Srovnáme-li si způsob života savců a ptáků, dojdeme k závěru, že ptáci jsou po této stránce skupinou mnohem zajímavější. Snad je to tím, že jich na světě žije mnohem více druhů než savců, že mají tak záviděníhodné zařízení jako jsou křídla, a snad také tím, že výchova jejich mláďat je komplikovanější. A tak nás vůbec nepřekvapí zjištění, že i v boji o život a v boji o zachování jedince a druhu, je u nich mnohem více zajímavostí, a že se před nebezpečím dovedou bránit tolika rozmanitými způsoby. Nejdůležitější ochranou ptáků před útokem jsou křídla. V případě napadení jim slouží k úniku před různými predátory. Tím ovšem není řečeno, že ptáci vždy odolají útokům. Je-li pták neopatrný a nepostřehne-li blížícího se nepřítele, pak mu nepomohou ani sebelepší křídla. A tu se dostáváme k dalšímu obrannému prvku, k postřehu. Ptáci mají skutečně vynikající zrak, může jim ho závidět každý živočich i člověk. Jejich oko je doslova přeplněno zrakovými buňkami a umožňuje jim postřehnout i nepatrný pohyb na neuvěřitelnou vzdálenost. Vzpomeňme, jak hmyzožraví ptáci loví hmyz. Je opravdu zajímavé, jak dovedou ve štěrbinách kůry, větvích nebo listech najít i tak malé tvory, jakou jsou mšice, různé larvy a housenky. I při tom jim pomáhá výtečný zrak. Dokonalost zraku si plně uvědomíme, když budeme pozorovat lovící jiřičku, vlaštovku nebo rorýse. Prudkým letem, často rychlostí několika desítek kilometrů v hodině se řítí vzduchem a přesto dovedou postřehnout drobný létající hmyz. A nejen postřehnout, ale i ulovit. Zrak a křídla jsou dvě nejdůležitější zbraně ptáků. Neslouží pouze k ochraně před nebezpečím, ale i k útoku a lovení kořisti. Slučují v sobě prvek útočný a obranný. Peří ptáků, mnohdy tak nádherná zbarvená pokrývka těla, slouží nejen k ochraně těla před chladem a k létání, ale také jako maskovací plášť před nebezpečím. Spatří-li např. bažant blížící se nebezpečí, zpravidla hned neodlétá, ale přitiskne se do oranice, splyne os okolím a vyčkává. Mnohdy nechá nepřítele projít v těsné blízkosti, aniž se pohne, jindy zase před ním vzlétna na poslední chvíli. Jsou i ptáci žijící ve větvích stromů, kteří jsou často velmi pestře zbarvení. I jejich pestré barvy splývají s okolím. Neprozradí-li se pohybem, pak těžko postřehnete ve větvích sojku, žlůvu či stehlíka. Je však pravdou, že peří samiček nebývá ve většině případů tak pestré jako u samečků. Důvod je prostý:samice přebírají největší zodpovědnost za zahřívání vajec i mláďat. Bývají z bezpečnostních důvodů zbarveny tak, aby splynuly při sezení na vejcích s okolím a zbytečně na sebe neupozorňovala. Mnozí práci se nespoléhají jen na ochranné zbarvení peří, ale zdůrazňuji je ještě zvláštním držení těla. Snaží se napodobit pahýly uschlých pařízků, suché větve. K ochraně a ovšem i k útoku nebo k uchopení kořisti slouží i nohy, prsty, drápy a zobák. Jak je ptáci používají je celkem známé. Největší ptáci, jako např. labutě či orli, dovedou jako zbraně používat i křídla, v nichž mají velikou sílu.
