Na našem území hnízdí 10 různých druhů sov. Některé jsou běžné a hojné na celém území republiky, jiné zase vzácné a vyskytují se jen v některých oblastech.
Pro myslivce má největší význam naše největší sova – výr velký. Myslivci často označují výra jako krále noci, a to rozhodně právem. Sedí-li vzpřímeně, je vysoký kolem 70 cm, v rozpětí dosahuje 160 – 170 cm. K označení „král noci“ přispívá i jeho neobyčejná síla, odvaha a dravost. Zbarvení výra má typický soví charakter. Spodní strana je hnědavožlutá a na tomto podkladě jsou hnědé podélné skvrny s drobným příčným mramorováním. Hřbet je také žlutohnědí, ale navíc tmavohnědě skvrnitý. Závoj okolo očí je žlutošedý s černou a hnědou kresbou. Nohy a prsty jsou až po samé drápy porostlé jemnými rezavými pírky. Nejnápadnější jsou však na výru nádherně ohnivě oranžové a hodně velké oči. Charakteristickým znakem jsou i tzv. chvostíky, což jsou dvě skupinky prodloužených pírek vyrůstajících na hlavě jako dva růžky. Výr je samotářský pták. Nevyhledává příslušníky svého druha ani jiné sovy ani ostatní pátky. Přes den odpočívá v úkrytu hustých větví nebo v rozsedlině skal a na lov se vydává v noci. Potrava výra odpovídá jeho velikosti a síle. Jako obrovský stín klouže neslyšně noční temnotou a jemným sluchem a dokonalým zrakem zjišťuje kořist. Podívejme se na ni trochu podrobněji. Jeho nejčastější potravou jsou myši a hraboši. Jsou zastoupeni 75 %, počítáme-li každou kořist jako jeden kus. Další nejhojnější potravou jsou krkavcovití ptáci, hlavně šedivky, sojky, kavky a havrani, a to v množství 4,5 %. Pak následují hrabaví ptáci, veverky a ježci. Pestrou kořist si výr vybírá i mezi dravci, sovami a šelmami. Tedy potrava skutečně hodná nočního krále našich lesů.
Je zajímavé, že se v potravě výrů objevuji i příslušníci vlastního druhu – výří mláďata. Souvisí to s nedostatkem potravy. Mezi sourozenci ve hnízdě nepanují příliš přátelské poměry, a tak nejslabší mláďata bývají silnějšími odstrkována, hladovějí a slábnou a nakonec se stávají potravou bratrů a sester. Z lidského hlediska se nám to zdá kruté, ale z hlediska zachování druhů je to velice výhodné a nutné. Je to přirozený výběr v boji o život.
Lovecký areál výra je značně rozlehlý. Často zahrnuje i několik desítek čtverečních kilometrů. Záleží to zase na množství potravy. Velké potravní nároky jsou také příčinou toho, že výři hnízdí dosti daleko od sebe, a to jen na takových místech, která jim vyhovují. Nejčastěji to bývají rozlehlé lesy s divokými a rozeklanými skalami. Na výstupcích skal nebo v jejich dutinách si zakládají hnízda. Ale stává se i to, že hnízdí na stromech nebo v dutinách stromů.
Svému hnízdišti zůstává výr věrný. Pár se rok co rok vrací ke starému hnízdu. Návrat na hnízdiště začíná uprostřed zimy, a tak v lednu nebo v únoru, ale někdy už i v prosinci, prozrazují výři svou přítomnost houkavým hlasem znějícím jako tlumené hů hů. Již víme, že houkání je vlastně součásti toku, a že jím samec vymezuje svůj hnízdní revír.
Ke konci března nebo na začátku dubna začne samice snášet vajíčka. Hnízdo nijak zvlášť neupravuje a vajíčka snáší na holou zem. Jako všechna soví vajíčka jsou i vajíčka výrů kulatá a čistě bílá. Ve snášce bývají 2-4 a za 35 dní sezení se z nich líhnou žlutavě ochmýřená mláďata. Nelíhnou se však ve stejný den. Samice dělá mezi snášením jednotlivých vajec dvoudenní až třídenní přestávky, takže snesení tří vajíček trvá týden nebo i déle. Ale na hnízdě začne sedět ihned po snesení prvního vajíčka. Proto se mláďata líhnou v nestejnou dobu a jsou mezi nimi i několikadenní rozdíly ve stáři. Nejmladší a nejslabší mláďata hynou, nebo se stanou potravou rodičů či sourozenců. Potravu přinášejí mláďatům oba rodiče, a to v dosti pravidelně dodržovaných intervalech. Ranní přísun potravy probíhá mezi třetí a čtvrtou hodinou, večerní mezi osmou až devátou. Vývoj mláďat trvá dosti dlouho a teprve po třech až čtyřech a půl měsících dovedou létat a opouštějí hnízdo.