DÁT DĚTEM RODINU – 2. díl
Během letních prázdnin odbor sociálních věcí Městského úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí postupně veřejnosti představil všech osm dílů videospotů s názvem Dokázali změnit svět – aspoň některým dětem, ve kterých „naši“ pěstouni vyprávěli o svých zkušenostech při péči o děti. Do videospotů se však celé jejich povídání nemohlo vejít. Proto je čtenářům budeme předkládat formou série rozhovorů s jednotlivými pěstouny.
Rozhovor s pěstouny Renátou a Vladimírem Ochmanovými:
Co Vás na myšlenku stát se pěstounem přivedlo a proč jste se rozhodli vychovávat dítě jiných rodičů?
Pěstounka: Vlastní děti jsme mít nemohli a rozhodli jsme se, že pomůžeme nějakému dítěti, které se již na tento svět narodilo a nemělo štěstí na rodiče, kteří by se o něho dokázali postarat. Původně jsme uvažovali o adopci (osvojení), ale v průběhu přípravy jsme naši žádost rozšířili a nyní jsme pěstouny.
Pěstoun: Vlastní děti nemáme, ale rozhodli jsme se dát opuštěným dětem nový domov, hezké dětství a šanci na normální start do života.
Jaké to bylo podat si žádost a projít posuzováním, zaškolit se na pěstouna?
Pěstounka: Podání žádosti nebylo nic těžkého. Na posuzování pěstounů jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí z dětské psychologie. Něčím takovým by měli projít všichni budoucí rodiče, nejen ti náhradní.
Pěstoun: Ano, písemné formality, jsou nutné. První setkání se sociálními pracovníky sociálního odboru bylo příjemné. Posuzování probíhalo s ostatními zájemci o osvojení nebo pěstounskou péči, se kterými jsme se skamarádili. Na školení bylo super to, že nám byly předkládány příklady životních situací z pohledu dítěte a byli jsme vedeni k takovému terapeutickému rodičovství. Bylo by to určitě dobré i pro obyčejné rodiče.
Pamatujete si první seznámení s Vaším pěstounským dítětem?
Pěstounka: Dcerku jsme poprvé viděli na přípravě pěstounů, protože její přechodní pěstouni tam přišli na besedu a ona byla s nimi. Zaujala nás na první pohled, strašně nás uchvátila a pak to mělo průběh jako nějaký hollywoodský film se šťastným koncem – máme ji doma. Syna jsme poprvé viděli také u přechodných pěstounů jako maličké tříměsíční miminko. Pochovali jsme si ho a věděli jsme, že v nás bude mít mámu a tátu.
Pěstoun: Na tom školení pěstounů, při besedě, se k nám přibatolila holčička, co tam byla s pěstouny na přechodnou dobu. Hned jsme si padli do oka. Druhé dítě je kluk a také jsme se s ním seznámili u přechodných pěstounů. Byl takový maličký a moc se nám líbil a tak jsme mu hned říkali: „Tož vítej v rodině, synku.“
Co se změnilo příchodem dítěte do Vaší rodiny, jak se chovalo dítě a jak Vy?
Pěstounka: Příchodem prvního dítěte se změnilo asi úplně všechno, tak jako v každé rodině, kam přijde první dítě. Dcerka byla taková spontánní holčička, která nás hned přijala za své. Byly to moc krásné časy.
Pěstoun: Změnilo se všechno. Museli jsme se všechno naučit, jako každý jiný rodič. Najednou je tady malý človíček, který potřebuje stálou péči a je s tím samozřejmě spousta starostí, ale nepočítaně mnoho radostí.
Jaké to je nyní, když už dlouho tvoříte jednu rodinu?
Pěstounka: V průběhu let se mezi námi a dětmi vytvořilo silné pouto. Zažíváme asi nejkrásnější období
v životě. Děti milujeme a i ony nás mají také moc rády.
Pěstoun: Je to úplně jiný život - obohacující. Rodičovství je fakt jeden z velkých smyslů života. Člověk pořád dospívá, má potřebu být vzorem. Děti jsou jak houba, všechno nasávají… A je s nimi hodně zábavy. Je to super.
Jak vnímá přijaté děti širší rodina?
Pěstounka: Když se naše rodiny dozvěděly, že chceme přijmout romské děti, tak úplně nadšené nebyly, měly různé obavy. Ale potom, když je naši příbuzní poznali, okamžitě si je oblíbili. Máme úžasné děti, hned si každého získají, nejenom rodinu. I naprosto cizí lidé na ně hezky reagují, ty děti vyzařují nějaké kouzlo…
Pěstoun: Když jsme sdíleli své plány, že si vezmeme romské děti, tak jsme se setkávali s obavami. Ale teď je mají všichni rádi a jsou z nich nadšení. Kamarádi a rodina jim přejí hezký život.
Pomáhá Vám při výkonu pěstounské péče někdo, máte se na koho obrátit, když potřebujete poradit?
Pěstounka: Máme svoji doprovázející organizaci i sociální pracovnici OSPODu. Můžeme se na ně obrátit kdykoliv a vyjdou nám vstříc. Známe i hodně pěstounských rodin, se kterými můžeme sdílet jejich zkušenosti.
Pěstoun: Ano, máme podporu naší doprovázející organizace a sociální pracovnice.
Co byste vzkázali všem, kteří o myšlence stát se pěstounem uvažují?
Pěstounka: Neumím dávat univerzální vzkazy. Co bych tak mohla říct? Jděte do toho, zkuste to, uvidíte!
Pěstoun: Aby ta samotná myšlenka „dát opuštěným dětem rodinu“ zvítězila nad všemi těmi ostatními starostlivými myšlenkami typu, jak to zvládneme, co když se ozve genetická výbava dítěte a další chmury…, protože děti jsou úžasné a stojí to za to!
Kde jinde by mělo dítě vyrůstat než v rodině? Pro děti, které nemají vlastní funkční rodinu, hledáme rodinu náhradní. Staňte se pěstouny! Pro více informací kontaktujte Městský úřad Frýdlant n. O., odbor sociálních věcí, pracoviště ul. Hlavní 139, 739 11 Frýdlant n. O., kancelář č. 120, sociální pracovnici pro náhradní rodinnou péči Bc. Kateřinu Illésovou, tel.: 558 604 179, e-mail: killesova@frydlantno.cz.
DÁT DĚTEM RODINU – 2. díl
Během letních prázdnin odbor sociálních věcí Městského úřadu ve Frýdlantu nad Ostravicí postupně veřejnosti představil všech osm dílů videospotů s názvem Dokázali změnit svět – aspoň některým dětem, ve kterých „naši“ pěstouni vyprávěli o svých zkušenostech při péči o děti. Do videospotů se však celé jejich povídání nemohlo vejít. Proto je čtenářům budeme předkládat formou série rozhovorů s jednotlivými pěstouny.
Rozhovor s pěstouny Renátou a Vladimírem Ochmanovými:
Co Vás na myšlenku stát se pěstounem přivedlo a proč jste se rozhodli vychovávat dítě jiných rodičů?
Pěstounka: Vlastní děti jsme mít nemohli a rozhodli jsme se, že pomůžeme nějakému dítěti, které se již na tento svět narodilo a nemělo štěstí na rodiče, kteří by se o něho dokázali postarat. Původně jsme uvažovali o adopci (osvojení), ale v průběhu přípravy jsme naši žádost rozšířili a nyní jsme pěstouny.
Pěstoun: Vlastní děti nemáme, ale rozhodli jsme se dát opuštěným dětem nový domov, hezké dětství a šanci na normální start do života.
Jaké to bylo podat si žádost a projít posuzováním, zaškolit se na pěstouna?
Pěstounka: Podání žádosti nebylo nic těžkého. Na posuzování pěstounů jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí z dětské psychologie. Něčím takovým by měli projít všichni budoucí rodiče, nejen ti náhradní.
Pěstoun: Ano, písemné formality, jsou nutné. První setkání se sociálními pracovníky sociálního odboru bylo příjemné. Posuzování probíhalo s ostatními zájemci o osvojení nebo pěstounskou péči, se kterými jsme se skamarádili. Na školení bylo super to, že nám byly předkládány příklady životních situací z pohledu dítěte a byli jsme vedeni k takovému terapeutickému rodičovství. Bylo by to určitě dobré i pro obyčejné rodiče.
Pamatujete si první seznámení s Vaším pěstounským dítětem?
Pěstounka: Dcerku jsme poprvé viděli na přípravě pěstounů, protože její přechodní pěstouni tam přišli na besedu a ona byla s nimi. Zaujala nás na první pohled, strašně nás uchvátila a pak to mělo průběh jako nějaký hollywoodský film se šťastným koncem – máme ji doma. Syna jsme poprvé viděli také u přechodných pěstounů jako maličké tříměsíční miminko. Pochovali jsme si ho a věděli jsme, že v nás bude mít mámu a tátu.
Pěstoun: Na tom školení pěstounů, při besedě, se k nám přibatolila holčička, co tam byla s pěstouny na přechodnou dobu. Hned jsme si padli do oka. Druhé dítě je kluk a také jsme se s ním seznámili u přechodných pěstounů. Byl takový maličký a moc se nám líbil a tak jsme mu hned říkali: „Tož vítej v rodině, synku.“
Co se změnilo příchodem dítěte do Vaší rodiny, jak se chovalo dítě a jak Vy?
Pěstounka: Příchodem prvního dítěte se změnilo asi úplně všechno, tak jako v každé rodině, kam přijde první dítě. Dcerka byla taková spontánní holčička, která nás hned přijala za své. Byly to moc krásné časy.
Pěstoun: Změnilo se všechno. Museli jsme se všechno naučit, jako každý jiný rodič. Najednou je tady malý človíček, který potřebuje stálou péči a je s tím samozřejmě spousta starostí, ale nepočítaně mnoho radostí.
Jaké to je nyní, když už dlouho tvoříte jednu rodinu?
Pěstounka: V průběhu let se mezi námi a dětmi vytvořilo silné pouto. Zažíváme asi nejkrásnější období
v životě. Děti milujeme a i ony nás mají také moc rády.
Pěstoun: Je to úplně jiný život - obohacující. Rodičovství je fakt jeden z velkých smyslů života. Člověk pořád dospívá, má potřebu být vzorem. Děti jsou jak houba, všechno nasávají… A je s nimi hodně zábavy. Je to super.
Jak vnímá přijaté děti širší rodina?
Pěstounka: Když se naše rodiny dozvěděly, že chceme přijmout romské děti, tak úplně nadšené nebyly, měly různé obavy. Ale potom, když je naši příbuzní poznali, okamžitě si je oblíbili. Máme úžasné děti, hned si každého získají, nejenom rodinu. I naprosto cizí lidé na ně hezky reagují, ty děti vyzařují nějaké kouzlo…
Pěstoun: Když jsme sdíleli své plány, že si vezmeme romské děti, tak jsme se setkávali s obavami. Ale teď je mají všichni rádi a jsou z nich nadšení. Kamarádi a rodina jim přejí hezký život.
Pomáhá Vám při výkonu pěstounské péče někdo, máte se na koho obrátit, když potřebujete poradit?
Pěstounka: Máme svoji doprovázející organizaci i sociální pracovnici OSPODu. Můžeme se na ně obrátit kdykoliv a vyjdou nám vstříc. Známe i hodně pěstounských rodin, se kterými můžeme sdílet jejich zkušenosti.
Pěstoun: Ano, máme podporu naší doprovázející organizace a sociální pracovnice.
Co byste vzkázali všem, kteří o myšlence stát se pěstounem uvažují?
Pěstounka: Neumím dávat univerzální vzkazy. Co bych tak mohla říct? Jděte do toho, zkuste to, uvidíte!
Pěstoun: Aby ta samotná myšlenka „dát opuštěným dětem rodinu“ zvítězila nad všemi těmi ostatními starostlivými myšlenkami typu, jak to zvládneme, co když se ozve genetická výbava dítěte a další chmury…, protože děti jsou úžasné a stojí to za to!
Kde jinde by mělo dítě vyrůstat než v rodině? Pro děti, které nemají vlastní funkční rodinu, hledáme rodinu náhradní. Staňte se pěstouny! Pro více informací kontaktujte Městský úřad Frýdlant n. O., odbor sociálních věcí, pracoviště ul. Hlavní 139, 739 11 Frýdlant n. O., kancelář č. 120, sociální pracovnici pro náhradní rodinnou péči Bc. Kateřinu Illésovou, tel.: 558 604 179, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..