybaven dubovým nábytkem v hodnotě 50 000,–Kč. Na pěkně upravené farní zahradě byl postaven

venkovní krb, který je využíván na opékání párků při různých odpoledních, která jsou věnována dětem.

Již tradičně navštívily 6.ledna všechny domy v obci skupinky koledníků. Tři děti jsou ustrojeny jako Tři králové, s nezbytným černým vzadu. Děti doprovázejí dva dospělí, obyčejně s

kytarou, která doprovází zpěv dětí. Když dozní starodávná koleda „My tři králové jdeme k vám“, obdarují nás děti „bílým zlatem“ – cukrovou tyčinkou, na obalu je logo Tříkrálové

sbírky, kterou tradičně pořádá Charita. Poté koledníci nakreslí křídou na vaše dveře K+M+B a vy můžete vložit do pokladničky svůj příspěvek pro potřebné. Letos se v naší obci

vybralo 24 500,–Kč.

Základní škola

V tomto roce žila škola opravdu bohatým a pestrým životem. V lednu zorganizovali učitelé pro děti „olympiádu“ ve třech disciplínách – slalomu, sjezdu na lyžích a sjezdu na bobech na

místním kopci Horečky.
Když učitel Prokop zapálil pochodní „olympijský oheň“, musel nejdříve všechny účastníky roztlačit, aby nabrali správnou rychlost. Jana Čupová z 5.tř.dělala startéra, ředitelka

Kořínková a učitelka Dolanská stopovaly čas. Nejdříve se jel slalom, ve kterém všichni, kromě Barči Golawské a Lukáše Matery spadli. Ve druhé disciplině, sjezdu na lyžích, se k

nepadajícím ještě přidal Mirek Mazal. Posledním závodem byl sjezd na bobech.
Závodu se zúčastnilo 65 dětí. Bylo zde hodně smíchu, protože v zápalu závodění se hodně padalo a někteří dokonce do cíle dobíhali, protože vyjeli z trasy. Vyhodnocení olympiády

proběhlo druhý den ve škole.
Slalom v 1.kategorii /1.a 2.tř./ vyhrála Barča Golasowská. Druhý byl Lukáš Matera. Ve sjezdu byl první Lukáš Matera, následovala Barča Golasowská a Barča Mazalová. Ve sjezdu bobů

vyhrála první místo Tereza Židková, druhé Lukáš Matera a třetí Simona Koláčková.
Ve 2.kategorii /3.-5.tř./ obsadili ve slalomu první tři místa Adam Bažina, Mirek Mazal a Jarda Kocourek. Ve sjezdu vyhráli Adam Bažina, Mirek Mazal a Jirka Závodný. V bobech to byla

Pavlína Šprlová, Martin Golasowski a Nikola Kavalír.
Všichni účastníci dostali na památku malé medaile.

Rada rodičů připravila na 17.únor Dětský maškarní ples v místní tělocvičně. Děti měly nápadité masky, s jejichž vyhodnocením měla porota těžkou práci. Akce byla velmi dobře

připravena.
8.března se Lucie Pisková /1.tř./, Radim Kocourek /1.tř./, Andrea Mertová /2.tř./, Tereza Bobková /3.tř./, Jiří Liberda /4.tř./ a Ladislav Barabáš /5.tř./ zúčastnili okrskového kola

recitace v Základní škole na Pstruží. Kromě účastnických diplomů si přivezli i postup Ladislava Barabáše do okresního kola.

27.března si žáci zahráli vybíjenou v okrskovém kole v Palkovicích a umístili se na třetím místě.
V dubnu před velikonocemi pořádali žáci velikonoční jarmark. Akce byla velice úspěšná a pro školu přínosná.
11.května se děti sešly s maminkami v kině a předvedly jim ke Dni matek pořad „Metylovská zlatá kura“. Program měl spád a hodinka uběhla jako voda. Přítomným maminkám se program

líbil.

15.května sehráli žáci fotbalový zápas v Chlebovicích v okrskovém kole Mc.Donald´s Cup a obsadili krásné druhé místo.
V pátek 25.května odjela škola ve dvou autobusech na výlet do westernového městečka v Boskovicích. Počasí bylo nádherné, program pestrý a zajímavý. Po návratu dětí se v Metylovicích

začala nepřetržitě ozývat střelba z kapslových revolverů.

5.října zorganizoval pedagogický sbor pro žáky netradiční cvičení v přírodě. Tříčlenné hlídky dětí procházely značenou trasou, v průběhu které plnily úkoly s brannou tématikou. První

stanoviště s požární tématikou zabezpečili místní hasiči, druhé se zdravovědou rodiče. Třetí, kde byl hod míčkem na cíl vychovatelka s paní Ivetou Bílkovou, čtvrté s dopravní

tématikou příslušníci policie a konečně 5.-7. zajistili pedagogové. Na těchto posledních třech stanovištích si děti ověřovaly své teoretické znalosti v praxi. Především z

přírodovědy, prvouky a topografie. Určovali světové strany, luštili šifrování, pracovali s mapou. Děti byly rozděleny podle náročnosti do dvou kategorií. Akce se velice vydařila.
Ředitelkou školy je Mgr. Alena Kořínková, Táňa Liberdová, Ing.Karla Dolanská, Aleš Prokop a Miroslav Klokánek jsou vyučující. Vychovatelkou v družině je Libuše Čeřovská. Pouze paní

Táňa Liberdová žije se svou rodinu v Metylovicích.

Mateřská škola

Ve školce je nyní zaspáno 24 dětí, 12 chlapců a 12 děvčat. Z toho 20 dětí je přítomno celý den, tři děti docházejí na půl dne a jedno dítě odchází ještě před obědem. Ředitelkou

zůstává paní Alena Fajkusová, učitelkou paní Věra Petrová. Jelikož se dosavadní školnice paní Silvie Halatová odstěhovala z obce, nastoupila na její místo paní Jaroslava Machů.

Mimo běžných chřipek, angín a alergií se tu letos vyskytl případ planých neštovic. Naštěstí se tato nemoc dále nerozšířila. Děti byly tvořivé, zvídavé, vynalézavé a chtivé poznání a

paní učitelky musely stále vymýšlet něco nového a netradičního, aby je zaujaly. Ve výchově se zaměřily na vztahy mezi dětmi, na výchovu k tvořivosti a spolupráci mezi dětmi.

Spolupráce s rodiči byla dobrá. Příkladem je akce „Sbohem léto“. Byl to společný výšlap na Solárku, během něhož děti plnily různé úkoly a hledaly poklad. Nakonec dostali všichni,

děti i rodiče, diplom za účast.
Již tradičně navštívil děti Mikuláš s čerticí, na kterou se děti vždy těší, neboť s nimi žertuje a vyvádí kousky, které se jim líbí. Před vánocemi se přišli rodiče podívat na pásmo

scének, tanečků, písní a básní, které pro ně připravily jejich děti spolu s malým dárečkem.
Pro zvýšenou nemocnost proběhl maškarní ples v únoru trošku netradičně, protože nebylo možno něco kolektivně nacvičit. A tak děti soutěžily a hrály závodivé hry, vyhrávaly v tombole

nebo v kole štěstí a při hudbě za magnetofonu si ve vyzdobené třídě zatancovaly. Masky si zhotovily s pomocí učitelek samy.
V lednu navštívily děti v kině Petra Bezruče v Místku koncert Pavla Nováka, který formou písniček a humorného vyprávění seznámil děti s některými, často už málo známými, povoláními.
Přímo za dětmi do mateřské školy přijel klaun „Upír“, který děti rozesmál a zároveň je dokázal zapojit do svého vystoupení.
A na pohádku o pejskovi a kočičce si děti zajely do opravdického Divadla loutek v Ostravě. A ještě dlouho potom mluvily děti ve školce jako pejsci a kočičky.
Také na Den matek se chlapci i holčičky pečlivě připravily. Předvedly podobné pásmo, jaké je ve Zpívánkách v televizi a zahrály si s vervou zdramatizovanou pohádku Krabicové

království. Maminkám a babičkám připravily vlastnoručně zdobené květináčky se zasazeným měsíčkem. A protože o Dni dětí počasí přálo, již od rána mohly na zahradě soutěžit a

prokazovat tak svou zručnost, hbitost, vynalézavost a rychlost. Byly odměněny sladkostmi, žvýkačkami, obrázky i medailemi. A navíc dostaly ještě po obědě naukový dort od učitelek.
Ke konci školního roku za účasti rodičů pasovali učitelé své předškoláky na školáky. Děti byly přepásány šerpou, dostaly pamětní list a podepsaly se na památku do knihy k této

příležitosti založené. A pak na ohništi, které připravili tatínci, opékaly buřty, povídaly a zpívaly do setmění.
Mimo náročné práce s dětmi absolvovala ředitelka ještě Výcvik k metodě dobrého startu a Pedagogickou diagnostiku pro ředitelky mateřských škol.
Učitelka absolvovala dlouhodobý vzdělávací cyklus ekologické výchovy. A jakoby to všechno bylo málo, vlastnoručně po čtrnáct dní vyklízely o prázdninách třídy, pak uklízely po

malování a opět vše stěhovaly zpět. Na závěr vytvořily novou, nápaditou a vkusnou výzdobu učeben.

Beskydské dětské sanatorium

Onemocnění dýchacích cest, zánětlivá či alergická, jsou v dětském věku stále častější. V léčebném plánu těchto dětí by neměl chybět opakovaný pobyt ve specializovaných dětských

léčebnách. Tuto funkci plní odborný léčebný ústav Beskydské dětské sanatorium, které je jediným ústavem svého druhu /v Metylovicích/ na Moravě.

Důležitou součástí komplexního léčebního procesu u všech diagnóz, které léčí, je rehabilitační léčba – léčebná tělesná výchova, dechová gymnastika i další dechová rehabilitace,

facilitační metoda pomocí míčku, reflexní terapie dle Vojty. Nemocné děti navštěvují kromě elektroléčby i saunu, cvičí na ortopedu, žebřinách i gymnastických míčích. Jde tedy o léčbu

komplexní, kdy souhrnným výsledkem celého léčení je zvyšování obranyschopnosti a odolnosti dítěte a normalizace imunologického vývoje. Délka pobytu dítěte závisí na jeho zdravotním

stavu a pohybuje se v rozmezí čtyř až šesti týdnů. Léčebné pobyty dětí jsou plně hrazeny zdravotními pojišťovnami.
Ovšem cílem léčebny je nabízet především dospělým pacientům skutečnou komplexní léčebnou péči, která by byla doplněna i ostatními službami, jako např.kosmetika, pedikúra, sanování,

ale i kulturní vyžití v jejich společenském klubu, kde mohou po večeři posedět, případně si i zatančit.
Léčebna jak celek vzbuzuje dojem, že je její úroveň opravdu vysoká a že snad již není co zlepšit. Ovšem při současném vybavení technickém i personálním je ústav schopen vytvořit

daleko větší nabídku.
Proto vedení plánuje i další vysoce potřebnou oblast péče a to léčbu neurologických poruch u dětí. V této souvislosti již požádali ministerstvo zdravotnictví o doplnění indikačního

seznamu.
Již několik let se vedení připravuje na výstavbu krytého rehabilitačního bazénu, který ve spektru vybavení schází. Jeho realizace by dovršila možnosti poskytovat komplexní

rehabilitační péči. Cvičení v bazénu vhodně naváže na již stávající možnosti léčby u respiračních onemocnění a rozšíří i možnosti léčby u poruch pohybového aparátu a obezit.

KDU-ČSL

V únoru uspořádala místní organizace tradiční ples. Ve spolupráci se školou také již tradičně pořádají Den matek. Odměnou jim byl aplaus v nabitém kinosálu. Nejen pro členy, ale i

pro ostatní občany zorganizovali zájezd do polských Wamberzyc a na sv.Hostýn. A samozřejmě byl možné lidovce potkat při různých pracích na opravě fary i místního kostela. Podíleli

se rovněž na přípravě opravy střechy kostela. Na tuto opravu rovněž přispěli finanční částkou 20 000,–Kč.

Hasiči

Letos si naši hasiči připomněli 115 let od svého založení. Kolik to bylo od té doby generací těch, kdo dobrovolně slouží svým spoluobčanům i lidem v cizích obcích při požárech a

povodních, v případě potřeby i při jiných událostech.
Hasičský sbor v Metylovicích byl založen 25.května 1886 z popudu starosty obce pana Františka Kuhejdy. Založil ho Jan Bílek, zakládajících členů bylo 22 a řídili se heslem „Vlasti k

obraně- bližnímu k ochraně“. V tomtéž roce byla zakoupena ruční stříkačka zn.SMEKAL a postavena dřevěná zbrojnice. V roce 1887 byl uspořádán první Hasičský bál. Postupně byla ke

zbrojnici postavena věž. V roce 1910 se tři členové zúčastnili všeslovanského sjezdu v Lublani ve Slovinsku. Jeli tam na kole.
V roce 1927 byla za tři a půl měsíce postavena zděná zbrojnice.
Všechny akce, které hasiči v tomto roce připravili byly směřovány k výše uvedenému výročí. Nejdříve byl tradiční hasičský ples. Byl uspořádán v místní Sokolovně, návštěva byla dobrá.

Výsledek byl příjemný jak pro účastníky, tak i pro pořadatele.
Další společenskou akcí bylo stavění a kácení máje na hřišti za školou. Zcela novu a zvláštní akcí v dějinách sboru byla čestná stráž u Božího hrobu na žádost místního faráře.

Nastoupila tam sedmičlenná jednotka.
Na podzim opět proběhl tradičně sběr železného šrotu. Část členů přispěla svou pomocí při nakládání, jiní zapůjčili dopravní prostředky a děvčata připravila pro všechny ve zbrojnici

svačinu.
Před 25 lety byla uzavřena družební smlouva s hasičským sborem z Turzovky. Byly doby, kdy se tato výročí slavila okázale. V současné době se styky bohužel omezily na výměny delegací

na schůze a soutěže. Ti, kteří stáli u zakládání smlouvy již zestárli a u mladých hasičů na obou stranách není o slavení zájem.
Členové výjezdové jednotky se zúčastnili školení, byly přezkoušeny dýchací přístroje a proškolen místní preventista. Naši hasiči obětavě pracují jako rozhodčí na různých hasičských

soutěžích.
Důkazem, že nikdy nezapomněli na své předky, je péče, s jakou se starají o techniku, která se z minulosti zachovala. Například stále funkční a historiky cenná je dřevěná koněspřežná

ruční stříkačka z roku 1886. Z novější historie pochází první motorová stříkačka PS-6 s mechanickou vývěvou a PS-8 s první plynovou vývěvou.
Soutěžní družstva zahájila přípravu v dubnu. První závody byly 8.5. na hřišti v Pržně. Soutěž pomáhali zajišťovat pořadatelsky i rozhodčími naši hasiči. 36.ročník pohárové soutěže

byl uspořádán v červenci v areálu fotbalového hřiště. Zúčastnilo se ho 34 družstev, zvítězili hasiči z Prchalova. Soutěž měla velice dobrý průběh, navíc díky pochopení fotbalistů se

mohlo soutěžit na travnaté ploše. Přízeň zdejších i přespolních firem i jednotlivců je známa a tak mohli pořadatelé díky sponzorským darům zajistit pro toto klání solidní odměny.
V srpnu jako obvykle proběhla soutěž netradičních družstev na hřišti za školou. Soutěžilo 18 družstev a fandilo mnoho spokojených diváků. Poslední soutěží dospělých byla soutěž

veteránů na Pstruží. Od nás bylo vysláno jedno družstvo, které obsadilo 2.místo.
Také družstvo mladých, s nimž pracuje Aleš Velička, se zúčastnil několika soutěží.

Muži

Janovice 1.místo 23 družstev
D.Tošanovice 1.místo A 10 družstev B NP
Okrsek 1.místo 9 družstev
Kozlovice 3.místo A 26 družstev B 10/26
Stará Ves noční 4.místo 22 družstev
Metylovice 4.místo A 26 družstev B 9/26
Frýdlant n.O. 4.místo A 22 družstev B 14/22
Trojanovice 5.místo 27 družstev
Ostravice 5.místo A 26 družstev B 11/26
Prchalov 5.místo 23 družstev
Nová Ves NP A 26 družstev B 6/26
Fryčovice noční NP A 24 družstev B 6/24
Krmelín 6.místo 20 družstev
Kojkovice 7.místo A 40 družstev B 10/40
Stará Ves 9.místo 32 družstev
Petřvald 10.místo 33 družstev
Proskovice 11.místo 16 družstev
Biocel Paskov 11.místo 15 družstev
Jistebník 14.místo 23 družstev
Brušperk NP 22 družstev
Staré Město NP 11 družstev

Ženy

Kozlovice 1.místo 7 družstev
Prchalov 1.místo 7 družstev
Nová Ves 1.místo 7 družstev
Ostravice 1.místo 6 družstev
Janovice 1.místo 5 družstev
Staré Město 1.místo 4 družstva
Biocel Paskov 1.místo 3 družstva
Okrsek 1.místo 1 družstvo
Metylovice 2.místo 8 družstev
Frýdlant n.O. 2.místo 6 družstev
Fryčovice noční 2.místo 3 družstva
Jistebník 5.místo 8 družstev
Vratimov 3.místo 3 družstva
Stará Ves 4.místo 7 družstev
Kojkovice 4.místo 7 družstev
Proskovice 5.místo 8 družstev
Krmelín 6.místo 8 družstev
Petřvaldík 7.místo 13 družstev

Soutěž mladých hasičů Plamen

Jarní kolo 5.místo 37 družstev
Podzimní kolo 13.místo 36 družstev

Důkazem toho, že členové nežijí jenom hasičskými soutěžemi, je účast na turnaji nohejbalu v Nové Vsi, opíkání maxi-selete v garáži či společný výstup v zimě na Ondřejník.
Letošní rok považují hasiči za úspěšný i proto, že měli více příležitostí soutěžit než zasahovat. Výjezdy byly pouze dva:
31.10. požár dílny v Hodoňovicích zúčastnilo se 9 lidí, odpracovali 15 hodin
11.11. požár stolařské dílny v Luňáčka zúčastnilo se 10 lidí, odpracovali 30 hodin

Myslivci

Mírná zima tohoto roku udělal myslivcům radost, neboť úhyny zvěře byly malé. Předjarní sčítání v měsíci březnu dávalo naději na pěkné přírůstky zvěře srnčí, zajíců i bažantů. Již

tradičně je začátek lovecké sezóny 15.května, kdy začíná doba lovu srnců. To je čas, kdy myslivci pozorují a chrání mláďata srnčí zvěře, která jsou v tomto období kladena.
Protože však v červnu a v červenci mnoho pršelo a bylo veliké chladno, mnoho kolouchů uhynulo. Koncem srpna, kdy srny vyvádějí mláďata, bylo vidět velké množství nevodících srn, tzn.

srn bez srnčete.
Myslivci v tomto roce postavili pozorovací a lovecká stanoviště a opravili či znovu vybudovali dvě krmná zařízení. Pro zimní období si připravili k zakrmování zvěře 15 q sena, 24 q

kaštanů a žaludů, 3 q jaderných krmiv pro bažanty a vyvezli 48 pytlů výtlačků jablek z místní moštárny. Pokládali také vakcinace proti vzteklině lišek.
Naši myslivci připravují ozdravný program pro spárkatou zvěř. Chtěli by eliminovat výskyt plicnivky a parazitů u této zvěře.

Volejbal

Základním obrazem výkonnosti metylovských hráčů jsou mistrovské soutěže.
Muži – již pátým rokem hrají v oblastním přeboru, kde se z deseti družstev umístili na šestém místě. To představuje 4.místo v absolutním pořadí mezi družstvy okresu.
Junioři – v oblastních soutěžích hrají nepřetržitě od soutěžního ročníku 1993/1994. Po 25.ti odehraných mistrovských utkáních skončilo družstvo na 11.místě z a18ti zúčastněných

oddílů. Věřím, že zvýšeným úsilím hráčů, pravidelnou účastí na tréninku i postupným získáváním herních zkušeností se omlazené družstvo vrátí na první příčku mezi dorostenci, na které

byl od roku 1995 do roku 2000.

Okresních soutěží se zúčastnila družstva:

Minižáci /do 13.let/ jsou přeborníci okresu zúčastnila se 4 družstva
Minižákyně obsadily 4.místo zúčastnilo se 8 družstev
Starší dorostenky družstvo skončilo na posledním místě a byl vůbec problém mistrovskou soutěž dohrát. Většina perspektivních hráček dala totiž před sportováním přednost jiným

aktivitám a je to veliká škoda.

Místní volejbalisté také pořádali již tradiční 47.ročník koláčového turnaje mužů a 10.ročník turnaje dorostenců. Ve Fryčovicích a Studénce vyhráli muži turnaj smíšených družstev a

dorostenci vyhráli turnaj v Raškovicích.
Lukáš Drastich a Ondřej Hajdušek při účasti na jednom z turnajů, pořádaného v rámci mistrovství republiky, postoupili ze skupiny a skončili v celkovém pořadí na 49. a 50.místě

žebříčku deblu ČR.

Náklady spojené s činností všech družstev by nebyly možné uhradit bez podpory dlouhodobých sponzorů jako jsou MSEM, a.s. F-M, A+R Přibyla, J+V Vavřín Pečinka, ing.Tomáš Farný.

Fotbal

Muži – družstvo se úspěšně drželo v tabulce na místech, která znamenala jistotu a po velmi dobrém nástupu v jarní části se vyšplhalo do klidného středu tabulky. Družstvu přibyly dvě

výrazné posily – z hostování se vrátil Lukáš Halata a novým, brankářem se stal Martin Šmajstrla. Družstvo A získalo po urputném boji s Dobraticemi Okresní pohár. Soutěží se

zúčastňuje i družstvo B, které zatím sbírá patřičné zkušenosti.
Dorost – zde došlo k útlumu. Z důvodů malého počtu hráčů nebylo družstvo přihlášeno do soutěže v příštím ročníku.
Žáci – v této sezóně se podařilo založit přípravku, která by měla zajišťovat výchovu těch nejmladších, před jejich odchodem do žáků.
V zimě zajistili fotbalisté zájezdy na bazén do Frenštátu p.R.. Oddíl také uspořádal tradiční Šibřinky a předkrmášovou diskotéku.

Nohejbal

V prosinci minulého roku vznikl nový sokolský oddíl – oddíl nohejbalu. Deset sportovců přijalo stanovy tělovýchovné jednoty Sokola Metylovice.
Oddíl zatím uspořádal jeden turnaj v sokolovně za účasti 11 družstev. V zimě trénují v sokolovně, v létě na tenisových kurtech vedle fotbalového hřiště. Uvidíme, zda je prvotní elán

neopustí a zda nepřidají další zájemci.

Klub důchodců

V tomto roce se Kubu důchodců příliš nedařilo obsazovat exkurze a zájezdy. Ne že by nebyly zajímavé, ale mnoho lidí od nás jezdí na reklamní zájezdy, které se jim zdají levnější.

Ovšem už nedomyslí, oč bohatší na poznání i atmosféru mají zájezdy důchodců proti těm reklamním.
Vedení klubu proto zorganizovalo zájezd na reklamní akci do Kozlovic, který byl s večeří a dechovkou Kamila Bartáka „Galánečka“. Pobavili se tam pěkně, ovšem během pořadu napadlo 15

cm sněhu a tak vyvstaly problémy s návratem.
V březnu bylo setkání důchodců v sále kina se skvělou přednáškou o našem kraji, kterou „po našem“ přednesla paní Františka Pituchová z Frýdlantu. Sešlo se 70 lidí, všichni se velmi

pěkně pobavili.
V dubnu jeli za kulturou a navštívili Piskáčkovu operetu Perly panny Serafinky ve velmi pěkném provedení.
Zajímavá byla exkurze v dolu Landek i v planetáriu v Krásném poli. Zájezd i přesto, že byl velice poučný, nebyl plně obsazen a tudíž byl ztrátový. 9.května shlédli zájemci Dvořákovu

Rusalku v nově opraveném divadle Antonína Dvořáka v Ostravě.
Na smažení vaječiny přišlo jen 40 důchodců, ale ti, co se sešli, se velmi pěkně pobavili a byli spokojení. Zásluhou paní Olgy Slípkové se mohli důchodci zdarma zúčastnit zájezdu na

natáčení televizního pořadu „Neváhej a toč“. V pátek 17.srpna pak pořad proběhl v televizi. A opravdu jsme v něm mohli některé naše občany zřetelně vidět, především předsedu

ing.Jaromíra Kulu, jeho manželku a předsedu kulturní komise Vavřína Michalce.
V srpnu byl zorganizován poutní a rekreační zájezd do Liptáně na Osoblažsku, na přehradu Slezská Harta a Kružberk a do Spálova.
V říjnu se důchodci opět pobavili na fojtství v Chlebovicích, kde si mohli prohlédnout včelařské muzeum, starobylé úly a památník obce.
Škoda, že řada dalších akcí se nemohla uskutečnit pro malý zájem důchodců.

Sčítání lidí, domů a bytů

K 1.3.2001 proběhlo v celé zemi a tudíž i v naší obci sčítání lidu, domů a bytů. Domácnosti navštívili sčítací komisaři, kteří nám předali sčítací archy a vysvětlili případné dotazy.

O práci sčítacích komisařů se rozdělili paní Marie Čupová, bývalá účetní obecního úřadu, paní Věra Petrová, učitelka mateřské školy, paní Marie Planková, učitelka základní školy,

paní Vladimíra Kožuchová a paní Miluše Tůmová. Údaje se vyplňovaly podle skutečnosti, která nastala 28.února. Začátkem března se sčítací archy odevzdaly k dalšímu zpracování. Podle

informací Českého statistického úřadu se sčítání zúčastnilo 93% lidí.

Některé zajímavé údaje ze sčítání:

Moravskoslezský kraj tvoří šest okresů /Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava, Ostrava Město/, 302 obcí, 1 277 095 obyvatel, z toho je 624 680 mužů a 652 415 žen.

Frýdeckomístecký okres tvoří 77 obcí, žije v něm 227 592 osob, z toho je 111 614 mužů a 115 978 žen.

V Metylovicích žije 1492 obyvatel, 746 mužů a 746 žen.

Obyvatelstvo obce se dále dělí na
Děti do 14.let 236 15,8%
Muži od 15-59 let 504 33,8%
Ženy od 15-59 let 457 30,6%
Muži nad 60 let 123 8,2%
Ženy nad 60 let 172 11,6%

Národnost v obci:
Česká národnost 1387 osob 93%
Moravská 66 osob 4,4%
Slezská 2 osoby 0,1%
Slovenská 22 osoby 1,5%
Německá 1 osoba 0,1%
Polská 4 osoby 0,3%
Neuvedeno 10 osob 0,7%

Vyznání v obci:
Bez vyznání 497 osob 33,3%
Věřící 874 osob 58,6%
Neuvedeno 121 osob 8,1%

Věřící:
Církev římskokatolická 812
Církev českobratr.evang. 4
Ostatní 58

Domy, byty:
V obci je 513 domů trvale obydlené domy 431
neobydlené domy 82
V obci je 618 bytů trvale obydlené byty 520
neobydlené 98

Obydlené byty:
Počet místností do 8m2 174
Počet místností nad 8m2 1622
Průměrný počet osob na 1 byt 2,87

Životní úroveň

Od října se změnila výše životního minima.
Dítě do 6 let 1690,–Kč náklady na domácnost jednotlivec 1780,–Kč
Dítě od 6-10 let 1890,–Kč dvoučlenná rodina 2320,–Kč
Dítě od 10-15 let 2230,–Kč tří-čtyřčlenná rodina 2880,–Kč
Dítě od 15-26 let nezaopatř.2450,–Kč pěti a vícečlenná rodina 3230,–Kč
Ostatní občané 2320,–Kč

Základní výměra dovolené je čtyři týdny.

V obci je 709 ekonomicky aktivních občanů, z nich je 112 nezaměstnaných, což činí 15,8%. Mužů je 73 a žen 39. Je to dosti vysoká míra nezaměstnanosti. Naše obec se zařadila na

19.místo v rámci okresu. Na 1.místě jsou Malenovice, kde je míra nezaměstnanosti 27,78%, na druhém místě Žermanice s 26,67%, na třetím místě Pržno s 22,29%. Obce, jejichž míra

nezaměstnanosti se jako u nás pohybuje mezi 15-16% jsou v okrese ještě tři. Nejnižší míru nezaměstnanosti má v okrese Žabeň s 9,57%.

Matrika

V letošním roce se narodila pouze pět dětí, čtyři chlapci a jedno děvčátko.
Pouze jeden chlapec se narodil jako první dítě v rodině. Ostatní děti se narodily jako druhé dítě rodiny. Jmenují se Šimon, Jiří, Evelina, Edvard a Ondřej.

V obci zemřelo 14 lidí, 8 mužů a 6 žen.
Průměrný věk zemřelých je 81 let, u mužů je průměr 77 let, u žen 86 let.
Nejstarší zemřelý muž měl 92 let, nejmladší 70 let.
Nejstarší zemřelá žena měla 95 let, nejmladší 74 let.

Protože se už nyní v knize zemřelých neuvádí příčina smrti, není možno uvést nejčastější příčinu smrti v naší obci.
Nejstarší muž zemřel v noci ve spánku. Byl do posledního okamžiku duševně svěží a fyzicky soběstačný. Po obřadu v kostele bylo na hřbitově v Metylovicích pochováno 10 zemřelých. Dva

občané měli poslední rozloučení v kremaci v Ostravě, jedno bylo v Hodoníně jedno rozloučení bylo v úzkém rodinném kruhu.

V současnosti žije v obci 18 lidí starších 85ti let. Je zajímavé, je mezi nimi 13 žen a pouze 5 mužů.
Vůbec nejstarší jsou dvě ženy. Paní Vojtěška Bílková, která se před lety do Metylovic provdala a paní Marie Vyvialová, která se tady narodila a prožila v Metylovicích celý život. Obě

ženy se narodily v roce 1909. Nejstarší z mužů je pan Vojtěch Čupa, který se narodil v Metylovicích v roce 1910. Když mu bylo šest let, zemřel jeho otec na následky zranění v

1.světové válce. Ve 2.světové válce byl za účast v odboji popraven jeho mladší bratr. Před čtyřiceti lety mu zemřela manželka a on zůstal sám se třemi dětmi.

Deset párů snoubenců uzavřelo v tomto roce manželství. Pouze u jednoho páru byli ženich i nevěsta trvale hlášeni v Metylovicích. Čtyři páry byly sezdány v kostele v

Metylovicích,jeden pár v kostele ve Fryštátu a jeden v kostele v Hustopečích. Na Městském úřadě ve Frýdlantě n.O. byly sezdány dva páry, jeden pár na zámku ve F-M a jeden na Obecním

úřadě v Čeladné.
Průměrný věk nevěsty byl 23 let, přitom nejstarší bylo 27 let a nejmladší 20 let. Sedm nevěst pocházelo z Metylovic. Všechny byly svobodné a tudíž se vdávaly poprvé.
Průměrný věk ženichů byl 25 let. Přitom nejstaršímu bylo 34 let a nejmladšímu 21 let. Čtyři z nich pocházeli z Metylovic. Jedenz ženichů byl rozvedený. Jeden ženich přijal příjmení

své manželky.

Mimo tyto svatby byla v tomto roce dodatečně zapsána svatba, která se uskutečnila již v roce 1993 ve Vídni. Tehdy se tam oženil třicetiletý rozvedený rakouský občan se svobodnou

dvaadvacetiletou ženou, která pocházela z Metylovic.

Rozvedeny byly v tomto roce čtyři páry. Ve všech případech se jednalo o dlouholetá manželství.
Nejstarší rozvedený muž měl 59 let, nejmladší 36 let, průměrný věk činil u mužů 47 let.
Nejstarší rozvedená žena měla 51 let, nejmladší 34 let, průměrný věk činil u žen 43,5 let.

Do obce se přistěhovalo 62 občanů, 36 žen a 26 mužů.
Naproti tomu se odstěhovalo 48 občanů, 22 mužů a 26 žen.
Mimo sousedních obcí a okresů se tu přistěhovali také lidé z Prahy, Jindřichova Hradce, Šumperka, Brna, Vsetína a Olomouce.

Počasí

Leden
I.dekáda -průměrná teplota ráno 0°C -nejnižší -11°C
-nejvyšší +6°C
-průměrná teplota odpol. 3,6°C -nejnižší -4°C
-nejvyšší +11°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno -9°C -nejnižší -14°C
-nejvyšší 0°C
-průměrná teplota odpol. -0,6°C -nejnižší -5°C
-nejvyšší +4°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno -0,2°C -nejnižší -7°C
-nejvyšší +4°C
-průměrná teplota odpol +4,2°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +7°C
7 dnů jasno
12 dnů oblačno
12 dnů zataženo
5 dnů sněžilo, jednou napadlo 15 cm nového sněhu, jednou 6 cm sněhu
3 dny pršelo

Únor
I.dekáda -průměrná teplota ráno +1,1°C -nejnižší -12°C
-nejvyšší +8°C
-průměrná teplota odpol. +7,8°C -nejnižší -1°C
-nejvyšší +17°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno -1,1°C -nejnižší -5°C
-nejvyšší +4°C
-průměrná teplota odpol. +5,6°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +13°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno -5,7°C -nejnižší -18°C
-nejvyšší +1°C
-průměrná teplota odpol. +3,3°C -nejnižší +2°C
-nejvyšší +6°C
7 dnů jasno
6 dnů oblačno
15 dnů zataženo
9 dnů sněžilo -jednou napadlo 13 cm nového sněhu
-jednou napadlo 6 cm nového sněhu
23. napadlo 20 cm nového sněhu
V celé republice sněhová kalamita
28.2. velice silný vítr

Březen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +2,2°C -nejnižší -4°C
-nejvyšší +7°C
-průměrná teplota odpol. +9,2°C -nejnižší +4°C
-nejvyšší +15°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +5,9°C -nejnižší +2°C
-nejvyšší +12°C
odpol. +11,6°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +17°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +2°C -nejnižší -2°C
-nejvyšší +8°C
Odpol. +6,6°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +16°C
2 dny jasno
13 dnů oblačno
16 dnů zataženo
7 dnů pršelo
Od 7.3. není sníh
21.3. opět nasněžilo
5.3. přiletěli špačci

Duben
I.dekáda -průměrná teplota ráno +4,1°C -nejnižší -1°C
-nejvyšší +11°C
odpol. +15,3°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +21°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +3,8°C -nejnižší -2°C
-nejvyšší +12°C
odpol. +9,1°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +12°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +6,9°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +13°C
odpol. +14,8°C -nejnižší +4°C
-nejvyšší +24°C
6 dnů jasno
8 dnů oblačno
16 dnů zataženo
2 dny sněhové přeháňky – ještě 20.4.ráno sněhový poprašek
15 dnů zataženo
3 dny mrholení
9 dnů pršelo

Květen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +12,5°C -nejnižší +8°C
-nejvyšší +17°C
odpol. +21,2°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +26°C

II.dekáda -průměrná teplota ráno +10,7°C -nejnižší +5°C
-nejvyšší +17°C
odpol. +20,6 -nejnižší +16°C
-nejvyšší +26°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +10,7°C -nejnižší +4°C
-nejvyšší +17°C
odpol. +25,9°C -nejnižší +18°C
-nejvyšší +25°C
14 dnů slunečno
14 dnů oblačno
3 dny zataženo
4 dny pršelo
3 dny mrholilo
2x bouřka

Červen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +11,4°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +16°C
odpol. +18,2°C -nejnižší +13°C
-nejvyšší +24°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno 13,4°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +16°C
odpol. +20°C -nejnižší +13°C
-nejvyšší +25°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno 13,4°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +19°C
odpol. +21,8°C -nejnižší +14°C
-nejvyšší +30°C
4 dny jasno
15 dnů oblačno
14 dnů pršelo
11 dnů zataženo, velmi deštivý měsíc

Červenec
I.dekáda -průměrná teplota ráno +15,5°C -nejnižší +12°C
-nejvyšší +18°C
odpol. +13,9°C -nejnižší +16°C
-nejvyšší +31°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +16,6°C -nejnižší +16°C
-nejvyšší +24°C
odpol. +26°C -nejnižší +17°C
-nejvyšší +24°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +16,9°C -nejnižší +15°C
-nejvyšší +18°C
odpol. 22,4°C -nejnižší +17°C
-nejvyšší +30°C
9 dnů jasno
11 dnů oblačno
16 dnů pršelo
7x bouřka
11 dnů zataženo
1x velmi silný vítr
Velmi deštivý měsíc, 21.7. se vylil místní potok v úseku Čihadlo–p. Kožuch

Srpen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +18,5°C -nejnižší +14°C
-nejvyšší +22°C
odpol. 26,5°C -nejnižší +20°C
-nejvyšší +32°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno 17,8°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +23°C
odpol. 27,7°C -nejnižší +18°C
-nejvyšší +32°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +15,9°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +20°C
odpol. 21,8°C -nejnižší +16°C
-nejvyšší +31°C
12 dnů jasno
11 dnů oblačno
8 dnů zataženo
9 dnů pršelo
3x bouřka

Září
I.dekáda -průměrná teplota ráno +12,9°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +16°C
odpol. +16,2°C -nejnižší +14°C
-nejvyšší +24°C
II..dekáda -průměrná teplota ráno +10,2°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +16°C
odpol. +14,5°C -nejnižší +13°C
-nejvyšší +22°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +10,9°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +14°C
odpol. +16,3°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +22°C
2 dny jasno
8 dnů oblačno
20 dnů zataženo
7 dnů pršelo
1x silný vítr

Říjen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +13,8°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +18°C
Odpol. 22,5°C -nejnižší +19°C
-nejvyšší +27°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno +9,5°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +14°C
Odpol. +18,1°C -nejnižší +15°C
-nejvyšší +22°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno +8,7°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +13°C
10 dnů jasno
9 dnů oblačno
12 dnů zataženo
3 dny pršelo
Průměrná teplota odpoledne +12,6°C, -nejnižší +8°C
-nejvyšší +22°C

Listopad
I.dekáda -průměrná teplota ráno +4,1°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +8°C
odpol. 8,3°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +10°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno -1,8°C -nejnižší -8°C
-nejvyšší +3°C
odpol. 2,8°C -nejnižší +1°C
-nejvyšší +5°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno 0°C -nejnižší -2°C
-nejvyšší +3°C
odpol. +1,9°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +4°C
5 dnů jasno
7 dnů oblačno
18 dnů zataženo
2 dny déšť
2 dny mrholení
2 dny silné sněhové přeháňky
1.sníh 23.11. napadlo 10 cm sněhu
24.11 napadlo 20 cm, v noci dalších 10 cm
25.11 napadlo 20 cm

Prosinec
I.dekáda -průměrná teplota ráno -4,5°C -nejnižší -12°C
-nejvyšší 0°C
odpol. -1,3°C -nejnižší -8°C
-nejvyšší +2°C
II.dekáda -průměrná teplota ráno -6,5°C -nejnižší -17°C
-nejvyšší -1°C
odpol. -3,2°C -nejnižší -15°C
-nejvyšší +3°C
III.dekáda -průměrná teplota ráno -2,8°C -nejnižší -10°C
-nejvyšší 0°C
odpol. +0,1°C -nejnižší -3°C
-nejvyšší +3°C
8 dnů jasno
2 dny oblačno
21 dnů zataženo
Ve II.dekádě několikadenní sněžení, napadlo více než 0,50 m sněhu.
21.12.sněhová bouře, večer vichřice, jakou pisatelka v zimě nepamatuje. Vzniklé několikametrové závěje zavinily několikadenní sněhovou kalamitu nejen u nás, ale v celé Evropě.
25.12. opět sněhová vichřice, napadlo 25 cm sněhu.

Stalo se ve světě

V lednu, při jednom z nejsilnějších zemětřesení v historii země, zahynulo v západoindickém státě Gudžarát, který je motorem indického hospodářství, desetitisíce lidí.
V přímém izraelském volebním klání zvítězil v únoru pravicový radikál Ariel Šaron. Tato skutečnost ještě zhorší již tak napjaté vztahy mezi Palestinou a Izraelem.
Ani zákazy vývozu veškerého britského masa do států Evropské unie nezabránily vypuknutí epidemie slintavky a kulhavky, která se objevila v různých částech Evropy.
V květnu vyměřil soud v Mnichově bývalém dozorci v terezinské káznici gestapa Antonu Mallotthovi, kterému je dnes 89 let, trest doživotního vězení.
28.června vydala srbská vláda po dramatickém rozhodování bývalého srbského a jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče do rukou mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny.
Koncem července se probudila největší evropská sopka, sicilská Etna a chrlila lávu až do 3.srpna.
V září skončila v Durbanu konference o rasismu, na níž se Vatikán přimluvil z odškodnění potomků někdejších otroků bývalými koloniálními velmocemi.
2.září zemřel ve věku 78 let Christian Bernard. Byl to chirurg, který v roce 1967 poprvé transplantoval srdce člověka.
V úterý 11.září dopoledne byl na Ameriku podniknut do té doby nevídaný teroristický útok. Materiální škody jsou miliardové, tisíce lidí zahynuly. Stopy vedly k teroristické

organizace Al-Kajda, která byla založena v roce 1988 a je s ročním rozpočtem padesáti milionů dolarů největší známou teroristickou organizací na světě. Terorismus se vyznačuje tím,

že netouží dobýt prostor, ale myšlení svých nepřátel. Osudné úterý se islámští teroristé zmocnili čtyř strojů amerických civilních společností, aby je použili jako útočnou zbraň

proti vybraným symbolům Ameriky. Dvě letadla srovnala se zemí světoznámá Dvojčata, mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku. Třetí těžce poškodil budovu Pentagonu, kde

sídlí americké ministerstvo obrany. Čtvrtý stroj se zřítil v Pensylvánii. Ve Dvojčatech zahynulo asi 3 tisíce lidí. Jen díky tomu,že bylo ráno a budovy nebyly plně obsazeny,

nevznikly ztráty vyšší.
Čtyři dny po útoku označil prezident Busch Usamu bin Ládina za hlavního podezřelého a vyhlásil jemu i jeho spojencům válku. Talibánský režim v Afganistanu poskytl bin Lacinovi azyl

již v roce 1996.
7.října začyl vzlétat americké a britské bombardéry a shazovaly pumy na velká města, hlavně Kábul a Kandahár. Na zemi bojovala proti Talibanu místní opozice. 20.října vstoupily do

Afganistanu první stovky příslušníků amerických speciálních jednotek. Spolupracovaly se spojeneckým letectvem a záhy se zmocnily všech větších měst. Kandahár vzdoroval do 5.12.

Zástupci afgánské protitalibanské opozice a exilu se 5.12 pod patronací OSN dohodli o prozatímní vládě. Usamu bin Ládina se zatím dopadnout nepodařilo.
31.10. oznámili památkáři nález lodi patřící do flotily Kryštofa Kolumba, objevitele Ameriky.

Stalo se v České republice

Kubánské úřady zadržely poslance sněmovny Ivana Philips a českého občana Jana Bubeníka, kteří se na Kubě sešli s kubánskými disidenty. Předseda senátu Petr Pikhart odjel na Kubu a

sešel se s nejvyšším kubánským představitelem Fidélem Castrem, aby jednal o jejich osudu. Po více než třech týdnech byli oba propuštěni na svobodu.
22.prosince minulého roku byl na post ředitele ČT dosazen Jiří Hodač, který byl pro většinu zaměstnanců nepřijatelný. Proto vyhlásili 1.1. stávku. Provázely ji demonstrace občanů i

velká domácí a zahraniční kampaň. Jiří Hodač po zdravotním kolapsu na svou funkci rezignoval.
Parlament 9.2. zvolil prozatímním ředitelem televize Jiřího Balvína a to díky hlasům z řad ČSSD a ODS. 25.května poslanecká sněmovna vybrala ze 156 navržených lidí 15 radních,

jejichž úkolem bylo zvolit generálního ředitele. Když zvolili opět Jiřího Balvína, jeden z radních, evangelický farář Svatopluk Karásek na protest proti netransparentnosti této volby

na svou funkci rezignoval.

Čtyři nemocnice dostaly v březnu od ministerstva zdravotnictví povolení zkoušet novu metodu léčby rakoviny tzv.devitalizací. Nakonec ministerstvo zkoušky zastavilo s odůvodněním, že

metoda neprokázala dobré výsledky. Sdělení ministerstva je však nepřesvědčující, neboť zkoušky se mohly provádět pouze na beznadějných případech.
4.června skončil na jatkách v Kostelci u Jihlavy život první tuzemské dojnice nakažené nemocí šílených krav. Nemocný kus pocházel ze zemědělského družstva v Dušejově. V srpnu se

nakažená kráva vyskytla i na malé farmě ve Světnově poblíž Žďáru nad Sázavou.

V červnu vyšlo také najevo, že asi stovka agentů státní bezpečnosti získala neoprávněně negativní lustrační osvědčení.
Při nelegálním přechodu česko-slovenské hranice na řece Moravě se utopilo osmnáct indických uprchlíků.
Po padesáti šesti letech začal odškodňování lidí, kteří za druhé světové války pracovali jako nuceně nasazení pro nacistické Německo. V České republice požádalo o odškodnění 84 tisíc

lidí.

Naše armáda jde letos od aféry k aféře. 20.září upadl z bitevního vrtulníku Mi-24 čtyřhlavňový rychlopalný kulomet. Na jeho ztrátu přišli vojáci až po přistání na letišti v Přerově.

Zbraň našli až po několikahodinovém hledání na poli.
Kvůli ostraze Rádia Svobodná Evropa po teroristických útocích na New York vyčlenili vojáci na potřeby policistů čtyři transportéry. Tři z nich měly cestou do Prahy poruchu. Navíc se

podařil recesistické skupině Rudý doutnák odcizit z hlídaného transportéru v centru Prahy světla.
28.října havaroval u Milevska vojenský vrtulník, na jehož palubě byli někdejší československý kosmonaut Vladimír Remek a americký astronaut českého původu Eugen Cernan. Nikdo

nepřišel o život.
Nový skandál otřásl armádou začátkem prosince. Za časné pády stíhaček zřejmě mohou vadné výškoměry. Zjistilo se, že výběrové řízení na jejich dodávku bylo pravděpodobně

zmanipulováno.

Stalo se v obci

Začátkem roku došlo v obci k vážné nehodě. Řidič jedoucí z Palkovic do Frýdlantu nezvládl při předjíždění parkujícího automobilu řízení a srazil dvojici na pravé straně vozovky.

Velmi vážně zranil mladého muže. Léčení si vyžádalo dlouhodobý pobyt v nemocnici. Nehoda se stala už téměř v Pasekách, na silnici pod Třešňovým sadem před rodinným domem pana Dedka.
Další automobilová nehoda se stala na můstku u Sokolovny, kdy pětadvacetiletá řidička ve voze Škoda nabourala zábradlí.

V úterý 9.1. došlo k zatmění Měsíce. Bohužel, v Metylovicích nebylo možné tento úkaz pozorovat pro nepřízeň počasí.
V květnu ukradl neznámý pachatel státní vlajku České republiky, která byla vyvěšena na Obecním úřadě při příležitosti státního svátku 8.května. Protože vlajka byla umístěna v

třímetrové výši a provrtána a připevněná šroubem, podal zloděj přímo artistický výkon.

Významní rodáci

Naše obec byla připomenuta až v zámoří. V Kanadě totiž vyšly známky v hodnotě 47 kanadských centů. Na známkách jsou vyobrazeny fotografie Josefa Langa, kaplička u sv.Anny, metylovská

dřevjanice a metylovský kostel. Josef Lang byl frýdecký malíř, který si vybral pro svou malířskou tvorbu i scenérie v Metylovicích. Známky byly vydány díky Karlu Wenigerovi, který

žije v Kanadě a má k naší obci vztah. Jeho rodiče měli v Ondřejníku v Metylovicích domek.

1.června byla v Památníku Ferdiše Duši ve Frýdlantě zahájena výstava obrazů našeho rodáka Karla Lepíka, který vloni oslavil své šedesáté narozeniny. Bylo vystaveno více než dvacet

prací převážně z období 1998-2001. Autor se v posledních letech znovu vrací ke znakům a symbolům, které jej v posledních letech zaujaly a zároveň se v nich objevuje nový proud

lyrismu.
Výběr přesvědčil návštěvníky, že doc.akademický malíř Karel Lepík patří a nejen v našem regionu a Ostravsku k autorům, kteří si vydobyli autoritu svou vytrvalou a originální tvorbou,

která se nepodbízí, ale neustále hledá a provokuje.
Karel Lepík se narodil v roce 1940 v Metylovicích č.256. Pocházel ze šesti dětí – chlapců. Všichni sourozenci zemřeli, pouze on přežil své rodiče. Byli to prostí lidé, ale oba

sečtělí. Hráli v amatérském divadle v tělovýchovné jednotě Orla a oba se aktivně podíleli na činnosti této jednoty v obci. Strýc Ondřej Lepík, legionář, na svou dobu neuvěřitelně

sečtělý, byl starostou Orla od roku 1920 do 1948. Ve 2.světové válce byl občany zvolen starostou obce.

Jsme v Centru hasičského hnutí v Přibyslavi. V kalendáři je datum 26.10.2001. Před námi je veliký, stylově vyzdobený sál. Vládne zde slavnostní atmosféra. Moderátor čte životopis

muže, který celý život věnoval službě občanům. Vyzvedá jeho práci. Uvádí důvody, které rozhodly, že Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska na návrh místní organizace a po posouzení

okresním výborem mu dnes udělí nejvyšší vyznamenání, které může dobrovolný hasič získat.
Vystupuje předseda Sdružení Karel Richter, aby osobně předal medaili a diplom. Titul Zasloužilý hasič získal metylovský rodák, pan František Michalec. Je vůbec prvním hasičem naší

obce, kterému se této pocty dostalo.
Narodil se v roce 1932 v Metylovicích. Tatínek byl 55 let hasičem, velitelem hasičů 26 let. A tak není divu, že jeho syn začal pracovat v hasiči již v roce 1950. Byl jednatelem,

zástupcem starosty, starostou a místostarostou. Přes 30 let pracoval v okresním výboru v komisi pro mládež. Je činným členem zásahové jednotky. Svého času se zúčastnil likvidace

požáru Sokolské chaty na Ostravici. Tehdy tam uhořelo osm lidí. Hasil i oheň na Celpaku. Byl to největší požár, ne jehož hašení se podílel.
Jeho činnost v místním sboru – to jsou léta usilovné a vytrvalé práce, která nikdy nekončí. V místní organizaci se všichni dobře znají, nic není možné předstírat. Právě z místní

organizace vzešly návrhy na udělení všech vyznamenání, kterých má pan Michalec již celou řadu.
Za dlouholetou práci v hasičské službě na úseku práce s mládeží na okresní úrovni, získal vyznamenání a medaili Za příkladnou práci. Následoval Řád za zásluhy a pak Řád za mimořádné

zásluhy. Jako výraz ocenění za dlouholetou obětavou práci mu byl udělen Řád sv.Floriána. A nyní právem získal i vyznamenání poslední a nejvyšší.
Zdá se, že to ani nedá všechno stihnout v jediném životě. A přece je to panu Michalcovi zřejmě málo. Neboť je vždy tam, kde je třeba přiložit ruku k dílu. Ať už je to kdekoliv v obci

nebo při opravě kostela.
A to už vůbec nehovořím o jeho rukodělném mistrovství. Zkrátka, není nic, co by „Franta Michalcův z Pajurkovic“ nedokázal.

Starosta obce: ing. Pavel Spusta
Ředitel školy: Mgr. Alena Kořínková
Farář: P.Janusz Kiwak
Obecní zastupitelstvo

Dne 1.1.2002 vstoupil v platnost nový zákon o odpadech č.185/2001Sb. Na jeho základě schválilo 15.1. zastupitelstvo obce novou vyhlášku o systému shromažďování, sběru, přepravy,

třídění a využívání komunálního odpadu včetně nakládání se stavebním odpadem na území obce. Rovněž schválilo vyhlášku o místním poplatku za provoz tohoto systému. Jedenáct přítomných

hlasovalo pro, jeden se zdržel hlasování. Místní poplatek byl stanoven ve výši 250,–Kč na osobu a rok pro fyzické osoby s trvalým pobytem na území obce. Fyzická osoba, která vlastní

stavbu určenou k individuální rekreaci na území obce, v níž není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba, platí 350,–Kč za rok.

Ve stanoveném poplatku 250,–Kč za osobu s trvalým pobytem v obci je zahrnuto i využívání barevných kontejnerů pro tříděný odpad. Žluté kontejnery na plasty se odvážejí 1x za 14 dnů,

zelený kontejner na sklo a modrý na papír se odvážejí 1x za měsíc. Přes opětovné výzvy v místním rozhlase i Zpravodaji obce jsou stále mezi občany lidé, kteří plasty, hlavně PET

láhve odkládají nepomačkané, čímž se kontejner záhy naplní a pak je kolem něho nepořádek. Další občané odkládají věci kolem již zaplněné nádoby. A není výjimkou vidět u kontejnerů na

tříděný odpad staré boty, nepotřebný kočárek i další věci, které tu nepatří. Vždyť dvakrát ročně obec organizuje ve spolupráci s Frýdeckou skládkou sběr velkoobjemového a

nebezpečného odpadu. Sportovci a hasiči zase sbírají železný šrot. Každý má tudíž možnost zbavit se nežádoucího odpadu.

Za Čupkem u dálnice je chatová oblast, která se částečně rozprostírá na katastru naší obce a částečně na katastru obce Pržno. Proto rada obce projednala a schválila počtem pěti hlasů

likvidaci komunálního odpadu v chatovišti formou pytlového systému, aby byla likvidace odpadu těchto chat totožná jak v metylovské tak v praženské části chatoviště. Rada neschválila

prominutí pohledávek vůči poplatníkům, kteří neuhradili za rok 2001 poplatek za sběr, odvoz a likvidaci separovaného odpadu, ale naopak doporučila soudní vymáhání.

Fotbalový oddíl požádal, aby mu byla poskytnuta dotace formou neplacení nájmu při tanečních zábavách, které oddíl pořádá. Nájem se platí za pronájem nebytových prostor v objektu

sokolovny. Rada tuto žádost neschválila, rovněž ji zamítlo i zastupitelstvo. Schválilo však příspěvek na opravu a revizi tělocvičného nářadí ve výši 3500,–Kč.
Rada schválila smlouvu o pronájmu části pozemku před sokolovnou panu Slaninovi, který provozuje v sokolovně bar Baroko. Chce na něm zřídit letní posezení. Nájemce se zavázal, že bude

udržovat pozemek v čistotě a bude také respektovat obecně závaznou vyhlášku o dodržování nočního klidu. Rada také vyhověla žádosti SOU zemědělského ve Frýdku-Místku a pronajala jim

za 100,–Kč/hod. tělocvičnu pro potřeby hodin tělovýchovy na této škole.

Česká obec sokolská požádala obec o opravu sokolovny včetně vymalování kinosálu. Z finančních důvodů rada schválila pouze drobné opravy související s provozem sokolovny. Vymalování

v tomto roce zamítla.

Zastupitelstvo obce projednalo návrh na přijetí účelové dotace ze SFŽP ČR ve výši 2 260 000,–Kč na další etapu plošné plynofikace. Dotace tvoří pouze 50% celkových výdajů a je

podmíněna splněním dalších podmínek. Mimo jiné i tím, že po dokončení bude plynofikováno 90% objektů v dané lokalitě. Zastupitelstvo proto odložilo své konečné rozhodnutí na další

zasedání, aby si mohlo nově ověřit zájem občanů o plynofikaci. Dne 3.9. pak rada znovu projednala a potom schválila smlouvu se SFŽP ČR o poskytnutí podpory na akci Plynovod

Metylovice, 3.stavba, 2.etapa. Plynovod se vedl od Obecního úřadu po domek pana Vavřína Michalce č.199 včetně ulic Čupovice a Pajurkovice. Stavba, kterou provedla firma PEVA-PLAST z

Frýdku-Místku, byla zprovozněna v prosinci mimo oblast okolo sokolovny. Tam se vyskytly problémy s těsněním, které budou opraveny až na jaře.

Zastupitelstvo obce projednalo žádost farního úřadu o dar 30m3 lesní kulatiny na dokončení opravy střechy kostela. Osm hlasů bylo pro, tři se zdrželi hlasování, takže žádost byla

schválena. Obec rovněž prodala 20m3 kulatiny nastojato panu Kubalovi z Bašky. Ze získaných prostředků se uhradí nátěr mladého lesního porostu proti okusu zvěře.

Zastupitelstvo rovněž schválilo přistoupení obce ke smlouvě o spolupráci na projektu „Rozvoj cestovního ruchu, podnikání a občanského života v mikroregionu Frýdlantsko-Beskydy“.
Protože někteří místní občané trvale parkují se svými osobními vozy na obecním pozemku naproti kostela a řidiči autobusů si stěžují, že se tam autobus nemůže otočit, uložila rada

starostovi, aby tuto situaci s příslušnými občany projednal.

Rada schválila smlouvu na rozšíření TKR v obci. Nyní budou mít TKR i občané v ulici vedoucí k Beskydskému dětskému sanatoriu, v ulici vedoucí ke hřbitovu i ti, co bydlí mezi Čihadlem

a sokolovnou. Poplatek za TKR se zvedl z 50,–Kč na 70,–Kč. Zároveň vybrala firmu Beskydská televize se sídlem ve Frýdlantě n.O. k provozování místního infokanálu. Firma KBB z

Frenštátu p.R. zajišťuje servis a údržbu sítě TKR.

Podle stávajících předpisů se sloučila Základní škola s Mateřskou školou v jednu příspěvkovou organizaci. Od 1.1.2003 převezme veškerá práva a povinnosti mateřské školy Základní

škola. V souladu s tímto zákonem odvolala tudíž rada obce dosavadní ředitelku MŠ paní Alenu Fajkusovou. Její povinnosti přebírá ředitelka Základní školy paní Mgr.Alena Kořínková.

Rozpočet obce

Příjmy:
Daň z příjmu FO ze závis.čin. 1 500 000
Daň z příjmu FO z SVČ 1 100 000
Daň z příjmu FO z kapit.výnosů 120 000
Daň z příjmu PO 1 600 000
DPH 2 680 000
Správní poplatky 14 000
Odvody za odnětí zem.půdy 4 000
Poplatek za komunální odpad 460 000
Poplatek ze psů 15 000
Pobytové poplatky 4 600
Popl.za užívání veř.prostr. 9 000
Poplatek ze vstupného 6 200
Poplatek z ubytov.kapacit 1 500
Poplatek za provoz.VHP 5 000
Daň z nemovitosti 270 000
Splátky půjček od obyvatelstva 38 900
Dotace všeobecná 123 000
Dotace pro ZŠ a MŠ 1 849 150
Dotace účelové 1 602 500
Zemědělská činnost 28 000
Lesní hospodářství 55 000
Turismus 140 000
Pitná voda 1 500
Mateřská škola 26 000
Školní jídelna 52 000
Knihovna 2 000
Kultura 1 000
Rozhlas 4 000
Tělovýchova 130 000
Bytové hospodářství 520 000
Rozvoj bydlení 280 000
Pohřebnictví 11 000
KTR 166 000
Ostatní příjmy 33 000
Odpad 10 000
Veřejná zeleň 10 000
Místní správa 46 000
Celkem příjmy 12 918 350
Výdaje

Veter.péče 5 000
Zemědělská činnost 9 000
Lesní hospod. 52 000
Turismus 500 000
Silnice 489 900
Cyklostezky 7 000
Veř.silniční doprava 46 000
Pitná voda 3 000
Kanalizace 34 000
Mateřská škola 137 150
Základní škola 2 205 000
Stravování v MŠ 102 000
Kino 500
Knihovna 26 000
Kultura 15 000
Rozhlas 20 000
SPOZ 6 000
Tělovýchova 339 000
Bytové hospodářství 575 700
Rozvoj bydlení 815 000
Veřejné osvětlení 180 000
Pohřebnictví 33 000
KTR 315 000
Plyn 3 067 100
Komunální služby 3 500
Odpad 750 000
Veřejná zeleň 126 000
Sociální péče 9 000
Požární ochrana 80 000
Zastupitelstvo obce 871 000
Místní správa 1 191 000
Volby do zastupitelstva 38 000
Volby do Poslanecké sněmovny 21 500
Finanční vypoř.minulých let 25 000
Ostatní činnosti 165 000
Výdaje celkem 12 262 350

Počáteční stav k 1.1.2002 510 000
Splátky úvěrů – 1 166 000
Financování celkem -656 000

Kostel Všech svatých

Stalo se už tradicí, že každým rokem začínají aktivity farnosti Tříkrálovou sbírkou. Vesnici navštívili malí koledníci, kteří nám zazpívali, označili dveře svěcenou křídou a

obdarovali každou rodinu tyčinkou cukru. Je symbolem zlata, které legendární králové přinesli k jesličkám. Obcí procházelo pět skupinek koledníků a pro Charitu vybrali celkem 21

443,80Kč.

Další akcí, která se už rovněž stala tradicí je „Cesta do Betléma“. Tu letošní popsala v novinách Region šéfredaktorka listu, místní občanka paní PaeDr.Renata Spustová a článek

doplnila četnými fotografiemi. Podobně popisuje jak celá „Cesta“ probíhá i jak na ni celý program zapůsobil. Aby si o tom následující enervace mohly učinit představu, přepisuji ho

zde v nezkrácené podobě.

„Je pozdní odpoledne, neděle 13.ledna. Jindy v čase smrákání pustá silnice se zaplňuje skupinkami chodců a ke kostelu se začínají trousit návštěvníci. Rodiče s dětmi, manželské páry

i ti nejstarší. U brány nás vítá dráb s černým knírem a halapartnou a z dálky se ozývají údery koňských kopyt. Těsně před pátou hodinou je kostel beznadějně plný. Plný věřících i

bezvěrců, kteří se přišli jen tak podívat, a plný očekávání, protože v místě oltáře stojí podivná dřevěná konstrukce připomínající loď. Duchovní metylovské farnosti otec Janusz vítá

všechny návštěvníky. Na ukončení času vánočního připravil společně s paní Jiřinou Halatovou, scholou a svými farníky další příběh ze Starého zákona, tentokrát Noemovu archu, na který

naváže cesta hledání právě narozeného Ježíše Krista. To už ale kostelem znějí kytary a zpěv a příběh starý, příběh o záchraně tvorstva před potopou, se před našima očima začíná

odvíjet.
S hlavou skloněnou klečí před Bohem Noe se svou ženou a přijímá pokyny ke stavbě zvláštní lodi pro všechny živočišné druhy, aby každý z nich byl zachráněn. Noe svolává své syny Šema,

Chama a Jafefa, aby mu pomohli loď postavit. Před zraky diváků se z dřevěné konstrukce společným dílem stává loď, do níž nastupují děti – „zvířátka“. Příběh šťastně končí tak, jak ho

známe ze starozákonního podání.
Ale už se odvíjí děj nový, tentokrát ze života Josefa a Marie. Odvíjí se lidsky, prostě, bez nadnesenosti. Vidíme Josefovo z klamání, když zjistil, že Marie čeká dítě, jeho pochyby,

ale i prozření, víru a lásku. Stáváme se svědky jejich odchodu do města Davidova ke sčítání lidu. Ale to už vbíhá mezi lidi pastýř s velikým černým psem a oznamuje všem, že se

narodil Spasitel. Vyzývá všechny, aby ho šli hledat. A tak vstáváme z kostelních lavic a vydáváme se ve večerním průvodu prosvětleném plamínky lampiček a luceren malého Ježíška

hledat.
První zastávka je u hospody. Ptáme se hostinského, zda se tam neubytovali Josef s Marií a malým dítětem. Ale lakomý hostinský odpovídá, že je poslal pryč, protože neměli na

zaplacení. A tak putujeme dál. Za velikou hvězdou, která září daleko v pustých polích za hřbitovem. Potkáváme sbor nebeských andělů, kteří nám zpívají na cestu. Kolem hoří veliké

vatry. Najednou se v dálce jako ze sna objeví průvod koní a jezdců. Zastavujeme se a čekáme. Jsou to tři mudrci z východu, kteří jedou také pozdravit narozeného Spasitele. Máme

stejný cíl, a tak putujeme společně.
Konečně přicházíme k jesličkám vystlaným senem a slámou, kde odpočívají mezi zvířátky Josef s Marií a malým Ježíškem. Každý zeťáku předá svůj dar, rozezní se hudba a všichni zpíváme

koledy.
Byla to chvíle zastavení v každodenním shonu a spěchu za prací, úspěchem a penězi. Bylo to krásné ukončení vánoční doby. Je chladno, čas návratu. Ohně ještě dohořívají a skupinky

lidí se pomalu vytrácejí domů. „Maminko, v jesličkách, to byl oslík?“ slyším za sebou tenký hlásek. „Ne, Vojtíšku, to byl poník“ odpovídá chlapečkovi maminka. Lidé si mají o čem

povídat, chválí a jsou udiveni. Mají o čem přemýšlet. A ať jsou věřící či nikoli, zanechal v nich nedělní večer hlubokou nesmazatelnou stopu.
Vyprávěla jsem vám příběh….Nebyl ani tak příběhem, jako spíš skutečností naplněnou obětavostí lidí, kteří s vírou a nadšením připravili pro své bližní nezapomenutelný večer.“

„Cesta do Betléma“ začala před třemi léty. Iniciátorkou byla paní Jiřina Halamová, která se do Metylovic přivdala z Dobré. Tam se „Cesta do Betléma“ pořádala již řadu let. Nikdy však

nedosáhly takového rozsahu jako v Metylovicích. Na průběhu se podílelo asi padesát členů farnosti. Kostýmy připravovala paní Halamová a schola ze starých látek, které našli na faře.

V kostele nadšeně zpívá malá schola, kterou vede Jiří Tomášek, Renata Tomášková a Lenka Materová. Velkou scholu vede paní Jiřina Halamová. Lenka Sulírová, která hraje nyní na

varhany, přivedla svou profesionalitou a pílí k nebývalé úrovni smíšený pěvecký sbor, který přispívá o vánocích, velikonocích a jiných významných dnech k slavnostnímu slavení

liturgie.
Jako každoročně i letos děti ve farnosti byly spolu na táboře. Připravuje ho místní farář s velkou scholou. Společný týden prožili na Bystrém nedaleko Frýdlantu.
Farníci vybrali mezi sebou 40 000,–Kč, které věnovali postiženým povodněmi. Zástupci farnosti osobně navštívili obec Hořín u Mělníka. Velká voda zde zničila celou řadu domů. Vrátili

se zcela otřeseni tím, co viděli. Když se podělili o své zážitky, lidé začali přinášet na faru zánovní elektrospotřebiče i jiné potřebné předměty. Věci naplnily pět nákladních aut. K

tomu je třeba ještě připočíst 3 tuny brambor, které věnoval místní rolník pan Ivan Kahánek. Vše bylo odvezeno postiženým do Hořína.

Na jaře byl do kostela zakoupen nový lustr. Pan Roman Sobczik z Nového Saszu v Polsku namalovat obraz božího milosrdenství, který si farníci koupili ze svých peněz jako dárek ke

425.výročí posvěcení kostela, které farnost letos oslavila. Pontifikální mši svatou sloužil o pouti biskup František Václav Lobkowicz a po mši nový obraz požehnal. Polští věřící

věnovali farnosti k této příležitosti nová bohoslužebná roucha.

Původní malá okna z kostela, která byla ve velmi špatném stavu byla vyměněna za nová, dubová. Zhotovil je pan Kočí z Pržna. Mříže do oken vyrobil zdarma místní občan pan Zdeněk

Wiesner. U západní zdi fary se vykopal příkop pro drenáž, ve společenské místnosti byla položena betonová podlaha.

Ovšem nejnáročnější stavitelskou akcí bylo pokrytí střechy celého kostela mědí. Zároveň se pokryje mědí přilehlá budova bývalé márnice. Celá akce stála dohromady 2 600 000,–Kč /i s

loňským milionem na věž kostela/. Stavbu provedla firma Habereal ze Vsetína.

Základní škola

Naši školu navštěvuje 76 dětí a vyučuje zde pět pedagogů.
1.třídu učí paní Taťána Liberdová z Metylovic
2.třídu učí Ing.Karla Dolanská z Frýdlantu n.O.
3.třídu učí slečna Markéta Večeřová z Frýdlantu n.O.
4.třídu učí pan Aleš Prokop z Frýdlantu n.O.
5.třídu učí Mgr.Alena Kořínková ze Pstruží, která je zároveň ředitelkou školy.
Mimoto pracuje ve škole družinářka paní Libuše Čeřovská, jídelnu spravuje paní Jana Veličková, školnicí je paní Iveta Bílková. O teplo se stará kotelník Ludvík Velička.

Rada rodičů připravila již tradičně na sobotu 2.února dětský karneval. Obětavé maminky upekly cukroví a dorty, tatínci pomohli při přípravě sálu. Ten se posléze naplnil rejem

nejroztodivnějších masek. Byly tu klasické princezny, víly, vodníci, Křemílek s Vochomůrkou, sněhuláčci, čarodějnice, berušky, Ferda Mravenec i myslivec. Výjimkou nebyly ani masky

coby mobilní telefon, policisté nebo zdravotní sestřička i s pacientem.

6.února přišlo k zápisu 14 dětí. Byly dobře připraveny. Pěkně zpívaly, recitoval,y prokázaly obratnost, zručnost i znalost základních vědomostí, které jsou u zápisu sledovány. Školní

rok vyvrcholil cvičením v případě, na které se děti velice těšily. Zapojili se nejen ti školou povinní, ale i zaměstnanci školy a občané, kteří už ze školních lavic dávno vyrostli.
Trasa vedla osmi stanovišti. Na prvním si pro děti připravili úkol z hasičské problematiky místní hasiči pan Pavlásek, pan Židek a pan Michalec. Zároveň přezkoušeli i zručnost dětí.

N druhém stanovišti házeli žáci míčkem na cíl. Regulérnost hodů zaručovala přítomnost školnice a vychovatelky. U třetího zatavení čekal děti nadstr.Zimmer, prapor.Škořupa a

nadpr.Skybík. Všichni jsou pracovníky dopravní policie ve Frýdku-Místku. Chlapci i děvčata před nimi obstáli ve znalostech dopravních značek. Přitažlivé bylo i další stanoviště na

Čupku. Otázky ze zdravovědy si pro děti připravil náčelník Horské služby v Beskydách ing.Radim Pavlova. Na pátém stanovišti zkoušela děti z přírodovědy a prvouky paní učitelka

Dolanská.
Následovala šestá kontrola – jak děti zdolají překážku v podobě nataženého lana mezi stromy. Výkony kontrolovala a zároveň je jistila proti pádu školnice – paní Veličková. Pro starší

děti byla připravena morseovka – číselná šifra. Děti nejdříve luštily zašifrované otázky a potom na ně odpovídaly. Vše připravila paní ředitelka Kořínková. Pan učitel Prokop

posuzoval znalosti žáků 3.-5.třídy při jejich práci s buzolou i v orientaci pomocí mapy. Start a cíl organizovaly učitelky Liberdová a Večeřová. Taková akce je jistě pro učitele

velice náročná. Ovšem pro děti je nesrovnatelně přitažlivější než suché memorování naučených faktů.

S velikým nadšením přijaly děti akci „Hasičské dopoledne“, které se uskutečnilo 1.11.2002. Nejdříve byla ve škole beseda se starostou hasičů panem Miroslavem Juřicou a panem

Františkem Michalcem. Pak děti odešly do sokolovny, kde pro ně další členové hasičského sboru připravili řadu závodů a soutěží. Děti se učily spojovat a rozpojovat hadice. Šplhaly,

zdolávaly připravenou překážkovou dráhu apod. Nakonec si mohli prohlédnout požární techniku i požární auto, což potěšil zejména chlapce.

Mateřská škola

Letos bylo do mateřské školy přijalo 23 dětí – deset chlapců a 13 holčiček. Čtyři děti jsou ve školce jen dopoledne. Ředitelkou je pní Alena Fajkusová, učitelkou paní Věra Petrová.

Když v březnu odešla po dlouhé nemocenské školnice Jaroslava Machů, nastoupila na její místo paní Radka Orihelová.

Výchovně vzdělávací program zaměřily učitelky na ekologii a vytváření vztahu dětí k přírodě a ke všemu živému. Děti s učily vnímat přírodu zrakem, hmatem, chutí , sluchem i čichem.

Infekční choroby se během roky nevyskytly, ovšem stále přibývá dětí trpících alergií. V sokolovně se podívaly děti na divadelní představení „O draku Bramboráku“. Na představení

„Šípková Růženka“ si zajeli do Divadla loutek v Ostravě.

Vánoční besídka nebyla tentokrát i pro rodiče. Mnoho dětí totiž před vánocemi onemocnělo. Proto se muselo od vystoupení upustit. A tak vánoce oslavili v mateřské škole jen s dětmi.

Zato Den matek jim vyšel. Děti předvedly maminkám pásmo scének, básní, her a písniček a předaly jim barevnou květinku z moduritu, kterou samy vyrobily.

O Dnu dětí soutěžily v areálu školky v různých sportovních disciplinách, řešily hádanky i dopravní situace a poznávaly dopravní značky.

Beskydské dětské sanatorium

Veliký dlouholetý sen ředitelky zdejšího léčebného ústavu paní Jarmily Vozákové se splnil. Krytý rehabilitační bazén se stal skutečností. Oficiálně byl otevřel 19.12. v 10.hodin. Je

veliký 5x10m a hluboký od 0,7 do 1,3 m. Pro veřejnost bude otevřen od 9-20 hodin. Protože je to především bazén rehabilitační, bude sloužit jako účinná vodoléčba těm, kterým to lékař

doporučí. Ostatní mají možnost si rehabilitaci v bazénu zaplatit. Mohou ho využít k rekreaci a uvolnění menší skupiny lidí.
Bazén je vybaven masážními tryskami i jinými doplňky, které zájemcům zpestří pobyt ve vodě. Vstup do bazénu i na rehabilitaci je bezbariérový díky finančnímu příspěvku „Olivovy

nadace“ z Říčan u Prahy.
Provoz sauny bude přizpůsoben provozu bazénu. Mimo léčebného provozu pro děti je možné si v Beskydském dětském sanatoriu zaplatit týdenní rekondiční pobyty. Stojí kolem tří tisíc

korun a je v nich zahrnuta plná pense, ubytování i léčebné procedury.

KDU-ČSL

Činnost zahájila plesem, který se odbýval v prostorách sokolovny. Na opravu střechy místního kostela přispěla strana částkou 20 000,–Kč. Členové se podíleli na organizaci oslav 425

let kostela. Ať už se jednalo o úklid, výzdobu nebo přípravu občerstvení pro muzikanty a ostatní účastníky slavnostní mše.

Na povodně přispívali jednotliví členové samostatně, ať už finančně nebo materiálně. Organizace pomohla uspořádat Základní škole Svátek matek. Pro žáky připravili pohoštění, pro

maminky zakoupily květiny. Zájezd na Hostýn uspořádali 16.července. V prosinci přispěli místní škole na balíčky pro děti k sv.Mikuláši.

Klub důchodců

Výbor se vysází vždy první pondělí v měsíci v 17.hodin v kanceláři Obecního úřadu a připravuje program tak, aby zaujal co nejvíce důchodců. Předsedou je ing.Jaromír Kula. Marie

Čupová se stará o zájezdy do divadla, finanční stránkou se zabývá Jarmila Halamová. Počet členů výboru doplňují Květa Neuwirtová, Emilie Němcová a Olga Slípková. Paní Čupové se letos

podařilo sjednat s ostravským divadlem předplatné na osm představení.

Jarní setkání důchodců obohatil zajímavou přednáškou MUDr.Zbyněk Luňáček. Plánovaná exkurse do dolu Michal se pro malý zájem neuskutečnila. Na hřišti při tradiční vaječině se sešlo

padesát lidí, kteří se spolu dohromady pěkně pobavili a zazpívali si při harmonice.

Společně se členy KDU-ČSL se zúčastnili zájezdu do Olomouce a na sv.Kopeček. autobus byl plně obsazen. Zato výlet na poustevny se pro malý zájem neuskutečnil. V srpnu si vyjeli na

Lysou a v říjnu na fojtství do Chlebovic, kde si prohlédli včelí skanzen a dobře se pobavili.

Hasiči

Zatímco v minulých létech začínala činnost místních hasičů v novém roce tradičním bálem, letos tomu bylo jinak. V neděli 13. ledna museli odjet s cisternou k požáru chaty do

Malenovic a za týden v noci jeli k požáru znovu. Hořela chata na Vyhlídce ve Frýdlantě n.O. Zásah byl značně náročný. Objekt byl v lese, hluboký sníh a prudký kopec znesnadňoval

tahání hadic. Řada hasičů se vrátila od ohně nad ránem a přesto již dopoledne chodili s pozvánkami na svůj tradiční bál . Konal se ve všech místnostech sokolovny, byl dobře připraven

a výsledek byl velmi dobrý. Hasičský bál bývá již tradičně velmi navštěvován. Polovinu přítomných tvoří hosté z okolních obcí.

Členové zásahové jednotky byli na jaře proškoleni. Zkouškami prošli i ti, kteří jsou oprávněni používat dýchací přístroje a samozřejmě řidiči zásahových vozidel. O velikonocích

držela jednotka v uniformě čestnou stráž v kostele u Božího hrobu. Výbor v únoru projednal a schválil příspěvek na opravu střechy místního kostela ve výši 5 000,–Kč. Rovněž pomohli

členové při opravě podlahy na faře.
Skupinu rozhodčích se zkouškami rozšířil Pavel Šigut, který se zúčastnil potřebného školení. Z místních hasičů má tuto zkoušku ještě pan Ploszek, František Michalec a Vavřín

Michalec.

V květnu se rozběhly první soutěže. Muži v družstvu A se zúčastnili 27 soutěží, v B družstvu 8.soutěží. Ženy bojovaly ve 20.soutěžích. Šestkrát obsadily první místo, muži pětkrát.

První sobotu v červenci byla na fotbalovém hřišti pohárová soutěž, které se zúčastnilo 30 družstev.

V srpnu byl uspořádán již 10.ročník soutěže netradičních družstev. Soutěžilo neuvěřitelných 28 týmů. Tato akce se stala v Metylovicích svátkem hasičů i jejich příznivců. V družstvu

nebyli jen hasiči, ale i ti, kteří si „hasičinu“ chtěli jenom vyzkoušet. Názvy družstev byly opravdu netradiční. Pro zajímavost namátkou vybírám: „Zdravotničtí pracovníci“, „Halati“,

„Buď fit“, „Vytáhni ho z Čupovic“, „Šiguti“, „Team dědy Michalce“, „Dříve narození“, „Ženy z E55“, „Utečenky z Kozlovic“, „Kiwakovy ovečky“. Diváci všechny zúčastněné bouřlivě

povzbuzovali . Zvítězilo družstvo Myslikovjanů z Ostravice, druhé místo obsadili „Šiguti“ a třetí „Halati“. V rámci soutěže byla sbírka na postižené povodněmi. Odesláno bylo

hasičskému sboru v Metlách 4 000,–Kč a obci Vrbno na Mělnicku rovněž 4 000,–Kč.

Na hřišti za školou postavili tradiční máj, který koncem měsíce také skáceli. Mimoto zorganizovali v květnu zájezd do vinného sklepa v Psohlávkách u Mikulova. Prohlédli si Zlín,

zastavili se u Mohyly míru u Slavkova a navštívili firmu Smékal v obci Čechy pod Kosířem. Zde totiž metylovští hasiči zakoupili v roce 1942 svou první motorovou stříkačku.
Kuriozitou společenských aktivit byla společná večeře s „Gasilki“. Na tuto akci je pozval sponzor a večeřeli tam s hasiči ze Slovinského Krška.

K lednovým výjezdům do Malenovic a Frýdlantu je třeba přidat i výjezd 19.září k požáru pily v Palkovicích, kde poprvé použili naši hasiči dýchací přístroje. Dne 28.září hasili požár

horské chaty Solárka na Ondřejníku. Všech našich hasičů, kteří zasahovali u zmíněných požárů, bylo 39. V obci čistí hasiči kanály, studně, čekárny. Na podzim sbírají železný šrot a

400 hodin odpracují při opravě a údržbě techniky. Každoročně osvětlovaný vánoční strom u hasičské zbrojnice přispívá k atmosféře vánoc.

Kultura

Zdá se, že u nás začíná žít kultura svým vlastním životem. Jistě, i dříve se jezdívalo do divadla v Ostravě. Ale že by se na ní podíleli místní občané, to nepamatuji již hodně

dlouho. Když jsem byla mladá, hráli lidé divadlo nebo pod vedením pana Františka Tajchmana pořádali veřejná pěvecká vystoupení. Místní ochotníci zde dokonce nacvičili a sehráli

Bloudkovu operu „V studni“. Ale už se začíná „blýskat na časy“.

Možná první nesmělou vlaštovkou byly právě Večery poezie, které pokračovaly i letos. V lednu se posluchači zaposlouchali do veršů Erbenovy Kytice. Velice působivá a zároveň vkusná

byla výzdoba, kterou vytvořila paní učitelka Věra Petrová. V pátek 15.března zazněly verše Jaroslava Seiferta a Vítězslava Hálka. Potom byl dán prostor veršům, které byly věnovány

maminkám, babičkám i ženám vůbec. Příjemnou atmosféru večera umocnila pěkná hudba, jarní výzdoba i vůně domácích koláčků.

Na popud paní Věry Petrové se začalo s nácvikem Moravské besedy. Získat pro tenčení ženy nebyl problém. Horší to bylo s tanečníky. Na výzvu v obecním rozhlase, kabelové televizi nebo

ve Zpravodaji se nikdo nepřihlásil. A tak se začalo agitovat přímo mezi občany. Dalším tvrdým oříškem bylo, jak získat nahrávku Moravské besedy. Ale i to se podařilo. Hudbu k Besedě

nahrála dechová kapela „Moravanka“ a místní skupině poslala kazetu s nahrávkou paní Ivana Slabáková. Zkoušet se začalo v březnu v sále místní sokolovny. Když se tančící páry

dověděly, že se plánuje vystoupení před veřejností v krojích, někteří to vzdali. A tak opět následovalo obcházení vesnice a přesvědčování. Všechno dobře dopadlo. Nyní tančí osm

stabilních párů, které pravidelně nacvičují každé pondělí. Poprvé se soubor představil veřejnosti o letošní metylovské pouti.

Členům souboru není cizí ani humor a smysl pro trochu recese. Rozhodli se obnovit jednu starobylou tradici. Kdo si všiml 30.dubna záře na Čupku a šel věc blíže prozkoumat, uviděl

oheň živený vrbovým proutím. V kotli míchalo 16 osob divného vzezření něco podezřelého . Na zvídavé dotazy přicházejících odpovídaly, že „u Velíšků pod Lysou /tam se totiž 1.května

již několik let slétají čarodějnice z celého kraje/ je plno a tak si svůj sabat udělali zde“.
Večer se vydařil a zdá se, že jeho strůjci budou v obnovené tradici pokračovat.

Sport

Sport v obci zastřešuje Tělocvičná jednota Sokol Metylovice a Tělovýchovná jednota Sokol Metylovice. Na 24.11. připadlo 90 let od založení Tělocvičné jednoty Sokol Metylovice. K této

příležitosti byl vytištěn dvoulist, na kterém jsou heslovitě zaznamenány důležité události z let 1912 – 1946 a zmínka o založení Tělovýchovné jednoty Sokol, která vznikla v období

úsilí o sjednocení tělovýchovy po 2.světové válce. Dále je zde zpráva o novodobé historii Tělocvičné jednoty, fotografie původní tělocvičny a snímky současných družstev jednoty. Z

tiskoviny vypisuji údaje o obnovené Tělocvičné jednotě:

„Dne 6.12.1998 založili ing.Lukáš Karlický, Jiří Liberda a ing.arch.Aleš Bílek /nynější starosta, místostarosta a jednatel jednoty/ Tělocvičnou jednotu Sokol Metylovice. Důvody byly

prozaické: urovnání majetkoprávních vztahů a oprava střechy tělocvičny. Jednota přijala stanovy České obce sokolské, 29.1.1999 byla zaregistrována. Vznik nového subjektu uspíšil

ukončení soudního řízení. V neskutečně krátkém čase se podařil zajistit finanční prostředky, 21.9.1999 se podepsala smlouva o sdružení na 450 000,–Kč a přistoupilo se k opravě

sokolovny.
Podíly na opravě 218 000 obec Metylovice a sponzoři
200 000 Česká obec sokolská Praha, peníze poslali ihned a umožnili zaplatit zálohu
68 000 Tělocvičná jednota Sokol Metylovice, z toho 11 000,–darů od občanů a spolků, 40 000,–půjčka
Doplatek 27 000 Moravskoslezská župa
Za úspěch a rychlost celé akce je nutno poděkovat ing.Vojtěchu Adámkovi, starostovi Moravskoslezské župy, za osobní nasazení při jednání v Praze, ing.Pavlu Spustovi, starostovi obce

Metylovice, za vstřícné jednání a pochopení ze strany obce a členům Tělocvičné a Tělovýchovné jednoty za pomoc.
Na žádost jednoty byla sokolovna 29.5.2000 převedena na Tělocvičnou jednotu Sokol Metylovice a k úplnému urovnání majetkoprávních vztahů chybí vykoupit ještě několik parcel v areálu

sokolovny.
Jednota začala vyvíjet sportovní činnost. Byl založen oddíl florbalu, stolního tenisu a všestrannosti. K společenskému dění přispěla uspořádáním několika přednášek. K 1.1.2002 měla

jednota 83 členů, z toho 53 členů do 18.let.

Oddíl florbalu

/předseda ing.Lukáš Karlický, zástupce Václav Karlický/
Oddíl florbalu byl založen v roce 1999. Vznikl spontánně z přípravky tenisu, fyzické přípravy tenisu a díky několikaleté tradici hokejbalu, který se v tělocvičně hrával v různých

seskupeních, rychle získal oblibu a zlákal do tělocvičny množství dětí, z nichž se 33 registrovalo. Oddíl koupil florbalové branky se sponzorskou podporou Sport clubu. Nakoupil malé

a velké hokejky, florbalové míče, brankářské výzbroje a nakonec i jednoduché rozlišovací dresy. Během celé existence oddílu se v něm vystřídala spousta chlapců i dívek z Metylovic,

Lhotky, Frýdlantu, Pržna, Kunčiček u Bašky a Nové Dědiny, kteří to brali jako zábavu nebo doplňkový sport. Mezi nimi se ale formovala skupina, kterou začala zajímat i soutěžní

činnost.
V roce 2000 se dvě družstva účastnila různých turnajů, kde sbírala poslední a předposlední místa, ale v několika utkáních ukázala, že má na víc.
V roce 2001 bylo přihlášeno družstvo mladších dorostenců do mezižupní soutěže, kde zaskočilo mnohé favority a z 12 družstev z Moravskoslezské, Těšínské a Valašské župy skončila na

2.místě, těsným rozdílem skóre za vítězem. Zvlášť pozoruhodného výkonu dosáhli brankář Lukáš Kluska, který získal titul nejlepšího brankáře soutěže a Lukáš Pečinka, kapitán a

nejlepší střelec našeho družstva.
V roce 2002 družstvo mladších dorostenců potvrdilo svoji kvalitu a obhájilo 2.místo. Lukáš Kluska opět získal titul nejlepšího brankáře a je potřeba pochválit výkon kapitána Tomáše

němce. Zisk druhého místa je ještě cennější, protože rostoucí prestiž turnaje přilákala do soutěže i hráče hrající vysoké soutěže pořádané florbalovým svazem.
Pokusně nastoupili do soutěže i žáci. Ti si počínali udatně až do příchodu jara a zahájení soutěží v kopané. Soutěž pro nedostatek hráčů nedokončili.
Nutno vzpomenout, že naši hráči také slaví úspěchy na školních turnajích a středoškolských hrách. Dnes má oddíl přes 40 členů a je schopen postavit družstva ve čtyřech kategoriích.

Potýká se ale s velkou migrací členů, velikostí tělocvičny a nedostatkem dospělých cvičitelů.

Oddíl stolního

/předseda ing.arch.Aleš Bílek, jednatel MUDr.Otakar Záškodný/
Oddíl stolního tenisu byl založen v září 2000. Oddíl měl při založení celkem osm členů. Po dohodě s obecním úřadem byla zřízena herna v kinosále sokolovny. Byla instalována svítidla,

hrací prostor byl rozšířen demontováním stupně a řady sedadel kinosálu. Byly zakoupeny 4 stoly a síťky. TJ Ferum Frýdlant bezplatně převedl 15 ks ohrádek.
Oddíl se ihned po založení přihlásil do okresní dlouhodobé soutěže, tehdy III.třídy. V soutěži se v sezóně 2000/2001 naše družstvo umístilo mezi deseti na 8.místě. Od září 2001

začali trénovat žáci, a to pod vedením Tomáše Šiguta.
V soutěžním roce 2001/2002 byla III.třída okresu zrušena a jednotlivá družstva byla rozdělena a sloučena do soutěže II.třídy. V této soutěži oddíl přihlásil 2 družstva, a mezi 12

družstvy ve skupině se umístilo celkově na 4.místě družstvo „A“ a družstvo „B“ na 10.místě.
Ve 3.ročníku činnosti oddílu se rozšířila členská základna na 26 členů a to 15 dospělých a 11 žáků. Stávající herna v kinosále byla již pro potřeby tréninku těsná, a proto byly

zařazeny tréninkové hodiny taktéž v tělocvičně. Družstvo „A“ bylo přihlášeno do I.třídy okresní soutěže, družstvo „B“ do II.třídy a nově byli přihlášeni žáci od okresního přeboru

starších žáků.
Od začátku činnosti oddílu byl každoročně pořádán velikonoční a vánoční turnaj jednotlivců v kategorii žáků a dospělých. Na organizace se podílela většina členů oddílu, finančně

vypomohli místní sponzoři. Od počátku činnosti k dnešními dni byly pořádány celkem 4 turnaje. V roce 2002 byl poprvé pořádán velikonoční turnaj dvoučlenných družstev.
Věhlas tohoto turnaje v rámci okresu dosvědčuje skvělá účast, celkem 48 hráčů. V tvrdé konkurenci hráčů vyšších soutěží na tomto turnaji uspěli naši borci Tomáš Šigut a Jiří Liberda

umístěním na 2.místě. V tomto období bylo rovněž odehráno celkem pět přátelských utkání.

Oddíl všestrannosti

Oddíl všestrannosti není formován do pevných norem. Jedná se o volné seskupení dětí a rodičů, kteří se občasně scházejí a provozují podle chuti hry a cvičení. Oddíl je veden Hankou a

Jiřím Baránkovými a má 19 členů, z toho 14 dětí.
Od r.1999 jsou v Metylovicích dva právní subjekty. Tělocvičná a Tělovýchovná jednota Sokol Metylovic. Tělocvičná jednota je organizační jednotkou České obce sokolské a svá závodní

družstva má přihlášena v soutěžích ČOS i v soutěžích pořádaných sportovními svazy v rámci ČSTV, Tělovýchovná jednota je samostatné občanské sdružení se sportovním zaměřením s

družstvy přihlášenými v soutěžích pořádaných sportovními svazy v rámci ČSTV. Členské základny obou jsou promíchány a obě jednoty spolupracují a koordinují své záměry. Toto uspořádání

má své výhody i nevýhody a není vyloučeno spojení těchto subjektů v jeden celek.

Na závěr slovo starosty: „Ať křivdy a nespravedlnosti minulých let, které žádný soud spravedlivě nerozsoudí, jsou prominuty a zapomenuty, a naše sportovní a společenské úsilí nás

vzájemně spojuje.“

Z činnosti tělovýchovné jednoty:

Volejbal
– krajské soutěže: Muži hrají ve skupině „A“ již sedmý rok. Po podzimní části ročníku 02/03 jsou zatím na 4.místě.
Junioři hrají v krajské soutěži již desátý rok. Po podzimní části ročníku 02/03 v osmi utkáních ze dvanácti zvítězili, čtyřikrát byli poraženi.
– okresní soutěž: Minižáci letos trošku zklamali. Neúplnou účastí na tréninku a hlavně na mistrovských utkáních. Skončili až na 2.místě ze sedmi. Doposud byli přeborníky

okresu.
Žáci vyhráli všech dvanáct mistrovských utkání. Při účasti čtyř družstev skončili bez porážky s jedním prohraným setem na 1.místě a stali se přeborníky okresu.
Minižákyně obsadily 6.místo při rekordním počtu třinácti družstev.
Juniorky – družstvo muselo být zrušeno.

Dne 16.června byl uspořádán již 11.ročník volejbalového dortového turnaje mládež v kategorii juniorů.Účast družstev byla menší než v minulých ročnících. Zásluhou hráčů byl však k

vidění velmi kvalitní volejbal. Celkovým vítězem turnaje se stalo družstvo Danzas – junioři z Ostravy. Druhé místo získali kadeti z Danzasu Ostrava. Na třetím místě se umístili

junioři z TJ Pražmo-Raškovice.

V neděli 25.srpna byl sehrán na volejbalových kurtech v Metylovicích 28.ročník Memoriálu Miloše Čupy a Mirka Bílka ve volejbale mužů. Přijelo 10 družstev z celého Moravskoslezského

kraje. Hrálo se 24 utkání ve dvou skupinách. První dvě mužstva z každé skupiny postoupila do finále, kde se hrálo systémem první z jedné skupiny s druhým z druhé skupiny. Vítězové se

utkali ve finále. Na prvním místě se umístil Sokol Palkovice, na druhém místě junioři z Danzas Ostrava. Třetí místo obsadili RUMUNI z Havířova a 4.místo Sokol Metylovice. První tři

místa byla odměněna věcnými cenami. Všechna družstva obdržela veliký kulatý koláč – „lopaťák“.

Již osmý rok se volejbalistům daří za významné podpory sponzorů umožnit vybraným hráčům pobyt na prázdninovém kempu pro nejlepší. Letos to byli tři žáci a jedna žákyně.
Po několikaletém úsilí se podařilo dobudovat třetí větší hřiště, které bude sloužit jako celoroční tenisový kurt. Přičinili se o to všichni členové oddílu. Odborné práce provedli

Petr Němec a Petr Kožuch.

Cvičení dětí

Již druhým rokem se také scházejí v místní tělocvičně každý čtvrtek děti od 5-12 let. Pod vedením Věry Kopčákové a Martiny Kubalové cvičí s hudbou i na nářadí, hrají míčové hry.

Vedoucí se snaží motivovat děti k pohybu. Však je to také baví. Díky svým cvičitelkám objevily radost z pohybu.

Ještě ke sčítání lidí

V letošním roce uveřejnil Český statistický úřad další podrobnosti ze sčítání v loňském roce.
Počet obyvatel v České republice byl k 1.3.2001 10 230 060
Počet domů 1 969 568
Počet bytů 4 012 997
Sčítací formuláře odmítlo vyplnit 428 občanů

Česká republika stárne. Podle prognóz bude za třicet let každému třetímu obyvateli šedesát let. Díky lepší zdravotní péči se prodlužuje věk, na druhou stranu se rodí stále méně dětí.

Na 117 občanů starších 60.let připadne jen 100 dětí do 15.let.
Podle zveřejněných výsledků je v celkové populaci jen 46,6% pracujících. V zemi žije
1,88 milionů lidí starších 60.let, což je skoro každý pátý Čech. Celkově je to 18,4%, u mužů 15% a u žen 21%.
Významně poklesla úroveň porodnosti, roste věk matek i lidí vstupujících do manželství. Máme jen 1,1 narozených dětí na matku. Pro zachování populace jsou nutné 2 děti. Roste

individualit, projevuje se tendence starat se víc o sebe než o děti či důchodce.
Zvyšuje se délka života, nyní je 78 let u žen, 71 let u mužů. V republice je o 266 000 žen více než mužů.

Lidé dosahují v průměru vyššího vzdělání. I když jsou nyní Češi vzdělanější, vysokoškolského vzdělání dosahuje pouze 9,9%, což je méně než ve světě.
Mladí lidé nepospíchají se zakládáním rodiny, často žijí v jednočlenných domácnostech.
V republice je 3,8 milionů svobodných lidí a 4,7 milionů oddaných. Poprvé se ve skupině mladých žen od dvaceti do čtyřiadvaceti otočil poměr svobodná – vdaná. Zatímco dříve zůstávalo

v kategorii svobodných je 35% žen, dnes je jich už téměř 80%. Průměrný věk nevěst je nyní 27 let, ženichů 29 let. Polovina dětí se rodí do devítí měsíců po svatbě, 20% dětí je

nemanželských.

Přestože islámské náboženství nepatří v České republice mezi státem uznané oficiální církve, při sčítání se k němu přihlásilo 3699 lidí. Ještě více příznivců má mezi

neregistrovanými náboženstvími buddhismus. Ten podle statistiků vyznává 6817 obyvatel. Federace židovských obcí má pouze 1515 členů.

V celkových součtech tvoří muži v církvích 48,7%, ženy 51,3%. Výraznou převahu nad muži mají ženy v Církvi Československé husitské. Hlásí se k ní 100 000lidí, žen je 61 000 a mužů 37

000.

Pouze necelých 12 000 lidí uvedlo do statistických údajů romskou národnost. Ale jako svůj mateřský jazyk napsalo romštinu přes 23 000 občanů. Statistiky zaskočilo, že někteří lidé

uváděli dva mateřské jazyky. Zatímco s uváděním dvou národností počítali, se dvěma mateřskými jazyky ne. Proto tyto údaje museli komisaři dopočítávat ručně. Dvě národnosti uvedlo 13

000 obyvatel, ke dvěma mateřským jazykům se přihlásilo více než 50 000 osob. Češtinu a slovenštinu uvedlo 14 000, češtinu a romštinu 13 000, česko-německou kombinaci 11 000.

Přes pokles počtu obyvatel přibylo bytů, hlavně v rodinných domcích. Ubývá domácností, kde v jednom bytě žijí rodiče s dospělými dětmi. Zvýšila se výměr obytné plochy na jednu osobu,

klesl počet bytů bez vodovodu, koupelky nebo splachovacího záchodu v bytě.
Ale pořád je ještě 145 000 obydlených bytů bez koupelny a téměř 60 000 bytů nemá zavedený vodovod. Na 45 000 Čechů žije trvale v provizorních příbytcích, 222 občanů bydlí v

maringotkách.

Výrazně stoupl počet neobydlených bytů. V republice je jich dlouhodobě neobsazených půl milionu. Přesto se statistici domnívají, že ne všichni obyvatelé psali pravdu a že je tudíž

neobydlených bytů ještě mnohem více.

Náš Moravskoslezský kraj je ze všech nejlidnatější a rodí se v něm nejvíce dětí. Podle sčítání lidu zde žije také nejvíce přívrženců Svědků Jehovových. Ke katolické církvi se tu

přihlásilo přes půl milionů lidí, na mši chodí pravidelně 70 000 z nich.
V kraji žije 1 250 000 lidí, region výrazně vede v počtu dětí do 14.let. Má také nejpestřejší národností složení .Moravanů je 30 000, za Slezany se označilo 10 000 lidí. Přes 40 000

uvedlo národnost slovenskou, pár tisíc polskou. Více než 4 000 se hlásí k německým kořenům. Jen necelé dva tisíce uvedly národnost romskou. Ostatní uvedli českou národnost.

Nejlidnatější města v kraji:
Ostrava 319 293 obyvatel na 3.místě v republice
Havířov 87 273 na 11.místě
Karviná 65 041 na 15.místě
Opava 61 771 na 16.místě
Frýdek-Místek 61 736 na 17.místě
Třinec 31 021 na 28.místě
Orlová 35 021 na 33.místě
Nový Jičín 27 126 na 44.místě
Český Těšín 26 573 na 47.místě
Krnov 25 933 na 48.místě

Volby

Letos jsme si voleb opravdu užili, neboť jsme volili Parlament, Senát i obecní zastupitelstvo.
V pátek 14.6. od 14.00 – 22.00 hod. a v sobotu 15.6. od 8.00 – 14.00 hod. byly volby do Poslanecké sněmovny.
Ve volební komisi byli Marie Sumarová předsedkyně
Klára Horváthová místopředsedkyně, delegovaná za KSČM z Frýdlantu n.O.
František Michalec delegován za KDU-ČSL
Jaromír Uhlář delegován za KDU-ČSL
Václav Volný delegován za ČSSD
Jarmila Boháčová
Hana Sumarová
Růžena Vrbová
Ing.Magda Čupová zapisovatelka

Účast voličů ve volbách byla 70%. Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byly následující:
1.místo ČSSD 289 hlasů
2.místo KSČM 166 hlasů
3.místo Koalice KDU-ČSL, US-DEU 155 hlasů
4.místo ODS 108 hlasů
5.místo Sdružení nezávisl. 33 hlasy
6.-7. Republikání M.Sládka 10 hlasů
Strana zelených 10 hlasů
8. Naděje 8 hlasů
9.-11. Strana zdrav.rozumu 7 hlasů
Strana venkova 7 hlasů
Strana za živ.jistoty 7 hlasů
12. Volba pro budoucnost 6 hlasů
13.-15. ODA 5 hlasů
Akce za zrušení senátu 5 hlasů
Pravý blok 5 hlasů
16.-17. Česká strana národně sociální 4 hlasy
Moravská demokratická strana 4 hlasy
18. Republikáni 3 hlasy

Je zvláštní, že KSČM získala tolik hlasů a umístila se na 2.místě. Je to poprvé od roku 1990. Přitom místní komunisté nedokázali ani obsadit z místních zdrojů místo ve volební

komisi. O činnosti místní organizace KSČM ani o jejich případných členech, pokud nějací jsou, mi není nic známo.

Výsledky hlasování do Poslanecké sněmovny ve Frýdku –Místku jsou:
1. ČSSD 35,76%
2. ODS 18,92%
3. KSČM 17,92%
4. Koalice KDU-ČSL, US-DEU 14,84%
5. Sdružení nezávislých 3,66%
6. Strana zelených 2,11%

Počet hlasů pro ostatní strany pod 1%, u strany Česká pravice až na 0,02%.

ČSSD zvítězila v 71 obcích okresu
ODS zvítězila v 1 obci /Hukvaldy/
KSČM zvítězila ve 2 obcích /Bílá, Pstruží/
Koalice zvítězila ve 3 obcích /Bukovec, Dolní Lomná, Bocanovice/

Do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byli v našem okrese zvoleni:
Petr Rataj ČSSD
Martin Říman ODS
Karel Sehoř ODS
Svatomír Recman KSČM
Volby do Senátu

První kolo proběhlo 25.10. a 26.10. Účast byla mizivá. Z 1223 osob zapsaných do seznamu voličů přišlo k volbám pouze 310 lidí. Řada občanů tím dala najevo, že považuje Senát za

zbytečný.

Výsledky 1.kola voleb:
1. Pavol Lukna KDU-ČSL 92 hlasy
2. Věra Vašínková ČSSD 79 hlasů
3. František Kopecký ODS 68 hlasů
4. Ivan Vrba KSČM 45 hlasů
5. Zdeněk Stolař ODA 9 hlasů
6. Hans Postl nezávislý 8 hlasů
7. Lev Mojžíšek nezávislý 5 hlasů
8. Dagmar Lehnerová nezávislá 3 hlasy

Protože nebyl v prvním kole nikdo zvolen, následovalo 1.11. a 2.11. druhé kolo senátních voleb, v němž se utkali kandidát z ODS a KSČM.
1. František Kopecký ODS 247 hlasů
2. Ivan Vrba KSČM 153 hlasy

Zároveň s druhým kolem senátních voleb proběhly i volby do obecního zastupitelstva.
Za KDU-ČSL kandidovalo 15 občanů, za Sdružení nezávislých rovněž 15 občanů.
Mimoto ještě kandidovali jako nezávislí kandidáti 3 občané. Protože zastupitelstvo je 15ti členné, bylo z čeho vybírat.
Z celkového počtu 1223 voličů s voleb do obecního zastupitelstva zúčastnilo 678 voličů.

Výsledky voleb do zastupitelstva obce:
1. Věra Petrová 52 let 4.na hlas.lístku 445 hlasů KDU-ČSL
2. Dagmar Jurečková 46 let 1. 413 KDU-ČSL
3. Kamil Vyvial 27 let 13. 396 KDU-ČSL
4. Bedřich Halata 48 let 2. 391 KDU-ČSL
5. Jiří Ryška 31 let 6. 354 KDU-ČSL
6. Pavel Šigut 42 let 3. 326 KDU-ČSL
7. František Slanina 44 let 7. 251 KDU-ČSL
8. Edvard Bednárek 60 let 8. 267 KDU-ČSL

1. Milan Tomášek 47 let 5. 333 Sdr.nezávis.
2. Vojtěch Halata 49 let 1. 325 Sdr.nezávis.
3. Zbyněk Drastich 35 let 14. 310 Sdr.nezávis.
4. Petr Kožuch 48 let 2. 301 Sdr.nezávis.
5. Lukáš Halata 22 let 3. 217 Sdr.nezávis.
6. Leona Pavlásková 20 let 4. 129 Sdr.nezávis.

Dne 15.11.2002 byla ustavující schůze zastupitelstva, na které bylo třeba zvolit starostu obce. Začala v 18.hod. v nabitém sále sokolovny. Schůzi zahájil dosavadní starost ing.Pavel

Spusta. Předsedkyně volební komise paní Marie Sumarová přečetla zprávu o volbách a zvoleným členům zastupitelstva předala osvědčení o zvolení. Noví členové složili slib do rukou paní

Marie Herotové, která byla nejstarší z přítomných zastupitelů a tudíž přesedala schůzi do zvolení nového starosty /pan Bednárek nebyl přítomný/.

Starostkou byla zvolena paní Věra Petrová 12 hlasy
Místostarostou byl zvolen pan Petr Kožuch 9 hlasy

Do rady byli navrženi a schváleni: Kamil Vyvial 12.hlasy
Lukáš Halata 12.hlasy
Frant.Slanina 10.hlasy

Po veřejné schůzi 15.11. podala paní Jurečková Dagmar předsedovi KDU-ČSL a 19.11. na prvním zasedání zastupitelstva starostce obce svou rezignaci. Protestovala tím proti skutečnosti,

že starostka a někteří další zastupitelé, kteří kandidovali za KDU-ČSL podpořili při hlasování kandidáta ze Sdružení nezávislých a tím, podle jejího názoru, znevážili výsledek voleb.

Do zastupitelstva pak postoupil 1.náhradník za KDU-ČSL pan Adam Kopřiva, 28 let.

Práce v komisích byla rozdělena takto:
Finanční komise Lukáš Halata
Vojtěch Halata
Milan Tomášek
Revizní komise František Slanina
Zbyněk Drastich
Marie Herotová
Život.prostředí Edvard Bednárek
Jiří Ryška
Pavel Šigut
Kulturní komise Marie Herotová
Kamil Vyvial
Leona Pavlásková
Stavební komise Petr Kožuch
Adam Kopřiva

Matrika

V obci se narodilo 11 dětí, pět chlapců a šest děvčátek. Zatímco v únoru, březnu, srpnu a v listopadu se narodilo vždy jen jedno dítě, v dubnu a v květnu to byly dvě děti a v říjnu

dokonce tři. Zato v lednu, červnu, červenci, září a prosinci se nenarodil nikdo.
Dva chlapci dostali jméno Tomáš, jeden je Daniel, Filip a Matěj.
Děvčátka se jmenují Adéla, Kateřina, Tereza, Michaela, Marie a Alena.
Pět dětí se narodilo jako 1.dítě rodiny.
Pět dětí se narodilo jako 2.dítě rodiny
Jedno dítě se narodilo jako 3.dítě rodiny.

Zemřelo 14 občanů, 7 žen a 7 mužů.
Nejstarší zemřelý muž měl 92 let, nejmladší 15 let.
Nejstarší zemřelá žena měla 83 let, nejmladší 50 let.
Průměrný věk zemřelých byl 65 let.

Sňatek uzavřely 4 páry. Ve třech párech byli oba snoubenci svobodní, v jednom páru byla nevěsta rozvedená, ženich svobodný.
Průměrný věk ženichů byl 30 let. Nejmladší muž měl 26 let, nejstarší 32 let.
Průměrný věk nevěsty byl 27 let. Nejmladší žena měla 24 let, nejstarší 35 let.
Je vidět, že i u nás se zvýšil průměrný věk snoubenců proti minulým létům.
Jedna svatba byla v kostele, tři byly uzavřeny na městských úřadech.

Rozvedly se 4 páry. Dva z nich byly bezdětné a rozvedly se po 8. letech manželství.
Jeden pár měl dvě děti a rozvedl se po 13.letech manželství.
Jeden pár měl jedno dítě a rozvedl se po 14.letech manželství

Do obce se přistěhovalo 46 občanů, většinou ze sousedních obcí a okresů. Pouze jeden muž se přistěhoval z Prahy. Odstěhovalo se 21 občanů. Jedna žena se odstěhovala do Karlových

Varů, dvě ženy a jeden muž se odstěhovali do Sloupu v Čechách. Ti ostatní do okolních obcí a okresů. Počet osob v obci k 31.12.2002 byl 1525 osob.

Počasí

Leden
I.dekáda -průměrná teplota ráno -9,6°C -nejnižší -24°C
-nejvyšší -2°C
odpol. -4,3°C -nejnižší -22°C
-nejvyšší 0°C
Jasno 3 dny
Oblačno 1 den
Zataženo 4 dny
Mlhavo 2 dny
Začátkem měsíce sněhová kalamita v Česku, Německu, Polsku
2.1. sněhová vichřice

II.dekáda – průměrná teplota ráno -6,7°C -nejnižší -13°C
-nejvyšší +1°C
odpol. -1,2°C -nejnižší -4°C
-nejvyšší +5°C
Jasno 4 dny
Oblačno 1 den
Zataženo 5 dnů

III.dekáda -průměrná teplota ráno +5,9°C -nejnižší +2°C
-nejvyšší +8°C
odpol. +9,5°C -nejnižší +4°C
-nejvyšší +13°C
Jasno 3 dny
Oblačno 2 dny
Zataženo 6 dnů
27.1. déšť s velikým větrem, v Čechách vichřice až orkán, povodně v důsledku tání
V důsledku vysokých teplot v poslední dekádě roztálo veliké množství sněhu, poslední zbytky roztály 27.ledna.

Únor
I.dekáda -průměrná teplota ráno +3,8°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +10°C
odpol. +10,4°C -nejnižší +5°C
-nejvyšší +15°C
Jasno 5 dnů
Oblačno 2 dny
Zataženo 3 dny
Padaly kroupy
9. a 10.2. byl velice silný vítr

II.dekáda -průměrná teplota ráno 0°C -nejnižší -6°C
-nejvyšší +10°C
odpol. +5,8°C -nejnižší -2°C
-nejvyšší +10°C
Jasno 3 dny
Oblačno 2 dny
Zataženo 5 dnů
Velký vítr 12., 13., 15., 16., 17.
Bouřka, kroupy 19.
Sněhová bouře 20.
Na Ostravsku a v Čechách vichřice

III.dekáda -průměrná teplota ráno +2,8°C -nejnižší -6°C
-nejvyšší +10°C
odpol. +7°C -nejnižší +4°C
-nejvyšší +10°C
Jasno –
Oblačno 2
Zataženo 8
27.2.přiletěli špačci

Březen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +3,2°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +10°C
Odpol. +12,2°C -nejnižší +7°C
-nejvyšší +18°C
Jasno 3 dny
Oblačno 5 dnů
Zataženo 2 dny
Velký vítr 7., 8.
Na horách vichřice

II.dekáda -průměrná teplota ráno +4,8°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +10°C
odpol. +13,6°C -nejnižší +7°C
-nejvyšší +18°C
Jasno 6 dnů
Oblačno –
Zataženo 4 dny

III.dekáda -průměrná teplota ráno +1,3°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +6°C
odpol. +7,8°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +6°C
Jasno 3 dny
Oblačno 2 dny
Zataženo 6 dnů
Silné sněžení 13., 14.

Duben
I.dekáda -průměrná teplota ráno -1,5°C -nejnižší -4°C
-nejvyšší 0°C
odpol. +10,7°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +19°C
Jasno 5 dnů
Oblačno 2 dny
Zataženo 3 dny
Silné sněžení 6.4.

II.dekáda -průměrná teplota ráno +7°C -nejnižší +2°C
-nejvyšší +10°C
odpol. +16,7°C -nejnižší +12°C
-nejvyšší +20°C
Jasno 4 dny
Oblačno 2 dny
Zataženo 4 dny

III.dekáda -průměrná teplota ráno +10,1°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +14°C
odpol. +17,7°C -nejnižší +13°C
-nejvyšší +21°C
Jasno 3 dny
Oblačno 2 dny
Zataženo 5 dnů
21.4. rozkvétají stromy

Květen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +14,1°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +20°C
odpol. +25,3°C -nejnižší +23°C
-nejvyšší +30°C
Jasno 7 dnů
Oblačno 3 dny
6.a 7.bouřky

II.dekáda -průměrná teplota ráno +10°C -nejnižší +8°C
-nejvyšší +16°C
odpol. +21,9°C -nejnižší +18°C
-nejvyšší +26°C
Jasno 3 dny
Oblačno 6 dnů
Zataženo 1 den

III.dekáda -průměrná teplota ráno +16°C -nejnižší +12°C
-nejvyšší +18°C
odpol. +20,6°C -nejnižší +17°C
-nejvyšší +26°C
Jasno –
Oblačno 7 dnů
Zataženo 4 dny
V poslední dekádě dozrály první zahradní jahody.

Červen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +13,7°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +16°C
odpol. +19,2°C -nejnižší +13°C
-nejvyšší +27°C
Jasno 2 dny
Oblačno 3 dny
Zataženo 5 dnů

II.dekáda -průměrná teplota ráno +17°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +29°C
odpol. +26,4°C -nejnižší +20°C
-nejvyšší +32°C
Jasno 4 dny
Oblačno 5 dnů
Zataženo 1 den
V první polovině května rozkvetly lípy a zahradní růže

III.dekáda -průměrná teplota ráno +16,5°C -nejnižší +10°C
-nejvyšší +22°C
odpol. +24,2°C -nejnižší +17°C
-nejvyšší +32°C
Jasno 2 dny
Oblačno 6 dnů
Zataženo 2 dny

Červenec
I.dekáda -průměrná teplota ráno +19,1°C -nejnižší +15°C
-nejvyšší +25°C
odpol. +23,6°C -nejnižší +20°C
-nejvyšší +33°C
Jasno 2 dny
Oblačno 6 dnů
Zataženo 2 dny
2.7. veliký vítr, bouřka

II.dekáda -průměrná teplota ráno +18,9°C -nejnižší +16°C
-nejvyšší +24°C
odpol. +24,2°C -nejnižší +19°C
-nejvyšší +28°C
Jasno –
Oblačno 6 dnů
Zataženo 4 dny
13. a 14. veliké bouřky

III.dekáda -průměrná teplota ráno +16,3°C -nejnižší +11°C
-nejvyšší +20°C
odpol. +25°C -nejnižší +20°C
-nejvyšší +30°C
Jasno 4 dny
Oblačno 6 dnů
Zataženo 1 den
28., 30., 31. bouřka

Srpen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +18,2°C -nejnižší +15°C
-nejvyšší +20°C
odpol. +24,2°C -nejnižší +20°C
-nejvyšší +28°C
Jasno 2 dny
Oblačno 5 dnů
Zataženo 3 dny
1.,2., 9. bouřka

II.dekáda -průměrná teplota ráno +17,2°C -nejnižší +14°C
-nejvyšší +20°C
odpol. +23,1°C -nejnižší +16°C
-nejvyšší +30°C
Jasno 4 dny
Oblačno –
Zataženo 6 dnů

III.dekáda -průměrná teplota ráno +14,6°C -nejnižší +13°C
-nejvyšší +19°C
odpol. +28,6°C -nejnižší +22°C
-nejvyšší +30°C
Jasno 9 dnů
Oblačno 2 dny
Zataženo –
24.a 26.bouřka

Září
I.dekáda -průměrná teplota ráno +15,1°C -nejnižší +13°C
-nejvyšší +16°C
odpol. +22,9°C -nejnižší +23°C
-nejvyšší +27°C
Jasno 5 dnů
Oblačno 4 dny
Zataženo 1 den
6.9. bouřka

II.dekáda -průměrná teplota ráno +10,8°C -nejnižší +7°C
-nejvyšší +13°C
odpol. +17°C -nejnižší +14°C
-nejvyšší +22°C
Jasno 3 dny
Oblačno 5 dnů
Zataženo 2 dny

III.dekáda -průměrná teplota ráno +6,7°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +11°C
odpol. +13°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +18°C
Jasno 2 dny
Oblačno 1 den
Zataženo 7 dnů

Říjen
I.dekáda -průměrná teplota ráno +6,1°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +12°C
odpol. +16,3°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +20°C
Jasno 1 den
Oblačno 5 dnů
Zataženo 4 dny

II.dekáda -průměrná teplota ráno +6,2°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +14°C
Odpol. +10°C -nejnižší +3°C
-nejvyšší +19°C
Jasno 1 den
Oblačno 5 dnů
Zataženo 4 dny

III.dekáda -průměrná teplota ráno +6,6°C -nejnižší +2°C
-nejvyšší +10°C
odpol. +12,3°C -nejnižší +6°C
-nejvyšší +20°C
Jasno –
Oblačno 6 dnů
Zataženo 5 dnů
25.,27., 28. veliký vítr
26. vichřice

Listopad
I.dekáda -průměrná teplota ráno +1,2°C -nejnižší -4°C
-nejvyšší +9°C
odpol. +4,4°C -nejnižší +1°C
-nejvyšší +10°C
Jasno –
Oblačno 3dny
Zataženo 7 dnů
9.vítr

II.dekáda -průměrná teplota ráno +8,2°C -nejnižší +2°C
-nejvyšší +18°C
odpol. +12°C -nejnižší +4°C
-nejvyšší +20°C
Jasno –
Oblačno 5
Zataženo 5
15. a 16.veliký vítr

III.dekáda -průměrná teplota ráno +6,9°C -nejnižší -2°C
-nejvyšší +14°C
Odpol. +11,3°C -nejnižší +8°C
-nejvyšší +14°C
Jasno 1 den
Oblačno 3 dny
Zataženo 6 dnů
25. a 26.veliký vítr

Prosinec
I.dekáda -průměrná teplota ráno -2,8°C -nejnižší -16°C
-nejvyšší +6°C
Odpol. -1,2°C -nejnižší -8°C
-nejvyšší +8°C
Jasno 1 den
Oblačno –
Zataženo 9 dnů

II.dekáda -průměrná teplota ráno +2°C -nejnižší 0°C
-nejvyšší +15°C
Odpol. 0°C -nejnižší -9°C
-nejvyšší 0°C
Jasno 3 dny
Oblačno 1 den
Zataženo 6 dnů
19.napadlo 4 cm sněhu

III.dekáda -průměrná teplota ráno -5,2°C -nejnižší -20°C
-nejvyšší +6°C
Odpol. -4,3°C -nejnižší -16°C
-nejvyšší +3°C
Jasno 2 dny
Oblačno 2dny
Zataženo 7 dnů
23.napadlo 10 cm sněhu
30. beze sněhu
31.napadlo 2 cm sněhu
Vánoce byly bílé, mrazivé. Na Boží narození bylo ráno -20°C

Povodně

Za jeden kalendářní rok naprší v naší zemi asi 675 mm vody. Dlouhodobá norma pro celý srpen je 81 milimetrů. Druhý srpnový týden padal z nebe až metr vody v rozmezí čtyřiadvaceti

hodin. V Krušných horách naměřili za jeden den neuvěřitelné tři metry. V úterý 13.srpna zaplavila voda vesnice a města podél jihočeských řek. Vltava zaplavila náměstí v Českých

Budějovicích. Otava zaplavila 700 let starý kamenný most v Písku a odnesla z něj sochu i zábradlí z žulových kvádrů. Blatnou a okolí zalily kvůli protrženým hrázím vody z rybníků.

Vesnici Metly spláchl nejbližší rybník doslova z povrchu země. V Českých Budějovicích muselo opustit domov 7 000 lidí, v Písku 5 000, ve Strakonicích rovněž.
Ve středu 14.srpna bylo centrum Prahy prázdné. Podél domů vyrostla opevnění, zmizela auta, nad městem houkaly sirény. Ze svých bytů se muselo odstěhovat 25 000 lidí. Voda postupně

zaplavila Zbraslav, Smíchov, Staré Město, Malou Stranu, Karlín, Libeň, Holešovice, Troju.
Největší škody způsobila povodeň v metru. Na dlouhé měsíce se zastavil provoz v sedmnácti stanicích. Celkem má metro 21 stanic.
Nejzničenější obytnou čtvrtí je Karlín. Čtyři domy zde spadly, do desítek dalších se lidé kvůli porušené statice nemohli vrátit.
Odpoledne 15.srpna odlomila povodňová vlna v neratovické Spolaně zásobník s chlorem od potrubí a nad chemičkou s objevil žlutý mrak. Voda zaplavila i budovu, ve které byly nedbale

uskladněny zbytky po výrobě herbicidů obsahující dioxiny.
U Mělníka, na soutoku Vltavy s Labem, vystoupila hladina o pět metrů výše, než je limit pro stav ohrožení. Voda dosáhla 10,5 metrů. Spadly celé Zálezlice, obec se čtyřmi stovkami

obyvatel.
U Litoměřic, na soutoku Labe s Ohří, se vytvořilo nedozírné jezero. Z Terezína musely být evakuovány dva tisíce obyvatel. V Krásném Březně na Ústecku se utrhlo z přístavu pět lodí.

Nejdále se dostal remorkér naložený čtyřmi sty tunami řepky olejné. Teprve pod mostem na předměstí Děčína se pyrotechnikům z protiteroristického komanda podařilo vyhodit loď do

povětří a potopit ji. Při povodni zahynulo celkem 17 lidí. Škody se odhadují na deset miliard.
Na kulturních statcích napáchala povodeň škodu 2,4 miliardy korun. Tvrdě byla zasažena města mimořádné kulturní hodnoty, především Český Krumlov, Praha, Terezín, České Budějovice.

Voda zpustošila zámky Zbraslav, Veltrusy a jiné. V Praze zcela ztopil divadlo Archa, Pod Palmovkou i Hudební divadlo Karlín. A v Ústí nad Labem ‚činoherní studio. Poškodila scény v

Českých Budějovicích a v Plzni. Veliké škody napáchala v galeriích a v muzeích. Zkázu nově otevřeného pražského Muzea Kampa bylo téměř možné sledovat v přímém přenosu. Nevrtané škody

způsobila v archivech a knihovnách.

Mezi vesnicemi, které byly letos v srpnu postiženy povodněmi je i obec Katovice na Strakonicku. V noci ze 13. na 14. srpna ztopila obec rozvodněná Otava. Tam, kde žije kolem 1200

obyvatel bylo vytopeno 80 rodinných domků. Škoda byla odhadnuta na 20 milionů. Tamější firmě Quint způsobila voda škodu 25 milionů, obci 1 milion, státu 2,5 milionů.
Již 12.8. odpoledne přetekla hráz potoka Kolčavy a voda začal zaplavovat ulice. První lidé začali opouštět domy a stěhovat se do místního kulturního domu, kde se ubytovali a dostali

teplou stravu. Zaměstnanci obecního úřadu s dobrovolníky drželi stálou noční službu. Obec také rozdávala čistící a desinfekční prostředky a gumové rukavice.
Ke skutečné zkáze došlo po 22.hodině, kdy se protrhla hráz Otavy pod jezem. Její vody se řítily ulicemi a posléze se spojily s vodami Kolčavy.
Jen na uhynulá zvířata vydala obec 125 pytlů. Auta s odpadem, který lidé vynášeli ze svých domů, jezdila od rána do večera, pokud všechny zničené věci nezmizely. Když po sedmi dnech

přijeli lidé z Moravy, aby předali peněžitý dar svých obyvatel jako pomoc ztopeným Katovicím, mysleli si, že se spletli. Tak už byla náves vyklizena. Jen na zahradách stál nábytek a

visely věci k sušení.
Většina občanů Katovic se shodla, že třiatřicetiletý starosta ing.Tomáš Hajdušek zvládl se svým týmem organizaci při povodni i po ní na výbornou.
A proč právě píši o Katovicích, když postižených obcí byly desítky? Ing.Tomáš Hajdušek je totiž vnukem paní Anny Hajduškové, jejíž malý, napůl dřevěný domek vždy zanikal v záplavě

květin. Pokud jí zdraví dovolovalo, pracovala n zahradě časně ráno i pozdě večer. Její manžel, Jan Hajdušek, odešel za 1.republiky za prací do Jugoslávie. Tam se oženil se Srbkou

Annou. Po válce se s ní vrátil do Metylovic. Páté dítě se jim narodilo už v Československu. Nejstarší z dětí, Jarek, se po vojně oženil „někam do Čech“, jak se u nás říkalo. A právě

ten je otcem Tomáše Hajduška. Dědeček Jan zemřel před mnoha léty, babička Anna před dvěma roky.

Stalo se ve světě

Podle posledních zjištění aerobiologů je velká naděje, že se na Jupiterově měsíci Evropě vyskytuje život. Vědci zjistili, že led na povrchu měsíce je tlustý „jen“ několik kilometrů.

To stačí k tomu aby se v ledu otevíraly trhliny a umožnily předpokládanému životu v oceánu získávat nezbytnou energii ze Slunce.
Až 17.června zaznamenali vědci stometrový asteroid, jehož srážka se zemí hrozila už o tři
dny dříve. Planetka proletěla ve vzdálenosti 120 000 kilometrů od Země. Kdyby skála velikosti fotbalového hřiště naši planetu zasáhla, opakovala by se situace z roku 1908. tehdy tak

zvaný tunguzský meteorit zničil v Rusku téměř 2 000 km2 lesů.
Jak je to možné, že byla planetka přehlédnuta? Blížila se od Slunce, otáže odrážela jen minimum světla a pohybovala se rychlostí 40 000km za hodinu. Kamery ji tudíž přehlédly a pro

radary byla zase příliš malá.

Gen nazvaný DBC2 je podle vědců z newyorských laboratoří rozhodující pro vývoj nemoci nejméně u poloviny lidí, kteří trpí rakovinou prsu nebo plic. První pokusy dokazují, že

rakovinné buňky, které byly přinuceny tvořit chybějící gen, téměř přestaly růst.

23.října překazila čtyřicítka čečenských ozbrojenců představení v moskevském divadle Dubrovka. Drama 700 rukojmích skončilo o tři dny později. Do budovy vtrhlo elitní komando a

Čečence vzápětí zneškodnil uspávací plyn. Na následky otravy zemřelo i 120 rukojmích.

Výbuch cisterny s plynem byl atentátem na synagogu v tuniské Džerbě. Připravil o život šestnáct lidí, většinou to byli němečtí turisté.
12.října otřásly dva výbuchy klubem na ostrově v Indonésii. Nálože usmrtily dvě stovky turistů, převážně Australanů.

Rada bezpečnosti OSN vyslala v říjnu do Iráku tým zbrojních inspektorů. Pentagon se ale k ozbrojené akci proti Iráku připravuje bez ohledu na to, jak inspekce odpadnu. Přesouvá do

oblasti Perského zálivu své jednotky. Koncem roku tu měl 75 000 vojáků a dvě stě letadel.

28.ledna zemřela ve věku 94 let spisovatelka Astrid Lindgrenová. Její knihy znají děti po celém světě.
Úmrtí otřásla britskou královskou rodinou. 9.března zemřela královnina sestra Margaret, 30.března její matka Elizabeth ve věku 101 let. Pohřeb královny matky se stal největší

britskou mediální událostí od vynálezu techniky přenosu obrazu.
Norský cestovatel Thor Heyerdahl zemřel 18.dubna. Na papyrovém plavidle přeplul v roce 1970 Atlantik. Jeho kniha o cestě napříč Pacifikem se prodala v 60 milionech výtiscích.

Stalo se v České republice

1.1. hlásila horská střediska od jednoho do dvou metrů sněhu. Na Jablonecku sněžilo na Nový rok nepřetržitě třicet hodin a připadalo dalších 70 cm. Kalamitu vyhlásilo i Teplicko,

Pardubicko, Třebíčsko a Chrudimsko. Třetího ledna konečně skončila sněhová vichřice. Slunečné počasí však doprovázel silný mráz. Na Zlínsku naměřili mínus třicet stupňů.
8.2. schválila sněmovna senátní návrh na zpřístupnění většiny dokumentů bývalé komunistické tajné policie, zvané STB /státní bezpečnost/.

20.4. zemřel z vlastního rozhodnutí vynikající herec Vlastimil Brodský.

Česká vláda rozhodla 11.3. o vyslání 6.polní nemocnice do Afganistanu. O měsíc později odletělo prvních třicet vojáků připravit příjezd na základnu mezinárodních mírových sil.

Začátkem května je následovala hlavní část, sestávající ze 150.českých lékařů a personálu nemocnice.

Vláda 29.4. poprvé projednala koncept výstavby profesionální armády. Kabinet oznámil, že česká armáda by měla být od roku 2007 plně profesionální. Má mít zhruba 36 000 mužů ve zbrani

a asi 10 000 občanských zaměstnanců. Změna předpokládá, že se výrazně sníží počet vojenských posádek v zemi.

Děvětadvacetiletý Aleš Valenta ze Šumperka skočil na lyžích trojité salto s pěti vruty a stal se vítězem v olympijské disciplině akrobatické lyžování.

Vojenský nákladní automobil, převážející americkou bojovou techniku, se 10.5.čelně srazil s českým nákladním vlakem u Vojkovic na Karlovarsku. Srážku nepřežil strojvůdce českého

vlaku, čtrnáct amerických vojáků bylo zraněno.

15.6. v 17.52 hodin, po dvou minutách zvonění, se na svatovítské věži utrhlo srdce Zikmunda, největšího českého zvonu. Váží třičtvrtě tuny. Někteří si úkaz vykládali dle legendy

jako předzvěst volebního úspěchu komunistů. Později převážilo přesvědčení, že utržené srdce zvonu má co dočinění s katastrofálními záplavami.

15.7. byly rozsáhlé povodně na Blanensku, které zapříčinily smrt dvou starších žen. Nejvíce byly postiženy obce Olešnice, Crhov, Hodonín u Kunštátu a Zbraslavec. Povodně napáchaly

škody za 139 miliónů korun. V oblasti pěti zaplavených obcí zasahovalo 22 jednotek hasičů.

Rokytnice nad Jizerou je známé lyžařské centru. Počátkem devadesátých let tam vybudovali moderní čističku, nový areál s kavárnami, půjčovnami lyží i směnárnou a sedačkovou lanovkou.

Později se k tomu přidala i kabelová televize. Ovšem dluh městečka se 350 domácnostmi dosáhl v červnu závratných 400 miliónů. Fond národního majetku ztratil trpělivost. V dražbě

skončilo sedm desítek obecních nemovitostí a přesto dražby umořily pouze čtvrtinu rokytnického dluhu. Ve společném majetku rokytnických občanů zůstává pouze radnice, škola a hřbitov.

Operátoři pevných linek i provozovatelé mobilních sítí v noci ze soboty na neděli 22.9. změnili všechna telefonní čísla, kterých je v České republice téměř dvanáct milionů. Kompletní

změna všech čísel najednou neměla do té doby v Evropě obdobu. Akce proběhla zcela bez zadrhnutí.

Před úřadem vlády v Praze demonstrovaly 30.10. tři tisíce nespokojených zemědělců proti podmínkám vstupu země do Evropské unie. Své požadavky zopakovali zemědělci v ulicích Prahy

ještě dvakrát. Při prosincové demonstraci už rozbíjeli okna na ministerstvu zemědělství.

Havárie v elektrárně, kde se propadla střecha kotelny a zasypala šest kotlů, způsobila kolaps v dodávce tepla do 55 000 domácností v Hradci Králové, Pardubicích a Chrudimi i evakuaci

pacientů z části královehradecké fakultní nemocnice. První kotel po havárii kotelny byl uveden do provozu až po devíti dnech.

Teprve v roce 2002 stanuli před soudem nejvyšší představitelé komunistického režimu, bývalý předseda vlády Lubomír Strouhal, dále Miloš Jakeš a Jozef Lenárt. Všichni odešli od soudu

se vztyčenou hlavou, protože žaloba nedokázala shromáždit dostatek důkazů. Po osvobozujícím verdiktu řekl předseda „Sdružení bývalých politických vězňů“, že rozsudek je ostudou této

země.

V listopadě se konal v Praze summit NATO. Prahu v té době raději opustilo dvěstětisící obyvatel. Na odpůrce summitu čekalo v ulicích dvanáct tisíc policistů. Na největší demonstraci

odpůrců se však podle odhadu sešlo maximálně 1 500 lidí.

Na summitu Evropské unie tým českých vyjednavačů v čele s premiérem Vladimírem Špidlou dojednal 13.12. definitivní podmínky vstupu země do Unie.

Stalo se v obci

S přibývajícím automobilismem i se zvyšující se bezohledností řidičů přibývá dopravních nehod. Ušetřena není ani naše obec. Nejvíce aut skončí v zahradě pana Václava Šiguta č.7. z

vrchoviny jedou často řidiči příliš rychle a pak někteří nezvládnou levotočivou zatáčku pod kopcem a vjedou panu Šigutovi do plotu. Navíc v těch místech bývá časně na podzim i pozdě

na jaře námraza, s níž řidiči, kteří nejsou místní, už nepočítají.
Před obecním úřadem se srazilo auto místního občana s taxíkem, který obcí projížděl vysokou rychlostí. Naštěstí se všechny nehody obešly bez vážnějších zranění.
Bohužel došlo ke smrtelnému zranění mladého muže z Frýdlantu n.O. U nově postaveného domku nad fotbalovým hřištěm kopal se svým kamarádem studnu. Kbelík zeminy a kamení se utrhl a

muže na dně studny zabil.

Ti, o kterých se mluví

Veliké přívaly na přelomu roku znamenaly nejen téměř dvojnásobné náklady proti roku 2001, ale i velice náročnou práci pro místního občana Petra Skotnicu. Právě on zajišťuje, aby

byly v zimě obecní komunikace sjízdné. Tuto práci převzal po otci, který tady s rozhrnováním sněhu před lety začal. Rozhrnoval pásovým traktorem, za kterým tahal šípový pluh, ztížený

kamením, později traktorem s kolovým zadním pluhem. Syn už rozhrnuje radlicí, která je umístěna před traktorem. V období vánoc a Nového roku 2001/2002 tu řádila sněhová vichřice. Byl

vyhlášen kalamitní stav. Místo osmi hodin práce, které pan Skotnica potřebuje k prohrnutí cest, jezdil nepřetržitě 14-18 hodin. Protože k obci patří i několik obydlených samot v

Ondřejníku, musí prohrnout i tyto cesty. A právě tam zůstal uvězněný v závějích. Vánice za ním cestu ihned uzavřela a on musel ručně lopatou traktor ze závějí dostat.
Náročnou práci mu ztěžují majitelé osobních aut, kteří se v kalamitním počasí vydají na cestu. Neprojedou, a tak auto nechají stát na cestě. Tu tímto zablokují a traktor často nemůže

projet. Bez namáhavé práce pana Petra Škornice by zůstala řada občanů odříznuta od obce.

Pan Jozef Homoki, který bydlí v Metylovicích č.16, se do obce přistěhoval 9.9.1996. je možné, že ho řada občanů ani nezná. A právě tento muž převzal 20.června 2002 zlatou plaketu

MUDr.Janského, kterou uděluje Český červený kříž za čtyřicet bezpříspěvkových odběrů krve. S dárcovstvím začal v 18.letech v Ostravě – Porubě, kam chodí krev darovat dodnes. Jeho

krev je A-rh negativní, a proto je používaná pro kojence, kteří těsně po svém narození potřebují transfuzi krve. Vyznamenání, kterého se mu dostalo, ocenila i rada obce a při

neformálním setkání na obecním úřadě předala panu Homokimu věcný dar.

Radim Tomášek se narodil 19.5.1975 a bojovému umění Taekwon-do se věnuje od roku 1994. K tomuto sportu ho přivedl současný trenér a kamarád Kamil Vyvial. Za osm let nasbíral téměř

stovku medailí. Na mistrovství Evropy získal tři zlaté, na mistrovství světa jednu stříbrnou a jednu bronzovou. Velikou poctou bylo zařazení mezi deset nejlepších sportovců okresu.
Vždyť konkurence jiných sportů je rok od roku větší. V reprezentaci byl čtyři roky. Nyní mu, hlavně kvůli zaměstnání nezbývá již tolik času, aby mohl jezdit na soustředění, které je

podmínkou pro nominaci na mistrovství světa nebo Evropy.

Závody psích spřežení se v našich zemích začaly pořádat teprve začátkem 80tých let minulého století. V republice se závodí e čtyřech kategoriích:
1.pes + závodník na běžkách
2. dva-čtyři psi + závodních na káře nebo saních
3. pět-šest psů + závodník na káře nebo saních
4. sedm-osm psů + závodník na káře nebo saních

V zahraničí se jezdí i s více psy, ale to už je tak finančně náročné, že pro Čechy je i těch sedm nebo osm psů veliký přepych.
Manžele Šigutovi začali s chovem psů rasy sibiřský Husky v roce 1997. Dnes mají čtyři psy. Je to koníček náročný časově i finančně. Cena jednoho psa je 5-15 000,–Kč. K tomu je třeba

připočíst veterinární prohlídky, očkování, krmení, povolení výjezdu se psy do zahraničí, postroje, sáně, čtyřkolka, oblečení závodníka a doprava. Čas, který je třeba sportu věnovat,

se ani nepočítá.

Huskové milují zimu. Závodní sezóna proto nastává od září až října, když e ochladí. Pokud není sníh, jezdí se na tří nebo čtyřkolové káře. Připravují se tak na hlavní zimní sezónu,

která končí na jaře. V létě psi lenoší a odpočívají ve stínu.
Zaujetí pro tento druh sportu přineslo Evě a Daliborovi Šigutovým pěkné výsledky. Za pět let, co se závodění věnují, získali dvě 1.místa, dvě 2.místa a dvě 3.místa. Na mezinárodním

závodě v polském Jaworze se umístili na 1.místě.

Starosta obce: Věra Petrová
Ředitel školy: Mgr.Alena Kořínková
Farář: P.Janusz Kiwak
Obecní zastupitelstvo

Na svém prvním zasedání v tomto roce schválilo obecní zastupitelstvo obnovení Vítání občánků. Svolalo veřejnou schůzi občanů, na níž starostka seznámila přítomné s finanční situací

obce. Součet splátek a dluhů, které toto zastupitelstvo zdědilo, činil zhruba 16,5 milionů korun.
Podařilo se už splatit 5 milionů, což je dobrá zpráva. Dále přítomným sdělila, které drobné investice se plánují v průběhu roku. Nakonec zodpověděla dotazy občanů. Ti hlavně

kritizovali, že se do Jižního městečka jezdí úzkou silnicí kolem Beskydského dětského sanatoria, kde se léčí respirační choroby a znečišťují neúměrně tento úsek výfukovými plyny.

Řidiči zároveň jezdí nepřiměřeně rychle. Návštěvníci BDS zase parkují po obou stranách komunikace, čímž znesnadňují průjezd. Navíc se část této cesty po plynofikaci propadá. Obec vše

přešetřila a na jaře nechala místa, která se propadají, srovnat. Zároveň řeší s ředitelkou BDS možnost vybudovat na jejich pozemku parkoviště pro auta uživatelů služeb tohoto

sanatoria.
V únoru schválilo zastupitelstvo prodej parcely za účelem výstavby motorestu i žádost Sokola o 6m3 dřeva na zastřešení terasy na hřišti. Vybrali firmu pro výměnu dřevěných oken za

plastové v budově mateřské školy. Montáž oken provede firma Kupka z F-M.
Usnesením zastupitelstva byli neplatiči za odvoz odpadu předáni k soudnímu vymáhání.
V březnu posoudili nabídku firmy na podkladovou dlažbu pod kontejnery na separovaný odpad. Protože nabídka se zdála zastupitelstvu vysoká, rozhodli se udělat tuto práci svépomocí.
Rozhodlo o uzavření smlouvy o zprostředkování prodeje akcií. Severomoravská plynárenská a akcií Severomoravská energetika. Schválilo rovněž zakoupení nového kopírovacího stroje SHARP

pro obecní úřad, neboť starý už nevyhovoval potřebám.
Zástupcem obce ve firmě Obec-invest ustanovilo pana Vojtěcha Halatu, čp.145. Odsouhlasilo, aby pozemek, který koupil pan Kvapil od soukromé osoby a který leží v katastru obce, byl v

územním plánu veden jako průmyslová zóna. Jedná se o pozemky bývalého Zástroje.
Zastupitelstvo vyhlásilo veřejnou zakázku na zhotovení inženýrských sítí a komunikací pro II.etapu „Pod Čupkem“. Přihlásily se tyto firmy:
ALPINE, Jirásková 13, Valašské Meziříčí
Swietelský s r.o., M. Alše 822, Valašské Meziříčí
Lesostavby, a.s., Slezská 2766, F-M
ODS a.s., Starobělská 56, Ostrava-Zábřeh
Komise ve složení Vyvial Kamil, Tomášek Milan, Kožuch Petr, Slanina František, Kopřiva Adam, Halata Lukáš a Petrová Věra vybrala firmu ODS z Ostravy. Na mimořádném zasedání rady

30.6. bylo schváleno, aby starostka podepsala smlouvu o dílo s touto firmou, která se stane zhotovitelem stavby Areál stavebních ploch, lokalita Pod Čupkem, II.etapa.
V červenci byl schválen nový povodňový plán, který vypracovala starostka a bylo rovněž schváleno bezdrátové připojení obce na internet firmou Mates, čímž se v obecním rozpočtu

ušetří měsíčně 500,–Kč. Byl zadán projekt na výměnu stropu a zpevnění krovu střechy Pod lipami i projekt na zhotovení cesty kolem hřbitova. Za ním se totiž čile staví a tudíž

stávající cesta nevyhovuje. Stavby vyrůstají i na Baděnovicích, Pajurkovicích, Čupovicích i za fotbalovým hřištěm. Vesnice se rozrůstá do šířky. Do nových domků se převážně stěhují

lidé z jiných obcí. Ale roste i počet našich občanů, kteří řeší svou bytovou situaci postavením nového domku.
Zastupitelstvo schválilo uzavření mandátní smlouvy o poskytnutí právní pomoci mezi obci Metylovice a JUDr.Antonínem Fajkusem. Jedná se o konzultaci právních problémů klientů a

zastupováním v soudních sporech. JUDr.Antonín Fajkus je místním občanem.
Zastupitelstvo vzalo na vědomí petici místních občanů o rušení nočního klidu při diskotékách a uložilo pořadateli zodpovědněji vykonávat pořadatelskou službu a kontrolovat chování

účastníků těchto diskoték také venku.
U firmy Luto se začala navážet nová cesta k Jižnímu městečku, která pomůže vyřešit přetíženost komunikace kolem BDS i zvýšenou koncentraci výfukových plynů tamtéž. Práce musela být

přerušena pro nedostatek finančních prostředků. Po usilovném vyjednávání se obci podařilo získat od státu finanční dotaci, takže stavba od října pokračuje.
Člen rady a obecního zastupitelstva Kamil Vyvial podal v říjnu žádost o uvolnění z obou funkcí z rodinných důvodů. Do zastupitelstva postoupil na jeho místo pan Jiří Svoboda. Členem

rady byl zvolen pan Edvard Bednárek.
V listopadu zastupitelstvo jednohlasně neschválilo příjem dotace na obecní kanalizaci, aby se nezvyšovalo zadlužení obce. Schválilo zvýšení poplatků za hrobová místa o 100% a zvýšení

poplatku za odvoz a uložení odpadu u trvale bydlících občanů, rekreantů i firem.
Obec doposud platila za jednoho občana, který bydlí v Domově důchodců ve Frýdlantě n.O. 10 000,–Kč. Nyní Město Frýdlant n.O. požaduje 20 000,–Kč. Pro nedostatek finančních

prostředků navrhla obec, aby navýšení 10 000,–Kč platila rodina.
Stavební komise průběžně dokumentuje ohlášené drobné stavby a stavební úpravy. Kontroluje dodané podklady a schvaluje tyto drobné stavy. Účastní se stavebních řízení, které svolává

stavební odbor MěÚ ve Frýdlantě n.O.
Komise životního prostředí kontroluje černé skládky a zamezuje jejich vzniku, sleduje neplatiče za odvoz odpadu a za psy, řeší stížnosti občanů na spalování plastů, gumy apod.

Vyřizuje žádost na skácení stromů rostoucích mimo les.
Revizní komise kontroluje majetek a hospodaření obce, provádí inventury majetku a objektů patřících obci.
Finanční komise navrhuje rozpočet a dělá rozbory finanční situace obce.
Kulturní komise vyvíjí bohatou a pestrou činnost. Bude o ní pojednáno v odstavci Kultura v obci.

Odpady
Zastupitelstvo obce schválilo na svém zasedání 21.10.změnu poplatku za provoz systému odvozu a uložení odpadu pro rok 2004 na 300,–Kč za osobu trvale přihlášenou v obci Metylovice.

Majitelům rekreačních objektů, sloužících k individuální rekreaci se tato částka zvyšuje na 400,–Kč. Firmám a právnickým osobám byly poplatky zvýšeno o 20%. Rozborem hospodaření

bylo totiž zjištěno, že obec doplácí na odvoz odpadu částkou 200 000,–Kč. Za tyto peníze by mohla být opravena část obecní komunikace.
V obci je umístěno 6 kontejnerů pro potřeby chatařů. Většinou jsou postaveny u přístupové cesty, protože k chatovišti, hlavně v zimě, popeláři nevyjedou. Bohužel, tyto kontejnery

využívají i ostatní občané naší vesnice. Odvoz jednoho kontejneru stojí 3600,–Kč a za tři dny je opět plný. A to i v době, kdy tu chataři nejsou. Navíc ukládají lidé do kontejnerů

koberce, matrace, peřiny, lednice, křesla i rozebraná auta. Přitom je v obci dvakrát do roka i sběr tohoto odpadu. Když se to uloží do kontejneru, platí za to obec mnohem více,

protože nejvíce se platí na netříděný odpad.
Kontejnery na tříděný odpad často osahují trávu, shnilé ovoce, peří apod. do kontejneru u hřbitova, který je určen na hřbitovní odpad, ukládají lidé někdy koberce a podobné věci.
Na žádost občanů, kteří bydlí v blízkosti kontejneru u stolařství LUTO a kteří si stěžují na množství much, potkanů a zápachu, nechala obec zhotovit na kontejner víko a chataři

dostali k němu klíček.
Z iniciativy místního občana a díky mládeži byl vyčištěn les u Boží muky. Nasbíralo se přitom neuvěřitelných 50 igelitových pytlů s různým harampádím. Zaměstnanec obecního úřadu

Bedřich Halata tyto pytle vytahal z lesa a odvezl je obecním traktorkem do přistaveného kontejneru.

Co se v obci udělalo
Přesto, že obec platí dluhy, podařilo se udělat řadu drobných oprav i úprav. Na základní škole byly vybaveny žákovské záchody zásobníky s tekutým mýdlem a držáky na papírové ručníky.

Jídelna byla upravena v místnosti bývalé knihovny, aby žáci, kteří obědy odebírají, nemuseli procházet kolem pracovnice, která obědy vydává. Mezi jídelnou a výdejnou jídla bylo

zazděno výdejové okénko. Mimo zednické práce si vše dělali učitelé a někteří zastupitelé svépomocí. Náklady dotovala obec.
V mateřské škole se vyměnila stávající dřevěná okna za plastová, což stálo 161 000Kč. Přípravu i úklid po řemeslnících si udělali zaměstnanci školky sami.
Obec zhotovila pod všechny kontejnery na separovaný odpad podstavce z dlaždic. Firma, kterou požádali o cenový odhad, vyčíslila cenu za materiál, jeho dovoz a práci na jeden

podstavec částkou 15 000,–Kč. Zastupitelstvo udělalo práci svépomocí. Na jednom podstavci tak ušetřili 8 700,–Kč.
Za prodloužení osvětlení v Pasekách zaplatila obec 20 000,–Kč, za opravu cesty vedoucí k Beskydskému dětskému sanatoriu 75 000,–Kč. Oprava komínů na Hasičské zbrojnici a na

obecních bytech stála 30 000,–Kč.
Ořez památných lip přišel na 16 000,–Kč a nový kabel na Žukov na 20 000,–Kč. Dále se natírala střecha na hasičské zbrojnici a podlaha v tělocvičně a nářaďovně. Materiál stál 20

000,–Kč. Podlahu natřeli Jiří Liberda a Ing.Lukáš Karlický.
Někteří členové zastupitelstva, hasiči, učitelé i členové Tělocvičné jednoty Sokol svým osobním nasazením při různých pracích a opravách ušetřili obci 100 000,–Kč.

Rozpočet obce
Příjmy
Daň z příjmu FO ze závislé činnosti 1 500 000Kč
Daň z příjmu FO ze SVČ 1 100 000
Daň z příjmu FO z kapit.výnosů 100 000
Daň z příjmu PO 1 600 000
DPH 2 700 000
Správní poplatky 15 000
Poplatek za komunální odpad 460 000
Poplatek ze psů 14 000
Pobytové poplatky 4 000
Poplatky za užívání veřejného prostranství 5 000
Poplatek ze vstupného 6 000
Poplatek z ubytovacích kapacit 1 000
Daň z nemovitosti 300 000
Splátky půjček od obyvatelstva 20 000
Dotace účelové – plynofikace 755 000
Dotace neúčelová 114 000
Zemědělská činnost 10 000
Lesní hospodářství 31 500
Pitná voda a prodej vodovodů 1 212 000
Mateřská škola 25 000
Knihovna 1 000
Kultura 1 000
Rozhlas 3 000
Tělovýchova 130 000
Bytové hospodářství 500 000
Rozvoj bydlení 520 000
Pohřebnictví 10 000
KTR 200 000
Ostatní příjmy 30 000
Místní správa 40 000
Prodej akcií 48 000

Celkem příjmy 11 455 500,–Kč

Výdaje
Veterinární péče 5 000,–
Zemědělská činnost 9 000
Správa lesa 8 000
Lesní hospodářství 32 000
Silnice 180 000
Veřejná silniční doprava 210 000
Mateřská škola 210 000
Základní škola 1 020 000
Kino 5 000
Knihovna 30 000
Kultura 15 000
Rozhlas 20 000
Klub důchodců 5 000
SPOZ 6 000
Tělovýchova 350 000
Bytové hospodářství 536 500
Nebytové hospodářství 183 500
Rozvoj bydlení 1 809 000
Veřejné osvětlení 234 000
Pohřebnictví 9 000
KTR 220 000
Plyn 2 400 000
Komunální služby 3 500
Odpad 635 000
Veřejná zeleň 350 000
Sociální péče 6 000
Požární ochrana 135 000
Zastupitelstvo obce 860 000
Místní správa 1 000 000
Příspěvky organizacím 200 000
/z toho TJ Sokol 180 000,–, ostatní – včelaři, myslivci, hasiči 20 000,–/
Dotace domovu důchodců 40 000
Ostatní činnosti 40 000
Celkem výdaje 10 766 500,–Kč

Kostel všech svatých
Vzhledem k náročným opravám minulých letech by se dalo čekat, že se letos nebude nic dělat. Opak je pravdou. Žádná velká investiční akce neproběhla a přesto se udělalo spoustu drobné

práce. Výsledkem je příjemný vzhled interiéru kostela.
Dokončila se nová měděná střecha na bývalé márnici, aby ladila se střechou kostela. Zároveň dostala i nový dřevěný štít a dveře. Boční dveře kostela už byly nevzhledné, olupovaly

se. Byly pouze z měkkého dřeva. Nyní se kostel pyšní novými dubovými krásnými dveřmi. Rovněž byla vyměněna dvě stará nevyhovující okna novými, rovněž dubovými.
Pan Bittner ze Staň dostala i nový dřevěný štít a dveře. Boční dveře kostela už byly nevzhledné, olupovaly se. Byly pouze z měkkého dřeva. Nyní se kostel pyšní novými dubovými

krásnými dveřmi. Rovněž byla vyměněna dvě stará nevyhovující okna novými, rovněž dubovými.
Pan Bittner ze Staříče renovoval dva obrazy – sv.Františka a sv.Aloise. Nad bočním i hlavním vchodem jsou zvenku nová stylová svídidla.
Vzniklá omítka uvnitř kostela byla oklepaná a nahodila se nová. Rovněž zvenčí byla po celém obvodu kostela asi do výše jednoho metru oklepaná stará omítka. Po izolaci kostela bude

nahrazena asanační omítkou.
Dveře u svaté Barbory byly opraveny a byla zde zřízena skříň ve zdi pro čistící prostředky. U hlavního vchodu je nyní zapuštěna mříž, aby mohl zůstávat kostel přes den otevřený. V

předsíni visí nový lustr.
Je tam také nová uzavřená dubová zpovědnice. Prostor pro kajícníka je dostatečně velký, takže se tam vešla i lavička pro staré lidi.
Terén kolem kostela je nově upraven a osázen nízkými dřevinami a kvetoucími keři. Staré břízy byly vykáceny.
Střecha fary svítí novým nátěrem. Na farní zahradě byla postavena dřevěná kůlna pro nářadí. Pracovníci si je teď už nemusí přinášet nebo půjčovat odjinud.
Místní farář je hnací lilou zdejších oprav a přikládá ruku k dílu zároveň s farníky.

Základní škola
Tradiční dětský maškarní karneval se konal 1.2. v místní sokolovně a velice se povedl. Připravili ho členové rady rodičů a dobrovolnice z řad maminek. Místní fotbalisté pomohli

nanosit stoly a židle. Manželé Kulhánkovi připravili krásné balíčky do tomboly. Porota, která vybírala nejhezčí masky ani letos neměla lehkou práci. V porotě zasedli starostka Věra

Petrová, místostarosta Petr Kožuch a ředitelka školy Alena Kořínková s manželem.
Zápis prvňáčků proběhl v místní škole 5.února. Konal se pod krycím názvem Mrazíkovy zimní toulky. Po příchodu do školy vítal děti legendární Mrazík a na jednotlivých stanovištích jim

rozdávaly úkoly a dárečky i ostatní pohádkové bytosti. A tak se na přípravě zápisu kromě učitelského sboru podílely i děti, které se přesvědčivě vžily do svých rolí.
Naše škola zajišťuje prostřednictvím paní Jany Veličkové svačinky a obědy. Po vyučování se věnuje dětem v družině vychovatelka Libuše Čeřovská. Děti si také mohou vybrat zájmovou a

nepovinnou činnost. Kroužek keramiky vede paní Iveta Bílková, kroužek angličtiny paní ředitelka Alena Kořínková. Náboženství vyučuje pan farář Janusz Kiwak, turistický kroužek vede

Marcela Kotzurová. Počítačový kroužek má na starosti učitelka Markéta Večeřová.
Již v březnu začali ve škole připravovat velikonoční jarmark. Děti i pedagogové intenzivně pracovali na nejrůznějších výrobcích v hodinách pracovní činnosti, výtvarné výchovy, v

kroužku keramiky i ve školní družině. Nikdo nespočítá, kolik vyfouknutých vajíček se proměnilo v kraslice, kolik vrbových prutů v karabáče a kolik keramické hlíny v zajíce a kuřátka.

V den velikonočního jarmarku se dopoledne učí jen 1.a 2.třída. Ostatní děti měly odpolední vyučování, kdy prodávali své výrobky. Ale některé z nich už od rána ochotně pomáhaly s

přípravou a výzdobou jarmarku. Ten byl slavnostně zahájen ve 13.hodin. Výrobků bylo k prodeji opravdu mnoho a díky štědrým návštěvníkům se i hodně prodalo.
V srpnu došlo ve škole k malé přestavbě, aby vše odpovídalo vyhlášce č.107,108/2002Sb. Děti už nechodí k obědu kolem svačinářky, ale do jídelny se jde přímo z chodby a jídlo se jim

podává výdejovým okénkem. Jídelna je vkusně upravená. Záchody byly vybaveny nádržkami s tekutým mýdlem a papírovými ručníky.
V novém školní m roce 2003/04 nastoupilo 69 žáků. Protože je dětí málo, udělilo MŠMT ČR pro naši školu výjimku průměrného počtu žáků ve třídě pro letošní školní rok, aby mohlo být

zachováno pět tříd. V první třídě učí paní učitelka Markéta Večeřová, ve druhém ročníku paní učitelka Taťána Liberdová. Třetí třídu si vzala na starost paní magistra Alena Kořínková

a čtvrtou pan učitel Prokop. Pátý ročník vede paní inženýrka Karla Dolanská.
V září připravili učitelé pro žáky cvičení v přírodě s plněním branných prvků. Mezi dětmi je oblíbené. V listopadu prošly výchovným programem, který byl zaměřen na dopravní výchovu.

I učitelé si zvyšují kvalifikaci a musí se učit. Školení pedagogů v rámci projektu P+ – informační gramotnost se z pěti učitelů zúčastnili tři. Školení správců počítačové sítě se

zúčastnil pan učitel Prokop.
V prosinci tradičně zorganizovala rada rodičů Mikulášskou nadílku a učitelé jeli s dětmi na výchovný vánoční koncert do Frýdlantu n.O.
Před vánocemi zemřela dlouholetá zaměstnankyně školy paní Jana Veličková. Ve škole pracovala od roku 1963 až do své smrti. Dělala školnici, vydávala svačinky a obědy. Bylo jí teprve

60 let. Poslední rozloučení se zemřelou bylo na místním hřbitově 22.prosince.

Mateřská škola
Ve školním roce 2002/2003 docházelo do školy dvacet dětí. Osm chlapců a dvanáct děvčátek. Projekt školy zasahuje všechny výchovné složky, ale důraz klade na mravní a ekologickou

výchovu. Je důležité, aby vlastní prožitky dětí v přírodě upevnily získané vědomosti. Děti objevovaly rozmanité formy života a prohluboval se u nich pocit odpovědnosti za stav

přírody a životního prostředí.
V listopadu odešla z mateřské školy učitelka Věra Petrová do funkce starostky obce. Do 31.prosince ji zastupovala učitelka mateřské školy v důchodu paní Iva Mališová. Od 1.ledna

nastoupila kvalifikovaná učitelka Jiřina Poledníková, která do té doby zastávala funkci plavčice ve Frýdku-Místku.
Konec kalendářního roku oslavily děti posezením u stromečku i se svými rodiči. Děti jim předvedly pásmo říkadel, básní, uspávánek pro panenky, tanečky a dramatizací pohádky O veliké

řepě. Společně si všichni zazpívali koledy. Seznámily se také s vánočními zvyky jako je pouštění skořápek po vodě, lidí vosku do vody nebo krájení jablíček. Nakonec předaly rodičům

dárečky, které samy vyrobily.
Od ledna přešla mateřská škola pod právní subjekt Základní školy v Metylovicích a stala se jejím odloučeným pracovištěm.
V březnu byl ve školce maškarní ples pro děti i rodiče. V prostorách školky se vynořilo mnoho pohádkových postaviček. Soutěžilo se o nejnápaditější masku a vyhráli samozřejmě

všichni. V druhé části programu děti s rodiči soutěžily. U víly Amálky navlékaly korálky, u vodníka Čochánka lovily ryby, u šaška Šašuly prohazovaly míčky a u kouzelníka Čáryfuka

řešily hádanky a točily kolem štěstí. Za každý splněný úkol dostaly nějakou drobnost. Nakonec byla tombola, kterou přichystali rodiče.
Paní učitelka Poledníková zajistila půldenní akci Bazén. Navštívili bazén ve F-M, kde se mohly seznámit s vodou v malých bazéncích. Ti odvážnější plavali s ochrannými pásy v bazénu

velkém. Velmi se jim tam líbilo. Děti překonaly strach a učitelky je nakonec nemohly z vody dostat.
V květnu si děti a paní učitelky usmažily vaječinu na ohníčku, opékaly párky, zpívaly známé písničky. Nakonec se vyřádily při hře na indiány.
Děti se také vypravily do lesa za skřítky, aby jim pomohly posbírat, co do lesa nepatří. Měly batůžky s pitím a sáčky na odpad. Ale kudy šly, byl les čistý. Skřítci se zřejmě starali

o les dobře a tak jim tam děti za odměnu nechaly čepičky, které samy vyrobily.
Den dětí oslavily společně s dětmi ze základní školy ve skákacím hradu v místní sokolovně. Následovaly sportovní hry na hřišti za školou. Mimoto ještě paní učitelky uspořádaly ve

školce letní olympiádu, při níž děti plnily různé úkoly a hledaly poklad.
Konec školního roku oslavily děti společně s rodiči a rozloučily se s předškoláky, kteří půjdou po prázdninách do školy.

Knihovna
Obecní knihovna je otevřena vždy v neděli od 9-12.hodin, roční poplatek činí 20,–Kč. Výběr knih je veliký, čtenáři si mohou vybrat z pěti tisíc titulů. Každým rokem přibude další

stovka nových knih. Navíc naší knihovně půjčuje knihy vždy na jeden rok regionální knihovna ve F-M.
Muži si nejčastěji půjčují detektivky, knihy s vojenskou a sportovní tématikou nebo odborné, např.ze stavebnictví, zahrádkářství a knihy naučné. Ženy mají zájem o bestselery, ženské

romány z edice Harlekýn, životopisné knihy, odborné publikace nebo knihy o ručních pracích. Mládež si půjčuje dívčí romány, povinnou četbu a knihy o jejich zálibách a koníčcích. Na

malé čtenáře čeká velký výběr pohádek. Zájemci si mohou půjčit časopisy Květy, Vlasta, Praktickou ženu, Burdu, Receptář, Domov, Bravo a ABC.

Beskydské dětské sanatorium
Mnoho občanů v naší obci i v okolí využívá rehabilitace, kterou provádějí odborně vyškolené sestry sanatoria. Také krytý bazén je zcela vytížený. Samozřejmě hlavní náplní ústavu je

poskytovat dlouhodobou léčebnou a rehabilitační péči ústavním pacientům s nemocemi endokrinními, nemocemi nervové soustavy, oběhové soustavy, dýchací soustavy, svalové a kosterní

soustavy a pojivové tkáně, dále pacientům s vrozenými vadami, deformacemi a chromozomální abnormalitou. Mimoto poskytuje ambulantní rehabilitační péči dětem i dospělým, ambulantní

léčebnou péči pacientům s alergickými a imunologickými onemocněními a ambulantní léčebnou péči praktického lékaře pro děti a dorost.
Na Čeladné působí zdravotnické zařízení Beskydské rehabilitační centru, což je pro potencionální pacienty matoucí. Proto se rozhodlo vedení Beskydského dětského sanatoria v

Metylovicích ke změně názvu. Od 1.7.2003 se proto léčebné zařízení jmenuje Odborný léčebný ústav Metylovice- Moravskoslezské sanatorium.

KDU-ČSL
V únoru se konal tradiční ples, který měl docela slušnou návštěvu. Členové strany pomáhali připravit „Cestu do Betléma“, mnozí se pásma aktivně zúčastnili. Tato akce si získala mnohé

příznivce. Je hojně navštěvovaná a stala se tradicí nejen farnosti nýbrž i obce.
Při oslavách svátku matek v květnu v sokolovně se místní organizace postarala maminkám o kytičky. Učitelům a žákům, kteří zajistili program, připravila sladkou odměnu.
Členové se zapojili do úklidu kolem kostela a také pomáhali při pomocných pracích u fary i kostela. Nejnáročnější bylo oklepání venkovní omítky.
Ze svých příjmů přispěla místní organizace na pořízení elektrických varhan pro scholu. Na zájezd na sv.Hostýn a do Polska se přihlásili i nečlenové. Vrátili se unavení, ale

spokojení.

Sbor dobrovolných hasičů
Svou činnost v letošním roce zahájili bálem ve všech prostorách sokolovny. Občerstvení, pohoštění, zdobení i úklid si tradičně členové zajistili sami. Hned na počátku roku je

potakala nemilá příhoda. Porouchala se siréna. Ovšem pro hasiče ani převinutí motoru není problém. Všechno, počínaje demontáží, převinutím a opětovnou montáží si provedli sami.

Siréna byla během týdne opět plně funkční.
24.března vyjelo osm hasičů po vyhlášení poplachu do Frýdlantu n.O., kde za elektrickou rozvodnou hořela tráva.
Jejich řady opustila v tomto roce paní Marie Vyvialová. Bylo jí 94 let. Pokud mohla, byla členkou opravdu aktivní. Na hřbitov jí doprovázela čestná jednotka a řada členů přišla na

pohřeb v uniformách. Přijela i delegace hasičů z Turzovky.
V dubnu odjela na školení výjezdová jednotka. Vytváření výjezdního družstva bude zřejmě čím dál složitější a finančně náročnější. Členové teď podle zákona budou muset absolvovat

zdravotní prohlídky a budou muset mít doklad o způsobilosti.
Další výjezd byl 2.dubna do Palkovic. Hořel tam les a tráva. Vyjelo devět lidí.
Letos si hasiči připravili do soutěžní sezóny novinku – soutěž mezi družstvy bývalých okresů Frýdek-Místek, Ostrava, Nový Jičín, Karviná. Nebylo to nařízení shora, ale aktivita

zdola. Velitelé 18.družstev se prostě dohodli na základních podmínkách a fungovalo to. Slavnostní vyhodnocení bylo v Nové Vsi a bylo spojeno s promítáním videozáznamu.
Protože počasí si zatím člověk ani hasiči naplánovat nemohou, stávalo se, že jim do akce zapršelo. Proto si zakoupili stan o rozměrech 9×6 m, který poprvé roztáhli při kácení máje za

školou. Během roku ho použili ještě pětkrát. Je to sice druhá, ale potřebná investice.
Hasičské soutěže odstartovala okrsková soutěž na Pržně, kde nejen soutěžilo naše družstvo, ale i pořadatelé byli z řad metylovského sboru.
V červnu pomohli hasiči pan František Židek, pan František Michalec a pan Sylvestr Pavlásek místní základní škole zajišťovat discipliny branného závodu.
Během prázdnin se dvě mladé členky, Zuzka Bílková a Denisa Bílková zúčastnily školení instruktora pro práci s mládeží v Jánských koupelích. A na podzim se při soutěži Plamen ukázaly

první výsledky.
Tradiční soutěže hasičských družstev v Metylovicích se zúčastnilo celkem 49 družstev, což si vyžádalo velice náročnou přípravu i dobrou organizace během závodu. Obec zakoupila pro

vítěze pohár. Tajné přání paní starostky, aby ho mohla předat metylovskému družstvu, se nesplnilo. Celkem se naši muži zúčastnili v uplynulé sezóně 34.soutěží, družstvo žen

25.soutěží.
V neděli 7.července vyjelo osm hasičů k požáru chaty na Myslíku. K ohni se musela přivážet voda. A opět 27.července zasahovalo devět členů při požáru traktorové vlečky v Metylovicích

u Sosny. I naši hasiči pomáhali zachraňovat v sobotu 13.září dopoledne děti zasypané ve zříceném domě ve Frýdlantě n.O. Poslední výjezd byl 1.října v noci. V Kozlovicích hořel menší

starý objekt zemědělského družstva. Vyjelo devět členů.
Hasiči navíc vyčistili kanály, žumpu v mateřské škole i u obecních bytů. Čistili zastávky i studně občanů.

V letošním roce proběhl již 11.ročník soutěže netradičních družstev. V letošním roce byly částečně upraveny směrnice. Některá družstva věnovala větší péči svému zevnějšku než výkonu.

Možná by se příště mělo zavést hodnocení v kategorii „umělecká hodnota“.

Na Rallye veterán přispěli sponzorským darem i pořadatelsky. Předešlé řádky dosvědčují, že místní hasičský sbor je nejen spolkem s dlouhou tradicí, ale především živým a činorodým

organismem.

Myslivci

Myslivecké sdružení hospodaří v honitbě o rozloze 830 ha, kterou mají pronajatou od honebního společenstva Metylovice, což je sdružení vlastníků honebních pozemků.
Tento rok byl pro další existenci honitby velmi důležitý. Odbor živ.prostředí při MěÚ Frýdlant n.O. vydal v dubnu rozhodnutí o uvedení honitby Metylovice do souladu se zákonem

449/2001Sb. Tím bylo na dalších deset let umožněno mysliveckému sdružení hospodaření v honitbě Metylovice. Následně byla sjednána nájemní smlouva mezi Honebním společenstvem a

Mysliveckým sdružením.

V honitbě Metylovice se hospodaří ze zvěří srnčí, zajíci, bažanty /tyto druhy jsou normovány/, zvěří jelení, prasetem divokým, jeřábkem lesním a dalšími druhy, které se zde vyskytují

buď trvale nebo přes toto území pouze migrují. Protože na převážné ploše zemědělské půdy jsou nyní louky, snížila se úživnost honitby. V souladu se zákonem 449/2001Sb. Paragraf 11,

odstavec 1 /písmene a/ založilo MS čtyři políčka pro zvěř, na kterých pěstuje oves a kukuřici. Políčka se osvědčila, zvěř je hojně navštěvuje a to i v zimě díky kukuřici. Bohužel

nejen zvěř, ale i místní občané.

Díky dobré spolupráci s Beskyd Agro a.s. Palkovice se daří snižovat ztráty zvěře při kosení pícnin. V souladu s ustanovením zákona 449/2001Sb, paragraf 10, odstavec 3, písmeno a/ je

MS informováno s předstihem, kde se bude kosit. Pomocí loveckých psů je z daného prostoru vytlačena zvěř. Nejvyšší ztráty způsobují motorová vozidla. V roce 2003 to bylo 22ks srnčí

zvěře, z toho 14 ks na silnice Frýdek-Místek – Frýdlant n.O. Těmto ztrátám je velmi těžké zabránit.

Pro zlepšení podmínek pro zvěř i pro ochranu přírody odpracovali členové Mysliveckého sdružení mnoho brigádnických hodin. Ve spolupráci s obecním úřadem zbudovali oplocenku, aby

ochránili vysazené lesní porosty před okusem zvěře. V zimě zvěř přikrmují, především senem, které každý myslivec zakládá do přiděleného krmelce. Myslivecké sdružení koupilo 1500kg

jadrných krmiv a v lednu přeléčilo spárkatou zvěř proti plícnice a parazitům léčivem Premix smíchaným s ovesným šrotem. Myslivci vyvezli do honitby také 15 metráků jablečných výlisků

z místní moštárny. Dvakrát ročně provádějí pomocí návnad vakcinaci lišek proti vzteklině. Mnoho hodin věnují budování a údržbě mysliveckých zařízení a nezanedbávají ani schůzovní a

školící činnost.

Klub důchodců

V letošním roce uplynulo již deset let od založení klubu. I v tomto roce se Marii Čupové podařilo dojednat s ostravským divadlem předplatné na osm divadelních představení. Jarní

setkání důchodců v kinosále obohatil svým vystoupením recitační kroužek kulturní komise.

Některé zájezdy museli pro malý počet zájemců zrušit. Přidali se proto k zájezdům na Hostýn i do Krakova, které pořádala KDU-ČSL. Smažení vaječiny tradičně proběhlo na hřišti za

školou.

Důchodkyně Marie Dudová, Marie Mačejovská a Václav Žižka ve velmi pěkném článku, který uveřejnili v Mikroregionu, popsali zážitky z akcí, které je zaujaly. Když se vraceli ze zájezdu

ve Zlatých horách, zastavili se v lesnickém muzeu v Karlovicích. Jaké bylo jejich překvapení, když jim průvodce dělal ing.Tomík Kupča. Narodil se v Metylovicích a před mnoha lety se

přestěhoval do Jeseníků a oženil se tam. Jeho tatínek František Kupča neúnavně pracoval v místním Orlu i ve Sboru dobrovolných hasičů.

Velice zajímavá se také pisatelům jevila exkurze do skláren v Karolínce. Na zpáteční cestě je čekalo překvapení. Mnozí z nich viděli poprvé v životě trénovat sportovce na lyžařském

skokanském můstku ve Frenštátě p.R.

Připomněli také návštěvu Jindřichova ve Slezsku. Mohli si tam popovídat s příbuznými a přáteli, kteří odešli po II.světové válce osidlovat pohraničí. Postáli také v tichém zamyšlení

u hrobů těch, kteří už zemřeli.

Hezké vzpomínky mají pisatelé i na posezení u vaječiny i na fojtství v Chlebovicích. Mnoho užitečného si odnesli z přednášek při podzimních setkáním v sokolovně. Vzpomněli i na

řidiče pana Jaroslava Duráka, který důchodce na jednotlivé akce vozil svým autobusem a který letos zemřel.

Z článku vyzařuje radost a vděčnost za práci organizátorům a především zakladateli, panu ing.Jaromíru Kulovi.

Kultura v obci

Zájezdy na bazén do Frenštátu, které se tradičně pořádají v zimě, začaly od 5.ledna. vodomilní občané odjíždějí vždy v neděli ve 13 hodin. Zájezdy organizačně zajišťuje místní

tělovýchovná jednota Sokol.

V lednu a únoru je také ta pravá atmosféra pro plesy. Letos zahájil sezónu TJ Sokol, oddíl kopané Sportovním plesem v lednu. O týden později následoval Hasičský ples, který má již

tradičně vysokou návštěvnost a dobrou atmosféru. V únoru rada rodičů zorganizovala Dětský karneval a lidovci svůj tradiční ples. Sezónu ukončily 1.března tradičně Šibřinky.

Neokázalou, ale příjemnou komorní atmosféru mají Večery poezie, které jsou vždy jednou za čtvrt roku. Každý má svou neopakovatelnou atmosféru. V březnu zazněly verše básníků, kteří

žili a tvořili na přelomu 19. a 20.století. Zazněla slova Antonína Sovy, Petra Bezruče, Fráni Šrámka, Karla Hlaváčka, Františka Gellnera a Karla Červinky. Mnohé autory posluchači

jistě znali, ale řada veršů byla pro mnohé neznámý, ale příjemným překvapením. Znovu objevili, že platnost některých myšlenek i veršů je nadčasová. V prosinci zazněla vánoční poezie

i zpěv koled. Tradice Večerů poezie trvá již čtyři roky. V současnosti ji připravuje tříčlenná skupinka obětavých nadšenců.

V únoru přednášel v kinosále MUDr. Zbyněk Luňáček o vlivu životního prostředí na život každého z nás. Poukázal na rozdíl mezi délkou života u nás a ve vyspělých zemích, který činí

pět až sedm let v náš neprospěch. Nádorová onemocnění a nemoci srdeční a cévní jsou hlavními důvody tohoto jevu. Odsoudil spalování plastů, které se pořád v mnoha domácnostech

praktikuje a doporučil topení plynem nebo dřevem.

Na jaře vyhlásil obecní úřad soutěž o nejkrásnější okno zdobené muškáty. Členové zastupitelstva ani pracovníci obecního úřadu se soutěže nezúčastnili, aby byla zajištěna objektivita

bodování. Hodnotila se všechna okna podél hlavní silnice a okna těch občanů z vedlejších ulic, kteří se do soutěže přihlásili. Měly být uděleny tři ceny. Po těžkém rozhodování byly

uděleny ceny čtyři. První získala paní Iveta Lorencová, čp.468, druhou paní Jarmila Čaníková, čp.187 a paní Božena Mitrengová, čp.484. Na třetím místě se umístila Základní škola.

Muškáty ve škole nebyly sice tak bohaté a okouzlující, ale je za nimi práce dětí, které o květiny celý rok pečovaly. A to bylo třeba ocenit. Vítězové obdrželi dárkové koše v celkové

hodnotě 1600,–Kč a děti sladkou odměnu.

Protože soutěž měla mezi občany ohlas a vesnice tím zároveň rozkvetla do krásy, vyhlásil obecní úřad další soutěž a to vánoční. Deset obyvatel, jejichž dům nebo zahrada byly

nejnápaditěji vánočně ozdobeny, vyhrálo ceny, které věnoval obecní úřad. První cenu darovala starosta obce. První místo obsadil pan Kubečka, čp.542. Následovali pan Rybnikář, čp.117,

pan Závodný, čp.257, pan Herot, čp.136, paní Káňová, čp.266, pan Blažek, čp.221, paní Lorencová, čp.468, paní Čaníková, čp.187, pan Bednárek, čp.438, pan Suchan, čp.241.

Oslava Dne matek proběhla ve znamení soutěže o Zlatého metylovského kohouta. Děti se utkaly v hudebních kategoriích. Soutěžily o nejlepší zpěvačku či zpěváka, hudebníka nebo nejlepší

kapelu. Maminky měly barevné žetony a po vystoupení jednotlivých účastníků volily svého favorita tím, že vhodily žeton příslušné barvy do krabice. Asistenti z řad žáků žetony

roztřídili a vítěz obdržel cenu Zlatého metylovského kohouta- mražené kuře. Ani vyhlašování výsledků nebylo ledajaké. Ujaly se ho zajímavé a v celém světě známé osobnosti , jako jsou

Sněhurka a sedm trpaslíků, Marfuša, John Lennon a další.

30.dubna se sešly u břízek pod Čupkem děti do 15.let, kde pro ně kulturní komise uspořádala Slet čarodějniček a čarodějů. Bylo možné obdivovat důvtip a vynalézavost maminek, s nimž

dokázaly své roztomilé děti proměnit v úžasné čarodějničky. Také zaklínadla, která si měly děti připravit, byla vtipná. Porota vybrala pět čarodějniček, jejichž oblečení i zaklínadla

se jí zdála nejlepší. Za odměnu dostaly figurky čarodějnic. Všechny děti si pochutnaly na perníčcích a domácích koláčcích paní Marie Herotové.

Ty zkušenější čarodějnice měly už druhý slet. Ve 20 hodin měl na Čupku vzplát oheň, který měl čarodějnice navigovat k přistání. Pro silný vítr se pořadatelé neodvážili hranici

zapálit a tak místo na Čupku přistály čarodějnice před sokolovnou. Soutěžily v hodu koštětem do dálky, ve spolumňoukání s přítomným plyšovým kocourem a v uhranutí poroty, která se

skládala ze tří mužů. Nejlepší účastnice dostaly odměnu, všechny přítomné účastnický diplom, který zaplatily slibem, že příští rok přiletí zase.

Spolu s radou rodičů uspořádala kulturní komise pro děti k zakončení školního roku „Procházku pohádkovým lesem“. A nebyla to ledajaká procházka. Na počátku cesty se objevila Brána do

pohádky. Kdo jí prošel, ocitl se v úplně jiném světě. Les s přímo hemžil pohádkovými bytostmi. U stavidla seděl vodník a víla Amálka mu dělala společnost. Opodál spolu šermovali tři

mušketýři. U lesa čekali na děti Runcaje, Manka a Cipísek, v lese narazili na Karkulku s babičkou, myslivce a vlka. Trasa vedla skoro až na Čupek a děti každou chvíli potkaly známého

z pohádky. Radost měly z Ferdy Mravence a Berušky, nezalekly se Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. A co když zahlédly v lese majestátního Krakonoše? Vzbudil v nich respekt a úctu,

takže si nikdo nedovolil plašit zvěř nebo odhodit papírek od sladkostí. Možná se některé děti polekaly dvou čertic, které zatápěly pod kotlem. Když prošly kolem Šípkové Růženky s

princem, blížily se už ke konci pohádkové cesty. Uzavírala ji Ježibaba u perníkové chaloupky, na které si děti naloupaly perníček.

Počasí přálo, děti si u jednotlivých postav soutěžily a nakonec opekly párky. Akce byla náročná na přípravu. Odměnou všem organizátorům byla radost dětí.

Letošní pouť připadla na 10.8. začala mší v místním kostele. Pak se rodiče vydali s dětmi na fotbalové hřiště, kde čekal koníčkový kolotoč, vláček i řetízkový kolotoč. Děti si

oblíbily poslední jízdy dopředu i dozadu za nezměněné jízdné. ¨Pro mládež byla již v sobotu před poutí v sokolovně taneční zábava se skupinou Krakatit. V neděli odpoledne vyhrávala

před obecním úřadem dechová hudba Senior boys. Vystoupil i místní taneční soubor Beseda, který nacvičil Českou besedu.

Již IV.ročník turistické akce s výstupem na Solárku „Sbohem léto“ se uskutečnil koncem léta. Cesta byla plná soutěží. Děti skákaly v pytli, měly najít pět druhů listů. Za každý

splněný úkol dostaly kartičku s písmenem. Na konci cesty složily z kartiček slovo, které jim prozradilo, kde je ukrytý poklad.

V pátek 17.října se kinosál místní sokolovny rozezněl melodiemi známých operet v podání sólistů Moravskoslezského divadla v Ostravě a Slezského divadla v Opavě. Pořad se jmenoval

„Láska brány otevírá“. Kinosál byl zcela naplněn. Potlesk napovídal, že program se posluchačům líbil.

Krmáš se začal slavit již v pátek 7.11., kdy byla zábava se skupinou Krakatit. Tuto i krmášovou zábavu v sobotu večer, kdy k tanci hrála skupina Premiér, pořádal TJ Sokol. Baroko

/což je místní bar/ v sokolovně uspořádalo tradiční pondělní krmáš od 16.hod. v prostorách sokolovny. Hrála folková skupina Repete. Stylově oblečení hosté v country oděvech měli

vstup zdarma.

Obecní úřad pozval své občany na vánoční koncert v kostele 27.12. pod názvem „Rozjímání v opeře“. Skladby Verdiho, Bizeta, Mozarta a césara Franka v podání Anny Ondákové –

Kostřibové a Jaromíra Dvorského. Na varhany je doprovázel Josef Kostřiba. Program uzavřely koledy.

Kulturní rok v obci zakončilo I.vítání občánků 27.12. v kinosále. Byl to nápad starostky, která také celou slavnost organizovala. V kulturním programu vystoupili žáci místní školy,

verše přednesla paní Vlaďka Kožuchová. Hudební doprovod zajistila Lenka Liberdová skvělou hrou na housle. Pořad uváděla předsedkyně kulturní komise slečna Pavlásková. Slavnostní

projev přednesla starostka Věra Petrová. Rodiče dětí dostali pamětní list a album. Obřad zachytil ve fotografii Jarek Červenka. Fotky budou veřejně vystaveny na table.

Firma KBB s r.o. umístila na svém vysílači na Čupku anténu na příjem kanálu Prima. Občané z dolního konce si tak její program mohou naladit na svých televizních přijímačích.

Obec poslala blahopřejný telegram malíři Josefu Langovi k jeho 79.narozeninám. Poděkovala mu, že se významně zasloužil o propagaci České republiky a v neposlední řadě naší obce ve

světě. Vydal v Kanadě emisi známek, na nichž jsou dřevěné stavby z Metylovic i místní kostel.

Je vidět, že kultura v obci nebývale rozkvetla. Zdá se že ženy mají ke kultuře bližší vztah než muži.

Sport

Kopaná

Do sezóny 2003/2004 přihlásil oddíl kopané v Metylovicích pět družstev do těchto mistrovských soutěží:
1.B třídu hraje tým mužů „A“. Po podzimní části sezóny je na 12.příčce s 15.body a pasivním skóre 10:14. Svědčí o dobré obraně a neproduktivní útočné fázi. Brankář Martin Šmajstra

vede mezi brankáři v neprůstřelnosti.
O prázdninách se mužstvo mužů přihlásilo do okresního poháru, v němž později ve finále zvítězilo. Všechny náklady spojené s tímto pohárem si hráči hradili ze svého.

Okresní soutěž mužů zastupuje „B“ tým. Oproti minulému ročníku se herně zlepšil. Se 13.body obsadil 8. místo.

Po dvouleté přestávce se přihlásilo do okresní soutěže družstvo dorostenců. Mělo jen dva měsíce na sehrání a už nastoupilo do ostrých bojů. Když se někteří dorostenci zranili, kostra

týmu se rozpadla. Na místě brankáře vystřídali trenéři čtyři chlapce. Přesto sehráli vyrovnaná utkání a patří jim předposlední příčka.

Okresní soutěž hrají také žáci. Po slibném začátku přišel na žáky útlum. Teprve v posledním utkání podzimu zvítězili. Umístili se na šestém místě.

Metylovští benjamínci hrají „Brušperskou skupinu“. Na své konto si připsali i nějaké vítězství. Ale v této soutěži jde především o radost dětí ze hry.

Volejbal

Počet členů volejbalového oddílu TJ Sokol Metylovice se rozšířil o družstvo rekreačního volejbalu z řad bývalých hráček a hráčů volejbalu, takže aktivních členů je téměř 80, z toho

je 40 členů pravidelně sportující mládeže.
V mistrovských soutěžích pořádaných volejbalovým svazem máme celkem pět družstev. Muži jsou pravidelnými účastníky krajského přeboru. V soutěžním roce 2002/2003 sehráli celkem 40

utkání – 9 vítězství a 27 porážek. Umístili se na 11.místě ze 17. účastníků. Nyní jsou po podzimní části na druhém místě s 12 výhrami a 4 prohranými zápasy. Všichni hráči jsou

odchovanci vlastního oddílu s věkovým průměrem pod 25 let.

Junioři skončili na 5.místě z 9. družstev. Po přechodu čtyř hráčů do družstva mužů poprvé od roku 1993 opustili krajskou soutěž a přihlásili se do okresního přeboru.

Minižáci jsou přeborníci okresu – soutěžilo pět družstev. Sehráli osm utkání a všechna byla vítězná.

Minižákyně obsadily druhé místo z deseti družstev. Deset zápasů vyhrály a dva prohrály.

Žačky rovněž obsadily druhé místo z pěti družstev, když zvítězily v šesti utkáních a ve dvou prohrály.

Naši volejbalisté uspořádali tradiční 49.ročník koláčového memoriálu mužů. Při účasti 11.družstev zvítězilo družstvo Ostravské univerzity. Na 12.ročníku turnaje dorostenců za účasti

5.družstev skončili naši junioři na druhém místě.
Pro vylepšení činnosti byli vyškoleni další dva trenéři III.třídy, L.Drastich složil zkoušky na rozhodčího I.třídy.

Oddíl ASPV

„Asociace sport pro všechny“ eviduje 80 členů.
Ženy a dorostenky cvičí pravidelně každé úterý. Cvičení je pestré, zaměřuje se na aerobik, kalanetiku a posilování. Cvičitelkou je především Martina Mertová, zastupuje ji Růženka

Vrbová. V zimě ženy cvičí v tělocvičně, v létě chodí na turistické výšlapy. Činnost si zpestřují ozdravnými pobyty, smaží spolu vaječinu.

Dorostenky Denisa Bílková a Zuzka Bílková se 17.5. zúčastnily branně orientačního závodu „Medvědí stezka“, kde obsadily krásné 1.místo a postupují do krajského kola.

Žákyně cvičí každý čtvrtek pod vedením Věrky Kopčákové. 10.5. se družstvo mladších i starších žaček zúčastnilo atletického čtyřboje s výbornými výsledky. V kategorii starších žaček

obsadila Nela Kožuchová 1.místo, v kategorii mladších žaček vybojovala Deniska Ryšková 2.místo a Maruška Liberdová 3.místo.
Děvčata se také zúčastnila branně orientačního závodu „Medvědí stezka“.

V rámci ASPV se vytvořil oddíl rekreačního volejbalu. Tvoří ho muži a ženy, kteří si chtějí zahrát volejbal jen pro potěšení ze hry a pohybu. Vedoucí oddílu je Eliška Červenková.

Oddíly kopané, volejbalu a odboru ASPV sportují v rámci Tělovýchovné jednoty Sokol. Také Tělocvičná jednota Sokol rozvíjí své aktivity.

Florbal
Oddíl má 49 členů a vede ho ing.Lukáš Karlický, trenér III.třídy. Hráči jsou rozděleni do čtyř kategorií. V přípravce jsou žáci od 6-9 let a nehrací zápasy. Žáci 10-14 let hrají malý

florbal 4+0 a účastní se mezižupních soutěží. Dorost od 15-17 let hraje florbal 4+1 a účastní se mezižupních turnajů. Tělocvičná jednota chce postavil závodní družstvo FbC Sokol

Metylovice, které bude hrát 2.Severomoravskou ligu.

In-line hokej a hokejbal

Oddíl má zatím osm členů a vede ho Radim Tomášek, trenér II.třídy. Družstvo se zúčastnilo několikrát děkanátních turnajů. V tomto roce získalo v DHL ve Frýdlantě n.O. V současnosti

začíná sportovat na kolečkových bruslích.

Tenis

Oddíl vede ing.arch.Aleš Bílek a MUDr.Záškodný. Připravuje májový a vánoční turnaj, který je již tradičně turnajem dvoučlenných družstev a je hodnocen zúčastněnými hráči velmi

kladně.

Všestrannost

Oddíl podniká výlety po okolí i několikadenní na Slovensko. V tělocvičně se věnuje malým dětem. Hrají hry a cvičí na nářadí. Vede ing.Jana Kotherová.

Matrika

Narození

V letošním roce se narodil rekordní počet dětí. Na svět přišlo 11 holčiček a 9 chlapečků. Mezi nimi byla i dvojčátka David a Daniel. To se nestává často. Osm holčiček a čtyři chlapci

byli prvními dětmi v rodině. Rovněž dvojčátka se narodila do zatím bezdětného manželství. Na dvě holčičky a dva chlapce čekal už doma starší sourozenec. Jedno děvčátko a jeden

chlapec se narodili jako třetí dítě rodiny.

Úmrtí

V obci zemřelo 23 lidí, 13 mužů a 10 žen. Průměrný věk všech zemřelých je 73 let. U mužů je to 69 let, u žen je to o deset let více, 79 let. Nejstarší muž zemřel ve věku 87 let,

nejmladšímu bylo 59 let. Nejstarší žena odešla ve věku 94 let, nejmladší byla šedesátiletá. Mezi zemřelými byly tři ženy, kterým bylo více než 90 let, jeden muž a žena měli více než

80 let. V metylovském kostele jsme se rozloučili s 12 občany, v kremaci se 6.zemřelými. S 5.zemřelými se příbuzní rozloučili v úzkém rodinném kruhu. I v naší obci se začíná zvyšovat

počet zemřelých, s nimiž se občané nemohou rozloučit.

Svatby

Svatbu uzavřelo v tomto roce 13 párů. Nejmladší nevěstě bylo 19 let, nejstarší 51 let. Průměrný věk činil 31,5 roku. Stále častěji se i u nás vdávají děvčata mezi 25 – 28 lety.
Nejstarší ženich měl 57 let, nejmladší 24 let. Průměrný věk činil 33 roky. I u ženichů se věk posunul ke třicítce.
U deseti párů byli oba snoubenci svobodní, u dvou páru byli oba partneři rozvedeni. V jednom případě si svobodný bral vdovu. V jednom páru, jehož oba snoubenci byli rozvedeni, šlo o

bývalé manžely, kteří letos opět spolu uzavřeli sňatek.
Rozvody

Letos byly rozvedeny tři páry manželů. Všechny tři páry byly rozvedeny po dlouholetém manželství. Dva páry mají už dospělé děti, jeden pár byl bezdětný.
Stěhování

Do obce se přistěhovalo 43 občanů – 23 žen a 20 mužů
Odstěhovalo se 30 občanů – 17 žen a 13 mužů
V rámci obce se přestěhovaly 3 ženy a 3 muži
V obci žilo k 31.12.2003 již 1532 občanů v 555 domcích
Nejstarší občané

Bílková Vojtěška čp.346 narozená v roce 1909 v Brušperku
Mertová Anna čp.65 narozená v roce 1910 v Kenty, USA
Němcová Anděla čp.133 narozená v roce 1910 v Metylovicích
Bebčáková Anežka čp.275 narozená v roce 1913 v /Metylovicích/ Kozlovicích
Mužný Mojmír čp.242 narozený v roce 1913 v Metylovicích
Řezníčková Marie čp.95 narozená v roce 1913 ve Lhotce
Bílek Božetěch čp.434 narozený v roce 1914 v Metylovicích
Kužmová Anna čp.173 narozená v roce 1914 v Bukovci
Luňáčková Vlastimila čp.99 narozená v roce 1915 v Metylovicích
Šigutová Božena čp.47 narozená v roce 1915 ve Lhotce
Mužný Ludvík čp.29 narozený v roce 1916 v Lubně
Svobodová Štěpánka čp.178 narozená v roce 1916 v Metylovicích
Mališová Anežka čp.372 narozená v roce 1917 v Metylovicích
Kožuchová Barbora čp.70 narozená v roce 1918 v Metylovicích
Kuhejdová Anna čp.176 narozená v roce 1918 v Ostravě

Životní podmínky

Minimální plat činil v tomto roce 6 200,–Kč. Sociální minimum pro jednotlivce bylo vypočteno na 4 100,–Kč, pro rodinu se dvěma dětmi na 11 300,–Kč.
V obci je 723 pracovně činných osob, z toho je 15,21% nezaměstnaných. Představuje to 110 občanů, 62 mužů a 48 žen.
Nezaměstnanost je tu opravdu vysoká. Dříve lidé dojížděli za prací do Frýdlantu n.O. do závodu Ferrum, do Slezanu ve F-M, i do Válcoven v Lískovci. V obci žije také hodně huťařů a

horníků, kteří dojížděli do Ostravy. Řada lidí pracovala v místní JZD. Útlum těchto výrobních odvětví se odrazil na výšce nezaměstnanosti.
Průměrné ceny potravin

V tomto roce se daly v prodejně M a J manželů Kulhánkových koupit základní potraviny této ceně:
Chléb Pino 800g 18,80Kč Kuřecí čtvrtky 1kg 59,–Kč
Chléb Penam 1200g 20,20 Filety 1kg 75,–
Rohlík 43 g 1,50 Párky 1kg 49,–
Mouka hladká 1kg 8,90 Salám Vysočina 1kg 122,–
Cukr krupice 1kg 18,10 Nanukový dort 1ks 17,–
Cukr moučka 1kg 20,20 Káva zrno 0,07kg 4,–
Vanilkový cukr 1ks 1,– Káva Jihlavanka 0,15kg 21,40
Rýže 1kg 17,60 Sirup Jupi 3l 21,–
Sůl 1kg 6,20 Rum 0,5l 80,–
Mléko 1l 13,30 Stará myslivecká 0,5l 115,–
Podmáslí 1l 10,50 Pivo Triumf 10° 8,60
Máslo 0,25kg 28,– Pivo Plzeň 12° 19,40
Rama 0,50kg 31,10 Olej Lukana 1l 26,60
Hera 0,25kg 13,30 Kuře 1kg 56,–

Referendum o Evropské unii

Česká republika zažila v červnu historicky první referendum. Volební místnost ve škole se otevřela v pátek 13.6. ve 14 hod. a uzavřela v sobotu 14.6. ve 14 hodin. Hlasovací lístky

obdržel každý volič přímo ve volební místnosti. Zpravodajové okresních novin objížděli při zahájení referenda obce a byli i v Metylovicích. Fotografie vstupních dveří Základní školy

a vcházející první voliči se objevily ve Frýdecko-Místecku.
Výsledky referenda v Metylovicích:
Počet oprávněných voličů 1242
Počet zúčastněných voličů 711
Počet odevzdaných obálek 710 57,16%
Počet platných hlasů 675
Počet hlasů pro vstup do EU 510 75,55%
Počet hlasů proti vstupu do EU 165 24,45%

Ze 77 obcí na Frýdecko-Místecku bylo v 16.obcích více než 80% občanů pro vstup do EU. V obci Pazderná to bylo 85,32% občanů, v Krmelíně 83,72% občanů. V šesti obcích hlasovalo proti

vstupu do EU více než 30% voličů. V Řece to bylo 37,57%, v Dolních Tošanovicích 33,33%, v Dolních Domaslavicích 32,54%.

V řebříčku zemí, které v tomto roce euroreferendum uspořádaly, skončila Česká republika až na sedmém místě co se týká účasti voličů a na místě šestém podporou vstupu do EU.

V celé České republice hlasovalo pro vstup do Unie 3 446 758 voličů, což znamená 77,33%, proti bylo 1 010 448 voličů, což je 22,67%. Kraj s největší účastí byl Královehradecký, kam

přišlo k volbám 59,39% lidí. V Moravskoslezském kraji, kde byla účast voličů nejmenší, hlasovalo 49,57% obyvatel. Nejvíce se lidé vyjadřovali pro vstup ve Zlínském kraji – 80,47%.

Nejvíce hlasů proti vstupu, 26,18%, bylo v kraji Libereckém.

Nejvíce obcí, jejichž občané odmítali Brusel, bylo na Vysočině a v Pardubickém kraji, po sedmi obcích. Nejspořádanější voliče mají tři obce. Všech dvacetdva voličů přišlo k urnám v

Čilé na Rokycansku, všichni ze 77 voličů v Chlistově na Klatovsku a všech třicet lidí ze Zadního Vydří na Jihlavsku. Nejméně lidí přišlo hlasovat v Měkynci na Strakonicku. Během dvou

volebních dnů se dočkali je tří lidí ze čtyřiadvaceti místních obyvatel.

Stoprocentně chtějí do Unie voliči z Dolní Těšice na Přerovsku, kde se pro vstup vyjádřili všichni voliči. Zato v Županovicích na Jindřichohradecku přišla k volbám jen polovina ze 40

voličů a pouze pět z nich hodilo do urny lístek s ANO. Tím se stali obcí, v níž hlasovalo pro vstup nejméně voličů, jen 25%.

Podle povolání chtějí do Unie nejvíce studenti, následují podnikatelé, překvapivě důchodci, zaměstnanci a ženy v domácnosti. Nejméně tam chtějí nezaměstnaní.

Podle vzdělání hlasovali pro vstup do Unie vysokoškoláci, následují maturanti a pak teprve vyučení. Hlasování podle věku voličů je vcelku vyrovnané, rovněž hlasování podle pohlaví

nebo podle velikosti obce.

Podle politické příslušnosti jsou členové US-DEU v 92% pro vstup do Unie, následují členové ODS, pak KDU-ČSL, ČSSD. Členové KSČM jsou pro vstup ze 63%. Vzhledem ke skutečnosti, že

ODS i KSČM vystupuje silně euroskeptiky, jeví se mi hlasování jejich členů pro vstup dosti vysoké.

Počasí

Leden
I.dekáda průměrná teplota ráno -8,4°C nejnižší -20°C, nejvyšší +5°C
Večer -6,7°C nejnižší -15°C, nejvyšší +6°C
Jasno 1den
Oblačno 2 dny
Zataženo 7 dnů
Pršelo 1 den
Sněžilo 2 dny
V noci na 8.1.napadlo 15 cm sněhu

II.dekáda průměrná teplota ráno -4,3°C nejnižší -22°C, nejvyšší +2°C
večer -1,3°C nejnižší – 11°C, nejvyšší +4°C
Jasno 3 dny
Oblačno 1den
Zataženo 6 dnů
Pršelo 1 den
Sněžilo 2 dny

III.dekáda průměrná teplota ráno +0,8°C nejnižší -6°C, nejvyšší +6°C
večer +2,9°C nejnižší 0°C, nejvyšší +5°C
Oblačno 3 dny
Zataženo 8 dnů
Mrholení 1 den
Mlha 1 den
Sněh.přeh. 1 den

Únor
I.dekáda průměrná teplota ráno -5,9°C nejnižší -18°C, nejvyšší – 1°C
večer -1,8°C nejnižší -10°C, nejvyšší 0°C
Jasno 2 dny
Oblačno 1 den
Zataženo 7 dnů
Velký vítr 3 dny
Sněžení 2 dny
7.2. napadlo 20cm sněhu

II.dekáda průměrná teplota ráno -9,3°C nejnižší -20°C, nejvyšší -4°C
večer -6,9°C nejnižší -4°C, nejvyšší 0°C
jasno 4 dny
zataženo 6 dnů
sněžení 1 den
mlha 1 den

III.dekáda průměrná teplota ráno -5,5°C nejnižší -10°C, nejvyšší +4°C
večer +7°C nejnižší 0°C, nejvyšší +10°C
jasno 7 dnů
zataženo 1 den
mlha 1 den

Březen
I.dekáda průměrná teplota ráno -2,6°C nejnižší -8°C, nejvyšší +4°C
večer +6,3°C nejnižší 0°C, nejvyšší +10°C
Jasno 4 dny
Oblačno 1 den
Zataženo 5 dnů
Mlha 1 den
Sněžení 1 den
Déšť 1 den

II.dekáda průměrná teplota ráno +2,2°C nejnižší -2°C, nejvyšší +10°C
večer +6,8°C nejnižší +1°C, nejvyšší +14°C
jasno 1 den
oblačno 2 dny
zataženo 7 dnů
sněžení 3 dny
14.3. napadlo 10cm sněhu
11.3. přiletěli špačci

III.dekáda průměrná teplota ráno +1°C nejnižší -10°C, nejvyšší +10°C
večer +13,8°C, nejnižší +2°C, nejvyšší +20°C
Jasno 6 dnů
Oblačno 5 dnů

Duben
I.dekáda průměrná teplota ráno -0,5°C nejnižší -4°C, nejvyšší +6°C
večer +6,6°C nejnižší +1°C, nejvyšší +14°C
oblačno 5 dnů
zataženo 5 dnů
déšť 1 den
vítr 1 den
sníh 4 dny
bouřka 1 x
7.4. napadlo 5 cm sněhu
8.4. napadalo 10 cm sněhu

II.dekáda průměrná teplota ráno +1,3°C nejnižší -4°C, nejvyšší +5°C
večer +15,6°C, nejnižší +9°C, nejvyšší +20°C
Jasno 4 dny
Oblačno 3 dny
Zataženo 3 dny
Mlha 1 den
Déšť 1 den

III.dekáda průměrná teplota ráno +10,8°C nejnižší +4°C, nejvyšší +15°C
večer +21,2°C, nejnižší +15°C, nejvyšší +30°C
jasno 1 den
oblačno 8 dnů
zataženo 1 den
déšť 3 dny

Květen
I.dekáda průměrná teplota ráno +11,9°C nejnižší +5°C, nejvyšší +16°C
večer +24,8°C, nejnižší +15°C, nejvyšší +30°C
jasno 5 dnů
oblačno 4 dny
zataženo 1 den
déšť 2 dny

II.dekáda průměrná teplota ráno +11,4°C nejnižší +4°C, nejvyšší +16°C
večer +20,4°C, nejnižší +13°C, nejvyšší +26°C
Jasno 1 den
Oblačno 6 dnů
Zataženo 3 dny
Déšť 3 dny
Bouřka 1x

III.dekáda průměrná teplota ráno +11,8°C, nejnižší +8°C, nejvyšší +16°C
večer +7,7°C, nejnižší +13°C, nejvyšší +29°C
Jasno 5 dnů
Oblačno 2 dny
Zataženo 4 dny
Déšť 1 den
26.5. večer kroupy, bouřka, průtrž mračen

Červen
I.dekáda průměrná teplota ráno +17°C, nejnižší +12°C, nejvyšší +22°C
večer +28,9°C, nejnižší +26°C, nejvyšší +32°C
jasno 7 dnů
oblačno 3 dny
déšť 1 den

II.dekáda průměrná teplota ráno +17,3°C nejnižší +14°C, nejvyšší +22°C
večer +26,3°C, nejnižší +24°C, nejvyšší +34°C
jasno 2 dny
oblačno 7 dnů
zataženo 1 den
déšť 1 den

III.dekáda průměrná teplota ráno +12,5°C nejnižší +12°C, nejvyšší +14°C
večer +26°C nejnižší +20°C, nejvyšší +30°C
Jasno 2 dny
Oblačno 6 dnů
Zataženo 2 dny
Bouřka 1 den

Červenec
I.dekáda průměrná teplota ráno +14,2°C nejnižší +14°C, nejvyšší +14°C
večer +23,7°C, nejnižší +18°C, nejvyšší +32°C
oblačno 7 dnů
zataženo 3 dny
déšť 2 dny
bouřka 1x

II.dekáda průměrná teplota ráno +16,4°C nejnižší +15°C, nejvyšší +20°C
večer +25,2°C, nejnižší +20°C, nejvyšší +32°C

III.dekáda průměrná teplota ráno +20,2°C nejnižší +16°C, nejvyšší +24°C
večer +26,7°C, nejnižší +18°C, nejvyšší +33°C
jasno 4 dny
oblačno 3 dny
zataženo 4 dny
déšť 4 dny
bouřka 2 x

Srpen
I.dekáda průměrná teplota ráno +13°C nejnižší +14°C, nejvyšší +20°C
večer +29,2°C, nejnižší +26°C, nejvyšší +30°C
jasno 5 dnů
oblačno 5 dnů

II.dekáda průměrná teplota ráno +16°C nejnižší +12°C, nejvyšší +20°C
večer +28,3°C, nejnižší +24°C, nejvyšší +33°C
jasno 3 dny
oblačno 6 dnů
zataženo 1 den
bouřka 2x

III.dekáda průměrná teplota ráno +13,4°C nejnižší +10°C, nejvyšší +16°C
večer +26,6°C, nejnižší +24°C, nejvyšší +33°C
jasno 2 dny
oblačno 9 dnů

Září
I.dekáda průměrná teplota ráno +8,3°C nejnižší +5°C, nejvyšší +13°C
večer +21,1°C, nejnižší +14°C, nejvyšší +26°C
jasno 2 dny
oblačno 4 dny
zataženo 4 dny
déšť 1 den
mlha 1 den

II.dekáda průměrná teplota ráno +5°C nejnižší +5°C, nejvyšší +5°C
večer +23°C nejnižší +16°C, nejvyšší +30°C
jasno 6 dnů
oblačno 9 dnů
zataženo 1 den
déšť 1 den
mlha 1 den

III.dekáda průměrná teplota ráno +7,2°C nejnižší +4°C, nejvyšší +14°C
večer +20°C nejnižší +16°C, nejvyšší +30°C
jasno 4 dny
oblačno 4 dny
zataženo 2 dny
déšť 1 den

Říjen
I.dekáda průměrná teplota ráno +8,7°C nejnižší +6°C, nejvyšší +10°C
večer +15°C nejnižší +8°C, nejvyšší +22°C
oblačno 4 dny
zataženo 6 dnů
déšť 6 dnů
sněžení 1 den
bouřka 1x
II.dekáda průměrná teplota ráno +4,2°C nejnižší 0°C, nejvyšší +10°C
večer +10,6°C, nejnižší +6°C, nejvyšší +18°C
jasno 2 dny
oblačno 4 dny
zataženo 4 dny

III.dekáda průměrná teplota ráno +0,2°C nejnižší -8°C, nejvyšší +6°C
večer +5,3°C nejnižší +1°C, nejvyšší +10°C
jasno 2 dny
oblačno 4 dny
zataženo 5 dnů
déšť 2 dny
sníh 1 den
vítr 1 den
26.10. napadlo 10 cm sněhu.

Listopad
I.dekáda průměrná teplota ráno +4,7°C nejnižší 0°C, nejvyšší +10°C
večer +9,2°C nejnižší +2°C, nejvyšší +18°C
jasno 2 dny
oblačno 2 dny
zataženo 6 dnů
déšť 1 den
mlha 5 dnů
velký vítr 1 den

II.dekáda průměrná teplota ráno +0,1°C nejnižší -7°C, nejvyšší +8°C
večer +6,2°C nejnižší 0°C, nejvyšší +12°C
jasno 1 den
oblačno 3 dny
zataženo 6 dnů
déšť 2 dny

III.dekáda průměrná teplota ráno +7,1°C nejnižší +2°C, nejvyšší +10°C
večer +13,6°C, nejnižší +10°C, nejvyšší +16°C
jasno 1 den
oblačno 7 dnů
zataženo 2 dny
mlha 1 den

Prosinec
I.dekáda průměrná teplota ráno -1,1°C nejnižší -8°C, nejvyšší +4°C
večer +5,1°C nejnižší 0°C, nejvyšší +12°C
jasno 5 dnů
oblačno 2 dny
zataženo 3 dny
velký vítr 1 den
sněh.přeh. 1 den
mlha 1 den

II.dekáda průměrná teplota ráno +0,6°C nejnižší -3°C, nejvyšší +6°C
večer +3°C nejnižší 0°C, nejvyšší +7°C
jasno 2 dny
zataženo 8 dnů
mlha 1 den
déšť 1 den
sníh 2 dny
16.12 – 5 cm sněhu

III.dekáda průměrná teplota ráno -2,7°C nejnižší -16°C, nejvyšší +4°C
večer +2,1°C nejnižší -7°C, nejvyšší +6°C
jasno 2 dny
oblačno 1 den
zataženo 8 dnů
sníh 2 dny
déšť 1 den
vítr 3 dny
mlha 1 den
vánoční dny byly mrazivé s popraškem sněhu asi 1-2 cm.
Krupobití

Když jsme se 26.5. probouzeli do pěkného májového den, nikoho nenapadlo, co zažijeme než skončí. Kolem půl sedmé se sice sbíralo na bouřku, ale to nikoho nevyděsilo. Ovšem po sedmé

hodině večer začalo boží dopuštění. Krupobití bylo tak dlouhé a prudké, že je až k nevíře, že nevytlouklo okna. Přecházelo v prudký liják a opět v krupobití. Nádherné květinové

zahrádky kroupy zcela osekaly. Metylůvka se vylila a zalila zahrady a sklepy. V úseku mezi Čihadlem a domem paní Kožuchové čp.70, zaplavila silnici a zalila zahrady a dvůr p.Juřice

čp.30 a pana Šiguta čp.31. Přes dvůr na Čihadle se valil z polí proud, který připomínal dravou řeku a vléval se na cestu. Voda byla tak prudká, že osobní auta musela zůstat stát a

čekat, až to nejhorší pomine. Asi za hodinu a půl průtrž mračen i krupobití ustalo a očím se naskytl obraz zkázy.

Nánosy hlíny a štěrku, zničené zahrady, zaplavené sklepy. hasiči okamžitě nastoupili k likvidaci vzniklých problémů a do pozdních nočních hodin čerpali vodu ze zatopených sklepů.

Přestože je budova Beskydského dětského sanatoria na kopci, byly sklepy tak plné, že muselo ve 20 hod. přijet 14 členů Hasičské záchranné služby z Místku.

Příroda si také poradila. Stačilo pár slunečných dnů, trochu práce a znovu se zahrady zazelenaly a rozkvetly.
Tropická horka

Zdá se, že po pětisetleté povodni uhodilo padesátileté sucho. Letošní léto a vlastně i pozdní jaro se vyznačovalo žhavými dny i nocemi, rozpálenými městy i vyschlou krajinou.

Hydrometeorologové naměřili zhruba poloviční srážky oproti průměru, ale dvojnásobný počet tropických dnů. Řeky měly na mnoha místech méně než pětinu obvyklého průtoku. Horské prameny

ztratily zhruba třetinu vydatnosti, leckde vyschly docela. Klesala hladina spodní vody.

V některých oblastech, které byly odkázány na studně, museli být lidé zásobováni pitnou vodou z náhradních zdrojů. Z přehrad začaly vystupovat zbytky dávno zapomenutých stavení. Na

přehradě Šance se obnažily základy bývalého mostu a před nimi i hluboko za nimi bylo jen suché, rozpraskané dno přehrady.

Stalo se ve světě

16.ledna se při startu amerického raketoplánu Columbia uvolnil kousek izolační pěny, který úderem prorazil tepelnou izolaci křídla. Při návratu do atmosféry 1.února tak umožnil

žhavým plynům proniknout přímo k nosné konstrukci a natavit ji. Columbia se rozpadla, zahynulo všech sedm členů posádky. Jeden z nich byl z Izraele. V průběhu roky vyšlo najevo, že

astronauti by se dali zachránit. 1.března měl vzlétnout Atlantis a jeho start se dal urychlit. Přitom posádka Columbie byla schopna čekat na orbitě až třicet dní. Jména zahynuvších

astronautů dostaly planetky obíhající kolem Slunce mezi drahami Marsu a Jupitera.

11.února byly zveřejněny první výsledky měření astrofyzikální družice, která byla vypuštěna koncem června 2001 a „zavěšena“ do vzdálenosti 1,5 milionů kilometrů od Země. Z údajů je

patrné, že vesmír je starý 13,7 miliardy let, první světlo se na něm objevilo 380 milionů let po velkém třesku. Vesmír obsahuje čtyři procenta „obyčejné hmoty“, 23% tmavé nezářivé

hmoty, která nevysílá žádné částice e jejíž podstatu nezdáme. A pak 73% tmavé energie, která podněcuje rozšiřování vesmíru. Její podstatu rovněž neznáme.

V polovině února zemřela ovečka Dolly, první naklonovaný velký savec. Vědci ukončili její život pro beznadějný zdravotní stav. Příčinou byly podle všeho příznaky stárnutí, které se

objevily už v roce 1995, tedy ve třech letech. Dolly byla utracena v polovině průměrného ovčího věku.

V březnu zahájila Amerika válku proti Iráku. Prezident Busch tvrdil, že vládce Husajn je napojen na Al-Kajdu a v zemi přechovává zbraně hromadného ničení. Podpořil ho anglický

premiér Tonny Blair. Německo a Francie byly proti. Velkou pomoc nabídlo Polsko. Postoj naší vlády byl obojaký. Nakonec tam Česká republika vyslala vojenskou nemocnici. Bagdád byl

dobyt poměrně rychle. Po půl roce americké správy v Iráku roste odboj a počet zabitých Američanů po válce již přesáhl počet padlých během válečných operací. Teprve po půl roce

dokázali Američané dopadnout iráckého vůdce Saddama Husajna. Avizované zbraně hromadného ničení se v Iráku nenašly a vzrůstají pochybnosti, zda tam nějaké jsou.

Ve východním Kongu bylo během několika dnů v dubnu zmasakrováno 900 lidí.

Na jaře vyvrcholilo rozšíření nemoci SARS. Je to syndrom akutních dýchacích potíží. Rozšířila se z jižní Číny. Onemocnělo 800 lidí, většinou z kontinentální Číny, Hongkongu a

Tchajwanu. Mimo Asii SARS zabíjel především v kanadském Torontu.

Zemětřesení, které postihlo v květnu Alžírsko, si vyžádalo zhruba 2 200 obětí a kolem deseti tisíc zraněných. Náhlé záplavy a sesuvy půdy na Srí Lance si vyžádaly nejméně 200 obětí.

Severní a Jižní Korea 14.června po padesáti letech symbolicky propojily své železnice. O čtyři dny později komunistická Korea přiznala, že vyvíjí jaderné zbraně. Nejnebezpečnější

místo na světě je Asie. Tamní množství raket a jaderných zbraní je globální hrozbou. Tato oblast bude zřejmě v nejbližší době destabilizačním faktorem světové politiky číslo jedna.

Rekordní teploty, které zachvátily v letních měsících téměř celou Evropu, způsobily přímo či nepřímo smrt 19 000 osob. Při mohutných červencových záplavách ve východní Indii zahynulo

200 osob.

Hurikán Isabel, který vtrhl na východní pobřeží Spojených států zabil 18.září 29 lidí, způsobil záplavy a přerušil dodávky elektřiny.
26.září vyplulo na zkušební plavbu z bretaňského přístavu největší dopravní plavidlo na světě – Queen Mary II.

15.října vynesla raketa Čchang-čeng z kosmodromu kosmickou loď Šen-čou s prvním čínským osmatřicetiletým Jang Li-wejem. Číňan strávil ve své kocábce 21 hodin a Zemi obletěl

čtrnáctkrát.

17.října dostavěli v Tchán-peji nejvyšší obytnou budovu světa. Její výška je 508 m.

Dosud největší vlna požárů v dějinách Kalifornie zdevastovala za poslední říjnový týden v jižní části státu území o rozloze tří tisíc km2. Oheň pohltil kolem tří tisíc domů a zmařil

20 lidských životů. Přes sto tisíc lidí vyhnal z domovů.

Stalo ve v České republice

V letošním roce byla naplánovaná řádná volba jediného činovníka. Přesto se stala nejvýznamnější vnitropolitickou událostí roku 2003. Volba trvala měsíc a půl. Proběhla v devíti

hlasovacích kolech. Hlasovalo se celkem o sedmi kandidátech. První volba o třech kolech byla 15.1. Kandidovali Jaroslav Bureš, Václav Klaus, Miroslav Kříženecký a Petr Pithart.

Vyhrál Václav Klaus. Druhá volba byla 24.ledna a kandidovali Václav Klaus, Jaroslav Moserová a Miloš Zeman. Opět vyhrál Klaus. Ve třetí volbě 28.února kandidoval Václav Klaus a Jan

Sokol. Prezidentem se stal Václav Klaus. I když jsou volby tajné, lze téměř s jistotou říci, že vůbec poprvé od pádu komunistického režimu pomohli zvítězit Václavu Klausovi

komunisté.

Hitem roku se staly výhrůžky státu. Hejtman v Olomouci dostal anonym, že pokud pisatel nedostane od státu deset milionů korun, exploduje v Olomouci bomba. Pro peníze se ale

nedostavil, ani se více neozval. Ale zřejmě inspiroval další. Osmnáctiletý mladík z Ostravy vyslovil přání, aby mu stát zaslal padesát milionů korun. Jinak vyhodí do vzduchu určená

místa v Praze a v Brně. Byl odhalen. Starý muž z Ostravska chtěl od podniku třicet milionů, jinak zavalí šachtu výbuchem. Byl dopaden během 48 hodin. V srpnu hrozil muž pražskému

primátorovi, že otráví pitnou vodu ve městě kyanidem a rtutí. Po dvou dnech skončil ve vazbě. Na Pardubicku likvidovali pyrotechnici na frekventované železniční trati funkční bombu.

Na jeden promyšlený případ připadne deset naivních, kdy je pachatel záhy dopaden.

1.1. V České republice bylo zavedeno jednotné evropské telefonní číslo tísňového volání -112.
13.1. Vláda souhlasila s pomocí Spojeným státům v případné válce s Irákem. K nasazení vojenské jednotky chemiků požadovala mandát Rady bezpečnosti OSN.
2.2. Úderem půlnoci skončil Václav Havel svůj prezidentský úřad.
10.2. Ministerstvo práce a sociálních věcí oznámilo, že nezaměstnanost u nás poprvé překročila hranici deseti procent.
8.3. Nehoda autobusu u obce Nažidla na Českokrumlovsku si vyžádala 19 lidských životů a 34 zraněných.
17.3. Na ruzyňském letišti byla zavedena ochranná opatření v souvislosti s šířeném nové infekční choroby SARS.
15.4. Tým lékařů pod vedením Jara Pirka z Institutu klinické a experimentální medicíny poprvé v České republice a v zemích východní Evropy použil mechanické, tzn.umělé srdce. Dostal

je sedmapadesátiletý muž, jehož srdce téměř nepracuje a on tudíž čeká na transplantaci.
19.6. Asi dva tisíce odborářů demonstrovalo v Praze nesouhlas s vládním návrhem reformy veřejných financí.
26.6. Předseda vlády Špidla poprvé oficiálně připustil, že kabinet byl mohl udělat humanitární gesto vůči příslušníkům německé menšiny a dalších národnostních menšin za to, že byli

po II.světové válce perzekuováni. Podrobnosti zatím neuvedl.
3.7. Na pražském Hradě byly po pěti letech znovu vystaveny korunovační klenoty. Židovská čtvrť a bazilika sv.Prokopa v Třebíči byly zapsány na seznam Unesco. Je o dvanáctou českou

památku, která byla zapsána na prestižní seznam.
21.8. V předvečer výročí sovětské invaze zhanobil neznámý pachatel pomník obětem komunismu v Praze na Petříně.
27.8. Planeta Mars se ocitla v nejmenší vzdálenosti od Země za posledních 60 tisíc let – necelých 56 milionů kilometrů.
1.9. Výstražné jednodenní stávky za učitelské platy se zúčastnilo více než 3 020 základních a středních škol z celkového počtu 5 728 ústavů. Stávkovalo přes 72 000 pracovníků ve

školství. Šlo o největší stávku učitelů v České republice.
13.9. Nespokojení odboráři opět demonstrovali v Praze proti reformě veřejných financí. Prahou pochodovalo až 15 tisíc lidí.
28.9. Papež Jan Pavel II. oznámil jmenování 31 nových kardinálů. Mezi nimi je také duchovní českého původu Tomáš Špidlík, významný představitel českého katolického exilu.
31.10. Tímto dnem končí platnost desetihaléřů a dvacetihaléřů. Některé nadace a školy přišly s myšlenkou, aby je lidé mohli odložit do pokladniček v některých marketech nebo školách.

Po výměně v bance byly peníze použity na charitativní účely.
Kutnohorský lékař Michal Moučka, amatérský paleontolog, našel v usazené odkryté hornině kost, která pravděpodobně pochází ze stehna dospělého býložravého iguanodona, vysokého asi tři

metry a dlouhého pět metrů, který zde žil před 95 miliony let.

15.ledna zemřel významný český filozof, signatář Charty 77, profesor Milan Machovec.
16.ledna ve věku nedožitých 92 let zemřela operní pěvkyně Maria Tauberová, představitelka tzv.zlaté éry opery pražského Národního divadla.
15.února zemřel ve věku 85 let herec a spisovatel Miroslav Horníček. Téhož dne zemřel na plicní embolii známý cestovatel Jiří Hanzelka.
6.března zemřel v Pasově Luděk Pachman, proslulý šachista šedesátých let, novinář a publicista.
15.května zemřel Ivo Židek, dlouholetý člen naší přední operní scény.
5.července zemřel ve věku třiapadesáti let na služební cestě v Dánsku Lubomír Voleník. Respekt si získal nestranným vedením Nejvyššího kontrolního úřadu.
31.srpna zemřel ve Francii ve věku 86.let spisovatel, publicista, přední exilový činitel, vydavatel časopisu Svědectví a po listopadu ministr kultury Pavel Tigrid.

Frýdlant n.O.

V sobotu 13.září asi 15 minut po desáté hodině dopoledne se na ulici Palackého zřítila přístavba rodinného domku. Ke zřícenému domu přijeli hasiči ze širokého okolí, celkem devět

jednotek v patnácti vozech.
Uvnitř bylo pět lidí. Babička a otec stačili vyběhnout. V podkrovním pokoji zůstaly tři děti. Jednoho chlapce a dívku vytáhli hasiči snadno. Třetí měl nohy přitlačené dřevěnou

střechou a nemohl se hnout. Hasiči ho vyprošťovali více než hodinu. Museli desky kolem vyřezat a střechu nadzvednout. Bohudíky, žádné z dětí neutrpělo těžké zranění. Měly štěstí, že

šlo o starší dům s dřevěnou střechou a zásypem.
Dům spadl pravděpodobně v důsledku špatné statiky. Dodatečná přístavba včetně střechy nebyla dostatečně ukotvena na původním objektu.

Ve čtvrtek 4.prosince odjížděl z Dobré přes Frýdek- Místek autobus do Frýdlantu n.O. Tam mohli ve tři hodiny odpoledne nastoupit zájemci z řad občanů, kteří chtěli vykřičet v

televizním pořadu Kotel svou nespokojenost před premiérem Vladimírem Špidlou. Linka autobusu byla bezplatná. Podle mých informací do autobusu nenastoupil nikdo z Metylovic. Osobně

považuji Kotel za hulvátský pořad.

Lhotka

23.srpna se ve Lhotce uskutečnil 9.ročník Sochových národopisných slavností. Program nesl název „Pocta Vincenci Sochovi“. Slavnost začala ve 13.30 hod. shromážděním u pamětní desky.

Následoval průvod všech účinkujících. Nejdříve se představily dětské soubory, následovali dospělí. Účinkovala desítka souborů z regionu a dva ze Slovenska. Večer zahájily Pilky ze

Lhotky, následovali tanečníci z Hlubiny a Detvy. Oslavu ukončila lidová veselice s cimbálovou muzikou. Záštitu nad slavností převzali Mgr.Ilja Racek, ředitel České televize Ostrava a

Ing.Jiří Karbol, zástupce hejtmana Moravskoslezského kraje.

Vincenc Socha se narodil 9.1.1903 ve Štramberku. Byl kantorem a působil na školách v Tiché, na Pstruží, v Myslíku, v Měrkovicích a ve Lhotce. Zde se oženil a založil rodinu. Za první

republiky přednášel i na schůzích Orla v Metylovicích. V padesátých letech se nepoddal komunistickému režimu, opustil školství a začal pracovat jako horník na ostravském dole

Hlubina. Když onemocněl těžkou plicní chorobou, pracoval jako lesní dělník na Hukvaldech. Své poslání viděl v záchraně mizejících kulturních hodnot. Od pamětníků získával a zapisoval

staré písně a tance. V roce 1926 založil ve Lhotce soubor písní a tanců Pilky, který vedl až do konce života. Byl autorem i režisérem národopisných pořadů, vedl ochotnický divadelní

kroužek. V sedmdesátých letech vystoupil se svou taneční skupinou na hřišti za školou v Metylovicích. Krása lidových krojů, zpěv, tanec prozářily „Letní veselici“, kterou pořádali

místní lidovci.

Jeho bohatá sběratelská činnost je uspořádaná ve třech svazcích. Pan Socha se dočkal vydání pouze prvního dílu. Další vyšly až po jeho smrti. Zemřel 2.6.1970.

Stalo se v obci

V Blesku, regionální televizi, v Rádiožurnálu i ve Frýdecko-Místecku se objevily zprávy, jak naše obecní zastupitelstvo sází do loterie, aby mohlo výhrou splatit šestnáctimilionový

dluh, který zdědilo po předchozím zastupitelstvu. Novináři nepochopili, že tu šlo pouze o malou recesi a že to nikdo ze zastupitelstva nemyslel vážně.

V březnu navštívil novinář Ivan Motýl ing.Otakara Bílka čp.153, aby s ním natočil pro Český rozhlas pořad o výrobě bičů v Metylovicích. Ing.Bílek pochází z rodiny, v níž mělo

řemenářství dlouhou tradici a má z tohoto období bohatý písemný materiál. Aby byl pořad ještě zajímavější a živější, navštívil pan Motýl a PhDr.Miroslav Zelinský Csc. z Českého

rozhlasu mimo pana Bílka i paní Gretku Šigutovou čp.30 a Barboru Kožichovou čp.70. Paní Šigutová byla snachou a paní Kožuchová dcerou dnes již zemřelého řemenáře Valentina Šiguta,

který biče vyráběl. Paní Kožuchová otci pomáhala a proto mohla podrobně popsat postup při jejich výrobě. Poté navštívili paní Anežku Mališovou, čp.372, která se svým zemřelým

manželem Aloisem také v oboru pracovala. Proto obohatila nahrávku o další podrobnosti. Rozhovoru byl přítomen Vít Mališ, syn jmenované. Sdělil nám, že jeho strýc Miloš Čupa, který

byl popraven nacisty za účast v odboji, napsal před válkou pro potřeby Sokola divadelní hru o řemenářství. Vystupovaly v ní všechny významné osobnosti metylovského řemenářství. Hru

tehdy nabídl i rozhlasu v Ostravě. Redaktory to zaujalo. Obávali se však , že materiál může být zničený, neboť při bombardování Ostravy rozhlasový archiv vyhořel .

Redaktoři slíbili, že mi oznámí, až se bude pořad „O zaniklých řemeslech“ vysílat. Slíbili také, že nahrávku pořadu věnují obci. Nestalo se ani jedno ani druhé. Pouze pan ing.Bílek

mi jednoho dne volal, že „pořad bude zítra vysílán“. Ovšem nevěděl ani hodinu ani stanici. Volala jsem proto jak panu PhDr.Zelinskému, tak panu Motýlovi, ovšem ozval se pouze

záznamník. Nechala jsem proto vzkaz, aby zavolali, v kolik hodin a na které stanici se bude pořad vysílat. To se bohužel nestalo.

V pondělí 23.června se objevil ve Frýdecko-Místecku článek „V Metylovicích lidé sledují každý mrak“. Silničáři /opravili/ opravovali mostek na silnici přes Metylůvku mezi domy pana

Štefka čp.32 a pana Bílka čp.124. Podle článku se pan Zdeněk Carbol, který rekreačně obývá sousední domek, obává velikého lijáku. Podle jeho názoru stavbaři úplně zrušili klenutí

mostu, dali tam jen tři malé roury a tak drasticky snížili průtok vody. Domnívá se, že při prudkém lijáku voda nebude stačit odtékat a zalije okolní domky. Obavy novinářů ani pana

Carbola se nevyplnily. Léto bylo suché. Mostek se opravoval tři měsíce a nyní je už v provozu. Po jedné straně je vybaven chodníkem.

V Mladé frondě dnes byl 30.července veliký článek „Spor o původ kostela nadále pokračuje“. V článku se praví, že řada občanů naší obce je přesvědčena, že vyhořelý kostelík byl do

Hrabové kdysi přenesen z Metylovic. Podle historika Jaromíra Poláška nebyl nalezen jediný důkaz, který by potvrzoval, že kostel svaté Kateřiny z Hrabové stával v Metylovicích.

Zatímco v naší obci je to pevně zažitá legenda, v hrabové ani mezi nejstaršími farníky nikdo nic podobného neslyšel.
Velkou nedůvěru k citované legendě má také etnografa Jiřina Veselská z Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Veselská je přední odbornicí na lidovou architekturu v

Beskydech a Pobeskydí a napsala o ní ceněnou publikaci. Ani ona nikdy nenarazila na hodnověrný pramen, který by legendu potvrzoval. Kostel v Hrabové byl navíc konstrukčně velice

složitou stavbou. Pochybuje, že by ho někdo nedlouho po dostavbě rozložil a přenesl o tolik kilometrů dále.
Odkazuje také na stavebně historický průzkum hrabovského kostela z pera dnešního předního českého kunsthistorika Václava Mencla, autora dosud nepřekonané monografie Lidová

architektura v Československu.
I v naší farní kronice je pouze záznam, že se tady tato legenda traduje. Dotyčný farář připsal, že nikde nenarazil na žádný pramen, který by tuto legendu potvrdil. Ani na biskupství

se žádný podobný pramen nenašel, což dle mého názoru tuto legendu spolehlivě vyvrací.
Krátce po požáru se ostravsko-opavské biskupství rozhodlo postavit na místě bývalého kostela jeho přesnou kopii. Věřící vybrali mezi sebou téměř dva miliony korun. Část peněz

nutných na rozjezd stavby poskytla pojišťovna. Stavba se má dokončit v příštím roce.

Ve dnech 8. a 9. srpna se uskutečnil 6.ročník setkání historických vozidel Beskyd Rallye 2003, který pořádal Veterán klub Turzovka a Euroregion Beskydy. Vozidla jela přes Staré

Hamry, Ostravici, Metylovice a Palkovice do Frýdku-Místku. Pak pokračovala směr Staré Město, Bašku, Frýdlant n.O. do Turzovky, Makova, Velkých Karlovic, Karolinky a zpět do Bílé.

Veteráni se shromáždili 8.8. kolem 19. hodiny na Bílé. Na druhý den byla od 8.00-9.30 výstava vozidel na parkovišti před hotelem Pokrok a pna následoval start.
Do Metylovic přijeli před půl jedenáctou a zastavili se svými krasavci před kostelem, kde si je naši fandové mohli prohlédnout. Obec k této příležitosti zakoupila a daroval tři

poháry s věnováním.

Ve Zpravodaji Rady města Frýdek-Místek vyšel článek Anny Novákové, kronikářky města, o našem rodáku akademickém malíři Karlu Lepíkovi i s jeho fotografií. Kladně hodnotí malířovou

tvorbu a zmiňuje, že od roku 1990 pracuje na Ostravské univerzitě, po habilitaci v roce 1994 jako docent. Zdůrazňuje, že je samotářem na umělecké cestě, protože se nikdy nepřidal k

houfu protagonistů některého hnutí. Mohu potvrdit z osobní zkušenosti, že Karel Lepík opravdu nikdy nebyl „stádní“ typ.

Ve Frýdecko-Místecku uveřejnili článek o kanalizaci, který se týkal i naší obce. Přehrada Olešná je již delší dobu nevhodná ke koupání. Z přilehlých obcí totiž do nádrže stále

stékají splašky. Nyní se u přehrady staví hlavní řád kanalizace pro oblast Chlebovice a Zelinkovice. Kanalizaci postupně budují i v sousedních Palkovicích. Metylovice jsou na tom

zatím hůře. Místostarosta Petr Kožuch novinářce k tomuto problému sdělil: „Máme sice připravený harmonogram prací, dokumentace nám ale ještě chybí. Jsme zadlužení. Počítáme proto s

tím, že se nám podaří získat dotace po vstupu do Evropské unie.“

V neděli 11.května se konal již 12.ročník cyklistického závodu „Tour de Čupek“. V tomto závodě měla obec své zastoupení. Jana Čupová, čp.313, startovala jako nejmladší účastnice v

kategorii žen na dva okruhy Metylovice-Lhotka-Kozlovice-Myslík-Palkovice-Metylovice,což je celkem asi 34 kilometrů.
Umístila se na 2.místě časem 1 hodina 3 minuty. Jen o 3 minuty byla rychlejší vítězka, která byla navíc starší o šest let. Janě je teprve 13 let. Kromě ceny od pořadatelů závodu

dostala i sošku cyklisty s věnováním jako osobní dárek od starostky Věry Petrové, která jí zároveň popřála mnoho dalších úspěchů.
Jana Čupová závodí na horském i silničním kole jako členka cyklistického klubu Vlastibora Konečného. Ve své kategorii se v jednotlivých závodech ocitá na stupních vítězů, ve většině

případů na prvním nebo druhém místě. V roce uplynulém absolvovala čtyřicet startů na horském i silničním kole po celé republice a stala se mistryní Moravskoslezského kraje v

závodech na horském kole. Sbírka medailí a pohárů se rozrůstá.
Nyní přesedlala na silniční kolo. Víkendy tráví na závodech po celé Moravě i Čechách. V tomto roce 2003 byla ve své kategorii na silničním kole nejlepší v České republice a získala

Český pohár.

O kom se mluví

Občané Metylovic byli jistě překvapeni, když jednoho nedělního dopoledne spatřili na obrazovkách svých televizorů pana Karla Mročku. Pořad byl věnován nyní dosti módní záležitosti,

westernové jízdě. Určitě se mezi občany o tom povídalo. Je radostné, že mezi námi žije člověk, jehož záliby a činy překročí svým významem rámec obce.
Pan Karel Mročka se narodil roku 1942 ve Frýdlantě n.O. Po válce se s rodiči přestěhoval do Ostravy. V roce 1973 se s rodinou přestěhoval do Metylovic. Byt dostal v místní bytovce.

Pracoval jako agronom v Jednotném zemědělském družstvu. Již v roce 1974 si koupil koně a láska k nim ho neopustila dodnes.
Ale k jízdě na koni je třeba sedlo. Jeho dědeček byl švec a tak mu byla vůně kůže důvěrně známá z dětských let. Ve sklepě, doslova na koleně, začal dělat první sedla. Nejdříve na

černo. Později pod hlavičkou Služby pro obyvatelstvo. A nebyla to sedla ledajaká. Precizně zpracovaná, vkusně zdobená. Zájem projevili i zákazníci ze západních zemí.
V roce 1990 založil firmu orientovanou na výrobu sedel, v níž zaměstnával až patnáct lidí. První dílnu si zařídil v domě pana ing.Bílka, čp.153. Jeho houževnatost a preciznost mu

vynesly zakázky v zahraničí.
Po pěti letech koupil bývalou prodejnu Jednota. Bohužel trh se zasytil. Byli sice odběratelé v Rusku, ale ti s placením nepospíchali. Riziko, že nezaplatí vůbec, bylo veliké. Pan

Mročka budovu opět prodal. Firmu zdědili syn a dcera a provozují ji ve Frýdlantě n.O. Vyrábějí pouzdra na mobily a jiné galanterní kožené zboží, sedla jen na objednávku. Pan Mročka

nyní žije s manželkou v domku, který si postavili. Stará se o koně a doma v podkroví pro radost šije sedla. Ve volných chvílích se věnuje westernové jízdě spolu s deseti podobnými

nadšenci v Suchdole n.O.
V mladších letech jezdil na koni z Metylovic až do Suchdola n.O., nyní už tam jezdí autem. Westernová technika jízdy je odlišná od běžné jízdy na koni. Sedla jsou jiná než sedla

jezdecká. Rovněž povely k ovládání koně jsou jiné.
Říci, že se panu Mročkovi vyplnil klukovský sen, není asi správné. Pravdivější je říci, že tvrdou prací a velikým nasazením dobyl svůj sen.

Starosta obce: Věra Petrová
Ředitel školy: Mgr.Alena Kořínková
Farář: Janusz Kiwak

Obecní zastupitelstvo

Veřejná schůze občanů byla 21.1. Starostka v úvodním projevu hovořila o plánech na tento rok. Vše samozřejmě závisí na penězích. Potom už společně se členy zastupitelstva odpovídala

na dotazy občanů.
Bude se pokračovat ve stavbě cesty k Jižnímu městu. Zatím o další pozemky v této lokalitě není zájem. Aby se obci vrátily náklady, které vynaložila na inženýrské sítě v této oblasti,

je třeba, aby si pozemky někdo koupil. Obec se domnívá, že zájem o ně se zvýší, až se dokončí stavba cesty.

Starostka také vysvětila občanům že dotace, kterou obec dostane, neznamená automaticky požadované peníze na tu kterou stavbu v plné výši.

V únoru schválili zastupitelé pracovní řád, který vypracovala starostka obce. Souhlasili také se zápisem obce Metylovice do plánované publikace Moravskoslezský kraj, kterou

zpracovává vydavatelství Prosima Bohemia.

Vyslovili souhlas s návrhem starostky, aby se obec přihlásila do soutěže Vesnice roku a schválili nabídku hotových jídel firmy Mak-Fes pro seniory. Podpořili žádost o dotaci na

opravu cykloturistické trasy. Naopak neschválili sepsání veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace 25 000,–Kč na jednoho občana v Domově důchodců ve Frýdlantě n.O.

V březnu souhlasilo zastupitelstvo s nátěrem omítky restaurace Pod lipami. Materiál zakoupí obec, pan Přibyla zajistí provedení práce. Byla schválena oprava potoka u domu č.99 s

finanční spoluúčastí pana Luňáčka. Zastupitelstvo odsouhlasilo těžbu 175m3 dřeva v obecním lese s následným zalesněním vzniklé holiny.

V dubnu byl schválen svoz odpadu zaměstnanci obecního úřadu z ulice k panu Žižkovi k úpatí, aby Kuka-vůz nepoškozoval již tak rozbitou komunikaci. Zastupitelstvo vzalo na vědomí

odstoupení JUDr.Fajkuse od Mandátní smlouvy, kterou v minulém roce s obcí uzavřel.

V květnu bylo schváleno zadání projektu plynofikace i zadání projektu na zhotovení vodovodního řádu. Ve čtvrtém kole zvolili místostarostou Lukáše Halatu místo dlouhodobě nemocného

Petra Kožucha. Na svou funkci rezignoval člen rady pan Slanina. Místo něho byl do rady zvolen pan Jiří Ryška. Do zastupitelstva postoupil pan Pavel Šigut starší a složil slib člena

zastupitelstva.

V červnu zemřel místostarosta pan Petr Kožuch. Domnívám se, že to zaskočilo všechny, kdo ho znali. Byl činorodý, své úkoly plnil svědomitě, měl dar laskavého humoru. Byl nadšeným

příznivcem místního fotbalu i aktivním hasičem. Se svou ženou tančili v místní Besedě. Zároveň byl pozorný manžel, laskavý otec, citlivý syn a dobrý kamarád. Věřili jsme spolu s ním,

že svůj boj s nemocí vyhraje. Smrt byla silnější.

Do obecního zastupitelstvo postoupila paní Ivana Halatová, složila slib a stala se členkou stavební komise. Předsedou finančního výboru byl zvolen Vojtěch Halata, Jiří Ryška se stal

členem finanční komise, Pavel Šigut starší členem sociální komise. Novým členem rady se stal pan Kopřiva, který je zároveň předsedou stavební komise.
V září předložila starostka zastupitelstvu návrh na zřízení sběrného dvora. Zastupitelé schválili nabídku magistrátu města Ostravy na odprodej pozemku. Pověřili starostku podepsat

smlouvu s realitní kanceláří na stavbu kanadských domků. Neschválili zařazení naší obce do Spolku pro obnovu venkova. Souhlasili s vybudováním malého amfiteátru, který bude sloužit

kulturním akcím. Dřevo bude použito z obecních lesů, nařeže je firma Luto.
V říjnu zastupitelstvo souhlasilo, aby je firma Ekonomické stavby seznámila s plánem výstavby čtrnácti domků za hřištěm.
V listopadu zastupitelstvo odsouhlasilo dotaci na naše občany v Domově důchodců ve Frýdlantě n.O. při padesátiprocentní spoluúčasti rodinných příslušníků. Ta bude činit v roce 2005

dvacet tisíc korun. Obec zaplatí deset tisíc, rodinní příslušníci rovněž deset tisíc korun.

Udělalo se v obci
Dvakrát ročně, na jaře a na podzim, se na obecním úřadě uskuteční burza dětského, dámského a pánského oblečení. Občané mají možnost zbavit se oblečení, které je ještě zachovalé, ale

z kterého oni nebo jejich děti již vyrostli. Na druhé straně mohou levně pořídit, co jejich děti využijí a co je zbytečné kupovat zcela nové za drahé peníze. Vždyť na dětech „vše

hoří“ a během jedné sezóny ze všeho vyrostou.
Dva mladí lidé Petr Boček a Jiří Slípek vyčistili les v okolí Boží muky. Sesbírali neuvěřitelných třicet platových pytlů odpadu, který pracovníci obecního úřadu následně svezli a

nechali odvézt na skládku.
V dubnu se na žádost občanů udělaly nejnutnější opravy tří vedlejších komunikací, natřely se autobusové zastávky a opravily lavičky v místním parčíku.
Obci se podařilo získat dotaci na propojení kanalizace v Pasekách. Dotace vždy činí jen 50%-80% požadované částky, zbytek musí obec doplatit ze svého rozpočtu. Navíc musí z vlastních

zdrojů zaplatit zhotovení projektu. Při jeho zadávání není vůbec jisté, že dotaci získá. Protože byl projekt hotový, stihla obec v krátké době poslat vše nutné k podání žádosti.

Protože to mnozí nestihli, žádostí bylo málo, dostali jsme se na řadu my.
Dotaci na opravu fasády a oken hasičské zbojnice, která přišla z ministerstva potvrzena, však krajský úřad nepřidělil. Proto se na hasičské zbrojnici pouze natřela střecha. Rovněž

jsme si podali žádost na opravu cyklostezky u sv.Anny. Bylo podáno 118 žádostí. Náš projekt se dostal na 47.místo, dotace byla přidělena pouze třiceti obcím.
Ve škole byl umístěn bojler a teplá voda byla rozvedena na toalety. Po několika neúspěšných písemných žádostech se nakonec po osobním jednání se zástupci dopravního inspektorátu

podařilo prosadit obousměrné umístění informativních dopravních značek „Pozor děti“ s doporučenou rychlostí 30km/hod. na komunikaci k Beskydskému sanatoriu a dopravních značek k

omezení rychlosti nad 40km/hod. v obou směrech na hlavní komunikaci k Vrchovině.
V srpnu se setkali starostové obcí sdružených v mikroregionu Frýdlantsko-Beskydy, aby znovu oficiálně zvolili vedoucího. Ve funkci předsedy sdružení zůstal starosta Frýdlantu n.O.

ing.Dolanský. Jeho zástupkyní je naše starostka Věra Petrová. Pro naši obec je to čest, pro paní starostku práce a starosti navíc.
Co zatím naší vesnici citelně chybí, je ubytovací kapacita pro případné turisty. Proto byl zadán projekt na půdní přestavbu v budově Obecník, kterou má pronajatu pan Přibyla a v níž

provozuje restauraci a vinárnu. Protože staří lidé upozorňovali, že je snad budova vystavěna z vepřovic a navíc před ní tekl potok, který je nyní v rourách pod komunikací, byl k

jednání přizván i statik. Nyní je už projekt dokončen, možná v příštím roce se začnou plány měnit v realitu.
Byl také dokončen projekt cesty ke hřbitovu. Stávající cesta již nevyhovuje. Za hřbitovem se totiž rozrůstá výstavba nových rodinných domků. Je také plánováno rozšíření tzv. nového

hřbitova, protože stávající je už téměř zaplněn. Hřbitov bude rozšířen směrem k pozemkům pana Preče.
Letošní zima se množstvím sněhu výrazně podepsala na obecním rozpočtu. Za rozhrnování sněhu na obecních cestách i za jejich posyp zaplatila obec 138 705,–Kč. Cesty obětavě rozhrnuje

místní občan pan Petr Skotnica.

Rozpočet obce Metylovice
Příjmy
Daň z příjmu FO ze závislé činnosti 1 961 000
Daň z příjmu FO ze SVČ 2 150 000
Daň z příjmu FO z kapit.výnosů 140 000
Daň z příjmu u PO 2 212 000
DPH 3 260 000
Odvody za odnětí půdy 9 000
Poplatek za komunální odpad 554 000
Poplatek ze psů 16 000
Pobytové poplatky 6 000
Poplatky za užívání veř.prostranství 3 000
Poplatek z ubytovacích kapacit 2 000
Poplatek ze vstupného 9 000
Poplatek za provozovaný VHP 3 000
Správní poplatky 23 000
Daň z nemovitosti 305 000
Splátky půjček od obyvatelstva 18 000
Dotace neúčelová 137 000
Dotace pro ZŠ 2 716 000
Dotace na úroky z hypotéky 36 000
Dotace na volby 40 000
Dotace z Úřadu práce 174 000
Dotace pro hasiče 4 000
Dotace na LHP 9 000
Dotace na zalesnění 21 000
Dotace na kanalizaci 2 361 000
Konsolidace – příjem mezi účty 114 000
Zemědělská činnost 12 000
Lesní hospodářství 86 000
Mateřská škola 33 000
Knihovna 2 000
Kultura 18 000
Rozhlas 3 000
Tělovýchova 131 000
Bytové hospodářství 242 000
Nebytové hospodářství 206 000
Rozvoj bydlení 80 000
Pohřebnictví 43 000
KTR 210 000
Komunální služby 32 000
Veřejná zeleň 34 000
Požární ochrana 3 000
Místní správa 16 000
Celkem příjmy 17 434 000

Výdaje
Zemědělská činnost 9 000
Správa lesa 20 000
Lesní hospodářství 106 000
Silnice 470 000
Veřejná silniční doprava 20 000
Kanalizace 3 150 000
Mateřská škola 212 000
Základní škola –prostředky KÚ 2 716 000
Základní škola – prostředky obce 460 000
Základní škola –platba jiným obcím 325 000
Kino 21 000
Knihovna 34 000
Kultura 36 000
Rozhlas 8 000
Klub důchodců 10 000
SPOZ 6 000
Tělovýchova 370 000
Bytové hospodářství 285 000
Nebytové hospodářství 288 000
Rozvoj bydlení 1 416 000
Veřejné osvětlení 169 000
Pohřebnictví 6 000
KTR 177 000
Plyn 935 000
Územní plánování 180 000
Komunální služby 4 000
Nebezpečný odpad 67 000
Odpad 577 000
Velkoobjemový odpad 9 000
Veřejná zeleň 904 000
Sociální péče 14 000
Domov důchodců 57 000
Požární ochrana 147 000
Zastupitelstvo obce 791 000
Volby do Evropského parlamentu 19 000
Volby do zastup.kraje 23 000
Místní správa 1 381 000
Konsolidace – výdej mezi účty 114 000
Příspěvky organizacím
z toho:
– TJ Sokol 185 000
– Obec-Invest 9 000
– ostatní (včelaři, hasiči, Dia, myslivci) 9 000
Výdaje z finančních operací 27 000
Finanční vypoř.min.let 1 000
Ostatní činnosti 35 000
Celkem výdaje 15 802 000

Počáteční stav k 1.1.2004 744 000
Splátky úvěrů – 1 221 000
Úvěr 590 200
Financování celkem 113 200

Základní škola
Je trošku nepříjemné, že se občanský rok nekryje s rokem školním. A proto vždy dění jednoho školního roku musím „lámat“. Něco patří do roku již uplynulého, něco do toho příštího.
26.ledna zavítalo do školy loutkové divadlo s představením „Pták ohnivák“, které bylo určeno jednak pro děti mateřské školy a zároveň i pro žáky první a druhé třídy.
Na závěr prvního pololetí proběhla školní soutěž v recitaci, zpěvu, tanci a ve hře na hudební nástroj.
Kdo se ocitl ve školní budově 4.února, musel si připadat jako v Bradavicích. Děti u zápisu totiž vítal Harry Potter a také úkoly, které na budoucí prvňáčky čekaly, v mnohém

připomínaly čarodějnickou školu z oblíbené knihy.
V dnešní době, kdy se rodí poměrně málo dětí, se každá škola snaží nabídnout dětem to nejlepší, aby se rodiče rozhodli přihlásit dítě do této školy. Naše škola leží v klidném

venkovském prostředí a její výhodou je menší počet žáků ve třídách, což je zárukou individuálního přístupu učitele k jednotlivým žákům. Zároveň nabízí bohatou paletu zájmových

kroužků. Základy morálky a křesťanství učí zájemce místní kněz Janusz Kiwak. Paní Bílková rozvíjí umělecké vlohy dětí v kroužku keramiky. Paní ředitelka přibližuje dětem již od druhé

třídy hravou formou základy angličtiny. Paní Marcela Kotzurová vede turistický kroužek, paní Kotherová pracuje s dětmi v klubu stolních her. Po vyučování se ve školní družině věnuje

dětem paní Čeřovská.
Na jaře se učitelé s dětmi věnovali dochovaným velikonočním tradicím, především zdobení vajíček. Mezi nejpovedenější výrobky patřila kuřátka z vlny a vejce zdobená rostlinami i

batikovaná voskem.
V rámci měsíce bezpečnosti proběhlo ve škole 30.dubna dopravní dopoledne. Přijeli muži České policie a v poutavé přednášce seznámili děti s pravidly silničního provozu. Pak žáci

soutěžili v „jízdě zručnosti“. Pro některé byla tvrdým oříškem, jiní to zvládli lehce. Vítězem v mladší kategorii (1. a 2. třída), se stal Lukáš Kulhánek z druhého ročníku s pěti

trestnými body. Ve starší kategorii (3. až 5.třída) získal zlato bez trestných bodů Tomáš Kothera ze čtvrté třídy.
V květnu se otevřely dveře místního kinosálu pro všechny maminky a babičky školních dětí. Hned u vchodu dostaly od „hostesek“ sáček s tužkou a barevnými hlasovacími žetony. Jistě je

potěšilo přestavení „Putování se sluníčkem“. Během putování hosté poznali, jak žijí maminky v různých koutech světa. Diváci se ocitli na skok v Číně, Japonsku, Indii, Americe i

Grónsku. Putování skončilo v našich zemích. Kdo uhádl, kolikrát zaznělo v pořadu slovo maminka, odnesl si přívěsek Sluníčko.
V témže měsíci byl ve škole průzkum hudebnosti s ukázkou hry na akordeon. Vybraní žáci byli pozváni na „Den otevřených dveří“ základní umělecké školy ve Frýdlantě n.O. Teď už záleží

na dětech a jejich rodičích, zda se rozhodnou vstoupit do řad muzikantů. Tradice muzikantů bývala v obci v dřívějších dobách silná.
Během prázdnin rozvedli ve škole teplou vodu i na toalety. Díky sponzorům si mohla škola koupit ohřevný vozík, aby se obědy udržely teplé. Díky projektu „Slunce do škol“ jsou na

škole namontovány sluneční kolektory, které demonstrují dětem ohřev vody. Ekonomický efekt toto zařízení nemá.
V září bylo ve škole 55 žáků, kteří se učí v pěti třídách. První třídu vede paní učitelka Liberdová, druhou paní učitelka Večeřová, třetí paní učitelka Tomášková, čtvrtou pan učitel

Prokop a pátou paní ředitelka Kořínková. Účetní školy je paní Štenclová.
V září vyrazili všichni s batohy na zádech na Ondřejník. Cestou děti zužitkovaly své přírodopisné, vlastivědné a tábornické znalosti. Na nejvyšším bodě Metylovic – Solárce, vztyčili

čtvrťáci vlajku s obecním znakem.
Do školy zavítala paní Jana Kubínová s písničkovým výchovným programem na téma agresivity a šikany. Poutavě dětem vysvětlila, co to šikana vlastně je a jak se jí bránit.
30.října odjeli žáci 4.a 5.ročníků do Lidového domu ve F-M, aby shlédli výstavu „Světové kuriozity a rekordy savců“. Prvňáci a druháci se v té době dívali v Divadle loutek v Ostravě

nepřekrásnou pohádku „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“.
Za spolupráce místního hasičského sboru uspořádala škola „Hasičské odpoledne“. Po besedě, kterou si vzali na starost pan František Michalec a pan Vavřín Michalec, si žáci ověřili

nově získané poznatky v testech. Potom je v tělocvičně čekaly zajímavé soutěže v hasičských dovednostech. Největší ohlas vzbudila podrobná prohlídka hasičského auta.
V listopadu navštívili učitelé s dětmi filmové představení „Kocour Garfield“, které se dětem velmi líbilo. V témže měsíci navštívil děti ve škole biskup ostravsko-opavské diecéze

František Václav Lobkowicz. V učebně 1.třídy si s dětmi popovídal a vyprávěl jim zajímavé příběhy ze svého dětství.
Již tradičně připravily děti se svými učiteli 16.prosince vánoční jarmark. Jak dokazují předešlé řádky, děti naší školy se určitě nenudí. Nejen, že se učí, ale zároveň žijí pestrým

a bohatým kulturním životem.

Mateřská škola
Do školky chodí 21 dětí, z toho dvacet celodenně, jedno dítě na pět dnů v měsíci. Chlapců je osm, děvčat třináct. Vedoucí učitelkou je paní Alena Fajkusová, učitelkou paní Jiřina

Poledníková. Stravu vydává a uklízí paní Radoslava Orihelová.
Pozornost byla v tomto roce zaměřena na vzdělávání, které není jen v řízených činnostech vedených učitelkami mateřské školy, ale ve všem, co se ve školce děje.
Především byly podporovány spontánní aktivity dětí. Středem bylo dítě a jeho zájmy. Podařilo se navázat krásné kamarádské vztahy mezi dětmi. Učily se navzájem si pomáhat a řešit

konfliktní situace.
Spolupráce s rodiči byla rovněž výborná. Měli zájem o všechno dění v mateřské škole a jejich účast na akcích pořádaných pro děti společně s rodiči byla stoprocentní.
V listopadu přijela mezi děti Jana Kubinová s pořadem Lodičky. Jednalo se o zpěv s doprovodem kytary a průvodním slovem – pohádkou k textu písně. Děti byly vtaženy do děje rytmickým

znázorněním.
Koncem měsíce se začali všichni připravovat na vánoce. Děti nacvičily scénku „Mikuláš a čert“, koledy a básně. Všechno předvedly při pořadu „Přišel k nám Mikuláš“. Některé se trochu

bály, ale nakonec si všechny vyzvedly od Mikuláše i čerta skladkou odměnu a také si s nimi zatančily.
Chlapci a děvčata byli také seznamováni s významem a tradicemi vánoc. V povídání o těchto tématech byl před hmotnými dary upřednostňován kamarádský vztah mezi dětmi a láska k těm,

kteří nás obklopují. Děti se učily zhotovovat vizovické pečivo, zdobily perníčky, dělaly dárečky pro rodiče a vánoční přání pro známé. Podílely se na sváteční výzdobě tříd i chodeb

svými výrobky. Vystřihovaly papírové vločky, vyráběly řetězy, figurky k Betlému, průsvitné hvězdy za sklo oken, věnečky ze šišek a větviček. Vyvrcholením byla vánoční besídka. Děti

zpívaly koledy a tančily u ozdobeného vánočního stromku. Po vodě pouštěly papírové lodičky, voskové i ořechové skořápky, krájely jablíčka. Nezapomněly ani na ptáčky. Zhotovily

krmítka plná semínek ze šišek a navlékaly korálky ze sušených šípků.
V lednu se byly děti podívat na divadelní představení „Pták Ohnivák“. Únor byl věnován masopustu a karnevalu. Vyráběly se masky z papírových sáčků, které se dolepily a pokreslily.

Děti také vytvořily z kašírovací hmoty kočky, psy, telátka, princezny, čaroděje a různé klobouky. Vytvořily také masopustní kapelu. Hrály na pokličky, vařečky, skleničky, chřestítka

i zvonidla a zatančily si veselé tanečky s kloboukem a koštětem.
Jarní měsíc proběhl ve znamení probouzející se přírody, rození mláďat i osvětlení zvyků a tradic velikonoc. Děti vyráběly kuřátka, slepičky, kohoutky a zajíčky buď na špejlích nebo

jako přáníčka. Různými technikami malovaly vajíčka. Své výrobky vystavily na chodbě, aby se jimi mohli potěšit rodiče.
V květnu pozvaly děti maminky do mateřské školy. Přivítala je nástěnka vyzdobená portréty maminek, které vytvořily děti podle svých představ. Pochlubily se dramatizací pohádky

„Křemílek a Vochomůrka“, zahrály veršovanou pohádku „Boudo, budko“ a pohybově ztvárnily říkadla a písničky. Každá maminka dostala od svého dítěte vlastnoručně zhotovený dárek.
Děti si udělaly výlet do základní školy, kde jim posluchači lidové školy umění z Frýdlantu předvedli ukázku hry na akordeon. Ke dni dětí si zahrály různé sportovní hry na zahradě

mateřské školy. Celá mateřská škola jela společně se základní školou na celodenní výlet na hrad Bouzov. Paní učitelky si s nimi předem vyprávěly, jak se na hradech žilo, kdo tam

bydlel. Děti byly poučeny, jak se mají cestou chovat. Moc se na výlet těšily a ten se opravdu podařil. Na hradě viděly i představení o rytířích, princezně a zbrojnoších v dobovém

oblečení. V parku obdivovali výletníci mohutné stromy, jejichž kořeny je vábily ke hrám. Ještě dlouho po návratu děti kreslily i tvořily z písku dojmy z výletu.
Koncem června díky teplému počasí děti trávily většinu času na zahradě. Soutěžily, kdo vyrobí nejdelšího papírového (draka) hada. Těmi pak obtočily keře a průchody tak důkladně, že

rodiče museli odpoledne zdolávat vážné překážky, aby si mohli své potomky vyzvednout.
I letos hledaly poklad. Na procházce lesem plnily různé úkoly. Ukrytá zadání nacházeli podle značek. Ty je také dovedly nakonec ke sladkému pokladu. Do školky vedly učitelky děti,

aby tak dokázaly, že si cestu dobře zapamatovaly.
Konec školního roku slavily společně s rodiči. Předškoláci byli pasování na školáky. Dostali kytičky, pamětní listy i drobné dárečky. Připravené sportovní hry u táboráků jim překazil

déšť.
O prázdninách byla v budově vyměněna všechna dřevěná okna za plastová. Pískoviště je nyní opatřeno ochrannou sítí proti znečištění kočkami a psy a prohlédlo novými sedacími plochami.

Pan Jiří Liberda vyrobil dřevěné paravány, které budou sloužit ke hrám dětí. Učitelky je opatřily závěsy s kapsáři. V pokojíku s kuchyňkou stojí nová sedací souprava – gauč a dvě

křesílka, což zařídila paní učitelka Poledníková, potahy ušila paní učitelka Fajkusová. Ta k 30.červnu odchází po čtyřicetiletém působení v místní mateřské škole do důchodu. Ve

funkci ředitelky zde pracovala 35 let.

Kostel Všech svatých
V letošním roce nedošlo k žádným velkým opravám. Farnosti nebyla přidělena dotace a bylo především nutno splácet dluhy. Proto se v kostele provedla jen běžná údržba. Dosavadní

kancelář na faře byla maličká a nedostačující. Vznikla kdysi přepažením chodby. Proto se letos zřídila nová z bývalé ložnice. Zazdil se vchod do obýváku a vyboural nový vchod z

chodby. Do společenské místnosti se pořídila kuchyňská linka a zavedla voda. Schází se zde pravidelně mládež i důchodci a mohou si nyní uvařit čaj nebo kávu.
V březnu uspořádala místní schola víkend plný her a soutěží pro naše děti na Dolní Bečvě. Dětský den se slavil na farní zahradě a taky tam nebyla žádná nuda, ale radost a veselí.
Od 10.-16.7. organizovala schola ve spolupráci s místním knězem jubilejní 5.prázdninový tábor pro děti naší farnosti pod názvem Rychaltické safari ve farní budově v Rychalticích.

Různé soutěže a hry děti zabavily, že ani nevnímaly nepřízeň počasí, která jejich táboření doprovázela. Bylo tam 25 dětí ve věku 8-15 let. Vařila jim Iva Bílková, zdravotní službu

zajišťovala Zuzka Bílková, Renata Tomášková se svým bratrancem připravili program. Organizačně vše zajišťoval Martin Němec. Tábor byl přínosný nejen pro děti, ale i pro jejich

dospělé kamarády. Mohli si ověřit na vlastní kůži, co obnáší práce s dětmi.
Jednou měsíčně představil kněz věřícím v kostele stručně historii i současnost některé země z Evropské unie. Posluchači se také učili písni, kterou si pak zazívali věřící ze všech

členských zemí na společné pouti v Mariazell. Byla to akce tělesně značně náročná. Naši farnost tam zastupovali P.Janusz Kiwak, Jiří Tomášek, Iva Bílková, Lubomíra Bílková, Martin

Němec.
Také děti, které s otcem Kiwakem putovaly 1.července na tradiční pouť na Prašivou, si mohly připadat jako v Evropě. Vlály tam vlajky všech zemí Evropské Unie a také soutěže, hry i

promluvy se nesly v tomto duchu.
Ve farním kostele sv.Jana a Pavla v Místku oslavil v červenci 70 let kněžství P.Zdislav Škrabal. Tento kněz byl koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let zdejším farářem. Vnesl

tu tehdy čerstvý vítr prostých neformálních vztahů. Děti ho milovaly. V zimě s nimi sáňkoval, v létě jezdili na výlety. Rád vyrážel ve svém volnu na hory. Sbíral materiál o polském

knězi Maxymiliánu Kolbem a napsal o něm knihu. Tento polský františkán zemřel hladem v koncentračním táboře v cele smrti. Do cely se přihlásil dobrovolně místo otce tří dětí.
P.Škrabal nechal místním malířem panem profesorem Luňáčkem namalovat obraz Koleho a umístil ho v kostele.
Do našeho kostela pořídil i zvony z Německa. Protože to udělal bez vědomí komunistů, ztratil státní souhlas a musel z Metylovic odejít.
Přesto, že už je řadu let po mozkové mrtvici upoután na vozíku, je duševně velice čilý. Měl radost, když viděl v kostele mezi přítomnými i lidi z Metylovic. Při děkovné mši

koncelebroval P.Kiwak a zpívala schola z Metylovic.
Pak P.Škrabal oslovil přítomní, nechyběl přitom jeho typický humor. Potom byli hosté z Metylovic pozváni na pohoštění do Lidového domu.
Na vizitaci farnosti přišel biskup ostravsko-opavské diecéze František Václav Lobkowicz. Navštívil obecní úřad a pohovořil si se zástupci obce o jejich radostech i starostech. Pak

odešel do místní školy. Vyprávěl dětem o svém dětství a odpovídal na jejich zvídavé dotazy. Ptaly se bez zábran, atmosféra byla přátelská. Po obědě hovořil s P.Kiwakem o jemu svěřené

farnosti, o tom, co ho těší i trápí. Odpoledne vedl biskup hodinu náboženství pro děti 6-9 třídy a setkal se s ekonomickou radou farnosti. V 17 hod.sloužil v místním kostele mši.
V prosinci se děti těšily na roráty. Přišlo jich vždy kolem pětadvaceti. V úvodu nesly v průvodu v šeru kostela rozžaté svíčky. A to napětí, když přišel „pošťák“ a přinesl jim dopis

od nějaké žijící duchovní osobnosti z Evropy adresovaný „dětem a mládeži metylovské farnosti“. Pak si s P.Kiwakem našli na veliké mapě zemi, ze které odesílatel pocházel a pak

bohoslužba pokračovala. Samozřejmě na děti nezapomněl ani sv.Mikuláš a v den svého svátku je podělil sladkostmi a ovocem.
Těsně před vánocemi se konal v místním kostele adventní koncert. Nešlo o představení koncertních umělců, ale o děti, které vyučuje pan Vašenda z Kozlovic. Mezi jeho žáky patří i

několik dětí z Metylovic. A tak nám zpěvem i hrou předvedly, co se za uplynulý rok naučily. Pan Vašenda provázel pořad svým slovem.

Odborný léčebný ústav Metylovice
Je smluvním zařízením všech zdravotních pojišťoven. K přijetí je nutné doporučení příslušného praktického lékaře pro děti a dorost. Pacient může být přijat také na základě smlouvy o

léčebném pobytu uzavřené mezi rodiči dětí a sanatoriem. Léčba se může rovněž uskutečnit přímo překladem z lůžkového zařízení na základě písemné žádosti ošetřujícího lékaře.
K léčení se využívají různé způsoby, mimo jiné vojtova metoda. Terapie je hodně užívaná u neurologických onemocnění. Míčkování hrudníku napomáhá k vykašlávání u zánětů průdušek a

cystických fibróz. Měkká technika uvolňuje bolestivé napětí svalů. Cvičení na míči posiluje svalový korzet zvláště u dětí s vadným držením těla. Termické účinky diatermie se

využívají u dětí, které mají záněty horních cest dýchacích. Diadynamie je elektroléčba známá svými uklidňujícími protibolestivými účinky a je důležitá u poúrazových stavů.
Magnetoterapie uvolňuje u neurologických onemocnění svalové spasmy a zlepšuje prokrvení. U poúrazových stavů urychluje proces hojení. Spirometrické vyšetření složí ke zjišťování

funkčnosti plic.
V léčebném ústavě mohou naši občané zkusit každý čtvrtek pohyb ve vodě. Aqua aerobic vznikl před deseti lety v USA a pro své vynikající výsledky si velmi rychle získal příznivce na

celém světě. Tato metoda je známa jako součást komerční fyzioterapie. Cvičí se ve vodě různé hloubky s motivačním využitím hudby. Hloubka vody ovlivňuje odlehčení kloubů a páteře.

Jedinečnost vodního prostředí umožňuje cvičení nejen zdravé populace, ale i jedincům s různým stupněm zdravotního handicapu. S využitím vlastností vody je možné připravit takový

cvičební program, který nezatěžuje klouby, kosti i páteř.
Cvičení posiluje kardiorespirační kondici, zlepšuje celkovou svalovou vytrvalost a sílu, pomáhá zachovat a zlepšit tělesnou ohebnost. Cvičení je vhodné pro všechny věkové kategorie

žen a mužů a pro jednoduchost cvičebního programu se může cvičenec kdykoliv zařadit do cvičební hodiny. Je to vhodné i pro lidi s poruchami kardiovaskulárního systému. Tepová

frekvence je vždy nižší než při srovnatelném cvičení na suchu. Cvičení je zvláště výhodné pro ženy. Důležitý je i psychický efekt. Cvičení ve vodě zachová jedinci větší intimitu než

cvičení na suchu. Cvičení vede paní Lenka Kolarčíková, která je držitelkou profesní licence.

Kultura
Je neuvěřitelné, jak pestrý a bohatý je kulturní život obce. Snad každý rok přibude nějaká další drobná aktivita, která se ujem, postupně rozvine a přiláká diváky ze širokého okolí.

Přesáhne rámec nějaké místní skupinky nebo organizace a stane se záležitostí všech. Proto je přestávám uvádět v rámci stran a spolků a píši o nich souhrnně, neboť se staly naším

obecním majetkem, či metylovským rodinným stříbrem.
Již čtvrtým rokem začátkem ledna přichází do našich domácností skupinky „Tří králů“, aby nám připomenuli, jak mudrci od východu hledali právě narozeného krále, Mesiáše, aby se mu

mohli poklonit a předat dary. Neodradilo je, že nalezli dítě v nekvapivě chudých poměrech. I my dnes máme možnost poklonit se Kristu tím, že prostřednictvím peněz, vložených do

pokladničky, pomůžeme alespoň trochu zmírnit bídu těch nejpotřebnějších. Tuto již tradiční sbírku organizuje Charita prostřednictvím dobrovolných skupinek dětí v celé republice. Část

vybraných peněz jde vždy na pomoc těm, kteří ji naléhavě potřebují, zbytek zůstane v regionu na podporu různých aktivit.
Děti chodí v bílých komžích, na hlavách mají papírové „královské koruny“. Vždy v doprovodu dospělého, se zapečetěnou pokladničkou a logem Charity obcházejí domácnosti a zpívají

Tříkrálovou píseň, jak ji zpívávali naši předkové. Projít určitý úsek v zimě, mrazu a v neustálém opakování písně je jistě velmi únavné. Ale jejich snaha vynesla spolu se štědrostí

obyvatel 28 249,–Kč.
Povánoční zimní atmosféra ladí s komorní atmosférou tradičních Večerů poezie. Lednové byly věnovány milostným veršům Fráni Šrámka, Konstantina Biebla, Jiřího Wolkera, Jaroslava

Seiferta i dalších cizích autorů.
Cesta do Betléma se stala tradicí, která přihazuje čím dál tím větší zájem nejen našich občanů, ale i lidí z celého okolí. Každý rok je obohacena něčím novým. Letošní „Cesta“ byla

zahájena biblickou scénkou o Mojžíšovi. Když bylo vybubnováno nařízení o sčítání lidu, vyzvali pastevci přítomné, aby vyšli na cestu za hvězdou. Cestou se zastavili v zájezdním

hostinci. Dověděli se, že hostinský má dost bohatých a urozených zákazníků a tak se nebude obtěžovat s nějakou chudou dvojicí. Lidé se vydali dále. Náhle uviděli ve tmě sbor andělů s

prskavkami a začali si být jisti, že jsou na správné cestě. Potkali skupinku jezdců na koních, bohatě oděných, v doprovodu sloužících s lucernami. Postupně míjeli pasáky a dřevorubce

planoucích ohňů, kteří hráli, zpívali a radovali se z narození Mesiáše. A pak už všichni zahlédli hvězdu a chlév s Josefem, Marií a Ježíškem, kterého zahřívali svým dechem ovečka,

poník a lama. A nejen králové přinesli své dary, ale i někteří poutníci položili Ježíškovi k nohám, co přinesli.
Hezký večer uzavřela dechová hudba koledami a jiný, štědřejší hostinský rozdával koláčky a horký čaj. „Cesty“ se zúčastnilo přes 300 lidí a to nejen z Metylovic, ale i z Fryčovic,

Rychaltic, Sklenova, Hukvald, Kozlovic, Lhotky, Palkovic, Frýdku-Místku, Frýdlantu, Janovic, Čeladné i Pstruží.
Leden a únor patří plesové sezóně. Letos ji zahájila KDU-ČSL ve všech prostorách Sokolovny. Hned příští sobotu přivítal tanečníky. Obecní úřad a o čtrnáct dní později Sbor

dobrovolných hasičů. V polovině února uspořádali fotbalisté Valentýnský fotbalový ples.
Děti se pobavily 21.února na svém plesu. Sezónu tradičně uzavřely Sokolské šibřinky.
30.dubna spatřil pozorný divák, jak se k břízkám na temeni Čupku ze všech stran blíží malé postavičky. Ty nejmenší doprovázeli rodiče. Každá postavička v nepopsatelném oděvu i účesu,

některé byly vybaveny i koštětem. Nikdo, kdo je viděl, nemohl zůstat na pochybách. Je to II.slet čarodějniček. Určit, která z přítomných je nejzajímavější, bylo opravdu těžké. Byla

odměněna loutkou čarodějnice. Tu dostala také nejmenší čarodějnička. Všechny se pak svorně ládovaly párky vlastnoručně opečenými u ohně a těšily se na slet v příštím roce.
Zahanbit se nedaly ani jejich starší kolegyně, které jsou z řad členek Besedy a pravidelně se 30.dubna „slétají“ na Čupku. Soutěží v házení koštětem na různý způsob, daří se jim

uhranout porotu a jinými recesistickými kousky dávají najevo, jak je jim spolu dobře. Pod kotlem přitápěli jejich taneční partneři. Naštěstí pro místní kulturu vzaly již druhý den na

sebe svou lidskou podobu a tak nás Beseda mohla reprezentovat i po okolí. Na pozvání místostarosty z Palkovic tančili na dožínkách v Palkovicích. Své umění předvedli tanečníci i za

hranicemi okresu a to ve Frenštátě na 5.Moravskoslezském krajském folkovém festivalu. Pochopitelně jsou již stálou součástí oslav metylovské poutě. Letos naše občany i jejich hosty

překvapili půvabnou Slezskou besedou.

O těchto prázdninách vedla „Procházka strašidelným lesem“ od Sv.Anny na Ondřejník a končila u myslivecké chyty. Během cesty děti minuly šest stanovišť. Na každém stály dvě

strašidelné postavy, které dětem zadaly soutěžní úkol. Po jeho splnění mohly pokračovat dál. Bílá paní s černokněžníkem (Veronika Cvičková a Leona Pavlásková) procvičovaly paměť dětí

Kimovou metodou. O kus dále stál se sekerou v ruce kat se svým kamarádem smrťákem (Václav Štencel a Martin Němec). Děti si s ní zkusily zatloukání hřebíků do špalků. Upír s mumií

(Jana Pavlásková a Otakar Kulhánek) čekali na soutěžící s pingpongovým míčkem na lžíci. Děti s ní musely projít krkolomný úsek, míček přitom nesměl spadnout. I když to děti zvládly,

zdaleka neměly vyhráno. Přepadli je totiž piráti (Bohumír Kopčák a Jaromír Němec), kteří „připluli“ na korábu. Zachránil se jen ten, kdo měl přiházení šišek dobrou trefu. U potoka

čekalo na děti další nebezpečí – vodníci (Daniel Merta a Radomír Herot). Jak se nakonec ukázalo, nelovili dušičky, ale jen míče z klobouku, které tam děti musely naházet. Závěr

strašidelné cesty byl nejhorší. Na děti tam čekali příšerní čerti (Vladimír Němec, Lukáš Drastich a Kateřina Štarchoňová). Usilovně přitápěli pod kotly, které, jak se nakonec

ukázalo, ukrývaly sladkosti.
U myslivecké chaty se nakonec opékaly párky a hlavně pily minerálky, které v tom vedru přišly všem vhod.
Tradiční je oslava metylovské poutě, kterou slaví většina občanů. Začíná se již v sobotu předpouťovou zábavou, při které hraje skupina Krakatit. Pořádá ji fotbalový oddíl TJ Sokol.

Neděle začala slavnostní mší v místním kostele.
Odpoledne se místní občané i jejich hosté sešli před obecním úřadem a potěšili se Slezskou besedou, kterou s tanečníky nacvičila MUDr.Melánie Ševčíková a starostka Věra Petrová. Těm

divákům,kteří vytrvali, hrála k poslechu dechová hudba Senior boys.
Děti a mládež samozřejmě lákalo především prostranství u fotbalového hřiště. Cestu k němu lemovaly stánky s rozličným pouťovým zbožím. Perníková srdce, turecký med, cukrovinky, to

vše lákalo kolemjdoucí k ochutnání. Když procházející nasytili oči, případně žaludek vystavenými dobrotami, mohli se vydovádět na pouťových atrakcích, kterých tu bylo požehnaně.

Rakety, řetízkový i koníčkový kolotoč, crazy samba, nafukovací hrad, super skluz, italský vláček či horská dráha, to vše tady lákalo naše děti a útočilo na peněženky rodičů.
Ing.Radomír Kulhánek nejen vymyslel, ale také pomohl zajistit spolu s členkami ASPV, fotbalisty a panem Kozlem, který provozuje restauraci „Na hřišti“ další kulturní akci. Jmenuje se

„Rozloučení s prázdninami“. V pondělí 29.srpna se na fotbalovém hřišti sešlo asi šedesát dětí. Čekalo je mnoho zajímavých soutěží, které vymyslela Katka Štrachoňová.
Děti se rozdělily do dvoučlenných družstev. Za každý splněný úkol je čekala sladká odměna. Na jejich výkony dohlížely členky ASPV a členové oddílu kopané. Při zatloukání hřebíků se

ukázalo, že chlapci jsou sice rychlejší, ale děvčata rozvážnější. Dále měly děti zasáhnout fotbalovou branku ze sedmi metrů. Pro ty větší to bylo lehké, ale pro mnohé menší takřka

nepřekonatelné. Ani slalom mezi kuželkami s míčkem na pingpongové raketě nebyl jednoduchý. Největší oblibu si získalo skákání v pytli. I po skončení soutěže se děti znovu vracely a

skákaly.
Další úkol, sníst sušenku a zapískat, se dospělým zdál složitý, ale děti jsou šikovné a vynalézavé. Při skákání přes švihadlo si přišla na své děvčata, ale ani chlapci nezůstali

pozadu. Trefit se míčem do rozhoupaného gymnastického kruhu taky není nic jednoduchého, ale i to se podařilo. Soutěž ukončila zkouška pozornosti. Společné úsilí bylo korunováno

opékáním párků. Pan Kozel věnoval sladké odměny i občerstvení pro děti a jejich rodiče.
Další ročník turistické akce „Sbohem léto“ měl společný sraz u Sv.Anny, odkud se pokračovalo na Ondřejník. Tentokrát děti neplnily předem připravené úkoly. Na každém stanovišti je

čekala ukrytá hádanka. Nejdříve ji musely najít a pak společně vyluštit. Za vyluštění získaly jedno slovo. Na konci trasy už měly deset slov. Z těch se dala složit věta – opět

hádanka. Její vyluštěn jim prozradilo, kde se skrývá poklad.
Je vidět, že pořadatelé se snaží, aby se neupadlo do stereotypu. Úkoly jsou vždy jiné a stále zajímavější.
Teplé a větrné počasí přálo účastníkům první „Metylovské drakiády“. Odpoledne 30.října se na fotbalovém hřišti sešli rodiče i prarodiče s dětmi. Ty přišly měřit své síly v pouštění

draků. Dráčci vyrobení doma byli oceněni. Tatínkové a maminky jim pomohli s vypuštěním a pak už děti jejich let korigovaly. Obloha se rozsvítila pestrými, barevnými obláčky. Jako

prvnímu se podařilo vyletět nahoru usměvavému dráčku Jakuba Konvičky, který za to získal cenu. Drak, který vyletěl nejvýše a nejdéle se udržel ve vzduchu, patřil sourozencům

Kotherovým. I oni byli odměněni.
Dětí nebylo mnoho. Ale snad se tím prvním ročníkem založí nová tradice, která v budoucnu přitáhne více dětí i rodičů.
V pátek 8.října večer byl v kinosále II.díl operetního zábavného pořadu“Líbánky s operetou“. Účinkovali sólisté opery a operety Moravskoslezského národního divadla v Ostravě: Jana

Hošťáková, Halina Kubeczková, Sylva Pivovarčíková, Jan Drahovzal, Josef Krpec a Petr Miller. Tančily Darina Migašová a Dája Roncová. Vystoupení doprovázeli členové orchestru pod

vedením dirigenta Josefa Kostřiby.
Večer provázeli slovem sólista činohry Slezského divadla v Opavě František Štěpán a Alena Bastlová. Návštěvnost byla dobrá. Lidem se představení líbilo.
Dosud bývalo zvykem, že na Štědrý večer odpoledne, když se začínalo šeřit, chodívali příbuzní a známí rozžehnout svíčky na hrobech svých drahých. Vánoční atmosféru dotvářely koledy z

místného rozhlasu. Letos nás pozvala paní starostka na hřbitov už v 10 hodin dopoledne. Všude bylo plno hořících svíček, přišlo mnoho lidí, zněly koley v podání dechové hudby Senior

boys. Je to jistě hezký zvyk. Osobně mi chybělo jen to idylické stmívání.
Vítání občánků bylo letos v sále Obecníku. Rodiče a prarodiče přinesli deset dětí. Slavnostní akt zahájila a všechny přítomné přivítala paní starostka Věra Petrová. Školní děti

přivítaly své malinké kamarády hrou na flétničky. Zazněly i verše v podání paní Marie Herotové.
Již dvakrát jsem tu zmínila dechovou hudbu Senior boys. Pan Pavlíček z Palkovic dal v loňském roce dohromady asi čtrnáct starších muzikantů dechové hudby z okolí. Mezi nimi jsou i

dva naši občané. Jan Bílek hraje na křídlovku a Břetislav Juřica na „es“ trubku. Oba jsou odchovanci pana Oldřicha Bílka, který byl vedoucím kapely u nás asi v padesátých letech

minulého století. Hrát se tu učil tehdy i pan Pavlíček. S kapelou zpívá metylovská občanka paní Marcela Kotzurová. Hrají při různých příležitostech, všude tam, kde je pozvou.
Dříve mívali zkoušky v Myslíku, ale v místnosti byla zima a muzikantům křehly prsty.
Naše starostka jim po domluvě s panem Přibylou zařídila možnost zkoušek v místním Obecníku, kde je teplo.

Sport
Sportovní život v obci je bohatý a mnohovrstevný. Sporty, které mají u nás dlouholetou tradici, se prolínají s těmi, které jsou zcela nové. Pěstují se sporty kolektivní i

individuální, sporty, které šíří slávu naší obce v kraje, republice i za hranicemi, i ty, jejichž cílem je především dobrá fyzická a psychická kondice lidí. Všechny mají svůj význam

i důležitost v životě obce.

Fotbal muži
Mužstvo A I.B třída skupina „D“ sehrálo na podzim 2004 celkem třináct zápasů. V pěti vyhrálo, ve dvou remízovalo a v šesti prohrálo. Získalo 17 bodů, skóre je 16:17.
Mužstvo B sehrálo na podzim rovněž třináct zápasů. Vyhrálo jich osm, tři prohrálo, ve dvou remízovalo. Získalo 26 bodů, skóre je 29:19.
Žáci – v červnu proběhl druhý ročník memoriálu Ondřeje Šprly v kopané starších žáků. Zúčastnila se ho čtyři družstva – z Metylovic, z Ostravice, z Pržna a z Korně, čímž turnaj získal

nádech mezinárodního utkání. Nejlepší výkon předvedli hoši z Korně. Díky lepšímu skóre se na druhém místě umístila Ostravice. Naši fotbalisté obsadili třetí místo.

Volejbal
V letošním roce má volejbalový oddíl TJ Sokol Metylovice několik důvodů k malému ohlédnutí za činností oddílu. Jeho začátky se datují do roku 1929. Z té doby se totiž zachovaly první

zprávy o aktivní činnosti volejbalu.
První volejbalový oddíl založil tehdy učitel Miloš Čupa. Pod jeho vedením dosáhl vynikajících výsledků v roce 1932-1935. Na jeho počest (byl fašisty sťat pro práci v odboji) byl v

roce 1946 založen volejbalový turnaj, který bude mít letos již 50.ročník.
Tato kulatá výročí přivedla stávající výbor k myšlence uspořádat setkání všech volejbalových generací – dnešních i bývalých hráčů, aby si nejen zavzpomínali, ale i vyzkoušeli, kolik

toho ještě s přibývajícím věkem umí.
Setkání připadlo na sobotu 29.května. Za krásného počasí se sešlo 90 členů ze 250ti pozvaných jejichž adresy se podařilo získat. V turnaji pěti družstev všech generací hráli až do

pozdního večera.
Den nato se konal již 13.ročník dortového turnaje. Přijelo deset družstev a na třech kurtech se odehrálo celkem 26 utkání. Na předních místech skončila ligová družstva juniorů –

Dolní Benešov, TŽ Třinec a DHL Ostrava. Domácí junioři obsadili 4.místo.
Zároveň pořadatelé připravili pro své členy i hosty malou výstavu, především historických fotografií. Zároveň vydali i malou publikaci, zachycující dění v místním fotbale od prvních

počátků v roce 1929, včetně nejslavnějšího období v letech 1932-1934, kdy muži metylovského Sokola byli mistrem Moravskoslezské župy. Pro naši veřejnost byla výstavka instalovaná v

prostorách Obecního úřadu od 12.7 do konce srpna.
Na letní turnaj přijel bohužel ze 16.pozvaných družstev pouze sedm (turnaj Miloše Čupy a Mirka Bílka). Na třech kurtech odehráli celkem 21 zápasů, systémem každý s každým. V letošním

jubilejním ročníku se dařilo domácímu družstvu a celý turnaj vyhrálo. Na druhém místě se umístila TJ Jäkl Karviná, na třetím skončili muži z TJ Sokol Palkovice. Vítězové převzali

sportovní pohár, který byl pořízen při příležitosti oslav 75.letého trvání oddílu a výročí 50.ročníku turnaje. Každé družstvo rovněž obdrželo koláče. Je třeba také poznamenat, že

naši muži, poprvé v historii soutěží řízených volejbalovým svazem, zvítězili v krajském přeboru II.třídy a postoupili do krajského přeboru I.třídy, což je ve volejbalu jen o stupeň

nižší soutěž než Národní volejbalová liga.
Dnes, kdy všichni naříkají, že děti a mládež se nepohybují a jen vysedávají před televizí nebo počítačem, je potěšující, že v naší obci to tak docela neplatí.
V sobotu 8.května se v Metylovicích konala regionální soutěž pobytu a pohybu v přírodě.
S organizací a výběrem trasy okolo metylovských Horeček pomáhaly paní Martině Mertové, ředitelce závodu, ženy z ASPV TJ Sokol: Vlaďka Drastichová, Iva Mališová, Běla Mačejovská,

Gabina Ryšková, Naďa Kopřivová, Táňa Bílková, Růža Vrbová a Zdenka Závodná.
Ředitelka závodu a předseda TJ Sokol JUDr.Antonín Fajkus přivítali účastníky, naše starostka všem představila naši obec.
Na start se postupně připravovalo 30 hlídek. Metylovice reprezentovaly v kategorii mladší žákyně Lucka Pisková s Lenkou Uhlářovou a Eliška Uhrová s Kristýnkou Uhrovou.
V kategorii starší žákyně II. Závodila Jana Kusá s Nelou Kožuchovou.
Na fotbalovém hřišti byl start i cíl. Na trať vybíhaly dvoučlenné hlídky dívek a chlapců. Startovaly v tříminutových intervalech. Na trati je čekalo plnění různých úkolů – práce s

mapou, určování ohnišť, vázání uzlů, poznávání flory a fauny, ručkování po laně, znalost vzájemné vazby měst, řek a hor, stezka postřehu, topografické a turistické značky,

zdravověda, odhad vzdálenosti a orientace na mapě.
Za každý nesplněný úkol se připočítávaly trestné minuty. Do poslední chvíle tak panovalo napětí. Nikdo nemohl říci, že vyhrál, protože běžel nejrychleji. Trestné body totiž zamíchaly

celkovým pořadím.
Z našich hlídek postoupily do krajského kola Kristýnka Ryšková a Eliška Uhrová. Proběhlo ve Vítkově Podhradí 22.května. Děvčatům se dařilo. Skončily na pěkném 6.místě.

Metylovské děti mají rády i lehkou atletiku. V krajském kole v soutěži mladších žákyň obsadilo družstvo Mrarkéta Marcaníková, Maruška Liberdová a Lucie Pisková 1.místo. navíc Maruška

Liberdová obsadila v jednotlivcích 3.místo a vybojovala si tím postup do republikové soutěže v Brandýse nad Labem. Tam s Markétou Marcaníkovou obsadily v družstvech 11.místo a v

jednotlivcích byla Maruška 15.v republice.
Nela Kožuchová jako členka vítězného družstva v krajském kole starších žákyň obsadila v jednotlivcích krásné 2. Místo. Lenka Šigutová a Jana Kusá obsadily v družstvech 3.místo a v

jednotlivcích 13.a 15.místo.
Čest chlapců zachránil Lukáš Kulhánek. Byl členem družstva mladších žáků, které obsadilo 2.místo, v jednotlivých byl rovněž druhý. V republikovém kole jejich družstvo dosáhlo na

10.místo, jako jednotlivec skončil třicátý třetí.
Obec proslavil v silovém trojboji David Pavlady. V únoru získal 1.místo v oblastní soutěži ve váhové kategorii do 125 kg s výkonem 740 kg. V březnu obsadil 2.místo na mistrovství

Moravy mužů a žen s výkonem 740 kg. A konečně v dubnu obsadil 2.místo na 12.mistrovství České republiky mužů a žen rovněž výkonem 740 kg.
Silový trojboj se skládá ze tří disciplin, které jsou voleny tak, aby co nejvíce prověřily sílu celého těla. V každé disciplině má závodník právo na tři pokusy, z nichž nejlepší se

započítává do celkového výsledku trojboje a ten pak určuje pořadí závodníků v soutěži.
Závodník musí k jednotlivým pokusům přistupovat maximálně koncentrovaný. Doba vlastního sportovního výkonu v jednom pokusu není dlouhá – činí čtyři až devět sekund. Závodní však musí

krátkodobě vyvinout maximální úsilí nutné k překonání hraničních zátěží, což klade enormní nároky na psychickou i fyzickou připravenost sportovce. Sportovním náčiním je nakládací

činka, jejíž hmotnost je v průběhu soutěže zvyšována v souladu s pravidly silového trojboje.
Jana Čupová, která začala závodit jako osmiletá na horském kole v roce 1998, začala od roku 2000závodit i na silničním kole. A protože se silniční závody a závody na horském kole

často překrývaly, rozhodla se od roku 2004 závodit jen na silničním kole. Měla velmi náročnou sezónu, odjela 40 závodů. Přesto, že konkurence stoupá, získala 2.místo v Českém poháru

a 1.místo v Moravskoslezském poháru. Čtyřikrát startovala i ve Slovenském poháru. Tam ze 16.startujícíh získala dvakrát 1.místo a dvakrát 2.místo přesto, že byla mezi startujícím

jediné děvče. Chlapci ze Slovenska, i když je porazila, ji přijali velmi srdečně. V příštím roce je pozvána na velký mezinárodní závod v chorvatském Zagrebu a také do Maďarska.
Vždy v úterý večer si mohou naše ženy protáhnout své tělo. Věková hranice je neomezená. Pod odborným vedením cvičí aerobik. Ke cvičení využívají různá náčiní, např.činky, švihadla,

steepy, overbaly. Někdy si společně zajdou zaplavat na bazén. V létě obují sportovní obuv a vyrazí na menší túry po okolí. Přes prázdniny je přestávka. Kvůli dovolených je opravdu

těžké, aby se sešly v plné sestavě. Ale na podzim začnou opět znovu. Tady nejde o výkony, ale o vlastní fyzické i psychické zdraví a o radost ze vzájemných přátelských vztahů.
Tělocvičná jednota
Oddíl florbalu
Mezi spoustou chlapců a děvčat, kteří se tu vystřídali, se zformovala skupinka, kterou začala zajímat i soutěžní činnost. Hráči slaví úspěchy na školních turnajích i středoškolských

hrách. Družstvo se ale potýká s velkou migrací členů, velikostí tělocvičny a nedostatkem dospělých cvičitelů.
V roce 2004 se v regionální soutěži Ostravského regionu umístilo na 5.místě. První místo obsadil TJ Sokol Frýdek-Místek. V našem družstvu hrají Chmel Ondřej, Solík Jaroslav, Baránek

Ondřej, Mitrenga Marek, Kačmařík Michal, Rybnikář Jakub, Švasta Jaromír, Karlický Jan. V soutěži o nejlepšího střelce obsadil 3.místo Chmel Ondřej, 4.místo Solík Jaroslav.

Oddíl stolního tenisu
Oddíl pořádá každoročně velikonoční a vánoční turnaj jednotlivců v kategorii žáků a dospělých. Na organizaci se podílí většina členů oddílu, finančně vypomáhají místní sponzoři.

Věhlas turnaje v rámci okresu dosvědčuje skvělá účast – 48 hráčů. V tvrdé konkurenci hráčů vyšších soutěží uspěli naši borci Tomáš Šigut a Jiří Liberda. Umístili se na 2.místě.

Oddíl všestrannosti a pobytu v přírodě
Každou neděli odpoledne je v tělocvičně řada dětí a mládeže, případně i jejich rodičů, kteří sportují a hrají různé hry.

Oddíl in-line hokeje a hokejbalu vede Radim Tomášek a má osm členů.

Oddíl tenisu založili Lukáš a František Karličtí. Bylo to v roce 1998, ale do jednoty přešel teprve v tomto roce.

Sbor dobrovolných hasičů
Již 2.ledna museli vyjet hasiči k požáru dřevěné chalupy na Myslíku. A znovu 7.února, kdy hořela dřevěná chata na Pstruží. Je jistě kuriozitou, že zrovna v té době měli tamní hasiči

ples. Aby nevyšli ze cviku, vyjeli v březnu tři muži na čištění kanalizace v Pasekách. Osm našich mužů hasilo 3.dubna požár hospodářské budovy na Lubně. A hned druhý den likvidovali

kouřící kontejner u stolárny Luto. V polovině dubna vyčistili odpadovou jímku v Pasekách. Díky místním hasičům zazářily před zahájením školního roku všechny metylovské autobusové

zastávky. A již 16.září další poplach. Hořel příbytek paní Květky Kolochjčákové. Jedenáct lidí pracovalo na požáru 20 hodin. Mimo hašení museli také pochytat spoustu psů, které

dotyčná vlastnila.
Aby muži mohli vyjíždět k požárům, je nutné, aby oni i jejich vozy byly v kondici. Pět řidičů absolvovalo školení s úspěšným zvládnutím závěrečných zkoušek. V dubnu se školila

výjezdová jednotka. Každý její člen musí totiž každé dva roky absolvovat lékařskou prohlídku. Z Žimrovic byly místnímu sboru převedeny dva dýchací přístroje. Muži také velmi

důkladně připravili na technickou prohlídku cisternu a vozidlo Volkswagen. K úlevě všech dopadla dobře. Zakoupili také starší stroj PS-12, který si sami přes zimu sestaví, upraví a

vyladí pro potřeby pohárových soutěží.
V dubnu začínají přípravy na soutěže. Začaly v květnu okrskovým kolem požárního sportu na Pržně. Družstvo mužů s dětmi se také zúčastnilo soutěže u příležitosti 100 let založení

sboru v Žimrovicích. Bohužel jim praskla B hadice. Komu to vůbec nevadilo, byly děti. Přišly si opravdu na své a využily všech připravených atrakcí v plné míře.
V sobotu 3.7. se na místním fotbalovém hřišti uskutečnil 38.ročník hasičské soutěže. Je to nejstarší soutěž v bývalém okrese Frýdek-Místek. Přijelo 45 družstev mužů a 11 družstev

žen. Takový počet je i pro zkušené pořadatelé pořádné sousto. Ale zvládli to na výbornou. Průběh byl všemi zúčastněnými hodnocen jako velmi dobrý.
Soutěž byla zahájena ve 14.00 hod. starostou sboru Miroslavem Juřicou a starostkou obce paní Věrou Petrovou. Konkurence byla opravdu silná. V kategorii mužů se patnácti družstvům

podařilo dokončit útok pod hranicí 16.vteřin, z toho třem dokonce pod hranicí patnáctky.
Ani ženy nezůstaly pozadu. Dvěma družstvům se podařil nádherný čas pod hranici 18 vteřin. Jedna z proudařek z Petřvaldíku dokonce shodila svůj terč v čase 16,997 sekund. Takové

zápolení se pochopitelně neobejde bez zranění. Řadu let „sponzorsky“ ošetřují zraněné hned na místě pan doktor Drmela a zdravotní sestra Naďa Kopřivová. Soutěž je velmi populární.

Dokazuje to veliká návštěva diváků nejen z Metylovic, ale i z širokého okolí. Počasí bylo příznivé, jen závěr pokazila bouřka a prudký přívalový déšť. Vyhlášení výsledků se proto

konalo ve velkém stanu. Domácí mužstvo se umístilo na 15.místě.
Tentýž večer, na noční terénní soutěži o pohár zesnulého starosty SDH v Palkovicích obsadil v náročném terénu jak družstvo mužů, tak i žen 1.místo.
Na soutěž v Turzovce vyrazila v srpnu mimo soutěžní družstvo i početná patnáctiletá delegace.
Koncem srpna tradičně proběhla soutěž netradičních družstev. Recesní akce se zúčastnilo 19 družstev s velmi dobrou úrovní. K tradičním družstvům Bílků, Halatů, zdravotníků,

fotbalistů apod. se letos připojilo též družstvo Beseda, Obecní úřad i družstvo složené z redaktorů Českého rozhlasu Ostrava Martina Kaittla a Kateřiny Huberové. Ti přímo ze soutěže

vysílali přímé vstupy do vysílání. Navíc natočili patnáctiminutový pořad o metylovských hasičích, který odvysílali v pořadu „Co jste hasiči, co jste dělali“. Iniciátorem

zviditelnění našich hasičů byl Vavřín Michalec. Mimořádnou událostí této soutěže byla přítomnost „olympijského týmu z Atén“ v čele s Romanem Šebrlem. Ve skutečnosti vzaly na sebe

podobu olympioniků metylovské ženy. Svým vtipným nápadem si zasloužily cenu diváků, která byla letos udělena poprvé.
V neděli 12.září posledním 17.kolem v Jistebníku vyvrcholil 2.ročník Moravskoslezské ligy v požárním útoku. Liga sdružuje 23 mužských a 10 ženských družstev z bývalých okresů Frýdek-

Místek, Nový Jičín, Karviná, Ostrava, Opava. Vznikla v loňském roce za účelem zvýšení motivace k soutěži těch nejlepších družstev a v neposlední řadě pro větší propagaci požárního

sportu.
Metylovice přihlásily do Ligy jak družstvo mužů, tak i družstvo žen. Muži se zúčastnili 34 soutěží, ženy 33 soutěží. Na slavnostním vyhlášení obsadilo naše družstvo mužů 2.místo,

ženy byly také druhé. Konkurence byla veliká, soutěž náročná. Ale obě naše družstva obstála se ctí a úspěšně reprezentovala obec.
Soutěžní sezóna skončila soutěží veteránů na Pstruží. Zvítězila naše družstvo „starých pánů“.

Začátkem října proběhlo podzimní kolo soutěže Plamen pro malé hasiče v Horních Tošanovicích. Děti tu dosáhly velmi dobrých výsledků. Obsadily 5.místo a tak zúročily práci vedoucích

Denisy Bílkové, Zuzany Bílkové a Veroniky Lengyelové.
Ale nejen sportem jsou živi naši hasiči. O velikonocích drželi v slavnostních uniformách stráž u božího hrobu a zajistili výzdobu jednoho oltáře o svátku Božího těla. Vtipně přitom

využili starou ruční stříkačku. Postavili máj na hřišti za školou. Dvoudenní výlet na jižní Moravu se jim rovněž vydařil. Sezónu uzavřeli výstupem na Solárku a společně si také

upekli sele.
V klubovně instalovali kuchyňský kout, který využijí hlavě k mytí nádobí po hasičských akcích. Zapojili nový ohřívač vody, který bude sloužit jak kuchyňskému koutu, tak i potřebám

garáže. Tradiční je podzimní sběr železného šrotu, který má vždy uspokojivé finanční výsledky.

Klub důchodců
Smažení vaječiny na hřišti se zúčastnilo 44 důchodců. Pan Duda hrál na harmoniku, lidé zpívali, atmosféra byla výborná. V srpnu byli společně s KDU-ČSL na poutním zájezdu na

sv.Hostýně. Zdálo by se, že není nic jednoduššího než uspořádat zájezd na Lysou horu, kterou všichni vidíme ze svých domovů. Zatímco předloni povolilo výjezd Ředitelství

radiokomunikací, v minulém roce to už bylo ministerstvo životního prostředí. Zdá se, že ani tento orgán nemá dostatečné kompetence a tudíž v tomto roce museli žádat o povolení

prezidentskou kancelář. Její vyjádření přišlo až dva měsíce o termínu zájezdu.
Půldenní zájezd na Hrčavu se důchodcům velice líbil. Tato obec, ležící v naší republice, leží na hranici se Slovenskem a Polskem. Naše občany provedl Hrčavou tamní důchodce pan

Vojkovský.
Obecní úřad uspořádal pro důchodce odpolední autobusový zájezd do skanzenu Strážnice spojený s večerní návštěvou vinného sklepa. Důchodci měli zájezd zdarma, rodinní příslušníci

platili 400,–Kč. Autobus byl plně obsazen a lidé byli velmi spokojeni. Pan Duda hrál na harmoniku, všichni si zazpívali, najedli se a ochutnávali víno. Domů se vraceli až po

půlnoci.
Na výroční setkání v listopadu přišlo 62 důchodců. Naplánovali si akce na příští rok, potom je čekalo pohoštění i družná zábava.
V rámci programu „Obec seniorům“ nabízí firma Mak-FES hotová jídla sterilovaná ve skle. Jedná se o dvacet druhů jídel za jednotnou cenu dvacet korun. Aby nekupovali zajíce v pytli,

dostali proti podpisu první z nabízených jídel zdarma. Kdo byl s kvalitou jídla spokojen, objednal si další na dobu dvou týdnů. Jídla se dovážejí na obecní úřad jednou za 14 dní a to

vždy v pondělí. Objednávky se přijímají do čtvrtku předešlého týdne. Přijímá je paní Marie Herotová, která pak sklenice následně podle objednávek rozděluje. Je také možné si objednat

jídlo jen několikrát v měsíci.

Soutěž Vesnice roku
Po schválení zastupitelstvem přihlásila starostka naši vesnici do soutěže Vesnice roku. Zpracovala potřebnou dokumentaci a spolu s články o práci a kavitách různých spolků a družení

odeslala na regionální pracoviště ministerstva pro místní rozvoj.
Jak sama říká, při zpracování materiálu si ověřila, kolik v obci nejen bylo, ale především stále je výjimečných lidí. Umínila si, že až bude před komisí obhajovat to, co o obci

napsala, začne slovy: „Naše vesnička sice patří mezi ty malé, ale je veliká lidmi, kteří zde žijí.“
Hodnotící komise přijela na obecní úřad 29.6. Byla devítičlenná a tvořili ji zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Svazu měst a

obcí, Svazu knihovníků, Národního památkového ústavu, Spolku pro obnovu venkova a Archivu města Ostravy.
Netrpělivě i s troškou nervozity je očekávala starostka i pracovnice obecního úřadu, zástupci místních hasičů pan Miroslav Juřica a František Michalec, zástupce Svazu holubářů pan

Jan Vyvial, místní farář P.Kiwak, knihovnice Miluška Kociánová, pan Vít Mališ, pan Vavřín Michalec, který celý průběh nahrával na videokazetu a kronikářka Marie Bartková.
Místnost byla vyzdobena poháry a trofejemi místních sportovců. Pracovnice obecního úřadu připravily malé pohoštění. Setkání zahájila virtuózní hrou na housle Lenka Liberdová. Verše,

které přednesl Vojtěch Brlík, žák místní školy, ukončily krátkou kulturní vložku. Starostka seznámila přítomné s životem obce i všestrannými aktivitami občanů. A pak už jsme museli

čelit různým zvídavým otázkám členů hodnotící komise. Veliký zájem vyvolal zvláštní a myslím ojedinělý koníček pana Víta Mališe. Kreslí staré metylovské dřevěné chalupy. Protože už

takřka vymizely, maluje je podle starých dobových pohlednic. Pravý dolní roh zdobí číslice i slovo Lach. Okraje jsou zoubkované. Když je ofotí, vypadají jako poštovní známky. Je to

pěkná a domnívám se, že ojedinělá kuriozita.
Komise si prohlédla obec a vyjela i na Čupek. Okna většiny rodinných domků zářila bohatým květenstvím.
Výsledek soutěže byl pro nás velmi příznivý. Jako jediná z přihlášených obcí získala naše vesnice „Modrou stuhu“ za společenský život. Ocenění zároveň přineslo i částku 400

000,–korun, což je určitě dobrá zpráva pro naši vysýchající obecní pokladnu. Peníze dostaneme formou účelové dotace, o kterou si musíme požádat. Dále byla obci udělena Fulinova cena

za kvalitní květinovou výzdobu, která byla letos udělena poprvé. Obec také obdržela diplom za vedení kroniky.
Zpráva o úspěchu obce se objevila i na vlnách éteru, konkrétně v regionálním zpravodajství českého rozhlasu a televize.
Slavnostního předání cen ve Štítině na Opavsku se zúčastnila starostka paní Věra Petrová, pracovnice obecního úřadu paní Růžena Vrbová a pan Vavřín Michalec, který slavností akt

natáčel na videokazetu.

Volby do Evropského parlamentu
Volby začaly v pátek 11.června ve 14.hodin a skončily v sobotu ve 14.hodin. Volilo se ve škole v přízemí. K volbám přišlo 30,3% oprávněných voličů. Občané dali své hlasy:
KDU-ČSL 96 hlasů
ODS 79
KSČM 78
SNK a Evr.Dem. 39
ČSSD 26
Nezávislí 20
Strana zelených 14
Unie liber.dem. 4
Strana za živ.jist. 4
Strana venkova 3
Republikáni Mir.Sládka 3
Za zájmy Moravy 2
Nezávislá iniciativa 2
Strana práce 1
Pravý blok 1
Svobodní 1
Viktor Kožený – OFD 1
V okrese Frýdek-Místek přišlo v pátek a v sobotu k volebním urnám pouze 47 947 voličů ze 180 815, což je 26,52%. V celém okrese Frýdek-Místek dopadly volby následovně:
ODS 24,27%
KSČM 21,54%
KDU-ČSL 13,06%
SNK a ED 12,05%
ČSSD 9,74%
Nezávislí 7,72%
Ve Frýdku-Místku, v Třinci a ve Frýdlantě se na 1.místě umístila ODS, ve Vratimově, Šenově a Brušperku obsadila 1.místo KSČM, v Jablunkově KDU-ČSL.
Volby do Evropského parlamentu v České republice byly vítězstvím pravice a hlubokým propadem sociální demokracie. Velice dobře dopadla KSČM.

Volby do krajů
Volby do krajů proběhly ve dnech 5. a 6.listopadu. V Metylovicích se opět volilo v budově základní školy. V obci je 1 257 voličů, k volbám přišlo 463 lidí, což představuje 36,8%

voličů.
Výsledky voleb do krajů:
ODS 152 hlasů
KDU-ČSL 123
KSČM 90
ČSSD 49
Nezávislí 17
Strana zelených 8
SNK 7
Svobodní 3
Evr.Demokraté 3
Republikáni M.Sl. 2
Strana zdravého rozumu 2
Strana práce 1
Helax-Ostrava se baví 1
Koruna česká 1
Morava 1

Matrika
Narození
V roce 2004 se v Metylovicích narodilo 13 dětí – osm chlapců a pět děvčat. Jména jsou různá, neopakují se. Čtyři děti se v rodině narodily jako první, sedm dětí už má staršího

sourozence, dvě děti se narodily jako třetí v rodině. Takže to vypadá, že jedináčci jsou u nás v menšině. A také počet dětí narozených v obci není zatím alarmující. Děti se rodily

zcela rovnoměrně. Jedno dítě se narodilo v lednu, dvě v únoru, dvě v květnu, dvě v červnu, jedno v červenci, jedno v srpnu, dvě v září, jedno v listopadu a jedno v prosinci. V

březnu, v dubnu a v říjnu se nenarodil nikdo.
Úmrtí
Rozloučili jsme se letos s osmi ženami a osmi muži. Průměrný věk zemřelých mužů byl 75 let. Nejstarší byl pan Mojmír Mužný, který zemřel ve věku 91 let, nejmladší pan Petr Kožuch,

kterému bylo 50 let.
Průměrný věk žen byl 78 let. Nejstarší z nich byla Anděla Němcová, zemřela v 94 letech. Ještě dopoledne volila do Evropského parlamentu. Do poslední chvíle se živě zajímala o

politické dění u nás. Nejmladší žena paní Renata Halatová zemřela v 56.letech.
V lednu zemřeli dva lidé, v únoru jeden, v březnu dva, v květnu dva, v červnu tři, v srpnu jeden, v říjnu jeden, v listopadu dva.
Nepotvrdilo se, že nejvíce lidí umírá v březnu a v květnu.
Jedenáct zemřelých mělo poslední rozloučení v kostele v Metylovicích a byli tu také pochováni na hřbitově. Jeden pohřeb byl v kostele ve Frýdlantě n.O. a jeden byl v kostele na

Čeladné. Dva pohřby byly v kremaci a jen s jedním zemřelým bylo rozloučení v úzkém rodinném kruhu.
V měsíci březnu zemřel pan Mojmír Mužný, o pár dní později, ve svých 87 letech pan Ludvík Mužný. Tím vymizelo z naší obce příjmení Mužný, které tu bývalo běžné 300 let. Ještě koncem

19.století žili Mužní ve 40.domcích obce. Zdá se, že předkové všech větví pocházeli z dřevěné chalupy čp.27. Poslední Mužný na tomto čísle zemřel v roce 1905, jeho žena v roce 1912.

V tomto roce se historie rodu Mužných zcela uzavřela.

Manželství
Deset párů uzavřelo manželství. Šest svateb bylo v místním kostele, na obecním úřadě ve Staříči jedna, jeden pár ji uzavřel na MěÚ ve Frýdlantě, jeden pár se rozhodl pro MěÚ

Frýdek-Místek. Jeden pár dokonce slavil svatbu na Dobříši. Svatby byly rozloženy takto: jedna v lednu, tři v dubnu, dvě v červnu, dvě v červenci, jedna v srpnu a jedna v říjnu.
Průměrný věk ženichů byl 28,9 let, nejstarší ženich měl 40, nejmladší ženich měl 22 let. Průměrný věk nevěsty byl 26,6 let. Nejstarší nevěsta měla 35 let, nejmladší pouze 19 let. Je

zajímavé, že nejstarší ženich si bral nejmladší nevěstu. Všechny nevěsty byly svobodné, jeden ženich byl rozvedený.
Čtyři snoubenecké páry měly trvalý pobyt v Metylovicích, pět metylovských ženichů si vybralo nevěsty za hranicemi obce a pouze jedna naše nevěsta si vzala ženicha odjinud.

Stěhování
Do obce se přistěhovalo 48 lidí, odstěhovalo 23 lidí. Opět se jedná o okolní obce, případně okolní okresy. Ale jsou i výjimky. Jedna žena se k nám přistěhovala z Ruska a jeden muž se

odstěhoval na Slovensko. Jedna žena se odstěhovala na Kladensko, jedna na Bruntálsko a jedna na Berounsko.
Počet obyvatel se díky přistěhovaným pomalu zvyšuje. K 31.12.2004 bydlelo v Metylovicích 1555 lidí. Kolaudovány byly u nás dva rodinné domky.

Rozvody
V obci se rozvedly tři manželské páry. Dva páry se rozvedly po několika letech manželství, v každé rodině bylo jedno nezletilé dítě. Jeden pár se rozvedl v předdůchodovém věku.

Staří občané
V obci žije 37 lidí starších osmdesáti let, z toho je 25 žen a 12 mužů.
Nejstarší je paní Sládečková, která letos oslavila 97 let. Žije v Domově důchodců ve Frýdlantě, ale na víkend si ji bere dcera do Metylovic.
Paní Bílková Vojtěška oslavila letos 95 let, paní Mertová Anna 94 let, paní Bebčáková Anežka 91 let. Letos oslavili devadesátiny paní Kužmová Anna a pan profesor Božetěch Bílek.

Životní podmínky
Minimální mzda činila v letošním roce 6 900,–Kč, nejnižší hodinový plat je 39,–Kč na hodinu. V obci je 111 nezaměstnaných, což je 15,2%. Mezi nezaměstnanými převažují ženy. V

letošním roce se zvýšilo vodné na 17,98Kč na 1m3. Elektřina ve vysoké sazbě stojí 3,47Kč za kilowatthodinu, při nízké sazbě 1,10 Kč za kilowatthodinu. Jeden metrický cent briket

stojí 265,–Kč, známka za dopis nebo pohlednici nás vyjde na 6,50Kč. Sociální minimum je 4 640,–Kč.

V prodejně se smíšeným zbožím MAJ, která patří manželům Kulhánkovým, jsme si mohli koupit potraviny v těchto cenách:
Mléko v plastu 1l 14,–Kč
Šlehačka trvanl. 0,25l 15,70
Tvarůžky 19,30
Vajíčka balená 10ks 23,–
Máslo Zlatá Hana 0,25kg 16,70
Máslo místecké 0,25kg 30,70
Sýr Apetito 22,70
Hera 0,25kg 14,80
Pivo 10° 9,30
Pivo 12° 13,10
Mattoni nesl.1,5l 12,10
Sirup Jupi 0,7l 24,50
Sůl 1kg 5,10
Chléb Penam 20,20
Rohlík 1,50
Kuře mraž.1kg 53,–
Filety plátky 75,–
Kachna 2,10kg 168,–
Kypř.prášek 1,30
Kakao Granko 30,80
Salám Poličan 1kg 158,–
Párky těšínské 1kg 54,–
Šunka krůtí 1kg 129,–
Slanina uzená 1kg 72,–
Cukr moučka 1kg 28,40
Cukr krystal 1kg 24,20
Mouka hlad.1kg 9,60
Káva zrno 75gr. 4,50
Rum 0,5l 92,–
Becherovka 1l 211,–
Pomeranče 1kg 24,–
Mandarinky 1kg 24,–
Česnek 1kg 44,–
Brambory 1kg 5,–
Polárk.dort 17,–
Kondenz.slaz.mléko 31,60
Masox malý 5,60
Cigarety Startky 20ks 35,–

Počasí
Leden
I.dekáda průměrná teplota ráno -5,5°C nejnižší -12°C, nejvyšší -1,5°C
průměrná teplota poledne -2,7°C, nejnižší -8°C, nejvyšší +5°
průměrná teplota večer -5,2°C, nejnižší -15°C, nejvyšší 0°C

jasno oblačno zataženo
ráno – 1 9
poledne 1 1 8
večer 1 1 8
1.ledna ráno 28 cm nového sněhu, první pořádný příděl této zimy
3.ledna ráno 13 cm nového sněhu
6.ledna ráno 13 cm nového sněhu
8.ledna ráno 5cm nového sněhu
sněhové přeháňky 5 dnů
sněžení 6 dnů
II.dekáda průměrná teplota ráno +0,7°C, nejnižší -3°C, nejvyšší +3°C
průměrná teplota poledne +3,5°C, nejnižší 0°C, nejvyšší +6°C
průměrná teplota večer +0,2°C, nejnižší -2°C, nejvyšší +3°C

ráno 1 jasno 1 oblačno 8 zataženo
poledne 1 4 5
večer 1 2 7

dešť.přeháňky 4 dny
déšť se sněhem 3dny
sněh.přeháňky 4 dny
sněžení 2 dny
III.dekáda průměrná teplota ráno -8,6°C, nejnižší -17°C, nejvyšší -3°C
průměrná teplota poledne -3°C, nejnižší -9°C, nejvyšší +6°C
průměrná teplota večer -6,7°C, nejnižší -12°C, nejvyšší 0°C
Ráno 2 jasno – oblačno 1 zataženo
poled. 1 3 3
večer 8 8 7

sněh.přeháňky 4 dny
sněžení 3 dny
velký vítr 3 dny

21.1. ráno 10cm sněhu
22.1.ráno 5 cm sněhu
23.1. ráno 10cm sněhu
24.1. bylo na Šumavě na Kvildě a ve Štítné nad Vlárou naměřeno -39°C
Nejchladněji bylo v lednu 26.ráno – 17°C
Nejtepleji bylo v lednu 31.v poledne +6°C

Únor
I.dekáda průměrná teplota ráno +5,2°C, nejnižší -4°C, nejvyšší +11°C
průměrná teplota poledne +6,3°C, nejnižší -1°C, nejvyšší +12°C
průměrná teplota večer +5,6°C, nejnižší -2°C, nejvyšší +11°C

ráno – jasno 5 oblačno 5 zataženo
pole. – 5 5
večer – 4 6

déšť 1 den
dešť.přeh. 5 dnů
déšť se sněh. 1 den
sněžení 2 dny
vítr 1 den
velký vítr 1 den
II.dekáda průměr ráno -3,7°C, nejnižší -12°C, nejvyšší +2°C
průměr poled. +6°C, nejnižší -5°C, nejvyšší +3°C
průměr večer -2,9°C, nejnižší -10°C, nejvyšší +2°C

ráno 1 jasno – oblačno 9 zataženo
poled. 1 1 8
večer 2 2 6

déšť 1 den
déšť, sníh 1 den
sněh.přeh. 4 dny
sněžení 5 dnů
11.2. 5 cm sněhu
18.2. 10 cm sněhu
III.dekáda průměr ráno -5°C, nejnižší -15°C, nejvyšší +2°C
průměr poled. +0,7°C, nejnižší -2°C, nejvyšší +3°C
průměr večer -1,5°C, nejnižší -7°C, nejvyšší +3°C

ráno 3 jasno 1 oblačno 6 zataženo
poled. 3 1 5
večer 1 2 6

sněh.přeh. 3 dny
sněžení 5 dnů
vel.vítr 1 den

23.2. 20 cm sněhu
24.2. 10 cm sněhu
28.2. 10 cm sněhu
29.2. 20 cm sněhu

nejchladněji v únoru 21.2. -15°C
nejtepleji v únoru 5.2. +12°C

Březen
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-4,5°C -15°C +2°C 2 – 8 ráno
+1,1°C -2°C +4°C 3 1 6 poled.
-2,3°C -5°C +2°C 3 1 6 večer
dešť. přeh. 4 dny
sněžení 4 dny

1.3. 5 cm sněhu
2.3. 10 cm sněhu
3.3. 10 cm sněhu
8.3. 10 cm sněhu
9.3. 10 cm sněhu
II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+2,2°C -3°C +5°C 8 – 2 ráno
+12,7°C +4°C +18°C 7 3 – poled.
+3,9°C 0°C +11°C 2 7 1 večer

dešť.přeh. 2 dny
mlha 1 den
III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+0,8°C -3°C +6°C 1 3 7 ráno
+8,2°C 0°C +16°C 2 3 6 poled.
+4,2°C -2°C +10°C 2 4 5 večer

déšť 2 dny
dešť.přeh. 2 dny
sněž. 6 dnů
mlha 1 den
velký vítr 1 den (na horách orkán)

25.3. 5 cm silní, husté sněžení, těžký mokrý sníh
26.3. 5 cm
27.3. 12 cm sněhová kalamita
do některých vesnic na Šumavě nejezdí vlaky ani auta kvůli padajícím stromům. Rovněž tam nesvítí elektřina. Bouraly 3 linkové autobusy, všude stojí kamiony. To vše kvůli množství

těžkého sněhu.

nejchladněji 6.3. ráno -15°C
nejtepleji 19.3. poledne +18°C

Duben
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+1,8°C -3°C +7°C 7 1 2 ráno
+12,2°C +6°C +20°C 6 2 2 poled.
+11,1°C +6°C +18°C 5 3 2 večer

déšť 1 den
dešť.přeh. 2 dny
mlha 1 den
II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+4,3°C -2°C +10°C 3 5 2 ráno
+13,1°C +7°C +18°C 5 3 2 poled.
+12,6°C +3°C +21°C 2 5 3 večer

déšť 2 dny
dešť.přeh. 3 dny
velký vítr 2 dny
bouřka 1 x
III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+6,9°C +4°C +15°C 3 3 4 ráno
+16,2°C +6°C +25°C 3 5 2 poled.
+14,9°C +5°C +22°C 3 5 2 večer

déšť 2 dny
d.přeh. 2 dny
nejchladněji v dubnu 1.ráno – 3°C
nejtepleji v dubnu 24.poled. +25°C

Květen
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+9,2°C +5°C +15°C 2 7 1 ráno
+19,5°C +10°C +25°C 1 9 – poled.
+16,4°C +10°C +23°C – 7 3 večer

déšť 2 dny
d.přeh. 1 den
vítr 2 dny
II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+6,6°C +5°C +12°C 1 6 3 ráno
+15,3°C +3°C +25°C – 5 5 poled.
+13,9°C +9°C +20°C – 6 4 večer

déšť 4 dny
d.přeh. 2 dny
III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+5,7°C +3°C +10°C – 9 2 ráno
+15,6°C +6°C +24°C – 10 1 poled.
+15,2°C +2°C +21°C – 9 2 večer

déšť 4 dny
sněž. 1 den
kroupy 1 x malé, krátce
nejchladněji v květnu 17. v poledne +3°C
nejtepleji 3. a 12.poledne +25°C

Červen
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+11,3°C +5°C +12°C – 4 6 ráno
+20,6°C +15°C +25°C 2 4 4 poled.
+17,3°C +12°C +20°C – 5 5 večer

déšť 1 den
liják 4 dny
bouřka 2 x
na Litovelsku poškodilo tornádo až 1/3 domů
II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+11,8°C 8 15 1 3 6 ráno
+21,9°C 12 30 – 8 2 poled.
+21°C 12 25 – 7 3 večer

déšť 3 dny
liják 1 den
d.přeh. 1 den
bouřka 2 x
III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+12,1°C 10 17 4 5 1 ráno
+22°C 13 27 – 8 2 poled.
+19°C 15 27 – 9 1 večer

déšť 3 dny
liják 1 den
bouřka 1 x
vlhký měsíc
nejchladněji v červnu 7. Ráno +5°C
nejtepleji v červnu 15.poledne +30°C

Červenec
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+12,7°C +8°C +16°C 3 5 2 ráno
+23,5°C +15°C +30°C – 7 3 poled.
+20,1°C +15°C +30°C 1 6 3 večer

déšť 4 dny
bouřka 2 x
II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+13,4 +8 +18 3 5 2 ráno
+24,1 +15 +32 5 3 2 poled.
+19,1°C +12 +28 2 5 3 večer

přeháňky 2 dny
déšť 2 dny
liják 2 dny
III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+13,7°C +10 +20 5 – 6 ráno
+22,6°C +13 +40 1 5 5 poled.
+22°C +14 +30 1 6 4 večer

přeháňky 3 dny
déšť 1 den
liják 1 den
bouřka 1 x
Nejchladněji 7.7. ráno +8°C
Nejtepleji 5.7. poledne, 8.7. večer, 9.7. poledne +30°C

Srpen
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+11,4°C +10 +15 8 1 1 ráno
+24,5°C +22 +28 5 4 1 poled.
+19,9°C +16 +28 5 3 2 večer

přeháňky 1 den
déšť 1 den
liják 3 dny
mlha 1 den
vítr 1 den
bouřka 2 x
II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+14,1°C +10 +18 7 – 3 ráno
+23,3°C +15 +31 4 5 1 poled.
+24,6°C +15 +30 5 3 2 večer

déšť 1 den
liják 3 dny
mlha 1 den
vítr 3 dny
bouřka 1 x
III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+12,3°C +5°C +14°C 4 1 6 ráno
+23,7°C +13°C +31°C 4 6 1 poled.
+22,4°C +13°C +27°C 3 2 6 večer

přeháňky 1 den
déšť 4 dny
liják 1 den
vítr 1 den
nejchladněji 23.8. +5°C ráno
nejtepleji 19.8., 24.8. poledne +31°C

Září
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+6,5°C 0 +13 7 – 3 ráno
+21°C +13 +28 6 2 2 poled.
+18,4°C +11 +24 7 – – večer
II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+8,7°C +1 +17 8 – 2 ráno
+22,2°C +15 +30 5 3 7 poled.
+17,4°C +11 +24 4 2 4 večer

déšť 2 dny
vítr 1 den
III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+8,7°C +3 +14 – 3 7 ráno
+15,5°C +13 +18 – 6 4 poled.
+11,2°C +8 +16 5 1 4 večer

dešť.přeh. 1 den
déšť 1 den
liják 1 den
mlha 1 den
Nejchladněji 17.a 18.ráno +1°C
Nejtepleji 15.ráno a 30.poledne +17°C

Říjen
II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+4,3°C -4 +10 5 1 4 ráno
+10,7°C +6 +16 4 4 2 poled.
+7,9°C +3 +12 2 5 3 večer

dešť.přeh. 1 den
mlha 1 den
vítr 4 dny
vichřice 1 den
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+8,1°C +3 +12 5 1 4 ráno
+17,8°C +8 +24 2 5 3 poled.
+13,7°C +7 +22 2 7 1 večer

déšť 1 den
mlha 1 den
vítr 2 dny
III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+10,1°C +4 +17 6 – 5 ráno
+16,3°C +12 +21 6 4 1 poled.
+14,1°C +10 +20 4 3 4 večer

dešť.přeh. 3 dny
liják 1 den
mlha 3 dny
vítr 1 den
vichřice 3 dny
nejchladněji 12.ráno -4°C
nejtepleji 1.poledne +24°C

Listopad
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+5,8°C +1 +10 3 1 6 ráno
+9,9°C +4 +18 2 2 6 poled.
+6,3°C +1 +12 1 3 6 večer

déšť. přeh. 1 den
déšť 3 dny
mlha 7 dnů
II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+12°C -5 +5 1 1 8 ráno
+4,4°C +1 +11 1 – 9 poled.
+2°C -2 +6 1 – 9 večer

déšť 7 dnů
liják 1 den
sníh 3 dny
mlha 4 dny
vítr 2 dny
vichřice 2 dny
III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
0°C -4 +5 – – 10 ráno
+2,8°C -1 +6 3 3 4 poled.
+0,9°C -5 +4 1 2 7 večer

déšť 2 dny
liják 1 den
sníh 1 den
mlha 2 dny
bouřka 1 x
21 cm sněhu
nejchladněji 21.11.večer, 20.11.ráno -5°C
nejtepleji 4.11. poledne +18°C

Prosinec
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+1°C -6 +8 1 2 7 ráno
+2°C +2 +10 2 5 3 poled.
+1,1°C -4 +8 2 2 6 večer

mlha 1 den
vítr 1 den
II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-2,8°C -8 +1 4 – 6 ráno
+0,9°C -4 +4 6 1 3 poled.
-1,9°C -6 +1 5 – 5 večer

sněžení 1 den
III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+1,3°C -8 +8 2 1 8 ráno
+3,5°C -4 +12 2 4 5 poled.
+0,9°C -7 +8 4 2 5 večer

déšť 2 dny
nejchladněji 21.12. -8°C
nejtepleji 26.12 +12°C

KDU-ČSL
Svou činnost zahájilo v roce 2004 uspořádáním plesu. Ke Dni matek zajistili pro maminky a babičky,které přišly do Sokolovny kytičky a pro jejich ratolesti sladkosti.
Finančně přispěli na úpravu hrobu P.Romualda Filipa, který dojížděl do Metylovic z Palkovské farnosti v letech 1955 – 1965 a je pochován ve svém rodišti v Šumvaldě u Uničova.
Členové ochotně pomáhali při různých úpravách v kostele i při zajišťování církevních svátků během roku.
Uspořádali zájezd na sv.Hostýn a do Čenstochové v Polsku.
Finančně se zapojili do sbírek pořádaných různými charitativními organizacemi na pomoc oblastem, které byly zasaženy vlnami tsunami a navíc zorganizovali sbírku pro naše občany,

peníze ze sbírky na obecním úřadě.

Stalo se ve světě
Leden – muslimští povstalci zabili ve čtyřech provinciích Thajska více než 460 budhistických občanů.
Únor – ráno, v době kdy bývá moskevské metro plné, vybuchla bomba a usmrtila tam 39 lidí. Rusko obvinilo z atentátu Čečence.
– ve Francii byl přijat zákon, který zakazuje, aby muslimské dívky nosily ve veřejných školách šátky, židovští chlapci jarmulky.
– poté, co jim vláda snížila podporu, vyplenili ve vesnici na východním Slovensku Romové regály v samoobsluze. Nepokoje trvaly týden a zasahovala armáda.
Březen – džihádiské z al-Kajdy zaútočili na tři madridská nádraží. Zabili 200 lidí, zraněných bylo 1400.
– sebevražední atentátníci zaútočili na přeplněné šiítské mešity v Bagdádu a zabili 171 věřících.
Duben – na severu komunistické Koreje se stalo velké vlakové neštěstí. Explodovala souprava s dynamitem. Zahynulo několik set lidí a městečko při trati bylo zcela zdemolované.
– americká televize zveřejnila fotografie amerických vojáků, kteří týrali irácké zajatce ve věznici Abú Ghrajb.
Květen – starý kontinent, který se po II.světové válce rozdělil a po čtyři desítky let byl bojištěm studené války, se v roce 2004 opět spojil. Evropská unie, sestávající z

pětadvaceti členů a ze 455 miliónů obyvatel tvoří hospodářský prostor ve světě. V příštích letech se počítá se vstupem Bulharska, případně Rumunska. Zahájí se rozhovory s

Chorvatskem, zájem naznačuje Ukrajina. Veřejnost i politiky rozděluje případný vstup Turecka.
– manželka zavražděného ministerského předsedy Radživa Gándhího se stala premiérkou Indie.
Červen – před šedesáti lety ve v Normandii vylodili spojenci. Letos se na tom místě sešlo 17 hlav států. Poprvé byl mezi nimi i německý kancléř.
– skončila přímá americká správa v Iráku. Spojení mezi Husajnem a bin Ládinem se neprokázalo. To byl základní a tragický omyl stratégů americké války s islámským terorem. Dnešní

chaotické poměry v zemi dávají prostor džihádistickému teroru, který tam dříve tyto možnosti neměl. Třicet procent současných povstalců proti ustanovené místní vládě, která situaci

nezvládá, jsou cizinci. Bojovníci džihádu využívají i internet, kde ukazují bestiální vraždy rukojmích, radí, jak vyrobit a odpálit bombu, shánějí sponzory. V zašifrovaných zprávách

plánují nové útoky. V muslimských státech je podíl mládeže velmi vysoký – třicet procent. Tato skupina naší euroamerickou civilizací nepohrdá, ona ji nenávidí. Tato skutečnost

představuje značné nebezpečí.
Červenec – mezinárodní soudní dvůr v Haagu označil systém zdí, valů a plotů stavěný Izraelem na hranicích s Předjordánskem jako ochranu před arabskými teroristy za skutek proti

mezinárodnímu právu a požaduje zbourání.
– Izraelský premiér Ariel Šaron vyzval francouzské Židy, aby emigrovali do Izraele. Podle jeho názoru sílí ve Francii muslimský antisemitismus.
Srpen – z kyrgyzské hory Chan Tengri se zřítila lavina a zabila české, ruské a ukrajinské horolezce. Mrtvých Čechů bylo pět.
– 13.srpna byly slavnostně zahájeny za velmi přísných bezpečnostních opatření olympijské hry v Aténách. Naši sportovci tam získali osm medailí. Jedinou zlatou pro naši zemi vyhrál

Roman Šebrle v desetiboji.
Září – prví školní den obsadili čečenští a inguští teroristé základní školu v jihoruském Beslanu. Zahynulo 400 lidí, z toho 172 dětí. Počet zraněných přesáhl sedm stovek. Většina

obětí zahynula během nečekaného útoku ruských jednotek na teroristy, do nějž se spontánně zapojili příbuzní rukojmích. K násilí, ojedinělému dokonce i v rámci islámského terorismu se

později přihlásila skupina zformovaná čečenským povstaleckým vůdcem Šamilem Basajevem.
-Den předtím se čečenská sebevražednice odpálila v Moskvě, týden před ní se odpálily dvě Čečenky, každá v jiném letadle. Dohromady zahynulo devadesát lidí.
– Kolem Země proletěla planetka Toutatis. Podobná planetka před 65 milióny let vyhubila dinosaury.
– V Braniborsku se v září dostala do parlamentu ultrapravicová Německá lidová unie, kterou volilo 6,3% voličů. V Sasku se to povedlo ultrapravicové straně NPD dokonce s 9,3% hlasy.
Říjen- evropská komise doporučila přijetí Turecka do EU. Předcházela tomu dlouhá diskuse příznivců i odpůrců. V Turecku žijí dva světy. Evropská kultura se prolíná s muslimskou.
– Izraelskému premiérovi Šáronovi se podařilo prosadit plán na stažení osadníků z Gazy.
– Nobelovu cenu míru získala málo známá ekoložka Wangari Maathalová z Keni.
– Šéfové států nebo vlád a ministři zahraničí podepsali Evropskou ústavní smlouvu. Ústava vstoupí v platnost rok po rafitikaci posledním členským státem. V některých zemích naráží

ústava na odpor těch, kdo ji považují za nepřípustný zásah do národní svrchovanosti.
Listopad – vražda režiséra Thea van Gogha, který natočil film o zacházení s ženami v muslimské komunitě, vyvolala v Nizozemsku protimuslimské nálady.
– v Paříži zemřel kontroverzní politik, nositel Nobelovy ceny za mír a palestinský terorista Jásir Arafat.
– Něco takového nezažily slovenské velehory sto let. Vichřice, která se přehnala 19.listopadu nad Tatrami, pokácela lesy, zbořila domy a přetrhala vedení. Orkán smetl dva a půl

miliónů krychlových metrů lesa, což je množství téměř odpovídající roční těžbě dřeva na Slovensku. V Horním Smokovci zabila vichřice muže uvězněného v automobilu a na hřebenech

způsobila smrt českého turisty. V Česku se vzedmula vlna solidarity a občané uspořádali sbírku na odstranění škod.
– Američané zvolili George W.Bushe podruhé prezidentem USA. Svého protivníka demokrata Johna Kerryho porazil rozdílem čtyř miliónů hlasů. Předkové Kerryho žili na Moravě.
– Vítězem ukrajinských prezidentských voleb vyhlásila ústřední volební správa proruského kandidáta Viktora Janukoviče. Vůdce prozápadní opozice Viktor Juščenko s odkazem na masivní

podvody při volbách výsledek neuznal a jeho příznivci zahájili akci občanské neposlušnosti. Dosáhli tím neplatnosti výsledků a vyhlášení nových voleb, ve kterých Juščenko zvítězil.
– Bitva o baštu protiamerického odboje, město Falládža, trvala týden. Padlo třicet Američanů a 1200 povstalců.

Prosinec – všech dvacet pět států Evropské unie se shodlo, že se s Tureckem v příštím roce zahájí rozhovory o jeho přistoupení.
– Je to katastrofa téměř biblických rozměrů. Tisíce kilometrů pobřeží v jihovýchodní Asii se po úderu vln tsunami změnily ve druhý svátek vánoční v pásmo smrti. Vodní živel ve

dvanácti státech zahubil nejméně 160 000 lidí. Čísla nejsou zatím konečná. Mezi domorodci zahynulo několik tisíc turistů, kteří chtěli v exotickém Thajsku, na Srí Lance čina

Maledivách oslavit příchod Nového roku. Snové pláže se proměnily v hroby. Hodiny apokalypsy začaly odbíjet u severozápadního pobřeží Sumatry 26.prosince krátce před osmou hodinou

ranní místního času. V hlubinách moře, v místě, kde na sebe tlačí euroasijská a indicko-australská zemská deska, se vzedmuly o třicet metrů ohromné masy dna. V okamžiku se uvolnilo

nepředstavitelné množství energie, které způsobilo zemětřesení o síle 8,9 stupňů Richterovy stupnice a to vyvolalo tsunami.
Ničivé vlny se od epicentra valily oceánem rychlostí až 800 km v hodině. Moře se změnilo i jinak znělo. Místy se zvedlo až o dvacet metrů a smetlo vše, co mu stálo v cestě. Z mapy

světa zmizelo asi patnáct indických ostrovů. Zahynulo mnoho turistů z Ameriky i Evropy, mezi nimi i několik Čechů. Řada z nich byla „jen“ zraněná.
OSN zahájila jednu z největších humanitárních operací. Vlna solidarity se vzedmula i v naší republice. Počet obětí mohl výrazně snížit varovný systém, který v této oblasti chybí.

Stalo se v České republice
Leden – policie uzavřela 56 let starý případ záhadné smrti poválečného ministra zahraničí Jana Masaryka. Podle závěru Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu byl Masaryk

krátce po komunistickém převratu v roce 1948 zavražděn. Další vyšetřování případu úřady odložily. Pátrání po vrahovi brání neochota ruských úřadů poskytnou vyšetřovatelům archivní

materiály, které by vnesly do případu nové světlo.
– Zločiny dětí přestávají být výjimečné. Třináctiletý žák zavraždil stejně starou spolužačku.
– 4.ledan zemřela oblíbená herečka Helena Růžičková.
Únor – poslanci vyslali 120 vojáků speciálních jednotek do Afganistánu, kde byli nasazeni proti teroristům.
Březen – šestnáctiletý žák strojírenského učiliště ve Svitavách ubodal při hodině svého učitele.
– Pět polských, jeden slovenský a jeden český horník zůstali zasypáni v dolech na Karvinsku.
– Na povinnou vojenskou službu nastoupili poslední branci.
– 12.března zemřel Karel Kachyňa. Jako režisér je podepsán pod desítkami filmů.
Duben – iráčtí vzbouřenci zajali tři české žurnalisty. Zpravodaje České televize Michala Kubala, televizního kameramana Petra Klímu a Víta Pohanku z Českého rozhlasu. Rozběhla se

rozsáhlá akce na jejich záchranu. Čeští muslimové žádali o pomoc irácké duchovní, v pátrání pomáhal i irácký ministr Zazairi, který kdysi studoval a žil v Praze. Záchrannou operaci

zahájilo ministerstvo zahraničí. Všichni tři se nakonec dostali v pořádku domů. Řada zahraničních novinářů to štěstí neměla.
– Skončil největší případ sériových vražd v dějinách Česka. Manželé Stodolovi dostali za vraždu osmi lidí doživotí.
– Pražskými ulicemi pochodovalo 1.dubna 2500 studentů. V protestní akci vysokých škol požadovali učitelé i žáci, aby vláda navýšila rozpočty. Příliš neuspěli. I samotní studenti

začínají považovat zavedení školného za východisko z nouze.
– Do Česka dorazil film Mela Gibsona „Umučení Krista“, který vyvolal ve světě bouřlivou diskusi kvůli drsnému znázornění násilí i kvůli nařčení z antisemitských postojů.
Květen – 1.května se stala Česká republika členem Evropské unie. Prezident Klasu, známý svým přinejmenším vlažným postojem k současné podobě Unie vyrazil přivítat Evropu na Blaník.

Ve svém projevu řekl, že doufá, že blaničtí rytíři poznají včas, kdy nám mají přijít na pomoc. V předvečer vstupu byla oficiální slavnost ve Španělském sále na Pražském hradě.

Obyčejní lidé se bavili v ulicích Prahy i jiných větších měst.
– Nejprodávanější současný český spisovatel Michael Viewegh vydal svou čtrnáctou knihu.
Červen – Občanská demokratická strana zvítězila ve volbách do Evropského parlamentu na celé čáře, ČSSD byla až třetí – tím začala krize vlády Vladimíra Špidly.
– Na koncert bývalého člena Beatles, který byl v Česku poprvé, přišly desetitisíce lidí.
Červenec – premiér Špidla padl, prezident svěřil vládu čtyřiatřicetiletému Stanislavu Grossovi.
– Vláda rozhodla, že Pavla Teličku v Bruselu vystřídá bývalý premiér. Typické pro kulturu naší politické scény se mi jeví, že Telička se o tom dověděl nejdříve z médií.
– Nemocné srdce zpěváka Karla Zicha selhalo při vynoření z mořské hlubiny při potápění na Korsice. Zemřel 13.7.
Srpen – třista lidí demonstrovalo v Praze proti šéfovi Úřadu vlády Pavlu Přibylovi. Před listopadem 1989 velel policistům rozhánějícím demonstranty. Demonstrace byly úspěšné, Přibyla

se vzdal funkce.
Září – Ivan Hlinka, trenér hokejové reprezentace zemřel 16.srpna následkem autonehody, kterou nezavinil.
– Deset romských žen tvrdí, že byly v českých nemocnicích sterilizovány, aniž k tomu daly souhlas.
– Poslanec Unie svobody Zdeněk Kořistka řekl novinářům MF dnes, že mu ODS nabídla deset miliónů, když nepodpoří vládu. Tím odstartovala nejzáhadnější kauza roku.
– V souvislosti se sovětskou invazí v roce 1968 bylo obviněno třináct státních a armádních funkcionářů. Nakonec byl potrestán pouze Karel Hoffman. Byl členem ÚV KSČ a 21.srpna 1968

nařídil vypnout rozhlasové vysílání. Byl odsouzen ke čtyřletému vězení a stal se nejstarším českým vězněm. V cele strávil 26 dnů a byl ze zdravotních důvodů propuštěn.
Říjen – třináctiletý chlapec se nepohodl se svým o rok starším kamarádem. Ten ho ubodal k smrti.
– Na vraždě stařenky se podílelo šest dětí ve věku od jedenácti do patnácti let.
– Německý kancléř Schrädr navštívil Prahu. Setkal se s premiérem Grossem a ujistil ho, že německá vláda nepodpoří žaloby, které podali sudetští Němci.
Listopad – senátní a krajské volby skončily jednoznačně. Mirek Topolánek z ODS oslavil volební rekord, Stanislav Gross z ČSSD přiznal debakl. V krajských volbách skončila ČSSD až

třetí za ODS a komunisty. Do senátu se nedostal žádný kandidát, přestože strana zaplatila gigantickou kampaň.
– Komunisté oslavili 108 narozeniny svého krvavého vůdce Klementa Gottwalda na olšanských hřbitovech. Během slavnosti stalinisté vykřikovali: „Přejde vás smích“.
– U příležitosti 15ti let od pádu totalitního režimu přednesl předseda KSČM Miroslav Grebeníček ve sněmovně agresivní projev.
Prosinec – pět vojáků ze speciálních jednotek zahynulo při srážce vojenského auta s rychlíkem v Prostějově – Vrahovicích.
– Na pozvání ministerstva zahraničí přijeli do Karlových Varů rodiče s dětmi, které zažily beslanskou tragédii.
– Poslední vojáci základní služby odešli do civilu. Povinná vojna u nás končí po 136 letech. Od roku 2005 bude česká armáda plně profesionální. Branná povinnost se bude vztahovat na

všechny bojeschopné muže jen při ohrožení státu nebo za válečného stavu.
Počet obyvatel se po letech zvedl, zvýšila se porodnost. Do rodičovského věku se totiž dostaly silné populační ročníky. Na zvýšení porodnosti se také podílí zvyšující se podíl

imigrantů. Sňatek uzavřelo pět a půl tisíce dvojic, což je o 750 méně, než v předcházejícím roku. Rozvedlo se přes devět tisíc párů, o 1 200 více než loni. Přibývá nesezdaných

dvojic, které spolu žijí a vychovávají děti. Roste také počet „singl“ občanů, kteří z vlastního rozhodnutí žijí sami.
Počet bezhotovostních operací i plateb kartou roste. Rekordně vzrůstá zadluženost domácností. Lidé si pořizují na úvěr i vánoce. Nákupní centra se stala novodobými chrámy. Za

největší problém považují občané nezaměstnanost a na druhém kriminalitu.
Až 78% občanů považuje za běžnou tradiční součást jídelníčku alkohol. Statistický Čech vypije průměrně 160 l piva ročně a 16 l vína. Republika patří mezi přední státy ve spotřebě

alkoholu. Pijí lidé všech profesí, politiky nevyjímaje. Hodně pijí i řidiči. Následky bývají tragické.
Počet vysokoškoláků u nás stoupá, ale v průměru máme pořád co dohánět. V Česku je průměrný počet 26 absolventů na 1000 obyvatel, evropský průměr je až 40 absolventů.
Češi mají nejdelší pracovní týden v Evropě. Průměrný český zaměstnanec údajně dokáže využít necelé dvě třetiny pracovní doby.
Počet mobilních telefonů překročil hranici 10 miliónů. Množství Čechů používajících osobní počítač nebo notebook přesáhl 50%, počet uživatelů internetu přesáhl 40%.
Když se po vstupu do EU odbourala cla, zvýšil se český vývoz o 29%. Ministr obchodu sdělil, že české výrobky jsou stále konkurenceschopnější. Nabízejí kvalitní zboží za přijatelnou

cenu. Začaly se vyvážet masné výrobky jogurty i cukrovinky. V obchodech u nás zdražil především cukr, snížila se cena ovoce a zeleniny. Rozvoj nastal u výrobců autodílů nebo

komponentů spotřební elektroniky.
Na druhé straně se Česko stalo nejlevnější tranzitní zemí. Nákladní auta využívají pádu celních bariér a způsobují u nás dopravní zácpy a nehody. Tato situace odkryla nepřipravenost

českých politiků na náš vstup do Unie.
Koncem ledna bylo Česko jediným nováčkem EU, který ještě nerozhodl o nominaci eurokomisaře. Premiér Špidla prosadil pana Kužvarta, jehož jazykové schopnosti byly mizivé. Po řadě

trapností rezignoval. Vládní koalici tahal z nejhoršího Pavel Telička, který nominaci nabízenou až do roku 2009 přijal. Jazykové vybavení bylo výborné, stínem bylo někdejší členství

v KSČ. Ve funkci nebyl ani dva měsíce. Když premiér Špidla odstoupil z čela ČSSD a vlády, dostal toto místo on. Jeho znalost angličtiny je pouze pasivní.
O korupci ve v Česku mluví už dlouho. V žebříčku sestaveném organizací Transparency International zaujímá naše země 51.příčku. Letos začala policie řešit jednotlivé případy. Na jaře

začal fotbalový skandál. Vynořily se desítky obvinění, že výsledky zápasů ovlivňují úplatky. Všem rozhodčím a funkcionářům zapleteným do aféry však hrozí poměrně směšné tresty.
Vláda snížila základní sazbu daně z 22% na 19%. Fakticky jde ale o zvýšení, protože současně převedla množství položek ze snížené 5% daně do základní 19% sazby. Rodičovský příspěvek

byl zvýšen z 2552Kč na 3573 korun měsíčně. V červnu dostaly rodiny jednorázový příspěvek dva tisíce korun na každé dítě a důchodci jednorázový příspěvek tisíc korun.

Stalo se před šedesáti lety
27.8.1944 přinesl výzvědné letadlo do štábu 15.americké letecké armády informaci, že na seřaďovacím nádraží v Ostravě stojí velké množství vlaků s cisternovými vozy, které jsou

určeny pro východní frontu. Bylo rozhodnuto udeřit na ně v plné síle. 29.srpna v sedm hodin opustila 2.bombardovací skupina startovací dráhu. Tvořily ji čtyři letky. Jako poslední

vzlétla letka č.20 se sedmi fortressy. Všechny Němci sestřelili. První letoun dopadl ještě na Slovensko v blízkosti moravských hranic. Druhý se zřítil poblíž Krhova. Třetí byl

sestřelen nad Vyškovem. V Rudicích shořel čtvrtý bombardér, u Kašavy spadl pátý. Šestý vybuchl u Liptálu. Poslední B 176 č.118 dostal zásah v 10.49 hod. od Němce Paula Manga.

Americký pilot se nejprve pokoušel uhasit požár letadla střemhlavým letem. Když se to nepodařilo, zapnul automatické řízení a posádka postupně letoun opustila. Dva členové zahynuli.

Palubní mechanik Katz sice dopadl na zem bez problémů, ale Němci h zastřelili, jakmile podle identifikační známky zjistili, že je Žid. Boční střelec Payne byl už v letadle těžce

zasažen do břicha. Pilot mu navlékl padák a vyhodil ho ven. Když dopadl na zem, byl už pravděpodobně mrtvý. V Palkovicích ho pohřbil děkan Mastil. Na poslední chvíli vyskočil první

pilot William Garland. Hned poté se letadlo celé vznítilo a vybuchlo. Trosky dopadly v tzv.Jedličí na hranici naší obce a Lhotky. Pan Garland se přes Ondřejník dostal pravděpodobně

na Čeladnou a tam se vzdal místní četníkům.
Osudy letců, kteří byli zajati, se lišily podle toho, komu padli do rukou. Gestapo nikdy „nemístný soucit“ neprojevovalo. Výslechy byly surové, často zajatce zastřelili bez výslechu.

Nejhůře na tom byli Židé. Wermacht byl poněkud zdrženlivější. Slušně zacházela se zajatci Luttwaffe. Pilot Garland byl krátce věznět v Ostravě a pak převezen do zajateckého tábora u

města Barh v Německu. Dnes žije v Arizoně a vlastní firmu, která se zabývá obchodováním s indiánskou bižuterií.
Těla 28 letců z okolí Slavičína byla pochována 31.srpna u hřbitovní zdi německými vojáky. Nikdo z obyvatel nesměl být přítomen. V září 1946 je Američané exhumovali a převezli domů.

Klub přátel historie Slavičína navázal nejdříve písemný a později i telefonický styk s přímými účastníky bitvy, kteří přežili. Vzpomínkové oslavy v roce 1994 byly velkolepé. Přijelo

i pár letců veteránů z USA. Mezi nimi byli i piloti William Garland a Leo Zupan z bombardéru, který dopadl u nás. S pamětníkem panem Cvičkem ze Lhotky prošli místa, kde letadlo

havarovalo. Bohužel, to všechno jsem se dověděla až později, nikdo z metylovských občanů přitom nebyl.
I letos vzpomínali jenom ve Slavičíně. Letos tam přijel už jen jeden veterán, pan Loy Dickinson. Ti ostatní si už na dalekou cestu netroufali. Pan Dickinson byl členem posádky

letadla, které spadlo v Jedličí, ale právě toho 29.8. byl převelen k posádce jiného letadla a letadlo B 176 č.118 letělo tehdy bez navigátora.
Ve Slavičíně si připomínali události před 60.lety celý den. Dopoledne byly bohoslužby a pietní akt na místním hřbitově. Na horním náměstí pak byla jízda vojenských historických

vozidel, dobovou atmosféru dotvářela skupina Jazz klub ze Zlína. Odpoledne pokračovaly vzpomínkové slavnosti v okolních obcích. Skupinka z Metylovic zvolila nedaleký Krhov. Na

blízkém kopci se shromáždily u malého památníčku s českou, slovenskou a americkou vlajku stovky lidí. Mezi nimi i hrstka našich válečných veteránů. Žádné tribuny, žádné bariéry,

ale o to lidštější a přirozenější. Zazněly státní hymny, kratičké projevy, kladení věnců a bohoslužba slova. Místní sbor zazpíval americké spirituály i naše lidové písně. Zpestření

byly seskoky parašutistů a prohlídka vrtulníků.
Po večeři ve veliké jídelně nové školy bývalý navigátor Loy Dickinson živě a s humorným nadhledem popisoval 29.srpen před šedesáti lety a odpovídal na všetečné otázky. Jménem svým i

jménem bývalého pilota Williama Garlanda pozdravil občany Metylovic.
Nesmím zapomenout zmínit, že celý den bylo ve Slavičíně otevřeno Infocentrum a muzeum. Tam mimo jiné visel obraz, který namaloval jeden z letců. Bylo na něm letadlo,které dopadlo u

nás. V Infocentru se zase vedle jiných zajímavých dokumentů nalézají střepiny z letadla, které u nás tehdy vybuchlo. Daroval je pan Cviček ze Lhotky, který bydlí vedle místa dopadu.
3.října 1944 zemřel Ambrož Bílek. Narodil se 5.prosince 1916 na svahu Čupku (rodná dřevěnice stála v místech, kde bydlí v domě čp.80 rodina Farných. Paní Věra Farná je jeho neteř).

Když vyrostl, cvičil v Orle mládež, hrál nadšeně divadlo i volejbal. Po maturitě se přihlásil do československé armády. Nastoupil k dělostřelectvu do hranic a absolvoval školu pro

důstojníky v záloze v Bratislavě. Byl vyřazen jako poručík 14.srpna 1938.
V září přišel Mnichov, v březnu následujícího roku neobsadila německá armáda.Ráno 20.června 1939 oznámil matce svůj úmysl odejít. Dopoledne navštívil kamarády. Nikdo netušil, že se s

nimi loučí. Odpoledne odjel autobusem do Frýdku a odtud do Vyšních Lhot. Za hranice se dostal na selském voze od „ostrvěmi“. V Krakově se přihlásil na československém konzulátu.
V září připlul do přístavu Agde a prošel výcvikem. Rychle se naučil francouzsky a již v červnu následujícího roku dělal tlumočníka mezi naším a francouzským velením.
V létě 1940 se vojáci nalodili na nákladní loď a dojeli do Anglie. I zde se záhy naučil jazyk a spřátelil se s anglickými rodinami. Prodělal zde tvrdý výcvik. Pravidelně se účastnil

dělostřeleckých akcí, cvičil ostrou polní střelbu, absolvoval ženijní kurs i letecký výcvik a seskoky padákem. Byla mu přidělena minometná četa, v níž byl jmenován zástupcem

velitele.

V lednu 1942 si podal žádost o zařazení do československé vojenské jednotky v Sovětském svazu. Když byla brigádním rozkazem 18.srpna 1942 vytvořena ruská skupina, byl do ní zařazen i

Ambrož. Vojenský útvar vyplul 15.září a přistál v Port Saidu. Pokračovali po souši a v listopadu dorazili k hranicím SSSR. Po týdenním vyjednávání je moli předkročit. Přes Moskvu

pokračovali do Buzuluku. Výcvik začal 30.prosince v Saratově. V té době končí Ambrožovy zápisy v deníku, který si vedl celou dobu po odchodu z domova. Poslední zápis je z 25.prosince

1943: „Jsou to mé páté vánoce v zahraničí. Přirozeně, že mé myšlenky dnes zalétají domů a vzpomínám. Vánoce 1939 jsem trávil ve Francii a Agde. Jako vánoční dárek jsem dostal dopis

od maminky. Největší dárek, jaký jsem mohl dostat. Vánoce 1940, 1941 a 1942 jsem prožil v Anglii. A letošní vánoce jsou ruské. Doufám, že příští už budu trávit doma…“.
Ostatní události známe pouze z vyprávění kamarádů a spolubojovníků. V boji o Duklu byl 17.září raněn. Operovali ho v nemocnici v Polsku. Následkem komplikací zemřel 3.10. Když byla

6.října prolomena fronta, splnili mu kamarádi poslední přání – spočinul v rodné zemi.
V řadě knih, které popisují boj o Duklu, je zmínka o kapitánu Ambroži Bílkovi. Pečlivě je z nich vypisoval dnes již zemřelý Bohuslav Halata čp.378, dlouholetý knihovník v

Metylovicích.
V roce 1969 iniciovali Ambrožovi přátelé z Orla vzpomínkový večer na svého kamaráda Ambrože. Využili té trošky uvolnění, která byla v roce 68 a částečně v roce 1969. Sestavili pásmo

podle jeho deníku, proložili je písněmi i vzpomínkami těch, kteří ho znali. Přišli i někteří z těch, kdo mu pomáhali utéct nebo se s ním setkali ve válce. Byla jsem tehdy mladá, moc

už z toho nevím, ale pamatuji si, že se mi to velmi líbilo. Sál byl tehdy nabitý a na pásmu spolupracovala řada mužů, kteří nebyli ani v Orle, ani v Lid.straně. Vzpomínám třeba na

Jana Bílka (od Antonie), který pracoval v Sokole, což by před komunistickým převratem nepřicházelo v úvahu, neboť mezi oběma spolky tehdy vládla silná řevnivost. Pásmo v žádném

případě nebylo poplatné režimu.
Pozdější odhalení desky Ambrože Bílka a následný pietní akt už proběhl v režii místních komunistů. Jeho kamarádi ale ještě dokázali, že na plaketě je spodobněn v anglické uniformě.

Za zmínku možná stojí i tato událost. Lidová strana zorganizovala v roce 1968 zájezd k Ambrožovu hrobu na Duklu. Když stáli u jeho hrobu, procházel kolem prezident Svoboda a tázal se

svého doprovodu:“Kde leží kapitán Bílek?“ Na všechny metylovské občany to silně zapůsobilo a díky pohotovosti Bohuslava Halaty existuje i fotografie, zachycující tento okamžik.
Po válce byl Ambrož Bílek povýšen na majora a vyznamenán Československým válečným křížem, Řádem bílého lva II.stupně a Dukelskou medailí za hrdinství.

Nevěděla jsem, že americké bombardování Ostravy se naší obce dotklo i jinak.Proto byl pro mne překvapením článek paní Marie Dudové v prosinci v místním časopise a proto z něho do

kroniky vybírám tyto informace: „Musím trochu zavzpomínat na srpen 1944, kdy veliký nálet s bombardováním těžce poškodil centrum Ostravy. Občané si pomáhali na venkov, kde chtěli

přežít dobu do konce války. V mém nejbližším okolí vzali Bebčákovi rodinu Kotkovou se třemi dětmi. U Čupů zase nalezli střechu nad hlavou Knotovi s malých chlapcem. Také Žabincovi

ubytovali rodinu se dvěma dětmi. Mirek Bílek dojednal s mými rodiči, že k nám přišla rodina Křístková s malých chlapcem, později i jejich rodiče s bratrem. A pak ještě manželé

Tabáškovi s malou holčičkou. Sousedé Janek Liberda a Francek Merta pomohli s uspořádáním malého bytu, aby mohl posloužit všech, dobří lidé z obce darovali věšáky na oblečení, pan Jan

Halata daroval slámu do slamníků, mlynář Šolín z Hodoňovic vypomohl moukou, Jan Bílek, včelař z Vrchoviny donesl „štědroka, krásný tmavý med“. Všichni, mimo paní Bebčákové již

zemřeli. My je musíme dnes obdivovat, vždyť dokázali dát i ze svého nedostatku.

Stalo se v obci

16.2. zavdal pan Ivan Motýl, který v loňském roce sbíral materiál pro pořad o starých řemeslech. Pracuje nyní pro časopis Týden. Připravoval článek o drobných živnostnících, které

komunisté vyvlastnili. Chtěl si o tom pohovořit s paní Anežkou Mališovou, narozenou roku 1917 a žijící v Metylovicích v domě č.372. Měla s manželem rodinnou firmu řemenářskou. Pan

Motýl přijel i s fotografem časopisu panem Sedníkem, který paní Mališovou vyfotografoval. Když si nahráli její vyprávění odešli ještě za panem ing.Otakarem Bílkem čp.153. Řemenářská

firma jeho otce byla svého času největší v obci. Pan Sedník chtěl vyfotografovat bývalou dílnu. Dům už je nově opravený a tak po bývalé dílně není ani stopy. Vyfotografovali tudíž

jen pana Bílka. Pan Motýl s ním pak hovořil jen krátce, pan bílek je už nemocný. Fakta, která pak uveřejnil v článku, měl zřejmě již z dřívějších dob, neboť je s panem bílkem léta v

kontaktu.
V 9.čísle časopisu Týden, které vyšlo 23.února, ke konci reportáže „Naval majetek a vypadni“, která popisuje druhou vlnu znárodnění, která přišla záhy po únoru 1948 pod mezititulkem

„Konec kaženého města“ popsal znárodnění firmy Sylvestr Bílek a syn a pod mezititulkem „Práskač za plotem“ znárodnění firmy Aloise Mališe. Text je oživen barevnými fotografiemi pana

Bílka a paní Mališové.
Uvědomila jsem si, že toto období není vůbec nikde zapsáno. Lidé, kteří v řemenářství pracovali, téměř všichni zemřeli, jejich potomci většinou už nic nevědí. Rozhodla jsem se

zachytit a poznamenat alespoň něco, co si pamatují poslední pamětníci. Pokud se to podaří, uveřejním materiál o znárodnění v kronice.

Oheň připravil místní občanku paní Květku Kolodijčákovu o střechu nad hlavou. Než se vrátila z nákupu ve Frýdlantě, neměla už kde bydlet. Rychlá reakce paní starostky a ochota pana

Vladimír Židka, který vlastní v obci starý neobydlený domek čp.60, umožnila zajistit postižené náhradní bydlení. Pan Petr Sumara se postaral o zavedení vody a elektřiny. Místní farář

vyhlásil v kostele sbírku, jejíž výtěžek odevzdal paní Kolodijčákové. Občané ji darovali řadu potřebných věcí a ona zase může slušně žít.

V říjnu kolem půlnoci vběhla mladému řidiči z Frýdlantu do cesty na katastrálním území naší obce bachyně se dvěma selaty. Řidič už nestačil zastavit. Jemu se nestalo nic, škoda na

vozidle byla 30 000,–Kč. Selata uhynula na místě, bachyně měla poraněné končetiny. Na doporuční přivolaného zvěrolékaře byla členem místního mysliveckého sdružení utracena. Podle

tvrzení myslivců je to ojedinělý případ. Stane se, že do cesty vběhne divočák, ale nikdy ne bachyně, navíc se selaty.

Auto, jedoucí po pravé straně vozovky sjelo na levou stranu a srazilo z pojízdného výsuvného žebříku pracovníka obecního úřadu, který vyměňoval žárovky na vánočním osvětlení. Při

pádu se pracovník vážně zranil. Před vánocemi byl propuštěn do domácího ošetřování.

O kom se mluví

Nevím, zda se o této ženě mluví v Metylovicích více než o ostatních. Vlastně ani nevím, jestli se o ni vůbec mluví. Ale co vím určitě, s láskou, úctou a vděčností na mi myslí desítky

a možná stovky lidí v celé republice. Ti, kteří se nějakým způsobem ocitli na dně.

V roce 1988 si uvědomila, jak jsou na tom staří lidé, především ovdovělí muži s možností teplého jídla. A tak začala obíhat různé úřady a shánět potřebná razítka. Po dlouhé anabázi,

která by mnohé z nás odradila, se jí podařilo zařídit, že pod patronátem sociální péče z Místku se začaly důchodcům rozvážet obědy. Nádoby na převoz jídla zajistil Městský národní

výbor ve Frýdlantě n.O. Ing.Židek z JZD Palkovice daroval linoleum na stoly a vařič a tak se v provizorních podmínkách bývalé mandlovny začaly dovážet obědy. Do jídlonosičů je

rozdělovala paní
Anička Bílková s paní Miladou Petrovou, střídala je paní Marie Mačejovská s paní Marii Dudovou. Ta také zajišťovala účetnictví. Samozřejmě také musela získal strávníky. Obešla celou

obec od Pasek až po dolní konec. Leckde se setkala s nepochopením. Jeden důchodce jí vmetl do tváře, že dovážení obědů není třeba. Má na to manželku, co by jinak dělala. Po určité

době se jí omluvil. Jeho žena si totiž zlomila nohu. Nyní byl rád, že mohou využívat dobrodiní dovážených obědů. Paní Dudové se nakonec podařil získat 90 zájemců o tuto službu.

Pravidelně chodívala vždy na podzim na sezónní brigádu do cukrovaru v Dřevohosticích. Podzim 1989 nebyl výjimkou. Zapojila se tam do občanského fóra, dostala tam kontakty na Výbor

dobré vůle Olgy Havlové. Po návratu do Metylovic v něm začala pracovat. Nejdříve začala pomáhat SOS vesničce ve Chvalčově. Dokázala v obci vytvořit síť spolehlivých a ochotných lidí,

kteří přispívali ovocem, zeleninou a oblečením. Přesvědčila lidi v cukrovare, spolužačky na pravidelných setkáních, příbuzné i kamarádky. Ředitel cukrovaru přispíval cukrem za

režijní cenu, ochotný řidič zdarma zavezl nasbírané věci do Chvalčova. Když poznala náročnou a nikdy nekončící práci maminek ve vesničce, přesvědčila lesní správu na Bílé a ta

nabídla za režijní cenu pobyt maminkám i dětem na zámečku na Ostravici. Při oslavě Dne matek jim předala drobné pozornosti, které na její prosby vytvořili její známí. Dokonce

dokázala přitáhnou i učitele a děti ze školy při místní léčebně. Vytvořili pro tamější maminky k svátku vkusná přáníčka.

V našem okrese žije rodina, která má tři vlastní děti a mimoto přijala do pěstounské péče handicapované děti, které by jinak zůstaly v dětských domovech. Ještě v peřince si přinesli

děvčátko bez nohou, chlapce, který má místo rukou pouze pahýly, silně neurotického chlapce a dívenku, která se pomočovala a chodila jen po čtyřech. Beznohá dívka studuje, hraje na

violoncello a zpívá. Je dospělá, našla si partnera. Také bezrukého chlapce postavili do života, bude se ženit. Neurotický chlapec to dotáhl k maturitě. A jak se to všechno týká paní

Dudové? Jakmile se o této rodině dověděla, hned přiložila ruku k dílu. Pomáhá jim finančně i věcně. S nasbíraných peněz pořizuje postupně povlečení i další potřebné věci. Materiál

kupuje v prodejně Slezan, kde ji už znají a telefonicky ji informují o slevách. Síť ochotných žen v Metylovicích pan zakoupený materiál promění na prostěradla, povlečení apod.

Když se dověděla o domově pro matky s dětmi v Jiřetíně, ihned s ním navázala písemný styk a pak už jen vyřizovala, sháněla, navštěvovala a povídala. Zakrátko se jí podařilo

shromáždit kočárky, hygienické potřeby, hračky a řadu dalších věcí. Všechno odeslala do Jiřetína. Pomáhali jí lidé z vesnice, učitelky ze školy i podnikatel pan Přibyla.

Dala dohromady skupinku ochotných žen, které pravidelnými příspěvky finančně pomáhali společnosti pro Likvidaci lepry. Zároveň sbíraly známky i staré brýle a posílaly je na misie do

zahraničí.

Osmdesáti uprchlíkům z Jugoslávie, soustředěným v Kašavě, sehnala oblečení. Protože tam byly prakticky jen ženy s mnoha dětmi, přibalila čokoládu, sladkosti, pastelky, drobné hračky,

sešity, školní potřeby a mašle do vlasů pro děvčátka. Věci ochotně odvezla paní doktorka Jarmila, roz.Bebčáková, která zařídila ještě jinou dobrou věc Mezi ženami soustředěnými v

Kašavě díky stresu začalo docházet k ponorkové nemoci. Její švagr zaměstnal mladé ženy při balené obuvi ve své provozovně. Přišly do jiného prostředí a na jiné myšlenky a zároveň si

trochu přivydělaly.

Když přišly v roce 1997 povodně na Moravě, pozvala ji sestřenice, která učila v Holčovicích u Albrechtic, aby se přijela přesvědčit o té hrůze. Hned po návratu se paní Dudová

obrátila na důchodce i místeckého děkana, aby vyzval farnosti k pomoci. Vybrané peníze nechtěla poslat složenkou. Přála si, aby jejich pomoc byla adresná a dostala se do rukou těch,

kteří ji skutečně potřebují. Nechala si vytipovat 14 postižených rodin a začala opět „mačkat“ kliky. Zemědělské družstvo v Palkovicích ji prodalo deky z ovčí vlny za režijní cenu.

Podařilo se jí získat starší peří, které nechala vyčistit a přesypat do nových sýpků. Ve Slezanu koupila za režijní cenu ručníky, útěrky i materiál, z něhož šikovné ženy ušily

plachty a povlečení. V Normě koupila za režijní cenu sady nádobí. Ochotné ženy pomohly s balením. Ale jak to odvézt a hlavně za co? Obrátila se na ředitele Hasičského záchranného

sboru Moravskoslezského kraje a ten ochotně vyhověl. Druhý den poslal veliké nákladní auto se dvěma muži, kteří ho naložili až po okraj. Když přijeli do Holčovic, vyhlásil místní

rozhlas, aby si určené rodiny přišly pro věci, které jim posílají metylovští občané.

Domov pro matky s dětmi v nouzi zřídily Sestry Dobrého pastýře v Ludgeřovicích. Jedná se o skupinku šesti řeholnic z Holandska, Irska, Srí Lanky a Francie. Maminkám poskytují nejen

přístřeší, ale učí je i šít, háčkovat, pečovat o děti, udržovat domácnost. Začátky byly velmi skromné. Když se o tom dověděla paní dudová, začala hned jednat. Podařilo se jí sehnat

dva starší šicí stroje, které místní občan vyčistil a promazal, že byly jako nové. Ze svého lesa darovala dřevo. Na pile ho nařezali, místní lidé z něho vyrobili lavičky k

pískovišti. Kovové nohy k nim získala z Normy. A když se pak z Metylovic odváželo pět nových natřených lavic, byla to nádhera. A samozřejmě se opakovalo šití prostěradel a jiných

potřebných věcí.

Když v roce 2002 postihly povodně Čechy, požádala Městský úřad v Mělníku, aby jí sdělil adresy pěti postižených rodin. Na schůzi důchodců se hned vybralo 1 345,–Kč, postupně se

přidávali další občané. Děti se vzdávaly svých hraček a knížek. Nakonec se vybralo 13 000,–Kč, věcné dary byly v hodnotě 7 000,–Kč. Ženy upletly 42 párů ponožek, ušily sypky,

které naplnily vyčištěným peřím, zhotovily povlečení. A pak všechno, spolu se sadami nádobí , putovalo opět adresně do Mělníka. Tamní lidé reagovali s vděčností, o čemž svědčí

zaslané dopisy.

Je neuvěřitelné, kolik mladistvé energie, vytrvalosti a empatie se skrývá v této ženě, která se narodila v Metylovicích v roce 1927!

Starosta: Věra Petrová
Ředitel školy: Mgr. Alena Kořínková
Farář: Bronislav Wojnar

Ze zasedání obecního zastupitelstva

Rada obce schválil smlouvu o dílo na komplexní dodávku projekčních i inženýrských činností, souvisejících s realizací investiční akce „Rekonstrukce objektu Obecník“. Ing.Spusta

seznámil členy rady se studií zástavby areálu „Koňské nebe“ (u Jižního městečka) – leden.

Zastupitelstvo schválilo finanční závazek obce profinancovat celkové náklady projektu „Rekonstrukce objektu Obecník“ v případě přiznání finanční podpory ze Společného reg.operačního

programu na realizaci tohoto projektu – únor.

Ředitelka odborného léčebného ústavu v Metylovicích přistoupila na požadavek obecního zastupitelstva o výměně, koupi či pronájmu pozemku přiléhajícího k léčebně – březen.

Zastupitelstvo schválilo investiční akci – opravu břehu potoka u pana Carbola, přezentaci obce ve stolním kalendáři na rok 2005 a Smlouvu o přeshraniční spolupráci s Turzovkou.

Vzalo na vědomí zprávu o 100% podílu obce ve společnosti Obec-Invest – duben.

Všemi hlasy odsouhlasili přijetí dotací na projekt Areál koňské nebe, na projekt Kanalizace Metylovice III.etapa, na projekt Beseda – česko-slovenský kulturní a společenský stánek,

na opravu hasičské zbrojnice a na propojovací cestu v lokalitě Jižní městečko – květen.

Zastupitelstvo schválilo prodej obchodního podílu s.r.o. Obec – Incest za nabízenou cenu 50 000,–Kč po poradě s právníkem a splnění všech podmínek kupujícího – červen.

Členové obecního zastupitelstva souhlasili s přijetím dotace z programu Podpora obnovy a rozvoje venkova Moravskoslezského kraje na opravu cykloturistické trasy a také s přijetím

dotace na zpracování projektové dokumentace na vnitřní rekonstrukci budovy základní školy s přístavbou sportovní haly. Schválili také půjčku u Komerční banky ve výši 1 000 000,–Kč s

tříletou lhůtou splatnosti – červenec.

Rada schválila podepsání smlouvy o dílo na vypracování projektu a inženýrské činnosti k realizaci investiční akce Beseda- česko-slovenský kulturní a společenský stánek a smlouvy o

díl s vítěznou firmou výběrového řízení na zpracování projektové dokumentace základní školy s přístavbou sportovní haly – červenec.

Rada schválila všemi hlasy podpis smlouvy o nájmu pozemků s firmou Life style developments s r.o. a ing.Pavlem Spustou za cenu nájmu 22 580,–Kč. Schválila také nový název pro místní

školu , která se má jmenovat Základní škola majora Ambrože Bílka a mateřská škola Metylovice. Všemi hlasy schválila požadavek Tělovýchovné jednoty o změně povrchu hrací plochy

hřiště. Místo travnatého porostu tady bude umělohmotný trávník 3.generace.
Zastupitelé souhlasili s podáním žádosti o dotaci na výstavbu nového hřbitova v roce 2006. Všemi hlasy schválili průzkum zájmu o způsob vytápění mezi občany dolního konce. Do školské

rady schválili pana Jiřího Ryšku a souhlasili s výjimkou počtu žáků na třídu pro školní rok 2005-2006. Schválili také žádost o dotaci na projekt Rekonstrukce objektu restaurace

Obecník – II.etapa výstavba ubytovacích kapacit a následně žádost o poskytnutí dotace z fondů EU – září.

Zastupitelé se rozhodli vrátit dotaci z rozpočtu Moravskoslezského kraje ve výši 70 000,–Kč na vypracování projektu přírodního amfiteátru a půjčit si místo 320 000,–Kč pouze 250

000,–Kč na realizaci projektu kanalizace III.etapa.
Schválili také návrh smlouvy o smlouvě budoucí. Jedná se o uzavření kupní smlouvy s Tělocvičnou jednotou Sokol. Předmětem kupní smlouvy je hřiště za školou.
Zastupitelé se rozhodli požádat ministerstvo školství o udělení nového názvu školy – Základní škola majora Ambrože Bílka a mateřská škola Metylovice, příspěvková organizace.
Byl schválen nákup 3 kusů odrazových skel pro místní komunikace, které budou umístěny na Vrchovině, v Pasekách a v zatáčce u pana Bojara. Schválili také příjem dotace ve výši 290

000,–Kč na opravu potoka u pana Juřice čp.30, kde se potok pravidelně vylévá – říjen.

Zastupitelstvo schválilo smlouvu o poskytnutí příspěvku na stavbu rozhledny na Čupku. Členové vzali na vědomí nabídku instalace regulátoru komínového tahu. Chtějí ji projednat s

obyvateli obecních bytů. S navrhovanou těžbou dřeva v obecních lesích pro rok 2006 souhlasilo 12 členů z přítomných třinácti. Souhlasili s žádostí o příspěvek Mysliveckému sdružení

ve výši 10 000,–Kč a s poskytnutím finanční výpomoci při léčení včelstev ve výši 2 340,–Kč – listopad.

Zastupitelé schválili 12ti hlasy Obecně závaznou vyhlášku č.2/2005 obce Metylovice „O místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění , využívání a

odstraňování komunálních odpadů“. Poplatek na osobou byl zvýšen na 380,–Kč. Za objekt k rekreaci se bude platit 500,–Kč. Zároveň bylo všemi hlasy schváleno zvýšení ročního poplatku

za členství v knihovně na 40,–Kč.
Protože v příštím roce oslaví Sbor dobrovolných hasičů v Metylovicích 120 let od svého založení, byla schválena žádost sboru o příspěvek 10 000,–Kč.
Zastupitelé vzali na vědomí žádost občanů v části Paseky o zřízení příjezdové komunikace. Doporučili s výstavbou počkat do doby, než bude v této lokalitě zhotovena splašková

kanalizace.

Hospodaření obce:

Příjmy:

Daň z příjmu FO ze závislé činnosti 2 000 000
Daň z příjmu FO z SVČ 1 074 700
Daň z příjmu FO z kapit.výnosů 120 000
Daň z příjmu PO 2 300 000
Daň z příjmu PO za obce 42 300
DPH 4 000 000
Odvody za odnětí zem.půdy 3 000
Poplatek za komunální odpad 559 000
Poplatek ze psů 15 000
Poplatek za užívání veřejného prostranství 2 000
Poplatek ze vstupného 10 000
Správní poplatky 20 000
Daň z nemovitosti 303 000
Neúčelová dotace 116 600
Dotace – sociální dávky 6 000
Dotace – modrá stuha 400 000
Účelová dotace – úroky z hypotéky 29 600
Účelová dotace – politika zaměstnanosti 141 200
Účelová dotace – projekt Koňské nebe – cyklo 70 000
Účelová dotace – projekt přístavba ŽŠ 100 000
Účelová dotace- projekt kanalizace 245 000
Účelová dotace – úprava potoka u č.30 290 000
Účelová dotace – úprava cyklotrasy 200 000
Účelová dotace – komunikace areál Čupek 2 660 000
Účelová dotace – pro SDH 2 300
Účelová dotace – vyhlíd.věž Čupek 105 000
Dotace od obcí – vratka z DD 37 000
Převody z účtů – příjem 699 000
Zemědělská činnost 33 300
Lesní hospodářství 5 000
Cestovní ruch 90 000
Těžební průmysl 19 000
Kanalizace 500
Knihovna 2 000
Kultura 17 000
Rozhlas 3 000
Tělovýchova 130 000
Odbytové hospodářství 240 000
Nebytové hospodářství 210 500
Rozvoj bydlení 55 000
Pohřebnictví 20 000
KTR 200 000
Ostatní příjmy 83 000
Požární ochrana 2 500
Místní správa 33 000
Finanční vypořádání minulých let 2 700
Celkem příjmy 16 697 200
Výdaje:
Veter.péče 34 000
Zemědělská činnost 9 000
Správa lesa 8 500
Lesní hospodářství 20 000
Cestovní ruch 195 000
Cyklostezky 458 000
Silnice 1 437 000
Veřejná silniční doprava 60 000
Kanalizace 1 090 000
Mateřská škola 217 600
Základní škola 1 834 950
Kino 4 500
Knihovna 30 000
Kultura 53 600
Rozhlas 25 000
Klub důchodců 5 000
SPOZ 10 000
Tělovýchova 430 000
Bytové hospodářství 200 000
Nebytové hospodářství 500 000
Rozvoj bydlení 5 135 000
Veřejné osvětlení 178 000
Pohřebnictví 5 000
Plyn 171 000
KTR 227 000
Komunální služby 4 000
Nebezpečný odpad 109 000
Komunální odpad 714 000
Velkoobjemový odpad 22 000
Veřejná zeleň 1 270 000
Sociální péče 6 000
Domov důchodců 37 500
Požární ochrana 783 800
Zastupitelstvo obce 856 000
Místní správa 1 473 200
TcJ 15 000
Příspěvek TJ Fajkus 160 000
Odvod do fondu sokolovny 24 000
Příspěvek ostatním 22 000
Dar Obec-investu 10 000
Bankovní výdaje 30 000
Finanční vypořádání minulých let 1 000
Ostatní činnosti 36 000
Převod mezi účty – výdej 699 000
Splátky pohledávek O-I Stavodom 582 100
Rezerva 78 450
Výdaje celkem 19 283 200

Počáteční stav k 1.1.05 1 859 000
Příjmy 16 697 200
Půjčky 2 390 000
Výdaje -19 283 200
Splátky půjček – 1 663 000

Udělalo se v obci

Opravil se břeh potoka u rodinného domku čp.219. Byla vybudována větev STL plynovodu v lokalitě Kopaniska. Pracovníci obecního úřadu přivítali zhotovení elektropřípojky ke své dílně

u základní školy. V lokalitě Paseky byla zatrubněna příkopa. Rovněž byl v této části posílen rozvod místného rozhlasu. Nová větev STL plynovodu vede k hornímu kravínu.

Učebny základní a mateřské školy byly vybaveny výškově nastavitelnými židlemi a stoly. Bylo prodlouženo elektrické osvětlení a opraveny tři místní komunikace, opraveny tři propadlé

Šachtice splaškové kanalizace. Silnice byla vybavena pěti dopravními značkami a plošným značením.
Na žádost několika občanů byla protažena TKR.
V létě se opravil břeh u rodinného domku čp.30 a vybudovala se odstavná plocha v Pasekách. Řidiči se pochvalují opravenou komunikaci a parkovací plochu u hřbitova, pod níž bylo

položeno kanalizační potrubí, které je zatím pochopitelně zaslepeno.
Je opravena cyklostezka od kaštanu po sv.Annu i komunikace se sjezdem u Luta. Do dálky září nový nátěr fasády hasičské zbrojnice, která dostala také nová okna, svody a rýny.
Kolem terasy v mateřské škole byla opravena zídka, opravu si vyžádala i střecha této budovy.
Na základní škole se opravovaly okapy a svody.
Je hotová projektová dokumentace ke stavbě další větve splaškové kanalizace, k vnitřní rekonstrukci základní školy s přístavbou sportovní haly, k rekonstrukci restaurace Pod lipami s

přístavbou ubytovacích kapacit, k vybudování přírodního amfiteátru a vybudování další cyklostezky.

Začátkem listopadu byly v obci ve spolupráci s Frýdeckou skládkou a společností EKO-KOM vyměněny žluté zvony na plast za mobilní nádoby. Svoz je díky těmto kontejnerům zajišťován

presovacím vozem. Naložený plast je hned na korbě lisován. Během jednoho sběru pobere auto více odpadu, takže se tam vejde i odpad z okolních obcí. Svoz tak může být po dohodě s

Frýdeckou skládkou zajišťován v týdenních intervalech a přitom náklady na dopravu zůstanou stejné.
Dosavadní žluté nádoby se nestříkají na bílo a budou sloužit jen ke sběru bílého skla. Dvousložkový sběr skla zajistí naší obci více bonusů, které jsou důležité pro stanovení odměny

obcím za separovaný sběr odpadů.
Od léta se do modrých nádob na papír mohou vhazovat nápojové kartony od mléka a od džusů. Do nového mobilního kontejneru se plast vhazuje shora, neboť se dají celé otevřít. Můžeme

tam tedy uložit najednou větší objem plastů. Někteří z nás nechávají kontejnery otevřené. Tím do nich prší nebo sněží. Přitom uzavřít je není těžké, stačí stisknout červené úchyty na

víku.
V tomto roce došlo ke zvýšení částky z uložení odpadu o 160,–Kč na jednu tunu. Tím se zvýšily náklady pro obec o 195 000,–Kč. Již předtím doplácena obec za uložení odpadu 100

000,–Kč. Nyní by to znamenalo již 300 000,–Kč. Proto obec přikročila ke zvýšení částky za uložení odpadu jak u našich stálých obyvatel, tak i u rekreantů.

Kostel Všech svatých

Otec Janusz Kiwak se zúčastnil pohřbu Jana Pavla II., jehož přenos sledovala v televizi i řada našich občanů. Možná si někteří vzpomněli na dvoudenní zájezd ČSL v létě 1979 do

Věličky, Krakova a Čenstochové. Mši tam sloužil krakovský arcibiskup, kardinál Karel Wojtyla. Jeho kázání zaujalo mnohé účastníky zájezdu.
Neuvěřitelná, ale o to radostnější zpráva byla, že byl v říjnu zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II. Byl nejen prvním Polákem, ale i prvním slovanským papežem v dějinách

církve. Během svého dlouhého pontifikátu navštívil desítky zemí, aby posílil bratry a sestry ve víře. Mladí lidé ho milovali. Do Československa přijel poprvé na jaře v roce 1990.

Když v roce 1995 přijel do Olomouce, přijelo ho pozdravit i 22 věřících naší obce. Poté se setkal s mladými, mezi jinými tam bylo pět mladých z Metylovic na sv.Kopečku. Účastníci

vypovídali o neopakovatelné atmosféře. Zemřel v dubnu a bylo mu 84 let.

Biskup ostravsko-opavské diecéze František V.Lobkowicz uděloval v místním kostele svátost biřmování. Při této příležitosti oznámil farníků, že otec Kiwak bude přeložen do Jablunkova.

Někteří lidé se s tím nechtěli smířit. Vyslali dokonce delegaci na biskupství, ale nic tím nezměnili.

O prázdninách byla schola s dětmi n týdenním pobytu na faře v Ostravici. Probíhal ve znamení hry „Probuďte mumii“, kterou připravil jeden ze členů scholy, Jiří Tomášek. Dětem se

pobyt líbil. Náladu jim nezkazil ani častý déšť. Paní Marie Závodná a Helena Šigutová zorganizovaly na Ostravici i několik víkendů pro děti. Přijel tam za nimi i otec Kiwak.

O Metylovské pouti se po slavnostní mši rozloučili farníci s otcem Janusem Kiwakem. Ve zdejší farnosti působil sedm let. Rozloučení trvalo celou hodinu. Každé dítě k němu

přistupovalo s květinou v ruce. Rozloučili se s ním i zástupci jednotlivých složek a organizací. Farář byl v Metylovicích velmi oblíben. Farníkům se především líbila jeho

angažovanost při opravách v kostele i ve farní budově i jeho družnost. Všichni mu přáli, aby se mu na novém místě líbilo.

Nyní je zde farářem P.Bronislav Wojnar. Narodil se ve vesničce Dolní Žukov u Českého Těšína. Po vystudování teologické fakulty působil rok v Bohumíně, dva roky v Místku a tři roky v

Brušperku. Zavedl v pátek mše pro děti a snaží se o duchovní prohloubení celé farnosti. Po vánočních svátcích se věnoval našich dětem, se kterými odjel na několikadenní pobyt.

Samozřejmě, děti náramně oslavily konec prázdnin. Pozval je na svůj statek pan Kahánek.
Děti si vyzkoušely, jak se dojí koza, zručnost prokázaly mašlí, kterou uvázaly praseti, odvahu jízdou na poníkovi. Ani se jim nechtělo domů. Ale když uhasily ohniště, na kterém si

opekly párky, vracely se k rodině.

V listopadu se dožil osmdesáti let otec Ladislav Navrátil. Působil také v letech 1967-1990 v Metylovicích a zasloužil se o mnohé opravy jak v kostele, tak na faře.

I letos přišel 6.prosince do kostela „sv.Miluláš“, a podělil děti sladkostmi.
(Samozřejmě i letos chodily skupinky Tří králů a děti i schola připravily úžasnou Cestu do Betléma).

Základní škola

Na děti, které přišly k zápisu do první třídy, čekal Kejchal, Rejpal, Stydlín, Prófa, Šmudla, Dříval, Štístko, zkrátka všech sedm trpaslíků i se Sněhurkou. A každý z nich měl pro

nastávajícího žáčka připravený úkol. Některé děti měly zpočátku malou trému, ale ta z nich brzy spadla a zpívaly, přednášely, poznávaly na obrázcích zvířata a navlékaly těstoviny. A

možná se i trochu těšily do opravdové školy.

Před pololetím jsou děti vždy trochu napjaté. Snaží se od učitelů zjistit, jaké budou mít známky. Někteří se na poslední chvíli snaží dohnat, co v uplynulém pololetí zameškali.

Nejvíce rozechvělí bývají prvňáčkové, kteří dostávají své první vysvědčení. Dosud dostávali v pololetí jedinou známku přes celé vysvědčení. Letos poprvé dostaly známku z každého

předmětu zvlášť.

Jednou dopoledne se děti místo vyučování vydali se svými učiteli na Frýdeckou skládku. Po příjezdu na místo se jich ujali dva pánové a seznámili je s programem exkurze, který měl tři

části. Povídání s diaprojekcí a ukázkami materiálu, návštěva samotné skládky a nakonec ukázka separační linky na tříděný odpad. Děti i učitelé byli překvapeni, co se z takových

plastů i obalů od mléka či džusu dá znovu vyrobit. Možná z nich vyroste generace, pro kterou bude třídění odpadu samozřejmostí.
Paní učitelky chtěly děti seznámit s první pomocí. S přispěním zdravotní sestřičky paní Kopřivové se dětí ujala paní Šigutová se synem. Děti byly podle věku rozděleny do dvou skupin.

Přednáška byla doprovázena názornými ukázkami různých situací. Přednášející namaskovala dobrovolníka ze 4.třídy tak dokonale, že četná „zranění“ byla jako živá. Děti si tak lépe

představily opravdová zranění a uviděly, jak e v takové situaci správně zachovat. Na závěr si zkusily poskytovat umělé dýchání.

Na turistické cvičení se děti vždycky těší. Ne že by tak milovaly tělesný pohyb, ale představa, že se ulijí ze škole je příjemná. Čtvrtá a pátá třída došla s panem učitelem Prokopem

až na vrchol Ondřejníku, třetí třída s paní učitelkou Večeřovou a Tomáškovou prozkoumala okolí Čupku. Ti nejmenší se s paní učitelkou Liberdovou vydali také směrem k Ondřejníku, ale

našli až na vrchol.

Mnohé z nich viděly poprvé mraveniště, jeho výskyt je v dnešní době dosti vzácný. Na zpáteční cestě se už některé děti loudaly, jakmile však uviděly školní budovu, síly se jim náhle

vrátily a vzaly ji doslova útokem.

V září nastoupilo do školy 51 žáků. Byli rozděleni do 5 ročníků a 4 tříd. Protože bylo v druhém ročníku jen šest dětí, má tento ročník spolu se třetím jednoho třídního učitele.

Hlavní předměty jsou vyučovány zvlášť v každém ročníku. Děti jsou spojeny pouze v hodinách hudební výchovy, popřípadě ve čtení a psaní. Pedagogové začínají v tomto školním roce

uskutečňovat vzdělávací program s názvem „Vesnička má středisková“. Dětem by měla být v jednotlivých programech přiblížena naše obec.
A jaké je personální složení? Školu vede paní ředitelka Mgr.Alena Kořínová, která zároveň učí 5.třídu. Třídním čtvrté třídy je pan učitel Prokop. Druhou a třetí třídu dostala na

starost paní učitelka Mgr.Renata Tomášková. A ty nejmenší učí paní učitelka Taťána Liberdová. Uklízí paní Iveta Bílková, o teplo se stará Aleš Velička. Vychovatelkou je Libuše

Čeřovská, keramický kroužek vede Danka Muchová a turistický paní Marcela Kotzurová.

Mateřská škola

Ve školním roce 2004/2005 nastoupilo do školky dvacetčtyři dětí – dvanáct holčiček a dvanáct chlapečků. Polovinu dětí tvořili předškoláci. Vedoucí učitelkou je paní Jiřina

Poledníková, druhou učitelkou paní Daniela Muchová. Kolektiv doplňuje paní Radka Orihelová, která je zároveň uklizečkou i školnicí. Všechny tři se snaží vytvořit prostředí, ve kterém

se děti cítí dobře.
Během školního roku navštívily děti různé kulturní akce. Byly několikrát v kině ve Frýdlantě n.O. na představení v Divadle loutek v Ostravě, v bazénu ve Frýdlantě n.O. i na Nové

scéně ve F-M, kam se šly podívat na pohádky.
V novém školním roce se začaly učit angličtinu, kterou vede paní učitelka Muchová. Novou tradicí se stala práce v keramické dílně na základní škole. V předvánočním čase si tu

vykrajovátky vyrobily ozdoby, které po vypálení věšely na stromeček. V květnu tam tvořily dárky maminkám.
Učitelky si spolupráci s místní základní školou pochvalují. Společně připravily skákací hrad k oslavě Dne dětí. I výlet do westernového městečka na závěr školního roku byl společný.

Školáci i jejich rodiče se s mateřskou školou rozloučili slavnostním odpolednem plným soutěží, tanečků i her. Na závěr čekala všechny hostina z párků. Protože ani dětem ani rodičům

se domů nechtělo, protáhlo se odpoledne do podvečerních hodin.

Spolupráce s rodiči byla během školního roku výborná. A to jak manuální, tak i finanční. Tatínkové natřeli kolotoč, houpačky a prolézačky. Maminky ušily do tříd dekorace. Finančně

přispěli na nákup pomůcek i dárků pod stromek.
Kdykoliv se vyskytl nějaký problém, vyšla jim ochotně vstříc i pan starostka paní Petrová.

Paní učitelka Jiřina Poledníková napsala do časopisu Informatorium článek „Nejkrásnější školka“. Popisuje v něm práci svou i svých spolupracovnic, dobrou spolupráci se školou i

obecním úřadem. Přeje všem učitelkám, aby měly tak skvělý kolektiv, tak laskavé rodiče a tak úžasné děti. A proč nejkrásnější školka? Děti dostaly do rukou štětce. Navrhly témata,

která by mohla školku zdobit a také je vlastnoručně namalovaly na stěny chodby i učeben. Jak jim zářily oči při práci, kterou si nakonec ohodnotily slovy – „máme tu nejkrásnější

školku na světě“.
I mne pomalované stěny zaujaly na první pohled. A paní učitelka potvrdila, že každý, kdo školku navštíví, se tam cítí příjemně a nešetří pochvalou.

Odborný léčebný ústav

Ve frýdecko- místeckých Ozvěnách byl 21.března článek o Odborném léčebném ústavu v Metylovicích i s fotografiemi. Zabývá se mimo jiné problémem, se kterým se nejen náš, ale i ostatní

ústavy potýkají. A tím je nedostatek finančních prostředků.
Na rozdíl od nemocnic totiž nedostávají platby za výkony, nýbrž za ošetřovací den. Zatím však nikdo nestanovil, jaký léčebný standard by měl a ústav poskytovat na jednotlivé

diagnozy. Přesto, že se paní ředitelka obrátila s tímto problémem na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu již před pěti léty, pořád se nic neděje. Paní Vozáková také příliš nerozumu tomu,

že i když se léčebna stará o děti s alergiemi a chronickými dýchacími problémy, o mládež se skoliozami i obezitou, mají zejména v zimě nedostatek pacientů. A přitom těchto

onemocnění přibývá.
Když začínají inverze a alergici se ve městech trápí, mají volnou kapacitu, zatímco v létě budova praská ve švech. Obavy ze zameškání školní docházky přitom rodiče nemusejí mít,

vždyť součástí léčebny je škola a družina.
Pobyt zde je trochu podoben pobytu v lázních. V dnešní době totiž není problém přivést léčivou vodu kamkoliv. V Metylovicích inhalují vodu z Luhačovic, Vincentku. Navíc je zde běžná

každodenní lékařská vizita. Stav dětí sleduje lékař standardně dvakrát denně. Přesto platí pojišťovna těmto zařízením za ošetřovací den méně než lázním.
Dětské, dorostové ani odborné lékaře zřejmě nic nemotivuje k tomu, aby pacienty do léčeben posílali a vše se řeší antibiotiky. S přibývajícími roky se z malého pacienta stane

mladistvý alergik a později třeba astmatik, jehož léčba přijde nakonec pojišťovnu na velké peníze. Přesto si některé zdravotní pojišťovny hlídají, aby pobyt dítěte v léčebně

nepřesáhl určitý počet dnů, přestože zákon říká, že pacient by měl být v zařízení tak dlouho, jak to vyžaduje jejich zdravotní stav.
Klienti Odborného léčebného ústavu v Metylovicích mají nabitý program. Ráno po rozcvičce, lékařské vizitě a snídani odcházejí do tříd. Zdravotní personál je pak postupně odvede po

skupinkách na procedury.
Nejvíce času děti stráví v bazénu s jedenatřicetistupňovou vodou nebo v masážních vanách. Téměř za každého počasí chodí na procházky a absolvují různá cvičení. Zaměstnanci pozorují,

jak málo dětí je dnes zvyklých se pravidelně pohybovat.
Protože je ústav personálně i technicky dobře vybaven, mohl by se věnovat i dětem s těžšími vadami páteře a pohybového aparátu. Paní ředitelka se tedy obrátila na příslušný úřad a

tím je ministerstvo zdravotnictví s žádostí o rozšíření indikačního seznamu. Odepsali jí, že ministerstvo bude problémy léčebných ústavů řešit komplexně změnou vyhlášky. Kdy to bude,

zatím neprozradili (použito z článku v novinách).

KDU-ČSL

Každoročně pořádá lidová strana v masopustě ples, letos termín připadl na leden. Finančně přispěla na náklady spojené s oslavou 60.výročí osvobození naší republiky. Pomohla také

škole s organizací Dne matek a sponzorovala občerstvení žáků po vystoupení.
Jak vlastně vznikl Svátek matek? Když jsem byla malé dítě, přála jsem vždy druhou květnovou neděli mamince. Kytička se utrhla na zahradě, dárkem byla vždy básnička, kterou jsem se

naučila. Komunisté zrušili veřejné oslavy a zavedli oslavu žen MDŽ (Mezinárodní den žen). Teprve od roku 1990 se k tomu někteří vracejí. Ale nevím, zda všichni vědí, proč se ten

svátek začal slavit. Ani já jsem to nevěděla. Až jsem si to přečetla v článku pana starosty z Malenovic, uveřejněném v Mikroregionu, z něhož vyjímám:
Svátek matek se připisuje slečně Anně Narcisové z Filadelfie. Její matka zemřela v roce 1906. V neděli 9.5.1907 pozvala slečna Anna na oslavu výročí úmrtí své matky přátele a řekla

jim o svém přání věnovat tento den všem matkám. Do příštího výročí vzbudila zájem u mnoha osobností a organizací věnovat druhou neděli v květnu Svátku matek. Výsledkem jejich snah

bylo oficiální přijetí tohoto dne ve Filadelfii 10.5.1908. V květnu 1913 byl tento den prohlášen za státní svátek v Pensylvánii. Od roku 1913 byla druhá květnová neděle stanovena ve

všech státech jako den „Svátek matek“ bez ohledu na vyznání.

Nyní se znovu vrátím k lidové straně. Nejen pro členy, ale pro všechny, kdo měli zájem, uspořádali zájezd na Hostýn a na Slovensko do Saština. Někteří členové přispívají na léčení

lepry. Nasbírané peníze se posílají čtvrtletně do Prahy. Finančně také podporují opravy v kostele a pomáhají při úklidu.

Sbor dobrovolných hasičů

Ples se jim, jak jinak, vydařil. Spokojení byli nejen hosté a pořadatelé, ale i pokladník, protože se mu „v kase“ nashromáždily prostředky na nový soutěžní stroj.
Práce kolem přípravy vlastního plesu jim zřejmě nestačila a tak pomohli finančně i prací při přípravě dětského plesu.
V neděli 13.března dopoledne vyjelo osm mužů se dvěma vozidly během pěti minut k požáru v kotelně rodinného domku v Pasekách. Většina mužů přiběhla v trenýrkách, protože právě hráli

nohejbal v sokolovně. Tři mužové museli při hašení použít dýchací přístroje, ale vrátili se do hodiny. Byl to jen malý požár, vznítil se nepořádek kolem kotle.
Další výjezd se konal 2.dubna k hořící trávě v remízku ve Žlabově na dolním konci Metylovic. O půl třetí byl poplach a během čtyř minut vyjelo šest lidí, kteří se vrátili v 16 hodin.

K uhašení stačila jedna cisterna vody. Další poplach byl 7.dubna ve čtvrt na 11 večer. Naštěstí se nejednalo o požár, ale jen o pálení listí na zahradě.
V dubnu dokončili kompletaci soutěžního stroje, na který průběžně kupovali potřebné dílce.
Hasiče zaskočila smutná zpráva o úmrtí člena Františka Bílka, kterému nebylo ani padesát let. Vždy obětavě připravoval na různých akcích občerstvení.
Členové se letos snažili rozšířit své řady náborem dětí ve škole, ale nepřineslo to patřičnou odezvu. Nabídli také pomoc Vysokým Tatrám. Pro nezájem poškozených k ní nedošlo.
Při oslavách šedesátého výroční konce II.světové války stáli hasiči ve slavnostních uniformách na stráži u pomníku padlých a nejmladší hasiči – družstvo dětí vystoupili na hřišti s

ukázkou kropení.

Družstva mužů i žen se přihlásila do Moravskoslezské ligy a to obnášelo zúčastnit se 15 soutěží, z nichž jedna byla i v Metylovicích. Přijelo na ni 49 družstev mužů a 13 družstev

žen. Hřiště bylo plné lidí, závodníků i diváků. Zvítězili muži z Metylovic a družstvo žen se Staré Vsi.
Protože se nový soutěžní stroj osvědčil, prodali starý do Chuchelné a snížili tak náklady na nový.

Již 13.ročník hasičské soutěže netradičních družstev připravili hasiči na 20.srpna. zájem o tuto recesní soutěž je veliký jak mezi soutěžícími, tak i diváky. Přihlásilo se 17

družstev dospělých a jedno družstvo dětí. Objevili se nováčci, např. družstvo Kamikadze, Faustův tým nebo Baumax-team. Většina soutěžících zvolila k pobavení diváků i recesní

kostýmy. Atmosféra mezi družstvy i diváky byla výborná. Na prvním místě se umístilo družstvo fotbalistů, na druhém družstvo obecního úřadu, třetí obsadilo družstvo Čupovice.
Na tuto akci pozvali hasiči i bývalé členy žákovského družstva, kteří před padesáti lety vyhráli soutěž v Brně. Během odpoledne byli představeni divákům a odměněni malým suvenýrem.

Dojati byli jak „zlatí žáci“ tak diváci.

V říjnu vrcholí soutěžní sezóna. I tady mohou být naši spokojeni. Na okresním poháru se ženy umístily na 2.místě, muži na 1.místě. Veteráni obsadili na Pstruží 4.místo. I mladí

hasiči pod vedením Denisy Bílkové a Zuzany Bílkové dosáhli v soutěži Plamen solidních výsledků.

I při tam nabitém programu dokázali hasiči zorganizovat zájezd na Javoříčko, Bouzov, Mutěnice a Strážnici. Byl o něj takový zájem, že nemohli ani všechny uspokojit. Na sběr

železného šrotu se přihlásilo 16 členů. Bohužel cena šrotu je nyní tak nízká, že klesl obvyklý finanční výsledek. Koncem října uspořádali pro děti místní školy Den hasičů. Přednáška

pro děti byla ve škole. Následovaly soutěže v tělocvičně. Třeba se některé děti chytnou a přijdou mezi dorost.
Radost přinesli hasiči také klientům Ústavu sociální péče v Pržně. Přijeli za nimi se svou technikou. Obyvatelé si nadšeně prohlíželi auta a zkoušeli stříkat z proudnice.
Hasiči pomáhají obci s čištěním zastávek, kanálů a nádrží. Do Pasek dováželi vodu. Spolupráci s obecním úřadem si pochvalují. Díky finanční podpoře postupně obnovují výzbroj.

Na závěr chci připomenout úspěch mladých hasičů před padesáti lety. Čerpám z článků Vavřína Michalce z Mikroregionu, ze vzpomínek Františka Židka a mých vlastních.
V roce 1954 se skupina chlapců do 11 let po zhlédnutí několika požárních soutěží rozhodla pro založení vlastního soutěžního družstva. Začali se scházet na louce u p.Jana Šiguta na

dolním konci (dnešní dolní kravín) pod vedením Josefa Pečinky a Josefa Vyviala.
Již v roce 1955 se zúčastnili tehdejší okrskové soutěže v Palkovicích, kde zvítězili a postoupili do okresní soutěže. Ta se konala v Místku pod Štandlem. I zde zvítězili a postoupili

do krajské soutěže v Třinci. Do té doby zcela neznámé družstvo, které cvičilo v přešitých vojenských uniformách, vyhrálo i tuto soutěž. Tím postoupili na mistrovství Československa

do Brna v kategorii žáci do 11.let. O chlapcích se začalo mluvit.
Aby náležitě reprezentovali okres Frýdek-Místek, byly jim zapůjčeny požární stejnokroje, požární stříkačka, požární dopravní automobil i s řidičem a desetimetrovou hadici – vše z

požárních sborů ve Frýdku-Místku. Předseda okresního výboru požárníků (jak se tehdy hasičům říkalo) jim, osobně zakoupil jednotnou obuv. Místní jednotka měla v té době velmi slabé

vybavení.
Postupem do Brna nadšení kluků vzrostlo. Každý den ráno od 6.30 do 7.00 hod. se sešli na cvičišti a tvrdě trénovali. Před odjezdem do Brna se zúčastnili týdenního soustředění v

Rychvaldě a byla jim umožněna exkurze u profesionálního požárního sboru v Ostravě.
Do Brna odjížděli v této sestavě: vedoucí kolektivu zem.Vyvial Josef, zem.Pečinka Josef, velitel družstva Bílek Josef, zástupce velitele Bílek Božetěch, členové družstva zem.Šigut

Vladimír, Vyvial Rudolf, Koubek Vítězslav, Juřica Miroslav, zem.Závodný Karel, Šimek Milan, Gurecký Josef, Kocián Josef. Dospělý strojník Židek Frant. Soutěžilo se v řadě disciplin,

v pořadovém výcviku i v požární teorii.
Po sečtení výsledků chlapci zvítězili. Nechali za sebou družstvo z Prahy a ze Slovenska. Pro oznámení této radostné zprávy do Metylovic použili poštovního holuba, kterého jim pro

tento účel zapůjčil Jan Vyvial.
Vítěz obdržel putovní standartu a pohár. Jelikož další soutěže se již nekonaly, zůstala putovní standarta navždy Metylovicích. Výhra mladých dopomohla k tomu, že místní jednotka

dostala za dva roky nový požární dopravní automobil T805 skříň.
Bylo mi tehdy dvanáct let, prázdniny se chýlily ke konci. Z místního rozhlasu nám v pozdním odpoledni ohlásili, že naši mladí požárníci (tak se tehdy úředně říkalo hasičům) vyhráli v

Brně 1.místo. Byli jsme vyzváni, abychom je přišli přivítat. Sešlo se nás před obecním úřadem hodně a čekali jsme dlouho. Byla už tma, když jsme nejdříve uslyšeli troubení. Pak se

objevila červená světla a kolona aut. Kapela pana Františka Tajchmana začala hrát, všichni je vítali.
Pan František Židek, který v tomto roce dostal nejvyšší hasičské vyznamenání se v roce 1955 také zúčastnil slavné soutěže. Protože družstvo žáků mělo teprve 11 let (jednotliví žáci),

nesměli ho startovat. To mohl jenom dospělý strojník a tím byl právě pan František Židek. Jinak jim ale nesměl v ničem radit ani pomáhat. Kontroloval ho velmi přísně rozhodčí, který

stál vedle strojníka a dával na vše pozor.
Pan Židek mi také vysvětlil, proč se vrátili domů tak pozdě. Z Brna vyjela veliká kolona hasičských aut, která naše družstvo doprovázela. Když jednotlivá auta přijížděla ke svým

bydlištím, loučila se a odlučovala. Prý největší zdržení bylo u Nového Jičína. S tamějšími hasiči se loučili nejdéle. Odtamtud také zavolal pan Jaroslav Ščerba, ředitel škol, panu

Antonínu Liberdovi (pod školou), že auto s našimi „zlatými“ žáky se blíží k hranicím okresu. Až do naší obce doprovázela naše hasiče pouze auta z okolí.

Spolek chovatelů poštovních holubů
V tomto roce uplynulo deset let od založení tohoto spolku v Metylovicích. U zrodu stáli naši „staří“ holubáři Jan Vyvial, Jaroslav Bača a Miloš Merta. Připojili se k nim manželé

Matulovi, Miroslav Kubala a Lubomír Slípek, kteří nejsou občany vesnice.
Vagón u restaurace na místním hřišti se po úpravě stal jejich klubovnou. Nasazují tam holuby na závody i vyhodnocují výsledky.
Závodní sezóna trvá od května do půlky září. V té době jsou holubi na trati každou sobotu nebo neděli. Na místo startu jsou odváženi speciálním ZOO-busem. Závody organizuje Oblastní

výcvikové středisko Beskydy.
Když bus doveze holuby na určené místo, nechají je organizátoři krátce odpočinout. Poté je vypustí. Doma už chovatelé své holuby netrpělivě vyhlížejí. Když konečně holub zakrouží nad

domem a usedne na střechu, není ještě vyhráno. Teprve když vletí do holubníku, sejme mu chovatel z nohy závodní gumu, vsune ji do připravených hodin a odrazí přesný čas.
Pro naše občany uspořádali holubáři v restauraci na hřišti holubí hody. Přípravu nadívaných holoubat i přípravu holubí polévky si vzala za své celá rodina předsedy spolku pana

Matuly. Jídlo bylo výborné, ale zájem občanů malý. Pro chovatele holubů z našeho okresu připravili naši holubáři setkání s malými vepřovými hody. Akce se vydařila. Bylo plno a

všichni odcházeli spokojení.
Závody jsou samozřejmě hlavním posláním spolku. A samozřejmě i chov dobrých závodníků. Členové se zúčastňují všech závodů, které plánuje Oblastní výcvikové středisko Beskydy.

Pravidelně každý rok se holubi starší jednoho roku zúčastňují osmi krátkých závodů – délka trasy je 150-250 kilometrů. Středních závodů je dvanáct a měří 200 – 500 km. Trasa

dlouhých závodů měří 500 – 1100 km a ročně jich holubi absolvují pět.
Nejdelší tradiční závod Ostende (Belgie) je dlouhý 1 100km. Letos ho vyhrál holub pana Miloše Merty. Vrátil se druhý den po vypuštění v 8 hodin ráno. Starostka Věra Petrová darovala

panu Mertovi pěkný pohár.
Holuby chová Miloš Merta od roku 1950. V současnosti má 60 holubů. Na dlouhé závody vypouští ptáky staré tři až sedm let. Co je to usilovné péče, krmení, očkování, stavění a čištění

budníků a pak napjaté očekávání, zda se vůbec závodník vrátí. Nebývají to vždy návraty se šťastným koncem. Ohrožují ho dravci, u nás především jestřáb, krahujec a sokol. A také

počasí, když se dostane do bouřky, může vysílením zahynout. Panu Mertovi blahopřejme a přejeme šťastný návrat všech vypuštěných holubů.

Klub důchodců
Podle názoru předsedy klubu je nejdůležitější členkou výboru paní Jarka Halatová. Vede účetnictví a stará se o vše, co souvisí s financemi. Mimoto zajišťuje informační plakátky a u

každé pořádané akce přiloží ruku k dílu. Iniciativní je také paní Olga Slípková, přináší dobré nápady a zároveň obětavě pomáhá při jejich naplnění. Paní Marii Herotové vděčí klub za

to, že se mají kde scházet. Napadlo jí totiž, že by jejich schůzkám mohla sloužit klubovna na obecním úřadě. Tuto myšlenku dotáhla do konce a zajistila k tomu souhlas obecního

zastupitelstva. Mimoto se stará o pořádek v klubovně. Novou členkou výboru je paní Jarka Binarová. Organizuje zájezdy a dokáže zajistit zájemce z více obcí tak, aby byl autobus

naplněn. Přišla také s myšlenkou, která se osvědčila – menší skupinky zájemců jezdí na výlety veřejnou dopravou. Paní Marie Čupová již řadu let zajišťuje zájezdy do divadel.
Díky klubovně se nyní senioři scházejí pravidelně první čtvrtek v měsíci. Výbor je v 15 hodin, ostatní přijdou v 16 hod. Obvykle přijde kolem patnácti lidí. Při čaji nebo kávě

odpoledne příjemně utíká.
V září se spojili se seniory z RaJ ve Frýdlantě a navštívili společně Polsko. Pro nepřízeň počasí nemohli lanovkou na Čantoryi. Navštívili muzeum krajky i národopisné muzeum. Zájezd

doprovázela odborná průvodkyně z cestovní kanceláře.
Úřad vlády a ministerstvo životního prostředí jim nepovolilo výlet na Lysou horu. Zdůvodnili to skutečností, že nyní tam jezdí jednou týdně autobus z Krásné.
Vydařil se výlet, při němž využili veřejnou dopravu. Dvacet dva seniorů odjelo na Ostravici, aby se podívali na výstavu lidové umělecké tvorby.
V květnu se na tradičním smažení vaječiny sešlo na hřišti čtyřicet seniorů. Kromě výborné vaječiny příjemnou náladu vytvořil i pan Duda, který hrál na harmoniku.
První čtvrtek v prosinci byl pro seniory výjimečný. Navštívil je Mikuláš i s čertem. Senioři se tak v duchu vrátili do dětských let. Každý poslušně odříkal básničku nebo zazpíval

písničku a byl odměněn drobnou pozorností. Rozcházeli se v dobré náladě s poznáním, že Mikuláš nenaděluje jen dětem.

Kultura
I letos zahájili nový rok 6.ledna skupinky Tří králů, které navštívily většinu domů v obci. Svým zpěvem a přáním potěšili všechny, které navštívili. Především starší občané je často

netrpělivě vyhlížejí a těší se na ně. Kromě příspěvku do kasičky mají pro ně připraveno ovoce nebo sladkosti „od cesty“.
Vítání občánků bylo hned zpočátku roku, v lednu. Přišly, nebo spíše byly přineseny všechny děti, které se v uplynulém roce narodily. To svědčí o tom, že nová tradice rychle zapustila

kořeny. Všechny přivítala starostka obce, na housle všem zahrála Lenka Liberdová.
Vánoční dobu uzavřela „Cesta do Betléma“, která je ojedinělou akcí v celém okolí. Také se na ni těší nejen naši občané, kteří přicházejí v hojném počtu, ale i návštěvníci z jiných,

někdy i dosti vzdálených obcí. Detailně jsem se o této tradici rozepisovala v uplynulých letech. Letos k tomu mohu jen dodat, že se program rozšiřuje o další nové nápady a roste i

počet těch, kteří se chtějí podílet na přípravě celé akce.
Plesovou sezónu začínala již v půli ledna strana KDU-ČSL. Následoval ples hasičů, který se velmi vydařil. Následovala ples fotbalistů a dětský karneval. Plesovou sezónu tradičně

ukončily sokolské Šibřinky. Na dětském maškarním karnevalu se sešlo v místní sokolovně šedesát různorodých originálních masek. Vybrat tu nejlepší byl opravdu těžký úkol. V kategorii

předškolních dětí se na 3.místo dostala „pavučnice“Adélka Karteczková, na 2.místo postoupil „kulturista“ Šimonek Kopřiva, 1.místo obsadil Filípek Krenželok, jako „Baby pirát“.
V kategorii dětí školou povinných zvítězili sourozenci Zdeněk a Martinka Kubalovi v masce oslíka, na druhém místě se umístil „strašák“ Markétka Dostálová a na třetím Naďa Kopřivová v

masce bezdomovkyně.
Děti se mohly pobavit při tanci, v soutěžích. Připravená byla také tombola a kolo štěstí. Hlavní cenu, plyšového medvěda, darovala starostka obce.
Sokolský ples Šibřinky byl poprvé v roce 1930. To znamená, že letos byly v sokolovně již 75.Šibřinky. Úlohy pořadatelů se výborně zhostily tři sportovní oddíly. Oddíl ASPV cvičení

žen, oddíl volejbalu a oddíl fotbalu. K tanci a poslechu hrála v tělocvičně skupina Meteor, v kinosále byla diskotéka Ivana Vaška. Večer zpestřila ukázka latinskoamerických tanců.

Zlatým hřebem večera bylo půlnoční losování, neboť ceny v tombole byly opravdu bohaté.
Na neděli 13.3. připravila kulturní komise pro děti akci, která zvýšila adrenalin v krvi nejenom jim, ale i jejich rodičům. Byla to jízda ledovým korytem. Na traktorových duších se

sjíždělo až k potůčku. Rozjezd byl pomalý, ale pak účastníci zvyšovali rychlost, až se zatáčka začala stávat pro svištící jezdce nebezpečnou. A tak pořadatelé mantinel upravili a

trať trochu zkrátili, aby děti neskončily v rokli. Díky slunnému počasí i spoustě sněhu, byla nálada výborná. Bylo přichystáno i malé občerstvení. Mimo zážitku, jaký děti dosud

nepoznaly, si domů přinesly i pamlsky a omalovánky.
V sobotu 2.dubna se kostel Všech svatých v Metylovicích rozezněl nádhernou hudbou. Skladby Ave Maria od Kahna, Slavíček od J.J.Ryby, Glos Duszy od A.Adama, Still Wie die Nacht od

Carla Bohma, Agnus Dei od G.Bizeta a řada dalších skladeb zazněly v podání sólistů opery. Soprán zapívala Sylva Pivovarčíková, tenor Vítězslav Vít. Na varhany je doprovázela Světlana

Petrová. Příznivci a ctitelé vážné hudby ocenili, že i na ně bylo pamatováno v kulturním programu obce.
Sraz malých čarodějniček byl letos 29.dubna. Vše bylo perfektně připraveno. K břízkám bylo vyvezeno dříví, na malé účastníky čekaly bonbóny a lízátka. Byly přichystány i dvě ceny.

Jedna pro nejlepší čarodějničku a druhá pro nejmladšího účastníka. Takže vše bylo perfektní a nemělo to chybu? Mělo, jedinou. Neurodily se nám letos zřejmě čarodějničky. K břízkám

přišla se svými rodiči jen jedna.
Zato dospělých čarodějnic je dost. Letos se i s čaroději slétly 30.dubna na louku u chaty Šmiřanka. Na pečlivě připravené hranici čněla maketa čarodějnice. Vatru zapálil hlavní

čarodějnice a při kytaře si všichni s chutí zazpívali. Komu nestačil salám opečený na ohni, dal si v sousední chatě ražniči. Večeři svorně zapili nápojem lásky, který připravila

rovněž hlavní čarodějnice. O půlnoci byly všechny čarodějnice políbeny pod rozkvetlou třešní, aby neuschly a mohly tak příští rok opět přiletět.
V květnu uspořádal obecní úřad ve spolupráci s Tělovýchovnou jednotou Sokol, se Sdružením dobrovolných hasičů a s KDU-ČSL oslavy 60.výročí od konce II.světové války. V sobotu

14.května byla dopoledne v místním kostele sloužena mše za oběti obou světových válek. Při promluvě byl vzpomenut je Ambrož Bílek. Ostatní oběti nebyly ani jmenovány. V 15

hod.zazněla u pomníku padlých státní hymna. Po krátkém projevu starostky obce a položení věnce odešel průvod v doprovodu dechové hudby na fotbalové hřiště. Děti z místní školy pod

vedením paní ředitelky Kořínkové zatančily country tance.
Družstvo žáků z místního hasiče předvedlo divákům požární útok. Následovalo vystoupení metylovské Besedy, která zazpívala a zatančila tance „zpod Onřejníku“ za doprovodu cimbálové

muziky Kotci. Mezi jednotlivými vystoupeními hrála dechová hudba Seniorboys a ve své produkci pokračovala až do 20.hodin. Večer byla diskotéka pro mladé. Slavnost vyvrcholila

krátkým, ale působivým ohňostrojem .
Letošní pouť připadla na neděli 7.srpna. Všichni činili horečné přípravy, aby byla co nejhezčí. Ale co nikdo nemohl zajistit? Počasí.
Již v pátek připravil provozovatel restaurace na hřišti soutěž pro děti s názvem KARAOKE. Děti si mohly vyzkoušet, jak jsou na tom s hudebním sluchem. V sobotu večer si mohla mládež

zatančit za doprovodu skupiny Krakatit. Zábavu uspořádali místní fotbalisté.
Od pátku do pondělka byly dětem i dospělým k dispozici pouťové atrakce u fotbalového hřiště. Ovšem deštivé počasí zrovna nelákalo ven a tak počet zájemců byl podstatně menší, než v

minulých letech.
Pouťová neděle začala slavnostní bohoslužbou. Naposledy zde sloužil mši P.Janusz Kiwak, který byl přeřazen do Jablunkova. Dopoledne se počasí poněkud umoudřilo a tak si pouťoví hosté

mohli vybrat z bohaté nabídky prodejců.
Od 15.hodin vyhrávala před obecním úřadem místní dechová hudba Senior boys, ale příznivci tanečního sdružení Beseda, který měl vystoupit v 15.30 se museli kvůli průtrži mračen

narychlo stěhovat do tělocvičny. Během vystoupení déšť ustal a nastalo opět stěhování zpět ke stolům pod lipami u obecního úřadu.
Kulturní komise připravila na září pro děti zábavnou akci s názvem Cesta do večerníčku. Účast byla veliká. Asi čtyřicet dětí s doprovodem dospělých. Sraz byl v 15 hod.u autobusové

zastávky na Čihadle. Děti se rozdělily do skupinek a pokračovaly podle značek na Čupek. Cestou se potkávaly s postavami, které znaly z Večerníčků a plnily jimi zadané úkoly. Na

prvním stanovišti na ně čekali dva světoznámí králíci Bob a Bobek (Lukáš Halata a Dan Merta). Děti jim předvedly pantomimu. Nechyběli Křemílek s Vochomůrkou (Martin Němec, Roman

Hadámek) ani Broučci (Zdeňka Pavlásková, Lucka Volná). Hurvínek s Máničkou (Láďa Němec a Markéta Mertová) zavázali dětem oči a ony musely poznávat předměty po hmatu. I Krakonoš s

Ančou se přišli podívat, co se to tu pod Čupkem děje. Lesík na úbočí střežil Rumcajs s Mankou (Bohuš Kopčák a Veronika Cvičková). Nechyběli ani popletové Pat a Mat (Lukáš a Zbyněk

Drastichovi). Motýl Emanuel s Makovou panenkou (Martin Šimek a Jana Kulhánková) přivítal děti s kloboukem v ruce a ty mu tam naházely míčky. Úspěch sklidili i Mach a Šebestová

(Kateřina Štrachoňová a Jana Pavlásková). Jen pes Jonatan chyběl. Také Šmoulové dorazili (Iveta Kovalová a Leona Pavlásková). Na konci cesty čekal sám Večerníček (Otakar Kulhánek) a

společně si se všemi opekl párky.
O předkrmášové sobotě 5.listopadu uspořádali fotbalisté taneční zábavu se skupinou Krakatit. V pondělí odpoledne od 17.hodin hrála taneční skupina Meteor. Pondělní účast byla slabá,

prodalo se jen 75 vstupenek. Ale ti, kdo přišli, nelitovali. Pobavili se opravdu dobře. Hudba, která přijela až z Kopřivnice se líbila. Tanečníci si vyžádali přídavky, hrálo se až

do časných ranních hodin. Bohatá tombola i tradiční domácí kuchyně přispěly k dobré pohodě.
Sváteční atmosféra v obci zavládla už v pátek 16.prosince. Aspoň mezi účastníky 1.adventního setkání v kinosále místní sokolovny. Vystoupily tu děti z mateřské a základní školy v

Metylovicích a dětský soubor Slavík Moravia z Kozlovic. Závěr patřil místní Besedě, která nám předvedla pásmo starých adventních zvyků. Sál doslova praskal ve švech. Ti, co přišli o

pár minut později, už museli stát ve dveřích. Diváci velikým potleskem odměňovali každé číslo programu. Doufám, že slovo první naznačuje, že se v této tradici bude pokračovat.
Taneční kroužek Beseda je už pevně spjat s kulturním děním v obci. Mimoto vystupovali na Mezinárodním folklórním festivalu v Místku. Krásu našich tanců mohli ocenit i diváci v

Turzovce, kam naše Beseda zavítala. Vedoucí a hybnou pákou souboru je paní doktorka Melánie Ševčíková, která předtím působila v souboru Pilky v sousední Lhotce.
Na Štědrý den hrála skupina Senior boys od 10.hodin na místním hřbitově koledy a navodila tak sváteční atmosféru všem, kteří přišli dopoledne na hřbitov rožnout svíce na hrobech

příbuzným a známým. Těm, kteří chodí na hřbitov v podvečer, zněly koledy z amplionů místního rozhlasu.
O kultuře obce vypovídá také vztah ke knihám. Podle údajů knihovnice paní Milušky Kociánové navštěvuje knihovnu pravidelně 63 čtenářů. Převažují ženy, které si půjčují především

romány od Robertsové, Stiellové a Vlasty Javořické. Muži mají zájem spíše o odbornou literaturu. Nejstarší pravidelná horlivá čtenářka je paní Markéta Šigutová čp.31, která se v

květnu příštího roku dožije 80.let. Od jara do podzimu pravidelně navštěvuje knihovnu a vždy si odnese nějaké knihy. V zimě, pro nepřízeň počasí, posílá do knihovny svou dceru, která

vždy vybere pro maminku něco vhodného. Velice zapáleným čtenářem je nejmladší ze čtyř dětí Pavlík Šigut, kterému je 9 let. Paní knihovnice každoročně nakupuje nové knihy v celkové

hodnotě 10 000,–Kč.
Sport

Volejbal
Již 14.ročník volejbalového dortového turnaje juniorů uspořádal TJ Sokol Metylovice v neděli 29.května. Na turnaj bylo pozváno deset družstev, ale přijelo jen sedm. Z Dolního

Benešova, Kozlovic, Pražma, dvě družstva z Frýdku a družstvo krajského centra Moravskoslezského kraje. A samozřejmě družstvo z Metylovic.
Družstva byla rozlosována do dvou skupin. V základních skupinách se hrálo celkem devět utkání na dva hrané sety na třech kurtech. Družstva, která se umístila na prvém a druhém místě

ve skupině, postupovala do finále. Byla to družstva z Dolního Benešova, Frýdku „A“, Kozlovic a Raškovic. Finálovou skupinu vyhrálo přesvědčivě družstvo z Dolního Benešova, za ním se

umístilo družstvo Frýdek „A“, Pražmo a Kozlovice. Ve druhé skupině pak bojovala o 5.-7.místo družstva z Metylovic, Frýdku „B“ a KCM-MSK. Naše družstvo obsadilo 5.místo. Hlavním

rozhodčím byl pan Mgr.Lukáš Drastich z Metylovic.
První tři družstva dostala dort, diplom a věcné ceny, věnované sponzory.
51.ročník Memoriálu Miloše Čupy a Mirka Bílka proběhl v neděli 28.srpna. Bylo pozváno 14 družstev krajského přeboru I. a II.třídy, ale přijelo jen devět družstev. Obloha nevěstila

nic dobrého a pořadatelé uvažovali o přestěhování zápasů do tělocvičny. Nakonec zůstali na hřišti a do ½ 1 odehráli šest zápasů. Začalo lít a tak byl turnaj předčasně ukončen a

pořadí určil los. Na prvním místě byly Palkovice, na druhém Metylovice a na třetím Kozlovice. První tři družstva dostala diplomy a dárkové balíčky věnované sponzorem ing.Přibylou.

Tradičně se podávaly koláče, netradiční bylo pouze počasí. Nikdo z pamětníků si nevzpomínal, že by někdy při memoriálu pršelo.

SPV
Oddíl má 85 členů a členek. Každé úterý se schází průměrně patnáct žen, aby si společně zacvičilo aerobic i s nářadím, např. se švihadly, stepy, overbally a činkami. Aspoň jednou za

tři měsíce společně v bazéně místní léčebny cvičí aquaaerobik, na jaře i v létě chodí na procházky. O letních prázdninách se vždy ve čtvrtek scházejí na tenisovém krutu. Společně

smaží u břízek vaječinu. V prosinci mezi ně zavítal i Mikuláš s čertem a andělem. Zda také cvičili se mi nepodařilo zjistit.
Cvičení dětí přináší docela pěkné výsledky. Dubnové regionální soutěže v atletickém čtyřboji ve Frýdku-Místku se zúčastnilo i desetičlenné družstvo SPV z Metylovic. Soutěžilo se ve

sprintu, skolku do dálky, hodu kriketovým míčkem a dlouhým během (mladší 400 m, starší 800 m).
V kategorii Mladší žákyně I. obsadila Tereza Drmelová 8.místo
v kategorii Mladší žákyně II. obsadila Kristina Ryšková 7.místo
v kategorii Starší žákyně I. obsadila Marie Liberdová 1.místo
Lucie Kusá 4.místo
Barbora Šigutová 5.místo
Denisa Valasová 7.místo
Denisa Ryšková 9.místo
Lenka Uhlářová 10.místo
v kategorii Starší žákyně II. obsadila Lenka Šigutová 2.místo
Jana Kusá 3.místo
Celkově děvčata obsadila v družstvech 1.místo!

Do krajské soutěže v Ostravě pak postoupily v kategorii starších žákyň I. Marie Liberdová – vybojovala 4.místo, Lucie Kusá obsadila 10.místo. V kategorii starších žákyň II. Lenka

Šigutová, Jana Kusá obsadila 13.místo.
Marie Liberdová postoupila v kategorii starších žákyň I. až do celostátního kola.
Je třeba také připomenout, že děti v oddílu SPK vedou Katka Štarchoňová, Věrka Kopčáková a Martina Kubalová.
Děvčata se také zúčastnila regionální soutěže „Medvědí stezka“ v Chlebovicích. Dvoučlenné hlídky na trati 3-5km musely splnit mnoho úkolů – vázání uzlů, znalost fauny a flory,

překonávání překážek, hod na cíl, zdravověda, tábornické dovednosti, azimuty, orientace v mapě, turistické značky, znalost měst, řek i hor. Běželo se na čas, za každý špatně splněný

úkol dostala hlídka trestné body. V silné konkurenci obsadila Marie Liberdová a Lucie Pisková 6.místo, Lenka Šigutová a Jan Kusá 4.místo.
Do krajské soutěže v branné zdatnosti „Mědvědí stezka“, která se běžela v Raduni u Opavy, se probojovaly dorostenky oddílu SPV – Denisa Bílková a Zuzana Bílková. Vyhrály a postoupily

do celostátního kola, kterého se ale nezúčastnily.
Fotbal

Oddíl kopané byl v Metylovicích založen v roce 1935 pod názvem SK Metylovice. Zakladateli byli Karel Klímek, Milan Dvořáček, František Svoboda, Josef Bražina, Vavřinec Bílek, Bohumír

Juřica, Jan Sládeček a další. Ustavující schůze se konala v listopadu v sále Obecního hostince za účasti některých členů výboru fotbalového klubu z Frýdlantu n.O. Předsedou oddílu

kopané v Metylovicích byl zvolen Roman Milata.
Jako hřiště byl pronajat pozemek Jana Bílka za náhradu adekvátního množství sena, které by se mohlo na louce usušit. Klubovna byla v místnosti hospody u Dvořáčka, dříve v ní bydlela

služka. Hned na Silvestra uspořádali zábavu, z výnosu pořizovali míče a dresy. Hrálo se s velkým nadšením. Účast na zápasech byla daleko větší než dnes.
v roce 1946 došlo k stagnaci oddílu a posléze k jeho rozpuštění. Byl nyní pod hlavičkou TJ Sokol a zdá se, že tehdejší výbor TJ Sokol neměl o činnosti oddílu zájem a trval na jeho

rozpuštění.
Činnost byla obnovena až v roce 1958 a to zásluhou Karla Klímka, Drahoslava Svobody, Jana Čupy Rudolfa Pinka, Miroslava Bražiny, Bohumíra Juřice, Františka Svobody a dalších. Po

jednáních s MNV a JZD došlo ke schválení pozemku a k vybudování hřiště. V čele výboru stál Karel Klímek. V prvním družstvu dospělých hráli Miloš Liberda, Otakar Pink, Václav Pulc,

Arnošt Mužný, Miroslav Bílek, Miloš Merta, Otakar Loschke a další. V dalších letech stanul v čele výboru nevidomý Miroslav Bražina. Jeho manželka se dlouhá léta starala o praní dresů

a veškerou agendu. V roce 1960 se začalo pracovat s mládeží, bylo založeno žákovské a dorostenecké mužstvo. Velkému zájmu diváků se těšily zápasy se sousedními Palkovicemi.
V letech 1963- 1970 si vybudovali fotbalisté hřiště v centru obce s travnatou hrací plochou a prozatímními šatnami. Od roku 1968 byl v čele výboru Jaroslav Wozniak, od roku 1970

František Svoboda, v roce 1975 byl předsedou zvolen František Bílek. V oddíle také působil od roku 1958 Josef Svoboda. Nejdříve jako aktivní hráč, člen výboru a jednatel. Byl hlavním

organizátorem a hnacím motorem veškerých sportovních, brigádnických a kulturních akcí.
V roce 1980 zemřel předseda František Bílek a na jeho místo byl zvolen Dušan Venháč. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let si fotbalisté postavili nové kabiny se sociálním

zařízením a klubovnu s restaurací. Stavba se potýkala s mnoha problémy i s nepochopením MěNV ve Frýdlantě, kam byly Metylovice přičleněny po integraci spádových obcí. Nebylo tehdy

jediného našeho fotbalisty, který by nepřiložil ruku k dílu. Asi největší dík patří Josefu Svobodovi, Dušanu Venháčovi a Eduardu Černochovi.

Naši fotbalisté oslavili 70 let fotbalu v obci 25.-26.června. Již v 8 hod.ráno přivítali žákovská družstva, která přijela na 3.ročník memoriálu Ondřeje Šprly. Žáci z Korně obsadili

1.místo, na 2.místě se umístily Metylovice. Na 3.místě skončila Ostravice a na čtvrtém Pržno. Turnaj trval až do odpoledních hodin.
Přestávku na oběd využily děti z přípravky a sehrály přátelské utkání Metylovice proti Korni. A pak už na hrací ploše stanuli proti sobě tým starých pánů a místní hasiči. Slavnostní

ceremoniál uvedl předseda oddílu kopané Zbyněk Drastich slavnostní promluvou, v níž shrnul historii metylovského fotbalu od jeho založení až po současnost. Zasloužilí dlouholetí

funkcionáři byli odměněni upomínkovými předměty. Všechny potěšila účast Mojmíra Bažiny, který před léty působil v klubu jako předseda. Panu Bražinovi je 80 let, je už vdovec a žije

nyní v domově důchodců v Brušperku. Byl dojatý pozorností našich fotbalistů, kteří na něho nezapomněli.
V podvečer byl plánován zápas mužstva Metylovic proti mužstvu Jindřichova ve Slezsku. Protože Jindřichov na poslední chvíli odřekl, sehrálo zápas metylovské družstvo A proti družstvu

B. Utkání skončilo nerozhodně.
Slavnost pokračovala taneční zábavou. Hodinu před půlnocí se obloha nad Metylovicemi rozzářila slavnostním ohňostrojem.
V neděli dopoledne nastoupili metylovští internacionálové k zápasu proti starým pánům z Hnojníka. I přesto, že naši prožili náročný předcházející den, na výkonu to nebylo znát a

výsledkem byla remíza 2:2. Odpoledne se utkali mezi sebou dorostenci z Metylovic a Frýdlantu s rovněž nerozhodným výsledkem. Protože mladí měli zřejmě více sil, byla remíza 4:4.

Podle názorů účastníků oslav bylo vrcholem klání mezi metylovskými ženami a metylovskými dívkami. Obě družstva nastoupila ve svérázných úborech, což upoutalo zájem přítomných

fotografů a kameramanů. Mužstva, či spíše ženstva, přivedly na hrací plochu svérázné „roztleskávačky“. Dívky sice zpočátku vedly, ale ženám, které byly vydatně podporované místním

fan klubem, se podařilo jejich náskok dohnat a zápas skončil 2:2.

A teď aspoň něco k práci oddílu kopané v tomto roce. V čele dvanáctičlenného výboru stojí Zbyněk Drastich. Došlo ke změně trenéra u mužstva „A“. V soutěžním roce obsadilo toto

mužstvo 8.místo. Sehráli 26 zápasů. Vyhráli 11x, třikrát remízovali a 12x prohráli. Do nového soutěžního roku (2005/2006) se jim nástup nepovedl. Po 13.utkáních jsou zatím na

13.místě.
Muže „B“ vede Ladislav Barabáš, Tomáš Boháč a Jaroslav Štefek. V soutěžním roce 2004/2005 skončili na 6.místě. Podzimní sezóna jim také nevyšla, skončili na 12.místě.
I dorostenci změnili trenéra. Stal se jím Josef Nevrla. V soutěžním roce skončili na 4.místě z devíti družstev. Na podzim se jim také podařilo obhájit 4.místo.
Žáky vede Radomír Kulhánek a Pavel Zelenak. Sehráli 20 utkání a skončili na 5.místě. Na podzim vystřídal trenéra Kulhánka Otakar Ota. Na podzim žáci vybojovali 6.místo.
Možná nejlepších výsledků dosahuje družstvo přípravky. Pod vedením Martina Židka a Pavla Zelenaka se umístili na 4.místě mezi 12.účastníky. Od podzimu je vede Martin Židek, Aleš

Stonavský a Daniel Merta. Na podzim se jim podařilo obsadit dokonce 3.místo.

Silniční cyklistika

Sezóna pro české a slovenské cyklisty byla zahájena 2.dubna. Jel se okruh Metylovice-Lhotka-Kozlovice-Myslík-Metylovice. Na start přijelo 78 závodníků, včetně dvou oddílů ze

Slovenska. Většina závodníků absolvovala tento okruh poprvé a byla s tratí velmi spokojena. Ti, kteří stanuli na stupních vítězů, dostali poháry a knihu o Mrtylovicích. Jana Čupová

dostala pohár za 2.místo. Nejlepším oddílem byl klub ze slovenského Trenčína. Tvořili ho čtyři závodníci, tři z nich si odvezli poháry. Ceny předávala starostka obce paní Věra

Petrová a organizátor závodu pan Jan Čupa.

Matrika

Narození

Narodilo se devět dětí. Chlapečci Jiří, Adam a Lukáš. Mezi šesti děvčátky jsou dvě Barbory, Alice, Aneta, Denisa a Ketrin. Po jednom dítěti se narodilo v lednu, březnu, květnu,

červnu a listopadu. V srpnu se narodily dvě děti a říjnu také dvě.
Pět dětí se narodilo jako první dítě v rodině, tři děti byly druhorozené. Chlapeček Adam se stal pátým dítětem ve své rodině.

Úmrtí

Zemřelo 19 lidí, sedmnáct mužů a dvě ženy.
Nejstaršímu muži bylo 85 let, nejmladšímu 46 let, průměrný věk zemřelých mužů byl 67 let.
Nejstarší žena zemřela v 91 letech, druhé bylo 78 let. Průměrný věk tak činil 84 let.
Zatímco v únoru, září a říjnu nezemřel nikdo, v lednu odešli čtyři občané, v březnu jeden, v dubnu také čtyři, jeden v květnu, dva v červnu, jeden v červenci, tři v srpnu, dva v

listopadu a jeden v prosinci.
Osm občanů zemřelo doma, deset v nemocnici ve Frýdku-Místku a jeden v léčebně dlouhodobě nemocných v Jablunkově.
V kostele v Metylovicích mělo poslední rozloučení osm zesnulých. Jeden měl pohřeb v kostele v Hodoňovicích. S osm zemřelými se příbuzní rozloučili v úzkém rodinném kruhu, s jedním v

Obřadní síni ve Frýdlantu. U jednoho zemřelého není záznam o způsobu pohřbu.
Sňatky

Sňatek uzavřelo 12 párů snoubenců, z nichž jeden nebo oba pocházeli z Metylovic. Nejstarší ženich měl 38 let, nejmladší 21 let. Průměrný věk činil 27 let. Pět ženichů bylo z

Metylovic, ostatní pocházeli z nejbližšího okolí. Poprvé sňatek uzavíralo 11 mužů, tudíž byli svobodní. Jeden ženich byl rozvedený.
Nejmladší nevěstě bylo 21 let, nejstarší 29 let. Průměrný věk činí 23 let.
U tří snoubeneckých párů byli oba partneři z Metylovic.
Čtyři svatby byly uzavřeny na MěÚ ve Frýdlantě n.O., dvě na MěÚ ve Frýdku-Místku a jedna na MěÚ v Ostravě. Čtyři sňatky byly v místním kostele a jeden v kostele ve Frýdlantě n.O.
Rozvody

Letos byla rozvedena tři manželství. U všech tří párů šlo o rozvod po mnohaletém manželství. Tři ze čtyř dětí, pocházejících z těchto manželství jsou dospělé.
Stěhování

Počet obyvatel k 31.12.2005 je 1 552. Do obce se v tomto roce přistěhovalo 38 lidí a odstěhovalo 28. Lidé se stěhovali v rámci okresu nebo do sousedních okresů. Pouze jeden člověk se

přistěhoval až z Prahy a čtyřčlenná rodina se odstěhovala do Olomouce. V obci je trvale přihlášen jeden cizinec.

Na radnicích a obecních úřadech bydlí čím dále více lidí. Alespoň papírově. Umožňuje jim to zákon, který platí od roku 2000 a je určen Čechům bez střechy nad hlavou. Kromě bezdomovců

ho ovšem využívají také ti, kteří se například skrývají před exekutory. Ti totiž radnici zabavit nemohou. Využívají toho také rozvádějící se manželé, kteří chtějí vystěhovat své

bývalé polovičky, případně nepohodnuvší se sourozenci.
Na obecním úřadu v Metylovicích tak bydlí papírově pět mužů a žen.
Nejstarší občané

V kategorii 80-85 let žije u nás 15 žen a 10 mužů, mezi lidmi staršími do 89 let je šest žen a jeden muž. Dvě ženy ještě pravidelně navštěvují bohoslužby, na které je vozí příbuzní.

Čtyři ženy a jeden muž jsou ve stáří 90-95 let. Jedna z nich, paní Vlasta Luňáčková, ještě navštěvuje některé akce klubu důchodců. Z dolního konce přijede sama autobusem. Nejstarším

občanem, žíjícím v Metylovicích, je paní Vojtěška Bílková, které je 96 let. Ještě starší je paní Marie Sládečková, která je však nyní hlášena ve Frýdlantě n.O., neboť tam žije v

domově důchodců. Narodila se roku 1907.

Životní podmínky

Částka, která se považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, činí měsíčně od 1.1.2005:
U dítěte do 6.let 1 720,–Kč
U dítěte od 6-10 let 1 920,–Kč
U dítěte 10-15 let 2 270,–Kč
U dítěte 15-26 let 2 490,–Kč
U ostatních občanů 2 360,–Kč

Částka, která se považuje za potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, činí měsíčně od 1.1.2005:
U jednotlivce 1 940,–Kč
Pro dvě osoby v dom. 2 530,–Kč
Pro 3-4 osoby v dom. 3 140,–Kč
Pro 5 a více osob 3 520,–Kč

Měsíční minimální mzda činí 7 185,–Kč, minimální hodinová mzda je 42,50.

Cena za potraviny k 31.12.2005 v prodejně M a J v Metylovicích:
Mléko trvanlivé 1l Kunín 11,60
Tvaroh 1kg Místek 58,–
Jogurt bílý Olma 5,60
Smetana trvanlivá 33% Kunín 17,10
Sýr Veselá kráva 21,80
Tvarůžky 19,30
Podmáslí 1l Místek 11,30
Chléb 1,200 Sviadnov 20,20
Rohlík Sviadnov 1,50
Koláček Pino 5,80
Kobliha Příbor 3,90
Sůl 1kg 5,50
Párky 1kg Těšín 40,–
Lašské párky 1kg Mořkov 116,-
Kuřecí řízky 1kg 116,-
Kuře 1kg 53,–
Slanina 1kg Mořkov 109,–
Slanina 1kg Č.Těšín 66,–
Sádlo 0,50kg Č.Těšín 20,80
Olej 1 l Lukana 27,80
Cukr krytal 1 kg 22,50
Cukr moučka 1kg 28,30
Dětská krupička 1kg 9,60
Mouka polohr.1kg 7,50
Pivo Triumf 10°Nošovice 0,7l 9,30
Pivo Premiant 12°Nošov. 0,7l 13,10
Pomeranče 1kg 20,–
Kiwi 1kg 37,–
Brambory 1kg 5,–
Čokoláda na vaření 0,10kg 10,80
Lentilky 7,50
Čoko-piškoty 17,60
Noviny Blesk 7,–
Noviny Právo 10,–

Vodné v tomto roce bylo 10,43 Kč včetně daně z přidané hodnoty.

Počasí

Leden
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+3,3°C 0°C +6°C 2 1 7 ráno
+7,4°C +2°C +12°C 2 2 6 pol.
+4,3°C 0°C +9°C 2 0 7 večer

Déšť ráno 1x
Mlha poledne 1x
Déšť poledne 3x
Sněžení, vítr poledne 1x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-0,6°C -7°C +6°C 5 0 5 ráno
+3,2°C 0°C +8°C 4 1 5 pol.
+0,2°C -6°C +5°C 4 1 5 večer

Déšť ráno 1x, sněžení 1x
Sněžení poledne 2x, velký vítr 1x
Déšť večer 2x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-6,1°C -12°C +1°C – – 11 ráno
-2,4°C -8°C +5°C 2 2 7 pol.
-5,9°C -14°C +1°C 2 2 7 večer

Ráno – déšť 1x, sněžení 3x, velký vítr 1x
Poledne – sněž.5x, velký vítr 1x
Večer – sněž.3x, vítr 1x

Nejnižší teplota 28.1. v 18.00 hod -14°C
Nejvyšší teplota 9.1. v 12.hod. +12°C
27.ledna napadlo 15 cm sněhu
28.ledna napadlo 10 cm sněhu.

Únor
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-9,3°C -19°C -2°C 5 – 5 ráno
-0,9°C -5°C +3°C 5 2 3 pol.
-6,2°C -13°C 0°C 2 5 3 večer

Ráno – sněžení 1x
Poledne- sněžení 2x
Večer – sněžení 1x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-2,7°C -10°C 0°C – 1 9 ráno
+0,9°C -2°C +4°C 1 1 8 pol.
-1°C -4°C +4°C 1 – 9 večer

Ráno – sněž.2x
Poledne – sněžení 1x, déšť 1x
Večer – sněžení 1x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-3,6°C -12°C -2°C – – 8 ráno
+1,2°C -4°C +5°C 1 3 4 pol.
-2,8°C -12°C 0°C – 1 7 večer

Ráno – sněž.3x
Poledne- sněž.1x
Večer – sněž.1x

Nejnižší teplota 7.2. ráno – 19°C
Nejvyšší teplota 25.2.ve 12.00 hod. +5°C
6.2. během noci napadlo 15 cm sněhu
16.2. napadlo 15 cm sněhu
22.2. v noci napadlo 11cm sněhu
27.2 v noci napadlo 7cm sněhu

Březen
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-7,2°C -12°C -3°C 3 – 7 ráno
0°C -4°C +4°C 3 2 5 pol.
-6,5°C -10°C 0°C 2 1 7 večer

Ráno – sněžení 6x
Poledne- sněžení 3x
Večer – sněžení 3x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-0,9°C -9,6°C +8°C 5 2 3 ráno
+5,8°C -1°C +12°C 3 4 3 pol.
+1,9°C -3°C +10°C 2 3 5 večer

Ráno – sněžení 1x
Poledne – sněžení 1x
Večer – sněžení 1x, déšť 1x, velký vítr 1x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-1,4°C -8°C +8°C 6 1 4 ráno
+10,7°C 0°C +16°C 4 4 3 pol.
+7,1°C -1°C +14°C 5 5 1 večer

Ráno – mlha 3x, déšť 1x
Poledne – mlha 1x, vítr 1x
Večer – vítr 1x

Nejnižší teplota 1.3 v 6.hod. – 12°C
Nejvyšší teplota 27.3. v 12.hod. +16°C
V noci na 1.březen 11cm sněhu
6.března napadlo 10 cm sněhu
V noci dalších 10 cm. Sněhu
V noci na 8.3 10 cm sněhu
16.3. začali zpívat ptáci
27.3. přiletěli špačci

Duben
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+2,4°C -7°C +10°C 5 2 3 ráno
+13,2°C +5°C +22°C 5 3 2 pol.
+12°C +5°C +17°C 5 3 2 večer

Ráno – déšť 1x, velký vítr 1x
Poledne – mrholení 1x, déšť 1x, velký vítr 1x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+4,1°C -3°C +8°C 5 2 3 ráno
+11,4 +5 +18 3 4 3 pol.
+11,8 +5 +20 4 3 3 večer

Poledne – mrholení 1x, déšť 1x
Večer – mrholení 1x, bouřka 1x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+2,7°C -6°C +8°C 5 3 2 ráno
+11,9 +6 +17 4 3 3 pol.
+12 +8 +20 3 4 3 večer

Ráno – déšť 1x
Poledne – déšť 2x

Nejnižší teplota 1. a 2.4. v 6 hodin -7°C
Nejvyšší teplota 8.4. ve 12 hodin +22°C

Květen
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+7°C 0°C +14°C 4 – 6 ráno
+13,9 +7 +25 1 4 5 pol.
+15 +6 +27 2 5 3 večer

Ráno – déšť 1x
Poledne – déšť 2x, mrholení 1x
Večer – déšť 5x, bouřka 2x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+6,6°C 0°C +14°C 3 3 4 ráno
+14,9 +10 +20 2 5 3 pol.
+14,7 +8 +23 2 7 1 večer

Ráno – déšť 1x, mrholení 1x
Poledne – déšť 2x
Večer – déšť 1x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+11,3°C +2°C +14°C 8 – 3 ráno
+25,2 +12 +31 6 3 2 pol. +26 +14 +31 6 3

2 večer

Ráno – déšť 2x, mlha 1x
Večer- mrholení 1x

Nejnižší teplota 1.5.a 3.5. v 6.00 0°C
Nejvyšší teplota 30.5. v 12.00 a 30.5. v 18.00 31°C
30.5. odpoledne se teploměr vyšplhal až na konec stupnice, na 51°C, více stupňů teploměr nemá.

Červen
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+8,8°C +3°C +14°C 3 3 4 ráno
+17,8 +8 +30 1 5 4 pol.
+14,9 +8 +21 – 7 3 večer

Ráno – déšť 2x, velký vítr 1x
Poledne – déšť 4x, bouřka 1x
Večer – déšť 3x, bouřka 1x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+12,9°C +8°C +17°C 4 1 5 ráno
+23,8 +18 +28 – 9 1 pol.
+22,1 +13 +28 – 9 1 večer

Ráno – déšť 3x
Poledne – déšť 2x, bouřka 2x
Večer – déšť 1x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+13,8°C +10°C +18°C 5 3 2 ráno
+24,6 +18 +30 4 4 2 pol.
+22,8 +18 +27 3 4 3 večer

Ráno – vítr 1x
Poledne – déšť 1x
Večer – déšť 2x

Nejnižší teplota 3.6 v 6.00 +3°C
Nejvyšší teplota 10.6.a 25.6. ve 12.00 +30°C
8.6. na Medarda pršelo

Červenec
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+14°C +9°C +27°C 2 4 4 ráno
+22,1 +12 +40 – 6 4 pol.
+19,4 +10 +27 – 5 5 večer

Ráno – déšť 3x, mlha 1x
Poledne – déšť 3x
Večer – déšť 2x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+14,2°C +10°C +18°C 3 4 3 ráno
+26,4 +21 +33 2 7 1 pol.
+22,8 +16 +33 1 6 3 večer
Ráno – déšť 1x
Poledne – vítr 1x
Večer – déšť 2x, vítr 1x, bouřka 2x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+16°C +11°C +20°C 5 2 4 ráno
+29,1 +16 +35 1 7 3 pol.
+23,9 +13 +34 4 5 2 večer

Ráno – déšť 1x
Poledne – vítr 1x

Nejnižší teplota 6.7. v 6.00 +9°C
Nejvyšší teplota 4.7. ve 12.00 +40°C
5.7. rozkvetly lípy
29.7. v 15.00 na slunci +52°C

Srpen
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+10°C +6°C +17°C 3 3 4 ráno
+16,8 +13 +27 – 6 4 pol.
+16,4 +10 +25 2 3 5 večer

Ráno – déšť 2x
Poledne – déšť 5x, bouřka 1x
Večer – déšť 3x, bouřka 1x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+11,1°C +7°C +14°C 1 3 6 ráno
+20,7 +15 +24 – 6 4 pol.
+18,5 +15 +24 – 7 3 večer

Ráno – déšť 2x, mlha 1x
Poledne – déšť 2x
Večer – déšť 1x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+13,2°C +8°C +15°C 4 1 6 ráno
+25,5 +15 +30 1 6 4 pol.
+20 +16 +25 2 4 5 večer

Ráno – déšť 2x, mlha 1x
Poledne – déšť 3x
Večer – déšť 3x

Nejmenší teplota 6.8., 7.8., 10.8. v 6.00 hod. +6°C
Nejvyšší teplota 31.8. ve 12.00 hod. +30°C
23.8. přívalové deště, ráno kolem 6.00 hod.lokální povodeň

Září
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+10,5°C +4°C +18°C 7 2 1 ráno
+24 +18 +28 6 4 – pol.
+20,2 +13 +25 5 5 – večer

Ráno – mlha 1x, velký vítr 1x
Večer – velký vítr 1x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+10,7°C +4 +16 1 – 9 ráno
+18,1 +11 +28 – 7 3 pol.
+12,9 +8 +23 – 8 2 večer

Ráno – déšť 4x
Poledne – déšť 1x, vítr 1x
Večer – déšť 1x, vítr 1x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+6,3°C +2°C +10°C 5 1 4 ráno
+17,7 +13 +25 4 4 2 pol.
+13,5 +8 +18 4 3 3 večer

Ráno – mlha 3x
Poledne – déšť 2x
Večer – déšť 2x

Nejnižší teplota 22.9. ve 12.00 2°C
Nejvyšší teplota 1.9., 25.9. v 18.00 +28°C

Říjen
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+6,4°C +1°C +12°C 3 1 6 ráno
+14,5 +10 +18 2 5 3 pol.
+12 +10 +14 2 4 4 večer

Ráno – déšť 1x, mlha 4x
Poledne – déšť 1x, mlha 1x
Večer – mlha 2x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+2,2°C -2°C +6°C 4 – 6 ráno
+9,9 +4 +15 4 1 5 pol.
+7,6 +4 +12 3 3 4 večer

Ráno – mlha 1x
Poledne – déšť 2x
Večer – déšť 1x, bouřka 1x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+4,8°C -5°C +12°C 4 4 3 ráno
+13,09 +8 +18 4 6 1 pol.
+7,7 -2 +14 5 4 2 večer

Ráno – mlha 1x
Poledne – mlha 1x

Nejnižší teplota 11.10., 28.10 v 6.00 -2°C
Nejvyšší teplota 3.10., 29.10. ve 12.00 +18°C

Listopad
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+1,9°C -3°C +6°C 5 – 5 ráno
+11,4 +6 +14 2 2 6 pol.
+6,3 +2 +9 2 1 7 večer

Ráno – mlha 3x
Poledne – mlha 3x
Večer – mlha 1x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+0,2°C -4°C +6°C 2 – 8 ráno
+5,5 -1 +11 3 1 6 pol.
-1,6 -2 +6 3 1 6 večer

Ráno – déšť 1x, sněžení 2x
Poledne – sněžení 1x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-2,8°C -8°C +5°C 1 1 8 ráno
+0,8 -3 +6 3 2 5 pol.
-1,4 -5 +3 1 1 8 večer

Ráno- sněžení 2x
Večer – sněžení 1x

Nejnižší teplota 23.11 v 6.00 -8°C
Nejvyšší teplota 3.11 ve 12.00 +14°C
První sníh napadl 19.11 a to 15 cm sněhu

Prosinec
I.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
+0,4°C -8°C +5°C 2 – 8 ráno
+1,9 -2 +8 1 4 5 pol.
0 -6 +5 – 1 9 večer

Ráno – sněžení 2x
Poledne – sněžení 1x
Večer sněžení 1x, déšť 1x

II.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-2,2°C -11°C 0°C – – 10 ráno
+0,5 -4 +3 3 1 6 pol.
0 -3 +3 – – 10 večer

Ráno – mlha 1x
Poledne – déšť 1x, sníh 1x, vítr 1x
Večer – sněžení 2x, vítr 1x

III.dekáda průměr nejnižší nejvyšší jasno oblačno zataženo
-3,5°C -8°C +3°C 1 – 9 ráno
-0,9 -6 +4 1 3 7 pol.
-1,9 -7 +3 – 2 9 večer

Ráno – sněžení 6x, déšť 1x
Poledne – sněžení 3x
Večer – sněžení 3x, velký vítr 1x

Nejnižší teplota 3.12. v 6.00 -8°C
Nejvyšší teplota 5.12. ve 12.00 +8°C

Od 6.12. hustě sněžilo až do rána 7.12., napadlo 30 cm sněhu. Byl mokrý a těžký. Ve 20 hod. 6.12. přestala svítit v důsledku sněhu elektřina. Oprava trvala až do 7.12. do 14.hod. Na

Vsetínsku v některých lokalitách nesvítili týden, pro množství sněhu a padlých stromů se tam nebylo možné dostat. Pro padlé stromy nemohly místy jezdit vlaky.
18.12. u nás napadlo pouze 5cm sněhu, ale jinde v republice závěje, kalamitní stav, ochromena doprava. Jeden mrtvý, na projíždějící auto padl strom a zabíjel.
28.12. napadlo přes den 15 cm sněhu, do ráno dalších 10 cm sněhu.
29.12. celý den i v noci hustě sněžilo, celkem napadlo 50 cm nového sněhu. Rozhrnutý sníh na cestě dosahuje výšky plotů.

Žijí mezi námi

Všichni jistě známe přísloví, že doma není nikdo prorokem. A také se jím řídíme. Kolik mladých u nás ví, kdo je pan profesor Božetěch Bílek. A kolik je v obci těch, kdo znají jeho

práci, která obohatila a prozářila život velikému množství lidí. Třeba se najde člověk, který napíše o jeho nadání a zapálení, ale především plném nasazení a vytrvalosti. K tomu

nemám ani schopnosti ani sílu. A tak se jen stručně mohu dotknout těch nejdůležitějších bodů.
Narodil se v roce 1914 v Metylovicích. V rodině bylo sedm dětí, z nichž pět se dožilo dospělosti. Byla to maminka a především babička, která si i při těžké fyzické práci zpívala.

Zažehly v něm zřejmě jiskru, která ho provází v celém dalším životě.
Vlohy, které byly do něho zasety, rozvíjel na učitelském ústavě ve Slezské Ostravě, kde maturoval roku 1933. Na vnímavého studenta měli zásadní vliv profesoři hudby Šoupal, Rund a

Wűnsch. V září 1934 nastoupil na místo výpomocného učitele v Ropici. Při místní osvětové besedě založil Pěvecký smíšený sbor, který měl téměř čtyřicet členů. Současně založil a vedl

i dětský sbor při národní škole. Zpěváčky vybral z žáků 3.-5.třídy. Při zkouškách pomáhal radou starší bratr Vítězslav, tehdy řídící učitel v Dolním Žukově, který byl jeho velikým

vzorem v hudebním snažení.
Na podzim 1936 byl přeložen do Hnojníku, kde založil další Pěvecký smíšený sbor. Po roce byl přeložen do Třince a stal se členem vyspělého Smíšeného sboru slezského učitelstva. Když

byli čeští učitelé vypuzení z Těšínska, nastoupil 16.11.1938 na měšťanskou školu v Brušperku. Sotva tam začal pracovat s dalším jím založeným sborem, byl 6.2.1939 přeložen do

Ivanovic na Hané. Přeloženi byli všichni učitelé místeckého okresu, kteří předtím působili na Těšínsku.
Již v dubnu založil při místní osvětové besedě Pěvecký smířený sbor. Jako vždy předtím, tak i nyní a po celý další život kladl důraz nejen na nadání a chuť zpěváků, ale i na jejich

kázeň, která se musela projevit dochvilností a pravidelností docházky. Záhy následovala veřejná vystoupení, při nichž hostovali i sólisté z jiných pěveckých sdružení. Pan profesor

dirigoval Pěvecký smíšený sbor, orchestr a dětský sbor. Koncerty měly vysokou profesionální úroveň. Zazněly skladby Dvořáka, Hromádky, Haydna, Maláta, Smetáčka a dalších. Když byl

jeho bratr Vítězslav zatčen, působil místo něho na škole v Černčíně u Bučovic a převzal i řízení pěveckého sdružení Hvězda v Bučovicích.
Po osvobození si udělal odbornost pro měšťanské školy. Učil v Místku, založil a řídil tam Dívčí sbor zemské odborné školy pro ženská povolání. Během dvou let vystoupil soubor asi

dvacetkrát. Mimo jiné jednou v Brně a čtyřikrát v Praze. Z toto jednou ve finále hudební soutěže. Ve středoškolské soutěži obsadil sbor 3.místo, mezi moravskými sbory byl první.

Dvakrát si děvčata zazpívala i v československém rozhlase.
Na podzim v roce 1948 byl přeložen do Frýdlantu n.O. na tehdejší dívčí střední školu a 10.1.1948 tu založil dětský sbor, ke kterému se vrátím později. U profesora Šoupala v Brně

složil státní zkoušku ze sborového zpěvu. Své vzdělání dokončil absolvováním dálkového studia na pedagogické fakultě v Praze, které ukončil v roce 1957 a získal titul profesor. Během

své dlouholeté učitelské dráhy působil na třinácti školách různého typu od jednotřídky až po měšťanskou školu, v Ostravě učil na konzervatoři. Přitom založil šest velkých a nespočet

školních sborů.
V roce 1956 zazvonil v bytě pana profesora telefon. Ozval se Československý rozhlas Ostrava s dotazem, zda by se ujal řízení Dětského rozhlasového sboru, který dosud vedl Dr.Ivo

Stolarčík, nadšený sběratel slezských písní. Založil ho v roce 1948 z hrstky muzikálně a zpěvácky nadaných dětí. Toto malé těleso zpívalo převážně lidové valašské a slezské písně.
Profesor Božetěch Bílek nabídku přijal. Nový sbormistr začal tím, že vytvořil druhý pěvecký sbor z nejmladších dětí. Z něho si vychovával skutečné členy Dětského rozhlasového sboru.

Základní práce byla průprava informační, hlasová a hudebně teoretická. Za jeho působení se sbor podstatně rozšířil. Sdružoval děti od 9-15.let ze 28 ostravských škol. Zkoušelo se

dvakrát v týdnu, přijímací zkoušky byly v září a v březnu. Podmínkou přijetí byl dobrý sluch a dobrý prospěch ve škole. Za každý čin, za správné nastudování písně, za pomoc kamarádům

v hlasové skupině, za krásné ukázněné chování, dostávaly děti od svého dirigenta body. A ty nejlepší dostaly hvězdičku, kterou nosily na klopách svých kabátů. Za každou takovou

hvězdičkou bylo skryto mnoho úsilí a tvrdé práce, ale i mnoho lásky ke zpěvu a hudbě. Výsledky se brzy dostavily.
Sbor nacházel uplatnění nejen v Československém rozhlase a televizi, ale také ve Státním divadle Zdeňka Nejedlého v Ostravě. Podílel se i na kulturním a veřejném dění v Ostravě a

okolí. Měla jsem možnost prolistovat programy z některých vystoupení. Koncert ve Státním divadle v červnu 1959 byl neuvěřitelně bohatý. Od skladbiček pro děti mladšího sboru přes

skladby Palastrina, Lottiho, Smetany, Foerstera, Janáčka až k lidovým písním. Nechyběla pochopitelně ani nutná píseň budovatelská.
Vánoční koncert ve Státním divadle téhož roku může být pro nás zajímavý tím, že tam mimo pana sbormistra spoluúčinkoval další metylovský rodák. Byl jím pan Aleš Bílek, laureát

mezinárodní klavírní soutěže Bedřicha Smetany.
Dětský sbor účinkoval též při výchovných koncertech na různých místech kraje. Například v Gottwaldově (dnešním Zlíně) vystoupili v březnu 1960 mimo jiné s písní Metylovské hůrky,

kterou napsala Anna Dřevjaná z Janovic.
Nyní přicházím k jednomu velice důležitému bodu, kterým se tento dětský sbor výrazně odlišil od ostatních dětských sborů v republice. Václav Trojan, autor mnoha skladeb, který úzce

spolupracoval s Jiřím Trnkou a vytvořil kouzelnou hudbu k jeho loutkovým filmům, napsal také operu Kolotoč pro malé i velké děti. Nastudoval ji a uvedl Otakar Jeremiáš v pražském

rozhlase 7.ledna 1942. Pak ležela partitura téměř dvacet let v šuplíku. Teprve ostravské divadlo našlo odvahu ji uvést na své scéně. Základním pilířem opery však jsou dětské sbory.

Bylo třeba oslovit 120 zpívajících dětí. Díky úsilí profesora Bílka se podařilo získat pro tuto myšlenku nejen děti a jejich rodiče, ale i pochopení jejich učitelů.
Se studiem partitury se začalo v dubnu 1959. Protože během školního roku nebylo možno zatížit děti studiem na úkor vyučování, uskutečnilo se o prázdninách v Račím údolí v Javorníka

ve Slezsku čtyřtýdenní soustředění zpěváčků. Tady se mohli věnovat své práci naplno. Přijel za nimi i tvůrce opery Václav Trojan a režisér Ilja Hylas, aby se všichni vzájemně pozvali

a sblížili. Do uvedení představení věnovaly děti se svým sbormistrem přípravě neuvěřitelných 16 000 hodin usilovné práce.
Světová premiéra opery Kolotoč se konala v ostravském divadle 13.února 1960. Úspěch byl triumfální. V přeplněném hledišti byli přítomni i operní umělci z mnoha divadel, sjeli se

skladatelé, zástupci uměleckých svazů a hudební kritici. Diváci nadšeně a bez konce vyvolávali autora. O velkolepý úspěch a výborné provedení se zasloužili dirigent Gregor, režisér

Hylas, výtvarník Troster, choreograf Gabzdyl, sbormistři profesor Bílek a Míša, orchestr a celý sbor v čele s výbornou desetiletou sólistkou Štěrbovou. Jak při premiéře tak i při

dvojím provedení na Pražském jaru v květnu 1960, si získaly ostravské děti za svůj výkon upřímný obdiv a uznání našich i zahraničních hudebních činitelů. I kritiky byly velmi

příznivé. Z těch, které jsem měla k dispozici, vybírám věty, které se týkaly přímo Dětského rozhlasového sboru a dirigenta profesora Božetěcha Bílka.

Dirigent a dramaturg Janáčkovy opery v Brně: „…..Kolotoč je vynikající, Trojan ještě lepší, ale oba budou i po smrti vděčni Bílkovi a jeho děckám.“
Eduard Knížel: „….Základním pilířem opery Kolotoč jsou dětské sbory. Je třeba vysoce ocenit veliké pracovní úsilí sbormistra Dětského rozhlasového sboru profesora Božetěcha Bílka.“
František Cimmer: „ ……Sotva by se dal Kolotoč tak dobře provést bez dětského rozhlasového sboru a jeho sbormistra Božetěcha Bílka. Jim náleží lví podíl na úspěchu premiéry. Dětský

sbor je v Kolotoči hlavní osobou a Dětský rozhlasový sbor zpívá své party s jistotou.“

K opeře a výkonu dětských zpěváčků se vyjádřili další hudební kritici, skladatelé od nás i ze zahraničí a sbormistři. Všichni s uznáním a obdivem.
Na závěr náročného pracovního období 1959-1960 poslala profesor Bílek „svým“ dětem dopis, v němž citoval slova pochvaly z úst odborníků a připojil i své krédo: „Z těch slov diváků,

kteří shlédli Kolotoč si vezměte odměnu za práci. Jsou to slova, která vás mohou potěšit a ujistit, že jsme pracovali dobře. Ať vás však tato slova uznání nezavedou na cestu

škodlivého sebevědomí nebo dokonce domýšlivosti. Mohu vám říci a snad to sami dobře víte, je toho ještě hodně, co je třeba zlepšit.“

A v tom vidím tajemství úspěchů pana profesora Božetěcha Bílka. Nejen nadání, píle a osobní charisma, ale…“pořád ještě máme co vylepšovat“.

Pan dirigent se věnoval i metodické práci. Zastával 15 let místo vedoucího hudební výchovy na krajském pedagogickém ústavě. Na Hukvaldech pořádal kurzy pro sbormistry za účasti

nejlepších odborníků. Nyní se vrátím alespoň trochu podrobněji k dětskému sboru, který založil ve Frýdlantě n.O. „Zpěvem k srdci a srdcem k vlasti“ znělo motto, které si zaznamenali

do pečlivě vedené kroniky. Děvčata chtěla se svým dirigentem šířit krásu slezské, valašské a lašské písně. Sbormistr si dodal odvahu a napsal básníku Petru Bezručovi, zda by sbor

mohl nést jeho jméno a dostal svolení. Do kroniky jim slezský bard později vepsal: „Za čest vzdanou děkuji, zdaru, zdraví vinšuji a všech vás pozdravuji“. Začali tedy vystupovat pod

jménem Bezručův dětský sbor.
Pan profesor měl za sebou bohaté zkušenosti a věděl, že jen soustavná a poctivá příprava může přinést úspěch. Zkoušky byly třikrát týdně před vyučováním. Dirigent trval na přesnosti

a dochvilnosti. Zpívali věci klasické, slezské i lašské písničky a jako úlitbu moci vždy přidali i nějakou budovatelskou. Do sboru se přihlásilo padesát dívek a několik chlapců.

Ještě do prázdnin měli čtyři vystoupení ve Frýdlante a ve Frenštátě. Vystoupení v okresním kole STM (soutěž tvořivosti mládeže) předcházela pečlivá příprava. Dirigent je nabádal, aby

správně vyslovovali hlásky, čistě intonovali, správně dýchali. Ve vlaku seděla děvčata jako pěny. Vždyť to bylo jejich první vystoupení před přísnou kritikou. Než na ně přišla řada,

sledovala pochopitelně vystoupení před nimi a všimla si, že zpěváci ani „neintonovali“ ani „nevyslovovali“ ani „nedýchali“. Proč právě je dirigent týrá pro maličkosti. Když tam

vyhrála 1.místo, teprve pochopila smysl jeho napomínání.
V krajském kole STM se umístili rovněž na 1.místě. Soutěž byla velmi špatně organizovaná. Do Frýdlantu se dostali až pozdě v noci a tak pan profesor ještě starostivě doprovodil

zpěvačky ze vzdálených míst až domů pochopitelně pěšky.
Když jeli zpívat do Brna, zastavili se i v Ivanovicích, kde kdysi pan dirigent působil. Přivítání bylo vřelé, úspěch obrovský. Děvčata i s dirigentem byli doslova zasypáni květy.
Vystupovali také v okolí. V Místku, v místní ozdravovně, v továrně Radlo a podobně. Jejich nadšení pro věc se se současnými poměry snad ani nedá srovnat. Na vystoupení jezdívaly

vlakem, do okolí i pěšky. Často ani nebylo připraveno jeviště, musely si samy všechno nachystat. V jednom závodě dostaly dokonce i odměnu – sáček bonbonů. V té době si sbormistr do

kroniky zapsal: „Děvčata mají radost z úspěchů, ale nejkrásněji zpívají, když jsou samy.“
Soubor vystupoval také několikrát v Československém rozhlase s pásmem slezských a valašských písní. Pokud se mi podařilo zjistit, z naší obce zpívala ve sboru tato děvčata: Ivanka

Kulová, roz.Bílková, Iva Mališová, roz.Foldynová, Steva Mazalová, roz.Večeřová, Emilie Bláhová, roz. Mertová, Taťána Chmelová, roz.Šigutová, sólo zpíval Marie Műllerová,

roz.Pečínková.
V roce 1951 a 1953 vystoupil soubor i v Metylovicích s velkým úspěchem. Po dopolední zkoušce si občané pozvali děvčata domů a odpoledne je doprovodili na koncert. V roce 1951 si také

zazpívali se souborem pedagogického gymnázia v Karviné. V letech 1951 a 1953 koncertoval sbor v Žilině a Turzovce. Byli velmi vřele přijati. Sólo zpívali i malí zpěváčci Jiří Bielý

a Marie Mužná, které si vybral pan dirigent ve čtvrté třídě základní školy v Metylovicích.
V září 1953 se rozhodli navštívit plachého samotáře básníka Petra Bezruče. Ten nejdříve nechtěl ani vyjít ven ze srubu. Nakonec si dal říct, ale téměř se zalekl veliké skupiny.

Přestože, jak sám říkal, hudbě nerozuměl, když mu zazpívali slezské písně, srdečně jim zatleskal. Ve skupině se skrývali i fotoreportéři, kteří plachého básníka tajně

vyfotografovali.
V roce 1955 si děvčata mimo jiné zazpívala s pěveckým sborem 1.ročníku hudebně pedagogické školy Zdeňka Nejedlého v Ostravě. Nelze dnes ani spočítat, kde všude vystupovali. Sbor se

pochopitelně obměňoval. Některá děvčata odešla, jiná přišla. Všechna si ale odnesla do života lásku k hudbě a lidové písni.
V roce 1989 si připomenuly čtyřicet let, která uplynula od založení sboru. A tehdy si uvědomila, že by se chtěla častěji scházet. A nejenom scházet, ale i zkoušet a zpívat. A tak se

dvakrát do roka sejde vždy kolem dvaceti bývalých děvčat a pod vedením svého pana dirigenta zkoušejí. A on je stále týž. Neunikne mu jediný tón, jediná chybička. A ony zapomenou, že

mají bílé vlasy a jsou už babičkami. V očích mají pořád ten mladistvý elán a nadšení a jsou to pořád ta děvčata, která začala zpívat téměř před šedesáti lety. Myslím, že neexistuje

pro pana profesora větší vyznamenání nebo odměna než tato věrnost bývalých žaček.
Ale vzpomínají i jiné. V roce 1989 byl například pozván na setkání absolventek Zemské odborné školy. Velice hezkou vzpomínku napsal v roce 1994 ve Vyškovských novinách Antonín

Tučapský. I v kronice Bezručova dětského sboru je mnoho krásných ocenění jeho práce jak od posluchačů tak i od znalců. Za všechny jsem vybrala, co napsal dirigent Tiahan po koncertě

BDS ve Frýdlantě 19.5.1951.
„……dirigent by ze Vás nebyl nic, ale kdyby vás bylo stokrát víc a měli byste ještě krásnější nástroje ve svém hrdle, bez dirigenta takové kvality byli byste třeba jen ubohým

průměrem. Je hodně dobrých muzikantů, ale je vzácným úkazem, objeví-li se mezi nimi také dirigent, který víc, co chce, je poctivý v práci a ví, jak k cíli dojde. A ten váš stále

roste. Slyšel jsem vás před rokem a mohu říci, že stále roste, stále jsou tu znaky vzestupu. Přitom vám snad mohu prozradit, že ještě stále pátrá po chybách. A to je nejcennější

poznámka jeho umělecké osobnosti. Kdo se postaví na stupeň nedotknutelné dokonalosti, začíná umělecky vadnout.“
Myslím, že k tomu už není co dodat. Jen poděkovat panu profesorovi, že mi laskavě zapůjčil materiál a věnoval svůj čas.

Stalo se v obci

V květnu letošního roku bylo uděleno nejvyšší hasičské vyznamenání panu Františku Židkovi. Narodil se v roce 1930 v domku pana Isidora Čupy, kde žili i jeho rodiče. V roce 1931 se

rodina přestěhovala do Pasek. Vyučil se ve Ferrumu, kde také celý život pracoval. Kolem hasičů se začal točit v roce 1948. Rád asistoval při každém cvičení na hřišti. Do evidence se

nechal zapsat roku 1950. V roce 1955 se jako strojník zúčastnil slavné soutěže v Brně, v níž vyhráli naši žáci.
Po svatbě bydlel v bytě v hasičské zbrojnici. Později si manželé koupili starší domek na Pajurkovicích, opravili ho a v roce 1972 se tam i s dcerou přestěhovali. A je to chalupa plná

hasičů. Nejen pan Židek s manželkou, ale i dcera, zeť a vnuk se aktivně zapojují do práce hasičů v naší obci.
Když byla práce na kostele, v obci nebo spoluobčan potřeboval pomoc, vždy byl pan Židek mezi prvními, kteří přišli. Pochopitelně byl velmi činný i v hasiči. Proto se může pochlubit i

řadou vyznamenání, o kterých ve své plachosti a skromnosti nerad mluví a vlastně o nich vypovídal jeho kamarád František Michalec. Je držitelem vyznamenání Za příkladnou práci, Za

zásluhy a Za mimořádné zásluhy. Dostal medaili Za věrnost a k ní stužku s pěti prýmky. Každý představuje deset let věrné práce. A v letošním roce mu byl uděleno vyznamenání nejvyšší

– Zasloužilý hasič. To se uděluje dvakrát v roce. V květnu při příležitosti ukončení II.světové války a na podzim k 28.říjnu v Přibyslavi. Město leží mezi Havlíčovým Brodem a Žďárem

nad Sázavou. Hasiči si tu opravili starý zchátralý zámek. Otevřeli v něm hasičské muzeum. Objekt slouží jako hasičské centrum. Konají se v něm všechny významné celostátní akce

hasičů.
V tomto roce se vyznamenání udílelo 13.května a to 22.lidem. Udělení této pocty předpokládá u vyznamenaných mimo dlouholeté obětavé práce věk vyšší než 60 let. Pan František Židek i

tuto podmínku splňoval vrchovatě. Jen čtyři odměnění byli starší než on.
Do Přibyslavi jel s panem Muroněm, který je pracovníkem Okresního sdružení hasičů a Leošem Kuběnou, starostou Okresního a krajského sdružení dobrovolných hasičů. Zároveň s nimi jeli

ještě dva hasiči ze Lhotky, kteří byli rovněž navrženi na vyznamenání.
Pan Židek říká, že nemá moc rád takové oslavy a tak byl z celé slavnosti celý nervózní. Navíc se postupovalo podle abecedy a on byl až předposlední. Za ním byl už jen jediný hasič,

Židek ze Lhotky. A tak si té nervozity užil víc než dost.
Doma to nijak neoslavoval. Ale kamarádi z hasiče si to nenechali ujít a tak to společně oslavili při kácení máje na hřišti za školou.

Metylovice se v tomto roce „proslavily“i vraždou. Nejednalo se o naše občany, ale o dvojici, která si v části Paseky stavěla dům. Přepisuji zde článek, který vyšel 24.ledna 2006 v

Regionu Frýdecko-Místecko: „Vraždou skončila loni v červnu hádka partnerského páru v Metylovicích. Opilá žena v afektu uchopila nůž a vrazila ho svému příteli, se kterým právě

dostavovala barák, přímo do břicha. Muž na následky zranění zemřel. Vražda, která otřásla celou vesnicí, se stala v místní lokalitě na Pasekách v Metylovicích u Frýdlantu n.O.

Děvětačtyřicetiletá žena z Frýdlantu n.O. bodla během hádky nožem svého o čtyři roky staršího druha na staveništi rodinného domku do břicha. Muž na místě smrtelnému zranění podlehl.

Policisté po příjezdu na místo neštěstí opilou vražedkyni zadrželi a převezli nejdříve na detoxikační centrum k vystřízlivění. „Dobře jsem oba znala. Je to velká tragédie. Když ho

zabila, přiběhla za mnou, abych přivolala policii. Zprvu jsem nechápala proč, a proto jsem se zeptala, co se vlastně stalo. Na to mi odpověděla, že zabila chlapa“ těžce hledala na

druhý den slova žena ze sousedství, která nechtěla být jmenována. Jen prozradila, že si oba často vypili. „Když se ona hodně napila, byla agresivní. Že udělá ale něco takového,

skutečně nikdo nečekal. Po příjezdů policistů si dovolovala i na ně. Přitom oba chtěli pokládat novou střechu. Měli už na to dokonce nakoupenou i krytinu. Nyní to dopadne tak, že

barák dostanou děti zavražděného, protože byl napsaný na něho. Ona skončí ve vězení, což si taky zaslouží“, uvažovala sousedka. Tragédie se rychle roznesla po celé obci. „Policisté

se stou ženou prý nemohli ani domluvit. Možná ani nevěděla, že ho zabila. Nevzpomínám si, kdy se u nás v obci stala naposledy vražda“, byl šokován i místostarosta Metylovic Lukáš

Halata (nez.). Redakci se podařilo zjistit, že tragedii mezi partnery dopředu vůbec nic nenasvědčovalo. „Ba právě naopak, oba se k sobě vždy chovali velice pěkně. Dá se říct, že jako

milenci. Opravdu mě to šokovalo, když jsem se o tom dověděl. Se zemřelým jsem mluvil ještě v den vraždy. Chodil k nám se svou přítelkyní nakupovat. To jsem opravdu nemohl tušit, že

je to vlastně naposledy“, nechápavě kroutil hlavou majitel nedaleké večerky Pavel Hradečný z Metylovic.

Pan Vít Mališ daroval obci obraz, který nakreslil podle dobové fotografie. Je na něm dřevěná chalupa, v níž bydlela …….Po její smrti chalupa zchátrala. Nakonec byla zbourána a na

prázdném pozemku byla postavena nová budova, v níž sídlí mimo pošty, obchodu a lékařky také obecní úřad. Pan Mališ se narodil v Metylovicích v roce 1943 jako mladší ze dvou

sourozenců. Od mládí rád kreslí, ale teprve při práci lesníka na Bílé se jeho zájem soustředil na mizející dřevěné chlupy v horách a začal je kreslit.
Mnohem později začal podle zachovaných fotografií malovat původní dřevěné chalupy v Metylovicích. Chtěl zachytit jejich mizející krásu pro své vnučky. Z koníčka se stal pořádný kůň.

Vždyť už namaloval všechny dřevjanice, jejichž fotografie se mu podařilo získat. Sám si je zarámuje do vlastnoručně vyrobených rámků. Neotřelý byl jeho nápad své kresby

vyfotografovat a upravit je tak, ž vypadají jako známky. Jak jsem již zmínila v roce 2004, v soutěži Vesnice roku tato tvorba komisi velmi zaujala. V současnosti ochotně přistoupil

na návrh, aby ilustroval obecní kroniku a oživil tak šeď psaných řádků.

Stalo se před 60.lety

V květnu 1945 skončila II.světová válka. Pomalu ubývá pamětníků. Proto tu chci tyto události alespoň částečně připomenout. Jednak uvádím střípky vzpomínek žijících pamětníků paní

Barbory Kožuchové, roz.Šigutové a Ludmily Mihaliakové, roz.Závodné. Dále čerpám z písemného záznamu, který o posledních dnech války a dnu osvobození napsali tehdy mladí kluci, dnes

již zemřelý Bohuslav Halata a František Michalec. Nejvíce materiálu jsem získala v deníku pana Ondřeje Lepíka, legionáře z 1.svět.války, hasiče, Orla, starosty obce, písmáka,

pracovitého, rovného, harmonického člověka. Jeho deníky jsem si mohla přečíst díky laskavosti dcery jeho synovce, paní Ladislavy Štaffové.
Začnu krátkou vzpomínkou mých rodičů. Ludvík Mužný vyprávěl, že obyvatelé obce považovali za důležité připravit se na blížící se frontu. I on upravil svůj sklep tak, aby se v něm

dalo přespat. Místo, určené k přespání, vystlal slámou a přichystal bednu pro nejnutnější věci. Fronta se blížila. Němečtí vojáci připravili nálož ke zničení mostu. Lidem v okolních

domcích sdělili, aby se v šest hodin ráno připravili na výbuch. Upozornili je, aby otevřeli okna a raději se na krátkou dobu odstěhovali. Mluvili česky, možná byli ze Sudet. Když

přišli Rusové, hledali ubytování. Přišli i k němu. Světnice byla vystěhovaná a tudíž působila neútulně. Podívali se na ni a se slovy „eto plochaja komnata“ odešli. Podle výpovědi

Bohumily Mužné varoval místní farář Václav Ingr hned v nadšených dnech po osvobození občany před nekritickým nadšením a obdivem Sovětského svazu. Varoval, že se teprve ukáže, jaký

bude další vývoj. Mnozí mu to tehdy měli za zlé. Později se ukázalo, že měl pravdu.

Paní Barbora Kožuchová, nar.1918 vzpomíná: „Maminka šla ráno v 6 hod. odevzdat mléko do sběrny a přišla s tím, že vyhodili most na dolním konci do povětří. Její muž i manžel její

kamarádky se tam běželi podívat. Měly o ně strach a tak stály na verandě a vyhlížely je. Vesnicí projelo také několik vojáků na koních. Měli kytice šeříků, kterými je lidé vítali.

Ale odpoledne už šly vesnicí zvěsti, že berou seno a hodinky. Její teta nechala na verandě deštník a pak už jen zahlédla, jak ho odnáší ruský voják.
V domě se pak ubytovali dva vojáci. Jeden se jmenoval Viktor. A hned „davaj vodku“. Manžel přinesl láhev alkoholu a půlky. Skleničky odmítli a pili z hrnků. Jeden Rus se chodil

dívat, jak pracují v dílně (řemenářské) a varoval je: „až budete pod námi, nebudou žádné dílny. Všichni musíte do práce, děti dáte do útulku“. Samozřejmě mu nevěřili.
Pár dnů před osvobozením k nim nastěhovali tři Němce. Dva vojáci spali na jednom lůžku, důstojník na prašťáku. Na dvoře měli nákladní auto, ve chlévě koně. Pro oběd si chodili na

Čihadlo s pětilitrovou baňkou. Trochu pojedli, zbytek vylili. Když důstojník viděl, jak perou prádlo na valše, řekl, že jejich ženy takovou práci nedělají. Choval se slušně, ale o

presidentu Benešovi říkal, že je to „Grosse Lump“. Starší z vojáků jednou plakal, že má doma rodinu a ani neví, jestli je naživu. Když si zapískal melodii „Ta naše písnička česká“,

druhý voják hned křičel, že ho udá. Když se v obci začalo povídat, že je slyšet střelbu z Těšína a že jsou tam Rusové, Němci se rychle stěhovali pryč. U Šigut nechali své hrnky,

stejně prý nevědí, jestli dojdou domů.“ Paní Kožuchová dodnes jeden z nich má.

Paní Ludmila Mihaliaková, nar.1930, vypovídá: „Sestra Alička narazila před koncem války v lese na tři Rusy a dovedla je domů na Čupek. Rodiče je schovali ve sklepě ve chlévě v

hromadě listí pro podestlání krávě. Hned vedle byl sklep na dřevo a dalo se jím projít ven. Jednou se v kuchyni objevili Němci. Přišli bez ohlášení a do kuchyně vešli dveřmi ze

sklepa. Bylo jich asi sedm, měli krosny a dráty, zřejmě spojaři. U rodičů by se v té chvíli krve nedořezal. Němci se utábořili na tak zvané verandě, odkud byl dobrý výhled až k

Ostravě. Mezi verandou a sklepem byly jen trámy a prkna. Rusové se tedy nesměli v listí příliš hýbat, bylo by to slyšet.
Tatínek Závodný odcházel brzy ráno na vlak do Pržna, jezdil do práce a vracel se k večeru. A maminka byla celé dny sama s dětmi, Němci a Rusy v jednom domě. Vždy, když šla dojit,

vložila do hrotku nenápadně chléb, brambory a šla dojit. Němci se chovali slušně, mluvili napůl německy a napůl polsky. Když se fronta přiblížila, odešli, ale předtím hodili před

budovu granát, který rozbil na verandě všechna okna. Hned jak definitivně odešli, vyvěsil pan Závodný na střechu československý a sovětský prapor. Jak se později dověděli, zachránilo

jim to možná život. Ruské vojsko bylo už v té době v Hodoňovicích. Tam jim řekli, že na Čupku jsou Němci. Zamířili tedy děla na budovu a v poslední chvíli zahlédli vztyčené vlajky.
Náhle se tam objevil mladý ruský voják, tak 17-18 let. Pan Závodný měl psa, tatranského čuvače. Dlouho si na něho šetřil, měl ho rád. Pes samozřejmě začal na příchozího štěkat. Rus

vytáhl pistoli a psa zastřelil. Panu Závodnému vyhrkly slzy z očí, i děti se rozplakaly. Rus se rozčílil, že pláčou pro „sabáku“. Řekl, že slyšel, že na Čupku jsou buržousti a že je

zastřelí. A hnal je na dvorek. Rusi, schovaní ve sklepě, se jich zastávali, ale mladý Rus chtěl pořád střílet. Jedné z dcer se podařilo vyklouznout a bez dechu doběhla do vesnice.

Okamžitě tam přijeli oficíři, mladého Rusa odvedli a zřejmě zastřelili.
Pan Závodný celou válku tajně poslouchal, jak sám říkal „Ivana“, věřil jim a těšil se na ně. Nikdy se s tím nesmířil a odvrátil se i od režimu. Ten mu stejně nakonec útulnu

znárodnil.

Pan František Michalec si v květnu 1945 poznamenal: „….Zatím e přiblížila fronta do Frýdku a k nám přišlo dělostřelectvo. Měli tři langy a tři děla ráže 15 cm. K ozdravovně postavili

také tři děla té samé ráže. Němci se poohlídli, kde by nejlépe děla mohla stát. Jedno postavili na zahradu paní Lepíkové (dnes Tůmovi), lang zavezli na dvůr. Druhé stálo v zahradě

pana Korytáře (dnes Tůmovi). Třetí na pozemku pana Svobody (dnes Kožuchovi). Velitelství bylo u paní Bílkové (dnes Kusý). U nás byl ústředna telefonu. U pana Kožušníka (dnes Pešl)

byl štáb. Telefon si postavili do světnice. Měli sebou také vysílací stanici. Ptali jsme se, zda budou ustřílet. Odpověděli, že mají málo nábojů, že by přestřelovali frontu a tak to

nemá cenu. Za nějaké tři dny přišel rozkaz, že musí být do 5.hodin pryč. V noci pak lítalo ruské letadlo a osvětlovalo. Hledalo prchající Němce. Ti však byli pryč.
Ráno jsme zaslechli, že byl vyhozen most na dolním konci. Kluci se tam hned běželi podívat. Za chvíli byli zpátky celí uděšní. Vypravovali, že k mostu přijel Rudoarmějec na motorce.

V 7 hodin byl vyvěšen ruský a český prapor na Čupku. V půl 8 již procházeli vesnicí první Rudoarmějci. Hlavní proud však šel na Lhotku. K večeru k nám přijeli Rusové s koňmi a

povozy. Na druhý den v poledne odjeli za postupující frontou“.

Bohuslav Halata si zapsal: „Je předvečer 5.května. Utíkám přes kopec k lomivkám. Před dvěma dny Němci vyhlásili stanné právo a sebrali šest lidí. Pozoruji ustupující německou kolonu.

Na koních, v autech i s děly, vše se hrnulo k Palkovicím. Vrátil jsem se k mostu, který byl podminovaný. Střežil ho jeden voják. Ani jsem si nemyslil, když jsem večer uléhal, že na

druhý den budeme osvobozeni. V sobotu v šest hodin ráno vyletěl most do vzduchu, Němci, kteří ho vyhodili, ujížděli ke Lhotce. Šel jsem se podívat k mostu a zhrozil jsem se, co nám

to Němci zrobili. Celý most byl ve vodě, kamenné Kostky rozházené po potoku a v zahradách. U pana Lepíka se zaryly tak hluboko, že je nebylo ani vidět. Někdo křičel, že od Palkovic

jede voják na koni, ale zase se vrátil. Asi v osm hodin přijeli dva Rusové na motorce. Podívali se na most a řekli, aby se hned začalo pracovat. Pan Luňáček to všechno řídil. Pan

Mališ dovolil, aby se zatím jezdilo přes jeho stodolu. Vybírali jsme trosky z vody, ostatní káceli stromy v lese Volného. Někdo vystřelil z lomiska směrem k mostu. Nic se nestalo a

tak jsme pokračovali v práci. Pak již přicházely od Frýdlantu oddíly Rudé armády. Byli to mladí a staří, někteří byli zkrvavení. To jsme již věděli, že jsme osvobození. K večeru,

když most byl hotov, jezdili po něm. Večer jsem byl na cestě u nás. Byli tam Rusové s vozy i koňmi. Přišel k nim Rudolf Halata a chtě, aby mu jednoho koně prodali. Rusi řekli –

„dejte dva litry vodky, hned ho dostanete“. Přinesl vodku, koně hned dostal a má ho stále.
Tatínek přivedl domů mladého ruského vojáka, který jezdil u němců s koňmi a u Lhotky jim utekl. Dali jsme mu jíst a pak šel spát.“

Nejpodrobněji popsal tyto dny Ondřej Lepík, který byl tehdy v Metylovicích starostou: „ Do obecní kanceláře přišel řídící učitel a slavnostně si sdělil, že ruské tanky se už objevily

před Frýdkem. Bylo slyšet palbu děl i kulometů.
Během dne přišel do obce další oddíl vojska. Vojáci, únavou schvácení, se zašili do závětří. Když jsem odešel z kanceláře domů k obědu, sháněl mne jejich velitel. Mluvil jsem s ním

telefonem od profesora Luňáčka. Potřebuje prý rukojmí a to pokud možno z řad inteligence. Hlásím mu, že už rukojmí vzali Němci, kteří přijeli před nimi.
S večerem přijíždějí další vojáci. Ubytovali se u sedláků na dolním konci. Podminovali mosty. Jak přes místní potok, tak i přes Olešnou. K večeru přijel i nějaký polní soud.

Ubytovali se u Metoda Bílka čp.233. Ani se nečinili nárok na pohodlí. Slyšel jsem, jak Franta Lepíků si dobíral v němčině jednoho z jejich šoférů. Byly to narážky, které za

normálních poměrů stačily vyvolat spor. Ale šofér nereagoval. Ještě v noci jsem byl probuzen. Zas nějaký větší oddíl hledal ubytování pro koně. Ale jen na horním konci obce. Prošel

jsem s jejich důstojníkem úsek od Pasek až po Vrchovinu. Zde se zastavil a pohrozoval frontu. Ptal se, kde ty jednotlivé záblesky výstřelů či exploze jsou. Byly to výbuchy od Těšína,

ale blýskalo se i od Ostravy, Opavy až po Slovensko. Bylo vidět, že je důstojník zmaten. Přestal hledat ubytovací objekty. Ještě jsem se ho zeptal, co znamenají některé rudé

záblesky. To prý jsou fosforové bomby. A kdo je používá? Obě armády.
Před několika dny kroužilo celý večer ruské letadlo od Frýdku k Ondřejníku, střílejíc občas krátké série na nám neznámé cíle. Prý hlavně na frýdecké nádraží a jedoucí vlaky.
Je první máj. Nesvětíme ho, ale ostravští dělníci už zůstávají doma. Jednotlivé závody tam totiž zastavují práci. Do Ostravy dopadají jednotlivé granáty od Hlučína.
Připravujeme se na přechod fronty. Šatstvo, peřiny a cennější věci přenášíme do sklepa. I palanda na spaní je zde upravena. Podle hlomozu odhadujeme, že se už střílí ve Frýdku. Na

Židkovém a Magdoňovém vrchu je vidět hlídky německých vojáků. Ráno po mši pohřbil farář německého vojáka. Na dolním konci máme poměrný klid až na jednotlivé německé vojáky, kteří

shánějí hlavně jídlo. I u nás si jeden voják vyžádal slepici, kterou ihned na dvoře odstřelil.
Hůř bylo na horním konci, kde se kolik dní netrhla cesta německou armádou. Fronta byla zuřivě držena u Frýdku, Bašky, zatímco armáda ustupovala přes Skalici a Janovice k Frýdlantu a

Frenštátu. Kopec z Vrchoviny ku sv.Anně zdržoval ustupující tren. Hladové koně do kopce nemohly, vznikla zácpa. Biolkovi vzali koně na pomoc a už jich neuviděl.
Vojáci mezitím hospodařili v jednotlivých domcích. Střelbu bylo slyšet každý den hlasitěji. K večeru dopadl první granát na území dolního konce. Do Mališových brambor, které ráno

nasázeli. Soused František Boháč, čp.36, také bývalý legionář, mne zverboval, abychom se šli podívat, jak to s tou frontou vypadá. Aspoň ze Skotnicova vrchu. Na mezi u Lysůvek jsme

viděli děli, které střílelo směrem k Chlebovicím. Vtom se ozvaly dělové rány za našimi zády. To začal střílet děla u ozdravovny na fojtství. Tak jsme raději utekli domů.

Potmě se protáhl napříč vesnicí oddíl frontových vojáků. Jejich vzezření vzbuzovalo ne-li hrůzu, tedy jistě vážnost okamžiku. Co bude do rána? Té noci málokdo z dospělých spal. Já

usnul až někdy po půlnoci. Vzbudila mne prudká exploze, při níž nejen zařinčela okna, ale otřásla se celá budova. Hned jsme byli všichni vzhůru. Do povětří vyletěl most přes Olešnou.

Čekáme explozi dalšího mostu. Nepřichází. Je poměrně klidno. Je od horního konce Palkovic je slyšet střelbu.
Když se skoro do osmi hodin na vesnici nic neděje, jdu jako obvykle do obecní kanceláře. Na vesnici je prázdno. Jen tu a tam seč mezi dveřmi někdo mihne. Na cestě se objevují dvě

ženské, ukazují si vzrušeně na Čupek. Pohlédnu tím směrem a hle! Z budovy vlaje rudý prapor. Ženské se objímají, pláčou. I já cítím pohnutí. Jdu dál. Přicházím k obecnímu hostinci.

Proti mně jde od kostela ruský voják se samopalem na krku, z každé strany má dva mladé civilisty, z nichž jeden rovněž nese pušku. Voják si jde docela bezstarostně. Přitom je v

docela neznámém prostředí a nemůže vědět, kde číhá puška nepřítele. Vždyť i já jsem byl voják a vím, že v tomto případě je třeba postupovat zcela opatrně.
Mířím do kanceláře. První, co učiním je, že uklízím ze stěny obraz fűrera a prezidenta Háchy. Čekám, kdy se budou Rusové shánět po starostovi, jako to dělali Němci. Vždyť slyším, že

se už hrnou do obecního hostince. Nikdo nepřichází, jdu tedy dolů. V nálevně je Rusů plno, i v kuchyni se usazují. Ale nic si neporoučejí, jen vodu na čaj. Pokouším se s nimi navázat

hovor. Jde to .Divím se, že jeden z nich, žádaje hrníček na čaj, označuje jej jinak než ten druhý. „To je sobiryak“, vysvětluje mi druhý voják. Vycházím na silnici. Od dolního konce

přichází nějaký člověk. Civil s rudou páskou na rukávě. Poznávám ho. Je to jeden z Pajdových synů, bydlící toho času ve Frýdku. Vyřizuje mi, že máme urychleně opravit most na dolním

konci, aby mohla Rudá armáda dopředu. Hlavně je třeba dříví.
Ihned jsem vzkázal sedlákům, aby tam odvezli trámy, které měli Němci připravené v Pasekách a na Vrchovině na záseky proti tankům. Sám jsem se odebral na opravu dohlédnout. Zde už

práce byla v plném proudu za řízení profesora Luňáčka a stavebního mistra Františka Svobody. Z lesa Volného byly dopraveny dlouhé trámy a položeny napříč na trámy dovezené z Pasek.

Na dohotovení už čekají Rusové. Sedí na autě, na němž mají připevněno malé dělo. Nenechali jsme je čekat a převedli je kolem potoka k Mališovu domku, kde se dalo přejít a mohli jet

dále.
Nad stavbou mostu se vznesl do výše hvizd kulek ze samopalu. Pracovníci se na chvíli rozeběhli. Most byl nouzově opraven. Z budov okolo stojících je velká část krytiny smetena.

Rusové se dosud po starostovi neshánějí, jdu tedy domů. Po obědě se jdu podívat, jak daleko se už fronta odsunula. Palbu je nejvíce slyšet mezi Myslíkem a Kozlovicemi. Nějaký shluk

lidí vidím u Kuhejdového Jedličí. Nerozeznávám, jestli to jsou vojáci nebo cibulové.
Mezitím k nám dovedl do stavení Čajánek čp.35 německého vojáka. Zběha, který se prý už několik dní skrývá ve Volného lomu. Nezastihl mne doma. Naši dali zběhu krajíček chleba a

Čajánek ho odvedl do obecního hostince, kde bylo nějaké menší velitelství. Zběh asi celou situaci nedovedl vysvětlit, neboť velitel nařídil přivést mne. Vysvětlil jsem, jak se to

zběhlo. Velitel telefonoval nějaké vyšší instanci. Odpověď zněla, abych se zběhem zůstal a vyčkal, až bude zavolán. Čekal jsem až do večera.
Přišel neveliký, zavalitý vojáček černých vlasů a očí. Máme prý jít oba s ním. V ruce samopal, hnal nás před sebou. Chtěl jsem s ním zavést rozmluvu, ale neodpovídal. Nevedl nás

daleko. Zabočili jsme k Matějovi Mičkovi, čp.15. Tam bylo velitelství. Domácí lidi zatlačili do malé světničky, větší světnici a kuchyň zabralo velitelství.
Venku oživla palba. Zdála se mnohem bližší než odpoledne. Nerozeznal jsem, zda Rusové ustoupili nebo jsou rány nyní v noci slyšet hlasitěji. Voják nás dovedl k veliteli. Udílel

rozkazy docházejícím ordonancím. Nařídil nám počkat, ale ne u něho, nýbrž ve světničce u Míčků. Čekání se protáhlo na více než půl hodiny. Důstojník nás přišel vyslechnout k Míčkům.

Dělal jsem tlumočníka, i když jsem si byl jist, že důstojník zná jen o málo méně německy než já. Hlavním bodem výslechu byl dotaz, zda zběh bojoval na Ukrajině. Německý voják

dokazoval, že na východní frontu přišel teprve k Hlučínu. Předním byl na západní frontě. Své tvrzení musel dokázat jmenováním velitele pluku. A proč zběhl? Důstojník se usmál, když

zběh vysvětloval ohromný rozdíl mezi dělostřeleckou palbou německou a ruskou (kaťuše). Voják u něho ztratil na ceně. Poručil jej odvést, kam, jsem nerozuměl. Bylo to v číslicích a

značkách. Chtěl jsem se nyní vzdálit, ale nařídil, abych počkal. Po desáté večer přišel a pokynul, abych šel s ním. Nyní jsem pochopil, proč jsem musel čekat. Na cest stály vozy a

auta, jedno za druhým, i ve dvou řadách. A skoro z každého se vynořuje puška či samopal. „Kmo to?“ Důstojník odpoví a puška zmizí. Došli jsme až ke kostelu. Zde kolona končí.

Důstojník se zastavuje. Ještě se ptal, jakého náboženství je tento kostel. „Římskokatolický“, odpovídám. „Jsem také katolík“, říká. Ptám e, z které gubernie. „Od Kavkazu“. Podal mi

ruku a rozešli jsme se.
Je nedělní ráno, podmračeno. Občas ještě zaduní rána vzdálené exploze. Chystám se to kostela. Otevřou se dveře. Stojí v nich ruský voják, silné postavy, asijského vzezření. Nechápu,

co chce. Vede mne ke chlévu. „Lošaj nět?“ Pochopil jsem, že hledá koně. „Nět“, přisvědčuji. Beze slova odchází. Když jsem se vracel z kostela, dověděl jsem se, že vyvlastnil koně u

souseda Boháče. Naše chalupa, jelikož byla na kopci a nestála u cesty, měla pokoj od návštěv jednotlivců i oddílů, které v sobotu a v neděli obcí projížděly.
Však v domech, kde je hostili samohonkou doma vyrobenou či domácím vínem došlo několikrát k více méně veselým příhodám, ať už z nepochopení jednotlivých slov či v rozjařenosti

podnapilých vojáků. Jedem voják, chtěje se zavděčit ubytovatelům, zjišťoval, zda v obci bydlí nějaký germán. Už věděl, že v naší řeči se říká germánům Němci a tak se ptal okolo

jdoucích, kde je tu Němec. Některý z kolemjdoucích ho odkázal na Leopolda Němce, čp.251. Co zažila rodina Němcova, než se vysvětlilo, že není Němec jako Němec, nechala si pro sebe.

Také heslo – „davaj časy, bystro davaj“ bylo i v naší obci ojediněle praktikováno. Další den už bylo u nás poklidno.“

V roce 2004 mne navštívil pan Petr Jansa s manželkou. Potřeboval potvrzení, že paní Josefa Kublová pracovala v roce 1944 ve Feriální kolonii (dnešní léčebně) jako kuchařka. Za války

tam byly německé děti z Ostravy, aby unikly bombardování. Svědky, kteří si pamatovali, že tam v té době paní Kublová pracovala, jsem našla. Byly to paní Marie Dudová, čp.245 a paní

Markéta Šigutová, čp.31. A od pana Jansy jsem se dověděla následující příběh:

Jeho tatínek byl zubní lékař, který se oženil s Židovkou. Bydleli ve Valašském Meziříčí, měl ještě sestru. Jako chůva u nich pracovala Anička, narozená 9.4.1909, dcera paní Kublové z

Metylovic. Velice k jejich rodině lnula a také děti ji měly rády. Za války maminku i babičku odvlékli do koncentráku, odkud se již nevrátily. Otec, který nebyl semita, zůstal s dětmi

sám. Anička se obávala, aby neodvlékli i děti, které byly napůl židovské. Po domluvě se svou maminkou a se souhlasem otce dětí, je tajně převezla do Metylovic. U léčebny přes cestu

byly malé byty (tam, kde dnes žije paní Lančová a Richard Němec). V jednom žili i Kublovi se čtyřmi dcerami. Stísněný prostor, navíc kolem několik rodin. Sourozenci Jansovi žili v

komoře, do které nikdo cizí nepřišel. Musely tam být zticha, aby se neprozradily. Samozřejmě nemohly běhat venku. Jídlo bylo na lístky a tudíž pro ně nebyly potraviny. Paní Kublová

donášela z léčebny jídlo, které zbylo. Děti strávily v komoře půl roku.
Pan Jansa měl svou chůvu velmi rád a později ji několikrát navštívil.Paní Anička, později provdaná Mertová, byla, jak jsem ji znala, tichá, skromná, obětavá žena. Ale dosud jsem

netušila, že je i takovou nenápadnou hrdinkou.

„Leží přede mnou malé tablo. Je staré šedesát let. Osmnáct fotografií mužů, které zabili nacisté. Pod nimi jména. Za každým se skrývá příběh. Prostý svým lidstvím, vznešený obětí.

Kdo mohl nahlédnout do motáků a dopisů, které se dochovaly, je zasažen jejich opravdovostí. Nejsou to rétorická cvičení o svobodě a lásce k rodné zemi, ale svědectví o hloubce,

opravdovosti a statečnosti v mezní situaci. Odcházejí poslední pamětníci a zároveň i poslední šance zaznamenat vzpomínky pro ty, kdo přijdou po nás. Prosím všechny, kdo mohou půjčit

písemný materiál, fotografie nebo jsou ochotni podělit se o vzpomínky na své bratry, kamarády, sousedy, kteří zemřeli za svobodu své země, aby zatelefonovali na……“. Těch několik

řádku jsem napsala do obecního Zpravodaje. Nikdo se nepřihlásil se sebemenší vzpomínkou. Měla jsem pouze materiál o Ambroži Bílkovi, Bohdanu Pituchovi a Blažeji Závodném. Věděla

jsem, kam se obrátit, abych se dověděla více o Miloši Čupovi. O těch ostatních jsem nevěděla vůbec nic. Hodně mi pomohla paní Anežka Mališová, narozená v roce 1917. Věděla, kde

dotyční bydleli, s kým byli příbuzní. Začalo putování po vesnici, které odkrylo další možné zdroje vzpomínek. Bohužel, je už to velmi dlouhá doba.
Někde ani nevěděli, že byl někdo z jejich rodiny umučen. O většině popravených jsem se dověděla pouze několik vět od sousedů a známých. O jiných jsem získala bohatý materiál díky

rodině, která vzpomínky i památky pietně uchovává. Začnu těmi, o nichž se už dohromady nic neví.
BÍLEK JOSEF, nar.1906, zastřelen v Brně 1.10.1942

Pocházel z komunistické rodiny z Palkovic, i on byl komunista. Přízvisko měl „hodinář“. Živil se snad on nebo jeho otec hodinářstvím? Nikdo neví. Paní Františka Bačová, v době

zatčení mladé děvče, se domnívá, že byl zatčen proto, že byl komunista. Byl zatčen ve stejné době, jako Blažej Závodný a František Němec. Do Metylovic se přiženil do domku čp.114 a

vzal si schovanku „tětky Klimčeny“, která tam tehdy bydlela. Se svou manželkou Helenou měl syna a dceru. Po válce se jeho žena i s dětmi odstěhovala do Butovic. Nechtěla zůstat v

domku, kde mučili jejího muže. Později se provdala za bratra svého bývalého muže.
Podle výpovědi paní Marie Běčákové, která nyní v domku bydlí, se pan Bílek skrýval v peci před zatčení. Jeho žena, pokud žila, jezdívala později do Metylovic na návštěvu. Se synem

popraveného se přátelil Jan Vyvial.
Pan Vyvial vypověděl, že syn popraveného i jeho sestra již zemřeli. On se s ním sice stýkal, ale o jeho otci nemluvili. Jeho matka, paní Marie Vyvialová, kdysi pracovala s paní

Helenou Bílkovou, tudíž jistě hodně věděla. Bohužel, před několika lety zemřela.
BÍLEK JOSEF, nar.1905, umučen v Osvětimi 3.3.1943

Jeho přízvisko bylo „Petříček“. Potomci jeho bratra Františka už o tom nic nevědí. Alespoň něco jsem se dověděla z dopisu paní doktorky Drmelové, dcery dalšího bratra. Z dopisu

uvádím: „Josef Bílek byl můj strýc a bratr mého otce. Pocházel z usedlosti na kopečku za Čihadlem, kde jeho rodiče byli v podnájmu pravděpodobně u Juřice (jedná se o část zvanou

Klímkovice, dnes tam bydlí paní Rašková). Se svou manželkou a dětmi bydlel v podnájmu v Budoucnosti (dnes je tam obchod MaJ a bydlí tam paní Mitrengová). Měl dvě děti, dceru a syna.

Třetí dítě se narodilo v době, kdy už byl v koncentračním táboře.
Byl členem komunistické strany a to již samo o sobě stačilo k zatčení a odvozu do koncentračního tábora. Byl vězněn v Osvětimi, kde byl také popraven. Není mi známo, že by se někdo

podílel na jeho zatčení. Jakým způsobem byl popraven nevím. Nevím, zda to věděl manželka, nikdy se o tom v rodině nemluvilo. Manželka a děti se po válce odstěhovali do pohraničí a

tam také všichni zemřeli. Nejstarší dcera zemřela krátce po válce na tuberkulózu plic, starší syn zemřel při operaci kýly. I třetí syn zemřel mladý.
Strýc byl čestný a pracovitý člověk. Po zatčení jsme celá rodina prožívala veliký smutek. A jeho poprava byla pro nás tragédií. Pomáhali jsme vdově a jeho dětem jak jsme jen mohli.“

CHASÁK MILOŠ, nar.1928, zastřelen ve Frýdku 2.5.1945

Nic o něm nevím, pouze několik vět. Proto vypisuji z brožury Z historie odboje Pobeskydí, co se vlastně v posledních dnech války dělo v Místku a ve Frýdku: „Postup Rudé armády do

Místku byl znemožněn prudkou obrannou palbou nacistů ze Smetanových sadů. Pokusy o překroční Ostravice si vyžádaly zvláště mnoho obětí jak z řad rudoarmějců, tak především z řad

občanů, kteří neměli bojových zkušeností. Při pokusu rudoarmějců o přechod přes řeku na místeckou stranu vznikla přestřelka, při níž zahynuli lidé. Když se 2.května den chýlil ke

konci, na domech Frýdku vládly naše a sovětské prapory. Frýdek, Lískovec a Staré Město byly osvobozeny. Na ulicích vládla nezměrná radost, ale v mnoha rodinách vládl smutek. Tento

den si vyžádal i 27 životů našich občanů.“
Mezi nimi byl i Miloš Chasák. Jeho maminka pocházela z rodu Mertů z Ondřejníka. Pavel Šigut, jehož maminka rovněž pocházela z Ondřejníka, pouze věděl, že Miloš Chasák chtěl dráty na

podminovaném mostě mezi Frýdkem a Místkem přestřihnout. Uviděl ho fašista. Podle jedné verze ho zastřelil, podle druhé ubil pažbou. V deníku starosty Ondřeje Lepíka je pouze jedna

věta: „V Místku byl zastřelen při záchraně mostu ku Frýdku další mladík, Chasák, syn zdejšího občana. Tito měli společný pohřeb. (myslí Svobodu a Pustku, kteří byli zastřeleni v

myslíkovském lomu).
Informace, že by mi mohla něco říct paní Rožnovská, která byla příbuzná s matkou Miloše Chasáka, se nepotvrdila.
ONDERKA BLAŽEJ, nar.1897, umučen v Osvětimi 25.2.1943

Pocházel z Metylovic. Měl dva bratry, kteří zůstali v naší obci a dvě sestry. Jeho manželka Berta, rozená Závodná, byla sestrou Závodného, který vlastnil útulnu na Čupku. Několik vět

o jeho osudu mi vypověděla paní Františka Bačová. Její maminka, paní Boháčová, byla sestrou pana Onderky.
Pan Onderka byl úředníkem ve Ferrum. Žil s manželkou a třemi dětmi v jednom z bytů, které pro své úředníky postavilo vedení závodu přímo na nádvoří. Byl starostou Sokola ve Frýdlantě

n.O. Při německé razii proti Sokolu byl zatčen a pak převezen do Osvětimi. Dotrpěl po třech měsících. Když šel po táboře, zavolal dozorce:“Jak se máš, sokolíku?“ Když e otočil,

dozorce ho ukopal. Byla to velká rána pro rodinu. Zdálo se, že to manželka nepřežije.
Dnes ještě žije dcera Krumplová Květka a syn Onderka Dalibor. Zatím se mi nepodařilo se s nimi zkontaktovat.
PUSTKA ALOIS, nar.1925, zastřelen v Myslíku 4.5.1945

Ondřej Lepík ve svém deníku píše: „V myslíkovském lomu byli mimo jiné zastřeleni dva mladí hoši Svoboda Jan a Pustka Alois z čp.56. Tito, nemohouce se dočkati Rusů, vyšli je

vyhlížeti nad lom Volného, kde se sešli s mladým Volný. Bylo to večer před příchodem fronty. Zde je zastihla německá hlídka a jako partyzány s sebou odvlékla. Při dalším ústupu byli

pak v lomu na Myslíku zastřeleni.“
SVOBODA JAN, nar.1914, zastřelen u Myslíku 4.5.1945

Paní Jarmila Mecová, nevlastní sestra Pustky Aloise a neteř Svobody Jana mi napsala: „Maminka vyprávěla, že bratr Alois a strýc Jan se šli podívat na Habeš (hospůdka na hranici mezi

Metylovicemi a Palkovicemi), jak bombardují Ostravu“. Paní Vlaďka Kožuchová si vzpomíná, že jí vyprávěla teta Lepíková, matka Aloise Pustky, že chlapci byli nejen zastřeleni, ale i

zohaveni.
PUSTKA FRANTIŠEK, nar.1923, umučen v Osvětimi 25.2.1943

Tady se výpovědi trochu rozcházejí. Pan Mojmír Bažina si vzpomíná: „ Moji rodiče byli jeho křesničci. František miloval les a vždy v něm uměl najít houby. Ty prodával paní Kuhejdové

(trafika vedle školy) za cigarety. Kouřil od kluka. Ale bál se bouřky. Vždycky při ní zalezl pod postel. Byl citlivý. Když byl Mojmír totálně nasazený, žádal křesničku o adresu,

protože ho měl rád.
Pracoval na černo u Foldyny, jezdil s uhlím. Četníci ho hledali a našli doma v seně. Poslali ho do koncentráku. Utekl. Chytili ho a popravili. Po válce jeden z těch, co přežili,

přišel do Metylovic a ptal se po rodičích Františka Pustky, aby jim oznámil jeho smrt.
V deníku Ondřeje Lepíka se píše, že kdo neměl práci, toho musel četník ohlásit k transportu do Říše. A pak dále je tam věta: „Syn Matěje Pustky, který z práce v Říši uprchl, byl po

dopadení odevzdán do koncentračního tábora, kde brzy zahynul.“
Do ruky se mi také dostala žádost u dělení finanční výpomoci, adresovaná Okresnímu národnímu výboru ve Frýdku ze dne 15.října 1945: „Matěj Pustka, penzista, bytem v Metylovicích,

nar.19.3.1885, žádá tímto o finanční výpomoc, jelikož můj syn František Pustka pro útěk z pracovního tábora byl vězněn v koncentračním táboře v Osvětimi, kde zemřel 25.2.1942.“

Podepsáni jsou Pustka Matěj, Ondřej Lepík (starosta), Ludvík Mužný, soc.referent. (Na žádosti je rok úmrtí 1942, na table 1943)
SLÁDEČEK JAN, nar.1909, popraven v Breslau 25.5.1944

V zahradě, kde stojí novostavba pana Sumary, byla dřevjanice, v níž bydlel pan Lančík. Pan Sládeček se tam přiženil. Sousedky paní Františka Bačová vzpomíná: „Pan Sládeček někoho

přechovával ve svém domku a zřejmě ho někdo udal. Týrali ho ještě doma hned po zatčení. Sousedé slyšeli jeho strašný křik. Jeho manželku zavřeli na šest týdnů v Ostravě. Z utrpení

ztratila rozum. Po návratu brzy zemřela na zápal plic. Pana Sládečka odvezli a popravili v Breslau. Děti neměli.“
V brožuře Stručný přehled odbojového hnutí KSČ v Chlebovicích napsal autor Vladislav Kožuch: „V noci z 27. na 28.dubna 1942 šli dělníci od vlaku z odpolední směny. V Metylovicích se

potkali s gestapáky, kteří zjišťovali, kde bydlí Jan Sládeček. Gestapáci zbili Sládečka již doma, při zatýkání. Až na cestu bylo slyšet, jak křičí a naříká. Sládečkova manželka celou

tu hrůzu viděla a později se z toho všeho pomátla na rozumu. Gestapo tvrdě Sládečka vyslýchalo již při zatýkání. Hledalo ilegální tiskoviny a především chtělo vědět, od koho je

dostává. V rámci domovní prohlídky a hledání ilegálních letáků musel Sládeček proházet slámu a dokonce i chlévskou mrvu. Pak Sládečka odvezli a z Metylovic odjeli gestapáci přímo do

Chlebovin.“
V deníku Ondřeje Lepíka je zapsáno:“V obci byly zaveden policejní přihlášky, které musely býti denně dle skutečného stavu obyvatel udržovány (po smrti Heiydricha). Kdo by ukrýval či

podporoval podezřelé osoby, byl exemplárně potrestán. Na lidech, podezřelé osoby kryjících, se důkladně mstili.
Tak ku příkladu souseda Sládečka, který zde žil s Hankou Lančíkovou a skrýval u sebe Němce z Říše, komunistu, gestapem stíhaného zatkli, přičemž byl surově ztýrán a v koncentračním

táboře popraven. Hanka Lančíková utrpěla přitom nervový otřes a také konce války nedočkala.
SVOBODA ROBERT, nar.1908, umučen v Mauthausenu 12.1.1942

Tady zatím, bohužel nevím nic více, než co mi napsala paní Jarmila Mecová: „Můj strýc byl umučen v Mauthausenu (prý na udání), když u nás dělali prohlídky, měly se najít ruské

časopisy a letáky.“
WOZNIAK VILÉM, nar.1897, umučen v Osvětimi 27.2.1943

Jeho vnučka, paní Anna Vroblová, si pamatuje z vyprávění jeho ženy, své babičky jen několik střípků. Pan Wozniak byl velice šikovný zedník. Postavil domek v třešňovém sadu (nad

Jaromírem Uhlářem) a domek, ve kterém bydlel s manželkou a třemi syny za sv.Annou směrem na Lhotku. Dnes v něm po přestavbě bydlí Piskovi.
Odvezli ho přímo z práce. Žena se o tom nic nedověděla. Až jí přišly zpátky železné boty zároveň se zprávou, že zemřel. V rodině zaslechla, že přispíval do fondu, který přispíval

manželkám zatčených a měl u sebe také letáky.
Mojmír Bažina, žijící nyní v domově důchodců v Brušperku si na pana Wozniaka také vzpomíná. Byl to Polák a pracoval v ocelárně ve Vítkovicích. Potvrzuje, že ho odvezli přímo z práce,

ale je přesvědčen, že kvůli sabotáže.
ZÁVODNÝ BLAŽEJ , nar.1910, zastřelen v Chlebovicích 28.4.1942

Z brožury Stručný přehled odbojového hnutí KSČ v Chlebovicích, která byla věnována jeho památce jsem vypsala: „Narodil se 2.2.1910 Johaně a Antonínu Závodným jako jeden z osmi dětí.

Od roku 1903 bydlela rodina Závodných v dřevjanici čp.16. Dnes tam bydlí pan Homoky. Otec tam v malé dílničce stolařil. V roce 1914 narukoval na vojnu. Po jeho odchodu se ještě

narodil nejmladší syn. Matka po porodu churavěla a zemřela. Nejmladšímu Augustinovi bylo půl roku, nejstarší dceři 15 let. Otec se sice na sklonku války vrátil, ale ještě téhož roku

zemřel. Protože na chalupě byl dluh, který děti nebyly schopné splácet, musely se vystěhovat do chudobince na čp.24 (dnes pan Pešl).
Díky poručníkovi Tomáši Němcovi se všichni chlapci vyučili nějakému řemeslu. Blažej nastoupil do učení v 1923 u pekaře Kliše v Metylovicích. Jako tovaryš pracoval u Nováka ve Frýdku.

Byl zřejmě šikovný, neboť mu tam bylo svěřeno pečení tzv.domácího chleba. Později přešel k pekaři Kořínkovi, ale brzy byl propuštěn. Pak už se protloukal jak se dalo. Jednu dobu prý

dokonce dojížděl na kole na Slovensko, kde dostal na přechodnou dobu práci.
V roce 1932 se oženil s Cecílii Němcovou. Vystřídali několik podnájmů, ale protože neměli peníze, skončili nakonec v chudobinci na čp.24.
V roce 1937 si pronajal pekárnu v Chlebovicích a odstěhoval se tam s manželkou i dvěma dcerami, které se tam mezitím narodily.
Od tovaryšských let byl organizován v komunistické straně. Aktivně pracoval v Jednotě proletářské tělovýchovy v Metylovicích i v Rudých odborech. Po příchodu do chlebovin se stal

členem chlebovické stranické organizace, po rozpuštění strany přešel do ilegality.
Jednou z významných činností ilegální organizace v Chlebovicích byla výroba a rozšiřování vlastních ilegálních tiskovin. Blažej je rozvážel na určená místa zároveň s chlebem. Letáky

si omotával okolo nohou pod podvlékačky. V pekárně je ukrýval v hromadě dřeva a uhlí. Jeho pohyb jako pekaře rozvážejícího chléb nebyl nápadný a jeho odbojová práce se tím dala

snadno krýt.
Podporoval chlebem mnoho pracovníků v ilegalitě. A jeho pekárna bývala často bezpečným úkrytem pro mnohé. Ohřáli se tu a jeho žena je nasytila. Tušil, že mu hrozí nebezpečí, uvažoval

o přechodu do ilegality. Chlebovice spaly, když se ozvaly prudké rány na dveře pekárny. Závodný okamžitě pochopil, že došlo k nejhoršímu. Rozhodl se pro útěk. Vyběhl po schodech na

půdu, provlékl se oknem štítu a sestoupil na střechu kůlny. Chtěl seskočit a utéci do polí. Nepodařilo se mu to, neboť dům byl ze všech stran pečlivě hlídán. Výstřel ho zasáhl.

Spoutali ho a začali vyslýchat. Protože byl pro ně důležitý, chtěli ho zachovat při životě a odvezli ho do nemocnice. Když odjížděli, zvedl raněný spoutané ruce nahoru, jakoby se

loučil se ženou a dětmi. Následující den přišla do Chlebovin z frýdecké nemocnice důvěrná zpráva, že Závodný svému zranění podlehl. Podrobnosti nikdo neznal. V nemocnici neřekli nic

ani manželce ani bratrům. Žena obdržela výzvu, aby se dostavila 5.května na četnickou stanici ve Staříči. Četník ji informoval, že se má 6.května dostavit na úřadovnu gestapa v

Ostravě. Tam jí vyslýchali, s kým její manžel spolupracoval, kdo jej navštěvoval, koho ukrýval. Nedala najevo, že ví o smrti svého muže a říkal, ať se zeptají manžela. Když ani po

dvou hodinách nic neprozradila, byla zatčena. Během vazby byla šestkrát u výslechu. Protože se neprokázalo, že by se na činnosti manžela podílela, propustili ji 21.června.
Když se po osvobození vrátil z koncentráku bratr Bernard Závodný, léčil se ve frýdecké nemocnici. Primář se ho jednou zeptal, jestli je zpřízněn se Závodným, který byl v roce 1942

zastřelen zatýkajícími gestapáky. A pak mu řekl, jak to bylo.
Na jeho oddělení vtrhl gestapák s pistolí. Další dva vlekli Blažeje Závodného přímo na sál. MUDr.Pahuta si ani nestačil umýt ruce, aby raněného ošetřil. Vykrvácel. Byl zasažen třemi

výstřely – do břicha, stehna a plic. Na příkaz gestapa zůstal mrtvý ještě kratší dobu v nemocnici. Gestapáci přivedli nějakého vězně, aby ho identifikoval. Po válce postavili

spoluobčané do středu obce umučeným a popraveným památník. Pamětní deska je také umístěna na domku čp.126, bývalé pekárně.
Blažeji Závodnému byl po válce udělen Pamětní odznak druhého národního odboje in memoriam.
Vdova odešla po válce do Jindřichova ve Slezsku i s dcerami. Vdala se za Boháče, s nímž měla syny Jana. Po rozvodu se s ním asi kolem roku 1955 vrátila do Metylovic. Pracovala až do

důchodu ve Válcovnách plechů v Lískovci. Byla to těžká manuální práce. Bydlela se synem nejdříve v jedné světnici dřevjanice Julky Havlátové, pak v podnájmu v domě čp.153 u

ing.Otakara Bílka. Dalším příbytkem byl podnájem v domku na Vrchovině. Zemřela ve vysokém věku před několika lety v domově důchodců ve Frýdlantě nad Ostravicí.
PITUCHA BOHDAN, nar.1919, umučen v Osvětimi 29.11.1941

O rodinných poměrech nic nevím. Bydlel s rodiči nebo jen s otcem v čp.238, zřejmě v podnájmu pana Svobody. Čerpám ze zapsaných vzpomínek jeho dnes již zemřelých kamarádů. Ludvík

Mužný si poznamenal: „Nezapomenu nikdy na večer po jedné orelské schůzi. Sesedli jsme se ke kamnům a vyprávěli si zážitky z denního života. Přirozeně jsme nevynechali ani politiku.

Ti, kdo pracovali u dráhy v Ostravě nám líčili tu hroznou podívanou na spoutané české lidi odváděné z ostravského gestapa do dobytčích vozů a odvážené neznámo kam .Byl tehdy mezi

námi i Bohdan, vedoucí žactva a náčelník. Mimoto pracoval v místním skautu.
Při vypravování seděl a klidně kouřil cigaretu. Nikdo z nás tehdy netušil, že je s námi naposledy. Poslední Zdař Bůh a každý jsme se rozešli na svou stranu. On už tehdy domů

nedošel“.
Jeho kamarád Karel Uhlář si zapsal: „Kdyby Bohdan věděl, že Ambrož Bílek odchází za hranice, šel by s ním. Jeho odchod ho dojal. Když se to dověděl, šel s Milanem Dvořáčkem za ním.

Došli do Bohumína. Tam je zastavili okupanti a po kontrole dokladů museli zpět. Připravovala se na další odchod. Pro naše další dorozumění jsme si připravili šifry. O další přechod

se později pokusil Bohdan sám přes Slovensko. Ale ještě v našich horách byl zadržen, odvezen do koncentráku a tam umučen.“
Svému příteli Karlu Uhlářovi vepsal 1.1.1940 do památníku svou vlastní báseň:
„Jde. Vteřiny bodláčí kolem nás otáčí zákopy s ostnatým drátem.
Bolestné hodiny jdou a jdou nesouce korunu krvavou zdobenou krvavým datem: dvacáté století.
Krev rudá teče ti, mé smutné století bolestí křivými ústy.
Básníku, rci mi, můžeš snít, když v světě cítit je yperit,
Vidíš-li krvavě růsti den nové poroby?“
Svému příteli také v červenci 1941 poslal moták: „Milý příteli, věrný kamaráde a bratře. Zasílám Ti srdečný pozdrav s milými vzpomínkami na tě. Nikdy bych si nemyslel, že ti budu

psát z koncentračního tábora. Ale nic, je to tak. Pán Bůh již určil, abych i já trpěl pro vlast, jako mnoho jiných. Mám však víru a naději a proto vydržím a nikdy neklesnu.Těžké

obvinění mě kladené připravuje mi nejistý osud. Dávají mně za vinu spojení se zahraničním odbojem. Snad budu v nejbližších dnech poslán do Dachau. Modlitbou prosím Pána Boha by se to

nestalo. Snad mne vyslyší a zůstanu pod naším nebem. Třebaže zde trpím, že ti to ani nemohu napsat. Však jednou bude zase lépe.
To zde si však budu dobře pamatovat. Tento dopis jde jako moták, proto pozor. Též važ opatrně každé slovo, abys nebyl obětován. Já jsem již přešel mnoho těžkých věcí, které nikomu

nepřeji. Říkám tomu tvrdá škola života. Tu musíme každý prožít, ale v různých situacích. První lekci jsem dostal v Ostravě. Šlo to do krajnosti, takže jsem si hladil krk. Tenkrát mi

bylo nejvíce smutno a teskno. Měl jsem tuhou samovazbu, čili korekci. Ve chvílích temné samoty vzpomínal jsem na milý domov a na drahé v něm. Modlitba byla mně
největší oporou v těchto nehostinných dnech, která mne sílila a činila odhodlanému všechno příkoří, ponížení a tyranství přežít.
Pak jsem byl 23.května německou tajnou policií s železy na rukou z přívozného nádraží převezen do Brna. O tom možná víš. Zde v Brně jsem internován jako politický vězeň, nebezpečný

člověk. Je zde samá inteligence. Profesoři, doktoři, učitelé, četníci, úředníci a mnoho různých lidí. Musí se zde pracovat, ovšem pod dohledem a bez platu. Já jsem již měl

příležitost vidět celé Brno. Na práce nás vozí v autech, tedy máme to „ s pohodlím“. Před několika dny jeden z mé party utekl. To již je třetí případ útěku za tu dobu, co jsem zde.

Nestojí to však ostatním za to, na kterých se krutě mstí vedoucí našich „podniků“, drezurou a hladem. Tak jsem ti naznačil zhruba jak jde můj život. Co děláš ty, co dělají v jednotě?

Vyřiď pozdrav Ludvíkovi a bratru starostovi. Též ostatní co nejsrdečněji zdravím. Je to zajisté boží mocí, že ještě na světě žijeme. Modlete se za tu milost – a podle svého svědomí

pracujte. Buďte si věrní mezi sebou a milujte láskou bratrskou svého bratra a sestru. Mezeru způsobenou mojim odchodem vyplňte spolehlivým bratrem a obětavým. Lituji, že jsem nemohl

vykonat více. Vaší práci volám Zdař Bůh.
Můžete mi napsat, adresu víte. Několik řádek mne potěší a posílí. Musím končit zde na tom kousku papíru….“

Krátce na to se dostal do Osvětimi, krátce po příchodu byl prý ubit dozorcem, když vysílený nepracoval podle jeho představ. Jeho otec se zřejmě po válce přestěhoval do Jindřichova ve

Slezsku.
ČUPA BOHUMIL, nar.1909, popraven v Breslauw 10.12.1942

Narodil se 5.2.1909 v Metylovicích. Záhy ztratil otce. Za největších obětí milující maminky vystudoval na učitelském ústavě v Opavě. Prvním působištěm byla Bystřice ve Slezsku. Byl

odveden, na vojně dosáhl hodnosti poručíka. Po návratu vyučoval v Místku, nejdříve na obecné škole, po odborné zkoušce na chlapecké měšťanské škole. Jeho žák Antonín Aleš vzpomíná:

„Kantor Čupa byl mezi svými žáky velice oblíben. Po zvonění na hodinu jsme seděli v lavicích a čekali na učitele, který šel po chodbě a na housle hrál písničku, kterou jsme si pak

společně zazpívali na začátku i na konci hodiny. Organizoval také různá sportovní klání mezi třídami. A nejen sportovní. Soutěžilo se v počtech, diktátu, přednesu básní a čtení.

Vítěz dostal například balík ořechů.“
V té době se stal i členem obecního zastupitelstva v Metylovicích. Tehdy podal návrh na stavbu sociálního domu. Hluboká sociální cítění zřejmě zdědil po své mamince. Měla malý

obchůdek vedle Čihadla a pro potřebné se doslova rozdávala. Ještě dnes žijí občané, kteří na „tětku Barku“ s láskou vzpomínají.
Miloš byl přímo stravován nadšením pro práci v Sokole. Škála jeho činnosti byla nesmírně rozsáhlá. Stal se prakticky duší všeho, co se v místním Sokole dělo. Jako redaktor časopisu

Sokol Metylovice zachytil bohatou činnost organizace. Věnoval se žactvu a dorostu. Po cvičení žáků následovala vždy veselá vyprávění, na které se všichni těšili.
Nejen založil a vedl ochotnický kroužek, ale dbal i o to, aby byl výběr her kvalitní. Napsal dvě pásma o Metylovicích, o zdejších řemenářích a zvycích v krajovém nářečí. V sokolovně

to zahráli přímo zdejší řemenáři. Pásmo vysílal i Československý rozhlas Ostrava. Nyní o něm v Metylovicích nikdo nic neví. Není ani v archivu rozhlasu, neboť ten byl koncem války

bombardován a shořel.
Připravoval nedělní výlety, různé akademie a v neposlední řadě Šibřinky. Na jaře organizoval přespolní běhy kolem Čupku, v zimě lyžařské sjezdy v vrcholu Čupku dolů do „Kotosek“.

Stál také za přípravou hospodářské výstavy, která upozornila na práci metylovských řemeslníků.
Zpíval se skalickým pěveckým sborem a založil v Sokole šestnáctičlenný pěvecký sboreček. Píseň byla všude a při každé činnosti jeho bratrem. Nezapomenutelnými zůstaly v srdcích

pamětníků jánošíkovské písně, které jeho sbor zazpíval.
By i dovedný malíř a uměl složit i vhodný a vtipný verš. Kdo žil v jeho blízkosti byl fascinován silou osobního šarmu, vymykajícího se z běžného průměru. Spolu se svým bratrem byli

snad nejznámější volejbaloví hráči od Opavy až po Vsetín. Byl vždy rovný, upřímný, otevřený, nikdy falešný, úskočný, záludný či věrolomný. Nikdy se nechlubil a nevynášel. Nejcennější

na něm byla jednota slova a činu.
V roce 1930 založil oddíl odbíjené a stal se kapitánem šesti mladých sportovců. Náročnost a pracovitost přinesly velký úspěch už v roce 1932 v Orlové. Stali se mistry Slezska. V roce

1934, 1935 a 1936 se stali mistry Moravskoslezské župy. Reprezentovali župu na přeborech v Přerově, kde porazili i taková silná družstva jako byl Místek, Paskov, Ostrava a Opava.
Ze sokolské kroniky, kde napsal v roce 1933 o výhledu volejbalového družstva vybírám: „Jaký bude letošní rok? To je otázka každého nelhostejného. Je třeba umět bojovat, ale lidsky.

Je třeba družnosti k ulehčení těžké doby. Tomu e budou učit i příští generace v ušlechtilé hře. Hrát tak, aby vítěz i poražený měl požitek ze hry. Kdo dovede z lásky hrát, dovede i z

lásky pracovat a o to nám jde.“
Když se po letech sešli jeho bývalí spoluhráči, vyprávěli:
Sylvestr Halata, nahrávač: „Byl to takový náš Jánošík, nebojácný chlapec. Když jsme jezdili na turnaje a začali zpívat! To bylo něco. Všude se ptali, kde leží ta naše vesnička a kdo

nás vytrénoval. A to vše Miloš.“
Vávra Hajdušek, nahrávač: „On byl skutečně náš vychovatel, náš táta. Nikomu nic nedovedl vyčítat. Poučoval jen s úsměvem.“
Jindra Liberda, nahrávač: „Miloš, to byla osobnost. Nikdy nedělal nic pro sebe, ale pro všechny. Na sebe zapomínal.“
Josef Bílek, smečař: „Miloš? Nikdy nás do ničeho nenutil a nic nevytýkal. Hlavní jeho pokyn byl úsměv.“
Vojta Čupa, smečař: „Miloš žil pro Sokol. Měl funkcí nepočítavě. V diáři měl den rozdělen téměř na každou hodinu.“
Božetěch Bílek, nahrávač: „Postoje k člověku a společnosti byl Miloš humanista, srdcem hrdina. Člověk z jedinečných tohoto světa.

V roce 1939 se stal jedním z organizátorů odboje Obrana národa. Síť činností této organizace byla silně rozvětvena po celém Pobeskydí. Činnost byla prozrazena a 9.4.1941 byl Miloš

Čupa gestapem zatčen a vězněn v Ostravě, Olomouci a pak v Breslau. Přes mučení nikoho neprozradil. Jako doma tak i ve věznici byl spoluvězni milován. Věděl, že bude odsouzen k smrti

a přesto povzbuzoval ostatní milým slovem nebo alespoň laskavým pohledem.
Z vězení se mu podařilo poslat jen několik motáků. Sourozenci je zakopali, aby při případné prohlídce nepadly gestapákům do rukou. Po válce je už nenašli.
Když byl na gestapu v Ostravě veden k výslechu, potkal na chodbě učitele Adolfa Kodeše z Frýdlantu, rovněž člena odboje. Miloš mu stačil šeptnout: „Dolfku, promiň, já nevím, jak se

tu tvé jméno dostalo.“ Při svém utrpení e stačil ještě omlouvat, ač mu neublížil.
V Breslau se s ním setkal ve vězeňské kuchyni František Kudělka z Frýdlantu, který byl odsouzen na deset let. Pracoval ve věznici jako údržbář. Když se zeptal, co tam dělá, Miloš

odpověděl: „Dva životy by mi nestačily na paragrafy, co mně nasadili na odbojovou činnost.“
10.prosince 1942 navštívila Miloše sestra Anežka, provdaná Mališová. Přinesla dozorcům husu a další potraviny, vše těžce získané. Ti vše vzali a dokonce s ní hovořili o možnosti

propuštění. Vracela se domů plná naděj. O to tvrději pak dolehla na rodinu pozdější skutečnost.
Miloš byl po návštěvě sestry odveden spolu s dalšími šesti vězni dolů do popravčí kobky. Tam na předtištěném formuláři napsal svůj poslední dopis mamince na rozloučenou a pár řádků

sestře a bratrovi. Stál tam nezlomen a řídil poslední sbor svého života, sbor šesti spoluodsouzenců, kterým notuje píseň „Kde domov můj.“
Zemřel v nerovném boji pro lásku a věrnost vlasti jako statečný Sokol a tvrdý Čech. Těžce zkoušená, ale statečná maminka! Ve chvíli, kdy se dověděla o popravě milovaného syna, vyšla

jí ze srdce slova: „Bože, dej mi sílu.“
Laskavostí členů rodiny jsem viděla i Milošovy poslední řádky blízkým. Své sestře Anežce připomíná slova, která jí řekl při poslední návštěvě. Přeje jí, aby se manžel a synové stali

pro ni moderními rytíři, kteří ji budou ochraňovat. Touží po tom, aby se jeho synovci vzdělávali. Prosí sestru, aby jim před spaním četla. V posledních chvílích myslí na své zemřelé

příbuzné a přátelé, vyznává se z obdivu k mečíkům. Každému ze synovců odkazuje třetinu knihovny. A v záhlaví dopisu nadepsal – nauč chlapce „proč bychom se netěšili“.
Několik řádků bratru Vojtovi nadepsal větou – „už spěchám“.
Vyjadřuje mu lásku, myslí na jejich malou dcerku Leonku, které daruje třetinu knih. Přeje jí do života, aby se radovala z krásy květin, vyjadřuje přání, aby nechal vykvést na

rodinném hrobě mečíkům. Prosí o odpuštění a přeje jeho rodině věčnou pohodu.
Mamince nadepsal dopis slovy: „Moje nejdražší na světě, moje maminko! V tuto hodinu, kdy smrt mě už přijala, chtěl bych vykřiknout do celého světa všem synům: „pospěšte splatit dluh

své mamičce, dokud je čas!“ Odpusťte mi, já více nemohu. Můj život by k tomu ani nestačil. Váš život byl velká bolest. Neklesla jste pod její tíhou a tak vás teď vidím hrdou a pevnou

a nesmírně silnou a to mi dodává klidu a plní i mé nitro hrdostí. S bohem, maminko, odcházím bez viny….Až sekera zakřápne do mého krku, pak ….budu stále u Vás, maminko, stále ve

Vašich pěkných myšlenkách. A pak jednou oba splyneme. Snad v něco krásného, neboť Vy jste byla svému okolí dobrotou a láskou. Nikoho jste neodmítla, když v bídě se na Vás obrátil, ba

vyhledávala jste často, kdo pomoci potřebovali. Já se cítím součástí toho, věčně trvalého, neboť jsem vzešel z Vaší bolesti, z Vaší krve, jsou součástí Vaší duše. A právě to trvalé,

co nikdo nepopraví, co zůstane, bere mi strach ze smrti. Prosím Vás jen – odpusťte mi. Umírám smířen, nemám proti nikomu zášť a v duši jas.“
Pak vzpomíná na všechny i jednotlivé osoby, prosí o odpuštění, komu snad ublížil a věří, že „budoucí dny přinesou vzkříšení novému, lepšímu, krásnějšímu“. Dopis končí slovy „Berou

nám život, ať žije lepší život. Váš Miloš.“
Po válce byl Miloš Čupa vyznamenán Československým válečným křížem in memoriam.
Jeho bývalí žáci se scházeli každým rokem a vzpomínali. Setkání organizuje Jaroslav Muroň. V říjnu 2002 se jich sešlo ještě sedm.
Úsilím přátel byla v roce 1987 odhalena na sokolovně pamětní deska s jeho reliéfem od sochaře Latzmanna. Zasloužili se o to především Válek Němec, Vojta Čupa, Zdeněk Pavlásek, Petr

Kožuch, Dušan Venháč, Pepa Svoboda, Oldřich Ševčík, Oťa Loschke a další. Desku odhalil JUDr.Antonín Fajkus.
Ing.Lumír Hajdušek v devadesátých letech obnovil sportovní Memoriál Miloše Čupy a Mirka Bílka ve volejbalu, který Miloš v Sokole založil.
Informace o Miloši Čupovi jsem získala z rodinného archivu neteře Ley Karasové, roz.Čupové a díky vzpomínkám sestry Anežky Mališové, roz.Čupové.
BÍLEK VLADIMÍR, nar.1920, zastřelen v Polském Těšíně 30.4.1945

Narodil se v roce 1920 manželům Valentinu a Otýlii Bílkovým v Metylovicích. Byl benjamínek a tak ho samozřejmě obklopovala láska nejen rodičů, ale i sourozenců. Jak často se ve svých

motácích zmiňoval popravený bratr Slávek o Mirečkovi.
Po maturitě nastoupil jako úředník ve Válcovnách kovů v Přívoze, kde také přechodně bydlel. V neděli koncem dubna byl u rodičů v Metylovicích. Vyčistil si tam zbraň a odvezl sebou do

bytu v Přívoze. Osvobození bylo na spadnutí, Rudá armáda stála u Ostravy. Až po válce se dověděl jeho bratr profesor Božetěch Bílek, proč došlo k zatčení.
Jeden zaměstnanec Válcoven pozoroval z okna dalekohledem, jak si Vladimír zakresluje na mapce postup Rudé armády, která se už nacházela prostoru Odry. Je zajímavé, že majitel

závodu, Němec, to nejdříve ohlásit nechtěl. Teprve na další naléhání zaměstnance udání ohlásil. Gestapáci Mirka hledali v práci, pak v Metylovicích. Nakonec ho zatkli v jeho bytě v

Přívoze. Bratr Božetěch ihned začal podnikat kroky k jeho osvobození. Pomocí známých se mu podařilo navázat styk s příslušníkem gestapa Leopoldem Etlingerem. Přímo v budově gestapa

mu 30.dubna 1945 řekl Etlinger doslovně: „ Právě jsem mluvil se zástupcem šéfa gestapa Lehmannem a ten mi slíbil, že ho snad pustí.“ Ve skutečnosti byl jeho bratr už asi dva dny

mrtvý.

Jakmile byla Ostrava osvobozena, bratr se tam ihned na kole rozjel. Hledal Mirka všude. Když ho nenašel, rozjel se opět domů s nadějí, že je už třeba doma. Nebyl.
Gestapo tehdy utíkalo přes Frýdlant, Frenštát, Valašské Meziříčí na jih do Vídně. Božetěch se rozhodl jet za nimi. Věřil, že se u podaří získat od nich aspoň nějakou informaci o

bratrovi. Dodnes vzpomíná s vděčností na dnes již zemřelého přítele Válka Němce, který jel s ním. Zoufale se snažili zachytit nějakou stopu, aby mohli mamince přivézt dobrou zprávu.

Cestou potakávali skupiny vězňů, kteří se vraceli domů. Ani ti nic nevěděli. Po třech dnech se s prázdnou vraceli domů. Nastaly hrozné dny nejistoty a beznaděje.
V červnu zaslechl bratr Božetěch výzvu v rozhlase. V polském Těšíně byly na starém židovské hřbitově odkryty hroby zřejmě narychlo popravených lidí, které bylo třeba identifikovat.

Vydal se tam. Je vůbec možné představit si tu hrůzu?
Mezi vězni těšínského gestapa se proslýchalo, že jejich věznitelé čas od času odváděli nepohodlné osoby na starý židovský hřbitov a vraceli se bez nich. Od podzimu 1944 byly tyto

likvidační akce stále častější. Poslední vraždy tam byly spáchány ještě 1.května 1945.
V červnu téhož roku došlo k úřednímu prozkoumání místa činu. S podrobnostmi šetření nás seznamuje sedmnáctistránkový Protokol o exhumaci a ohledání ostatků osob zavražděných

německými okupanty na židovském hřbitově v Cieszyně v době od podzimu 1944 do 1.května 1945, sestavený polskými úřady.
Exhumace začala 13.června 1945 v 17 hodin. Po třech dnech byla ukončena. Bylo odkryto celkem třiadvacet hrobů a objeveno jedenaosmdesát těl se stopami po střelné ráně to týla. V

posledním hrobě bylo pět mužů. Jedním z nich byl Vladimír Bílek. Byl tedy asi jen tři dny zatčen a pak bez soudu popraven.
Bratr Božetěch nikdy nezapomněl na cestu, když šel pěšky od vlaku z Pržna říci své mamince, že našel jejího nejmladšího syna.
Mezi oběťmi v odkrytých hrobech byla také ilegální skupina osmnácti mladých junáků z Ostravy, které vedl Vladimír Čermák. O jejich likvidaci (a zřejmě i o popravě Vladimíra Bílka)

svévolně rozhodl tehdejší šéf ostravské úřadovny gestapa Wilhelm Lehmann. Z pozdějších výpovědí je zřejmé, že si od nadřízených orgánů nevyžádal souhlas k provedení exekuce.

Překračoval tak nejen svou pravomoc, ale i platné nacistické zákony a nařízení státního ministra pro Čehy a Moravu K.H.Franka.
Sám si věžně vybral a uložil podřízenému, aby zařídil jejich zastřelení v Cieszyně. Zřejmě si byl vědom, že na území protektorátu překračuje svou pravomoc a pravděpodobně se i

obával následků, jaké by tento čin vyvolal u českého obyvatelstva v posledních dnech války. Možná v tom hrála roli i snaha zahladit stopy zločinu.
Přesné datum popravy Vladimíra Bílka a mladých skautů není známo. V každém případě to byly poslední dny měsíce dubna.
Exhumace byla ukončena 16.června 1945. Příští den se konal v Cieszyně pohřeb většiny obětí. Vojenský studebaker ostravské posádky převezl rakve s pozůstatky ostravských junáků do

krematoria v Ostravě. Na přání rodiny byl Vladimír Bílek převezen do Metylovic. Celou noc u jeho rakve drželi stráž hasiči, Sokoli a skauti. Pak byl pochován na hřbitově na čestném

místě vedle kříže a hrobu rudoarmějců.
Za mostem, spojujícím Český Těším s Cieszynem je pamětní deska s devatenácti jmény. Mezi nimi je vytesáno i jméno našeho občana Vladimíra Bílka. Na místním hřbitově připomíná oběť

Vladimíra i jeho staršího bratra Vítězslava umělecký pomník na rodinném hrobě. Sokoli si jeho památku připomínají tradičním memoriálem Miloše Čupy a Mirka Bílka.
(podle knihy Mečislava Boráka „Na příkaz gestapa“ a vzpomínek bratra profesora Božetěcha Bílka)
BÍLEK VÍTĚZSLAV, nar.1906, popraven v Breslau 2.11.1944

Narodil se 1.9.1906 jako nejstarší syn manželům Valentinu a Otýlii Bílkovým. Vystudoval učitelský ústav, učil na několika školách. Posléze byl jmenován řídícím učitelem v Dolním

Žukově u Těšína. Bratr Božetěch učil na měšťanské škole v Třinci, kde byl jeho kolegou učitel Jureček. Když Poláci začali okupovat Těšínsko, vypomohl v nouzi jeho rodině a

přestěhoval ji do Metylovic. Slávek a Jureček se tak v Metylovicích setkali. Od těch dob se datovala jejich užší spolupráce, která později přerostla v odbojovou činnost.
Polské okupační úřady se zasadily o to, aby nikdo z učitelů, působících dosud na Těšínsku, nedostal místo v okresech bezprostředně hraničících s Těšínskem. Jureček byl přeložen do

Slavkova u Brna, kde se stal vedoucím odbojové skupiny Svobodná legie. Slávek byl přeložen do Černína u Bučovic a pracoval v odboji na Bučovsku. Lidé v Černčíně ho měli rádi. Řídil

tam pěvecký smíšený sbor, v sousedních Bučovicích vedl sbor Hvězda. Nacvičoval divadla, která hrávali venku. Nikdy neřekl: „nemám čas, nemohu, nechce se mi.“ Ochotně pomohl u

mlátičky i v noci při telení krav. Uměl vázat balíky slámy, že se mu nikdo nevyrovnal. S každým dovedl pohovořit. Hrál krásně na housle.
Podle skutečnosti, které vyšly později najevo je zřejmé, že odbojová práce v této skupině postrádal přísnou konspirativnost a tak bylo jen otázkou času, kdy bude odhalena.Stalo se to

v květnu 1943 ve Slavkově. Odboj nebyl odhalen gestapem ani nasazeným zrádcem, ale českým občanem. Syn mu u oběda pověděl, že bude pracovat v odboji. Zvedl se a šel to oznámit na

policejní stanici. Četník mu to rozmluvil. Na druhý den přišel znovu a na svém udání trval. Vrchní strážmistr zvedl telefon a během dvou hodin bylo ve Slavkově brněnské gestapo.

Začalo zatýkání. Vinou udání padlo v Breslau dvanáct hlav pod sekerou. Nejdříve odvezli Jurečku. Jak strašný musel být výslech, když tento pevný, tvrdý Slezák mučení neunesl a

promluvil. Zatýkání a další mučení pokračovalo. Bylo jasné, že přijdou i pro Slávka. Uvažoval o útěku, ale gestapo bylo rychlejší. Vjelo do vesnice po mírně se svažující silnici s

vypnutým motorem. Ke škole se vrátili pěšky. Zatkli ho před dětmi.
Kounicovy koleje se hned po uzavření vysokých škol staly místem bezmezného utrpení českých vězňů. Tam nyní týrali i Slávka. Spoluvězni po válce svědčili, jak jim po večerech vyprávěl

o českých dějinách. Vedl je k tomu, aby i oni vyprávěli o sobě, o své práci. Tiše zpívali české písně. Pomohlo jim to přenést se ze světa křiku, bití a kopanců do prostředí, v němž

žili předtím se svými nejdražšími. Slávek pomyslně vodíval svou dcerušku na procházku, maloval na toaletní papír domek, který postaví po válce. Ve vězení, v této mezní situaci

nejlépe poznával charaktery lidí. Velké duše i sobce. Ty, kteří se nerozdělili ani o krajíček chleba přesto, že dostávali balíčky z domova. On, protože se nepřiznal, neměl na balík

nárok. Vzpomínal na mše, které nacvičoval na vánoce a velikonoce, stále více se otvíral Bohu. Přemýšlel o dosavadním životě, zrál nesmírným utrpením.
Zmítal se mezi dvěma protiklady. Na jedné straně chtěl, aby jeho blízcí za ním nejezdili, neboť to považoval z jejich strany za velikou oběť. Na druhé straně se pochopitelně nemohl

jejich návštěv nasytit. Bratr Božetěch docházel ke kolejím se Slávkovou ženou vždy ve středu a v sobotu odpoledne. U budovy se pochopitelně nikdo nesměl zastavit. U oken na chodbách

stáli dozorci s automaty a hlídali pohyb na chodníku. Okna cel byla hlídána i zvenčí. Proto se nikdo nesměl vyklánět ven.
A přesto se našly chvíle, kdy se oči procházejících a vězněných setkaly. Bylo k tomu třeba trpělivosti, šikovnosti a dobré taktické a časové souhry. Navíc Slávek začal posílat

motáky. Stalo se tak díky německému dozorci. Za svou lidskost a pomoc českým vězňům nakonec zaplatil životem.
Bratr se každý týden snažil pro Slávka a jeho přátelé „vysílat“ heslovité zprávy. Při napohled lhostejné ledabylé chůzi po chodníku se snažil nenápadným gestem signalizovat postup

Rudé armády, osvobozená města a podobně. Nebylo to samozřejmě bez rizika. Díky důkladnému obeznámení se s pravidelným denním režimem v okolí Kounicových kolejí se mu to dařilo. Je

třeba se také zmínit o riskantní komunikaci, kterou Slávek použil při jedné mimořádné skutečnosti.
Ani po osmi týdnech výslechů se k ničemu nepřiznal. V devátém týdnu získalo gestapo proti němu další usvědčující materiál. Aby tentokrát konečně dosáhli přiznání, mučili ho tak, že

Slávka museli dva podpírat, aby vůbec došel na celu. Trvalo několik dnů, než přišel k sobě.
V sobotu 18.září přijel bratr Božetěch se švagrovou ke kolejím. Rozestavení stáží nebylo zrovna nejvhodnější. Letmo vzhlédli k důvěrně známému oknu. Obličej za ním nepoznali. Obešli

pomalu celý trakt kolejí a vraceli se .Opět nenápadně pohlédli nahoru. Byl to on. Ale jak změněný. V černém obličeji svítily jen oči a skrze mírný úsměv bílé zuby. Stačili si

všimnout, že drží v ruce bílý předmět. Pochopili, že ho chce vyhodit. Podešli na druhou stranu, předstírali horlivý rozhovor, ale ve skutečnosti napjatě sledovali, zda se to podaří a

kam vyhozený předmět spadne. Náhle proletěl nad hlavami hlídek drobný předmět a zapadl do trávy za protější stranou ulice. Pomohl jim metař, který předmět nalezl a předal jim ho. V

kapesníku byl utržený zámek ze skříně a kousek toaletního papíru se vzkazem: „Řekl jsem Zuntovi, že o odboji věděl, ale nevstoupil. Informujte ho.“ Zunta zatkli a on vypovídal jen

to, co bylo na motáku. Nikdo další zatčen nebyl.
Když bratr Božetěch přivedl 21.prosince ke kolejím těžce nemocného otce a maminku, aby také mohli Slávka zahlédnout, v důvěrně známém okně se už nikdo neobjevil. Slávek byl zařazen

do transportu, který odjel do Breslau. Před odjezdem poslal moták, v němž děkoval manželce za pět let manželského života, za vše pěkné, co spolu prožili a prosil za odpuštění všeho,

čím jí ublížil.
Z Breslau mohl jednou měsíčně posílat dopisy legálně. Hovořil v nich ku své ženě, dcerce, rodičům, sourozencům. Děkoval za jejich lásku, starosti a modlitby. V představách tvořil pro

svou dcerku Danušku loutkové divadlo a vymýšlel pro ni pohádky. V myšlenkách přestavoval rodný domek v Metylovicích, stavěl nový dům u Ozdravovny. Zpíval si postní, později

velikonoční písně, které doma zpívala maminka. Psal, jak je rád, že tam mají práci, která je fyzická, zajímavá, snadná a rozmanitá. Lépe mu tak díky ní utíkal čas.
Soud byl 8.května 1944. Byli souzeni po dvojicích. Slávek s Otou Zuntem. Po válce pan Zunt napsal: „Slávek byl souzen první. Byl přítomen i tlumočník. Oba jsme sice uměli německy,

ale nepřiznali jsme to. Hned v první otázce se Slávka zeptali, proč přísahal na odboj. Odpověděl, že nepřísahal na organizaci, ale československé armádě a československé republice.

To byl i pro tlumočníka šok. A tak zamaskoval do své otázky – člověče, co to říkáš, proč neřekneš něco na svou obhajobu? Když odpověď přeložil soudcům, začali křičet, že je to

vlastizrada. I já jsem se v tom zmatku naklonil ke Slávkovi – zapři aspoň něco! Soudci už se na nic neptali a ihned odešli k poradě.
V nastálém tichu seděl Slávek nehybně, ruce na klíně, pohled jakoby zaměřen mimo tyto prostory. Za malou chvíli se porota vrátila, všichni se postavili. „Zum Tode verurteil –

odsouzen k smrti“. Slávek stál, ruce nataženy podél těla, oči hleděly kamsi jinam. Začal jsem plakat. On mne chytil a stiskl mi ruku. Když nás odváželi autobusem zpět, chytil mne

Slávek kolem ramen a prosil, abych vyřídil doma, aby mu manželka odpustila, že jí připravil takovou bolest a Danuška ať odpustí, že nebude mít tatínka. Mne prisil, abych mu odpustil,

ale co já bych mu měl odpouštět. Když jsme vystoupili, ukázal jsem Slávkovi na rozkvetlou třešni, abych ho přivedl na jiné myšlenky. A tehdy se rozplakal – už nikdy ty květy

neuvidím. Pevně mne objal. Nekřičel, ale dozorci nás museli oddělit. Slávka odvedli do cely smrti. Už jsem ho nikdy neviděl.“
V dopise z 18.května Slávek píše, že ho navštívil obhájce, který podá žádost o milost. Vyznává, že hluboká víra v Boží dobrotu a spravedlnost, kterou mu maminka v mládí vložila do

srdce, mu dává sílu nést jeho kříž. V dopise z června je prosí, aby uvěřili tomu, co píše. Vždyť už nemá příčinu, aby psal jen pro jejich útěchu. Cítí se nyní silný, neboť se mu

dostalo duševní posily. Očistil se od lidských chyb a přijal Spasitele. Podivné a veliké. Přišel, zaplnil srdce a duši a zůstal. S Ním přišla také knížečka, vydaná Vyšehradem v

Praze. Čtvero knih o následování Krista. Připravuje ho na cestu tak pečlivě a dokonale, že se mu zdá, že po ní kráčí měkce jako po mechu. Necítí bolestí tělesných ani duševních. Ba s

radostí se blíží dni, kdy mu nejvyšší Dirigent dá pokyn a za ruku ho povede do nové vlasti. Děkuje mu a s rukama sepjatýma v modlitbě prosí, aby ho soudil podle své dobroty a ne

podle jeho nepravostí. Modlí se za své přátelé, kteří už byli Němci popraveni – za Miloše Sládečka, Kubu, Rudu. Uvědomuje si, že jen ten, kdo trpí jako on, dovede se vcítit do

utrpení Kristova. V posledních dopisech jen děkuje- děkuje za každé milé slovo, za každé pohlazení, každý laskavý pohled. Chce, aby dříve než zemře, znala rodina všechny dobrodince,

které poznal ve vězení a vyjmenovával je. Děkuje za přítele, který mu do cely přináší svůj oběd a jehož chlebem zahání svůj hlad. Prosí mladšího bratra Zdenka, aby po něm přijal

prvorozenství a byl svým rodičům a sourozencům oporou.
Na Dušičky v roce 1944, v dopise těsně před popravou, píše: „Pomodliv se dnes v poledne andělské zvěstování za sebe a za vás, což jsem činil denně a pravidelně, přeběhl jsem v mysli

všechny vaše dopisy, jež jsem znal téměř zpaměti. Posilnil jsem se miskou vydatné polévky a vyslechl jsem „zvěstování“ z úst člověka, abych se přiblížil k místu, kde můj dobrý Ježíš

mi podá svou pomocnou ruku. Prosím Ho, aby dal mým drahým sílu, aby unesli tento kříž. Čekám na Boha s klidem a radostí a vděčím Mu za všechna dobrodiní, která mi prokazoval v

posledním čase. Loučím se se všemi posledním „S Bohem“. Vím, že jdu k Pánu. Slávek.“
(zpracováno podle rodinného archivu pana profesora Božetěcha Bílka)
AMBROŽ BÍLEK, nar.1916, padl u Dukly 3.10.1944

O Ambroži mám nejvíce materiálu díky Ludvíku Mužnému, Bedřichu Halatovi a Františku Michalcovi. Je toho tolik, že by e z toho dala napsat brožura. Pokud vím, jednu s názvem Hrdina od

Dukly napsal ve spolupráci s Františkem Michalcem Vilém Vlk. Brožura dle mého názoru pomíjí mládí Ambrože a prostředí, které ho formovalo. Samozřejmě nevím, a neví nikdo, zda a jak

změnila Ambrože šestiletá válka. Přesto se mi některé věci, které jsem četla v sovětských knihách o válce a které se letmo zmiňují i o Ambrožovi, nezdají. O sovětské propagandě vím

své. Pokusím se soustředit všechno, co se o Ambrožovi ví, aby případní zájemci měli materiál k dispozici. O něm se tu nebudu rozepisovat, neboť jsem stručně jeho život popsala v roce

2004 v odstavci „Stalo se před šedesáti lety“.
NĚMEC FRANTIŠEK, nar.1896, popraven v Breslau 6.7.1944

Díky jeho synovci panu Jar.Němcovi čp.135 jsem se pouze dověděla, že byl komunista. Dal mi také kontakt na jeho dceru, paní Synkovou, která žije v Praze. Přislíbila, že materiál s

pomocí své dcery pošle. Nyní jsem se telefonicky dověděla, že měla mozkovou příhodu a že se ozve později. Pokud opravdu slíbené materiály přijdou, napíši o Františku Němcovi v

příštím roce.
VAŠEK VIKTOR, nar.1921, ubit v Teresienfeldu 29.9.1944

Jeho bratr měl nějakou dobu obchod v Metylovicích u pana Halaty naproti kostela. V domě dnes žije dcera pana Halaty, paní Květka Neuwirthová. Informovala mne, že maminka popraveného

byla sestrou starého pana Fojtíka čp.19. Tam jsem dostala adresu i telefon na synovce, který žije v Janovicích. Ten už žádné podrobnosti neznal a odkázal mne na jediného dnes už

žijícího bratra popraveného, pana Aloise Waszka z Horního Těrlicka. Ten ale na můj dopis (zatím) nereagoval. Z rozhovorů jsem získal dojem, že popravený zřejmě jen jezdil do

Metylovic na prázdniny.
(Pokračování za kapitolou Stalo se ve světě)

Je pravděpodobné, že byli zatčení i další lidé, kteří ale byli propuštěni nebo přežili. Nenarazila jsem zatím na žádný pramen. Podle informace Mojmíra Bažiny byl krátce vězněn jeho

nevlastní bratr Josef Bažina pro sabotáž v Ostravě, ale byl propuštěn. V zápiscích starosty Ondřeje Lepíka je zmínka o Ferdinandu Závodném, který byl vězněn pro podporu ruských

zajatců. Vyžebral pro ně u sousedky Julie Závodné chléb a mléko. I ta skončila ve vězení. Přiznali prý to zadržení zajatci.

Stalo se v okolí

Od července tohoto roku můžou zájemci, kteří kvůli stáří nebo fyzické nedostatečnosti nedojdou na Lysou pěšky, dojet tam autobusem z Raškovi. Vláda udělila výjimku a povolila ČSAD

Frýdek-Místek jednou týdně jízdu autobusem po asfaltové komunikaci ze stanice Raškovice Ondráš na vrchol Lysé hory a to každý pátek od 1.7. do 30.9. Nahoru odjíždí autobus v 8.30,

dolů v 11.20.
První odjezd autobusu si nenechal ujít bývalý starosta Čeladné a nyní náměstek hejtmana Pavol Lukna. Má totiž na starosti krajskou dopravu. Přítomni byli i zástupci ochranářů, kteří

se k této aktivitě připojili.

Stav bývalého kláštera z 19.století, v němž bydlí senioři z Frýdlantu i okolí je na okraji životnosti. V problematickém stavu je nejen střecha, ale i stropy. V současné době je v

domově 160 obyvatel, mezi nimi i paní Sládečková a Holubová z Metylovic. Náklady na rekonstrukci se mohou pohybovat až ve výši 200 milionů korun. Za tyto peníze by se dal vybudovat

zcela nový menší domov důchodců v klidné lokalitě. Protože se však pro budovu, která k historii Frýdlantu patří, nenašla vhodná náplň, rozhodli radní o opravě stávajícího objektu.

Stalo se v České republice

Leden – na konto humanitárních organizací věnovali občané rekordních 300 milionů korun na zmírnění následků tragédie v jihovýchodní Asii, způsobené vlnami tsunami. Z naší republiky

tam zahynulo 8 turistů.
Únor – neopatrnou manipulací s plynovým vařičem způsobil český turista v chilském parku požár, který sežehl jedenáct tisíc hektarů pastvin a porostů.
Březen – v pařížské síni v dražbě získala Národní knihovna latinský opis fragmentu Dalimilovy kroniky. Bohatě zdobený sešitek si veřejnost mohla prohlédnou v Praze v dubnu.
Duben – v 81 letech zemřela oblíbená česká malířka a ilustrátorka knih pro děti Helena Zmatlíková. Její veselé obrázky dětí, jejichž oči jsou jako pecny chleba zná každý školák.
Květen – čeští reprezentanti v hokeji se stali mistry světa.
– ve věku 83 let zemřela jedna z nejpopulárnějších českých filmových hereček Stella Zázvorková.
Červen – ústavní soud zrušil platnost novely o střetu zájmů, kterou kritizovalo ministerstvo spravedlnosti i Transparency International – organizace sledující korupci .
Červenec –český lékař, oční specialista Martin Filipec, pomáhal v Kábulu. Hned po svém příjezdu provedl historicky první transplantaci oční rohovky v Afganistanu. Za dva měsíce

provedl s italským kolegou 31 operací očí.
Srpen – v Česku se testují látky, které by mohly pomoci likvidovat nádorové bujení. Vědci začali zkoušet vakcíny proti rakovině děložního čípku a zkoumají očkování proti rakovině

kostní dřeně.
Září – poslanci schválili novelu silničního zákona. Od června 2007 bude platit pro řidiče bodový systém. Ministerstvo si od přísné normy slibuje úbytek nehod na vozovkách, kritici

tvrdí, že se zvětší prostor pro korupci.
Říjen – film Štěstí (režisér Bohdan Sláma) prorazil na západoevropském festivalu a vyhrál hlavní cenu.
Listopad – nový ministr zdravotnictví David Rath uvalil údajně kvůli špatnému hospodaření nucenou správu na Veřejnou zdravotní pojišťovnu.
Prosinec – kalamitní tav nastal na řadě míst díky sněhu. Až 100 000 lidí se ocitlo bez elektřiny. Půl dne byly odříznuté obce na moravsko-slezském pomezí. Kalamitní stav byl vyhlášen

na Rožnovsku, Vsetínsku, Bruntálsku a Jesenicku. Na trati Ostrava-Havířov-Český Těšín nejezdily vlaky. Na mnoha tratích byly vlaky odkloněny. Zpoždění činilo místy až 500 minut.
Zoologická zahrada v Ostravě poprvé neotevřela kvůli sněhu. Zhroutila se střecha obchodního centra Lidl v Ostravě.

I opoziční experti v zásadě uznávají, že českému hospodářství se v právě končícím roce mimořádně dařilo a je v nejlepší formě za posledních devět let. Začátkem listopadu zvýšilo

ministerstvo financí odhad růstu hrubého domácího produktu ze 4% na 4,8%. Inflace má sice mírně růst, souhrn všech hlavních makroekonomických ukazatelů ale bude patrně stále

příznivý. Česko by tak mohlo zůstat „premiantem“ střední Evropy. I přes optimistická ekonomická čísla se Paroubkův kabinet ve volebním roce neodhodlal výrazněji zvrátit nepříznivý

trend ve veřejných financích. Naplánovaný státní rozpočet bude opět výrazně schodkový.

Dosavadní šéf komunistů Miroslav Grebeníček ohlásil v září odchod do důchodu a stranické politbyro zvolilo nástupcem prvního místopředsedu Vojtěcha Filipa. Ten byl od roku 1986

evidován jako agent STB (státní tajná bezpečnost), nyní zaměstnává se ve své advokátní kanceláři řídícího důstojníka z té doby.
Sociální demokracie tvrdí, že rošáda v čele KSČM je důkazem ochoty komunistů ke změnám. O tom, že by rudí mohli po volbách krýt záda růžové menšinové vládě, mluví dnes i sociální

demokraté, kteří spolupráci s KSČM donedávna odmítali. Podle průzkumu jen 1% lidí považuje komunisty za problém.

Nyní žije v naší republice ¼ milionů imigrantů. Že je to dobře si myslí jen 20% našich obyvatel. Ti ostatní mají obavy z odlišných kulturních zvyklostí. Obávají se i zvýšení tuzemské

nezaměstnanosti. 87% Čechů by nechtělo mít za sousedy Romy, Čečence, Rusy, Ukrajince, Afgánce, Číňany, Vietnamce a Araby. Povážlivě klesá křivka oblíbenosti Američanů.

K víře v Boha se hlásí přes 30% lidí, s potraty souhlasí 80% lidí, pro trest smrti je 56% občanů. Občané mají strach ze ztráty práce 33%, ze nemoci 24%, z kriminality 13%.
Průměrný Čech stráví sledování televize přes tři hodiny volného času denně. Čtyři z deseti občanů vlastní nějaké zvíře jako domácího mazlíčka. Novinkou ve stravovacích zvyklostech u

nás je ústup polévek a stoupající záliba v domácím pečení. Na každého obyvatele Česka připadne ročně 2000 vykouřených cigaret a 10 l čistého alkoholu.

Stalo se ve světě

Ničivá vlna tsunami, která udeřila v jihovýchodní Asii 26.prosince 2004 přinesla smrt více jak 300 000 lidí. Na severu Sumatry 250 000, na Srí Lance 45 000, v jihovýchodní Indii 45

000, v Thajsku 10 000. Dokonce ještě ve východní Africe vlna zahubila přes 130 lidí.

Izraelská vláda rozhodla o úplném vyklizení a vysídlení osad v Gaze.

Komunistický parlament v Pekingu přijal zákon, podle něhož by secese Tchaj-wanu mohla být důvodem k válce.

V dubnu zemřel ve věku 84 let papež Jan Pavel II, vlastním jménem Karol Wojtyla. Do čela katolické církve ho kardinálové zvolili v říjnu 1978. Jeho pontifikát byl třetí nejdelší v

dějinám Vatikánu. Od 16.století to byl první papež neitalského původu. Zasloužil se o pád komunismu se střední Evropě a o pád železné opony.

Francouzi odmítli v květnu v referendu euroústavu. Voleb se zúčastnilo 70% oprávněných voličů.
V červnu odmítli v referendu euroústavu Holanďané. Vysvětlení, proč Francouzi i Holanďané tak jednali je hodně.
Obavy ze ztráty identity, nespokojenost s monstrem jménem EU i strach, že se stane vstupní branou islámu na starý kontinent. Navíc se evropská rada na summitu 16.a 17.června

nedokázala dohodnout na společném rozpočtovém rámci na příští léta.

Sonda Deep Impact zasáhla kometu Temple 1, která je od Země vzdálená 134 milionů kilometrů. Vědci doufají, že rozborem záznamu výbuchu dospějí k řešení, jak likvidovat zbloudilé

komety, které ohrožují naši planetu.

Na třech místech londýnského metra a v jednom autobusu zemřelo 7.července se čtyřmi muslimskými sebevrahy 52 obětí, 700 lidí bylo zraněno. O další akci se pokusili 21.7., ale čtyřem

džihádistům nevybuchly nálože.

V srpnu ukončila IRA ozbrojený boj proti britské vládě.

Během bohoslužby byl rumunskou schizofreničkou zavražděn pastor Roger. Bylo mu 90 let. Tento švýcarský protestant založil v Tajze v roce 1940 ekumenickou komunitu.

Ve Vídni zemřel v září ve věku 96 let Simon Wiesenthall. Narodil se v Haliči v židovské rodině. Za II.světové války prošel mnoha koncentráky. Po válce se mu podařilo dostat před soud

přes tisíc nacistických zločinců. Podílel se i na dopadení Adolf Eichmanna, „architekta“ tzv.konečného řešení židovské otázky.

Říjnové zemětřesení s epicentrem severně od pakistánského Islamabádu bylo v této zemi nejsilnější za posledních šedesát let. Zabilo 80 tisíc lidí.
Ve druhém kole polských prezidentských voleb vyhrál varšavský starosta Lech Kaczynski, o několik minut mladší dvojče Jaroslava, který před měsícem vyhrál se stranou Právo a

spravedlnost parlamentní volby. Úspěch dvojčat je v historii ojedinělý.
Koncem října vypukly nepokoje v severních a východních příměstských sídlištích Paříže, které se rozšířily po celé Francii. Mládežnické skupiny z přistěhovaleckého prostředí

vypalovaly po nocích obchody, školy, policejní stanice. Shořelo více než devět tisíc aut.

V listopadu byla v Liberii ve druhém kole překvapivě zvolena prezidentkou ekonomka Ellen Johnson Sirleatová (67 let). Je to první řádně zvolená žena v čele afrického státu.

V prosinci byl unesen na Haiti misionář českého původu Roman Musil. V zemi pomohl postavit školu, pracuje v projektu Adopce na dálku. Po několika dnech byl propuštěn.

VAŠEK VIKTOR,nar.1921, ubit v Teresienfeldu 29.9.1944

Vracím se ke kapitole Stalo se před šedesáti lety. V pondělí 27.března jsem dostala dopis od pana Aloise Waszka, bratra Viktora. Z něho uvádím: „Viktor se vyučil obchodním příručím u

bratra Alfréda, který měl obchod se smíšeným zbožím v Metylovicích naproti kostela. Jako ročník 21 byl totálně nasazený do Therezienfeldu (v Rakousku za Vídní). V roce 1944 napsal

bratru Aloisovi, že pracuje v továrně na chemikálie. Práce byla těžká, režim přísný. Když jednou přišel do práce o pět minut později, strhli mu celou hodinu. Jídlo se mnohdy nedalo

jíst. Boty neměli, chodili v dřevácích. V osudný den se těšil na švestkové knedlíky, které mu slíbily děvčata. Už se jich nedočkal. Vykládali vagon nevybuchlých granátů. Mistr k sobě

pozval pět z nich, aby jim vysvětlil, jak s nimi mají zacházet. V tom okamžiku granát vybuchl a čtyři chlapci byli na místě mrtví. Viktor byl mezi nimi. Byl pochován na hřbitově v

Therezienfeldu. Bratr Alois i jeho maminka se zúčastnili pohřbu. Alois, ročník 1923, byl také totálně nasazen. Pracoval 4,5 roku v Německu, 43 dny byl v koncentráku v Osvětimi. Další

bratr byl zastřelen v Katyňském lese.

Starosta: Věra Petrová
Řed.školy: Mgr.Alena Kořínková
Farář: Bronislav Wojnar
Obecní zastupitelstvo

Na svém zasedání 2.1. schválilo žádost o zřízení nového bodu veřejného osvětlení na rozhraní Metyloviček a manželů Juřicových.
Souhlasilo s podáním žádosti o příspěvek z nadace Duhová energie na vybudování víceúčelového hřiště.
Vyhovělo žádosti paní Plankové a zaměstnanci obce opravili kanál, který zničila těžká vozidla stavebníků.
Schválilo použití výtěžku obecního plesu na vánoční osvětlení obce.

Na veřejné schůzi 17.1. starostka seznámila přítomné s problémy obce jako jsou opravy místních komunikací, projekt vnitřní rekonstrukce základní školy s přístavbou sportovní haly i s

výsledky výzkumu zájmu o plynofikaci.
Vysvětlila, proč je na nové komunikaci ke hřbitovu v zimě souvislá vrstva ledu, takže se po ní nedá chodit ani jezdit. Při stavbě se totiž na cestu navezla vrstva strusky a zalila

penetrací. Spodní voda se tlačí struskou, narazí na nepropustnou vrstvu a snaží se dostat na povrch.

Zamítlo žádost Sokola o částku 18 000Kč a schválilo pouze původních 15 000Kč.
Všemi hlasy odsouhlasilo zvýšení rozpočtu na tento rok na 50 000 pro základní školu a pro mateřskou školu na 30 000Kč.

Rada vyhověla 21.2.žádosti manželů Kulhánkových o příspěvek na opravu veřejné komunikace před jejich prodejnou MaJ.

Zastupitelstvo se 21.3. seznámilo s dvoudenní akcí, která proběhne 6.-7.května v prostorách hřiště i v budově sokolovny v rámci přeshraniční spolupráce s městem Turzovka.

Spolufinancuje ji Evropská unie.
Schválilo žádost mysliveckého sdružení o kooptaci jejich zástupce do stavební komise.
Neprošel návrh na zrušení smlouvy s ing.Spustou. při této příležitosti zastupitelé rozhodli, aby texty všech uzavíraných smluv rozhodovali oni, ne jen rada.

Rada 22.3. schválila platbu měsíčníku Mikroregion z obecních peněz – občané ho budou dostávat zdarma.
Vyhověla požadavku Mysliveckého sdružení vytěžit 2-3m3 spadlých a polámaných stromů.
Zastupitelstvo schválilo žádost Miroslava Běčáka o posunutí značek, označující obec Metylovice u autobusové zastávky „Rozcestí Ondřejník“ o 100 metrů dále ve směru na Lhotku, pokud

tuto změnu kladně posoudí i dopravní policie.
Souhlasilo s umístěním znaku obce na prapor tanečního souboru Beseda.

Všemi hlasy schválilo 16.5. návrh smlouvy s firmou AVE CZ – svoz odpadu s tím, že smlouva bud podepsána na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou.
Rozhodlo, že některé požadavky mateřské školy na opravu a údržbu budovy a cesty provedou zaměstnanci obecního úřadu v rámci své pracovní náplně. Také pověřilo starostku, aby si

vyžádala reference o firmě LACKO.

Souhlasilo se zakoupením potrubí na zatrubnění příkopu u pana Krpce. Práci provedou zaměstnanci obecního úřadu.
Na žádost občanů z části Žukov bude místní komunikace opravena recyklátem. Práci provedou zaměstnanci obecního úřadu.
Zastupitelstvo se vzdalo odměn za červenec a srpen ve prospěch obce.
Schválilo žádost o poskytnutí výjimky z průměrného počtu žáků pro školní rok 2006/2007.
Odsouhlasilo zvýšení poplatku za pronájem sálů v sokolovně v topném období od poloviny září do konce dubna na 1 000Kč, mimo topnou sezónu zůstává 500Kč.

Zastupitelé 12.9. rozhodli všemi hlasy, že obecní úřad poskytne peníze na materiál pro opravu břehu potoka u čp. 139. Pokud nebude žadatel s opravou svépomocí souhlasit, zažádá

obecní úřad o dotaci z programu Prevence před povodněmi. Pokud bude dotace přidělena, opraví břeh v mnohem větším rozsahu.
Vzali na vědomí informaci o tryskové metodě při opravách komunikací. Jeden m2 vyjde na 210Kč bez DPH.
Odsouhlasili projekt k využití areálu hřiště za školou a souhlasili, aby fakturu za projekt uhradil obecní úřad .
Schválili smlouvu o dílo Zastávkový záliv s firmou ODS.
Po předložení hotového projektu multifunkčního areálu Koňské nebe česko-kanadskou společností Lifestyle develpments dali všemi hlasy souhlas k uskutečnění tohoto projektu a jeho

zařazení do územního plánu obce s podmínkou, že se obec nebude na projektu finančně podílet.

Zastupitelstvo 2.10. vzalo na vědomí zprávu místostarostky o převzetí KTR firmou Baroš.
Chválilo přijetí dotace ve výši 20 000 Kč na komunální volby.
Potvrdilo cenu prodávaných pozemků patřících Obec-Investu. Cena zasíťovaných činí 400 Kč za 1m2, cena nezasíťovaných 100 Kč za 1m2.

Na veřejné schůzi občanů 10.10. starostka zhodnotila bod po bodu plnění volebního programu jak KDU-ČSL tak SNR. Konstatovala, že volební program byl splněn téměř beze zbytku. Tím, co

se nesplnilo, je plynofikace. Nebyla dokončena pro malý zájem občanů. Navíc se z Fondu životního prostředí už státní dotace na vybudování plynovodního řadu neposkytují. Následně byly

zodpovězen dotazy a připomínky občanů.
Proč je na cestě na Čupek umístěna dopravní značka Zákaz vjezdu mimo dopravní obsluhu – je to prevence proti dalším Technoparty, které byly na louce za vodojemem na Čupku. Navíc má

chránit maminky se dětmi, které tu chodí na procházku.
Stížnost na srozumitelnost hlášení v místním rozhlase – je to závislé na počasí.
Zda je možné přispět na kostel – stav obecní financí to nedovolí.
Jak vypadá prodej pozemků na Jižním městečku? Všechny jsou zadané. Píší se smlouvy o prodeji. Budou tam stát domky pro sociálně silnější i slabší vrstvy obyvatel. Domky řadové i

polyfunkční s obchody a službami. Dále hotel, sportovní areál. V plánu je i dům pro seniory.
Na závěr se občané podívali na videozáznam akcí, které se během uplynulých čtyř let uskutečnily a videozáznam z průběhu soutěže Vesnice roku.

Již nové zastupitelstvo 15.11.vyhovělo žádosti včelařů z Frýdlantu n.O. a poskytlo jim výpomoc na léčení včelstev ve výši 3 080 Kč.
Zamítlo poskytnout dotaci ing.Karlickému na vybudování části projektu na hřišti za školou.
Zamítlo žádost majitelů chat z chatoviště Metylovic-Pržno na vykoupení příjezdové cesty obcí.
Všemi hlasy rozhodlo o garážování služebního auta u starosty doma.
Vzalo na vědomí odstoupení Vojtěcha Halaty z funkce jednatel společnosti Obec-Invest s.r.o. a zvolilo na to místo ing.Kulhánka.
Neschválilo pořádání obecního plesu.
Schválilo všemi hlasy starostu jako uvolněného člena. Členy nového zastupitelstva a obsazení výborů uvedu v odstavci Volby do obecního zastupitelstva.

24.11.zastupitelé schválili dotaci pro Domov důchodců ve Frýdlantě n.O. ve výši 66 283 Kč.
Vzali na vědomí stav místních komunikací v Pasekách.
Schválili zakoupení malotraktoru pro potřeby obce. Do školské rady navrhli a schválili Vlastimila Foldynu.
Odložili žádost pana Heřmana na zpevnění komunikace, která vede k parcele, na níž se bude stavět rodinný dům.
Schválili žádost Mysliveckého sdružení o příspěvek na příští rok ve výši 5 000Kč.
Všemi hlasy schválili žádost základní školy o povolení instalace antény pro bezdrátové připojení na internet.
Souhlasili s návrhem projektu prací lesního hospodáře v obecních lesích v roce 2007.
Všemi hlasy zamítli pokračování ve stavbě přírodního amfiteátru na pozemku mezi obecním úřadem a kostelem.
Schválili nákup dopravních značek Dej přednost v jízdě k označení výjezdu z místních komunikací na hlavní silnici.
Souhlasili s žádostí faráře o zpevnění cesty za obecním úřadem vedoucí ke kostelu a vybudování záchodů na hřbitově.
Vzali na vědomí prodloužení vedení rozhlasu k Josefu Němcovi čp.223 i žádost o opravu komunikace tamtéž.
Zamítli nabídku společnosti Severomoravské plynárny k prodeji akcií.
Schválili zakoupení záznamového zařízení a to diktafonu a videokamery.

Na svém zasedání 18.12.vzali na vědomí žádosti o opravu místní komunikace za hasičskou zbrojnicí a k rodinným domkům na dolním konci. Předali ji stavebnímu výboru. Na základě jeho

doporučení bude tento požadavek předán finančnímu výboru.
Vzali na vědomí žádost farnosti o poskytnutí finančního příspěvku na splácení dluhu.
Rozhodli se podporovat farnost investičními akcemi a ne paušálními částkami.
Vzali také na vědomí žádost o finanční příspěvek pro práci s dětmi. Během ledna navrhne finanční výbor model přidělování finančních prostředků zájmovým sdružením, spolkům a jednotám

podle určitého klíče.
Schválili záměr obce prodat pozemky v lokalitě Metylovičky jako jeden celek.
Zastupitelé obce byli seznámeni se smluvními vztahy mezi obcí a ing.Spustou. Doporučují pokračovat, ale zároveň ošetřit stávající smlouvy novými dodatky.
Vytvořili inventarizační komise.
Pracovní skupina, která má na starosti pořízení malotraktoru pro potřeby obce oznámila obecní zastupitelstvo s využitím příslušenství k malotraktoru, s problémem garážování , s

nutností zakoupení benzinové sekačky s pojezdem na vyžínání trávy v uličkách na hřbitově, ploch kolem obecního úřadu. Poukázala na aktuální stav multikáry a upozornila na možnost

dotace.
Zastupitelé vzali na vědomí požadavek Jiřího Čupy na zpevnění komunikace.

Rozpočet obce

Daň z příjmu FO ze závis.činnosti 2 158 000
Daň z příjmu u FO z SVČ 3 488 000
Daň z příjmu FO z kapit.výnosů 139 000
Daň z příjmu u PO 2 568 000
Daň z příjmu PO za obce 45 000
DPH 4 156 000
Odvody za odnětí zem.půdy 9 000
Poplatek za komunální odpad 686 000
Poplatek ze psů 16 000
Poplatek za užívání veř. Prostranství 2 000
Poplatek ze vstupného 9 000
Správní poplatky 30 000
Daň z nemovitosti 310 000
Neúčelová dotace 116 000
Za školáky od obcí 23 000
Dotace – sociální dávky 13 000
Účelová dotace- projekt přístavba ZŠ 96 000
Účelová dotace – volby do parlamentu 23 000
Účelová dotace –projekt kanalizace 245 000
Dotace z Úřadu práce 80 000
Dotace na plynofikaci – doplatek z r.2003 180 000
Dotace na volby do zastupitelstva 20 000
Dotace pro hasiče 1 000
Zemědělská činnost 1 090 000
Lesní hospodářství 128 000
Těžební průmysl 28 000
Kinosál 3 000
Knihovna 2 000
Kultura 21 000
Rozhlas 4 000
Tělovýchova 134 000
Bytové hospodářství 271 000
Nebytové hospodářství 187 000
Rozvoj bydlení 349 000
Pohřebnictví 19 000
KTR 201 090
Ostatní příjmy 94 000
Za odpad v kontejnerech 36 000
Od Ekokomu za odpad 159 000
Požární ochrana 2 000
Místní správa 88 000
Celkem příjmy 17 229 000
Výdaje
Veterinární péče 3 000
Zemědělská činnost 10 000
Správa lesa 8 000
Lesní hospodářství 171 000
Silnice 1 085 000
Veřejná silniční doprava 64 000
Vodní hospodářství 91 000
Kanalizace 66 000
Mateřská škola 224 000
Základní škola 976 000
Kino 4 000
Knihovna 27 000
Kultura 543 000
Rozhlas 21 000
Klub důchodců 5 000
SPOZ 7 000
Tělovýchova 441 000
Bytové hospodářství 173 000
Nebytové hospodářství 57 000
Rozvoj bydlení 1 317 000
Veřejné osvětlení 220 000
Pohřebnictví 5 000
KTR 215 000
Plyn 170 000
Komunální služby 4 000
Nebezpečný odpad 74 000
Komunální odpad 855 000
Velkoobjemový odpad 27 000
Veřejná zeleň 1 028 000
Sociální péče 23 000
Domov důchodců 65 000
Požární ochrana 122 000
Volby do parlamentu 20 000
Volby do zastupitelstva obce 19 000
Zastupitelstvo obce 863 000
Místní správa bez příspěvků 1 303 000
Příspěvek – TJ Fajkus 258 000
Odvod do fondu oprav sokolovny 24 000
Příspěvek ostatním 27 000
Dar Obec-investu 5 000
Bankovní výdaje 25 000
Ostatní činnosti 40 000
Výdaje celkem 10 682 000

Počáteční stav k 1.1.2006 826 700
Splátky úvěrů 2 280 500
Financování celkem -1 453 800

Udělalo se v obci

Zhotovily se projekty na amfiteátr vedle obecního úřadu, na další větev plynovodu po prodejnu MaJ i na kanalizace další části obce. Koupil se záložní zdroj pro lepší příjem TKR,

pořídily se židle pro vybavení víceúčelové místnosti na obecním úřadě, ubrusy pro potřeby plesů a kulturních akcí, ozvučovaní technika a lavičky. Pro potřeby obce se rovněž koupila

starší multikára. Do buňky pracovníků obecního úřadu, která stojí vedle základní školy byla zhotovena přípojka NN. Zajistily se laťky a trámy potřebné k zastřešení venkovního

posezení u restaurace „Na hřišti“. Některé místní komunikace se opravily tryskovou metodou a recyklátem. Opravily se některé části břehů metylovského potoka.

Prioritou tohoto vedení obce bylo splácení dluhů. A to se dařilo. Zastupitelstvo i se starostkou se snažilo ušetřit i na maličkostech. Od vlastní znělky v rozhlase, aby se nemusely

platit poplatky OSA, přes pohoštění ,které platila starostka, prací svépomocí i zřeknutí se odměn zastupiteli během prázdnin. Dali si práci s pořádáním obecního plesů. Výtěžek patřil

potřebám obce. V současné době je dluh 1 946 750 Kč. Pak je tu úvěr na výkup pozemků ve výši 749 980 Kč, který bude splacen do roku 2010, na projekt školy, který se splatí do roku

2008. Splácení obecních dluhů je podle paní starostky dobře rozvrženo a obecní pokladnu nezatěžuje.

Po tříletém jednání se zahraničními investory a po jimi předloženém projektu souhlasilo zastupitelstvo s uskutečněním záměru investora. Je přesvědčeno, že se lokalita „Koňské nebe“

stane chloubou obce. Navíc se při budování vytvoří pracovní příležitosti pro občany, do školy přibudou děti a do obecní pokladny peníze.

Poslední dva roky zastupitelstvo spolupracovali s inženýrem Spustou, bývalým starostou obce. Jeho firma zpracovává žádosti o dotace z Evropské unie. Vedení obce se zdálo přirozené,

že právě on, který dobře znal poměry a potřeby obce, bude schopen tuto problematiku dobře zpracovat.

Volby do obecního zastupitelstva

Ve dnech 20.10. a 21.10.jsem volili obecní zastupitelstvo. Letošním volbám předcházela u nás do té doby nevídaná volební kampaň .
KDU-ČSL do každého domu doručila seznam občanů, kteří budou kandidovat za naši obec a leták s volebním programem. Chtějí podporovat vyrovnaný obecní rozpočet, investice z fondů,

rekonstrukci školy. Chtějí zajistit informovanost občanů a zachovat dopravní obslužnost obce. Podporují hasiče i sportovní a kulturní aktivity mládeže. Budou usilovat o postavení

chodníku ve střední části obce i o opravu obecních cest. Chtějí se zasadit o podporu rodinám s více dětmi i podpoře činnosti klubu seniorů.

Seznam kandidátů se Sdružení nezávislých kandidátů jsem viděla v obchodech a na zastávkách. Fotografie a upřesnění bydliště dle mého názoru výrazně pomohlo k přesné identifikaci

navržených občanů.
Největší volební kampaň uspořádalo Sdružení nezávislých kandidátů „Za lepší Metylovice“. Každý občan nalezl ve své schránce poměrně obsáhlý materiál. Obsahoval jméno, fotografii a

krátký životopis každého kandidáta. Následovaly plány, co chtějí zlepšit v ekologické i finanční oblasti, v rozvoji obce i její prezentaci, ve škole, v oblasti seniorů, v dopravní

bezpečnosti, při zajištění občanské bezpečnosti, v kultuře, sportu i zájmových sdruženích. Mimoto zveřejnili postup, jak to chtějí udělat.
Zároveň pozvali občany, aby se přišli do kinosálu osobně setkat s kandidáty. Mimo jejich prezentace předložili a obhájili svůj program a zodpověděli dotazy přítomných. Protože každý

účastník obdržel při vstupu los, byla schůze ukončena losováním cen z připravené tomboly.

Na voličských seznamech bylo zapsáno 1291 voličů. Voleb se zúčastnilo 752 osob, což znamená více než 58% účast voličů. Volby se konaly v pátek a v sobotu 20. a 21.října v budově

základní školy v Metylovicích. Volilo se tentokrát 11 členů zastupitelstva. Na jednom hlasovacím lístku byli ve třech sloupcích uvedeni tito navržení kandidáti:

Sdružení nezávislých kandidátů Za lepší Metylovice:
1. Věnomír Merta 53 let, ekonom bez politické příslušnosti
2. Ing.Rad.Kulhánek 43 let, informatik, analytik bez politické příslušnosti
3. Ing.arch.Aleš Bílek 47 let, projektant bez politické příslušnosti
4. Jiří Liberda 50 let, stavební činnost bez politické příslušnosti
5. Vlastislav Foldyna 41 let, mistr bez politické příslušnosti
6. Martina Vyvlečková 39 let, vychovatelka bez politické příslušnosti
7. Petr Němec 55 let, strojvedoucí bez politické příslušnosti
8. Stanislav Biolek 60 let, důchodce bez politické příslušnosti
9. Ladislav Barabáš 42 let, slévárenský dělník bez politické příslušnosti
10. Mgr.Jana Šigutová 46 let, zaměstnankyně Policie, bez politické příslušnosti
11. Martin Židek 31 let, nástrojář bez politické příslušnosti

Sdružení nezávislých kandidátů Sdružení nezávislých:
1. Ing.Lukáš Halata 26 let, místostarosta bez politické příslušnosti
2. Ing.Tomáš Kredvík 35 let, projektant bez politické příslušnosti
3. Leona Pavlásková 24 let, obsluha výr.linky bez politické příslušnosti
4. Vojtěch Halata 53 let, mistr bez politické příslušnosti
5. Tomáš Plaček 34 let, technik bez politické příslušnosti
6. Taťána Bílková 39 let, zdravotní laborantka bez politické příslušnosti
7. Milan Kulhánek 52 let, podnikatel bez politické příslušnosti
8. Ing.Iveta Kovalová 26 let, projektantka bez politické příslušnosti
9. Ivana Halamová 65 let, důchodkyně bez politické příslušnosti
10. Dagmar Vyvialová 28 let, mateřská dovolená bez politické příslušnosti
11. Zbyněk Drastich 39 let, soustružník bez politické příslušnosti

Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová:
1. Ing.Josef Velička 45 let, vedoucí provozu člen KDU-ČSL
2. Pavel Šigut 46 let, dělník bez politické příslušnosti
3. Edvard Bednárek 64 let, opravář zem.strojů bez politické příslušnosti
4. Radim Pěch 27 let, servisní technik bez politické příslušnosti
5. Marta Michalcová 58 let, zahradnice členka KDU-ČSL
6. Kateřina Štarchoňová 21 let, referentka bez politické příslušnosti
7. Pavel Šigut 65 let, důchodce člen KDU-ČSL
8. Milan Tomášek 51 let, zaměstnanec OÚ bez politické příslušnosti
9. Ing.Lenka Sulírová 24 let, finanční a pojišť.porad. bez politické příslušnosti
10. Jarmila Boháčová 58 let, důchodkyně bez politické příslušnosti
11. Miroslav Němec 43 let, prodavač bez politické příslušnosti

Výsledky voleb:
1. Jiří Lebeda 430 hlasů SNK Za lepší Metylovice
2. Aleš Bílek 414 hlasů SNK Za lepší Metylovice
3. Věnomír Merta 384 hlasů SNK Za lepší Metylovice
4. Radomír Kulhánek 378 hlasů SNK Za lepší Metylovice
5. Lukáš Halata 352 hlasů SNK Sdružení nezávislých
6. Vlastislav Foldyna 325 hlasů SNK Za lepší Metylovice
7. Zbyněk Drastich 284 hlasy SNK Sdružení nezávislých
8. Tomáš Kredvík 256 hlasů SNK Sdružení nezávislých
9. Leona Pavlásková 242 hlasů SNK Sdružení nezávislých
10. Pavel Šigut 195 hlasů KDU-ČSL
11. Milan Tomášek 166 hlasů KDU-ČSL

Preferenční hlasy zamíchaly pořadím na všech kandidátkách. U SNK Za lepší Metylovice se na 1.místo dostal kandidát, který byl čtvrtý v pořadí, na 2.místo postoupil kandidát ze

3.místa. Ještě překvapivěji do dopadlo u SNK Sdružení nezávislých, kdy se kandidát na 11.místě díky preferenčním hlasům ocitl na 2.místě. Také KDU-ČSL budou zastupovat lidé, kteří

byli na kandidátce až na 7. a 8. místě.

Ustavující schůze nového zastupitelstva se konala 30.10. v kinosále. Dosavadní starostka zahájila jednání minutou ticha za zesnulého ing.Otakara Bílka, který byl v roce 1990 první

starostou obce. Dále jednání vedl nejstarší člen nového zastupitelstva Věnomír Merta. Předepsaný slib přečetla Růžena Vrbová, jednotliví zastupitelé pak slovem „Slibuji“ a podpisem

tento stvrdili. Na místo starosty byli navrženi dva kandidáti – Jiří Liberda a ing.Lukáš Halata. Protože KDU-ČSL podpořila volbu ing.Halaty, byl do funkce zvolen 6.hlasy. Na oplátku

podpořilo SNK Sdružení nezávislých pana Tomáška, takže byl zvolen místostarostou rovněž 6ti hlasy. Tyto výsledky tajného hlasování pobouřily část přítomných občanů. Někteří na

znamení nesouhlasu odešli, jiní hlasitě protestovali. Příznivci SNK Sdružení nezávislých oponovali nespokojeným: „Když se vám to nelíbí, měli jste kandidovat vy.“. Což, dle mého

názoru, zcela postrádalo logiku. Zatím jsem takovou bouřlivou volbu starosty a místostarosty nezažila.

Na novém zasedání 15.11. nové zastupitelstvo ustavilo:
Finanční výbor předseda ing.Radomír Kulhánek
členové Vlastislav Foldyna
Leona Pavlásková

externista Marie Herotová
Kontrolní výbor předseda Věnomír Merta
člen Zbyněk Drastich
externista Antonín Hajdušek
Zřízení těchto výborů je povinné, jejich činnost upravuje zákon č.128/2000Sb.

Stavební výbor předseda Jiří Liberda
členové Ing.Lukáš Halata
Ing.Tomáš Kredvík
externista Ing.Lumír Hajdušek
Sleduje dodržování stavebního zákona, kontroluje provádění staveb investovaných obcí, plánuje opravy a údržbu objektů v majetku obce.

Výbor rozvoje a plánov. – předseda Ing.arch.Aleš Bílek
členové Ing.Rad.Kulhánek
externista Ing.Tomáš Konečný
Podílí se na aktualizaci zadání, zajištění konceptu, návrhu, veřejném projednání a vydání územního plánu obce. Navrhuje, plánuje a koordinuje přípravu investičních akcí na území obce

v souladu se zákonem.

Informační výbor předseda Věnomír Merta
členové Martina Vyvlečková
externista Roman Kotzur
Navrhne informační servis pro občany obce, nový systém webových stránek, prověří stávající systém pokrytí obce internetem, navrhne nový systém infokanálu.

Sportovní výbor předseda Vlastislav Foldyna
členové Ladislav Barabáš
Zbyněk Drastich

Výbor pro kulturní a zájmové činnosti
předseda Pavel Šigut
členové Leona Pavlásková
Martin Židek

Výbor občanský, sociální a zdravotní
předseda Milan Tomášek
členové Pavel Šigut
externisté Helena Červenková
Marie Loschková
Běla Mačejovská
A jak dopadly komunální volby v okrese? Volební účast dosáhla v průměru 47,43%. V obcích přišlo k volebním urnám více voličů než ve městech. Největší účast z nich měl Brušperk –

64,49%. Nejméně lidí volilo v Třinci – 33,66%. Rekordní počet voličů přišel k urnám v Malenovicích, celých 76,03% voličů. Poslední v počtu voličů bylo Návsí. Přišlo pouze 42,46%

oprávněných voličů.

A pro koho se voliči rozhodli? Ve 40 obcích zvolili místní sdružení nezávislých kandidátů, v jedenácti ODS, v devíti KDU-ČSL, v pěti ČSSD a KSČM, ve čtyřech nezávislé kandidáty.
Na průběh voleb bylo ke krajském soudu podáno jedenáct žalob, mezi nimi i jedna z Metylovic. Soud potvrdil, že volby v naší obci proběhly regulérně.

Kostel Všech svatých

Letos vyšlo v naší obci koledovat deset skupinek Tří králů. S doprovodem dospělých se tak nasadil do služby potřebným čtyřicet lidí. Do všech domků, které navštívili, přinesli

radost, naději a malou pozornost. Vybrali 32 768,50Kč, které budou využity na podporu a pomoc lidem, kteří se ocitli v nouzi a to jak u nás, tak v zahraničí.
Obsah každé jednotlivé pokladničky se posílá na centrální sbírkový účet. Celková suma je pak rozdělena podle předem schváleného klíče. Na režii jde 5%, na činnost centrály České

katolické charity rovněž 5%, diecézním charitám připadne 15%, humanitárnímu fondu v zahraničí se posílá 10%. Do místa výběru se vrací zpět 65% vybraných peněz. Charita Frýdek-Místek

chce z peněz, které se letos vybraly, koupit vozidlo pro charitní ošetřovatelskou a pečovatelskou službu v terénu. Bude financovat II.etapu rekonstrukce objektu bývalých jeslí – Oázu

pokoje, která byla rozšířena o dvacet míst. Domu pokojného stáří pokryje část provozních nákladů a zajistí provoz a vybavení Denního centra sv.Josefa pro psychicky nemocné klienty.

Navíc chce pomoci v provozu charitnímu klubu Nezbeda. Je to nízkoprahové zařízení pro smysluplné využívání volného času dětí z nedalekého sídliště. Další peníze půjdou na podporu a

vybavení mateřského centra Kolečko a na podporu činnosti dobrovolné charity ve Frýdlantě n.O.
16.ledna přijel do naší farnosti P.Petr Kranický. Pochází z východního Slovenska a působí na Ukrajině. Vyprávěl nám o své práci i o postavení katolické církve v této zemi.

Představitelé pravoslavné církve považují katolíky za vetřelce a katolickou církev obviňují z proselytismu. Tato nepřízeň přerůstá místy i do fyzických útoků, což poznal Otec Petr i

na vlastní kůži. Když začal v této oblasti působit, žili tam někteří lidé v bídě, pro nás už nepředstavitelné. Mši svatou slavili v kůlně. Jednou si kněz všiml, při půlnoční mši

chlapce, který přišel bez bot. Nohy měl obaleny v hadrech. Koupil mu boty, ale on přišel příště opět bez nich. Daroval je totiž svému mladšímu sourozenci.
V současné době už se mše slouží v malých kostelících, které se podařilo postavit za pomoci darů ze zahraničí. Upozornil nás také na možnost adopce na dálku, která umožní tamějším

dětem chodit do školy, vyučit se nebo vystudovat , což jsou dobré předpoklady pro další život. Zdůraznil, že tamější lidé potřebují lásku a ne almužnu. Jen láska vycítí jak a co je

třeba udělat. Lidé jsou tam srdeční, pohostinní, ale hrdí.
Koncem školního roku se děti sešly na farní zahradě, která je účelově upravena právě k podobným příležitostem .Děti si zahrály, zazpívaly a soutěžily. Byl to příjemný začátek

prázdnin. Týdenní prázdninový tábor byl na Borové. I přes veliké horko zde prožily díky svým vedoucím dny plné her, soutěží a příjemného napětí. Leitmotivem pobytu bylo „putování“ po

italských městech, které jim mělo přiblížit krásu a historii některých italských měst. Díky nasazení vedoucích – členů scholy, se pobyt vydařil.
V půli července brzy ráno vyjel autobus plný poutníků nejen z Metylovic, ale i z Palkovic, Místku a Brušperku směrem na východ. Na hradicích s Ukrajinou nastala první komplikace.

Jedna pasažérka si omylem vzala pas své dcery. Celníci byli neúprosní. Díky pohotovému telefonátu Otce Bronislava si pro paní přijeli jeho známi za Michalovců a nabídli ji ubytování

do té doby, než se bude autobus vracet. Ostatní odjeli pozdě večer do Novoselici. Tamější věřící už na ně čekali a odvedli si je do svých rodin. Přijetí bylo srdečné, hostitelé milí

a pohostinní. Po materiální stránce byly mezi rodinami velké rozdíly. Pokud někdo pracoval v zahraničí, výrazně se to odrazilo na hmotných poměrech.
Druhý den navštívili poutníci dům pokojného stáří v Ust Čorne, odtud pokračovali do Tjačeva. Ve 14 hod.tam totiž začínala pouť Smíření národů. Přijelo na ni šest autobusů z Česka a

Slovenska. Každá skupina se představila. Naše schola všem zazpívala. Následovala slavnost světel, koncert a další bohatý program. Pouť vyvrcholila mší svatou. V neděli ráno po mši

svaté se poutníci vydali na zpáteční cestu. Chtěli ještě navštívit solná jezera. Pro nepříznivé počasí však nikdo neměl chuť vyzkoušet, že se v jejich vodách nepotopí. Pozdě v noci

unavení, ale bohatí zážitky se vrátili šťastně domů. A proč smíření národů? Během dějin došlo v této oblasti k nepředstavitelnému mísení dvanácti národů, jen namátkou jsou tam

Rusíni, Ukrajinci, Rusové, Slováci, Maďaři, Rumuni. Místy jsou dvojjazyčné nápisy- maďarské a ukrajinské. To vyvolávalo národnostní třenice. K tomu přistupují rozdíly náboženské –

pravoslavní, katolíci, řeckokatolíci.
Prázdniny, jak jistě potvrdí nejen děti, rychle uběhly. Děti se s nimi rozloučily na rodinné usedlosti pana Kahánka, která se rozkládá poblíž přehrady v Palkovicích. Protože rodina

pana Kahánka má plný chlév zvířat, byly soutěžní úkoly velmi zajímavé. Např.při dojení kozy se vystřídaly nejen dětí, ale i mnozí rodiče. Snad každý si to chtěl zkusit a zjistit, že

to není vůbec jednoduché. Letos překvapila pravidelné účastníky novinka – lanovka. Silné ocelové lano s jednoduchou sedačkou bylo pro všechny zúčastněné velikou atrakcí.
Ale nejen o děti je ve farnosti postaráno. Na svá pravidelná setkání se těší senioři, manželské páry i mládež. Také se letos podařilo snížit o pětinu dluh, který zůstal farnosti z

předchozího období, kdy se kotel pokrýval měděným plechem.

Základní škola

Uplynulý školní rok začal přesně 1.září a skončil 30.června, což se nestává často. Některé děti se už do školy těšily, jiné to braly jako nutné zlo. Ale škola, to není jen učení, ale

i výlety, soutěže, návštěva divadel a filmů.
Novinkou byl pro žáky 1.třídy projekt Zdravý úsměv. Pod vedením dentistky se děti dovídaly nejen jak správně pečovat o své zuby, ale i o to, co je zajímalo. Jak se jednotlivé zuby

jmenují a jakému účelu ten který slouží. Přesvědčily se, že vlastně všechny jsou velmi důležité. Žáci druhé a třetí třídy zase chodili plavat. Třídy mezi sebou soutěžily a děti tak

byly motivovány k aktivní účasti.
Škola již dlouhodobě spolupracuje s místními hasiči. A tak v pátek 20.10. čekalo děti místo vyučování setkání s místními hasiči spojené s drakiádou. Žáci byli rozděleni na mladší a

starší. Obě skupiny absolvovaly nejdříve teoretickou část. Hasiči jim vysvětlili rizika požáru a co je třeba udělat, když začne hořet. Dověděli se, jak ohlásit požár, jak poskytnout

první pomoc a potom už hurá do zbrojnice. Prohlédli si požární techniku a dověděli se spoustu zajímavostí z historie i současnosti hasičů. Na hřišti si děti zkusily spojovat hadice,

překonávaly pohyblivé překážky, shazovaly proudem vody PET láhve a podívaly se na práci vodního děla. A potom pouštěly draky. Buď vlastnoručně vyrobené nebo koupené. Rozhodčí

hodnotili, komu drak vyletí nejvýše a také dobu, po kterou se udrží ve vzduchu. Nejlépe se dařilo Martině Kubalové ze 4.třídy, která se umístila na 1.místě. Druhé obsadil Marek

Schmidt, rovněž čtvrťák a 3.místo připadlo Evě Šigutové ze II.třídy.
Rada rodičů zorganizovala tradiční návštěvu Mikuláše. Anděl předával sladké baličky, čerti pošťuchovali notorické zlobivce. Na vánoce si děti za přispění učitelů připravily pásmo

koled a vzpomínek na staré tradiční zvyky a tradice. Staly se z nich Barborky, Zimy, Mrazíci i koledníci. Děti si vyrobily i hudební nástroj fanfrnoch. Vystoupily i při vítání nově

narozených občánků. V pololetí byly hodnoceny v prospěchu, chování i v třídních soutěžích a zúčastnily se výchovného hudebního programu Dobří bobři ve Frýdlantě. Na menší děti čekalo

divadelní představení.
K zápisu přišlo 11 dětí. Mottem byla pohádka o Zlatovlásce a tak je čekalo stanoviště s Jiříkem, babičkou, hadem a mravenci. Nastávající mravenci tak hravou formou plnili stanovené

úkoly.
Na jaře se děti zúčastnily matematické soutěže Klokánek a absolvovaly dopravní východu. V okrskovém kole Mac Donald´s Cup ve fotbale se mladší žáci umístili na pěkném 2.místě.

Vystoupení o Svátku matek je jmenovalo Maminka a počítač a podle ohlasu se maminkám líbilo.
Dětský maškarní bál vypukl 18.února. Ve 14 hodin se zaplnil sál místní sokolovny nejrůznějšími maskami. Přišlo 57 dětí a 98 dospělých. Sálem se míhaly nejen princezny a vodníci,

večerníkové postavy a představitelé různých zvířat, ale také hrozen vína, perníková chaloupka, břišní tanečnice, lákavý hot dog či kajakářský tým. Fantazie dětí a rodičů byla

neuvěřitelná. Paní Vlaďka Drastichová, Iva Mališová, Marie Herotová a Alena Kořínková, které měly vybrat nejlepší masku, stály před těžkým úkolem. Jejich rozhodnutím vyhrály tyto

masky: v kategorii předškolních dětí získala první místo čarodějnice, kterou předváděla Terezka Venháčová, druhé obsadila Pohraniční stráž v zastoupení Filípka Krenželoka. Čertice,

kterou představovala Kristýnka Pavelková byla třetí. Mezi dětmi školního věku vyhrál Hrbáč – Marek Matera, druhé místo obsadili Bob a Bobek, které představovaly Tereza a Markéta

Juřicovy. Na třetím místě skončila Perníková Chaloupka, kterou předvedli Katka a Tomáš Foldynovi. Děti si zatančily, měřily síly v různých hrách a zkoušely vyhrát v bohaté tombole

nebo na kole štěstí. Odpoledne se vydařilo. Byly spokojeny děti, jejich rodiče i ti, kteří akci připravili.
Na výlet odjely děti v červnu. V ZOO na Svatém kopečku u Olomouce je mimo jiné zlákaly i stánky se sladkostmi a suvenýry. Pak odjely na hrad Helfštýn. Kromě prohlídky čekal děti

zábavný program s ukázkami historických zbraní a soubojů. Do programu byly vtaženy i děti. A tak se některé z nich aspoň na chvíli staly mušketýry, šermíři apod. Mezi ostatními

diváky se objevili i žáci z Frýdlantu. Někteří dříve chodili na místní školu a tak setkání bylo radostné.
Ke konci roku paní vychovatelka výborně zorganizovala sběr papíru. Za necelé dva týdny nasbíraly děti z a pomoci dospělých více než 7 000kg a umístily se tak na 2.místě v okrese. V

tom je zahrnuto i 1 500kg od dětí z mateřské školy. Nejlepší sběrači byli vyhodnoceni.
Poslední den před vysvědčením rada rodičů zorganizovala zábavné dopoledne. Připravila soutěže, skákací hrad, svačinu a utkání ve vybíjené – dospělí proti žákům. Nakonec si to děti

ještě rozdaly s rodiči a učiteli ještě ve fotbale.
A tak se nakonec všichni dočkali. Dlouho očekávaný konec školního roku je tady. Všichni se rozloučili s páťáky, kteří po prázdninách odcházejí do Frýdlantu nebo do Palkovic. Dostali

na rozloučenou i dárky. Hodinky, které získala paní starosta od jedné firmy a trička od rady rodičů.

Mateřská škola

Školní rok začal 1.září a nastoupilo 19 dětí – 10 holčiček a 9 chlapečků. Tento den byl zároveň i dnem otevřených dveří. Rodiče si mohli prohlédnout celou školku.
Vedoucí učitelkou je paní Poledníková, pomáhá jí paní učitelka Muchová. Paní Orihelová uklízí a rozděluje jídlo.
Děti se přijímají již od půl 7 ráno, poslední odcházejí v 16 hodin. Program je v tomto roce zaměřen na vzájemné vztahy. Děti se mají naučit uvědomovat si, co je obklopuje – lidi,

zvířata a věci. Úspěšně pokračuje spolupráce se školou. Dokladem je společně nacvičené pásmo na vánoční besídku, která byla v prosinci v sokolovně.
Na tradiční mikulášskou a vánoční besídku ve školce se netěší jen děti, ale i jejich rodiče. O Dnu matek překvapily děti maminky vlastnoručně vyrobeným dárkem. Vytvořily ho v

keramické dílně základní školy. K tomu přidaly přáníčko, básničku a jistě i sladkou pusu.
Společně s žáky nižších tříd základní školy navštívily kino ve Frýdlantě a prožily společně i dětský den. I pro ty nejmenší tam byl připraveno mnoho soutěživých her.
Děti také využily bazén s teplou vodou, který je v místním sanatoriu. Loutková představení, která navštívili ve Frýdlantě nebo ve Frýdku-Místku je rovněž velmi zaujala.
Rozloučení s nastávajícími školáky bylo pro nepřízeň počasí v budově mateřské školy. Ale to rozhodně nenarušilo slavnostní a zároveň radostný ráz akce. Děti se tu rozloučily s deseti

předškoláky a se třemi dětmi, které z důvodů stěhování přejdou po prázdninách do jiné mateřské školy.

Odborný léčebný ústav

Od 1.8.2005 došlo ke změně ve vedení Odborného léčebného ústavu. Paní ředitelka Vozáková odešla do důchodu. Na její místo nastoupil pan doktor Dudek.
V roce 2006 se tady mimo dětí s dýchacími potížemi léčí i pacienti, kteří nemají v pořádku pohybový aparát, trpí obezitou nebo klienti s neurologickým omezením.
Koncem roku se začalo s rekonstrukcí jídelny a kuchyně. Vybudovala se mléčná kuchyně, neboť se zde budou přijímat děti a kojenci. Je tedy třeba vybudovat prostor, ve kterém by

maminky mohly pro své malé děti připravit mléčnou stravu.
Právě u neurologických onemocnění je zásadní rozpoznat onemocnění v co nejkratší době. Čím dříve se nemoc rozpozná a tudíž čím menší děti se začnou léčit, tím větší je naděje na

úspěch. A právě tito malí pacienti spolu s ostatními, kteří e tu léčili již dříve, mohou zcela pokrýt kapacitu léčebny.
V kuchyni, jídelně a lůžkové části byla vyměněna okna. V přízemí budovy s lůžkovou částí byly také rekonstruovány pokoje. Nyní má každý z nich i sociální zařízení. Vybudovaly se

také bezbariérové vstupy.
V kuchyni, jídelně a lůžkové části byla vyměněna okna. V přízemí budovy se lůžkovou částí byly také rekonstruovány pokoje. Nyní má každý z nich i sociální zařízení. Vybudovaly se

také bezbariérové vstupy.
Léčebna dostává příspěvek od kraje, jinak je soběstačná. Její aktivity stačí pokrýt náklady. Mimo pacienty také často přijíždějí kluby seniorů z okolí a využívají zdejší bazén a

rehabilitační možnosti ústavu.
Od 1.1.2007 chce ústav nabídnout i týdenní zdravotní pobyty.

Kultura

V neděli po Třech králích, 8.ledna, se opět střed obce proměnil v živý Betlém. Začalo se nejdříve v kostele. Schola připravila biblickou scénku Eliáš. Pak se průvod účastníků s

lucernami, pasáků oveček, andělů a tří králů vydal hledat narozeného Ježíška. V hostinci byli odbyti nevrlým a neochotným hostinským. A tak hledali dále. Za hřbitovem, na Fojtíkových

lukách, zazářila hvězda. Všichni se vydali za ní. I přes veliké množství sněhu bylo u chléva veselo .U ohně hrála dechová hudba pod vedením Petra Strakoše. Také zdejší hostinský byl

jiný než předešlý. Rozdával horký čaj a koláčky úplně zdarma, na všechny kolem byl přívětivý.
Ponocný, který prováděl sčítání lidu, rozdal 233 lístků. Protože se k průvodu přidávali cestou další poutníci, došlo k ohni nejméně 250 lidí. K tomu je třeba připočíst technický

personál a 28 herců. V letošním roce byly na popud otce Bronislava umístěny mimo hlavní loď kostela dva televizory, takže všichni mohli bez tlačenice dobře prožít biblickou scénu.
Mimo poutníků z Metylovic a okolních obcí se vydali za hvězdou do Betléma i poutníci z Brušperka, Jablunkova a Vřesiny u Hlučína.

V minulém roce se narodilo deset nových občánků, kteří byli letos společně uvítáni ve slavnostně vyzdobeném sále restaurace Pod lipami.
Žákyně místní školy přednesly verše, předsedkyně kulturní komise paní Marie Herotová seznámila přítomné se jmény nových občánků a představila i jejich rodiče. Projev starostky

oslovil všechny přítomné. Rodiče miminek se podepsali do pamětní knihy a přijali dárky. Maminky dostaly kytičku, tatínkové pamětní knížku. Na každé děťátko čekal kromě finančního

příspěvku od starostky i balíček s papučkami nebo ponožkami, které upletly ženy z klubu seniorů. Nechyběla ani plyšová hračka. Až děti vyrostou, připomene jim tuto událost

fotografie, na níž budou v maminčině náručí nebo ve vyřezávané kolébce. Že se přítomný slavnost velice líbila dokazují jejich poděkování na adresu všech, kteří setkání připravili.

Letos zahájila 14.ledna plesovou sezónu místní organizace KDU-ČSL. Všechno bylo pečlivě přichystáno, hostů bylo bohužel málo. Snad to bylo brzy po vánocích a občané měli ještě

hluboko do kapsy. Ti, kteří přišli, se ale dobře pobavili při hudbě DUO R+F. Téměř každý účastník si odnášel výhru z hodnotné tomboly. Ceny občerstvení byly příznivé, jídlo a zákusky

vynikající.
Druhý maškarní ples obecního úřadu připadl na 21.1. a byl to ples zbojnický. O co bylo méně masek (jen kolem třicetipěti), o to byly nápaditější. Nejvíce návštěvníci obdivovali

zbojníka z Čupku. Přesto, že ho většina přítomných znala, převlek byl tak dokonalý, že ho nikdo nepoznal. Zaslouženě byl oceněn jako nejlepší. Na 2. a 3. místo se dostali černý lupič

a pirát. Obdiv také získal mafián, který přišel v prostřeleném klobouku a s houslovým pouzdrem, které pochopitelně neskrývalo housle. Také pořadatelé se vytáhli. Již u vstupu čekali

hosty Jánošík se Zorro mstitelem. Chlebíčky nabízela Manka s Cipískem. V loupežnickém doupěti čekali na případné oběti loupežníci. Vystoupení Besedy, která předvedla stylový

zbojnický tanec za doprovodu cimbálové muziky Portáši, odměnili hosté nadšeným potleskem.
Již od 18.hodin se v sobotu 28.ledna začali sjíždět do místní sokolovny hosté na tradiční ples hasičů. Návštěvníci byli nejen z Metylovic, ale i ze širokého okolí, dokonce i ze

slovenské Turzovky. I když vzhledem k zvýšení nákladů zvedli vstupné i ceny losů, nikoho to neodradilo. Slavnostní večer zpestřilo taneční vystoupení hasičů z Malenovic. Mottem plesů

bylo 120leté výročí založení sboru. K tanci hrála hudba Franel Band, v malém sále byla diskotéka. Návštěvníci se dobře bavili, chutnalo jim jídlo a pití. Sbor má za ta léta bohaté

zkušenosti a své vlastní solidní technické zázemí – např. výčep, sporák, mikrovlnou troubu, friťák, sklo, ubrusy apod.
Fotbalisté uspořádali ples 11.února v sokolovně a hosté se výborně pobavili.
Dětský maškarní ples 18.února je již zmíněn v odstavci Základní škola. Jako každoročně uzavřely plesovou sezónu v Metylovicích tradiční sokolské šibřinky 4.března.
Obecní úřad ve spolupráci s kulturní komisí uspořádal v pátek 17.března v 17.30 v kinosále hudebně zábavný pořad. Vystoupili v něm sólisté Moravskoslezského divadla v Ostravě Jan

Drhovzal, Václav Morys, Janka Hoštáková, Eva Zbrožková. Na plesu v operetě, jak se pořad nazýval, si zazpíval rovněž i sólista Slezského divadla v Opavě Petr Murce. Tančila Darina

Migášová a Daja Roncová. Členové orchestru z Divadla Jiřího Myrona v Ostravě pod taktovkou Josefa Kostriby se zasloužili o hudební doprovod. Celý pořad slovem provázeli Alena

Bartlová, Petr Miller a František Štěpán.

Tělovýchovná jednota Sokol Metylovice uspořádala o velikonocích Pomlázkovou zábavu se skupinou Krakatit, na kterou se sjela i mládež z okolí.

Na dny 6.a 7.května připravil obecní úřad na fotbalovém hřišti v Metylovicích zajímavou akci pod názvem Jsme sousedé. Tento projekt vzájemné spolupráce se slovenským městem Turzovka

byl spolufinancován z fondu Evropské unie. Sobotní odpoledne zahájila starostka obce a primátor Turzovky. Slovenští dorostenci se poté utkali s našimi ve fotbalovém zápase. Než

nastoupili k utkání metylovští „staří páni“ proti „kmetům“ z druhé strany hranic, vjela na hřiště hasičská cisterna a předvedla cvičný zásah hašení ohně. Následně pak hosté z

Turzovky předvedli požární útok jak v dětské tak i v mužské a ženské kategorii. Souběžně také probíhal zábavné odpoledne pro děti. Bez dechu pozorovaly historický šerm skupiny z

Ostravy.
V sokolovně zatím nastoupila proti sobě družstva stolních tenistů. Barvy domácích hájila i starosta. Primátor Turzovky zase nastoupil v týmu nohejbalistů.
V podvečer předvedli bojové umění Taekwon-do mistři světa a Evropy Kamil Vyvial a Radim Tomášek, oba z Metylovic.
Taneční zábava, při níž hrála skupina Krakatit, zakončila první den zajímavého projektu. V neděli před polednem se ve volejbalu utkala děvčata z Metylovic a Turzovky. Protože muži ze

Slovenska družstvo nesestavili, následovalo utkání naší skupiny A proti skupině B.
Odpoledne se představili Heligonkári a Gernátovci z Turzovky, které vystřídal ženská pěvecká skupina Turzovnaka. Pak se na parketu rozevlály sukně našich děvčat z Besedy. K tanci a

poslechu hrála místní dechová hudba Senior band. Večer opět patřil taneční zábavě, hrála skupina R.U.M. Slavnostní ohňostroj ukončil dny přátelství.
Celý projekt byl spolufinancován z fondu Evropské unie částkou 360 000, obec se podílela 120 000Kč. Vydařený víkend měl jen malou vadu na kráse – malý počet diváků z Metylovic.

I letos uspořádala kulturní komise odpoledne pro děti nazvané Pohádkou za pokladem. Tentokrát se děti sešly u sokolovny. Po rozdělení do skupin se potupně vydávaly označenou cestou.

Čupovicemi se dostaly k vrbkám a potom lesíkem až k fotbalovému hřišti. Cestou potkávaly pohádkové bytosti, které je po splnění požadovaného úkolu odměnily. Princ a princezna

(Vladimír Němec a Gabriela Šimčáková) měli pro děti připravené hádanky. U potoka je čekali slavní vodníci (Otakar Kulhánek, Zbyněk Drastich). Děti si mohly z potůčku nalovit rybky,

bohužel jen umělé.
S rytířem a Bílou paní (Markéta Mertová, Lukáš Halata) si děti házely na cíl. Micky Mouses (Lukáš Drastich, Martin Němec) zase po dětech požadovali, aby navlékaly perličky podle

barev. Když minuli Mrazíka a Marfušu (Jan Bílek, Veronika Cvičková) poznávali u krále a šaška obrázky z pexesa.
Pepek námořník a Oli (Martin Šimek, Jana Kulhánková) děti k sobě spoutali a ty tak musely jít vyznačený úsek cesty. Nejedlo dítě se otřáslo strachem, když posléze narazilo na

kostlivce a ducha (Zdenka Pavlásková, Daniel Merta). Sněhurka a trpaslík (Leona Pavlásková a Jana Pavlásková) zase měli připravené rozstříhané pohádky, které děti musely složit.

Na konci cesty je čekaly ježibaby (Iveta Kovalová, Eva Jurečková, Kateřína Štarchoňová), zavázaly dětem oči. Ty pak poslepu prohrábly tři sklenice a našly kámen, na kterém bylo

napsáno, kde je ukrytý poklad. A tak si už mohli všichni oddechnout a opékat párky.

Pouť se letos slavila v neděli 13.srpna. Již v pátek uspořádal Tělovýchovná jednota Sokol, oddíl kopané, pouťovou zábavu se skupinou Krakatit v místní sokolovně. Po nedělní

slavnostní mši jsme vyslechli melodie v podání kapelníka a sbormistra Moravskoslezského divadla v Ostravě pana Josefa Kostřiby a sólistky opery v Opavě paní Anny Ondákové. Byly

věnovány vzpomínce na zesnulého Petra Kožucha, bývalého místostarostu obce.

Na letošní krmáš bude jistě řada návštěvníků dlouho v dobrém vzpomínat. Oddíl kopané, který každoročně pořádá v krmášové pondělí zábavu, přišel letos se zajímavou novinkou. V sobotu

před krmášem uspořádal klasickou venkovskou zabijačku. Kromě prasete si objednali i počasí. A klaplo to. Mrzlo, poletoval sníh. Přivezené prase bylo před zraky všech zabito a

rozčtvrceno. Mnozí z přihlížejících, hlavně ti mladší, poprvé viděli, jak se dělají klasické zabijačkové dobroty. A navíc je mohli hned ochutnat. Doufám, že začalo nová, sympatická

tradice, která čerpá z místních kořenů. Vždyť ještě před několika desítkami let byly zimní zabíjačky každoroční samozřejmostí.
V neděli 10.prosince uspořádal v místní sokolovně taneční soubor Beseda spolu se základní školou, mateřskou školou a scholou pod záštitou obecního úřadu pásmo Zazpívejme Ježíškovi.

Mile překvapili mladí absolventi LŠU i Renata Spustová, která hrála na elektrofonické varhany. Koledy, říkanky dětí, jejich zimní hry, navodily srdečnou, rodinnou atmosféru. Beseda

překvapila pásmem starých koled. Sesbíral je v Měrkovicích, Kozlovicích a Lhotce pan Vincent Socha, který působil jako učitel ve Lhotce. Režii celého pořadu měla na starosti

neuvěřitelně vitální paní doktorka Melánie Ševčíková.

Tělovýchovná jednota Sokol Metylovice, oddíl kopané uspořádal 26.12. poslední kulturní akci letošního roku. Na Štěpánské taneční zábavě hrála skupina HEC.

Sport

Fotbal

Po podzimní části sezóny bylo družstvo mužů A nepředposlední příčce tabulky 1.B třídy skupiny D. Ale na jaře vyšel úvod pro naše hráče dobře. Důležité utkání s Kozlovice vyhráli 1:0

a další zápasy s Vlčovicemi, Baškou, Janovicemi, Bílovcem a Tiskem nejen vyhráli, ale navíc nedostali žádnou branku. Nejlepším střelcem mužstva se stal s 8 brankami Adam Platoš, za

ním následují Biolek a Jaromír Němec. Každý dal 5 gólů. Celkově obsadilo mužstvo 10.místo.
Výkony družstva mužů B byly nevyrovnané. Příčinou jsou absence jednotlivců jak při tréninku tak i na mistrovských utkáních. Důležité je, že soutěž dohráli. Umístili se na 11.příčce

okresní soutěže. Dorostenci dosáhli na 7.místo a naši žáci na 6.místo.
Všechny potěšila bramborová medaile, kterou naše děti získaly v Brušperské lize přípravek.

Do letošního ročníku Okresního poháru mužů v kopané se přihlásilo osm družstev. Prvním soupeřem našich byl Staříč. Po brankách Jaromíra Němce, Platoše a Šlachty ho porazili na

soupeřově hřišti 3:1. V zápase proti mužstvu z Oldřichovi dali branky Platoš, Lukáš Halata a Kopčák. Jelikož Adam Platoš a Lukáš Halata střelbu zopakovali, vyhrály Metylovice celkem

5:0 a zajistili se tak postup do finále. Utkání se starým Městem bylo napínavé, ale naši zvítězili 2:1. Ondřej Němec proměnil pokutový kop, druhou branku dal Jaromír Němec. Ve druhém

utkání, které bylo ve Starém Městě, jsme porazili soupeře 3:2. Vedoucí branku dal Biolek, pak skóroval Jaromír Němec a poslední přidal Platoš. Po třech letech se mohlo naše mužstvo

opět radovat z vítězství v poháru.

Ve dnech 10. a 11.května se na hřišti TJ Sokol Metylovice konal fotbalový turnaj McDonald´s Cup. V kategorii žáků druhých a třetích tříd soutěžilo pět družstev. Do okresního kola

postoupila Základní škola TGM z Frýdlantu n.O. V kategorii žáků čtvrtých a pátých tříd zápasilo devět družstev a opět postoupila Základní škola TGM z Frýdlantu n.O. Celkem si tu

zahrálo 147 chlapců a děvčat z celého okresu.

Oddíl kopané se angažuje i v kulturní a společenské oblasti. Pořádá taneční zábavy i ples, pomáhá při sokolských šibřinkách, členové oddílu se podílejí na akcích pro děti a pomáhali

i při projektu „Jsme sousedé“.
Volejbal

Na kurtech za kostelem se 21.května sešlo 11 družstev na 15.ročníku volejbalového dortového turnaje juniorů. Počasí nebylo špatné, a hru značně znepříjemňoval vítr. Kvůli malému

počtu hráčů měli naši problém s postavením družstva, ale nakonec se to podařilo.
První místo vybojoval TJMSA Dolní Benešov. Za ním se umístil TJ Sokol Frýdek-Místek a třetí v pořadí byla VK Tatra Kopřivnice. Všechna tři družstva si pochutnala na dortech. K tomu

dostali tašky plné dárků od sponzorů.

Poslední srpnovou neděli byl odehrán již 52.ročník memoriálu Miloše Čupy a Mirka Bílka. Letos se konal p od záštitou hejtmana Moravskoslezského kraje ing.Evžena Tošenovského, který

věnoval pohár pro vítězné družstvo. Pořadatelé zaskočilo, že ani slunné počasí ani prodej domácích koláčů nepřilákal více družstev. Ani fanoušků nebylo mnoho.
O vítězství bojovala družstva z Palkovic, Raškovic a dvě družstva z DHL Ostrava. Naši postavili také dvě družstva. Po odehrání všech patnácti zápasů zaslouženě zvítězilo družstvo z

Palkovic. Senátor František Kopecký, který se rovněž tohoto turnaje z účastnil jako divák, věnoval a předal nejlepšímu hráči turnaje Kamilu Zemanovi z Palkovic. Další věcné ceny

darovala firma ing.Aleše Přibyly.
SPV

Regionální soutěž Medvědí stezka je soutěž branné zdatnosti a letos proběhla v Kunčicích pod Ondřejníkem 6.5. Trať byla dlouhá 3-5 km a dvojčlenné hlídky na ní vázaly uzly, určovaly

faunu a floru, překonávaly překážky, házely na cíl, prokazovaly znalosti zdravovědy, předváděly tábornické dovednosti, práci s azimutem, orientaci podle mapy, určovaly turistické

značky a poznávaly města, řeky a hory. Přitom současně běžely na čas. Za každý špatněného vůbec nesplněný úkol dostala hlídka trestné body.
Děvčata z naší tělovýchovné jednoty, oddíl SPV se této soutěže zúčastňují pravidelně. Ani ve velké konkurenci se neztratily.
Lucka Kusá s Nelou Kožichovou obsadily druhé místo, což jim vyneslo postup do krajského kola. Barča Šigutová s Martinou Uhrovou obsadily 4.místo, Lucie Pisková s Eliškou Uhrovou

5.místo a Marie Liberdová s Denisou Ryškovou 4.místo. Tyto dvojice patřily mezi starší žákyně. V kategorii mladších žákyň obsadila Naďa Kopřivová s Kristinou Ryškovou 7.místo,

Hedvika Kotherová s Monikou Mičulkovou z Palkovic dosáhly na 6.místo.

Děti z oddílu SPV se zúčastnily i regionální soutěže v atletice. V kategorii mladších žákyň obsadila Hedvika Kotherová 2.místo v první skupině. Ve druhé skupině vybojovala Lucie

Pisková také druhé místo, Naďa Kopřivová 7.místo a Kristýna Ryšková 11.místo.
V kategorii starších žákyň prvé skupiny vybojovala Marie Liberdová 1.místo, Denisa Ryšková 3.místo, ve druhé skupině Jana Kusá 3.místo.
Do krajského kola v Havířově postoupili Marie Liberdová, Hedvika Kotherová, Denisa Ryšková, Jana Kusá, Lucie Pisková a Tomáš Piska.
Tělocvičná Jednota – oddíl tenisu

Družstvo A hraje dlouhodobě v okresních soutěžích I.třídy. Zdatnými hráči jsou Jiří Liberda, Vlastimil Foldyna, Tomáš Ivánek ze Lhotky a Oldřich Tůma.
Družstvo B hraje v okresní soutěži III.třídy. Patří k němu ing.arch.Aleš Bílek, ing.Radoš Kulhánek a potom mladí kluci, kteří od dětství se motali kolem ping-pongových stolů a nyní

už soutěží. Jsou to Jan Sasy, Ladislav Barabáš ml., Jarek Vrba, Petr Boček. Nesmíme zapomenout na Radka Zlého, který zde dojíždí ze Lhotky.
Letos se začali více věnovat dětem. Pan Vlastimil Foldyna už několik začal cvičit a tak všichni doufají, že v příští sezóně bude soutěžit i družstvo žáků.

V sokolské župě funguje asi 25 souborů. Mezi ně patří i hudební skupina Ptačoroko, kterou tvoří členové tělocvičné jednoty v Metylovicích ing.Lukáš Karlický a jeho synové František,

Václav, Josef a Jan Kraličtí. Úroveň jejich vystoupení je velmi dobrá.

Sbor dobrovolných hasičů

Delegace metylovských hasičů se zúčastnila 21.1. schůze hasičů z Turzovky. Při této příležitosti pozvali slovenské kolegy na letošní oslavy založení místního sboru.
V předvečer 1.máje postavili, jak je jejich tradicí, májku na hřišti za školou. Někdo ji zcizil a objevila se před restaurací „Na hřišti“. Dobré vztahy mezi hasiči a fotbalisty tak

dostaly trhlinu. Tradiční kácení máje tudíž nebylo, ale nahradilo ho vytahování pňa.

Místní sbor dobrovolných hasičů byl založen 25.května 1886 panem Janem Bílkem. Je to čtvrtý nejstarší sbor v někdejším soudním okrese Místek – po Paskově, Sviadnově a Brušperku. U

zrodu stálo 22 občanů. Jejich heslem bylo „Vlasti k obraně – bližnímu k ochraně“. Ještě téhož roku koupili první vozovou stříkačku. Dochovala se do dnešních dnů. K tahání stříkačky

byla zřízena koněspřežná služba. Majitel koní, který byl v době požáru doma, měl povinnost je zapůjčit k ohni. V roce 1927 si během čtyř měsíců postavili novou dřevěnou hasičskou

zbrojnici. Ta původní z roku 1886 dosloužila. Činnost se rozvíjela. Za II.světové války si pořídili novou, motorovou stříkačku. Poprvé byla použita při požáru farní stodoly o rok

později. K 60.výročí založení sboru si hasiči koupili nové přilby. A hned v následujícím roce získali vozidlo Tatra 30, které nahradilo koně při tahání stříkačky.

Oslavy slavného výročí začaly 20.5. ve 13 hodin slavnostní schůzí. Všechny přítomné uvítal starosta hasičů Miroslav Juřica. Milan Pečinka přiblížil přítomným historii i současnost

Sboru dobrovolných hasičů. Následovaly zdravice, které přednesli senátor František Kopecký, velitel družebního sboru z Turzovky, starostka obce Věra Petrová a náměstek Sdružení

hasičů Čech, Moravy a Slezska Libor Král.
Poté byla otevřena výstava o historii sboru. Fotografie, poháry, články v dobovém tisku. Opravdu spousta zajímavého písemného materiálu. A také hasičská kronika, kterou založil

významný místní kulturní pracovník Josef Miller, učitel, malíř sokol i hasič. Podle vyprávění tehdy ještě žijících svědků popsal i začátky sboru.
Před budovou sokolovny přitahovala zraky návštěvníků výstava hasičské techniky. Čestné místo jistě patřilo ruční koňské stříkačce z roku 1886, zájem vzbuzoval i hasičský automobil

Praga z roku 1928, který zapůjčil Veterán klub Turzovka. Hosté viděli i CAS 25 RTHP z Metylovic, TATRU 815 z Palkovic, RENAULT z Frýdlantu n.O., CAS 24-S MAN 474 z Ostravy-Vítkovic a

hasičskou plošinu PP27-2 ze Střední odborné školy hasičské ve F-M.
K tanci i poslechu hrála dechová hudba Frýdecká kapela. Vystoupily mažoretky ZIK ZAK z Vratimova, místní taneční soubor Beseda i klienti chráněného bydlení Náš svět z Pržna pod

vedením paní Lenky Materové. Kolo štěstí bylo stále v provozu a pohoštění šlo na dračku. Po deváté hodině byl odpálen slavnostní ohňostroj. Taneční zábava skončila po půlnoci. N a

oslavu výročí přišla asi třetina obyvatel obce a početné delegace hasičů z okolních obcí a z Turzovky. Kdo nepřijel byla Česká televize a to i přes pozvání místních hasičů.
V neděli se sloužila mše za všechny žijící a zemřelé hasiče. Přítomni byli nejen hasiči z Metylovic, ale i z Kozlovic a ze Lhotky. Následné položení kytice ke kříži na místním

hřbitově vyjadřovalo úctu a poděkování všem zemřelým členům místního sboru.

V roce 1966 založili členové našeho hasičského sboru pohárovou soutěž, která je v současnosti nejstarší soutěží svého druhu v okrese. Mezi ostatními sbory je oblíbená, zúčastňuje se

jí v průměru kolem 40ti družstev. Pravidelně přijíždějí i hasiči z Turzovky, se kterými mají naši přátelské vztahy již řadu let. Tato pohárová soutěž se stala součástí

Moravskoslezské ligy.
Prvního července přijel na jubilejní 40.ročník této soutěže opravdu rekordní počet soutěžících – 43 družstev mužů a 17 družstev žen, dohromady neuvěřitelných šedesát družstev.

Nejvzdálenější přijeli až z Lesních Albrechtic.
V kategorii mužů obsadila první tři místa družstva z Prchalova, Trojanovic a Bartovic. U žen to bylo družstvo z Jistebníka, Petřvaldíku a Metylovic. V opravdu velké konkurenci

skončili naši muži na 11.místě. Celou akci zvládli organizátoři velmi dobře, i když takové množství lidí za jeden den je už na hranici jejich možností.
Také družstvo starých pánů nad 40 let se pravidelně zúčastňuje soutěže ve své kategorii na Pstruží. Jeden jeho člen, František Židek, byl vyhodnocen jako nejstarší aktivní účastník

této soutěže – vždyť se narodil v roce 1930.

Velikou oblibu jak mezi účastníky tak i mezi pravidelnými diváky si získala soutěž netradičních družstev. Podmínky pro účast jsou následovné: přihlášené družstvo musí být sedmičlenné

a musí je něco spojovat. Ať už příjmení nebo zaměstnavatel, stejná ulice, sousedství nebo přátelství. Vítané jsou netradiční žertovné kostýmy, stejné pro celé družstvo. Nářadí je pro

všechny jednotné a zajistí je místní sbor. Trénink je dva dny před soutěží v odpoledních až podvečerních hodinách v Metylovicích.
14.ročník soutěže připadl letos na 19.srpna. Jako vždy probíhala na hřišti za školou. Přihlásilo se 18 družstev. Mimo již tradičních Šigutů, Halatů, Bílků, Besedy, Fotbalistů apod.

nastoupilo např. Kamikadze, Mišung, Sedma, Slušní hoši (ze kterých se nakonec vyklubala děvčata) a řada dalších. Přijeli také klienti z chráněného obydlení Náš svět z Pržna. Kostýmy

jednotlivých družstev byly velice nápadité. Snad nejvíce zaujalo oblečení skupiny Ženy. Jak se nakonec ukázalo, bylo v ní sami muži. Překvapení vyvolalo družstvo Naháčů, které

předvedlo požární útok způsobem, který používali naši předkové před 120 lety. Zvítězili sice Fotbalisté, ale bez ocenění neodcházel nikdo. Možná nejkurioznější cenu obdrželo právě

družstvo Žen. Odnášelo si celý pytel kmínu.

V současnosti vlastní náš hasičský sbor dvě výjezdová vozidla CAS 25 a dopravní požární automobil Volkswagen. Sbor má 84 členů a jsou to lidé velmi aktivní, nápadití a obětaví.

Spolupráce s obecním úřadem je na dobré úrovni. Díky tomu byly zakoupeny pro výjezdovou jednotku nové zásahové kalhoty. Na požádání obecního úřadu čistí hasiči kanály, dovážejí vodu

do Pasek, zalévají fotbalové hřiště apod.
Mnoho hodin věnují strojníci opravě a údržbě techniky, hasičských vozidel a přípravě na technické kontroly. Hodně času také zaberou tréninky a příprava na soutěže. Na podzim sbírají

železný šrot.

Daří se jim práce s mládeží, která se také účastnila pohárových soutěží a celoroční soutěže Plamen. Na podzim zvítězili na soutěži ve Vratičově v konkurenci čtrnácti družstev.

Zapojili se do sběru plastových víček, jezdí spolu na výlety, do kina i na bazén. Poděkování za to patří vedoucím Denise Bílkové, Zuzce Bílkové a Markétě Zajícové.

A že jsou hasiči dobrá parta, scházejí se o jarním sletu čarodějnic na zahradě u Veličky v Metylovicích, zdobí vánoční stromek před zbrojnicí a společně si po vánočních svátcích

vyšlápnou na Solárku.

Teprve na závěr se dostávám k tomu, k čemu byl vlastně hasičský sbor založen a k čemuž naštěstí docházelo letos zřídka, k požárům.

9.4. výjezd ve 12.16 – hořely balíky slámy za Isidorem Čupou – odpracovalo se 20 hodin
12.5. výjezd ve 21.40 – hořela sláma u Kubaly – odpracovalo se 5 hodin
28.7. výjezd v 7.41 – hořel les v Pasekách nad vodárnou – odpracovalo se 7 hodin

Klub seniorů
Každý první čtvrtek v měsíci se schází naši senioři v kulturní místnosti obecního úřadu. Z těchto neformálních schůzek při kávě nebo čaji vyšlo už mnoho podnětných návrhů a činnost

klubu. A výbor, jehož předsedou je ing.Jaromír Kula, pokladní Jarmila Halamová, jednatelkami Jaroslava Binarová a Marie Herotová, členkami Olga Slípková, Anna Pečinková a Emilie

Tabachová se snaží, aby byl život seniorů v obci co nejpestřejší.

Obecní úřad přispívá klubu seniorů finanční částkou a umožňuje jim využívat ke schůzkám kulturní místnost. Senioři také dostali sponzorský dar od syna jedné členky, Vavřína Pečinky.

Na oplátku se klub snaží pomáhat při obecních aktivitách. Na plese obecního úřadu pomáhali s občerstvením, na Vítání občánků pletou ženy papučky, napekly koláčky na akci Jsme

sousedé. Jejich práci ocenil i pan starosta Lukáš Halata na výroční schůzi klubu seniorů.

Již tradiční smažení vaječiny bývá velmi veselé. Zájezdy v tomto roce uspořádali čtyři. Společně se svazem invalidů z Frýdlantu n.O. odjelo 14.února 22 metylovských seniorů na

Fojtství do Chlebovic. Prohlídka včelařského muzea byla okořeněna dobrým gulášem.
25.května navštívili společně Příbor, muzeum ve Studénce, Štramberk a kolibu ve Frenštátě, kde na ně čekalo pohoštění.
14.června odjeli do Hranic, následovaly lázně Teplice a společný oběd v přírodním ráji v Bystrovanech. Poslední zájezd letošního roku byl 4.října. Prohlédli si Šmajstrlův pohankový

mlýn ve Frenštátě, v hospůdce na Maraláku se stavili na oběd. V Kunčicích p.O. si prohlídli dřevěný kostelík dovezený asi před stol lety z Podkarpatské Rusi. Velmi vlídně byli

přijati metylovským rodákem Radošem Němcem v jeho palírně i baru U Jakuba. Po prohlídce palírny a moštárny byli pohoštěni a obdarováni.

Na výroční schůzi 7.prosince se ohlédli za dosavadní činností. Potěšilo je vystoupení souboru Pržanka. A protože tombola byla bohatá, málokdo odcházel bez výhry.

Spolek chovatelů poštovních holubů

Do základní organizace chovatelů poštovních holubů v Metylovicích vstoupili čtyři chovatelé z Frýdlantu n.O. Tamní organizace byla totiž pro malý počet členů rozpuštěna. K 31.12.2006

tak místní organizace sdružuje patnáct chovatelů,kteří se aktivně účastní spolkového života. Přitom jde o koníček sice ušlechtilý, ale časově i finančně značně náročný.

V roce 2006 bylo nasazeno do soutěží 2585 starých holubů a 1487 holoubat. Byli vypouštěni nejen v ČR – v Jihlavě, Poděbradech, Plzni, Chebu, Chomutově a Lounech a Práce, ale i v

zahraničí.

Třikrát proslavili holubi našich chovatelů Metylovice, když obsadili 1.místo.
3.6. z Aschaffenburgu doletěl jako první holub pana Matuly
4.6. z Loun doletěl jako první holub pana Bergera
17.6. z Chomutova doletěl jako první holub pana Slípka

Knihovna

K 31.12. měla knihovna 3941 knih z oblasti beletrie, naučných knih 1115 kusů. Dětští čtenáři si mohou vybrat z 1273 knih.
Knihy si půjčuje 557 čtenářů, mezi ně patří 98 dětí. Ročně knihovnice půjčí 3020 knih, což představuje 5,4 knih na osobu ročně.

Volby do parlamentu

Počet voličů ze stálého i zvláštního seznamu pro červnové volby do Parlamentu činil u nás 1271 osob. Voleb se zúčastnilo 899 voličů, to představuje 70,7%. Počet platných hlasů byl

895. Naši lidé volili takto:

ČSSD 303 hlasy
ODS 228
KDU-ČSL 156
KSČM 132
Strana zelených 33
Strana zdravého rozumu 11
Nezávislí 8
SNK Evropští demokr. 8
Moravané 4
Nezávislí demokraté 4
Právo a spravedlnost 2
Helax- Ostrava se baví 2
Koalice pro Českou republ. 1
Unie svobody-Demok.unie 1
Pravý blok 1

Byli jsme obcí s vysokou volební účastí. Okresní průměr byl 65,09%. Přitom největší volební účast ve městech okresu měl Brušperk 75,99%, nejmenší Třinec 58,03 %. Největší účast v

obcích byla ve Vojkovicích a to 77,24%, nejmenší v Bocanovicích 58,66%.

V republice dopadly volby jinak než v našem okrese a kraji.
ODS získala 35,38 hlasů, ČSSD 32,32%, KSČM 12,81%, KDU-ČSL 7,22%, Strana zelených 6,29% hlasů.

Protože od roku 2000 platí novela volebního zákona, která změnila způsob přepočítávání odevzdaných hlasů na mandáty, nastala patová situace. Obě největší strany získaly stejný počet

mandátů.
Poprvé se od roku 1992 dostala do sněmovny zvenčí nová strana. Dosud se také nestalo, aby při volbách zemřeli na infarkt přímo ve volební místnosti dva lidé.
Poprvé se také přihodilo, aby jeden z lídrů stran hned po ohlášení výsledků zahájil ostrou konfrontaci. Předseda ČSSD a končící premiér Jiří Paroubek po vyhlášení volebních výsledků

neunesl porážku. V emocemi nabitém projevu oznámil, že kvůli neseriózní volební kampani neuznává výhru ODS. „Demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem

1948 – jen s rozdílem, že hrozí modrá totalita“, řekl. Projev vyvolal ostrou reakci a sérii demonstrací za premiérovo okamžité odstoupení. Paroubek posléze vítězství ODS uznal a za

povolební řeč se omluvil.
Prezident republiky pověřil sestavením vlády předsedu Občanské demokratické strany Mirka Topolánka.
K 31.12.2006 nemá Česká republika zatím žádnou vládu.

Životní podmínky

Od 1.ledna 2006 se nařízením vlády č.505/2005 zvýšily částky životního minima. Životní minimum samostatně žijícího dospělého občana se zvýšilo se současných 4300 na 4420 Kč.

Schválená právní úprava se automaticky promítla i do oblasti dávek státní sociální podpory a projevila se také v úrovni dávek soc.péče a ostatních dávek odvozovaných od životního

minima.
Od ledna 2006 došlo ke změně příspěvku na provoz motorového vozidla. Nově činí příspěvek pro osoby s průkazem ZTP (zdravotně tělesně postižený) 6 000Kč. Držitelé průkazu ZTP/P budou

dostávat příspěvek ve výši 9900,–ročně (zdr.těl.postižený s průvodcem). Pokud jsou vlastníky nebo držiteli jednostopého vozidla, bude příspěvek pro ZTP činit 2300 Kč a pro držitele

průkazu ZTP/P 4200 Kč.
Zároveň je zvýšen příspěvek na individuální dopravu těžce zdravotně postiženým občanům, kteří se pravidelně individuálně dopravují a nejsou vlastníky nebo provozovateli motorového

vozidla. Od 1.1.2006 činí tato částka 6500 Kč na kalendářní rok.
Minimální mzda byla 1.1.2006 zvýšena na 7570 Kč, od 1.7. na 7950 Kč. Starobní důchody se podle nařízení vlády č.415/2005 Sb.zvyšují takto:
Procentní výměra důchodů přiznaných před 1.1.1996 se zvyšuje o 6% vyplácené procentní výměry, u důchodů přiznaných po 31.12.1995 se zvyšuje o 4% vyplácené procentní výměry.
1m3 vody stojí bez DPH 20,80. DPH činí 5%. Podražila elektřina. Nedá se uvést jednotná částka. U každého spotřebitele je to jiné. Náklad na likvidaci odpadu na 1 osobu je v naší obci

380 Kč. V uhelných skladech ve Frýdlantě stál 1q hnědouhelných briket 299 Kč.

Matrika

Narození

Letos se narodilo v naší obci osm dětí. Tři holčičky a pět chlapců. Holčička Marianna, která se narodila 1.1. byla nejen prvním dítětem letošního roku v obci, ale i prvním dítětem

narozeným letos v okrese Frýdek-Místek. Toto prvenství bylo spojeno s finanční odměnou. Mimo Adriana mají všechny děti klasické české jméno – Zuzana, František, Lukáš, Ondřej, Jiří,

Veronika. Šest dětí se narodilo maminkám jako první dítě, jedno děvčátko se narodilo jako druhé dítě, jeden chlapec jako třetí dítě v rodině. Jenom polovina dětí se narodila v

klasickém manželství.
Úmrtí

V tomto roce zemřelo 14 občanů, devět mužů a pět žen. Průměrný věk zemřelých mužů byl 73 let. Nejstarší se dožil 92 let, nejmladšímu 59 let. V září zemřel profesor Božetěch Bílek,

o kterém jsem psala v roce 2005 v kapitole Žijí mezi námi. Ve věku 85 let zemřel 28. října ing.Otakar Bílek, který byl v roce 1990 prvním starostou po osamostatnění obce.
Průměrný věk zemřelých žen činil 84 let. Nejstarší žena se dožila 93 let, nejmladší 79 let. V rozmezí jednoho měsíce zemřely dvě sestry. Jedna ve věku 86 let, druhá 84 let.
Se sedmi zemřelými se pozůstalí rozloučili v kostele v Metylovicích a následovalo uložení do hrobu. Jeden zemřelý měl rozloučení v kostele v Žilině, rovněž s pohřebem do země. U tří

občanů byl obřad s kremací a to v Ostravě, ve F-M a ve Frýdlantě. Se dvěma zemřelými bylo privátní rozloučení, u jedné zemřelé nebyl způsob posledního rozloučení zaznamenán.
Svatby

Manželství uzavřelo pět dvojit. Tři svatby byly ve Frýdlantě, jeden v Tiché, jeden v Třinci. Dvě nevěsty a čtyři ženichové byli z Metylovic. V jednom případě byli oba z Metylovic.

Průměrný věk u nevěsty byl 24 let. Nejmladší bylo 22 let, nejstarší 25 let. U ženichů byl průměrný věk 28 let, nejmladšímu bylo 23 let, nejstaršímu 35 let.
Rozvody

Rozvodů bylo sedm, čili více než uzavřených sňatků. Ve třech případech šlo o dvojice, jimž bylo více než padesát let. Dvakrát šlo o partnery nad čtyřicet let. A ve dvou případech

bylo manželům přes třicet let. Tam byly rozvodem postiženy i malé děti.
Stěhování

Do obce se přistěhovalo 23 žen a 23 mužů. Odstěhovalo se 14 žen a 9 mužů. Většinou se jednalo o sousední okresy a okolní obce. Jeden muž se odstěhoval do Českých Budějovic, jedna

žena se přistěhovala z Anglie.
K 31.12. 2006 žilo v obci 1556 lidí.
Mezi nejstarší občany obce patří: Bílková Vojtěška 1909, Mertová Anna 1910, Rašková Vlasta 1914, Luňáčková Vlasta 1915, Šigutová Božena 1915, Svobodová Štěpánka 1916, Mališová

Anežka 1917, Kuhejdová Anna 1918, Kožuchová Barbora 1918, Gřundělová Blažena 1919, Uhlářová Marie 1919, Němec Miloslav 1919, Bílková Gabriela 1920, Hadámková Marie 1920, Závodný

Metoděj 1921, Blažejová Lydie 1921, Klimková Jarmila 1921, Bílková Zdenka 1922, Vyvialová Bohumila 1922.
Mezi 19.lidmi je 17 žen a 2 muži.

Žijí mezi námi

Domnívám se, že paní doktorku Melánii Ševčíkovou zná většina občanů. Přesto, že tu žije teprve patnáct let.
Její otec, Čestmír Dvořáček, byl synem pana učitele z Metylovic. Když dokončil učitelský ústav, začal učit v Nové Bystrici na Slovensku, v horské obci pod Oravou. Škola tam tehdy

nebyla. Dostal k dispozici rychtárnu a v tomto provizoriu učil 80 dětí. Přitom budoval novou školu. Tehdy se učilo jen

od podzimu do jara. V létě děti pomáhaly rodičům v hospodářství. Pan Dvořáček tu poznal svou budoucí ženu. V roce 1936 se manželům narodila dcera Melánie. Ale již v roce 1939 se

rodina musela z obce vystěhovat. Vznikl Slovenský štát a Češi byli nežádoucí. Usadili se v Metylovicích, v domě rodičů. Otec nějakou dobu suploval na různých školách v okolí. Teprve

v roce 1941 dostal místo v horské obci Baraní na rozhraní Moravy a Slovenska a rodina se tam přestěhovala. Život v příhraniční obci přinášel časté a nepříjemné domovní prohlídky. A

po válce nové stěhování. Tatínek dostal místo v Nošovicích. I tam ho mimo vyučování čekala práce na opravě budovy školy, která byla notně poničená.
Pro malou školačku to byla veliká změna prostředí a nijak zvlášť k obci nepřilnula. Navíc tam byla poměrně krátkou dobu. Otec totiž neměl to „správné“ politické přesvědčení. Byl

členem národní socialistické strany. Po komunistickém převratu ho přeložili do Lhotky.

Ještě v Nošovicích začala Nela dojíždět do prvního ročníku gymnázia ve Frýdku-Místku. Pak přišla školská reforma. Gymnázia byla zrušena a zavedly se jednotné střední školy. A tak ze

Lhotky již dojížděla na střední školu do Kozlovic. Ovšem ani ve Lhotce to neměl pan učitel Dvořáček jednoduché. Nastoupil na místo, které se uvolnilo odchodem pana řídícího Sochy.

Slovo odchod vlastně není na místě. Byl to vyhazov. Socha byl hluboce věřící člověk. Hrál v kostele na varhany, před rokem 1948 byl členem Orla. Své názory nezapřel zůstal jim věrný.

Tím se stal pro stávající režim nepřijatelný. Byl ze školství vyhozen a nastoupil na šachtu. Za trest se musel stát příslušníkem „vládnoucí“ dělnické třídy.
Lidé ve Lhotce ho měli rádi. V obci i v okolí sbíral původní lidové písničky. Navštěvoval rodiny s housličkami, pobesedoval s nimi a když mu zazpívali, přepisoval melodie do not. Tím

si našel cestu k jejich srdci. Navíc založil v roce 1936 ve Lhotce folklorní skupinu Pilky, a ta měla vysokou úroveň. Lidé se domnívali, pochopitelně neprávem, že pan řídící musel

odejít kvůli novému učiteli. A tak zpočátku zachovávali vůči němu chladný odstup.

Pan Socha přitáhl učitele Dvořáčka k cimbálu, jeho ženu ke zpěvu a tudíž právě přes folklór ho Lhotka postupně přijala. Svědčí to o čistém charakteru bývalého řídícího. Neměl v sobě

ukřivděnost, řevnivost, bolestínství, zahořklost či dokonce nenávist. V dnešní době takřka nevídaný úkaz. A pak pan řídící přitáhl do souboru i dospívající děvče Melánii ke zpěvu

halekaček. Zachytila se drápkem a folkování ji už nepustilo. Ve Lhotce prožila své mládí a získala k ní silný vnitřní vztah a dodnes jí patří její srdce. Je přesvědčena, že tato

obec má zcela jinou mentalitu než třeba Metylovice. Lhotka je stulena pod Ondřejníkem jako hnízdo, naše obec táhne podél cesty. Lidé se tam živili dřinou na políčkách a sběrem

lesních plodů v době, kdy se už Metylovice díky řemenářství otevíraly světu a průmyslu. To mělo pro obě obce své dobré i méně dobré stránky. Paní doktorka je přesvědčena, že právě

díky určité uzavřenosti obce a neochotě lidí ke změnám, se tam mnohem déle uchoval folklór a také lidé více drželi pospolu. Lhoťané měli a zachovali si mnoho vlastních emotivních

písniček, které zřejmě vznikaly na polních cestách, po nichž kdysi chodívali na robotu na Hukvaldy.

Paní doktorka ukončila střední školu a pokračovala na gymnáziu ve Frenštátě. A také začala v Pilkách tančit. Zařadili ji do tanečních dvojic souboru. Podle vlastních slov „byla jako

dřevo“. Ani její partner nebyl na tom o mnoho lépe. Ale to nebyl problém ve Lhotce, kde se snad každý neučil tančit. Ji to naučila paní Mikulková. Panímáma jako z Alšových obrázků.

Uměla tančit dámu i pána a tak je učila oba dva. Uměla tak silně vést, že dívka bezděčně podřídila své kroky jejím. Účast v souboru pro Melánii mnoho znamenala. Bylo to vyznamenání.

Když pan řídící Socha vzal někoho do Pilek, bylo jasné, že něco umí nebo je opravdu schopen se to naučit. Ať už šlo o zpěv, hudbu nebo tanec.

Paní doktorka je přesvědčena, že Lhotka má svou komunitu, svůj zdravý patriotismus. Kdykoliv se tam něco děje, přijdou všichni a nějakým způsobem se na věci podílejí. Když se kácí

máj nebo je pouť, před hospodou u Konečných je celá Lhotka. Netančí jen dvojice z Pilek, ale snad každý, kdo má nohy. A pokud snad přece někdo netančí, tak aspoň zpívá.
Ani v sedmdesátých letech, kdy vznikaly střediskové obce, si Lhotka, maličká obec, jako snad jediná v okolí, uhájila svou samostatnost, svůj obecní úřad. Může se zdát, že vyprávění

je více o Lhotce, než o paní Melánii. Ale ať jsem se zeptala na cokoliv, vždy to nakonec skončilo u vzpomínek na lidi a dění ve Lhotce.

Maturovala v roce 1953. Tehdy váhala, zda si má podat přihlášku na medicínu nebo studovat folklor. A tak poslala přihlášky dvě. Se studiemi na medicíně moc nepočítala. Její kádrový

profil nebyl nejlepší. K velkému překvapení všech byla přijata na obě školy. Domnívá se, že přijetí na medicínu ovlivnilo velmi dobré doporuční ředitele střední školy ve Frenštátě.

Teď před ní stálo rozhodnutí, pro kterou vysokou školu se má rozhodnout. Sedla na kolo a rozjela se za bývalou učitelkou češtiny a dějepisu, řádovou sestrou Stanislavou, která na ni

měla silný vliv. Když začala ve třídě vyprávět historii nebo literaturu, nedýchali ani ti největší darebáci. Učitelka měla široký rozhled, bohatou knihovnu, o prázdninách cestovala

po Evropě. O své znalosti se dokázala podělit zajímavou a přitažlivou formou. A právě k ní, protože jí důvěřovala, si jela paní Melánie pro radu. Dodnes si pamatuje odpověď: „Když

budeš vedoucí nějaké velké folklorní skupiny, nikdy při tom nebudeš moci dělat doktorku. Ale když budeš řádnou doktorkou, dokážeš si ve volných chvílích najít čas i na folklor“. A to

rozhodlo.

Začala studovat všeobecné lékařství v Olomouci. Vždycky tíhla k pediatrii. Ale když po druhém ročníku odešli spolužáci studovat tento obor do Prahy, ona musela odejít do Třince „aby

se sblížila s dělnickou třídou“. Rodiče v té době už ve Lhotce nežili. Od roku 1955 učili na škole v Bílé. Melánii se nakonec podařilo studia dokončit. Na umístěnku se dostala do

Krnova. Většinu obyvatel tvořili Řekové, národností složení bylo velice pestré. Poznala tam vši a špínu. Přesto považuje toto období za obrovskou školu života. Pracovní kolektiv byl

dobrý, šéf výborný. Prošla si, jak říká, kolečkem. Nejprve pracovala na krčním, ušním a nosním oddělení. Na stáži se jí prý nikdy nepodařilo najít bubínek. Ale na tomto pracovišti to

díky šéfovi snad do týdne zvládla. Vedoucí lékař ji neustále zahrnoval úkoly, díky jimž se to v krátké době perfektně naučila. Prošla gynekologií a taky chirurgií. Tam, jak

poznamenala se suchým humorem, bylo plno práce. Obyvatelé Krnova se o sobotách a nedělích pravidelně prali. Nakonec přešla na dětské oddělení.

Po svatbě se odstěhovala za svým mužem do Ostravy. Pracovala v Krajském ústavu národního zdraví i na obvodě. Mnozí hovoří i o jejím působení ve funkci primářky na oddělení genetiky.

Paní doktorka tuto skutečnost nezmínila. Také v Ostravě našla nadšence pro folklór. Scházeli se v lékárně u jednoho magistra, kde ve volných chvílích muzicírovali. Tam se poprvé

setkala s muzikantem Kotkem a jeho paní. Po dlouhé řadě let, když se přestěhovala do Metylovic, se s ním i jeho cimbálovou muzikou setkala ve Frýdlantě n.O.

Na Lhotku samozřejmě nezapomněla. Ovšem po smrti pana řídícího Sochy se Pilky rozpadly. Kroje, které si ženy ušily z původních materiálů, samy si je vyšily a vůbec se snažily, aby je

co nejvíce připodobnily krojům původním, to vše připadlo Kozlovicím. Jednalo se o kroje pracovní i slavnostní. Totéž potkalo Sochův notový materiál. Částečně do kozlovického souboru

odešla i lhotecká mládež, která měla zájem o folklor.Tradice ve Lhotce se přerušila. V devadesátých letech se děvčata z bývalého souboru Pilky sešly s přáním ho znovu obnovit. Dnes

již zralé ženy docházejí za zkoušky s mladistvým elánem. Přijíždějí i některé z těch, které se provdaly mimo obec. Bohužel, kroje se jim nevrátily a i notový materiál se shání

obtížně. Paní doktorka se pochopitelně stala aktivní členkou souboru. Sochovy folklorní slavnosti ve Lhotce jsou dnes pojmem, který daleko přesahuje nejen hranice obce, ale i kraje.

A právě v devadesátých letech se stala paní doktorka občankou Metylovic. Co ji vedlo k tomu, že se přestěhovala do naší obce? My starší si ještě pamatujeme malé políčko nad svatou

Annou s Dvořáčkovou stodolou. A právě to zdědila po svých prarodičích paní doktorka Ševčíková. Pozemek byl nekvalitní, JZD ho nechtělo převzít. Navíc se stodola stávala místem

schůzek ne zrovna žádoucích osob. Příslušnými orgány byly vyzvána, aby objekt zajistila proti nezvaným návštěvníkům. Uvažovala, co s tím. Vyskytl se sice kupec, který chtěl stodolu

proměnit na místo schůzek myslivců. Ale ji otec naučil, že nic po předcích by otec neměl zahodit. A protože se blížila doba důchodu, rozhodla se postavit si na místě stodoly domek.

Jednání o stavbě byla složitá. Nejdříve chtěl stavební odbor povolit jen srub, pak chatku. Ale když se po dokončení stavby přihlásila paní doktorka k trvalému pobytu v Metylovicích,

dostal domek nakonec místo čísla evidenčního číslo popisné. Ani teď paní doktorka nezačala odpočívat. Kdo znal její elán a energii to snad ani neočekával. Původní políčko proměnila

na zahradu. Pilky také chtěly své. A k tom přijala místo v Odborném léčebném ústavu. Zároveň léčí místní děti v ambulanci, která je součástí areálu. A tak v podzimu života pracuje na

bývalém fojtství, které v roce 1923 koupil její dědeček , pan učitel Dvořáček. Chtěl postavit penzion, ale pro nedostatek financí své plány neuskutečnil.

A pak přišel rok 1999. Obec oslavila 700 let. Paní doktorku oslovil Vavřín Michalec, tehdy člen kulturní komise. Požádal ji o spolupráci při organizaci oslav. Když o tom začal

uvažovat, připomněla si svého otce, který byl veliký metylovský patriot. A vlastně kvůli němu výzvu přijala. Uspořádat výstavu o historii obce byl její nápad a byl to nápad opravdu

výborný. Neuvěřitelné množství práce se shromažďováním exponátů i jejich uspořádáním přineslo výsledky. Navštívily ji stovky lidí, mnozí vyjádřili písemně pochvalu. Je veliká škoda,

že se tento shromážděný materiál neuložil po výstavě na jedno místo. Mnohé předměty tam obdivované se časem ztratí. I paní doktorka se domnívá, že Metylovicím chybí prostor, ve

kterém by se prezentovala minulost obce. Přes velmi kladné ohlasy se dívá na výstavu kriticky a vypočítává nedostatky. Věci, které se už při nejlepší vůli nestihly dotáhnout. Zmiňuje

malou propagaci kulturní a hudební minulosti, kterou Metylovice měly. To mi připadá u paní doktorky typické. Obrovské nasazení, náročnost a kritičnost k sobě i druhým.

V roce 2002 založilo pár nadšenců v obci taneční kroužek Beseda. Paní doktorka byla požádána, zda by, díky svým bohatým dlouholetým zkušenostem, převzala vedení souboru. Přijala.

Vždyť tatínek říkával: „Když něco umíš, musíš to předat dál“. A je to těžká práce. Nejen se sháněním materiálu. Náročné je i nacvičování. Paní doktorka už má folklor v krvi, což se

nedá říci o všech tanečních dvojicích. Tanečníci mají svou Besedu rádi, ale mnohdy si neuvědomují, že záleží na dochvilnosti, pilnosti, preciznosti a ochotě naslouchat a do praxe

uvádět rady odborníka. Nemohou se tudíž scházet jen pro příjemné chvíle vzájemné pospolitosti. Dobré výsledky souboru zaručí jen poctivá a důsledná práce. S kroužkem navíc

nespolupracují muži, dobří zpěváci. Další bolestí paní doktorky je skutečnost, že se za celou dobu trvání souboru nepodařilo dát dohromady aspoň čtyři místní muzikanty, kteří by

Besedu doprovázeli. A přitom jak si povzdechla, jsou Metylovice obcí, která měla v minulosti tři dechovky doslova v každé chalupě někdo hrál na hudební nástroj. Jistě, i dnes řada

mladých má hudební vzdělání a umí hrát. Možná jen chybí chuť nebo čas, předat to, co umí obci. Je přesvědčena, že u nás si lidé nechávají své schopnosti pro sebe. Ví o manželích,

kteří by byli schopni fundovaně vést Besedu a nechtějí. A to vše ji opět utvrzuje v přesvědčení, že na rozdíl od Lhotky nevládne u nás vzájemná pospolitost. Domnívá se, že Beseda

proto jen přešlapuje na místě a nepostupuje dopředu.

Paní doktorka Melanie Ševčíková neumí pracovat ledabyle, vytvářet činnost pro činnost. Vždy se nasazuje plně a celou bytostí. V rodině, v zaměstnání i ve folkloru. Po celou dobu

vyprávění jsem nezaznamenala jediný náznak samolibé ješitnosti. Jsem přesvědčena, že osobní zviditelnění či vlastní oslava jsou jí cizí. Zajímá ji to, co je třeba udělat a neumí to

udělat jinak než dobře. „Po člověku musí něco zůstat“ , říká paní doktorka a nemyslí tím ani slávu ani peníze.
Na závěr chci zmínit jeden zážitek, neboť se mi jeví jako charakteristický pro její jednání. Před devíti léty se narodily místní ženě v porodnici ve Frýdku děvčátko. Od počátku mělo

problémy s přijímáním potravy, prakticky nepilo. V nemocnici se tím nikdo nezabýval. Některé ženy daly pouze najevo, jak jim to znepříjemňuje život větou – „koza jedna, zase nepije“.

Matka nahmatala na jazýčku dítěte bulku. Teta rodičky zmínila tuto skutečnost před paní doktorkou Ševčíkovu. Té po tom, teoreticky, nic nebylo, ale okamžitě zareagovala. Ihned

zavolala do nemocnice ve Frýdku a v několika dnech zařídila přijetí v Praze i sanitku k převozu matky a dítěte. A tak se dítě již po týdnu ocitlo v péči motolské nemocnice. Nevím,

jak by vše dopadlo, kdyby paní doktorka ihned nezasáhla.

Stalo se v obci

Letošní zima byla mimořádná v několika směrech. Co se týká délky, trvala u nás prakticky od listopadu do poloviny března. Dlouhotrvající vysoké mrazy a množství sněhu se rovněž

vymykaly normálu. Prakticky celou zimu zatěžoval střechy až 1m zledovatělý sníh. Téměř každý den hlásili ve zprávách, jak se někde prolomila střecha. V naší obci se v neděli 19.2.

dopoledne prolomila s ohlušujícím rachotem střecha na stodole ing.Farného čp.80. Krátce na to další rána. Na protějším svahu se prolomila střecha na hospodářských budovách u pana

Preče čp.22.

Nepodepsaný občan z Metylovic uveřejnil v Mikroregionu poděkování panu Petru Skotnicovi a panu Lukáši Kluskovi za obětavou práci při rozhrnování sněhu. Jmenovaní vstávali ráno již

ve dvě hodiny, aby občané, kteří ráno odcházejí do práce, měli cesty rozhrnuty. Často museli pracovat 15-18 hodin bez odpočinku.
Zároveň pisatel kritizoval občany, kteří si stěžovali, že jim sníh tlačí na ploty. Zřejmě si nevšimli, kolik napadlo sněhu.

Obec stále doplácí na občany, kteří netřídí odpad. Uložení netříděného odpadu je mnohem dražší než tříděného. Někteří využívají kontejnerů na tříděný odpad k uložení všeho, co jim

doma překáží. A tak v nich občas vidíme koberce, lino, sedací soupravy, autosedadla, televizní přijímače nebo pneumatiky. Přitom se dvakrát ročně odváží nebezpečný a velkokapacitní

odpad. Když mají lidé platit, často říkají, že nemají žádný odpad. A přitom i v létě, kdy se netopí, popelnic neubylo. Dokonce se množí dotazy, proč se neodváží každý týden.

Pan Vladimír Kozel opravil centrální kříž na místním hřbitově. Práci provedl zdarma jako dar obci. Starostka mu veřejně poděkovala v místním Zpravodaji.

Československý rozhlas Ostrava se ve svém vysílání zmínil o houbařce, která odešla z chaty v Metylovicích a nevrátila se. Jednalo se o téměř devadesátiletou babičku majitelů chaty na

Čupku. Žena si vyšla dopoledne do lesa na houby. Když nepřišla k obědu, začala ji zneklidněná rodina hledat. Posléze s zavolali na pomoc policii. Teprve přivolaný vrtulník našel

starou ženu v lese až v Hodoňovicích. Byla naštěstí v pořádku. Zabloudila a nedokázala najít cestu zpět.

V létě navštívil Metylovice Stanislav Šereda ze Šenova. Píše publikaci o Ferdiši Dušovi. Při studiu pramenů narazil i na události, které jsou spjaty s naší obcí. Frýdlantského

umělce poutalo úzké přátelství s místním občanem, stolařem Josefem Vachalou. Pan Vachala mu připravoval štočky z hruškového dřeva pro dřevoryty a s celou rodinou navštěvoval umělce a

jeho sestry. Vachalova dcera, paní Antonie Veličková, pietně uchovává obrazy, které jim malíř věnoval i vzpomínky z té doby. Pan Šereda slíbil, že rodinu navštíví a obohatí svou

knihu o tyto skutečnosti. Do konce roku se však neozval. Od paní Velíškové jsem se dověděla další zajímavosti. Její otec pěstoval přátelské styky také s hudebním skladatelem Leošem

Janáčkem. Pan Vachala mu představil místní děvčata, která zpívala místní lidové písně a umělec si je zaznamenával do not. Jedním z děvčat byla Večeřová, pozdější babička paní Stevy

Mazalové, druhým Barbora Bílková, pozdější babička pana Víta Mališe, ilustrátora kroniky. Josef, syn pana Vachaly vlastní pohlednici, kterou poslal Leoš Janáček jeho otci.

V červenci přišel na obecní úřad e-mail. Paní Valeria Šimková z okresu Malacky chtěl něco zjistit o bratřích Mertových, kteří vyráběli medomety.
Továrnička bratří Mertových stojí u kaštanu a po rekonstrukci slouží k rodinnému bydlení. Venkovní vzhled zůstal z větší části zachován a tak i dnes si každý může představit, jak asi

vypadala v dobách své největší prosperity. Informace o firmě jsem získala od téměř devadesátileté paní Anežky Čupové, od manželky syna zakladatele paní Vlasty Mertové a od dcery

zakladatele paní Pavly Mertové. Navíc jsem mohla paní Šimkové poslat reklamní inzerát této firmy.
Bratři postavili dílnu v roce 1928 a při stavě se zadlužili. Tři z nich tudíž odjeli do Ameriky, odkud chtěli dluhy splácet. Odjely s nimi i jejich dívky. Začali posílat splátky, ale

jeden z nich po roce zemřel. Doma zůstal ženatý bratr, kterému se v roce 1928 narodil syn Věnomír, v roce 1937 syn Jaroslav a v roce 1940 dcera Pavla. Ale již v roce 1943 zemřel na

následky úrazu. Firmu vedl dva roky švagr Večeřa. Když nejstarší syn Věnomír dosáhl plnoletosti, převzal firmu. Po znárodnění byla firma přeměněna na družstvo. Po několika letech

zanikla. Podle výpovědi pamětníků měli bratři silné sociální cítění. Byli, jak se u nás říká „k lidem“.
Protože součastní potomci majitele firmy nemají už žádné další zprávy o osudu bratří Mertů v Americe, zajímala jsem se, proč paní Šimková ze Slovenska pátrá po osudu firmy. Napadlo

mi, zda to nějak nesouvisí právě s americkými bratry. Skutečnost byla prozaičtější.
Rodina paní Valerie dávala na domě novou střechu a při vyklízení půdy narazila na kus medometu. Od sousedů se dověděli, že babička, která zemřela roku 1965 včelařila a tak je

zajímalo, jak je asi nalezený medomet starý.
Bratři Mertové kromě medometů, které právě hojně vyváželi i na slovensko, vyráběli také kbelíky a okapové roury.

Informační výbor vydal v prosinci Zpravodaj obce Metylovice v novém kabátě. Má nové logo, které navrhla Katka Barabášová, studentka Vysoké školy grafické. V dalším čísle chce

informační komise zveřejnit všechny další návrhy. Obyvatelé obce si sami vyberou, která titulní strana časopisu jim bude nejvíce vyhovovat.

V prosinci uváděla Česká televize v pořadu Nás venkov snímek o životě Karla Mročky, o kterém jsem psala v roce 2003. Pan Mročka upřímně vypovídal o peripetiích svého života,který

nebyl lehký. Pořad byl svědectvím nejen jeho schopností a tvrdé práce, ale především vyjádřením smyslu jeho života.
Pan Mročka je prototypem člověka, který něco dokázal, ale přitom práci nepodlehl. Uchoval si vnitřní svobodu, která ho uschopnila zachovat si pozorné vnímání krásy života, otevřela

ho k naslouchání i pokornému přijetí toho, co nás přesahuje.

Stalo se v okolí

Pětiletý chlapec Dominik z Bašky je vážně nemocný. Jeho jedinou nadějí je transplantace jater.Rodiče si pro tuto náročnou operaci zvolili kliniku v Německu, která se specializuje na

malé děti. Zdravotní pojišťovna tento úkon v cizině nehradí a oni pochopitelně nejsou schopni operaci, jejíž cena se blíží pěti milionům, zaplatit. Když založili na tento účel konto,

přispívali občané i firmy. Na účtě se nakonec nasbírala částka přes čtyři miliony korun. Ředitel německé kliniky snížil požadovanou cenu o 27 000eur. A tak díky empatii lidí a firem

a lidskosti ředitele kliniky podstoupí Dominik náročnou operaci, která mu umožní zařadit se mezi zdravé děti.

Občané Zelinkovi zablokovali v říjnu asi na deset minut dopravu na silnici, která spojuje Frýdek-Místek s Příborem. Denně po ní proudí tisíce automobilů a kamionů k polským hranicím.

Díky provozu jsou občané nadměrně ohrožování výfukovými plyny, hlukem a velkým nebezpečím úrazu při přechodu silnice. Obchvat, který se měl stavět před deseti lety, je pořád v

nedohlednu.

Již dva roky je v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné v provozu unikátní zařízení Polarium, které je dosud jediným zařízením svého druhu v republice. Terapií chladem bylo

ošetřeno již 6 000 jednotlivců. Mráz způsobí v těle člověka celou řadu reakcí, které přinesou překvapivé léčebné výsledky. Terapie probíhá při mínus 120° a její účinnost při

bolestech kloubů, svalů, revmatismu, hojení ran, akutních i chronických zánětech, kožních chorobách, astmatu i alergiích je překvapující. Polarium tvoří dvě místnosti. V první je

teplota minus 60°a pacienti zde zůstávají za přítomnosti asistenta jednu minutu. Pak přecházejí do dalších částí, kde už je teplota minus 120 stupňů. Tam se pomalu pohybují v kruhu

asi tři minuty. Mají na nohou dřeváky, podkolenky, kraťasy z bavlny, rukavice, čelenku, na ústech roušku, ženy mají navíc bavlněnou mikinu.

Dlouho hyzdil střed Frýdlantu bývalý hotel Duda. V roce 1991 byl tento majetek Restaurací a jídelen vrácen v rámci restitucí původnímu majiteli. Ten ho nechal zchátrat. V roce 2003

ho koupilo město za pět milionů korun a v červnu tohoto roku předalo občanům novou reprezentační budovu městského úřadu. Zajímavá je atypická dvojitá rovná střecha, skrze níž jsou

prosvětlovány chodby druhého podlaží.

Stalo se v České republice

Leden
Pět vozidel z Národního technického muzea, mezi nimi i slavná Tatra 87 Hanzelky a Zikmunda, se stalo národní kulturní památkou.
Pod náporem sněhu se začátkem ledna zřítila část střechy ostravské prodejny Lidl. Nikdo nezahynul. Kvůli velikému množství sněhu následovaly další střechy tělocvičen i rodinných

domků.

Únor
Na Pražském hradě se otevřely brány velkolepé výstavy umění lucemburské dynastie nazvané Karel IV. – císař z Boží milosti. Výstava byla vyprodaná již dva měsíce před uzavřením. O

nočních prohlídkách, ve světě běžných, se neuvažovalo.
Přes prezidentovo veto poslanci 101 hlasy přijali zákon o registrovaném partnerství. První svazky začali homosexuálové uzavírat od 1.7.

Březen
Ptačí chřipka dorazila také do České republiky. První případ zaznamenali lékaři u mrtvé labutě, nalezené nedaleko Hluboké nad Vltavou. V průběhu roku se u nás přítomnost smrtelného

viru H5N1 prokázala celkem dvanáctkrát, přenašečem byla vždy labuť.

Duben
Desítky měst musely vyhlásit nejvyšší stupeň povodňové aktivity. Záplavy, které k nám dorazily ze sousedních států si vynutily vyhlášení stavu nouze. V sedmi nejhůře postižených

místech připravily o život čtyři lidi.

Květen
Rotující větrný válec o rychlosti až 148 km/hod. se přehnal přes české území. Jako sirky lámal tornádo sloupy elektrického vedení na Chomutovsku, v Lokti zranilo dva muže.

Červen
100:100=pat. Nelítostná matematika postavila politiky po červnových volbách do svízelné situace. Poslanecká křesla se rozdělila přesně na polovinu mezi levici a pravici.

Červenec
Na českých silnicích začal platit nový zákon o silničním provozu. V prvních dnech přinesla nekompromisní novela výsledky, ale později ji už řidiči příliš nedodržovali.

Srpen
Valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze rozhodlo o tom, že Pluto nebude nadále pokládáno za planetu.

Září
Podle vyjádření ministerstva vnitra Ivana Langera čelila Česká republika vážné hrozbě teroristického útoku.

Říjen
Američané uvažují o umístění protiraketové základny v naší zemi. Proti je většina politiků i občanů.
Cenu Jaroslava Seiferta dostal básník a bohém M.Jirous zvaný Magor.

Listopad
V České republice konečně vyšel světově proslulý román Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí.

Prosinec
Kriminalisté zatkli zdravotního bratra Petra Zelenku. O své vůli podával pacientům v nemocnici v Havlíčkově Brodě lék Heparin, který snižuje srážlivost krve. Na důsledky předávkování

zemřelo osm pacientů. Dalších devět pacientů uniklo smrti jen těsně.
Ani do konce roku se nepodařilo premiéru Topolánkovi sestavit vládu.

Stalo se ve světě

Leden
Komunistická Čína zrušila zemědělskou daň, zavedenou v roce 594 před naším letopočtem.
Ve volbách do parlamentu palestinské samosprávy porazilo radikální hnutí Hamas arafatovské hnutí Fatah.

Únor
Komunistická Korea oznámila, že vlastní atomové zbraně.

Březen
Prezident Bush podepsal v Indii spolupráci o mírovém využívání atomu, třebaže Indie nepodepsala dohodu o nešíření jaderných zbraní.

Duben
Dvacetčtyři mrtvých a šedesát raněných je bilance pumového útoku dvou sebevražedných atentátníků v sinajském letovisku Daháb.

Květen
Marokánec s francouzským pasem byl odsouzen na doživotí, protože věděl o připravovaném mahdistickém útoku na Ameriku a neohlásil to.

Červen
Izraelská armáda s tanky a letadly vpadla do Gazy, aby osvobodila vojáka, uneseného džihádisty.
Tamilští tygři se omluvili Indům za sebevražedný atentát na premiéra Rádžova Gandhího v roce 1991.

Červenec
Čínský prezident zahájil provoz na nejvýše položené železniční trati světa, která vede do tibetské Lhasy.
Po zemětřesení a výbuchu sopky udeřilo na indonéskou Jávu dvoumetrové tsunami, způsobené podmořskými otřesy o síle 7,7 stupně. Zemřelo nejméně šest set lidí, padesát tisíc zůstalo

bez přístřeší.

Srpen
Bylo podepsáno příměří mezi ugandskou vládou a povstalci v jižním Sudanu. Ti po devatenáct let terorizovali severní oblasti Ugandy. Před násilím uprchly téměř dva miliony lidí,

desítky tisíc byly zavražděny.

Září
Když média odvysílala záznam schůze vedení socialistické strany, zavládly v Budapešti protivládní nepokoje. Premiér totiž hovořil o tom, že už nelze dále lidem lhát o hospodářském

stavu země.

Říjen
Francouzské národní shromáždění schválil zákon trestající popírání genocidy Arménie Turky za 1.světové války.
Severní Korea provedla pokusný jaderný výbuch. Rada bezpečnosti OSN uvalila na zemi embargo.

Listopad
V Bagdádu byl odsouzen k trestu smrti za zločiny proti lidskosti Saddam Husajn.

Prosinec
10.prosince zemřel ve věku 91 let Augusto Pinochet. Pro jedny vrah tisíců Chilanů, pro druhé zachránce před marxistickou hrozbou.

Řemenářství a jeho znárodnění očima pamětníků

Po celý rok 2006 navštěvoval naši vesnici pan Mgr.Václav Michalička, který pracuje ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm. Má na starosti stará řemesla. Do Metylovic ho přivedl

zájem o řemenářství, které kdysi obec proslavilo i v zahraničí. Byly to doby, kdy stačilo na obálku napsat Metylovice-Evropa a dopis našel adresáta. Díky bičům byla obec známá nejen

v Evropě, ale i za mořem. Dnes už v Metylovicích žije jen několik pamětníků té doby. Pan Michalička neúnavně navštěvoval a hovořil jak s potomky řemenářů, kteří patřili v 19.století

a v první polovině 20.století k těm největším, tak i s těmi, kteří u nich pracovali a ještě dnes by byli schopni „ukrátit bič“. Zároveň sbíral jakékoliv památky na tuto „kožanu“

dobu. Pořízy, štrychovnice, štoky, nože na krájení bičů, fotografie, ceníky, dopisy i výuční listy. Prostě cokoliv, co souviselo s řemenářstvím.
V roce 2007 začne v muzeu v Rožnově několikaměsíční výstav o řemenářství v Metylovicích. Později bude v menším rozsahu otevřena i u nás. Lidé, které pan Michalička navštívil, byli

velice vstřícní. Důležité také bylo, že když začali vzpomínat, vybavili si při tom i někoho dalšího, kdo v řemenářství pracoval. A tak se síť vypovídajících stále rozšiřovala. A

nešlo jenom o šířku, ale i o hloubku. Protože každý pamětník měl trochu jiný pohled na danou problematiku, podařilo se panu Michaličkovi zachytit opravdu plastický a pestrý obraz

doby.

Sobota 1.července 2006 byla ve Valašském muzeu věnovaná starým řemeslům a technologiím. Na pozvání vedení přijel i pan Bedřich Halata, čp.378, ročník 1927, spolumajitel firmy Halata

František a synové. Před zraky dychtivých návštěvníků s mladistvou bravurou řezal z připravené kůže biče a přislíbil pracovní účast i během výstavy v roce 2007. V následujících

řádcích se pokusím alespoň stručně zaznamenat, co jsme se dověděli o řemenářství samém, o lidech, kteří v něm pracovali i o znárodnění, které násilně ukončilo slavnou tradici.

Nejdříve, co říkají písemné prameny, které jsem měla k dispozici.

V knize profesora Linharta z roku 1915 se píše: „Kolem roku 1650 přišel do Metylovic jirchář a koželuh Bílek, který se zde usadil a začal rozvíjet své řemeslo. Koželužství bylo

velice vážené. Tovaryši byli sdruženi v tzv.bratrstva. Měli svůj prapor a znak, který nosili na kabátě. Jeho zvětšeninu měli také vyvěšenu v tzv.“berberku“ – místnosti, kde se konaly

jejich schůze, na kterých si volně povídali a říkali jim „fraj šprochy“. Učeň pracoval zdarma, učební doba trvala čtyři roky a byla zakončena slavnostním přijetím mezi tovaryše. Kůže

se původně opatřovaly tak, že se nakoupil živý dobytek, hlavně koně v Uhrách nebo v Haliči a celé stádo se přihnalo do Metylovic. Tady doně utratili. Zprvu za fojtstvím, později na

Baděnovicích. Proto se Metylovicím říkalo koňské nebe. Naši koželuzi vyčiňovali kůže na krpce. Začátkem 18.století už zde bylo 16 mistrů koželužských a devět řemenářských. Tovaryši

tehdy chodili do světa na zkušenou – na vandr. A tak v roce 1800 odešel na vandr i Ignác Kořený. Ve Vídni se naučil dělat biče. Po návratu je začal vyrábět a prodávat na okolních

trzích. V roce 1870 přišli z vojny bratři Jan a Ignác Bílkovi a ti se začali věnovat výrobě bičů ve větším měřítku. Biče se začaly rozesílat po celém světě. Třeba do Budapešti se

odesílalo až 70 tisíc bičů. Nyní už se ve vesnici uživili i tři pohodní, kteří kupovali na okolních trzích až 150 koní. Na poli je pobili, maso nechali ležet dravcům a kůže prodávali

řemenářům. V té době tady v okolí říkali biči „metylovský oves“ a o Metylovicích se mluvilo jako o „kožanem městu“.

Paní Jindřiška Bílková, manželka řemenáře Silvestra Bílka, si ve svých zápiscích poznamenala: „Bylo po válce s Pruskem v roce 1866. Vojáci se vraceli do svých domovů. Po

dvanáctiletém vojačení se vrátil i metylovský rodák Jan Bílek. Sloužil u hudby, hrál na hoboj. Za svého vojačení prošel celé Rakousko. Ve Vídni ho zaujala výroba bičů. Přišel domů a

pustil se do ní s bratrem Ignácem. Začínali primitivně, ale postupně do výroby vnikali a také ji vylepšovali. Kůže začali vyčiňovat solí a ledkem a dařilo se jim. Tehdy bývaly v

okolí velké koňské trhy a na ty se chodilo kupovat staré a vyřazené koně. Podle paní Bílkové na sklonku 19.století a začátku 20.století byl nákup surových kůží ve velkém ze zámoří v

rukou Židů. Měli v Hamburku veliké sklady. Když cena klesla, kupovali je ve velkém, když stoupla, prodali je. Dílnu měl tehdy málokdo a tak se dělalo v kuchyni, kůlně nebo venku při

potoku. Bez potoka by řemeslo řemenářské nebylo vůbec myslitelné. Surové kůže se nejprve v potoku močily, pak se vytáhly a čistily z obou stran – oškrabovaly se chlupy z horní strany

a ořezávaly blány z vnitřní strany. Pak se solily, ledkoval, poskládaly se jako harmoniky do velkých džberů a vyšlapovaly. Sušily a znovu oškrabovaly na vnitřní straně –

„mjozdřily“. To všechno byla těžká práce, kterou dělali muži. A pak už se krájely řemínky, jeden jako druhý a ti, co to dělali, byli opravdu mistři. Vždyť ani kousek kůže nesměl

přijít nazmar.
Mezi mistry byl počítán náš zaměstnanec František Pečinka. Hovězí kůže byly kvalitnější, ale dražší, koňská kůže byla lacinější, ale řidší .
Na výrobě bičů se podílela celá rodina od nejmladších po nejstarší. Batolatům se vykrajovaly ze zbytků kůže kravičky, koníčci, psíčci apod. Zvířátka sloužila jako hračky. Školáci

zaplétali biče. Každý měl svou padesátku vždy sebou. Při pastvě je zaplétali buď na šest nebo osm dírek. Méně obvyklé bylo splétání na deset dírek, výjimečné na dvacet dírek.

Dostávali za to zaplaceno dvacet až padesát haléřů od padesátky. V chudobných rodinách samozřejmě dětem neplatili. Naopak, když odběhly k jiným dětem a dováděly s nimi, tu je otec

hned volal a trestal je švihnutím přes záda právě tou padesátkou bičů. Dospívající děvčata biče uzelkovala. Na řemíncích dělala pěkně rovnoměrně uzly. Ženy zase „kulaly“ – to

znamená, že válely po stole každý řemínek zvlášť malou dřevěnou deskou s rukojetí.
Hotové zboží se prodávalo na trzích. Trhy byly v Místku nebo ve Frýdku, v Karviné, v Příboře i v Bílovci. Veliký trh býval na svatou Annu v Novém Jičíně. Největší trhy bývaly v

Těšíně, trvaly tři dny. Tam se sešlo nejvíce nakupujících Židů z Polska.
Drobní řemeslníci nosívali zboží na zádech v pytli. Chodili pěšky, po polních cestách přes kopce a v blátě. Pokud bylo v rodině více sourozenců, šli dva. Jeden nesl zboží na půl

cesty a pak se vrátil domů. Druhý s ním došel do cíle. I žebráci vzali kolikrát několik bičů a šli s nimi od statku ke statku, kde jim mimo peněz mnohdy přidali oběd. Také

nezaměstnaní dělali agenty, ale byl to jen takový bídný groš, který si při tom vydělali.
Ti větší řemenáři se vždy domluvili tři mezi sebou a naptali fasuňk, totiž vůz s koněm. Nad vozem na vrbových prutech byla připevněna nějaká režná plachta a snadněji zboží na trh

vozili. I tak to byla cesta svízelná a často nebezpečná. Jan Bílek již jako staříček vyprávěl, že když jel se zbožím dále do světa a míval naložený plný vůz, měl u sebe vždy revolver

a byl připraven pro případ přepadení. Ale nikdy ho nemusil použít.
Větší bičaři jezdili s vozem a se zbožím dále – až do Bilska, Tarnowa, Przemyslu a ke Lvovu. Biče se prodávaly také na Slovensko. Při prodeji se hned uzavíraly další objednávky.
Roku 1895 byl právě pro potřeby řemenářů otevřen poštovní úřad a zboží se začalo posílat poštou na dobírku. Faktury se tehdy ještě nepsaly. Na okraj průvodky se pouze poznačilo,

kolik kusů v balíku je. To stačilo jako doklad jak příjemci tak dodavateli.“

Ondřej Lepík, nar.1891, ve svých pamětech píše: „Zvláštností Metylovic byla domácí výroba bičů a řemenů. Původ výroby odvozuje od tzv.dříků, kterých bylo v obci několik. Můj otec

zmiňoval ještě dva. Především hovořil o nějakém Kaděrovi. Metylovští dříci byli ve své době známí daleko široko. Ještě za mého mládí byla v okolních obcích pro metylovské občany

známá přezdívka „metylovští dříci“. Ti skupovali vyřazené, k porážce určené koně v okolí, odcházeli také do Polska a do Uher, odkud přiháněli i menší stáda. Koňské maso se nejedlo,

snad jen tu a tam v letech katastrofálního hladu, takže práce neschopná zvířata byla velmi laciná.
Koně se porážely a kůže se vydělávala tříslem, získaným hlavně ze smrkové kůry. V lese, kde se právě kácelo (muselo to být ovšem v létě, pokud byla míza), koželuzi odlupovali kůru

skácených smrků, vždy vcelku asi 150 cm dlouhou. Tu rozložili na slunci, aby uschla. Suchou ji složili na hromadu a příležitostně odvezli domů. Drtili ji a drť, jíž se říkalo dub, se

pak v kotli vařila. Do tohoto ještě teplého odvaru e namáčely kůže zbavené srsti a „mjazdry“ (tuku). Občas se tento odvar znovu zahříval, případně se přiléval nový. Vyčinění kůže

trvalo dle její velikosti a hlavně tloušťky tři až šest měsíců. Pamatuji ještě čtyři nejstarší koželuhy, kteří tak pracovali a to byli František Kupča zvaný Rozocha na čp.49, Karel

Kupča na čp.41, František Bílek zvaný Franta Janů na čp.32 a František Boháč zvaný Jan Kubů čp.36. Ti ale zpracovávali kůži z domácích porážek vepřů na krpce. Lidé ji donášeli

zdaleka, hlavně z hor, kde se převážně chodilo v krpcích. Za vydělání se platilo podle plochy kůže. Za míru ne jedny krpce se platila šestka, tj. dvacet haléřů. Z jedné vepřové kůže

bylo šest až devět párů krpců.
Druhým oborem bylo vydělávání kůží na biče a šicí řemeny, na kapice k cepům, ba i na koňské postroje. Ty už se pak vyčiňovaly ledkem.
Otec mi vyprávěl, že není spolehlivých zpráv, jak to vy Metylovicích začalo. Jedni se domnívali, že to v Metylovicích začal nějaký Žid, o které v té době nebyla v obci nouze. Jiní

tvrdili, že tento způsob přinesl některý občan z vandru světem.
Protože jsem pracoval v oboru více než pět let, popisuji vydělávání kůží podrobně. Kůže nejlepší jakosti, hovězina, se rozřízla po délce od hlavy až k ocasu, aby se s ní snadněji

manipulovalo. Zbavila se zbytků masa, ocasu, kostí u rohů a pysků. Pokud byly tyto zbytky z čerstvé porážky, dávaly habaděj dobrého masa. Ovšem polévku z toho nebylo možné jíst pro

obsah tuku. Co se nehodilo mistrovi, nechal dělníkům. Kůže se nechala jeden nebo dva dny v plese v potoce a pak se lužila za účelem zbavení se srsti a mázdry. To se dělalo tak, že se

kůže dávaly do štrychu, to znamená bedny o rozměrech 1x3x5, která byla zapuštěna do nepropustné země. V tomto štrychu se rozředilo hašené vápno na řídké mléko, do něho se kůže

ponořovaly a za několik dnů opět přeložily.
Jakmile srst začala pouštět, kůže se na tak zvaném odkorku škrábaly. Odkorek byl zpravidla půlkmen dva metry dlouhý, jehož jeden konec byl do výšky pasu zvednutý na kozlíku. Po

propláchnutí ve vodě se kůže „mjozdřily“. Ostrým pořízem se rovněž na odkorku zbavovaly podkožky – mázdry. Práce vyžadovala jistou odbornost, aby kůže nebyla poškozena ať už

proříznutím, dírou nebo „vylizkem“, tj.zeslabením kůže. Znovu se opláchla v čisté vodě a ještě se štajfovala“. Tupějším pořízem se na hřbetní straně zbavila zbytků vápna a pokožky.

Nyní se znovu čistě opláchla a rozložila na „štok“ (stůl k tomu určený) a sypala směsí ledku, kamence a soli. Následně se opatrně složila a uložila ponejvíce přes neděli do džberů. V

pondělí se kůže přeložila po šířce d záhybů asi dvacet centimetrů širokých (jako harmonika) a musela se dovedně uložit do džberů, aby záhyby byly kolmo a kůže se tlačila. Zalela se

kamencem, my jsme si ohnuli kalhoty pod kolena a dvě hodiny jsme šlapali. Pak se spodní strana obrátila nahoru a šlapali jsem další dvě hodiny. Tím byla obvykle kůže vyčiněná a

věšela se venku na žerď k sušení. Suchá se „štrychovala“. To znamenalo, že se napnutá nejdříve po délce a pak po šířce štrychovnicí pod paží opřenou projížděla, až byla dobře

vytažená a vláčná. Nakonec se položila na štok k rozkrájení.
A zde se ukázala dovednost mistrova. Co dovedl z kůže vykrojit, aby se dosavadní práce co nejvíce rentovala a z kůže bylo co nejméně odpadu. Záleželo přitom na tloušťce kůže i na

její stejnoměrnosti. Řezalo se asi deset druhů bičů dle síly i délky. Z toho se kupříkladu u Vavřína Bílka vyrábělo asi padesát různých čísel bičů dle síly, délky, upravení i

zabarvení. Zpočátku se zhotovené zboží vozilo na jarmarky nebo roznášelo do dalekého okolí obchodníkům. Někteří se stali podomními obchodníky. Nabrali zboží od výrobce a pustili se

pěšky do Polska či Uher. Teprve krátce před první světovou válkou objednal si Vavřín Bílek obchodní cestující, kteří mu objednávky sháněli. Získal i zájemce na blízkém Východě.

Pamatuji si, že jsem odesílali bedny bičů až do Soluně.
Rozvíjející se kožedělný průmysl spotřeboval kvalitní domácí suroviny a místní řemenáři začali kupovat lacinější kůže buvolů z Jižní Ameriky.“

A nyní uvádím vzpomínky pamětníků, které jsem během roku navštívila. Jednotlivé firmy, o kterých jsem se něco dověděla, neřadím podle velikosti nebo důležitosti. Pomyslně postupně

procházím vesnicí z dolního konce na horní. Hned za cedulí Metylovice po pravé straně je veliký dům. V něm pracovala firma:

BÍLEK METODĚJ, čp.233

Zpočátku se zdálo, že není šance získat nějaké informace. Pan Bílek i jeho paní už dávno zemřeli. Dcery se hned po studiích odstěhovaly. Ale nakonec se aspoň něco podařilo. Paní

Anežka Mališová si vzpomněla, že na dolním konci u Metoda Bílka a právě jenom u něho se šily krpce. Ale ne ty obyčejné, jaké se tu kdysi nosily. Říkala, že to byly panské (ne

pánské), všelijak zdobené krpce. Firma je posílala někam do Prahy.
Mladší dcera pana Metoda Bílka žije v Brně. Od její spolužačky, paní Zdenky Volné, jsem získala adresu. Ozvala se, ale žádný materiál ani vzpomínky na firmu nemá.
Paní starostka mi dala adresu starší dcery, která žije v Praze. A ta nechal vyfotit ceníky bičů tatínkovy firmy i dětské krpce zdobené perličkami, které jí kdysi tatínek učil. K tomu

přiložila fotografii pana Metoda Bílka s manželkou a dětmi na břehu Olešné. V pozadí je vidět část domu i čitelná firemní tabule. A to vše i s dopisem poslala do Metylovic.
Navíc si pan Mojmír Bílek vzpomněl na muže,který kdysi ve firmě pracoval. A tak jsme navštívili pana Jaroslava Grossmanna, nar.1926.
Pracoval v řemenářství od svých čtrnácti let. To znamená od roku 1940 a to ve firmě Bílka Metoda. Řekl, že tam pracovala Barka Mališová, Jalůvčata, Ruda Němec, Jan Liberda, Vojta a

Pavel Šigutovi. Pan Bílek ho poslal do pokračovací školy ve Frýdlantě, ale pana Grossmanna to nebavilo. Byl tam jen pětkrát. Ve firmě se dělaly koňské postroje, biče a vydělávaly se

beraniny.
Balíky zboží vozil pan Grossmann do Frýdlantu na poštu. Směřovaly do Mělníka v Čechách a do Itálie. Na týden dostával sto korun. Když se v roce 1946 oženil, začal pracovat ve

Válcovnách plechu, aby si více vydělal.
Hned v dalším domku po pravé straně měl svou firmu

LEPÍK JOSEF, čp. 57, vypráví syn majitele firmy, ing.Ladislav Lepík, narozený 1932

Pan Josef Lepík , který se narodil roku 1905, byl ve 30.letech zaměstnán u svého švagra Františka Halaty. Když se v roce 1931 oženil, chtěl se osamostatnit. Bičařů tady bylo už hodně

a tak začal dělat ručky. Navíc jejich výroba nebyla tak investičně náročná jako bičařství. Živnost založil roku 1932 v domku č.57, který pocházel z roku 1913. Na ručky používal

rákos, který se dovážel z Manily. Byly to pruty o průměru 2-2,5cm a délce 5-6 metrů. Na úpravu ruček pro bičišťata se používal speciální hoblík. Po úpravě na patřičnou velikost se

ručky natíraly šelakem. Dělal je na biče kravařské i koňské. Navíc vyráběl i střapečky z kůže. Kravaři si je dávali na konec bičů, aby jim pěkně práskaly.
Obchodoval také s bičišťaty z Itálie. Byly ze dřeva ,pravděpodobně z akátu. Kupovali je od něho Slováci a pak je prodávali v oblasti od Turzovky po Žilinu. Zájemci byli i v okolí

Uherského Hradiště.
Mimoto vyráběli dětské bičíky a čagánky. Dětské ručky byly pouze ze dřeva. Ohýbali je parou. Natřeli bezbarvým lakem a hadrem namočeným do bílé barvy dělali na základ bílé tečky.
Dílnu neměli, vše dělali v síni na štoku. Manželka Anděla Lepíková,která se narodila roku 1910 prodávala vyrobené zboží na poutích a trzích. Chodila do Příbora, Kopřivnice,

Štramberka i Staříče. Pochopitelně pěšky.
Manželé Lepíkovi si udrželi živnost asi do roku 1951. Pak museli skončit.
Za mostem po levé straně jsou za potokem vysoké budovy – dílny a obytný dům, i dnes velmi dobře udržované. Zde sídlila firma

BÍLEK VAVŘÍN, čp.99, vypráví paní Vlasta Luňáčková, narozená 1915

Její dědeček byl svého času největší řemenář v obci. Byl třikrát ženatý a z těchto manželství se narodilo více než dvacet dětí. Z mnohých se později stali rovněž významní řemenáři.

Namátkou jmenuji firmy Bílek Sylvestr, Bílek Metod, bílek Valentin jun. Také mnozí muži z vesnice, kteří se u firmy vyučili, zůstali řemeslu věrní a založili si později vlastní malou

živnost nebo aspoň u některých řemenářů pracovali. Po smrti děda přešla živnost na jeho syna, rovněž Vavřína. Když o vánocích v roce 1945 zemřel, stala se hlavou firmy, kde se

hlavně vydělávaly kůže a dělaly biče, jeho dcera, paní Luňáčková. Nebylo to jednoduché. Byla vdaná a pečovala o dva syny. Manžel byl profesor a akademický malíř.
Přiznává, že firmu držela hlavně díky naléhání zaměstnanců, kteří nechtěli přijít o zaměstnání. Vždyť v dobách největšího rozkvětu pracovalo ve firmě ještě pod vedením otce 20-30

zaměstnanců.
S účetnictvím pomáhal paní Luňáčkové známý, který jednou týdně do firmy docházel. Živnost vedla čtyři roky. Když přišlo znárodnění, dostala radu, aby na papíře udala všechny zásoby,

které má. Udělala to.Milice tudíž nenašla nic navíc, což ji zachránilo. Neplatila žádnou pokutu a tím prý vyvolala nevraživost ostatních řemenářů. Je přesvědčena, že nejhůře dopadli

právě ti, kteří něco schovali a milice to našla.
Nyní odbočíme na Baděnovice. Nahoře byl domek bratří Šigut (dnes již prodaný). Jeden z nich založil firmu

ŠIGUT LEOPOLD, čp.180, vypráví Ludmila Bílková, ročník 1929, neteř

Strýc měl pět ročníků gymnázia a byl to tarokový písmák. Přispíval do časopisu Těšínsko a na vesnici mu říkali „advokát chudých“. V hospodě sepisoval lidem na přání různé žádosti,

neboť jak občané říkali, věděl jak na to.
Jeho maminka, za svobodna Bílková, byla sestrou Vavřína Bílka. Ve své firmě vyráběl biče a zřejmě i vydělával kůže,neboť paní Bílková si vzpomíná, že za domkem byly betonové kádě.

Zaměstnával krajáče a také paní Jalůvkovou. Firma zřejmě příliš neprosperovala.
Vrátíme se na hlavní silnici v Metylovicích. Za křížem, ve třetím domku po pravé straně měl firmu

HALATA FRANTIŠEK, čp.145

Jeho syn krátce před mou návštěvou zemřel, vnuk již o firmě nic nevěděl. Tento pan Halata měl přezdívku Cukrmandl. Podle jedněch chodil kdysi se zboží do světa do Zukettmandlu. Podle

jiných tam byl na vojně.
Hned přes cestu naproti byla malá firma

ŠIGUT JOSEF, čp.59

Pan Josef pracoval jen se svou ženou Terezií, neměli ani tovaryše. Byli bezdětní, adoptovali neteř Zdenku z Hodoňovic. Pan Šigut zemřel 1.dubna 1948. Jeho manželka živnost odhlásila.

Zachoval se totiž dopis z 8.října 1949 z Místního národního výboru v Metylovicích, ve kterém paní Šigutové Terezii sdělují, že ONV v Místku vzala na vědomí její oznámení o vzdání

se živnosti řemenářství. Podpis je nečitelný, ale razítko je ještě staré, se svatým Vavřincem.
Zachoval se také dopis z Ministerstva průmyslu z 12.prosince 1949 o rozsahu znárodnění. Jedná se o výměr rozsahu znárodnění. Vyplývá z něho, že k 1.1.1949 byl podnik znárodněn se

vším všudy a tudíž i s nemovitostmi a budovami. Nyní ministerstvo sděluje, že ze znárodnění vyjímá veškeré nemovitosti a budovy, jichž se znárodnění týká a ponechává je dosavadnímu

vlastníku se zdůvodnění, že Gala, nár.podnik, je nepotřebuje k provozu.
Manželé Šigutovi zřejmě vyráběli biče a šili kabely. Nůž na krájení bičů věnovala manželka jejich vnuka paní Marie Bílková Valašskému muzeu. Původní šicí stroj už v domku nebyl. Dvě

zbylé kabely byly rovněž věnovány do Rožnova.
Pokračujeme hlavní silnicí směrem ke kostelu. Mineme šest domků po pravé straně. Za vzorně udržovanou dřejvanicí stojí za potokem domek, ve kterém prosperovala firma

HALATA FRANTIŠEK A SYNOVÉ, čp.141, vypráví pan Bedřich Halata, spolumajitel, nar.1927, čp.378

Ve firmě pracovali otec František a synové Blažej, Lubomír a Bedřich s jedním, někdy se dvěma pomocníky. Dělali biče, kožené šňůrky do bot, opasky, kapice k cepům a švihle (řemeny).

Zároveň vyráběli z rákosu i ručky k bičům.
Strojem uřízli tvar ručky, ručně ji ohoblovali a nakonec dohladili smirkem. Hotovu ručku namočili do klihu. Někdy ji lakovali, někdy barvili. Jednou se otec František s plnou náručí

rákosu nahnul nad stroj, aby ho vypnul. Udělal to tak nešťastně, že mu mašina uřízla tři prsty, čtvrtý zůstal viset za kůži. Rychle s ním běželi do místního hostince na Čihadlo.

Hostinský do něj vrazil panáka, nastartoval motorku se sajdkárou a odvezl ho do nemocnice. Zajímavé je, že krev z rány začala téct až cestou do Místku. Lékaři zachránili pouze čtvrtý

prst. Byla to tragédie. Pan Halata řezal kůže na biče a to byla práce jen pro odborníky. Kůže se musela krájet s citem a bravurou, aby nebyl veliký odpad a tudíž ztráty.
Pan Halata se nevzdal ani nepropadl zoufalství. Pomocí tkaniček si vytvořil kolem dlaně něco jako kapsu. Do ní zastrčil nůž a opět krájel . A krájel dobře.
Pan Bedřich už neví přesně, kdy to bylo. Snad v roce 1949. ráno jel autobusem na exercicie. U Kašového mlýnka si všiml, že na kraji silnice stojí řada prázdných nákladních aut.

Udivilo ho to. Jel dále a pustil to z hlavy. Když se po třech dnech vracel, již na nádraží ve Frýdku se od známého dověděl, že během jeho nepřítomnosti převrátily čety mužů z

Válcoven plechů Metylovice vzhůru nohama.
Nejdříve museli udělat řemenáři inventuru a podle ní odevzdat suroviny i výrobky. Pak nastoupili chlapi s krompáči. U Halatů bourali v dílně i zdi, aby zjistili, zda v nich není něco

ukryto. Krátce předtím přivezl bratr Lubomír ze Slovenska vagón kůže. Tu vyčistili a vysušili. Byla to ohromná dřina. A když bylo vše hotové, musel Bedřich osobně všechno odvozit k

Silvestru Bílkovi, kde se zabavený materiál shromažďoval.
Rodina se domnívala, že je udal jeden bývalý zaměstnanec, který odešel pracovat právě do Válcoven plechů. Také si všimli, že před rabováním se nad nimi často procházel jeden místní

komunista. Za domkem je návrší, ze kterého bylo na dvůr firmy dobře vidět. Rodiče se s vyvlastněním nikdy nedokázali smířit. Celý život nesmírně dřeli a výsledky práce jim byly na

stáří ukradeny. A že se tam nadřeli nejen rodiče, ale i jejich synové, vypovídal i sousedka Zdena Volná.
Když Halatům firmu sebrali, pracoval Bedřich čtrnáct dnů v Gale v Palkovicích. Pak ho přeložili do Frenštátu, kde pracoval do vojny. Jako první z vesnice sloužil u PTP.
Někteří řemenáři ještě nějakou dobu dělali biče pro místní hospodářství, které spadalo pod Místní národní výbor. K tomu dostávali příděl již vyčiněných kůží. Ty už se tady vydělávat

nesměly. Na závěr dodávám, že tento pan Halata měl přizvisko Mikošek.
Jen přes cestu byla další firma

BÍLEK JAN CYRIL, čp.126, hovoří syn Jan Bílek, ročník 1936

Otec se narodil roku 1874, maminka byla o hodně mladší. Syn už si pamatuje tatínka jako staršího člověk, který se věnoval administrativě a vedení dílny převedl na manželku. Vyráběli

biče, tažníky pro koně, šňůrky do bot pro vojsko. V dílně zaměstnávali souseda, starého pana Grossmanna, Josefa Lepíka z kopca a paní Mertovou. Objednávky na zboží chodily z

Holandska, Lucemburska, Belgie, Norska, Palestiny, i Alžírska. Pan Bílek je má dodnes na památku schované.
Poslední objednávka na adresu rodičů přišla ještě v roce 1950 z Holandska. Ale to už, bohužel, firma neexistovala.
Kůži brali od řezníka z Čeladné. Mjozdřil ji Josef Kořený, který bydlil naproti a Alois Čupa od kostela. Jejich rodiny si braly domů biče ke kulani a uzelkovani.
Pan Bílek se domnívá, že k prvnímu znárodnění došlo v roce 1949. V první vlně vyvlastnili ty, kteří zároveň s výrobou bičů vydělávali i kůže. Potom teprve následovali ti, kteří

zpracovávali vydělanou kůži.
Otec zemřel ještě před komunistickým převratem v lednu 1948. Původně bydleli ve staré dřevjanici. Tu zbořili, když maminka začala stavět nový dům. Přestěhovali se do dílny, která

dodnes stojí. Má dvě místnosti. V jedné bydleli, ve druhé dělali. Když začala razie proti řemenářům, měli u nového domu dokončeny základy. Ve sklepě tudíž byly pytle s cementem.

Chlapi z Válcoven byli přesvědčeni, že je v nich barvivo na kůže a tak je všechny rozpíchali. Také v dílně mlátili do stropu. Hledali schovaný materiál. Matce ujely nervy. Řekla ji,

že řádí jako gestapo. Milicionáři na ni poslali četníka. Byl to shodou okolností slušný člověk. Přijal vysvětlení paní Bílkové, že manžela vyslýchalo gestapo a postupovalo stejně.

Byl za války jako sokol zatčen. Četník hlášení zformuloval tak, že neměla žádné další problémy. Dostala jenom velikou pokutu.
Nejdříve i měsíčně splácena. Když jí známý řekl, že je hloupá, že to platí, přestala. A tak přišel exekutor a zabavil jí kredenc. Musela začít se splátkami znovu. Důchod nedostala.

Pokud měli pole, žili z toho, co se namnožilo. Chovali dvě kozy a tak přežívali. Také syn už začal pracovat a tak je živil. Později, když jim sebrali i pole, dostala maminka malý

důchod, asi dvěstě korun.
Pan Bílek si také vybavil, že v kopci za nimi objevili komunisté nějaké kůže. Celou noc tam hlídali. Chtěli vědět, kdo si je tam schoval. Časně ráno odešli. Než přišlo vystřídání,

kůže zmizely a tak na nic nepřišli.
Zabavené věci vystavili komunisté v Českém domě v Místku a využili této příležitosti ke své propagaci a očernění řemenářů. Návštěvník neznalý věci po shlédnutí výstav musel dojít k

názoru, že řemenáři jsou hyeny,které byly po zásluze potrestány. Podle Jana Bílka i německý ministr propagandy Gőbells byl proti komunistům břídil.
Hned v dalším výstavném domě bydlel pan

BÍLEK LUBOMÍR, čp.32

Kvůli častému výskytu jména Bílek v Metylovicích měl přezdívku Wolner. S jeho synem Liborem jsem ne nedokázala spojit. Rozhovor odmítl s odůvodněním, že o věci nic neví. Podle

sousedů vyráběla firma biče a také nafukovací balónky. Prodávala prý je za dvacet haléřů. Když je Baťa začal prodávat za desetník, zkrachoval. Podle pana Václava Pečinky dělala firma

i šňůrky do bot. Někteří pamatují, že pan Bílek pracoval v oboru v šedesátých letech pod hlavičkou Drobné provozovny MNV, ale zřejmě jen krátkou dobu.
Pan Jiří Čupa z Frýdlantu nad Ostravicí, vnuk pana Bílka, (syn jeho zemřelé dcery Květoslavy), zapůjčí Valašskému muzeu některé památky na činnost živnosti pana Bílka.
Když mineme dům čp.135, dostaneme se po mostě přes potok k domku, kde měl svou firmu

ŠIGUT VALENTIN, čp. 31, vypráví dcera Barbora Kožuchová, ročník 1918, čp.70

Otec vyráběl biče v dílně, kterou měl u domku. Později byla dílna upravena na domek s čp.70. Tatínek býval veselý a u bičů si zpíval, i když často pracoval dlouho do noci. Protože

bydlel u potoka, vydělával kůže i se svými bratry Josefem čp.59 a Pavlem čp.170, kteří tuto možnost neměli a byli také bičaři.
Valentin a jeho žena Barbora byli známi tím, že se ujímali sirotků. Vyrůstali u nich, vyučili se a cítili se tam jako doma. Konkrétně se jednalo o Jožku Volného z Palkovic a Aloise

Němce z Metylovic. Až do konce života udržovali s rodinou Šigut kontakty. Když došlo k znárodnění, přijela milice. Dva muži zůstali stát na mostě s puškami v rukou. Ostatní se

rozběhli po domě. Prohlíželi i chlév a dílnu. Na půdě píchali do sena. Ale nic nenašli. Ve vesnici se už předtím šuškalo, co komunisté zamýšlejí a tak pár dnů předtím pan Šigut,

jemuž se i v sousedství říkalo stařiček, se synem Mojmírem a Qirinem Halatou, nevlastním bratrem své snachy, celou noc odnášeli kůže do jeskyňky v rokli smrti. Za pár dní k nim

přišla sousedka Fišerka, oči navrch hlavy. Jak tak šmejdila po poli, vešla i do jeskyňky plné kůží. A tak tu nevídanou věc běžela za tepla vypovědět sousedům. U Šigutů ani nemrkli.

Ale hned první noc po návštěvě milicionářů přenášeli kůže zpět, aby byly skrýš prázdná, než to žena roznese po celé vesnici a než se to dovědí i na národním výboře.

Markéta Šigutová, ročník 1926, snacha Valentina Šiguta vyprávěla, že milicionáři našli na půdě kůže z koz. Manžela Mojmíra vyslýchali v chodbě a ona naštěstí zaslechla, jak řekl, že

je to z vlastních koz. Když vyslýchali ji, odpověděla stejně. A tak to dopadlo dobře. Zabavili jim pouze bečky mazadel a odvezli je do Galy. Paní Gretka si dodnes vzpomíná na tu

hrůzu, když viděla ozbrojené milicionáře na mostku. Byla tehdy těhotná, krčila se v koutě a celá se chvěla. Její tchýně Barbora Šigutová, manželka Valentina, jí těšila – „nic se

neboj, i kdyby nám všechno sebrali, zas nějak bude“.
Staříček už byl starý a tak mu po znárodnění vyměřili důchod 250 korun. Jeho syn musel do Galy, pak ho poslali do Lipiny (Válcovny plechu v Lískovci). Měl tam být rok a potom si mohl

hledat místo sám. Když si však po roce našel místo v MEZu ve Frenštátě, nesměl tam odejít. Buď prý se musí vrátit do Válcoven nebo půjde dělat závozníka k ČSAD. Jemu se v Lískovci

nelíbilo a tak zvolil ČSAD. Později se stal řidičem.
Ještě na jednu věc si paní Šigutová vzpomněla. Bylo už po znárodnění a oni si z ukrytého materiálu vyráběli biče pro svou potřebu. Při této činnosti je překvapil národní správce.

Platit pokutu čtyři tisíce korun bylo pro ně tehdy veliké peníze.
Syn Tomáš věnoval Valašskému muzeu dva pořízy, knihy o kožařství a štok – stůl, na kterém se krájely biče.
Hned přes cestu, v domku čp. 189 s velikou dílnou, žila původně rodina řemenáře Sylvestra Bílka. Protože se později přestěhovala do vily čp.153, napíši o jejím osudu později. Objekt

byl později rozdělen na dvě části. V čp.189 žil výborný kráječ bičů Josef Němec, který ve firmě Silvestra Bílka pracoval. Dílna a dvě obytné místnosti dostaly nové popisné číslo 327.

Tam potom měl firmu
BÍLEK VALENTIN JUNIOR, čp.327

Byl jedním z více než dvaceti dětí Vavřína Bílka a narodil se ve třetím manželství tohoto významného řemenáře. Vyráběl dětské bičíky a hůlky. Jeho manželství bylo bezdětné a tudíž

nezanechal žádné potomky. Podle názoru pana Jana Bílka pracovala u firmy Miluška Němcová (od „Kašpárka“) a paní Marie Vyvialová, za svobodna Boháčová. Výrobky prodával

prostřednictvím starého Vašendy, který s výrobky chodil po poutích. Pan J.Bílek se domnívá, že zboží vyráběl do roku 1953. Pan Václav Pečinka míní, že Bílek Valentin vyráběl i

bičišťata.
Pan Josef Vachala, synovec z manželčiny strany, zapůjčí na výstavu v Rožnově ruční řezačku švihlí, kterou dostal kdysi darem od svého strýce.
Na závěr uvádím úsměvnou vzpomínku ing.Ladislava Lepíka. Pan Valentin Bílek se vždy chlubil v hospodě na Čihadle, že někdy v životě nebyl na Čupku.
V domku naproti Čihadla měl malou firmu

BÍLEK OLDŘICH, čp.166

Syn i obě dcery jsou mrtvé. V domku nyní bydlí cizí lidé. Podle pamětníků pracoval sám. Dělal biče a uměl vydělávat kůže. Byl také hudebníkem a jeho dechovka byla po okolí známá.
Naproti Budoucnosti (dnes prodejna M a J) žil se svou manželku v domku tchýně paní Barbory Čupové Alois Mališ. Pracoval v řemenářství, později si na obecním za domkem postavil dílnu

i nový dům a pracoval ve své vlastní firmě.

MALIŠ ALIOS, čp.372, vypráví Anežka Mališová, manželka, ročník 1917

Byla to malá firma, pracovali jsme v ní oba. Vydělávali jsme kůže dělali biče. Někdy nám pomáhali muži s mjozdřením a krájením bičů. Vydělávání kůží byla dřina. Z vápna je museli

vytahovat dva. Jeden držel kůži za hlavu, druhý za ocas. Kůži obrátili a znovu zatlačovali. Trvalo to tři, čtyři dny, než kůže pustila chlup. Její manžel uměl mjozdřit, což každý

nedokázal. Odborníkem na mjozdření byl podle paní Mališové Josef Kořený. Pan Mališ uměl krájet i biče. V Metylovicích se hodně pilo a jak se říká, také „nejlepší kroč byl ochlasta“.

A tak ho Sylvestr jednou vyhodil a hned si ho k sobě přihlásil její muž Lojza. Ale protože to byl opravdu v práci odborník, Sylvestr ho po čase opět přijal zpět.
Za války byly kůže na příděl a tak vládla mezi řemenáři řevnivost. Za II.svět.války často odebírali zboží Slováci. Koupili tolik, kolik pobrali a pašovali zboží na Slovensko. Když

přišel komunistický převrat, řekli řemenářům, že mají všechno odevzdat. Nikomu z nich nenapadlo, že tento systém bude trvalý. Něco odevzdali, něco schovali. Manžel odnesl za šera

nějaké zásoby do domku tchýně.
Syn paní Mališové si to dodnes pamatuje. Jezdil na koloběžce po vesnici. Autobusem přijelo sedm milicionářů z válcoven a začala razie u Valentina Šiguta. Stál u mostku a přihlížel.

Náhle slyšel, jak chlapi říkají: „Ještě nám zbývá Alois Mališ“. Obrátil se a uháněl domů. Byli tam za pár minut. Hledali ve sklepě, přehrabovali uhlí. Když v ložnici vytáhli zpod

postele balík, manžele ztuhli. Ale byly to naštěstí jen rolety. Milice odjela s nepořízenou. Ale druhý den přijeli znovu. Někdo zřejmě viděl, jak pan Mališ něco přenáší k Čupům a

udal ho. A tak začala prohlídka u Čupů. Když otevřeli almaru, narazili na vojenskou uniformu. „Co je to?“, ptal se „lipiňok“. „To je uniforma mého bratra, kterého popravili Němci“.

To je přece jen zarazilo. V prohlídce nepokračovali a odešli.
V Gale v Palkovicích působil jako vedoucí člověk z Prostějova. Podle paní Mališové to byl neřád. Zaměstnanci proti němu protestovali a tak ho nakonec vyměnili. Nástupce, nějaký

Rybák, prý už byl slušný člověk.
Po čase, snad po dvou letech, Galu nevezli na Slovensko. Tam ale nebyl kožařská tradice a tudíž ani lidé, kteří by řemeslu rozuměli. Družstvo se záhy rozpadlo.
Když odbočíme přes mostek a pokračujeme cestou, která vede na Čupek, mineme domek, ve kterém pracoval řemenář

HALATA JAN, čp. 71

Vnuk Václav Halata, ročník 1945, už si na tuto dobu nepamatuje a rovněž nevlastní žádné památky na dědečkovo řemeslo. Myslí si, že děd dělal koňské postroje a jeho syn Václav senior

biče. Někdy Janovi pomáhal bratr Valentin Halata, zvaný basista.
Vrátíme se na hlavní silnici. Za autobusovou zastávkou mineme na levé straně dům a zabočíme vlevo. Po několika metrech přijdeme k domu, kde měl živnost

LIBERDA VIKTOR, čp. 165, hovořil syn Viktor Liberda, ročník 1953

Jeho tatínek dělal kožené aktovky, pásky, v létě míče, v zimě vázání na lyže. Trvale u nich pracovala jedna dívka. V letní sezóně vypomáhal řemenářův synovec. V zimě jim nýtoval

vázání Vavřín Michalec, mladík ze sousedství. (Podle paní Anežky Mališové dělal i úvazky, ale z řidší kůže než Mališovi).
Pan Liberda jezdil pro kůže do Ružomberoku. Měl už tehdy auto a tím přivážel materiál. K výrobě používal stroje. Je zajímavé, že tehdy byl potok u nás plný ryb, jak podotkl syn, i

když bylo kolem potoka plno kožařů, kteří v něm máčeli solené kůže. Dnes ve vodě neuvidíme ani rybičku. Jediný syn Viktor se vyučil doma. Pro mistrovskou zkoušu vyrobil tři kožené

aktovky, které má dodnes schovány na památku. Studoval na obchodní akademii ve Frenštátě pod Radhoštěm, aby se také vyznal v účetnictví a mohl v budoucnu převzít firmu. Když se

jednou vrátil ze školy, bylo doma boží dopuštění. Situace se prý dala přirovnat k řádění gestapa, jak to známe z filmů. Přijeli chlapi z válcoven, co mohli, zabavili, ostatní

zapečetili. Majitelé firmy odvezli sebou. Rodina vůbec nevěděla, kde je. Za několik dnů se vrátil, následoval soud. Byl odsouzen na půl roku za shromažďování majetku. Podle Anežky

Prašivcové, švagrové Viktora Liberdy mladšího, byl zavřený nejméně čtyři roky.
Také mu komunisté kladli za vinu, že spaloval kousky kůže. Ne snad z ekologických důvodů. To se tehdy nenosilo. Provinil s tím, že tak mrhal materiálem, který měl sloužit pracujícímu

lidu. Přitom se jednalo o malé kousky, odpad. Žádný řemenář by si nedovolil neúsporně hospodařit s kůží. Když se z vězení vrátil, řekl jenom, že se neměl špatně. A nikdy víc už s

nikým, ani s rodinu o vězení nemluvil. Syn se domnívá, že to měl zakázané a že si tam prožil své. Po propuštění pracoval pan Liberda ve Slezanu ve Frýdku. Opravoval tam stroje. Hned

vedle domu pana Liberdy je vila s dílnou. Zde provozoval živnost

BÍLEK SYLVESTR, čp.153, vyprávěl ing.Otakar Bílek, roční 1921, syn

Otec Sylvestr Bílek vlastnil firmu, která patřila k těm největším v obci. Zaměstnával asi osm lidí. Vyráběli biče a kůže na bubny, které odebírali muzikanti z Ostravy. Syn Otakar

studoval chemii na vysoké škole, aby své znalosti mohl uplatnit ve firmě. Krátce před únorem 1948 objednali do firmy nové koželužské stroje – změkčovací stroj, postruhovací stroj a

činící sud o průměru 1,5 metru. Hned koncem února chtěli komunisté jmenovat do firmy národního správce. Tovaryši se prý postavili na stranu Bílků. Známý upozornil otce, že se něco

chystá, aby zásoby někam schoval. Podařilo se jim odvézt jen asi sto kůži na bubny do Dětmarovic. Stejně o ně přišli. Člověk, ke kterému je schovali tvrdil, že je někdo ukradl.

Ostatní kůže uschovali doma. Ke konci roku 1948 přišlo do firmy šestnáct chlapů. Byli mezi nimi i muži z Metylovic. Začali hledat a odnášet zásoby. Rodina se domnívá, že skrýše udal

jeden bývalý zaměstnanec, který pomáhal kůže ukrývat. Ing.Bílek slyšel, jak jeden z rabujících vytýká ostatním, že ho zavolali pozdě a že si nemohl více nabrat. Také si později

všiml, že manželka jednoho ze zúčastněných nosí jejich kabelku z teletiny. Došel tak k názoru, že část zabavených věcí si místní soudruzi ukradli pro sebe.
Během prohlídky se u domu shromáždil dav lidí ze sousedství. Žena nejlepšího kráječe z Metylovic, který pracoval u firmy, držela na rukou nejmladšího synka a říkala svému muži:

„Francku, esli ty se doš k tym komunistum, tuž mi něchoť domu.“ Prohlídka trvala celý den. Našli všechno. Majitele firmy zatkli a na čtyři měsíce zavřeli. S vězením a se znárodněním

se nikdy nesmířil. Syn se domnívá, že byly příčinou jeho předčasné smrti.
Nějakou kratší dobu dostávala ještě firma příděl surových teletin, měsíčně asi padesát kusů. Strojově je opracovali a pak odevzdávali Červenému kříži. Sloužily k obalování protéz.

Paní Lidka Bílková, ročník 1929, švagrová ing.Otakara Bílka vzpomíná: U Silvestra byl zaměstnáno mnoho lidí. Němec, zvaný Josefeček a František Pečinka krájeli kůže. Dále tam

pracovali Mařka Němcová od krejčího, Ludmila Čupová, Lojzka Halatová, provdaná Mohylová, Zdenka Mertová, Lidka Pečinková, Mařenka Šimková. Paní Lidka Bílková pracovala krátce u firmy

jako účetní.
Sylvestrův bratr Josef se oženil s Antonií. Když se odstěhovali do Maďarska, koupil Sylvestr jejich vilku. Tím se vydal ze všech peněz a na výrobu si musel půjčit od Vavřína Bílka.

Takže tam začínal jakoby od nuly. Biče vyváželi do Polska, Maďarska a na Slovensko. Vzpomíná si, že národní správce, který tam byl dosazen, pocházel ze Šumperka. Ve firmě byla vlna

různých barev, která se používala na střapce. On ji ukradl a omotal si ji kolem lýtek pod kalhotami. Při chůzi se trochu odmotala a když šel vesnicí, táhla se za ním, aniž to

zpozoroval. Kolemjdoucím to pochopitelně neuniklo.
Když firmu vyvlastňovali, tak kromě strojů, které odvezli do Galy v Palkovicích, znárodnili i velikou dílnu. Později tam MNV zřídil mateřskou školu. Zároveň vyvlastnili i menší

budovu na dvoře. V ní zřídili obecní prádelnu. Protože tehdy neměli lidé pračky, bývala prádelna denně obsazená. A tak rodina nejen že přišla o všechno, navíc pociťovala silnou

ztrátu soukromí. I ona si vzpomíná, že byl Sylvestr nějakou dobu zavřený. Manželka zatím musela platit mnohatisícovou pokutu. Neměla žádný důchod ani jiný příjem. Mladší syn studoval

konzervatoř, dcera byla vdaná a nežila v Metylovicích. Syn Otakar měl malé příjmy, navíc splácel pokutu. Nebylo to jednoduché. A přitom sousedka, komunistka, učila děti ve škole, že

ve vile žijí vykořisťovatelé, kteří se topí ve zlatě.
V domku s dřevěnou pavlačí v ulici Čupovice měl řemenářskou živnost

ŠIGUT PAVEL, čp.170, vyprávěl vnuk Pavel Šigut, ročník 1941

Ve firmě pracovali jen rodinní příslušníci. Otec, synové a dcera. Vyráběli biče, které jim někdy pomáhala uzelkovat zdravotně postižená Cilka Němcová. Mimoto dělali také kapice a

řemínky do bot. Kůže doma nevydělávali, to dělali, jak už jsem zmínila u bratra Valentina Šiguta. Vnuk Pavel se s řemeslem dobře seznámil, neboť už jako úplně malý kluk musel pomáhat

a odmalička se v řemenářském prostředí pohyboval. Poutavě a podrobně popsal proces výroby bičů. Pochlubil se, jak byli zákazníci spokojeni a jak i oni se snažili vyjít vstříc

případným nestandardním požadavkům.
Valašskému muzeu poskytl spoustu materiálu – biče, barviva, kapice k cepům a poříz. Navíc jeho kamarád Vavřín Michalec přinesl a daroval muzeu nůž po otci, kterým se krájela kůže na

biče.
V téže ulici je domek, v němž žil

NĚMEC VAVŘÍN, čp.133, vyprávěl syn Stanislav Němec, ročník 1935

Vavřín se vyučil řemeslu u svého otce. Protože bylo v obci mnoho řemenářů, nedostal povolení k založení živnosti. Jeho manželka byla švagrovou Jožky Mužného, který měl úspěšnou

řemenářskou živnost v Jugoslávii v Nové Gradišce. Proto Němcovi po svatbě v roce 1934 odjeli za nimi, ale již v roce 1939 se vrátili zpět. Vavřín pracoval zpočátku ve fabrice. Po

smrti otce si tu založil živnost. Po válce se s rodinou přestěhovali do domku příbuzných, kteří odjeli do pohraničí. V malé dílničce tam Vavřín vyráběl biče, řemínky do bot, koňské

postroje. Byla to malá firmička. Nikoho nezaměstnávali, jen někdy jim vypomáhala příbuzná Hanka Lepíková. Když přišla milice, všechno sebrala včetně lístků na potraviny, neboť byli

podle jejich názorů buržousti. Na černém trhu stálo jídlo mnoho peněz. Po znárodnění pracoval Vavřín Němec až do důchodu ve fabrice ve Frýdlantě.

Je třeba připomenout metylovské občany, kteří provozovali řemenářství v Jugoslávii, kam odjeli za I.republiky.
Již výše zmíněný Jožka Mužný odjel nejdříve do Jugoslávie sám. Založil tam prosperující živnost. Pak si přijel pro svou snoubenku Tauchmanovou. Po sňatku si ji odvezl do Nové

Gradišky. Jeho firma zaměstnávala až třicet lidí. Jeho zaměstnanci prý ho měli rádi, dokonce prý si přáli, aby se stal starostou. V Nové Gradišce zůstal až do konce života i s celou

rodinou. Informace dodal synovec Stanislav Vavřín.
Jan Hajdušek odjel do Jugoslávie asi v roce 1923. Žil v Nové Gradišce, kde se oženil s dívkou srbské národnosti. Vrátil se i s rodinou do Metylovic po dvaceti šesti letech v roce

1949. Informaci poskytla dcera Miroslava Michnová.
Metod Hajdušek, bratr Jana, rovněž pracoval v řemenářství v Nové Gradišce. Žil tam i se svou manželkou Andělou, roz.Gureckou, která pocházela rovněž z Metylovic. I on se po válce

vrátil i s rodinou do rodné obce.
Vrátíme se na hlavní silnici a pokračujeme směrem ke škole. Po pravé straně, v druhém domku pod školou měl firmu pan

LIBERDA ANTONÍN, čp.171, vypráví dcera Bohumila Vyvialová, ročník 1922

Byl švagrem Františka Halaty, který vlastnil firmu Halata a synové. Za chalupou měli „duču“ (tůň), v níž močili kůže a malou dílničku, ve které je sušili a řezali. Biče vyráběli v

kuchyni. Milka se sestrou, která navíc chodila do fabriky, pomáhaly i s maminkou biče dělat. Bratr Antonín měl na starosti hlavně kancelářskou práci. Když bylo hodně zakázek, dělalo

se dlouho do noci.Museli dostát zakázkám, konkurence byla veliká. Hotové zboží bylo třeba ihned zabalit a odvézt na poštu. Přitom bylo třeba, aby štítky s adresami byly vždy obráceny

k zemi. Každý své odběratele tajil, aby mu je konkurence nevyfoukla.
Biče kulali ručně. Později jim Václav Dražek, který se do obce přistěhoval odněkud z Čech, zhotovil šikovnou mašinku, která práci hodně ulehčila. Ale dlouho ji neužili. Přišel rok

1948. Po vesnici se už začalo šuškat, že komunisté všechno seberou. Ale nikdo si tehdy ještě nedovedl představit tu hrůzu ani rozsah.
Firmu krátce předtím převzal bratr. Vystavěl novou dílnu, opatřil ji firemní cedulí, zaměstnal tři tovaryše. Protože v domku naproti bydlel komunista, báli se a tajně zakopali část

kůží do hnoje. To jediné jim zůstalo. Ostatní jim sebrali včetně mašinky na kulani. Z toho, co zachránili, začali dělat nějakou dobu biče tajně. Sousedka, paní Juřicová, je

upozornila, že když dělají v dílně, je to hodně slyšet. Báli se, že by je mohl někdo udat. Už nepokračovali. Také se paní Vyvialové vybavilo, jak v těchto pohnutých dnech vezli tajně

svému strýci Františku Halatovi na dolním konci na sáňkách pod plachtou střapečky na biče. Když jeli kolem Viktora Liberdy, právě tam milice rabovala. Rány i kravál bylo slyšet

široko daleko. Hrůzou přidali do kroku. A tu se sáňky zvrhly a náklad se vysypal. Nejdříve ztuhli leknutím, ale pak vše bleskově posbírali. Nikdo nic nezahlédl a náklad v pořádku

dovezli.
Pan Václav Pečinka při naší návštěvě zmínil, že byl Antonín Liberda nějakou dobu i ve vazbě, ale paní Vyvialová nic takového nezmínila.
Syn paní Vyvialové dal Valašskému muzeu přístroj na řezání řemenů, poříz, fotky i firemní ceduli. Pan Michalička dílnu vyfotografoval. V následujících týdnech byla zbourána.
Mineme školu, za hasičskou zbrojnicí zahneme doleva. Nemůžeme minout veliký jednopatrový dům. Ten vybudovala

BÍLKOVÁ ANTONIA, čp.73

Paní Antonia byla zřejmě žena velmi podnikavá a nesmírně houževnatá. Pocházela, jako mnoho jiných řemenářů z rodu Vavřína Bílka. Nejdříve ve vilce čp.153, v blízkém sousedství,

nechala postavil továrnu na biče. Měla dceru Helenu,která se u ní vyučila, Anežku a syna Jana. Když odjela podnikat do Budapešti, prodala vilku Silvestru Bílkovi a továrnu Sokolům.

(U sokolovny nevím přesně, jestli to bylo před odjezdem do Budapešti nebo až po návratu).
Když se vrátila zpět do Metylovic, začínala v malém doku, ve kterém nyní bydlí manželé Lichnovi. Když nechala vedle postavil patrový dům, začal domek sloužit jako dílna. Pracovaly v

ní ženy a děvčata z Metylovic. Šily kožené rukavičky, kabelky, později zhotovovaly šperky z kůže.Syn Jan měl v Ostravě obchůdek, kde tyto kožené výrobky prodával. Chtěl zavést obchod

i v Rakousku. Odbyt měl zajištěn, ale přišel komunistický převrat.
Podle výpovědi některých zaměstnanců byla Antonia přísná a málo platila. Podle jiných platila, ale někdy byla bez peněz a tudíž museli počkat. Zažila zřejmě několik profesních pádů,

ale vždy dokázala začít znovu a opět se dostat nahoru.
Dnes již zemřelá paní učitelka Műllerová vzpomínala, jak Antonii vozili přes vesnici v kočáře. Strojila se jako dáma. V padesátých letech koupila do místního kostela jedno vitrážové

okno.

V domě nyní žije pravnučka paní Antonie, PaeDr.Renata Spustová. Její dědeček, syn paní Antonie, Jan, stačil před znárodněním zakopat kůže v Čupku. Místo neprozradil ani své dceři.

Stroje ukrýt nešlo, ty firmě zabavili. Milice je nechala stát venku na dešti a tím se zcela znehodnotily. O atmosféře znárodňování paní Renata nic neví. Prarodiče jí jen vyprávěli,

že komunisté chtěli vyvlastnit i veliký dům. Zadali požadavek na katastr nemovitostí a přitom došlo k chybě. Nový dům nebyl ještě v katastru zanesen a tak byl znárodněn malý domek,

který sloužil jako dílna. Veliký dům tak Bílkům zůstal. Vyvlastněnou dílnu prodal národní výbor rodině Jana Hajduška, řemenáře, který se vrátil z Jugoslávie. Měl pět dětí a něměl kde

bydlet.
Nyní se vrátíme na hlavní silnice. Hned za hasičskou zbrojnicí měl domek

BÍLEK SYLVESTR, čp.79

Pro rozlišení měl přizvisko Carbol. Řemenářství už provozoval jeho otec Vavřín. V jeho rodinné firmě pracovali synové Sylvestr, Teofil, Bohuš a dcery Milada a Františka. Později

převzal firmu syn Sylvestr. Kůže vydělávali doma. Z vyčiněných kůži řezali biče a ty pak roznášela neteř Bernardina Svobodová na prodej. Chodila především na jižní Moravu. Toto

vypověděla její dcera Marie Věšáková, roč.1940. Pan Sylvestr Bílek měl čtyři děti. Nejstarší dcera zemřela, se syny se mi nepodařilo navázat spojení.
Šikmo přes hlavní silnici, hned za domkem pana Kuhejdy, stojí domek pana Tománky. Dříve tu měl firmu

NĚMEC JAN, čp.144, vypovídal syn Jan Němec, ročník 1930

Pan Němec se narodil roku 1887. Jeho otec Klement byl rovněž řemenář a žil v domku naproti Sokolovny. Jan bojoval v 1.svět.válce a vrátil se jako ruský legionář. Vzpomínky na tuto

dobu zachytil kronikář Josef Műller a jsou uloženy v Okresním archivu.
Za 2.svět.války byl v letech 1942-1945 vězněn v koncentračním táboře za poskytnutí oblečení a stravy příteli Obornému, který byl na útěku před Němci. Po dopadení a následném mučení

pana Němce prozradil. Po válce se mu přišel omluvit.

Pan Němec ve své firmě vydělával kůže, vyráběl biče, kapice, šňůrky do bot a postroje na koně. Pomáhal mu Metod Havlak a příbuzná Hanka Lepíková. Jeho syn se ve firmě vyučil. Biče

jim prodával pan Vašenda. Rozvážel je na kole.
Když skupina mužů z Válcoven dělala razii v Metylovicích, dorazila k panu Němcovi. Hledali hlavně stroje. Ale žádné nenašli. Byla to malá firma a jediný „stroj“, který vlastnila,

byla kulačka. Protože v té době měl pan Němec již důchodový věk, nemusel pracovat v Gale a byl mu vyměřen důchod 190 korun. Přestože syn usiloval o zvýšení v důsledku pobytu svého

otce v koncentráku i v legiích, ničeho nedosáhl.

Zapomněla jsem zmínit, že pan Jan Němec měl přízvisko Vandrovníček, zřejmě jako následek jeho vandrování v I.svět.válce.
Jeho syn Jan zapůjčil Valašskému muzeu fotografie svého otce a kleště na vytahování mokrých kůží ze strychu.
TAJCHMAN FRANTIŠEK, čp.86, hovořil Václav Pečinka, ročník 1929

Když pokračujeme hlavní silnicí do Vrchoviny, mineme po levé straně kamenný kříž a domek pana Čaníka. Hned za ním je obecní cesta, z níž vedl pěšina zase zpět směrem dolů. Tam stál

domek pana Tajchmana. Nyní už neexistuje. Před několika lety byl zbořen.
V letech 1943 – 1945 se pan Pečinka vyučil právě u Tajchmana, který byl bezdětný. Ve firmě pracovali proto jen oni dva. Vydělávali kůže, které pocházely z Argentiny. Vyráběli biče a

to biče kočárové, které měly dvacet pět uzelků. Mimoto šili aktovky, tašky a peněženky. Zboží se vyváželo do Jugoslávie.
Zkoušky z teorie skládal pan Pečinka v Místku, praktické u pana Silvestra Bílka. Musel před ním vyrobit bič. Tauchman byl podle pana Pečinky předsedou řemenářů v obci. Jejich schůze

bývaly na Čihadle.
Pan Pečinka vyprávěl, že Metylovjanům se v okolí říkalo švihlaři. Podle řemínků – švihlí, které vyráběli. Palkovjané se zase našim občanům smáli, že pečou koláče na střeše. Řemenáři

totiž uplácali zbytky kůží do kulaté placky a ty dávali sušit na střechu. Pak je prodávali nějakému družstvu, které z nich dělalo klíh.
Pan Tauchman byl také kapelníkem a vedl zdejší smíšený sbor. Mimoto byl asi od roku 1945 varhaníkem ve zdejším kostele a to až do svého stáří. Měl velikou zásluhu na pořízení nových

varhan po druhé světové válce.

Mimoto jsme hovořili s několika lidmi, pamětníky, kteří pracovali v bičařství krátce.

BÍLEK MOJMÍR, Metylovice 222, ročník 1929

Jeho otec Jan se vyučil v Vavřína Bílka na dolním konci. Když se oženil, žil s manželkou a dětmi v Budoucnosti (dnes prodejna M a J). Žilo tam více rodin. V suterénu budovy měl malou

dílnu na vyčiňování kůží.
jeho syn Mojmír se vyučil řemenářem, sedlářem a jirchářem u Viktora Liberdy. Jednou v týdnu chodil do odborné školy ve Frenštátě p.R. Pracoval u Valentina Šiguta. Vzpomněl si, že syn

zmíněného Šiguta Mojmír vydělával teletinky, z nichž se dělaly kabáty. V řemenářství nepracoval dlouho, asi 2-3 roky, než přišlo znárodnění. Ve vydělávání kůží pokračoval pro sovu

soukromou potřebu až do stáří.
VOLNÁ ZDENKA, čp.152, ročník 1928

Pomáhala mamince zaplétat biče. Ta si je nosila z firmy Halata František a synové domů. Paní Zdenka výdělky řemenářským firmám nikdy nezáviděla. Bydlela proti firmě Halata a synové a

dobře viděla, jak se rodiče i synové nepředstavitelně nadřou. I její sestra poznala práci řemenářů zblízka, protože pomáhala v rodině Čupů a Mališů v domácnosti a tudíž zblízka

viděla, že je to těžká práce. Paní Volná si také vybavila příhodu pekaře Laníka z Kozlovic. Rozvážel po obcích chléb a pečivo. Když přijel s koňmi do Metylovic a oni ucítili pach

kůží ze zabitých zvířat, vzepjali se a tryskem projeli obcí. Muž na kozlíku je nebyl schopen zastavit.
VYVIAL JAN, čp.310, ročník 1930

Vyučil se jako poslední z Metylovic řemenářem. Učňovská léta prožil u firmy Antonína Liberdy. Školu ve Frenštátě navštěvoval společně se sedláři. Zkoušky musel skládat až v

Prostějově. Při praktické zkoušce musel vyrobit kožený míč.
V řemenářství pracoval jen velmi krátce, do znárodnění. Ale stačil si získal pověst velmi dobrého kráječe.
Valašskému muzeu daroval nůž, kterým krájel kůži u zkoušky v Prostějově.
KARLICKÁ MARIE, Frýdlant n.O., ročník 1926

Její maminka Rozálie Magdoňová byla dcerou Vavřína Bílka. Biče uzelkovala podomácku. Paní Karlická si pamatuje, jak celá domácnost od bičů zapáchala. Maminka pracovala především pro

svou sestru Antonii Bílkovou. Ta pověřila svou dělnici, aby jí odnesla padesátku a když byla nauzelkovaná, odnesla ji zpět. V paní Karlické zůstal pocit, že je Antonia držela

zkrátka. Ona sama se u Antonie vyučila. Dostávala tam dvacet korun na týden. Pak přešla k Valentinu Bílkovi jun., ten jí platil sto korun na týden. Chodila do pokračovací školy s

Květkou Bílkovou, dcerou řemenáře Lubomíra Bílka, s Viktorem, synem řemenáře Viktora Liberdy a Vojtěchem, synem řemenáře Františka Halaty. V roce 1945 ke konci války byla s tetou

prodávat biče na Hané, nabízeli je tam po domech za jídlo. Po válce Marie Karlická z řemenářství odešla.
V létě se sešly na Pržně tři ženy, které se narodily v Metylovicích a pracovaly v bičařství.
ZDENKA HEROTOVÁ, rozená Mertová, byl hostitelkou.

Je ročník 1930. Vyučila se u Vavřína Bílka, potom pracovala u Silvestra Bílka. Vyprávěla, že tam napínali telecí kůže na rámy. Nikde jinde v Metylovicích to nedělali. Mimo práce v

dílně hodně pomáhala i v domácnosti Sylvestrovy manželky Jindřišky, která ji měla ráda.
Otec paní Herotové Alois Merta se naučil u firmy Halata František a synové dělat ručky. Pan Halata mu prodal kousek pozemku, aby si mohl postavit malý domek. V něm nějakou dobu ručky

vyráběl.

POLÁČKOVÁ LUDMILA, rozená Pečínková, ročník 1928, žije v Palkovicích

Pracovala u Sylvestra Bílka od svých čtrnácti let. Říkala, že prací v řemenářství od útlého mládí si vycvičila ruce. Když později pracovala v kravíně, nevěděla, co je to bolest

rukou, na kterou si naříkaly ostatní ženy. Uvedla, že u Sylvestra v mládí pracoval Alois Mališ, který se tam vyučil, dále František Pečinka, Ludvík Židek, Josef Němec zvaný

Jozefeček, Elza (příjmení neuvedla), Ludmila Čupová, Tynka Němcová, Mařenka Šimková, provdaná Zajícová.
KOVALOVÁ LUDMILA, roz.Halatová, ročník 1926, Metylovice čp.190

Se rovněž účastnila setkání na Pržně. Je dcerou Valentina Halaty, zvaného basista. Uvedla, že její otec pracoval u Antonie. Byla prý přísná na pracovní morálku. Platila 2,20 korun

na hodinu. Někdy měla peněz dost, někdy museli dělníci počkat. Dovedla riskovat. Pan Halata si od ní sem tam koupil jednu nebo dvě kůže a doma načerno vyrobil pár bičů. Jezdili si

pro ně zájemci ze Slovenska. Také až do svého stáří vyčiňoval doma kůže.
HALATA FRANTIŠEK (pokračování)

Teprve nyní jsem se setkala s panem Vítem Halatou, ročník 1939. Je nejmladším synem řemenáře Františka Halaty, zvaného Cukrmandel, který se narodil roku 1892. Manželka Františka se

narodila roku 1899 a byla sedmým z dvanácti dětí třetího manželství řemenáře Vavřína Bílka.
Firma byla rodinná. Rodičům pomáhali dcery Valuta (*1919), Hanka (*1920), Blanka (*1925) a syn Vojta (*1923).
Kůže, které pocházely z Argentiny, si doma vyčiňovali. Biče si krájel otec sám, později mu pomáhal syn Vojta. Dělali biče pletené i uzelkované, úvrazky, šňůrky do bot dlouhé 80 cm i

švihle dlouhé 120 cm k výrobě postrojů. Když bylo hodně zakázek, pracovalo se dlouho do noci. Zboží posílali odběratelům poštou. Za 2.svět.války tu chodili i pašeráci ze Slovenska a

měnili řemenářské zboží ze textil.
Pan Vít si pamatuje, že Lipiňáci v počtu osmi až dvanácti mužů přišli na prohlídku v několika vlnách. Překopali i uložené seno a slámu, když se snažili nají uschovaný materiál nebo

výrobky. Po znárodnění musel jít pan František Halata do Galy. Později pracoval jako vrátný v OSP. Vojtěch nejdříve pracoval ve Frenštátě p.R., později v NHKG, syn Vít se v důsledku

špatného posudku místních komunistů nedostal na vysokou školu.

Téměř všichni, kdo vyprávěli o znárodňování řemenářských firem, se shodují na jménu místního občana, kterého viní, že stál v pozadí všech hrůz. Nemám důvod jim nevěřit, ovšem důkazy

nejsou. Proto jeho jméno neuvádím. Nenávist neschopných vůči schopným byla bezmezná.
Nikdo z navštívených neměl rukopis ani opis pásma popraveného Miloše Čupy o řemenářích. Někteří jsou přesvědčení, že ji napsal Miloš sám, jiní se domnívají, že spoluautorem byl Metod

Bílek, řemenář a starosta Sokola. Jeho dcery uvedly, že to nikdy neslyšely. Osobně se přikláním k verzi, že Miloš Čupa byl jediným autorem. Pamětníci uvedli aspoň několik občanů,

kteří tehdy při uvedení pásma v Sokolovně hráli – František Pečinka a jeho žena Marjánka, Valentin Němec, zvaný Válek, Jenda Bílek od Antonie a Metod Havlák.
Pamětníci se také shodli na nejlepších kráječích obce. Byl to především František Pečinka, Jan Vyvial, Metoděj Havlák, Vojta Šigut a Ferda Juřica.

Několik zajímavostí jsem zjistila i v Okresním archivu v Místku.
Okresnímu úřadu v Místku byla 20.3.1931 doručena žádost o zřízení Samostatného společenstva sedlářů, čalouníků a řemenářů. Žádosti bylo vyhověno a tak 2.7. vyřadilo Řadové

společenstvo ve Frýdlantě metylovské řemenáře, kteří přešli do Samostatného společenstva v Místku. Mezi nimi byli: Bílek Vavřín čp.99, Bílek Jan čp.48, Bílek Jan čp.108, Bílek Jan

Cyril čp.126, Bílek Lubomír čp.32, Bílek Metoděj čp.233, Bílek Valentin jn.čp.211, bílek Sylvestr čp.189, Bílek Karel čp.53, Bílek zv.Carbol, Bílková Antonia, Bílková Helena čp.138,

Halata Jan čp.71, Halata František čp.141, Liberda Metod čp.174, Liberda Viktor čp.165, Liberda Antonín čp.171, Němec Jan čp.144, Němec Domin čp.54, Šigut Pavel čp.170, Šigut Josef

čp.59, Šigut Valentin čp.31, Tauchman Frant.čp.86, Němec Josef čp.75, Šigut Leopold čp.52, Němec Klement čp.52.
Na kandidátce předsednictva Společenstva bylo jedenáct lidí, mezi nimi bylo sedm řemenářů z Metylovic. Do výboru byli zvoleni Vavřín Bílek, Lubomír Bílek, Viktor Liberda sen.,

František Halata, náhradníky se stali Sylvestr Bílek, Rudolf Bílek. Metod Bílek se stal jednatelem. Ve zprávě valné hromady z roku 1935 se mimo jiné uvádí, že Společenstvo ve čtyřech

případech zakročilo proti fušerství. Členové jsou přesvědčeni, že trestáni mají být nejen fušeři, ale i osoby, které si jejich práci objednali. Metod bílek z Metylovic rázně

vystoupit proti přípisu Okresního úřadu. Ten vyzýval Společenstvo, aby založilo chudinský fond pro zchudlé živnostníky. Podle názoru pana Bílka by měli spíše usilovat o provedení

dávno slíbeného penzijního pojištění po způsobu úřednictva.
Ve zprávě v roce 1936 bylo zmíněno, že na krajinské výstavě ve Frenštátě p.R. byl poctěn vyznamenáním i řemenář Viktor Liberda z Metylovic.
Na valné hromadě 21.3.1937 chtěla sekce bičařů v Metylovicích stanovit jednotné ceny bičů. Na kandidátce pro volby předsednictva 27.3.1938 se poprvé mezi muži objevila žena – Antonia

Bílková z Metylovic. Byla zvolena náhradnicí.
Už v roce 1947 začaly spory o kompetence mezi Společenstvem řemenářů, Okresní jednotou řemesel a Okresním národním výborem. Na valnou hromadu 19.12.1947 bylo pozváno ze všech obcí

politického okresu Místek celkem 110 čalouníků, sedlářů a řemenářů. Téměř čtvrtinu, dvacet čtyři řemenáři byli z Metylovic.
Na závěr kapitoly o řemenářích bych chtěla citovat z reportáže „Naval majetek a vypadni“, kterou uveřejnil Ivan Motýl v časopise Týden 23.2.2004. Pod mezititulkem „Konec koženého

města“ píše:
„Poté, co se komunistům podařilo zlikvidovat majitele menších továren, pustili se do malých živnostníků a řemeslníků. Mnohde zničili starou tradiční výrobu. V beskydských

Metylovicích u Frýdlantu nad Ostravicí si posvítili na bičaře, řemenáře a koželuhy.
Metylovicím se přezdívalo „kožené město“. Více než sto let v něm v každé druhé chalupě koželuhové vyráběli biče. Za Rakouska-Uherska byli Metylovičtí hlavními dodavateli bičů pro

armádu. Jen do Budapešti odtamtud putovalo na padesát tisíc bičů ročně, na tisíce dalších čekali zákazníci ve střední Evropě. „V Budapešti měla naše rodina konto, v maďarské

metropoli měla firma Bílek vynikající pověst“, vypráví jeden z posledních místních koželuhů Otakar Bílek, který se po druhé světové válce stal společníkem otcova řemeslnictví.
Už týden po 25.únoru 1948 přišli k Bílkům milicionáři. Ptali se na pokladu a automobil. Když nic nenašli, hledali ve větších firmách. K Bílkům v Metylovicích napochodovali znovu až v

prosinci 1948. Šestnáct ozbrojenců. „Nevím, zda to byla od milicionářů schválnost, že si pro otce Silvestra Bílka přišli zrovna v poslední den roku. Byl zrovna silvestr, když můj

tatínek přišel o živnost“, přemítá syn Otakar“.
Pod mezititulkem „Práskač za plotem“ pokračuje:
„Organizátoři znárodňování uměli dokonale využívat lidských slabostí. Byli mistry v lámání charakterů.Z vesnických chudáků dělali zuřivé vykonavatele moci, mezi dříve spřátelené

sousedy zasévali pod příslibem odměny či záchrany části majetku strach, zlobu, nenávist. „Byla to doba udavačů. Ale proč o nich dnes mluvit?“ říká sedmaosmdesátiletá Anežka Mališová.

Společně s manželem přišla na jaře roku 1949 o vyhlášenou řemenářskou a bičařskou dílnu v Metylovicích. Nic na tom nezměnilo, že jejího bratra popravili za války nacisté. „Neměli

jsme v dílně velký majetek, ale přece jsme před milicionáři stačili schovat balík kůží“, vypráví. Šestice ozbrojených vykonavatelů komunistické moci v jejich domě nejprve žádné kůže

nenašla.
„K ostatním řemeslníků se další den milicionáři nevrátili, k nám ano. Někdo nás musel udat, asi přes plot viděl, kam schováváme kůže.“
Majetek zlikvidovaných řemenářů navezli komunisti do jedné z větších dílen a vytvořili družstvo. „Snad bychom tam i byli ochotni pracovat, ale komunisti se rozhodli, že koželužské

řemeslo v obci stůj co stůj vyhladí. Nesmyslně převezli vybavení družstva do Liptovského Mikuláše, kde podnik zkrachoval.“ Článek je ilustrován barevnou fotografií dnes již zemřelého

ing.Otakara Bílka a paní Anežky Mališové.

Dřevjanice

Díky panu Vítovi Mališovi vypadá zápis v tomto roce úplně jinak, než zápisy v minulých letech. Jeho obrázky kroniku nejen vyzdobily a projasnily, ale zároveň i připomněly staré

domky, které už současníci téměř nepamatují. Dnes se dají spočítat dřevjanice v Metylovicích na prstech jedné ruky. A přitom se v knize MUDr.Ant.Přecechtěla „Památky města Místku a

jeho lašského okolí“, která vyšla v Místku v roce 1934, mimo jiné píše:
„V Metylovicích daly by se snad hledati chalupy ještě starší (myslí se než v Palkovicích, pozn.kron.), neboť je jich tam dosud tolik, že to každého přítele svérázu potěší. Metylovice

byly jistě již ve století 16.dosti rozsáhlé, neboť tu postavil roku 1577 biskup Stanislav Pavlovský kostel. V 17.století počalo se tu rozmáhati řemeslo koželužské, takže v 18.století

bylo již tu 16 mistrů koželužských a 9 řemenářských. Vyráběli krpky červené, bílé a černé. Kožařský průmysl udržel se v Metylovicích dodnes.
Bylo-li pak v Metylovicích tolik poměrně zámožných lidí v 18.století, je patrno, že se v té době i hojně stavělo. A tak nechybíme, když prohlásíme, že to bylo století 18., jež dalo

této osadě, plné starého půvabu, dnešní její tvářnost.
Neúnavný, obětavý a nedoceněný Bohumír Jaroněk dal podnět k tomu, aby se v Rožnově p.R. postavila stará valašská dědina nebo město a to tak, že by se přenesly význačné dřevěné budovy

z Rožnova a okolí na jedno místo. Nuže takové Metylovice jsou dodnes původním a nefalšovaným museem v přírodě, museem lašského rázu a netřeba se chalupy svážeti: je jen na

obecenstvu, aby se na ten pěkný kout světa přišlo podívati. Ovšem Metylovice jsou trochu schovány před světem, ponechávajíce si své krásy a zápach svých koží pro sebe, ale kdo si dá

říci, pronikne tam „průsmykem“ mezi Čupkem a Královou horou od Palkovic aneb přes kopec od Frýdlantu n.O.
Na Lašsku nepotřebuje stavět Skansen, když jej ještě máme pohromadě v původní podobě a malebnosti. Navštivte Palkovice a Metylovice, navštivte metylovský Čupek nad nimi a pokocháte

se neobvykle pěkným rozhledem na Místek a Frýdek s širokým rozhledem. Je tam i hospoda“. Text je doplněn třemi fotografiemi dřevjanic. Na první je domek Františka Němce zvaného

Bolševik, na druhé chalupa u Jalůvky, na třetí u Barky Barky, v pozadí další dvě dřevjanice.

Pan Mališ maloval podle dochovaných dobových fotografií.
Na straně 216 dřevjanice U kostelnice, nedochovala se, stála na pozemku, kde byl v devadesátých letech vybudován obecní úřad.
Na straně 221 dřevjanice U Barky Barky, nedochovala se, stála u hlavní silnice na dolním konci naproti stodoly pana Kupče čp.41
Na straně 226 dřevjanice U Jakubky, rekolaudována na chatu ev.č.0146, stojí u hlavní silnice na dolním konci mezi domy pana Halaty čp.141 a pana Bače čp.36
Na straně 231 dřevjanice Kašový mlynek, rekolaudována na chatu ev.č.0152, stojí u hlavní silnice naproti dřevjanice u Jakubky.
Na straně 236 dřevjanice U Lančíka, nedochovala se, dnes stojí na pozemku dům p.Sumary 525.
Na straně 241 dřevjanice U Kaděry, nedochovala se, dnes v těch místech stojí dům pana Grossmanna čp.195.
Na straně 246 dřevjanice U Kovolička, čp.172, stojí u hlavní silnice nad kostelem proti domu p.Kothery čp.161
Na straně 251 dřevjanice U Klementa Němce, nedochovala se.
Na straně 256 dřevjanice U Jalůvky, nedochovala se, dnes tam stojí dům pan Onderky čp.357

Starosta obce: Ing.Lukáš Halata
Ředitel školy: Mgr.Alena Kořínková
Farář: P.Bronislav Wojnar

Obecní zastupitelstvo

Leden
Všichni zastupitelé souhlasili, aby se podepsala smlouva o zajištění dopravní obslužnosti s ČSAD Frýdek-Místek na rok 2007. Obec tak na sebe vzala závazek, že uhradí dopravci prokazatelnou ztrátu. Předpokládá se, že dosáhne 64 000 korun. ZO schválilo, aby se Mysliveckému sdružení zvýšil příspěvek o 5 000 korun. V roce 2006 se v obecním lese nad třešňovým sadem kácelo dříví. Myslivci vydatně pomohli při následném čištění lesního porostu. Zastupitelstvo se seznámilo s prohlášením ing.Pavla Spusty. Uvedl v něm, že zpracuje žádost o poskytnutí dotace na rekonstrukci Obecníku a to formou daru. Ing.Lukáš Halata a ing.Tomáš Kredvík kritizovali způsob doručování obecního Zpravodaje. Někteří občané ho vůbec nedostali. Předseda informační komise rozhodl, že od příštího čísla svěří roznášení poště. Pan Merta zároveň upozornil zastupitelstvo, že občané z horního a dolního konce mají velmi ztížené podmínky pro nákup potravin. Obchody v těchto lokalitách zanikly. Navrhl, aby obec tyto prodejce dotovala. Návrh byl zamítnut. Bylo by to nespravedlivé vůči ostatním místním živnostníkům. Ani návrh, aby byl v obci bankomat, neprošel. Nejnižší počet výběrů musí být 2000denně. V obci, která má 1550 obyvatel je to nereálné.

Únor
Někteří zastupitelé nebyli spokojení s původní studií na přístavbu školy. Odhlasovali, že bude vypracovaná nová architektonická studie a zároveň nesouhlasili, aby se podepsala smlouva, která by se zabývala vypracováním architektonické studie na přístavbu Sokolovny. Všichni souhlasili, aby se vypracovala projektová dokumentace na chodník od autobusové zastávky Kostel po sokolovnu. Chůze po okraji silnice kolem kostela je nebezpečná. Součástí práce by byla i úprava parkovacích míst před obecním úřadem a zhotovení cesty od kostela ke starému hřbitovu.

Březen
Tradiční setkání občanů s volenými zástupci v kinosále věnovalo velkou část vymezeného času dotazům občanů. Dotazy byly různé. Proč není přístupné hřiště za školou – probíhá soudní spor a zatím není ukončen. Přítomní se dověděli, že byla podána žádost o dotaci z fondu EU, aby se mohla cyklostezka prodloužit od Kaštanu až k čerpací stanici. Lidé se zajímali, jak bude vyřešeno záchytné parkoviště u Léčebného ústavu, kdy se začne s kanalizací III. a IV. etapy i se stavbou chodníku. Občané se dověděli, že obec jednala s Dopravní policií ve Frýdku-Místku i se správním úřadem ve Frýdlantě n.O. Chtěla s jejich pomocí řešit nebezpečnou zatáčku u Kaštanu, kde byla řada bouraček. Pozdě na jaře i záhy na podzim, kdy je komunikace suchá, bývá právě v tomto místě „díky“ potoku námraza. Místní už to znají a tudíž si dávají většinou pozor. Cizí řidiče to zaskočí a pak bourají. Výsledkem jednání bylo pouze doporučení, že kvůli bezpečnosti chodců zde nelze umístit svodidla. Do sokolovny přišli také zástupci firmy Orbisnet s nabídkou KTR a telefonu přes internet a vybudování rozhledny na Čupku. Zastupitelé rozhodli všemi hlasy, že si obec zajistí doménu Metylovice.eu.

Duben
Zastupitelé,kteří kandidovali za SNK za lepší Metylovice navrhli, aby se nedílnou součástí zápisů z jednání stal zvukový záznam a přílohy byly uloženy na nosiči CD. Řešili stížnost na nekvalitní příjem kabelové televize hlavně v úseku stolařství LUTO. Souhlasili, aby firma místního občana pana Jiřího Mačejovského rozšířila obecní rozhlas až na dolní konec. Kapacita stávajícího hřbitova je naplněna a proto se bude rozšiřovat. Zastupitelstvo chce zadat projekt paní ing.Cigánkové-Fialové. Protože zatím není zpracován územní plán obce, jmenovaná se nabídla, že tatím vypracuje bezplatně aspoň studii. Ing.arch.Bílek seznámil členy OZ se závěrem výběrové komise, která hodnotila nabídky tří projekčních kanceláří na stavbu chodníku od kostela po obecní úřad. Jako nejvhodnější firmu vybrala Studio V-Opava. Zastupitelstvo se seznámilo s výsledky jednání sportovního výboru. Ten doporučil, aby se ve studii pamatovalo na potřeby volejbalu, stolního tenisu, florbalu a footsalu. Odbor stolního tenisu požaduje, aby mohl hrát soutěžní zápasy vždy v pátek od 17.hodin. Následkem toho mohou spolky začít s přípravou svých akcí v sokolovně po 20.30hod. Komise, složená ze starosty ing.Lukáše Halaty, Věnomíra Merty, ing.Radomíra Kulhánka, JUDr. Fajkuse a ing.arch.Bílka, stanoví podmínky právního auditu, který má prověřit všechny uzavřené smlouvy mezi obcí a jinými subjekty.

Květen
Zastupitelé se seznámili s možností vytvoření geografického informačního systému obce Metylovice.Schválili smlouvy o nájmu plynárenských a plynových zařízení se společností SPM Net s.r.o. Starosta informoval přítomné, že na náklady obce byly bagrem upravena rozbitá cesta na Hrodek. Vozovka byla zřejmě zničena svážením dřeva v nevhodném počasí. Na jejím stavu se zřejmě podepsali i motorkáři. Zastupitelstvo pověřilo starostu, aby projednal s policií možnost spolupráce při pořádání plesů, diskoték a zábav. Chtějí tak předejít porušování veřejného pořádku a rušení nočního klidu. Právě na nedodržování klidu při těchto akcích si občané, kteří bydlí u sokolovny, hodně dlouho stěžují.

Červen
Na 4.6. bylo svoláno mimořádné zasedání. Zastupitelé, kteří kandidovali za SNK za lepší Metylovice navrhli hlasování o odvolání starosty a místostarosty. Podle jejich názoru chtěli tímto aktem upozornit na potřebu změny v přístupu k práci u zastupitelů ze SNK. Pro odvolání hlasovali ing.arch.Bílek, Foldyna, Merta, Ing.Kulhánek, Liberda. Proti odvolání hlasovali ing.Halata, Drastich, ing.Kredvík, Pavlásková, Šigut, Tomášek. Následovalo jednání o komisi, která vybere nejúspěšnější firmu pro zpracování projektové dokumentace splaškové kanalizace IV.etapa. pověřili starostu, aby podepsal smlouvu se společností MSGas s.r.o., která vypracuje projektovou dokumentaci na vodovod od hřbitova k panu Wiesnerovi. Firma pana Mačejovského prodlouží k panu Wiesnerovi i rozhlas a veřejné osvětlení. Starosta seznámil přítomné se závěry výběrové komise, která vyhodnocovala nabídky firem na opravu místní komunikace za hasičskou zbrojnicí. Byla vybrána firma ODS Ostrava. Všichni souhlasili, aby byla podepsána smlouva s paní magistrou Janou Hamplovou. Vypracuje právní audit na smlouvy uzavřené mezi obcí a firmami. Starosta podepsal smlouvu o dílo se společností Media Con, která vypracuje strategický plán rozvoje naší obce. Zastupitelstvo schválilo, aby podepsal smlouvu i s firmou DIGIS s.r.o. Vytvoří geografický informační systém obce, v němž budou zaneseny inženýrské sítě – vodovod, kanalizace, elektřina a plyn. Protože sítě kabelové televize a Telefonicy O2 nebyly geodeticky zaměřeny, nebudou do systému zaneseny. 5.6., hned druhý den po mimořádném zasedání, podal ing.Tomáš Kredvik na Obecní úřad Metylovice svou rezignaci na mandát člena zastupitelstva. Zastupitelstvo ji vzalo na vědomí na svém zasedání 18.6. Na jeho místo postoupil první náhradník kandidátky SNK pan Vojtěch Halata. Shodou okolností se jedná o otce starosty. Řada lidí se domnívá, že vše bylo domluveno. Na můj dotaz starosta odpověděl, že je to jen náhoda. Pan Kredvik má náročné zaměstnání a tudíž se často nemohl zasedání zúčastnit. Navíc má v současnosti i závažné osobní starosti. Ing.Halata připustil, že se to samozřejmě může zdát občanům podivné. Starosta se souhlasem zastupitelstva podepsal smlouvu s firmou ODS z Ostravy, která upraví břehy potoka na dolním konci mezi zahradami pana Vojtěcha Bílka čp.43 a MUDr.Luňáčka čp.99. Na základě smlouvy vypracuje firma Studio-D Opava projekt splaškové kanalizace IV.etapy. Jedná se o úsek mezi autobusovou zastávkou sv.Anna a restaurací Habeš v Palkovicích. Další větev povede od pana Farkaše po pana Mička. Zastupitelé se rozhodli nechat zhotovit dopravní značky Dej přednost v jízdě, které byly následně v obci rozmístěny. Na základě doporučení krajského úřadu zrušilo zastupitelstvo osmi hlasy „Sdělení k ohlášení drobné stavby“ vydané obecním zastupitelstvem tenisovému oddílu v roce 1998. Jedná se o stavbu tenisových kurtů na hřišti za školou. A právě o toto hřiště se nyní vede soudní spor mezi Obcí sokolskou a Obcí Metylovice.

Červenec
Věnomír Merta rezignoval na funkci předsedy kontrolního výboru. Zastupitelstvo vzalo odstoupení na vědomí a zvolilo do funkce Zbyňka Drasticha. Zastupitelé schválili podepsání smlouvy s firmou PEVA-Plast, která doplní kanalizační síť v Pasekách. Překvapilo mě, že schválili smlouvu s firmou Hausing s.r.o. Má zpracovat projektovou dokumentaci k územnímu řízení na stavbu splaškové kanalizace Metylovice IV.etapa, před měsícem odhlasovali, že projekt zadají jiné firmě. Firmě Lesostavby Frýdek-Místek zadali práci na stavbě v Metylovičkách. Jedná se o inženýrské sítě a komunikace pro třináct rodinných domků v areálu pod Čupkem. Věnomír Merta informoval zastupitelstvo, že je možné uspořádat pro seniory školení s názvem „Nebojte se počítačů“. Pokud bude mezi občany zájem a paní ředitelka bude souhlasit, mohlo by se v září uskutečnit ve škole. Zastupitelstvo pověřilo starostu, aby projednal s ing.Luňáčkem a ing.arch.Bílkem možnost využití volných nebytových prostor v jejich rodinných domech. Po skončení výstavy „Kožané město“ v Rožnově pod Rad. Bude expozice přemístěna do Metylovic a tudíž je třeba zajistit vhodné prostory. Zastupitelstvo vzalo na vědomí informaci o výsledku právního auditu a rozhodlo se nadále s paní magistrou spolupracovat. Ing.Lumír Hajdušek byl zastupitelstvem pověřen, aby prováděl stavební dozor na stavbě inženýrských sítí a komunikací v areálu pod Čupkem.

Srpen
Zastupitelstvo obce vzalo na vědomí rezignaci pana Vlastislava Foldyny na funkci předsedy sportovního výboru. Na návrh starosty zrušili všemi hlasy výbor rozvoje a plánování, sportovní, občanský, sociální a zdravotní.

Nově byli zvoleni členové a předsedové stávajících výborů:

Výbor finanční – předseda ing.Kulhánek, členové Vlastislav Foldyna a Vojtěch Halata
Výbor stavební – předseda Milan Tomášek, ing.arch.Bílek, Jiří Liberda, Ing.Hajdušek, ing.Halata
Výbor pro kulturní a zájmovou činnost – předseda Pavel Šigut, Leona Pavlásková, Marie Herotová, Židek, Vlastimil Foldyna
Výbor informační – předseda Věnomír Merta, Roman Kotzur, Martina Vyvlečková
Výbor kontrolní – předseda Zbyněk Drastich, Věnomír Merta, Antonín Hajdušek

Na tomto zasedání zastupitelstvo neschválilo podepsání smlouvy s firmou Hausing s.r.o. Tentokrát byli pro schválení Milan Tomášek, ing.Halata, Vojtěch Halata, Leona Pavlásková, Vojtěch Šigut, zdrželi se Zbyněk Drastich, ing.Kulhánek, ing.arch.Bílek, Vlastimil Foldyna, Jiří Liberda. Proti schválení byl Věnomír Merta. Starosta Tělocvičné jednoty Sokol vzal zpět výpověď ze smlouvy, která byla uzavřena mezi Tělocvičnou jednotou a Obcí Metylovice. Podle ing.Karlického padly důvody výpovědi. Byla ustanovena pracovní skupina, která vypracuje dvě varianty smluv mezi oběma subjekty. Jedna se bude zabývat dlouhodobou výpůjčkou, ve druhé půjde o převod Sokolovny do majetku obce. Tělocvičnou jednotu ve stanovené skupině zastupuje ing.Lukáš Karlický, za obec jsou v ní starosta a další členové zastupitelstva, JUDr.Antonín Fajkus zastupuje Sportovní klub a Miroslav Juřica Sbor dobrovolných hasičů. Zastupitelstvo schválil rozsah spolupráce s magistrou Janou Hamplovou. Jmenovaná vytvoří vzorové texty zápisů ze zasedání zastupitelstva obce, aktualizuje smlouvy Obec-Invest, uvažuje se i o poskytování právní porady našim občanům jedenkrát za měsíc. Ing.arch.Bílek žádal, aby se reklamovala cesta na hřbitov. Na vozovku prosakuje voda, která v zimě zamrzá a následně ji ničí. Starosta osloví soudního znalce z oboru pozemního stavitelství, který rozhodne, kdo za to nese zodpovědnost a zároveň navrhne řešení.Také upozornil zastupitelstvo, že je třeba opravit střechu obecního úřadu i mateřské školy. Zastupitelstvo doporučilo, aby se od Správy a údržby silnic koupil recykláž včetně penetrace k zalepení výtluků v obecních komunikacích. Zatím se materiál přiveze jedním nákladním autem. Pokud se postup osvědčí, zakoupí se další. Ing.Kulhánek upozornil na žalostný stav třešňového sadu v Pasekách. Navrhl, aby se aspoň pozemek pokosil a pořezaly se stromy. Upozornil, že se v obci nedodržuje nejvyšší povolená rychlost jak motorkáři tak automobilisty. Navrhl, aby se v obci umístily statické radary k měření rychlosti.

Září
Na žádost ing.arch.Bílka doplnil starosta minulý zápis ze zasedání o zdůvodnění, proč byla na zpracování projektu Splašková kanalizace – IV.etapa vybrána firma Hausing s.r.o. Zastupitelstvo pověřilo kulturní výbor, aby vyřešil stížnost na nedodržování nočního klidu v obci. Projednalo společnou stížnost občanů z Pasek na velice špatný příjem kabelové televize. Milan Tomášek přislíbil nápravu do čtrnácti dnů. Zastupitelstvo pověřilo starostu, aby oslovil soudního znalce, který by posoudil projektovou dokumentaci na rekonstrukci základní školy. Část zastupitelů zastává stanovisko, že projekt není dobrý.

Říjen
Ing.arch.Bílek kritizoval nedostatečnost zápisů o jednání obecního zastupitelstva. Nepíše se v nich, kdo je za úkol zodpovědný, chybí termín splnění. Navíc chybí v zápisech o projednávání smluv její podstatné náležitosti ani v nich nejsou podstatné připomínky zastupitelů. Zápis z jednání dostane ověřovatel pozdě, navíc bez zvukového záznamu. Tudíž ho nemůže řádně ověřit. Všemi hlasy zastupitelé schválili návrh pana Vojtěcha Halata, který se týkal termínu pořízení, odevzdání a ověření zápisů i změny jednacího řádu. Ing.arch.Bílek předal kontrolnímu výboru výčet problémů v obci, aby je prošetřil a dořešil. Rovněž požadoval, aby k zápisu v září bylo připojeno zdůvodnění výběru firmy Hausing. Domnívá se, že před hlasováním nikdo smlouvu neviděl a tudíž ho lze zpochybnit. Kontrola zdůvodnění výběru firmy Hausing byla předána kontrolnímu výboru. Zastupitelstvo pověřilo starostu, aby podepsal smlouvu s firmou TECHSONIC. Zajistí v obci bezdrátový rozhlas. Každému občanu Pasek, který o to požádá, bude vrácen poplatek za kabelovou televizi od dubna do září. Zastupitelstvo rozhodlo, že smlouva na vybudování chodníku bude rozšířena o další práce. Odvodnění kostela, zpevnění plochy kolem něho, postavení oplocení, nové kovové brány a sadové a terénní úpravy kolem budovy obecního úřadu. Oprava kotle ve škole stála 58 000 korun. Protože se zastupitelům zdála jak cena tak počet odpracovaných hodin neúměrně vysoké, dohodli se, že v budoucnu budou prováděné opravy důkladně sledovat. Když se postavila propojovací komunikace v Metylovičkách, nebyla dodržena ochranná pásma od NN a trafostanice. Nyní se musí situace řešit přeložkami na náklady obce. Je zřejmé, že došlo k chybě buď při zpracování projektu nebo při budování sítí NN. Věnomír Merta chce v této věci podat trestní oznámení na neznámého pachatele.

Listopad
Zastupitelstvo pověřilo starostu, aby podepsal smlouvu s firmou Lesostavby Frýdek-Místek. Její zaměstnanci postaví panelovou vozovku na Žukov. Byla schválena vyhláška o obecních poplatcích. Poplatky za odpad zůstanou stejné, ani poplatek za jednoho psa se nemění. Ale za každého dalšího se zvedne na 150 korun. Starosta informoval o výsledcích měření hluku. K měření došlo na základě stížnosti občanů po pouťové zábavě v srpnu. Zdravotní ústav se sídle v Ostravě měřil hluk 3.11. na krmášové zábavě, kde hrál Krakatit a následně 5.11., kdy na krmášové zábavě hrála skupina Meteor. Měření potvrdilo, že v obou případech byla překročena povolená hranice hluku. Zastupitelstvo vyhovělo žádosti vedoucí místní knihovny paní Kociánové, aby byla změněna výpůjční doba. Od ledna se budou půjčovat knihy v pátek od 15-18 hodin. Zastupitelé se rozhodli odkoupit nemovitost č.98. Pracoval zde v sedlářské dílně pan Mročka, předtím tam byla mateřská škola. Ale původně to byla řemenářská dílna Sylvestra Bílka. Vedení obce plánuje využít spodní prostory pro uskladnění obecních strojů a nářadí. Našli by tam své zázemí i pracovníci, kteří pečují v obci o zeleň. V poschodí by se upravené prostory změnily v muzeum obce.

Prosinec
Všemi hlasy zastupitelstvo schválilo smlouvu na nákup nemovitosti č.98 za 1 500 000korun. Souhlasilo s příspěvkem na penzijní připojištění všem stálým zaměstnancům obecního úřadu v dosavadní výši. Bylo schváleno přijetí dotace na ořez památných stromů z programu péče o krajinu. Zastupitelstvo podalo žádost na zřízení nové autobusové zastávky ve Frýdku-Místku u polikliniky. Autobusové stanoviště bylo zrušeno a pro staré, nemocné lidi je namáhavé dojít až na zastávku Slezan 03. Ing.arch.Bílek navrhl několik způsobů, jak podpořit činnost Besedy.

Rozpočet obce

Příjmy
Daň z příjmu FO ze závislé činnosti 2 426 000
Daň z příjmu FO z SVČ 593 000
Daň z příjmu FO z kapit.výnosů 160 000
Daň z příjmu u PO 2 906 000
Daň z příjmu PO za obce 41 000
DPH 4 403 000
Odvody za odnětí zem.půdy 2 000
Poplatky za odnětí lesní půdy 7 000
Poplatek za komunální odpad 707 000
Poplatek ze psů 17 000
Popl.za lázeň. nebo rekr.pobyt 59 000
Popl.za užívání veř.prostranství 2 500
Poplatek ze vstupného 10 000
Poplatek z ubytovací kapacity 19 000
Správní poplatky 26 000
Daň z nemovitosti 323 000
Neúčelová dotace 126 600
Účelová dotace – úprava potoka 775 000
Účelová dotace – program péče o krajinu 8 430
Převody mezi účty 100 000
Dar z MsK 10 000
Účelová dotace – projekt kanalizace 882 000
Dotace z Úřadu práce 141 500
Zemědělská činnost 15 000
Lesní hospodářství 229 000
Těžební průmysl 37 000
Kinosál 5 000
Knihovna 2 000
Kultura 348 600
Rozhlas 3 000
Tělovýchova 133 000
Bytové hospodářství 248 000
Nebytové hospodářství 220 000
Rozvoj bydlení 50 000
Pohřebnictví 21 500
KTR 187 000
Ostatní příjmy 41 000
Za odpad v kontejnerech 30 000
Od Ekokomu za odpad 208 000
Veřejná zeleň 0
Domovy 38 000
Požární ochrana 2 500
Místní správa 170 000
Celkem příjmy 15 733 630

Výdaje
Veterinární péče 4 500
Zemědělská činnost 9 000
Správa lesa 8 500
Lesní hospod. 66 500
Cestovní ruch 0
Silnice 2 647 500
Ostat.zál.pozem.komun. 0
Veřejná silniční doprava 64 000
Vodní hospodářství 0
Kanalizace 1 650 500
Základní škola 1 432 000
Kino 4 500
Knihovna 23 000
Kultura 84 200
Činnost církevní 4 900
Rozhlas 194 500
Klub důchodců 5 000
SPOZ 5 000
Tělovýchova 861 900
Ostatní zájmová činnost 18 300
Pomoc zdrav.post. 1 500
Bytové hospod. 145 000
Nebytové hospod. 65 000
Rozvoj bydlení 126 000
Veřejné osvětlení 308 000
Pohřebnictví 55 700
KTR 303 000
Plyn 187 000
Územní plán 10 000
Komunální služby 4 000
Územní rozvoj 18 500
Nebezpečný odpad 102 000
Komunální odpad 1 065 500
Velkoobjemový odpad 35 000
Veřejná zeleň 2 416 300
Denní stacionář 3 000
Domovy 73 800
Požární ochrana 165 000
Zastupitelstvo obce 932 000
Místní správa 1 834 350
Dar Obec-Investu 10 000
Bankovní výdaje 24 000
Vypořádání dotací z min.let 2 850
Ostatní činnosti 141 500
Půjčka Obec-investu 100 000
Rezerva 4 860 330
Výdaje celkem 20 075 130

Kostel Všech svatých

Místnímu knězi pomáhá v hospodářských záležitostech farnosti ekonomická rada. Tvoří jí pánové Ivan Kahánek, Josef Šigut a Lumír Halata. Dluh, který vázl na kostele po pokrytí střech mědí se snížil na sto tisíc. Je reálná naděje, že ve dvou, maximálně ve třech letech bude splacen. Na faře se scházejí společenství manželů, seniorů, mládeže, ministrantů i dětí ze scholičky. Mimoto zde mívá pravidelné zkoušky kostelní sbor, který vede slečna Lenka Sulírová. Aby nedocházelo ke „střetu zájmů“ pomohl pan Kahánek s ministranty s úpravou sklepa. Vznikla další společenská místnost. Sešla se zde dobrá parta lidí, která s místním knězem spolupracuje. Na 1.května se někteří farníci vydali společně na pouť na myslíkovské Lurdy. Někteří auty, jiní autobusem dojeli k myslíkovské kapli. Odtud pokračovali na místo pěšky. 9.května odjel plný autobus lidí směrem k Moravskému krasu. Jejich cílem nebyly jen jeskyně. Navštívili i poutní místa Sloup a Křtiny. Zastavili se také v Senetářově. Stojí tam jediný kostel, který byl v bývalém Československu za komunismu postaven. Všichni účastníci se shodli na tom, že to byl zdařilý zájezd. Konec školního roku oslavily děti na farní zahradě. Oslavu spojily se smažením vaječiny. Ta se v Metylovicích tradičně smažila o svatodušních svátcích. O prázdninách jely děti z naší farnosti i z Palkovic na týdenní pobyt na Hrčavu. Obec leží v krásném přírodním prostředí na pomezí tří hranic – česko-polsko-slovenské. Pěkné společenství tam vytvořilo asi třicet dětí. Leitmotivem, který spojoval všechny dny, byly cesty sv.Pavla, po jehož stopách se děti snažily jít. Mimo kněze se v té době starali o děti také manželé Maruška a Mirek Závodní a paní Jana Kahánková. Konec prázdnin děti tradičně oslavily na farmě manželů Kahánkových. 

7.10. dopoledne zemřel P.Zdislav Škrabal, který svého času působil i v Metylovicích. Na jeho pohřeb 12.10. přijeli do farního kostela v Místku i naši občané. P.Zdislav Škrabal se narodil 10.5.1910 v Babicích u Uherského Hradiště. Kněžské svěcení přijal 5.7.1934 v katedrále sv.Václava v Olomouci. Téhož roku nastoupil jako kaplan v Místku, později se tam stal farářem. Ve městě založil Charitu, které věnoval mnoho sil. V roce 1950 byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu na patnáct let. Ve věznicích v Ostravě a na Mírově si odseděl deset roků. Když byl v roce 1960 propuštěn na amnestii, nesměl působit jako kněz. Nastoupil jako dělník v Tesku v Místku. V roce 1969 dostal svolení, aby se stal administrátorem v Metylovicích. Poté, co pořídil pro metylovický kostel nové zvony bez povolení úřadů, tento státní souhlas v roce 1973 opět ztratil. Pro později narozené podotýkám, že v dobách komunismu nesměl kněz ve farnosti působit, pokud k tom nedostal tak zvaný státní souhlas od komunistů. Později mohl vypomáhat ve farnosti Otrokovice, u řádových sester v Lukově a nakonec ve Frýdku a ve Starém městě. Měl dovoleno působit jen jako výpomocný duchovní. V roce 1988 ho ranila mozková mrtvice. Od té doby byl upoután na invalidní křeslo, zůstala mu zachovaná jasná mysl. Celý život pomáhal druhým, nyní byl odkázán na pomoc jiných. Je zde třeba připomenout, že se o něho mimo jiných celou dobu starala paní Františka Kubalová , která pochází z Metylovic. Otec Zdislav Škrabal byl pochován na hřbitově v Hodoňovicích. Za všechny se tam s ním rozloučil František Václav Lobkowicz, biskup ostravsko-opavské diecéze a profesor Zdeněk Kalmus z Místku, který patřil mezi jeho přátele.

Prosinec je každoročně poznamenán přípravou na vánoce. Příjemným zpestřením je pro děti příchod svatého Mikuláše. Ani letos na ně nezapomněl. V kostele je kromě povzbuzujících slov podělil i sladkostmi a ovocem. V adventním čase vystupují pravidelně v kostele žáci pana Vašendy z Kozlovic, aby hudbou i zpěvem umocnily předvánoční čas. Od 27.-29. prosince pobýval pan farář s mládeží na Čeladné. Vyšplhali společně na Lysou, vydováděli se v bazénu. Díky zajímavému programu zapomněly děti na televizi a plné mísy cukroví, které zůstaly doma.

Základní škola

Nástup do školy je jistě důležitý okamžik v životě dítěte. Na budoucí prvňáčky se těšili učitelé i žáci a vítali je slovy: „Pojďte s námi za zvířátky“. Děti nečekalo při zápisu klasické zkoušení, při kterém by zápasily se strachem nebo aspoň s trémou. Ve třídě na ně čekala zvířátka, která znala a s nimiž se jistě cítila jako doma. Učitelé a starší žáci v kostýmech čtyřnožců navodili uvolněnou atmosféru. Pejskovi děti rády předvedly do kolika umí napočítat i jak umí rozeznávat geometrické tvary. Pilná včelka vyzkoušela jejich obratnost, zručnost a trpělivost. V minizoologické zahradě si nastávající prvňáčkové pochovali živého psíka, králíka nebo morče. Slavíkovi zase zazpívaly a zarecitovaly. Za každý splněný úkol dostaly obrázek zvířátka, který si vlepily do knížky. Tu dostaly na památku své první úspěšné složené zkoušky v životě. Škoda, že takovým příjemným vstupem do školního života prošlo jen pět dětí. Více se jich tu před šesti lety nenarodilo.

I letos ke dni všech maminek vystoupili školáci v sokolovně. Pro učitele je náročné připravit a nacvičit program, který by byl vždy jiný, potěšil maminky a zaujal i děti. Kromě toho se děti zapojily v květnu do okrskového kola Macdonald´s Cup v kopané. Hrálo osm družstev a naši čtvrťáci a páťáci si vybojovali 3.místo, mladší děti obsadily 4.místo. Máme ve škole málo dětí a tudíž i málo chlapců. Proto za ně zaskočila i děvčata. A byla dobrá. Vždyť Monika Schmidtová z 1.třídy získala ocenění jako nejúspěšnější dívčí fotbalistka v kategorii mladších žáků. Čím více se blíží prázdniny, tím je obtížnější udržet pozornost dětí ve vyučování. A tak vymysleli učitelé pro děti den lesní pedagogiky. Žáci se přímo v přírodě dověděli řadu věcí o ekosystému a plnili v lese různé úkoly. Bylo to mnohem příjemnější než sedět ve školních lavicích.

Hodně se dnes mluví o zdravé výživě. A tak se učitelé rozhodli seznámit s touto problematikou i děti. Ale ne poučováním nebo suchopárnými výklady, ale hrou. Každá třída si připravila pro žáky z ostatních tříd úkoly z oblasti zdravé výživy. Využily svých dosavadních znalostí o vitamínech, o kaloriích, o zdravém jídelníčku a zároveň se něčemu novému naučily. Prvňáčci nachystali na talířky různou zeleninu i ovoce. Pestrost barev zaujala i děti z mateřské školy, které se přišly na Den zdravé výživy do školy podívat. Druháci a třeťáci se snažili všechno poznat a pojmenovat. Na oplátku připravili zeleninové saláty. Ti starší měli vybrat nejzdravější zeleninu a zdůvodnit, proč je tak zdravá. Čtvrťáci se uvedli nabídkou luštěnin, mořských řas, připravili maso a sojové výrobky. Děti poznávaly druhy masa. Našli se i borci, kteří věděli, z které části zvířete maso pochází. Páťáci připravili 28 druhů zdravých nápojů. Ostatní je podle barvy a čichu určovali. V této kategorii zvítězili třeťáci, určili nejvíce nápojů. Naši učitelé si názor Komenského „škola hrou“ vzali k srdci.

Na začátku školního roku čekala děti malá pouť, kterou pro školáky i předškoláky připravili zástupci frýdlantské pobočky České pojišťovny. Po slavnostním zahájení děti vyběhly na hřiště a soutěžily v dovednostech, trpělivosti i obratnosti v disciplinách, jako je házení míčku na cíl, chytání ryb, samozřejmě jen magnetických, hrály minigolf i kuželky a také kreslily.

Začátek prosince provází příchod Mikuláše. když se ve třídách otevřely dveře a vstoupil, doprovázený andělem i nezbytnými čertíky, určitě i ti největší nezbedníci na okamžik ztichli. U každého se představitel světce zastavil, poptal se po chování, vyslechl básničku nebo písničku a pokynul andělu, aby rozdal dárky. Za příjemnou chvilkou pro děti stála práce Rady rodičů.

Sboreček školních dětí Pěnička vystoupil před vánocemi v programu „Vítání Ježíška“. Škola spolupracuje s místními hasiči, horskou službou a dopravní policií nejen po teoretické stránce, ale i praktickými cvičeními v přírodě. Děti byly úspěšné ve sběru starého papíru, umístily se na 2.místě v okrese.

Pomocí internetu komunikují se školními dětmi v zahraničí. Je to poutavé a zároveň žáci zjišťují, jak důležité je učení se cizím jazykům. Navíc děti docházejí do sportovního kroužku, který vede pan učitel Prokop, turistického – vedoucí tatínek pan Pavel Pečinka. Pod vedením paní Marcely Kotzurové zpívají v pěveckém kroužku. Keramický kroužek vede pan Daniela Mertová. Pro děti by byl přitažlivý i počítačový kroužek, ale škola nemá dostatek počítačů. Děti spolu navštěvují filmy a jezdí na výlety. Mimoto se samozřejmě i docela normálně učí. Budova má kapacitu 90 dětí, nyní má pouze 23 školáků. V první třídě je devět dětí, druhá a třetí je spojená, čtvrtá a pátá je každá zvlášť.

Vyučování začíná v 8.35 hod., ale jen pro prvňáčky a druháky. Třeťáci a čtvrťáci začínají někdy už v 7.40hod. Pro páťáky je dřívější vstávání nutností, neboť v 7.40 hod. začínají každý den. Po vyučování se o děti stará ve školní družině paní Čeřovská. Začíná ve 12.00 hod a končí v 15.45 hod.

Škola je vybavena novými, moderními lavicemi. Mimo tříd má počítačovou učebnu, hernu, jídelnu a malou kuchyňku pro výdej obědů. Vydává je paní Alena Uhrová. Budovu vytápí pan Aleš Velička, o účty se stará paní Štanclová. Paní ředitelka magistra Alena Kořínková je spokojená se spolupráci s Radou rodičů.

Mateřská škola

Její kapacita je naplněna, pravidelně dochází 23 dětí, o které se starají tři zaměstnanci. Vedoucí učitelkou je paní Jiřina Poledníková, která spolu s paní učitelkou Danielou Mertovou a školnicí Radkou Orihelovou připravuje dětem příjemné prostředí a rodinnou atmosféru. Vždy první školní den se mohou rodiče projít učebnami a pobýt chvíli se svými potomky. To ocení především nové děti, které zažívají první delší odloučení od rodiny. Ve školce se otvírá v půl 7, dveře za posledním odcházejícím dítětem zapadnou v 16 hodin. Čtyřikrát do roka se děti radují ze společně navštívených filmových představení. Líbí se jim zejména kreslené a loutkové pohádky. Přímo do školky zajíždějí i herci s loutkovým divadélkem a klasickými českými pohádkami. Ani letos samozřejmě nechyběl Mikuláš s andělem a čertíci. Děti se při jeho návštěvě předháněly v přednášení básniček a zpívání písniček. Na podzim i na jaře se dosytnosti vymáchaly v krytém bazénu místního Léčebného ústavu. Aby se rozdováděným dětem nic nestalo, pomáhali s hlídáním i rodiče. Dětský den oslavili společně se svými starším i kamarády na školním hřišti. Rada rodičů připravila dopoledne plné her a zábavy. Na výlet jely učitelky se svými svěřenci na ranč U kulhavé sovy. Děti se setkaly s domácími zvířátky, které byly dříve v každé chalupě, ale která dnes, třebaže jsou z vesnice už moc nevidí. Vrcholem pro ně byla projížďka na koni. Ke konci školního roku se všichni rozloučili s pěti předškoláky, kteří po prázdninách nastoupí už do školy. Docházka dětí do školy byla pravidelná, pouze na jaře a na podzim mnozí chyběli, měli chřipku, angínu nebo byli nachlazení. Učitelky se snažily rozvíjet osobnost dětí, prohloubit jejich hygienické návyky, rozvíjet mezi nimi kamarádství a dobrý vztah k přírodě. Rodiče si pochvalují přátelskou atmosféru ve školce a učitelé zase dobrou spolupráci s rodiči při všech akcích .

Odborný léčebný ústav

Ředitelem Léčebného ústavu je MUDr.Dudek, mluvčí Soňa Blahutová. Moravskoslezské sanatorium je příspěvkovou organizací našeho kraje. Léčí se tu děti s kombinovaným onemocněním od narození do 15.let. O klienty pečuje 49 lidí jak zdravotnického tak podpůrného personálu. Sanatorium organizuje i rekondiční pobyty pro dospělé. Nejvíce dětí přichází z moravskoslezského a zlínského kraje. Velikou výhodou je skutečnost, že zde mohou děti pobývat i se svými rodiči. Těm pobyt do šesti set věku dítěte hradí pojišťovna. Krajský úřad v Ostravě vybral právě naše sanatorium, by rozšířilo svou klientelu o pacienty s neurologickým postižením od narození až do devatenácti let. Léčí se tu i samoplátci po mozkových příhodách a po zánětu mozkových blan. Rehabilitační sestry jim pomohu vrátit se do běžného života praktikováním účinných cvičení podle Vojty a Bobaty. Novinkou prý jsou reedukační pobyty pro děti trpící obezitou. Současné vedení zřejmě netuší, že takové děti se tady už kdysi léčily. Obézních dětí přibývá. Souvisí to s nedostatkem pohybu na straně jedné a přemírou sladkostí na straně druhé. Ústav chce proto umožnit klientům co nejvíce pohybu. Proto chtějí v budoucnu vybudovat víceúčelové, moderní, funkcí a zároveň bezpečné hřiště. Děti tam v budoucnu mohou hrát míčové hry, tenis i další sporty. Rozsáhlá zahrada, která k sanatoriu patří, bude vybavena novými průlezkami a houpačkami, časem přibude i lanové centrum. Moravskoslezské sanatorium uspořádalo v dubnu Den otevřených dveří. Návštěvníci si prohlédli nově otevřené neurologické oddělení, oddělení dýchacích cest, obezity, pohybového aparátu, rehabilitační oddělení a krytý bazén. Mohli si také o způsobu, podmínkách a hrazení léčby pohovořit s ředitelem sanatoria.

Kultura v obci

Tři králové
I letos zahájili kulturní rok Tři králové. Myslím, že je správné zařadit je do této rubriky. Jejich vinšování navazuje na starou tradici, která patřila ke kultuře našich předků. V těch dobách si vesničané svůj všední život zpestřovali oslavou svátků podle liturgické doby. A nelze pominout ani finanční nebo naturální přínos, který Tříkrálová koleda jejich představitelům přinesla. Dnes děti svou návštěvou a zpěvem klepou na srdce lidí, aby se otevřela a oni tak přispěli dle svých možností tam, kde se peněz nedostává. Ale naši občané kromě peněz do kasiček přidávají i ovoce a pamlsky pro děti a většinou mají z jejich návštěvy radost. Letos u nás vyrazilo za svým posláním devět skupinek, to znamená dvacet sedm dětí. K nim musíme připočíst devět dospělých, kteří je doprovázeli. Vybrali 35 970 korun, což je o 3 000 více než loni.

Cesta do Betléma
Již od října nacvičovala schola biblickou scénku, kterou zahájili v kostele 7.leda letošní cestu. Dvacet sedm lidí nacvičilo známý příběh ze Starého zákona o Davidu a Goliášovi. Zpočátku se scházeli jednou týdně. Čím více se blížilo stanovené datum, tím častější byly jejich schůzky. Velmi jim záleželo na tom, aby přítomné zasáhlo poselství, že David zvítězil ne svou silou, ale tím, že se opřel o Hospodina. V neděli před sedmnáctou hodinou stál u brány ponocný s halapartnou. Díky tomu víme, že biblickou scénku vidělo 296 lidí. A pak se vydali všichni hledat narozeného Ježíška. Venku se k nim přidali další, třebaže jim počasí nepřálo. Silný déšť nikoho neodradil. Na úpatí Čupku zahlédli svatou rodinu. Cestou je předjeli Tři králové na koních, vezli Ježíškovi dary. Promrzlým putujícím přišel v cíli vhod horký čaj a s chutí se zakousli do koláčků, které upekly místní ženy. Čtrnáct muzikantů hrálo koledy a všichni přítomní si s chutí zazpívali.

Scénář byl společným dílem Jiřího Tomáška, Jiřiny Halatové a Ivy Bílkové. Také kostýmy si vytvořili svépomocí. Kulisy pro biblickou scénu vytvořil Miroslav Němec. Společná práce na přípravě Cesty pomohla objevit výrazné schopnosti místních, na první pohled obyčejných lidí, které by jinak zůstaly nevyužité.

Plesy
Plesová sezóna začala 27.1. hasičským bálem, který má v okolí i mezi místními tradičně dobrý zvuk. Pokračovala 3.2. dětským karnevalem a 10.2. plesem fotbalistů. Lidovci plesali 17.2. Tancechtivým návštěvníkům hrála skupina Aragonit, tombola byla tradičně bohatá. Domácí zákusky se prodávaly již od 14.hodin. Taneční veselí tradičně uzavřely Šibřinky. 

Vrátím se ještě k dětskému plesu, který organizovala Rada rodičů základní a mateřské školy. Jako vždy byl sál naplněn do posledního místečka. Vždyť která maminka či tatínek, babička nebo dědeček se nechce radovat se svými dětmi a vnoučaty. Z nápaditých masek přecházel zrak a bylo opravdu těžké rozhodnout, která je nejlepší. Porota rozdělila děti na dvě skupiny- předškolní a školou povinné a vybrala deset nejlepších masek. Hodnotila nápad i kvalitu provedení. Vítěz v každé kategorii dostal dort. Mezi předškoláky zvítězila maska čertice, následoval myslivec a Ceasar. U školních dětí se dostala na první místo dvojice Asterix a Obelix, na druhé bezdomovec. Třetí místo obsadily tři Havajanky z Metylovic. Na každé dítě pamatovala porota s malou pozorností, takže nikdo neodcházel s pocitem lítosti. Maškarní ples navíc zpestřilo vystoupení známého tanečního souboru Valašský vojvoda z Kozlovic.

Vítání občánků
Letos bylo 4.února. Rodiny dětí narozených v předešlém roce slavnostní přijetí potomků mezi občany přivítali. Svědčí o tom jejich přítomnost ve vyzdobené místnosti. Loni se narodily tři holčičky a pět chlapečků. Přišli rodiče všech narozených dětí, nechyběly ani šťastné babičky a dědečkové. Slavnost zahájil starosta obce ing.Lukáš Halata. Soubor Pěnička, který vede paní Marcela Kotzurová, zpíval, tančil, prostě navodil nejen slavnostní, ale i radostnou atmosféru. Maminky se podepsaly do pamětní knihy, radost jim udělala darovaná kytička. Tatínkové se pyšnili pamětním listem. Milé byly dárky členek Klubu seniorů, které dětem upletly papučky a ponožky. Nikdo z rodičů si nenechal ujít příležitost položit své dítě do kolébky. Navíc si ho mohli na památku vyfotografovat.

Josefská zábava
Díky fotbalistům si mohla 17.března mládež zatančit v místní sokolovně při hudbě skupiny Krakatit. Čarodějničky a čarodějové Až na prvního máje se u nás slétli čarodějničky a čarodějové. Asi to není s jejich kouzelnickým uměním valné, když nedokázali změnit špatné počasí 28.dubna a museli své setkání odložit. Místo jejich reje bylo jako obvykle u břízek v Čupku nad panem Veličkou. A v různých soutěžích si vyhráli jako obyčejné děti. V trávě hledali oříšky, košťata zdobili stuhami a květinami. Vrcholem bylo vyhlášení nejlepší masky. A pak, vítěz nevítěz, všichni se vrhli na opékání párků.

Osvobození obce
Jen malá skupinka si 5.5. připomněla u pomníku padlých 63.výročí osvobození obce. Starosta ing.Halata připomenul občany, kteří v boji proti nepříteli ztratili život. Malý průvod se vydal k sokolovně a základní škole. U ní položili květiny k pamětní desce Ambrože Bílka, u sokolovny patřily Miloši Čupovi a Mirkovi Bílkovi. Toto symbolické gesto bylo určeno všem našim občanům, kteří zahynuli různými způsoby a na různých místech ve 2.světové válce. Květinami vyzdobili i kostel, ve kterém se sloužila mše za všechny oběti války. Osmého května pokračovaly oslavy na fotbalovém hřišti a byly projevem radosti ze svobodného života. Rozevláté sukně žen z naší Besedy, podmanivé tóny cimbálové muziky, dětské hlásky v souboru Pěnička, to vše dohromady přináší pohodu, radost a dobrou náladu. Děti a jistě nejen je upoutalo cvičení mladých hasičů. Čas na společné prožití svátečního odpoledne si našlo sto třicet lidí.

Den matek
18.května oslavily děti se svými maminkami Den matek. Kulturní komise pomohla připravit kinosál, lidovci zajistili květiny. Učitelé pomohli žákům připravit „Metylovský kinobox“. Potlesk prozradil, že měly děti úspěch. Vítězka soutěže, která dokázal poznat nejvíce ukázek ze známých filmů, získala cenu Zlaté renety. Děti nejen hrály, ale navíc si pořad naprosto přirozeně sami moderovali. Když se na závěr rozběhly za svými maminkami a babičkami s květinami v rukou, zářily oči jak dětem, tak i maminkám, i když těm se někdy zaleskly v oku slza.

Zábavné odpoledne
I informační komise se zapojila do kulturního života v obci. Chtěla dětem zpříjemnit začátek školního roku a připravila pro ně zábavné odpoledne. Na příchozí čekala spousta hodnotných cen, které věnovali sponzoři. Organizátoři rozvěsili plakáty, každé dítě dostalo ve škole pozvánku. Kvůli ošklivému počasí přesunuli program do kinosálu. Těšili se, jak se děti budou hrnout proudem a trošku se i obávali, jak to organizačně zvládnou. Přišlo celý pět dětí! Trochu šok pro ty, kteří se naplno věnovali přípravě. Situaci nakonec zachránily narychlo pozvané děti z Léčebného ústavu v Metylovicích.

Pohádkové odpoledne
Pro děti je připravila kulturní komise na 13.10. Do pohádky se vydalo dvacet dětí se svými rodiči. Bohužel místních bylo opět velice málo. Většinu tvořily děti z Léčebného ústavu. Každá akce je velice náročná na přípravu a znamená pro pořadatele veliký zápřah. Odměnou jsou zářící dětské oči, když potkávají cestou Ferdu mravence i s Beruškou, šaška s klaunem, sudičky, vílu nebo Indiánky nebo dokonce čerta s Káčou. Jsem přesvědčena, že pevně uchopily za ruku maminku nebo tatínka, když uviděly vodníka, loupežníka, černokněžníka nebo dokonce bezhlavého rytíře. Děti se samozřejmě jen tak neprocházely. Musely na jednotlivých stanovištích plnit úkoly. Ale byly spokojené, protože vše dopadlo jak se patří. Drak byl poražen a dobro zvítězilo nad zlem. Tak už to v pohádkách chodí. A děti zatím nezjistily, že v životě je to mnohdy jinak. Na cestu do pohádky se děti vydaly 13.října od autobusové zastávky

Čihadlo - Zabíjačka
Obecní zabíjačka, kterou připravili fotbalisté na listopad, přitáhla pozornost televize Polar, která její průběh natočila. Prase z Hodoňovic očekávalo svou popravu v kleci a zdálo se mi, že si dobře uvědomuje vážnost chvíle. Pan Zeman, vyučený řezník z Kozlovic, ukončil jeho život řeznickou pistolí. A pak to šlo ráz na ráz. Pomocníci ing.Lukáš Halata, ing.Radomír Kulhánek, Otakar Kulhánek a Jiří Šigut se pustili do práce, jejich ruce se jen míhaly. Slov nebylo třeba, byli sehraní, každý věděl, co má dělat. Spojeným úsilím uložili prase to „trok“ (necky). Přinesenou vařící vodu řezník zkušenou rukou trochu srazil přilitím studené a všichni začali kovovými trychtýřky, zvanými zvonky prase oškrabovat. Zároveň bezvládné tělo každou chvíli obraceli, aby se v horké vodě neovařilo. Byla to důkladná práce, prase muselo být dokonale čisté. A potom z vody ven a pověsit na hák. Pan Zeman zkušeným řezem oddělil hlavu, zatímco mladý Kulhánek již držel nádobu na krev. Zatímco pomocníci odstraňovali z hlavy poslední štětiny, řezník prase odshora dolů rozřízl a ono se rozevřelo jako kniha. Ale neměli jsme čas si v ní číst, neboť z ní zkušenou rukou vyhrábl vnitřnosti a střeva a dal se do bourání masa. Začal od spodní části. Odřezal nožky, kolena a pleco a shora bůček, kotletu a krček. Naposledy to byla kýta. Maso musela na prkně pořádně vychladnout a teprve potom se rozprodávalo zájemcům. Pro kvalitu masa je nejlepší, když leží nejdříve 24 hodin v chladnu a pak 24 hodin v ledničce. Teprve potom se má vložit do mrazáku. Výrobu pochoutek už jsem neviděla, ale nechala jsem si o ní vyprávět panem Jiřím Šigutem. Když se kdysi zabíjelo v zimě v každé chalupě, nezval se k tomu řezník. Sousedé si mezi sebou vypomáhali. Našli se mezi nimi vyhlášení odborníci, bez nichž se neodbyla snad žádná zabíjačka. V Metylovicích to byli kromě jiných Qirin Halata a Jan Liberda, zvaný Mohelníček. Prase nezabíjeli pistolí, ale nožem. Jediným šikovným řezem. Z prasete se nic nevyhodilo, vše se zužitkovalo. Chycená krev se míchala až do vychladnutí, aby se v ní nenadělal žmolky. Použila se následně do jelit. Střeva se vyprázdnila a pak tzv.šlemovala. Obrátila se a pomocí dřívka se zubem se z nich stáhl tuk. Důkladně se vymáchaly v slaném roztoku, aby se zbavily charakteristického zápachu. V kotli se uvařil bůček, ořez, přidaly se plíce a srdce. Pomleté se zahustily nejčastěji pohankou, ochutily a směsí se naplnila střeva na jitrnice, když se dělaly jelita, přidala se do směsi krev. Kdysi se střeva plnila ručně, dnes se dělá pomocí válečku, kterému se u nás říká krásným „českým“ slovem špryc. Nakonec je třeba jelita a jitrnice zašpejlovat. Nevyhodil se ani žaludek nebo močový měchýř. Sloužili jako obal pro tlačenku, která se dělala z hlavy, kolen, jater, bůčku a ořezu. Vyhlášenou pochoutkou prý byla smaženice. Na cibulce se usmažila játra, slezina, ledvinky, přidal se kousek bůčku. Někteří fajnšmekři prý ochutnali ze zabijačky právě jen tuto specialitu. Jiní si rádi pochutnali na podhrdlí (ovar). O zdravé výživě se tehdy nemluvilo a tak každý jedl, co bylo. A jak jim to šlo k duhu. Nesmím zapomenout na ovarovou polévku, které se u nás říkalo prdelanka. Do vývaru v kotli se přidalo pár jelit a jitrnic, která po prasknutí polévku zahustila. Děti ji pak v bandaskách roznášely i po sousedech, často i s jitrničkou nebo jelítkem navrch. Zabijačka byla těžká práce, ale radostná, neboť přinesla rodině živobytí na dlouhý čas. A také veselá, neboť pro suchu se nepracovalo. Vždy byla po ruce nějaká domácí pálenka.

Mikuláš
Každý měsíc se schází kulturní komise. Členové si lámou hlavy, jak připravit pro spoluobčany přitažlivý a zábavný program, který by vytáhl lidi od obrazovek televizorů a počítačů a dal je dohromady. Někdy je to docela oříšek. Přes dobrý nápad a pečlivou přípravu bývá často odezva slabá. V prosinci přišli s něčím novým. Lépe řečeno ozvláštnili starou tradici Mikuláše. Děti totiž 7.12.čekaly na světce a jeho nadílku pod širým nebem. Na bývalém starém hřbitově, který je nyní upraven na parčík. Ohlas byl na naše poměry značný. Přišlo 55 dětí, jak metylovských, tak i z Léčebného ústavu. Čekání na Mikuláše s družinou ubíhalo díky koledám rychle. A by Mikuláš nezabloudil, vyzdobily mu děti cestičku chvojím a mašličkami. Díky sponzorům byla nadílka štědrá. Dostalo se na každého, kdo zazpíval, přednesl básničku anebo aspoň Mikuláše ujistil, že nezlobil. Netušila jsem, že máme v obci tolik hodných dětí. Nikdo ze zúčastněných neodmítl připravené domácí koblihy a horký čaj. 

Zazpívali Ježíškovi
Zcela naplněný kinosál očekával 14.prosince, až se rozezní první tóny pořadu, kterým děti chtěly uctít narození Ježíška. Choreografii večer měla na starosti paní doktorky Melánie Ševčíková. Biblický příběh o narození Krista nacvičily děti ze základní školy. Text mluvený byl prokládán koledami. Zazněla i vážná hudba. Schola zazpívala spirituály, které s ní nacvičila paní Jiřinka Halatová. Všechny přítomné strhly nádherné tóny houslí, trubky a zobcové flétny. Sólisty doprovázela na klavír paní Phdr.Renata Spustová. Zatím co večer zahájil starosta obce, závěr patřil naší Besedě. Nacvičila a zazpívala netradiční koledy „Zpod Ondřejníka“. Když se taneční supina loučila s vnímavými posluchači známou koledou „Nesem vám noviny“ nezůstala zavřená ani jediná ústa.

Knihovna
Ke kultuře obce patří i knihovna. Ta metylovská je sice malá, ale útulná. Již roky ji vede paní Miluška Kociánová. Výběr letos knihovnice obohatila nákupem 45 knih z oblasti beletrie. Šedesát jedna občanů si pravidelně přichází půjčovat knihy. Většinou jsou to ženy. Jen pět dětí do patnáct let a čtyři muži patří mezi pravidelné čtenáře. Mimo knih si mohou návštěvníci vypůjčit i časopisy, ať už zábavné nebo odborné. Pro zájemce z řad čtenářů je internet k dispozici zdarma.

Sport v obci

Sportovní klub
Na valné hromadě 20.ledna se členové Tělovýchovné jednoty Sokol rozhodli změnit název na Sportovní klub. Tím se předejde nejasnostem, zda jde o Tělovýchovnou nebo Tělocvičnou jednotu. Ve Sportovním klubu nadále pracují oddíly fotbalu, volejbalu, nohejbalu, sportu pro všechny a kulturistiky. Sportovci chtějí rozšířit sportovní areál na fotbalovém hřišti a chtějí tam vybudovat i ubytovací kapacitu.

Fotbal
Na jaře 2007 měl oddíl kopané družstvo mužů v krajské soutěži I.B třídy. Družstva dorostu a žáků hrála v okresní soutěži. Přípravka kopala v Brušperské lize. V letní přestávce se na postech trenérů a vedoucích měnili lidé. Po třech letech odešel pan Somr, kterého nahradil Josef Vaněk. Místo pana Vlastimila Hadámka převzal pan Ladislav Barabáš. Jako asistent byl doporučen pan Jiří Šigut. Žáky povede Lukáš Myslikovjan a Daniel Merta. Na uvolněné místo v přípravce nastoupili pan Jan Marunin a Michal Svoboda. Na 5.ročníku Memoriálu Ondřeje Šprly hrála družstva z Metylovic, Korně, Pržna a Ostravice. Místní fotbalisté se také podíleli na pořádání turnaje žáků v minikopané. Podzimní sezóna se našim fotbalistům povedla. V prvním kole v zápasu s Baškou se o vedení našich zasloužili Ondřej Němec a Jarek Kopčák. Díky jejich brankám vyhráli 2:0. Ve druhém kole byla velmi útočná Ostravice. Přesto díky vynikajícímu výkonu brankáře Petra Machů se jim nepodařilo umístil míč v naší brance. Naopak jejich zasáhli Martin Němec a Ondřej Němec. S Palkovicemi jsme v prvním poločase prohrávali. Ale ve druhém nechytili čtyři branky a tak jsem především zásluhou Ondřeje Němce, Biolka, Jaromíra Němce a Šlachty vyhráli 6:3. Janovice vytáhly do boje s velikou posilou – hráčem z Baníku Ostrava. Ale ani to je nezachránilo před porážkou. Z našich stříleli Ondřej Němec, Jarek Kopčák, Milovský a Platoš. Výborně chytal Lukáš Drastich. Při posledním zápase s Kozlovicemi naši už tak výborní nebyli. Před porážkou nás zachránil brankář Drastich. Utkání skončilo nerozhodně.

Volejbal
Předsedou oddílu volejbalu je ing.Lumír Hajdušek, který před lety obnovil tradici volejbalu v obci. Ve výboru dále pracují Lukáš Drastich, který trénuje muže a Pavel Suchan, trenér juniorek. Vladimír Miček se stará o B družstvo mužů, Kuba Farný začal pracoval s mladšími žáky a žačkami. Vavřín Pečinka se stará o příliv mladších žáků z obou frýdlantských škol. Michal Gurecký se věnuje družstvu minivolejbalu. Volejbalový oddíl má padesát členů, většina z nich patří do mládežnického družstva a trénují dvakrát v týdnu. Oddíl rekreačního volejbalu se schází jednou týdně. Na mistrovské soutěže, které pořádá volejbalový svaz se od nás přihlásilo šest družstev, z toho čtyři družstva mládeže. Družstvo mužů A hrálo ve dvou sezónách v krajském přeboru II.třídy. Protože ze třiceti šesti utkání nevyhrálo jen dvakrát, postoupilo v podzimní části do krajského přeboru I.třídy. Je potěšitelné, že všichni hráči jsou odchovanci vlastního oddílu. Družstvo mužů B, které soutěžilo v okresním přeboru II.třídy, se v konkurenci sedmi oddílů dostalo na třetí místo. Hráči jsou starší muži a tak v létě přestali hrát v okresních soutěžích. Ale nadále hrají na zimních halových turnajích. Juniorky sehrály dvanáct utkání. Sedmkrát vyhrály, pětkrát byly poraženy. V silné konkurenci skončily na třetím místě. Ukázalo se, že pravidelný trénink a stoupající počet zápasů má vliv na jejich hru, která se stále zlepšuje. Přebornicemi okresu se staly také žačky a přitom se do soutěže přihlásily na poslední chvíli. Minižáci do 13.let se stali přeborníky v okresu, minižákyně obsadily 5.místo. Je zřejmé, že družstva dětí a mládeže jsou pro budoucnost metylovského volejbalu velmi důležitá. Volejbalisté nehrají jen na soutěžích, ale také na turnajích. V sobotu 2.června si naše juniorky zahrály se třemi dalšími družstvy na dortovém turnaji. Děvčata se umístila za juniorkami z Frýdlantu a z Frýdku. V neděli 26.srpna odstartoval na kurtech u fotbalového hřiště již 53.ročník volejbalového turnaje mužů Memoriál Miloše Čupy a Mirka Bílka. Přijelo deset družstev. Vyhrály Palkovice, naši obsadili druhé místo, za námi zůstala Polanka. Počasí bylo nádherné, atmosféra díky množství fanoušků výborná a koláče ještě lepší. Význam turnaje byl umocněn přítomností senátora ing.Františka Kopeckého, který je místopředsedou ČVS. Kuba Farný připravil s dalšími členy volejbalového oddílu celodenní sportovně turistický program „Olympiáda“. Mezi volejbalovým potěrem vyvolal velmi kladnou reakci. I letos poslal místní volejbalový oddíl pět děvčat na letní týdenní volejbalový kemp do České Třebové a také jim na tento pobyt přispěl. Metylovice se také mohou pochlubit třemi trenéry III.třídy a pěti aktivními rozhodčími. Máme zajištěný odborný trénink našich oddílů a zároveň můžeme nabídnout rozhodčího pro družstva v krajském přeboru.

Nohejbal
Organizačně spadá pod volejbal. Asi osm mužů si pod vedením pana Ševčíka chodí rekreačně zahrát do sokolovny nohejbal. 

Oddíl SPV
Oddíl má 65 členů, je mezi nimi 19 dětí a 46 dospělých. Cvičení dětí je úspěšné, závodí v atletice i v branných závodech. A nevedou si špatně. Regionální soutěž v atletickém čtyřboji – 21.dubna na stadionu TJ Frýdek startovalo v silné konkurenci sedm našich děvčat.Běhaly, skákaly, sprintovaly, házely a přitom se probojovaly v kategorii starší žákyně I. Naďa Kopřivová na 9.místo a Kristýna Ryšková na 10.místo. V kategorii starší žákyně II. Marie Liberdová, Denisa Ryšková a Lenka Uhlářová se vyšplhaly na 3.místo. Marie Liberdová skončila celkově na 4.místě a tak ji jen o chloupek unikl postup do krajského kola, které bylo v Havířově. Regionální soutěž pobytu v přírodě – Mědvědí stezka – se po třech letech opět vrátila do Metylovic. Počasí se 5.května příliš nevyznamenalo, i když ráno svítilo sluníčko. Než se soutěž rozjela, zatáhlo se a začalo pršet. Start i cíl byl na fotbalovém hřišti, trasa vedla na Horečky. Soutěžilo 58 dětí, které vytvořily dvoučlenné hlídky. Úkol zněl – uběhnout co nejrychleji trať s co nejmenším počtem trestných bodů. Ty dostaly za nesplněné úkoly. Čekal na ně odhad vzdálenosti, šplh po laně, hod na cíl a orientace podle mapy. Musely vyřešit hlavolam, prokázat znalosti ve zdravovědě, rozpoznat turistické značky, určit floru i faunu a vázat uzly. Klobouk dolů před našimi dětmi. I když jedna hlídka v dešti zabloudila, všechny děti nakonec dorazily do cíle. Jistě i díky ženám ze SPV, které pomáhaly s organizací na trati a napekly pro děti dobroty. Naše děvčata se vesměs umístila na 3. a 4. místech, což pro postup nestačilo. Ale překvapily Terezka Drmelová a Martina Kubalová, které soutěžily poprvé, obsadily 2.místo a postoupily do krajského kola. Krajské kolo pobytu v přírodě – Medvědí stezka – byla 19.5. v Kunčicích pod Ondřejníkem. Terezka Drmelová a Martina Kubalová tam soutěžily v kategorii mladší žákyně II. A opět překvapily. Vyhrály a navíc s náskokem devíti minut před dvojící, která obsadila druhé místo. Postoupily do celostátního kola. Naši obec reprezentovaly v červnu v Malém Ratmírově v okrese Jindřichův Hradec. V celostátní konkurenci se umístily na krásném 11.místě. Ženy SPV se pravidelně v úterý scházejí a cvičí s overbally, švihadly, činkami, gymnastickými gumami a stepbedýnkami. Je jich šestnáct a přes různost věkových kategorií vytvořily dobrou partu. Chodí spolu na bazén, smaží vaječinu, opékají párky, v létě si společně zahrají i tenis. Společně si na jaře dopřály i rehabilitační pobyt. Prošly všemi masážemi, perličkovou koupelí i parafinem. Některé se odvážily i do sauny. Pomáhají při organizací akcí v obci. Na naše ženy je prostě polehnutí.

Kulturistika
Pod vedením pana Martina Farka přichází pravidelně posilovat s činkami a jiným nářadím v sokolovně pět mužů.

Tělocvičná jednota Sokol

Oddíl stolního tenisu
Hraje v něm šestnáct aktivních hráčů. Ti se pravidelně účastní dlouhodobých soutěží Okresního svazu stolního tenisu. Tělocvičnou jednotu zastupují dvě družstva. Družstvo A soutěží v Okresním poháru I.třídy, družstvo B v okresním poháru 3.třídy. Trénink je dvakrát týdně v tělocvičně a v kinosále. Velikou oblibu mezi tenisty na okresní úrovni si získaly místní Vánoční a Velikonoční turnaje. Velikonoční turnaj 8.dubna připravila naše Tělocvičná jednota dobře. Díky několikaleté tradici jsou už turnaje známy mezi oddíly, které hrají v okresních soutěžích 1.a 3.třídu. Letos závodilo 26 hráčů, kteří utvořili třináct dvoučlenných družstev. Na velmi pěkné místo dosáhli Tomáš Šigut a Ladislav Barabáš z Metylovic. Druhé místo patřilo družstvu z Komorní Lhotky. Vítězi turnaje byli Vančura Mojmír a Piska Radomír. Vyčerpaní hráči obnovili ztracenou energii vydatným gulášem v baru OKO. Druhý den dopoledne hrála mládež. Přišlo osm dětí a hráli systémem každý s každým. První místo obsadil Lukáš Kulhánek, druhé Tomáš Foldyna a třetí Marek Schmidt. Deset žáků si dopoledne 22.12. zahrálo na Vánočním turnaji v Metylovicích. Na 1.místo se probojoval Ondřej Pečinka, následoval Marek Vévoda. Na třetí místo postoupil Tomáš Foldyna. Odpoledne patřilo dvojicím. Hrálo 42 hráčů, přijeli i z Komorní Lhotky. První místo obsadila dvojice Hlaváč – Sasy, na druhém místě se umístili Blabla-Blabla, třetího stupínku dosáhla dvojka Šigut – Zlý.

Oddíl všestrannosti
Schází se v neděli odpoledne, vede je Jana Kotherová. Přichází asi deset nadšenců pestrého věkového složení – děti, mládež, dospělí. Obvykle rodič s dětmi. Náplň je různá. Kolektivní hry, badminton, vybíjená, jízda na kolečkových bruslích. Nechybí ani fotbal a především florbal. Někdy si jdou zahrát tenis na kurty. 

Sbor dobrovolných hasičů

Nový rok zahájili hasiči 6.ledna Valnou hromadou. Přijeli vzácní hosté, členové družebního sboru z Turzovky. Přítomni také byli starosta obce, zástupce Sport clubu i velitel okrsku Frýdlant. Vtipné a svěží vystoupení mladých hasičů navodilo hned v úvodu výbornou atmosféru. Mladí hasiči se u nás činí. Družstvo tří dětí soutěžilo v co nejrychlejším zapojení všech hadic, proudnic a savic. V konkurenci deseti družstev se umístili na pátém místě. Starší žačky běžely v březnu uzlovou a hadicovou štafetu – mezi dvaceti pěti družstvy se umístily na devátém až jedenáctém. Deset dětí udělalo zkoušky z požární prevence, základů techniky požární ochrany i historie hasičstva. Získali odznaky strojníka, kronikáře, cvičitele a preventisty. Na podzimní soutěž Plamen odjelo družstvo mladších i starších žáků. Těm straším se podařilo ji dokončit a umístit se na sedmém místě. Děti velice baví pohárové soutěže v požárním útoku. S plnou vervou závodily mladší v Krmelíně, Oprechticích – tam dokonce v noci, v Paskově a na Ostravici. Ty starší zase v Nošovicích, Janovicích, Petřvaldíku a Kozlovicích. Tam je nezaskočil ani napadaný sníh. Soutěžení jim zřejmě nestačí a tak tráví společně i volný čas. Chodí spolu do zoologické zahrady či aquaparku, na hokej, do kina nebo na bazén. Na středečních schůzkách soutěží v různých hrách. O děti se starají Denisa Bílková, Zuzana Bílková a Markéta Zajícová. Přijímají mezi sebe děti od pěti do patnácti let. O dorost se hasiči starají opravdu svědomitě. Můžeme doufat, že nejaktivnější metylovský spolek nevymře ani po meči ani po přeslici. Nezahálejí samozřejmě ani dospělí hasiči. Na lednovém bále bylo plno. K tanci hrála živá hudba. Lidé se bavili, příjemně je překvapilo vystoupení souboru Valašský vojvoda z Kozlovic. Labužníci ocenili skvělý bufet. Hasiči si pochvalují, že obecní úřad je průběžně vybavuje – letos zakoupil kalhoty a pláště, pořídili si i několik slavnostních uniforem kvůli dobré reprezentaci sboru. Náš sbor se účastnil námětového cvičení u kostela na Borové, které bylo velmi dobře připravené. Jako pozorovatel se zúčastnil i starosta obce. S blížícím se jarem se zintenzivňuje cvičení, 8.května je tradičně na Pržně okrsková soutěž. Muži i ženy se přihlásili do Moravskoslezské ligy v požárním útoku. V konkurenci dvaceti osmi družstev obsadili muži deváté místo, ženy osmé. Do soutěží vyslali muži družstvo A a B, soutěžily ženy, mladší i starší žáci. Muži skupiny A bojovali ve čtyřiceti soutěžích, v nichž sedmkrát zvítězili. Družstvo B se utkalo ve dvaceti šesti soutěžích. Ženy ve třiceti devíti soutěžích zvítězily desetkrát. Starší žáci se zúčastnili třinácti soutěží, mladší jedenácti. V noci před 1.májem postavili hasiči májku, kterou hlídali celou noc a tak si ji zase v družné atmosféře mohli koncem měsíce skácet. 

5.-6.května byli na zájezdě na jižní Moravě. Prohlídli si obuvnické muzeum ve Zlíně i zámek v Milovicích. Ve vesničce Svatobořice-Mistřín strávili hezké chvíle ve vinném sklípku a zároveň tam i nocovali. Druhý den při návratu si prohlédli Kroměříž. Na tradiční červencovou soutěž přijelo do Metylovic 51 družstev. V kategorii mužů vyhráli hasiči z Prchalova, v kategorii žen to byly Bartovice. Naše mužstvo A dosáhlo na šesté místo, muži B na dvacáté místo. Družstvo žen obsadilo 6.-9.místo. Soutěžícím fandila početná skupina fanoušků od nás i z Turzovky. Soutěž byla velmi dobře zajištěna, všechno bylo náležitě připraveno, tradičně se vytáhly kuchařky.

4.srpna se konal již 15.ročník soutěže netradičních družstev. Vzhledem k probíhajícímu soudnímu řízení nemohla akce proběhnout na hřišti za školou. Hasiči se rozhodli uspořádat ji před Sokolovnou. Nedošlo však k dohodě mezi Sborem dobrovolných hasičů a Tělocvičnou jednotou Sokol. Hasiči zveřejnili na plakátech i v místním rozhlase místo konání, aniž o svém záměru informovali starostu Sokola. Na dodatečnou žádost už svolení nedostali. A tak týden před plánovanou akcí hasiči nevěděli, zda se bude konat. Trn z paty jim na poslední chvíli vytrhl pan Kahánek, čp.19, který nabídl k soutěži svou louku.

K soutěži nastoupilo čtrnáct družstev. Bylo mezi nimi i družstvo z Našeho světa na Pržně. Klienti byli nadšeni, že mohou vystupovat před veřejností. Zvítězilo mužstvo „První šestka“, které tvořili naši mužové do třiceti let. Celou akci natáčela soukromá televize Polar. 

Výjezdy měli hasiči jen tři, z toho v jednom případě, 16.června, šlo o planý poplach. Vyjeli ve 3.07 a už ve 3.54 se vrátili. 7.9. v 7.20 odčerpávali vodu v ulici ke hřišti a 7.října ve 22.28 vyjelo 15 lidí k panu Martínkovi na Vrchovinu, neboť mu ve sklepě doutnaly brikety. Vrátili se ve 23.17. Navíc o Velikonocích stojí stráž u Božího hrobu, někteří jeli na hasičskou pouť na sv.Hostýn, které se účastní i hasiči ze zahraničí. Pomáhají při májových oslavách na hřišti, šraňkují při svatbách svých členů. Uspořádali již sedmý ročník Sletu čarodějnic u Aleše Veličky a díky Janu Izvorskému mají od dubna i své webové stránky. Na podzim sbírají železný šrot a přes zimu provedli vlastními silami generální opravu stříkačky.

17.listopadu se po mnoha letech opět konal družební večírek v Turzovce. Organizovali ho slovenští členové, naši se podíleli finančně. Je možné, že se opět obnoví dávné přátelství a spolupráce mezi těmito dvěma sbory.

Pan Miroslav Bílek, čp.12, krásně renovoval hasičům starý kočár. Má své koně a tak teď kočár i s nimi používají hasiči při slavnostních příležitostech, především při svatbách svých členů.

Klub seniorů

Činnost seniorů je nenápadná, ale velmi důležitá. Klub sdružuje starší lidi a pomáhá vytvořit prostředí, v němž se cítí být přijati. Vždyť právě možnost sdílet se je pro každého člověka důležitější než materiální zabezpečení. Pro staré lidi to platí dvojnásob. Navíc každý potřebuje pocit, že ho někdo potřebuje. A naši senioři vědí, že bez jejich pomoci by nejen Vítání občánků s upletenými bačkůrkami Evy Mališové a Marie Herotové, ale i řada jiných akcí v obci ztratila něco důležitého. Zcela právem jejich práci ocenil na výroční schůzi i pan starosta ing.Lukáš Halata.

Ti, co mají čas a chuť, se scházejí každý měsíc ke společnému odpoledni v kulturní místnosti na obecním úřadě. Tam si nejen povídají, ale i připravují další akce pro ostatní. V dubnu si zajeli do Polska. A nyní zdobí mnohé naše zahrádky keře a květiny, které si přivezli z polského zahradnictví. V květnu se sešli na fotbalovém hřišti na společném smažení vaječiny. Přišlo 34 lidí a atmosféra byla velice přátelská. Zúčastnili se vernisáže Kožané město v Rožnově pod Radhoštěm a přispěli na pohoštění tamtéž.

V říjnu odjelo 36 seniorů na zájezd do Olomouce. Prohlédli si kostely a historické památky v centru města, vyjeli si i na Svatý Kopeček. Některé oslovila krása baziliky, jiní dali přednost zoologické zahradě. V listopadu shlédlo osm seniorů duet Galánečka ve Starém Městě. Seniorky pomáhaly i na krmášové zábavě. Lea Karasová, Miluška Kociánová a Anička Pěšinková pomáhaly s občerstvením. Příjemné bylo i mikulášské posezení, vyměnili si navzájem drobné dárky.

Na výroční schůzi bývá vždy veselo. Senioři nejen hodnotí činnost, ale se společně pobaví a zasmějí. Dokáží se radovat z každé drobnosti, kterou vyhrají při loterii. Letos jim přišla zatančit a zazpívat děvčata z Besedy. Známé staré písně si přítomní s chutí zazpívali s nimi. 

Klub seniorů vedl od roku 1995 pan ing.Kula, který na výroční schůzi pro nemoc ze své funkce odstoupil. Předsedkyní byla zvolena paní Marie Herotová, místopředsedkyní paní Jaroslava Binarová. Paní Jarmila Halamová zastává funkci pokladníka klubu. Olga Slípková, Iva Mališová, Anna Pečinková a Emilie Tabachová jsou členkami výboru. 

KDU-ČSL
Předsedkyní místní organizace je paní Marta Michalcová, ve výboru dále pracují paní Marie Loschková, Pavel Šigut mladší, pan Jaromír Uhlář a Dagmar Jurečková. Je jich málo a věkový průměr je vysoký. Tím více je třeba ocenit, že pořádají různé akce, i když příprava je náročná. Jen příprava bálu, který každoročně pořádají, dá všem členům pořádně zabrat. Tradičně pomáhají lidovci s přípravou Dne matek. Velice se vydařilo smažení vaječiny na farní zahradě, kdy zároveň s přítomnými dětmi oslavili i Dětský den. Každoročně si společně zajedou na sv.Hostýn. A protože členové jsou zvyklí pracovat, pomáhají při přípravě slavnosti Božího těla, při úklidu v kostele i kolem kostela. Zanedbatelné nejsou ani finanční příspěvky členů na likvidaci lepry.

Dotýká se občanů

Od 1.1.2007 nabyl účinnosti nový stavební zákon, který přijal Poslanecká sněmovna v loňském roce. Obce nyní nemohou vykonávat část pravomocí stavebního úřadu. V praxi to znamená, že se nyní všechna stavební povolení budou vydávat ve Frýdlantě n.O. a tudíž musí naši občané podávat žádosti o ně na Městském úřadě ve Frýdlantě n.O. 

Majitelé studní v obci zneklidnily zprávy v novinách, že ti, kteří je mají až od roku 1955, musí u odboru životního prostředí při MěÚ ve Frýdlantě žádat o povolení odběru podzemních vod pro své potřeby. Protože informace v médiích si mnohdy odporovaly, pozval předseda informační komise pan Věnomír Merta do Metylovic ing.Heczkovou z krajského úřadu. Pozvání ochotně vyhověla a přijela do obce i s kolegyněmi. Zájem obyvatel byl veliký. V sokolovně se každý dověděl přímo od pramene, co má konkrétně majitel studny udělat. Lidé, kterých se daná problematika týkala, byli spokojeni.

Všichni občané dostali dotazníky. Z jejich odpovědí na otázky chtělo zastupitelstvo zjistit, jaký mají lidé názor na služby, kulturu a život v obci, jak si představují její budoucnost. Dostali prostor uvést své názory i náměty na zlepšení. Zájem občanů byl „obrovský“. Vyplněný dotazník vrátilo pouze jedenáct občanů. 

Nádoby na plast bývají v létě přeplněné, i když se vyvážejí každý týden. Obyvatelé proto odkládají plasty vedle určených nádob, což přispívá k nepořádku v obci. Za větrného počasí se takto odložené plasty vydávají na pouť vesnicí. Z rozhodnutí zastupitelstva dostala každá domácnost o prázdninách do schránky žluté igelitové pytle. Po naplnění je mohli postavit vedle žluté nádoby na plasty.

Cesta za hasičskou zbrojnicí a hotová a dokončená úprava potoka na dolním konci vypadá dobře. Nové značky Dej přednost v jízdě upozorňují řidiče na vedlejších komunikacích, aby dali přednost automobilům na hlavní silnici. Bezdrátový rozhlas, který se v obci zavedl, má ještě své mouchy. Občas je velmi špatně rozumět. Byli jsme ujištěni, že se to zlepší.

Mnoho lidí se přišlo podívat na historická vozidla,která zaparkovala v pátek 27.července před sokolovnou. Některé osádky byly v dobových kostýmech. Veteráni přijeli v rámci mezinárodní Beskyd rallye. V Metylovicích se zastavili díky panu Ladislavu Dlhopolčekovi. Je veteránem klubu Turzovka. Město má dlouholetou družbu s místními hasiči a tak pan Ladislav vždy pamatuje i na zastávku v Metylovicích.

Občané byli zvědaví, jaké budou výsledky právního auditu. Advokátka magistra Jana Hamplová revidovala právní vztahy týkající se obchodní společnosti Obec-Invest s.r.o., smluvních vztahů – nájmy, podnájmy a související, smluv o dílo. Do auditu byly zahrnuty i zápisy ze zasedání zastupitelstva a rady. Co se týká Obec –Investu, uvádí ve shrnutí, že je třeba prověřit, zda k nabytí pozemků do vlastnictví obchodní společnosti došlo legálně i také existenci závazků. Je nutné zkompletovat listiny, které se dotýkají obchodní společnosti v jednotlivých letech. V případě prodeje pozemků je třeba napravit proces prodeje. Poukazuje na to, že dispozice v hospodaření v rámci obchodní společnosti vykazují nestandardní postupy a není jasně zřetelný a dohledatelný zájem obce apozici společníka v první fázi existence společnosti. Podtrhuje, že roli, úlohu a obsah činnosti společnosti je nutné aktualizovat a uvést do souladu s platnou právní úpravou. Co se týká smluvních vztahů – nájmů apod. – je třeba smlouvy nahradit novým a kvalitním textem s důrazem na aktuální stav právní úpravy. Doporučuje vytvořit vzorovou smlouvu na pronájem bytů a tuto používat v případě potřeby. V případě smluv o dílo doporučuje, aby se vždy vyhodnotilo, zda jednotlivé akce budou pro obec přínosné. Podobné smlouvy je třeba v budoucnu uzavírat jiným způsobem.

Zápisy ze zasedání zastupitelstva a rady – magistra upozorňuje na konkrétní typické nedostatky a vady (vybráno z Právního auditu, který v červnu 2007 zpracovala Mgr.Jana Hamplová).

Obec má nové webové stránky. Vytvořil je pan Polášek z Myslíku díky panu Milanu Hajduškovi z Metylovic. Ten jednak změnu navrhl a přináší nové nápady, jak učinit tyto stránky přitažlivé pro naše občany a nejen pro ně. Díky jeho nápadu a příznivé odezvě lidí tam nyní vidíme staré fotografie ze školních lavic. Leckdo překvapeně pozná mezi školáky svou tvář. Návštěvnost webových stránek prudce stoupla. Nesmím zapomenout na Růženku Vrbovou, která dbá, aby na internetu byly i aktuální události z obce.

Kdo to neumí jinak, „zviditelní“ se aspoň vulgárními nápisy nebo kresbami. Takovýto „umělec“ počmáral dveře kostela, hasičské zbrojnice a „ozdobil“ i poutač pana Přibyly. 

V obci se hodně staví. Kdo tady několik roků nebyl, jistě by některá dříve pustá místa nepoznal. Staví se za novým hřbitovem, na Čupovicích, Pajerkovicích, na Klímkovicích i Baděnovicích, za fotbalovým hřištěm, pod Třešňovým sadem, rozrůstají se Metylovičky. Letos se postavilo jedenáct domků. Dům čp.562 se kolaudoval 12.3., v květnu to byly domy čp.563, 565, 325, na čp.224 se rekolaudovala chata. V červenci následovalo čp.566 a v srpnu 564 a 579. V listopadě to byly domy tři, čp.567, 568 a 571. Poslední dům čp.572 byl kolaudován 17.12. Všichni se stavbou pospíchají, neboť v příštím roce prý mají výrazně stoupnout jak ceny materiálu, tak i služeb.

Ještě se vrátím k Metylovičkám. Dříve se dané lokalitě říkalo Jižní městečko. Bydlí v ní asi dvacet sedm lidí včetně dětí. Zřejmě vytvořili dobrou partu, která má smysl pro recesi. Založili si vlastní webové stránky, na nichž uvádějí polohu i „historii“. Na zveřejněných fotografiích vidíme kromě postavených domků ceduli s nápisem „Metylovičky“ a také jejich „obecní znak“. Spodní část kopíruje metylovský znak, v horním poli je místo koně rozesmátá oslí hlava. Na webu zdůrazňují, že Metylovice jsou předměstím Metyloviček.

Naše zastupitelstvo nabídlo obyvatelům této oblasti, aby jejich zástupce docházel na jednání a prezentoval názory a představy lidí žijících v Metylovičkách. Bohužel, nabídka nebyla přijata. Nepodařilo se mi zjistit, zda noví usedlíci v jiných částech Metylovic se zajímají o život v obci a zda se svými sousedy žijí pospolu nebo jen vedle sebe.

Zpravodaj obce Metylovice

Zásluhou pana Davida Kněžka má nové logo a tiskne se v profesionální tiskárně. Vychází čtyřikrát ročně. Od druhého čísla je logo barevné. Je bohatší jak textově tak i graficky. Začal se distribuovat poštou, neboť dřívější roznášení nebylo spolehlivé. Někteří občané časopis vůbec nedostali. Zpravodaj informuje občany o dětí v obci, seznamuje s historií Metylovic. Součástí čísla jsou zápisy z jednání zastupitelstva i rozhovory s jednotlivými zastupiteli. Materiál zpracovává paní Martina Vyvlečková, která připravuje i rozhovory a spolupracuje s předsedou informační komise panem Věnomírem Mertou. S tímto zastupitelem uveřejnila rozhovor v prvním čísle. Pan Merta uvedl, že na něho, obrazně řečeno, vypadl ze skříně na obecním úřadě strašný kostlivec a tím je právní nihilismus. Domnívá se, že řada věcí se dělá, tak jak se dělá, ne proto, že by to bylo správné, ale proto, že se to tak dělalo vždycky. Je přesvědčen, že právní audit to dokáže.

Ve druhém čísle je mimo jiné uveřejněno Slovo starosty. Ing.Halata uvádí, že se v minulém volebním období podařilo snížit dluh obce z téměř čtrnácti miliónů na pět, což je jistě příznivý výsledek. Nelíbí se mu, že je minulé vedení špiněno a pomlouváno, že za celé čtyři roky nic neudělalo. Je přesvědčen, že postoj některých nových zastupitelů znevažuje uplynulé období. Z rozhovoru s dalším zastupitelem, panem Jiřím Liberdou vyplývá, že pochybuje o náhodě, která údajně stojí za odstoupením ing.Kredvika a postoupením pana Vojtěcha Halaty na jeho místo. Zároveň je přesvědčen, že rozdělení zastupitelů, ke kterému došlo v obci po posledních volbách, nesmí mít dopad na chod vesnice.

Za prioritu považuje rychlou reakci na chystanou novelizaci, týkající se septik a žump. Je třeba rychle dokončit kanalizaci obce. Věří, že se na tom shodnou všichni zastupitelé. Ve třetím čísle hovoří paní Vyvlečková se zastupitelem ing.arch.Alešem Bílkem. Hovoří o závěru právního auditu. Věří, že se vztahy mezi zastupiteli změní. Zároveň zdůrazňuje, že bude vždy kritický k liknavosti a neprofesionalitě práce i k neprůhlednosti jednotlivých rozhodnutí. V rozvoji obce považuje za prioritu rozvoj bydlení, podnikání v oblasti řemesel a služeb, zachování zemědělství, rozvoj cestovního ruchu a využití historické minulosti obce.

Ve čtvrtém čísle žádný rozhovor nevyšel. Členové zastupitelstva, kteří kandidovali za SNK se stavěli ke Zpravodaji kriticky. Považovali ho za časopis jedné strany – za časopis SNK Za lepší Metylovice. Pan Merta ani paní Vyvlečková s tímto názorem nesouhlasili a rozhodli se svou práci ve Zpravodaji ukončit. Uvidíme, v jaké podobě a zda vůbec bude časopis v příštím roce vycházet.

Kožane město

Více než dvouletá usilovná práce pana magistra Václava Michaličky vyvrcholila výstavou Kožane městě ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm. Slavnostní vernisáž se uskutečnila ve středu 4.července v 17 hodin v malém sále zvaném Sušák. Výstava měla trvat do 30.října. Pro veliký zájem byla prodloužena do konce roku a nyní již víme, že pokračuje i v roce 2008. Když přijely plné dva autobusy a několik osobních aut našich občanů, myslím, že byli pracovníci muzea trochu zaskočeni. Takovou účast na vernisáži ještě nezažili. Přijeli i Bedřich Halata, dřívější spolumajitel firmy František Halata a synové, paní Zdenka Herotová, dcera tyčkaře Františka Merty, která v mládí pracovala u firmy Silvestra Bílka. Byl tam i pan Jan Vyvial, který se vyučil u firmy Františka Tajchmana i pan Václav Pečinka, který pracoval u firmy Antonína Liberdy. Přijeli synové, vnuci a pravnuci snad všech majitelů firem, které v Metylovicích kdysi existovaly, mnoho těch, kteří u řemenářů pracovali i řada občanů, kteří o této tradici obce slyšeli jen vyprávět. Na hosty čekalo malé občerstvení – chlebíčky, láhev slivovice, víno. Pan Milan Hajdušek věnoval k osvěžení Hanáckou kyselku, nabídku zpestřily koblihy z Metylovic. Vernisáž zahájila cimbálová muzika Kotci z Frýdlantu, kterou pozval pan magistr Michalička. Milé byl oslyšet v jejich podání „V metylovské věži“, píseň , která spolu s dalšími třemi je zapsána v Sušinově sbírce moravských písní. Úvodní slova pana ředitele Valašského muzea, paní magistry Jiřiny Veselské a pana magistra Václava Michaličky bohužel slyšely jen první řady. Díky velikému množství lidí a přítomnosti malých dětí, bylo v sále dosti ruchu a šumu. Protože vše točil na kameru pan Vavřín Michalec, o nic jsme nepřišli, mohli jsme si projevy následně poslechnout doma. A samotná výstava? Nenašel se nikdo, komu by se nelíbila.

Zrezivělé pořízy, štrychovnice, nože a kulačky, které vytáhli lidé zaprášené ze sklepa tu díky restaurátorům ležely připraveny, jen je vzít do ruky a začít pracovat. Vše bylo nachystáno tak, že jsme si mohli představit výrobu od prvotního zpracování surové kůže na odkorku až po finální výrobky – biče, uvrazky, kapice, míše, aktovky, kabely, lyžařské vázání, koňské chomouty, rukavičky i kožené šperky. Nejstarší návštěvníci se opírali o hůl a s dojetím vyprávěli těm později narozeným, že právě takhle „mjozdřili, štrychovali, štajfovali, kroli, zaplitali, kulali a uzelkovali“. Staré firemní tabule, fotografie, písemně zachycené výroky pamětníků – bičařů pana Bedřicha Halaty a paní Barečky Kožuchové rozené Šigutové v metylovském nářečí atmosféru příjemně dokreslovaly. Neznalým v oboru jistě pomohl panel s kresbami pana Michaličky. Znázorňovaly postup při vydělávání kůží a výrobě bičů. Všechny upoutaly i krásně vyčiněné kůže z jelena, divokého prasete, ovce a kozy, které vydělal a zapůjčil pan Vít Mališ. Ti, kteří nespěchali, se podívali i na krátký filmový dokument, jak vyráběl biče pan Bedřich Halata. Dle mého názoru bylo vše upraveno tak, že přítomní neměli pocit, že jsou v muzeu. Byli v řemenářské dílně, z níž právě majitel někam odešel. Hosté odcházeli plni radosti a uspokojení a navíc s brožurou Kožane město pana Michaličky. Díky ní si mohou čas od času oživit historii bičařství u nás. Pan magistr poslal na obecní úřad poděkování občanům. Dopis byl zveřejněn ve Zpravodaji č.3 já ho zde uvádím v plném znění:

„Vážení občané Metylovic,
Od června 2005 provádí Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm pod záštitou grantového projektu Ministerstva kultury ČR rozsáhlý historický –etnografický výzkum ve vaší obci. Prvotním impulsem bylo podchycení fenoménu řemenářské výroby, která proslavila v minulosti Metylovice po celém světě. Původní záměr se však díky příznivým okolnostem rozrostl o dokumentaci širokých historických, sociálních i ekonomických souvislostí, které hrály klíčovou roli v celkovém charakteru i společenské podobě obce. Jedním z dílčích výstupů z výzkumů uskutečněných Valašským muzeem v Metylovicích je výstava, vyprávějící příběh metylovského řemenářství, nazvaná „Kožane město“ spolu se stejnojmennou doprovodnou publikací. Těmito počiny Valašské muzeum své výzkumy v obci nekončí a rádo by je obohatilo o zmapován starých tradic a zvyků v minulosti v obci běžně rozšířených a po generace zachovávaných.

Slavností zahájení výstavy o řemenářské slávě v Metlyovicích proběhlo ve Valašském muzeu 4.července 2007 za obrovské účasti a zájmu Vás, občanů Metylovic. Výstava potrvá až do konce roku 2007. Celá výstava byla připravena za velké podpory a vstřícnosti obyvatel Metylovic, kteří pomáhali se shromažďováním informací, dobových předmětů a materiálu i se samotnou realizací výstavy a přípravou vernisáže. Bez takovéto ochotné spolupráce by nebylo možné připravit takovouto výstavu o konkrétní profesi v konkrétní obci, kde se za vystavenými exponáty skrývají konkrétní lidé s konkrétními životními osudy. Ještě jednou vám občanům Metylovic děkujeme a velice si Vašeho ojedinělého přístupu ke kulturním tradicím ceníme. 

Osobně bych rád zmínil, že se mi v Metylovicích prováděly výzkumy velice dobře a vždy se budu rád do této obce vracet. Děkuji.“

Pan magistr Václav Michalička uveřejnil v Národopisné revue 3/2006 studii Role řemenářské sekce z Metylovic v živnostenském společenstvu i v životě obce. Stručně seznámil čtenáře s řemenářskou výrobou v Metylovicích a zaměřil se hlavně na živnostenské společenstvo nejdříve ve Frýdlantě n.O. a pak ve Frýdku-Místku. Místní řemenáři v něm hráli významnou roli. Autor si všímá i vlivu řemenářů v místních spolcích ať to byl Kostelní spolek, Všeodborové sdružení křesťansko-sociálního dělnictva, Haléřový spolek, Dobrovolný hasičský sbor, Tělocvičná jednota Sokol nebo Orel. Článek je doplněn fotografií, která zachycuje zaměstnance i členy rodiny před dílnou Vavřína Bílka z dvacátých let dvacátého století. Další, na které je paní Antonie Bílková se svými dělnicemi, je z třicátých let dvacátého století. Fotografie našich řemenářů v sokolských krojích prý byla pořízena v Praze.

V Národopisné revue 4/2006 uveřejnil pan Michalička práci „Dětský bič – hračka i pracovní nástroj“. Píše nejen o jejich výrobě v Metylovicích, ale upozorňuje, že bičík byl tehdy pro děti nejen hračkou, ale zároveň přípravou pro pozdější život. Studie je doplněna fotografiemi. Na jedné jsou biče z dílny Františka Halaty ze čtyřicátých let dvacátého století. Na druhé vidíme svazek řemínků k dětským bičům, které vyrobil Jan Bílek v sedmdesátých letech dvacátého století. Chtěl tehdy tradici obnovit, jezdil s nimi na poutě, trhy, a národopisné slavnosti. Brzy toho nechat, odbyt byl malý, náklady překračovaly výnos. Vesnice už byla někde jinde a kluci měli jiné zájmy.

Metylovice v médiích

Kdo si pustil 29.3. v dopoledních hodinách rádio a naladil stanici Ostrava, byl určitě překvapen, když v pořadu Křížem krajem zaslechl známé hlasy. Na obecní úřad totiž přijela pracovnice zmíněné stanice a hovořila s občany o historii a současnosti obce. Do řemenářské minulosti ji zavedl velice zajímavým vyprávěním pan Bedřich Halata, jeden z posledních bývalých řemenářů. Navštívila i osmaosmdesátiletou Barboru Kožichovou, která dodnes mluví „spisovnou“ metylovštinou. Hovořila s pracovníky i klienty Léčebného ústavu. Škoda, že právě pan Bedřich Halata, jehož vstup považuji za nejzdařilejší, nebyl informován, kdy bude pořad vysílán.

Frýdecko-Místecko uveřejnilo 7.8.2007 článek pana Věnomíra Merty, ve kterém popsal historii řemenářství v obci i výstavu Kožane město v Rožnově p.Rad. Také náš starosta ing.Lukáš Halata vystoupil v soukromé televizi Polar z Ostravy a hovořil o historii řemenářství u nás.

Muzeum Komenského v Přerově vydalo sborník „Nám i budoucím“. V něm jsou otištěny materiály z listopadové odborné konference o muzejní, osvětové a vlastivědné činnosti učitelů. Mezi třiceti devíti přednášejícími z České republiky a ze Slovenska byl i pan magistr Václav Michalička. Následující poznatky jsem vybrala z jeho přednášky Osobnost učitele Josefa Műllera a „řemenářská“ obec Metylovice.

Josef Műller se narodil v roce 1888 v Příboře, tam absolvoval učitelský ústav. V roce 1911 byl jmen ován do Metylovic, několikrát byl přeložen na okolní školy, od roku 1913 už působil trvale v naší obci. S ní spojil svou práci výchovnou i společenskou. V roce 1923 začal psát obecní kroniku, zapisoval zvyky, písně, historii. Sebraný materiál uvedl i v Monografii, kterou na podnět Okresního školního výboru napsal v roce 1931. V místní škole se používala jako vlastivěda. Byl od roku 1919 až do své smrti v roce 1935 starostou Sokola v vzdělavatelem hasičů. Oběma spolkům rovněž vedl kroniky, navíc je ilustroval. Inicioval kuchařský kurs, kurs šití, esperanta. Jeho zásluhou byla v roce 1925 uspořádána Výstava prací členů Tělocvičné jednoty Sokol. Byla spojena s výstavou školskou, zdravotnickou a hospodářskou. Byl nejen obecní knihovník a člen zastupitelstva, ale zastával ještě řadu dalších funkcí. I za knihovnou, promítacím kinosálem, tělocvičnou, restaurací a divadelní scénou v sokolovně stála jeho osobnost. Při jejím budování ručil svým majetkem. Zemřel 14.března 1935 na mozkovou mrtvici. Poslední žijící žáci na svého učitele stále vzpomínají.

3. prosince vyšel ve 49.čísle časopisu Týden v seriálu České rodiny článek „Bičaři z koňského nebe“. Ivan Motýl v něm píše o historii bičařství u nás, o znárodnění řemenářů i o plánované expozici Kožane město v bývalé dílně řemenáře Sylvestra Bílka. Text doplňují tři fotografie. Čtenáři vidí metylovský kostel ze strany od hřbitova. Na další fotografii je ing.arch.Aleš Bílek u hrobu otce Otakara, děda Sylvestra i praděda Jana, jejichž bičařská dílna proslavila podle článku Metylovice. Autor článku navštívil i výstavu Kožane město v Rožnově a zachytil tam na snímku i pana magistra Michaličku.

Matrika

Narození
V únoru se narodili dva chlapci a jedno děvčátko, v březnu dvě děvčátka a jeden chlapec. Bohužel, děvčátko narozené v dubnu téhož dne zemřelo. Říká se, že májové děti jsou šťastné. A u nás se v květnu narodila čtyři děvčátka a jeden chlapec. V červenci dvě děvčátka a jeden chlapec, v srpnu pouze chlapec, v září to byla tři děvčátka. V říjnu a v listopadu vždy jen jeden chlapec. Plodný rok uzavřelo narození chlapce a děvčátka. Z toho vyplývá, že po předešlých slabých ročnících se u nás narodilo neuvěřitelných 22 dětí, 13 holčiček a 9 chlapečků. Když pominu, že se narodil Viktor i Viktorie, jména se mezi dětmi neopakovala. Nově se objevila jména, která byla obvyklá před sto lety a pak vymizela – Amálie a Antonie. Jedenáct dětí se narodilo jako prvorození, devět dětí jako druhorození. Tři děti se narodily jako třetí v rodině.

Úmrtí
Letos u nás zemřelo překvapivě více žen, deset, mužů bylo devět. Průměrný věk zemřelých žen byl 80,7 let. Nejstarší žena zemřela ve věku 91 let, nejmladší ženě bylo 70 let. Průměrný věk zemřelých mužů byl 75,6 let. Nejstarší muž měl 86 let, nejmladší 62 let. Čtyři lidé zemřeli doma, ostatní v nemocnici. S deseti zemřelými jsem se rozloučili v kostele Všech svatých v Metylovicích, s jedním zemřelým v kostele sv.Bartoloměje ve Frýdlantě n.O. Pět občanů mělo poslední rozloučení v obřadní síni ve Frýdlantě. Tři zemřelí měli privátní rozloučení v úzkém rodinném kruhu.

Manželství
Letos bylo také velmi mnoho svateb. Dvacet jedna párů snoubenců se rozhodlo uzavřít sňatek. Zatímco v únoru, dubnu a listopadě byla vždy jen jedna svatba, v červnu a říjnu dvě, v září čtyři. Rekordními měsíci byl červenec a srpen. V každém z nich bylo pět svateb. Další zajímavostí je, že tři páry si zvolily pro svůj svatební den datum 7.7. Čtyři páry uzavřely sňatek v kostele v Metylovicích, tři v kostele mimo naši obec. Ostatní svatby byly občanské a mimo Frýdlantu a Frýdku-Místku je snoubenci uzavírali v Ostravě, Telči, v Pluhově Žďáru, v Měníně. Jeden sňatek byl dokonce uzavřen až v USA. Údaje o snoubencích byly bohužel neúplné, někdy chybělo datum narození nebo stav. Podle údajů, které mám k dispozici byl průměrný věk ženichů 32 let. Nejstaršímu bylo 53 let, nejmladšímu pouze 22 let. Průměrný věk nevěsty byl 26 let. Nejmladší měla 21 let, nejstarší 41 let. U dvanácti párů byli oba snoubenci svobodní. U deseti párů byli oba snoubenci trvale hlášeni v naší obci.

Rozvody

Letos byla rozvedena dvě manželství. V lednu byli rozvedeni manželé po více než dvaceti letech. Jejich tři děti jsou už dospělé, nejmladší, školou povinné, zůstalo v péči matky. Druhé manželství bylo rozvedeno v dubnu, údaje jsou neúplné.

Stěhování
Do obce se letos přistěhovalo 46 nových lidí. Nejvíce to bylo v listopadu, kdy se našimi občany stalo deset lidí, v září sedm a v květnu šest. Pět lidí přišlo v lednu, březnu a srpnu. Tři lidé se přistěhovali v červnu a v říjnu, dva lidé v únoru. Odstěhovalo se 29 našich občanů. V lednu to bylo pět lidí, v dubnu dva, jeden v květnu, dva v červnu, tři v srpnu, čtyři v září, jeden v říjnu, osm v listopadu a tři v prosinci.

Jedenáct našich občanů se přestěhovali v rámci obce. Buď si postavili nový dům nebo se přestěhovali po svatbě k manželovi nebo manželce.

Počet obyvatel v Metylovicích k 31.12.2007 je 1581.

Nejstarší občané
Nejstarší občankou je paní Vojtěška Bílková čp.346, která se narodila 20.4.1909. Paní Anna Mertová, čp.65 se narodila 26.7.1910. Paní Vlasta Rašková, nar.24.7.1914 žije v domku čp.269. Neuvěřitelně vitálním jak fyzicky tak psychicky jsou paní Luňáčková a Šigutová. Paní Vlastimila Luňáčková se narodila 22.2.1915 v rodině známého bičaře Vavřína Bílka a žije v jeho domě čp.99. Paní Božena Šigutová se narodila 17.4.1915 v Ondřejníku, provdala se za Jana Šiguta na čp.47, kde tento rod žije od 18.století dodnes.

Velikou pamětnicí je paní Mališová Anežka, která žije na čp.372 a narodila se 13.2.1917. Duševně svěží je také paní Anna Kuhejdová z čp.17, která se narodila 23.7.1918. Paní Marie Uhlářová čp.217 se narodila 24.1.1919 a ještě se pravidelně zúčastňuje místních bohoslužeb. Má to z domu hodně daleko a tak ji přivážejí příbuzní. Pan Miloslav Němec, čp.264 a narozený 19.11.1919 je už nemocný. V roce 1921 se narodily paní Blažejová Lydie a Klimková Jarmila. Obě paní jsou soběstačné a duševně svěží. Paní Zdenka Bílková a paní Bohumila Vyvialová se letos dožily 85.let.

Setkání osmdesátníků
Letos se v naší obci dožili 80.let paní Marie Dudová, paní Květoslava Boháčová, paní Rašková Jarmila, paní Marie Zajícová a pan Bedřich Halata. Na čtvrtek 13.9.2007 připravila paní Dudová setkání spolužáků- osmdesátníků. V obci už jsou jenom tři, ostatní se rozprchli po světě. U paní Dudové v domku čp.245 se jich sešlo pochopitelně velmi málo. Dvě spolužačky zemřely těsně před setkáním. Jedna pečovala o těžce nemocného manžela a nemohla se vzdálit. Ostatní nemohly přijet kvůli svému zdravotnímu stavu.

Přišel pan Bedřich Halata, paní Marie Zajícová, rozená Šimková. Paní Janu Tichou, rozenou Závodnou z Čupku, přivezl z Brna její syn. Přijela i paní Marie Ulčáková, rozená Bílková, která žije v Kozlovicích. Místo paní Marie Židkové, rozené Němcové, která se osmdesátin nedožila, přišla její sestra paní Rysová, která žije v Pasekách. 

Pohoštění připravila sama paní Dudová se svou kamarádkou. Připravila si i písemné vzpomínky na školní léta. Jubilanti zašli také na hřbitov a u kříže položili kytici jako vzpomínku na všechny zemřelé učitele a spolužáky. Následná mše v místním kostele byla sloužena za živé i zemřelé kamarády, kteří se v roce 1927 narodili v Metylovicích. Ti, kteří pak odjížděli do svých domovů mimo naši obec, neloučili se slovy „na shledanou“. Jak zdůraznila jedna z nich, paní Tichá, uvědomují si, že žádné další setkání už nebude.

Životní podmínky

Od 1.ledna 2007 došlo k zásadní změně v systému poskytování sociálních služeb. Přijetím zákona o sociálních službách se zrušil příspěvek při péči o osobu blízkou i zvýšení důchodu pro bezmocnost. Nově se zavedla sociální dávka „příspěvek na péči“. Ta jim má zajistit pomoc v jejich obtížné sociální situaci. Příspěvek se poskytuje lidem, kteří jsou závislí na pomoci jiné osoby, neboť nejsou soběstační. Ti, kteří příspěvek pobírají, se mohou sami rozhodnout, zda jim bude péči poskytovat osoba blízká nebo cizí nebo se rozhodnou využít sociálních služeb.

Soběstačnost je u každého jiná a proto zákon rozeznává čtyři stupně závislosti na pomoci jiné osoby.
Stupeň I. – lehká závislost dítě do 18.let 3000,–Kč dospělý nad 18 let 2 000,–Kč
Stupeň II- středně těžká závis., dítě do 18.let 5 000,–Kč dospělý nad 18 let 4 000,–Kč
Stupeň III-těžká závislost dítě do 18.let 9 000,–Kč dospělý nad 18 let 8 000,–Kč
Stupeň IV – úplná závislost dítě do 18.let 11 000,–Kč dospělý nad 18 let 11 000,–Kč

Při návštěvách starých občanů se občas setkávám s názorem, že kdysi sociální služby platit sát a nyní to musí platit občan ze svého. Příspěvek na péči považují za přilepšení důchodu a nechtějí ho vydávat za zaplacení pomoci. Někdy dokonce služby, které využívají, chtějí odříci.

Od 1.ledna začal také platit zákon č.110/2006 Sb. O životním a existenčním minimu a zákon č.111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. Smyslem schválených změn je ochraňovat lidi před hmotnou nouzí a zároveň je motivovat k aktivnímu hledání zaměstnání a přijetí i méně placené práce.

Částka životního minima pro jednotlivce je 3 126,–Kč
Životní minimum pro rodiny:
První osoba v domácnosti 2 880,–
Druhá osoba v domácnosti 2 600,–
Nezaop.děti 15-26 let 2 250,–
Nezaop.děti 6-15 let 1 960,–
Nezaop.děti do 6.let 1 600,–

Rozdílné náklady na bydlení v různých regionech ČR u osob v hmotné nouzi se řeší formou nové dávky- doplatku na bydlení.
Nově byly zrušeny tyto dávky:
– příspěvek při uzavření manželství dítěte v pěstounské péči
– příspěvek na rekreaci dětí důchodce
– příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči
– příspěvek na topnou naftu
– příspěvek na zakoupení topných těles a dalších spotřebičů
– příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice
– jednorázové peněžité příspěvky a věcné dávky při odchodu ze zařízení
– příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice
– příspěvek za změnu připojení telef