Většina ptáků loví potravu ve dne, ale jsou mezi nimi i takoví specialisté, kteří denní světlo nepotřebují a mohou kořist bez velkých potíží vyhledat, pronásledovat a úspěšně ulovit v noční temnotě. Při nočních toulkách se řídí hlavně zrakem a sluchem. Z našich zástupců patří mezi noční ptáky např. lelek nebo sovy. A protože sovy mají dosti velký význam i v myslivosti a navíc mají značný význam pro zemědělce, zůstaneme u nich trochu déle a seznámíme se s jejich životem.
Označení noční ptáci se vlastně pro sovy příliš nehodí, protože sovy vidí právě tak dobře ve dne jako v noci. Spíš bychom o nich mohli říci, že jsou to ptáci soumrační, protože jejich činnost většinou začíná při západu slunce. Nejnápadnější jsou na nich velké oči, které směřují jako dva kotouče kupředu. To má svůj praktický význam. Velké oko s velkou čočkou může mnohem lépe zachycovat světelné paprsky a umožňuje vidět i za velmi slabého osvětlení. Soví oči vyplňují velkou část lebky. Proti očím jiných pátků i savců mají ještě jednu přednost – na sítnice je mnohem víc světločivných buněk, které dovedou zachytit i sebemenší záblesk světla a informovat tak sovu o situaci v okolí. Jednu nevýhodu však soví oči přece jen mají, a to jejich malá pohyblivost. Velké a kulaté oči by v lebce zabraly příliš mnoho místa a tak můžeme u sov vidět úspornou stavbu očí. Mají konický tvar – v tomto případě hovoříme o očích teleskopických. Jenže kuželovité oči se nedají ovládat tak dobře jako oči kulovité, jsou skoro nepohyblivé, sova je má upřené neustále kupředu a okolí může pozorovat pod dosti malým zorným úhlem. Tento nedostatek je však nahrazen velkou pohyblivostí celé hlavy. V některých případech mohou hlavu otočit až o 270 stupňů a není žádnou zvláštnosti vidět sovu, jak k vám sedí zády, ale při tom k vám má otočený obličej.
Dokonalý zrak je tedy důležité zařízení umožňující orientaci a lov v noci, nebo za šera. A k němu přistupuje ještě dobře vyvinutý sluch. Je až neuvěřitelné, na jakou vzdálenost dovedou sovy zachytit i malý zvuk. Na soví hlavě však můžeme vidět další zařízení, které pomáhá k lepší sluchové orientaci. Okolo očí obličeje jsou kruhovitě nebo srdčitě uspořádána kratičká pírka, která tvoří tzv. soví závoj. Náznak tohoto závoje můžeme vidět také u dravců ze skupiny motáků. Závoj v podobě mělkého a širokého trychtýře působí jako lapač zvuku. Můžeme pozorovat, že sova při zaslechnutí nějakého šelestu ihned natáčí obličej ke směru zvukového zdroje a snaží se ho přesně lokalizovat. Tyto dva smysly tedy umožňují sovám dobrou orientaci ve tmě a dovolují jim také snadno pátrat po kořisti. Soby se většinou živí drobnými obratlovci, částečně také hmyzem. K lovu živočichů jsou vyzbrojeny ještě dalšími zařízeními Především je to naprosto neslyšný let, který dovoluje překvapit nic netušící kořist. Peří sovy je velmi měkké, hedvábné, husté a hodně nadýchané. To také způsobuje, že se sovy zdají hodně velké. Kdybychom však sovu oškubali, podivili bychom se, jak malé tělíčko se pod peřím ukrývá. Soví letky jsou na povrchu pokryty hustým a velice jemným chmýřím, které má zřejmě vliv na neslyšný let. Uvádí se také, že neslyšný let způsobují hřebínkovitě uspořádané okraje prvé a druhé letky.
Dalším zařízením pro lov jsou dlouhé a ostré drápy a prsty podobné spárům dravců. Jimi sovy kořist uchvacují a přidržují. Usmrcují ji však silným a hákovitě zahnutým zobákem, který také připomíná dravce, Snad tyto podobné tělesné znaky a podobný způsob obstarávání kořisti vedly k tomu, že sovy byly dříve označovány jako noční dravci. Ovšem s řádem dravců nemají nic společného. Jak jsme si již řekli, sovy jsou ptáci masožraví, kteří z převážné části loví teplokrevné obratlovce, méně již hmyz. Nejčastěji se v jejich potravě objevují hraboši a myši. Snad jste si trošku rozšířili znalosti o přírodě, kterých není nikdy dost.